Predkladame Vam, se svolenim politickeho vezne svedomi Jiriho Wolfa a k dalsimu sireni, jeho material z 25.srpna 2006 ke zjisteni Jiriho Gruntorada o soucasnem poslanci Parlamentu CR za KSCM Josefu Vondruskovi, obsahujici zavazna svedectvi. Text byl Jirim Wolfem dorucen poslanci Josefu Vondruskovi do Parlamentu.
Inu, opět se ve světě můžeme pochlubit další parádní ostudou. Zatímco na Slovensku si komunisty nepustili do parlamentu, to v Čechách mají soudruzi vystaráno, a to díky velkému počtu příznivců. Opravdu jsme se jako národ vyznamenali! Vedle všech těch nově postavených památníků, varujících před zločiny komunismu, můžeme se my, demokraté, ke všemu ještě pyšnit opravdovou životaschopnou a velmi početnou komunistickou partají! Hýčkáme si komouše na prsou a volíme je na místa, která by měli zastávat jiní, opravdu slušní lidé. V řadách poslanců KSČM sedí už jeden pravý konfident StB, sám jejich předseda Vojtěch Filip, zapírající dokonce sám sebe! A další povedený poslanec z téhle party, je zločincem z povolání – bývalý bachař! Tedy žadný komunistický bubák. A to ještě neznáme pravou minulost všech ostatních soudruhů.
Poslanec Josef Vondruška je další ostudou nového parlamentu a své rodné strany. (Jeho fotografii si může každý občan stáhnout z internetu.) Je gaunerem přímo korunovaným a to ne ledajakým! Výstižně bych měl říci lumpem tuplovaným! Fanatický a uvědomělý komunista, prospěchář a bezcitný sadista, začal svou kariéru v minkovickém pracovním táboře (honosně totalitním režimem nazývaným II. Nápravně vychovný ústav), jako tak zvaný příslušník SNV – Sboru nápravné výchovy. V tomhle pracovním táboře jsem si s Petrem Cibulkou a Jiřím Gruntorádem vytrpěl v rozmezí let 1978-80 celých 20 měsíců! Poté jsem si dosedával svůj trest odnětí svobody (9 měsíců) ve Valdickém pekle. (Jako politický vězeň, odsouzen za podvracení republiky, paragraf 98 od.1.tr.zák.)
Nadporučíkovi Josefovi Vondruškovi jsme dali výstižnou přezdívku "pes Filipes" a také "Čuně". Tenhle soudruh, referent režimu, později dokonce vychovatel, všude jen čenichal, koho by nachytal při nedovolené činnosti (hraní karet, ležení na lůžku v nepovolené době atd.), a jakmile někoho lapil, hned za tepla našim převychovatelům žaloval, a už psal návrh na přísné kázeňské potrestání provinilce. Za své čenichání byl pozitivně hodnocen nadřízenými, to jest náčelníkem výchovy a velitelem pracovního tábora, nadzločincem Šimkem. A tak se ani nebylo čemu divit, že tenhle patolízal za neustálé šikanování chovanců NVS rychle postupoval.
Pamatuji si, jak před celým lágrem ze sebe dělal šaška, když ve službě lezl tenhle horlivec po mřížích do prvních pater baráků na přepadovky, kde po setmění nahlížel do oken našich cel a vytrvale šmejdil, koho by načapal. I natřel jsem mu jednou ty mříže štětkou lidskými výkaly. Krásně potom zuřil a smrděl! Náš barák byl panem referentem režimu potrestán kolektivním trestem, což nebylo zákonné, ale bachaři si v Minkau stejně dělali, co chtěli. Celou neděli měl oddíl "B" na buzerplacu pořadovou přípravu. Za tu páchnoucí pomstu to ale věru stálo. To mi věřte! Od té doby si Pepíček na své výpravy bral už gumové rukavice. Co kdyby zase někde narazil na hovínko.
Rád také chodil do práce na "Oddělení kázeňských trestů" (OVKT) na trénink boxu. Tuhle sportovní disciplínu milovali všichni dozorci v lágru. Místo boxovacího pytle však sloužily ksichty muklů! Tak si páni referenti režimu krátili dlouhou chvíli ve službě při své namáhavé a velmi nebezpečné práci s kriminálníky. Kdy se jim to zlíbilo, mohli bachaři bez důvodu seřezat vyhlédnutého vězně ručně i pendrekem, což ovsem činili velmi rádi a často. A zmrzačit lidskou bytost nebylo pro ně trestné! Každý den se tak dopouštéli zločinů.
Náš nadporučík Vondruška miloval především "filcunky", což byly osobní prohlídky. Při nich si navlékal gumovou rukavici a odsouzeným strkal ukazováček do řitních otvorů, aby se přesvědčil, zda v zadnicích náhodou něco nepašují z práce do tábora na baráky! Prostě čuně! I já prošel jeho důkladnými prohlídkami.
