Upozornuji, ze zde zverejneny text je produktem automatickeho prevedeni tiskoviny na hladky text a je pravdepodobne, ze jsou v nem drobne odchylky zpusobene technickou nedokonalosti; pri pochybnostech si tedy prosim zkontrolujte kopii orginalu. Kopie jsou ZDE.
OKRESNÍ SOUD PREROV Došlo: 2 1 -08- 2006 Nejvyšší státní zastupitelství 660 55 Brno, Jezuitská 4 tel.: +420542512111, fax: +420 542 512 227 mail : [email protected] Nejvyššímu soudu České republiky Burešova 20 657 37BRNO prostřednictvím Okresního soudu v Přerově Smetanova 2 751 52 PŘEROV I NZO 5069/2006 - 15 ke sp. Zn.: 1 T 312/2001 Věc: obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír HUČÍN, narozený 25. 5. 1952 — dovolání nejvyšší státní zástupkyně Podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu a ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 trestního řádu podávám v neprospěch obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, narozeného 25. 5. 1952 ve Zlíně, trvale bytem Přerov, Lančíkových 10, t. Č. v místě trvalého bydliště, dovolání proti výroku uvedenému pod bodem I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. Zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006, pokud jím byl: A) podle § 257 odst. I písm. c) trestního řádu zrušen z podnětu odvolání okresní státní zástupkyně v Přerově podaného v neprospěch obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína rozsudek Okresního soudu v Přerově
sp. zn. I T 312/2001 ze dne 24. 11. 2005 ve zprošťujícím výroku učiněném podle § 226 písm. b) trestního řádu a nově bylo podle § 223 odst. I trestního řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. I písm. j) trestního řádu, rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hucína pro skutek uvedený v bodě 2) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. zn. I Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001 podané k Okresnímu soudu v Přerově dne 7. 12. 2001, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. I trestního zákona, kterého se měl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín dopustit tím, že: jako příslušník BIS poté, co byl dne 12. 2. 2001 v 09.00 hod. na svém pracovišti TO Olomouc seznámen ředitelem teritoriálního odboru s rozkazem náměstka zpravodajských složek BIS Č. 3/2001, vydaným pod čj. 15712001-BIS-2, jež mu ukládal bezodkladně identifikovat všechny své zdroje, a to bez ohledu, zda mají přiděleny identifikační kódy či nikoli a uvedené informace předat cestou svého nadřízeného náměstkovi zpravodajských složek BIS, tento rozkaz přes upozornění ředitele teritoriálního odboru Olomouc ze dne 15. 2. 2001 nesplnil a téhož dne poté faxem zaslal náměstkovi zpravodajských složek písemnost pod čj. 12312001-BIS-23, v níž odpírá vykonat vydaný rozkaz č. 3/2001 a identifikovat tak své zdroje“, protože usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. Zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006, jako soudu druhého stupně, bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, čímž byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. I písm. fl trestního řádu, a toto rozhodnutí soudu druhého stupně současně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. I písm. g) trestního řádu, B) ponechán beze změn výrok z rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. Zn. I T 312/2001 ze dne 24. 11 2005 napadený odvoláním okresní státní zástupkyně podaným v neprospěch obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, jímž byl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby podané dne 7. 12. 2001 k Okresnímu soudu v Přerově pro skutek uvedený v bodě lc) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. Zn. I Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001, v němž byl obžalobou spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), písm. b) trestního zákona, kterého se měl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín dopustit tím, že: „od přesně nezjištěné doby do 7. 