Pana poslance Vondrušky jsem si v Minkovickém táborě užil dost. Až ho v příštích letech uvidím v televizi, kterak velkohubými projevy o lásce a spravedlnosti bude mazat lidem med kolem úst, vždy si připomenu, jak mne se svými kamarády na samovazbě mlátil. A tohle Minkovické čuné dnes sedí na čestném místě v parlamentu České republiky. Inu, vládu a poslance máme holt takové, jaké si národ sám zaslouží. Václave Havle, ty velký bojovníku za lidská práva, kam jsme to s tím tvým hebkým sametem dopracovali! Teď nám v parlamentu scházejí za poslance už jen zloději, recidivisté a vrazi z Valdic a Mírova!
Chtělo by se pana poslance zeptati, kde on v sobě vzal toliko drzosti, že se ani nezastyděl kandidovat do parlamentu? Člověk, jenž vědomě zapřel voličům svou zločineckou minulost a dělal ze sebe na veřejnosti málem svatouška, ukázal jen, jakým opravdu ve skutečnosti je. A lhal tak dobře, jak ostatně mistrně umí lhát všichni komunisté, že mu důvěřiví volici, naivní a především političtí analfabeti, snadno uvěřili. Uvěřili jeho předvolebním slibům a také na plakatech jeho bezelstnému úsměvu. Opravdu mu to na nich slušelo. Vypadal na nich, jako velmi sympatický chlapec, který pro tenhle národ chce jen to nejlepší. A tak mu voliči dali své hlasy.
Jenže, bývalý bachař Vondruška si vůbec neuvědomil, že v této zemi jsou ještě lidé, kteří na jeho zločiny v Minkovickém pekle nezapomněli a s jeho poslaneckým mandátem se prostě nechtějí smířit. Ono se na bití, šikanování a bezdůvodné trestání zapomenout ani nedá!
Člověk, který již vstupem mezi komunistické bachaře, ztratil svou čest a charakter, takovy je schopen čehokoliv špatného a opravdu v sobě může míti toliko drzosti, že je schopen podvádět, bez studu lhát lidem do očí i porvat se o to blahobytné koryto poslance. Mezi námi slušnými občany, ono v té různorodé směsici zvolených poslanců, nejlepších z nás občanů, každičký sám sebou do nebe vychválený, až málem ku svatořečení, bude povícero podobných Vondrušků, samolibých lhářů, intrikánů, kariéristů, podvodníků, slibotechen, kecalů, arogantních korupčíků, opilců i megalomanů. Však oni se nám všichni ještě časem vybarví. To mi můžete věřit!
A protože nám už nikdo z těch rváčů o koryta opravdu neschází, arciž všechna místa byla do posledního křesla obsazena a v parlamentních škamnách konečně zasedli všichni poslanci, protěž můžeme začít nové volební období. Intrik, podvodů, úplatků a jiných lumpáren. Ančto slušný člověk dnes vůbec nemá šanci se mezi gaunery v rouchu svatých dostat! Jen na stupínku před tabulí schází přísný pan učitel, který by všechny ty darebáky z parlamentních škamen vypráskal rákoskou. A tak nám v lavicích dolní komory, pěkně na čestném místě, zůstal stoprocentní konfident StB a zločinec, bývalý bachař, stále ještě dnes páchnoucí po hovínkách. Jen se bojím toho, aby nám poslanec Vondruška, až do sebe v parlamentním bifé kopne pár těch ostřejších frťanů vodky, nezačal v opilosti uplatňovat na spoluposlancích své oblíbené praktiky z Minkovického lágru! A že ma v mlácení bezbranných a strkání prstů do rekta opravdu dlouholetou praxi. To mi můžete věřit!
Nakonec bych chtěl vzkázat panu J.Vondruškovi:
Nevážený pane. Pokud máte v sobě alespoň krapitek slušnosti, odejděte sám a pěkně v tichosti z parlamentu České republiky, kam prostě nepatříte! K tomuto kroku jsem nucen Vás vyzvat, já, lidská bytost, kterou jste na samovazbách a Zvláštním oddělení vlastnoručně a bezdůvodně mlátil. Jste totiz velkou ostudou této země. Arciž pro bývalého bachaře - zločince z Minkau - tam opravdu neni místo. K mandátu poslance v žádném případě nemáte morální právo. Lhal jste voličům a tím jste se dopustil neomluvitelného podvodu, který v žádném případě nelze tolerovat. Opusťte parlamentní lavici sám a dobrovolně, by se Vás ostatní poslanci dolní komory a Vaši soukmenovci z KSČM nemuseli štítit a také se za Vás stydět!
Jiří Wolf
nejdéle vězněný disident,
(Minkovice a Valdice 1978–89)
Praha 25. srpna 2006
Jílovská 423/39
142 00 Praha 4-Lhotka
telefon: 241 494 312, mobil: 736 137 495
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006