3. 2001 v Přerově, okres Přerov, měl blíže nezjištěným způsobem nabýt a mít v držení v místě trvalého bydliště Lančíkových 10, bez povolení průmyslovou elektrickou časovanou milisekundovou rozbušku stupeň 10, kdy uvedenou rozbušku lze nabývat pouze na základě povolení k odběru výbušnin vydávaného místně příslušným obvodním báňským úřadem, podle zákona Č. 6 1/1988 Sb. se jedná o výbušný předmět, 43 kusů signálních nábojů několika druhů, přičemž podle § 22 zákona Č. 28811995 Sb. o střelných zbraních a střelivu se jedná o zakázanou vojenskou munici a tyto prostředky je podle § 23 zákona Č. 288/1995 Sb. zakázáno držet, nosit, vyrábět, vyvážet, dovážet a obchodovat s nimi, 2 kusy netovárně zhotovených ocelových vložných hlavní pro signální pistoli,
kdy se jedná o zakázané zbraně ve smyslu § 21 odst. I písm. g) zákona Č. 288/1995 Sb., 37 kusů vojenských nábojů ráže 7,62 X 25 mm TOKAREV — vojenské náboje mající charakter zakázaného střeliva ve smyslu § 22 odst. I zákona Č. 288/1995 Sb., 83 kusů vojenských nábojů ráže 7,62 x 39,41 kusů vojenských nábojů ráže 7,62 x 54 R — mající charakter vojenských nábojů — zakázaného střeliva dle § 22 odst. I zákona Č. 288/1995 Sb., 23 kusů loveckých nábojů ráže 7 x 57 R, 373 kusů nábojů ráže 7,65 mm Br — náboje neodpovídající dovolenému výrobnímu provedení střeliva dle § 3 písm. a) vyhlášky Č. 2 15/1996 Sb., tlumič hluku výstřelu — odpovídá zakázaným doplňkům zbraní ve smyslu § 21 odst. I písm. n) zákona Č. 288/1995 Sb., samonabíjeCí malorážku CZ 511, v. Č. 59516, ráže 22 LR se zaměřovacím dalekohledem Meopta 3.32, kdy vzhledem k montáži zaměřovacího dalekohledu je zbraní zakázanou, samonabíjecí malorážku ZKM-611, v. Č. 651510538, ráže 22 WMR se zaměřovacím dalekohledem Meopta 3-9 x 32, 100 kusů nábojů ráže 22 WMR — vzhledem k montáži zaměřovacího dalekohledu se jedná o zbraň zakázanou ve smyslu § 21 odst. I písm. k) zákona č. 288/1995 Sb., 4 kusy papírových dutinek o délce 21 mm a průměru 6 mm obsahující třaskavinu HNMTD, §2 kusy papírových válečků délky cca 53 mm a průměru cca 6 mm obsahující třaskavinu HMTD, 4 kusy papírových dutinek délky cca 20 mm a průměru cca 7 mm hmotnost .cca 0,6 g, obsahující amatérsky zhotovenou třaskavinu HNMTD, bílý prášek o hmotnosti 0,4 g zabalený v papírové obálce obsahující třaskavinu HMTD, přičemž v této době byl sám držitelem toliko zbrojního průkazu skupiny A, kdy byl oprávněn nabývat do vlastnictví a držet pro sběratelské účely zbraně a střelivo §do těchto zbraní, střeliva nejvíce tři kusy téhož druhu a dále držitelem zbrojního průkazu skupiny G bez jakékoliv výjimky k držení zakázané zbraně či střeliva“, protože tímto výrokem usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. Zn. 44 To 112006 ze dne 21. 4. 2006, jako soudu druhého stupně, byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. I písm. 1) alinea druhá trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) trestního řádu a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. I písm. g) trestního řádu, protože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, C) ponechán beze změn výrok z rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. zn. I T 312/2001 ze dne 24. 11. 2005 napadený odvoláním okresní státní zástupkyně podaným v neprospěch obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, jímž byl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby podané dne 7. 12. 2001 k Okresnímu soudu v Přerově pro skutek uvedený v bodě 6) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově Sp. Zil. I Zt 39312001 ze dne 6. 12. 2001, v němž byl obžalobou spatřován jednak trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 2, odst. 3 písm. c) trestního zákona, a jednak trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. I písm. a), odst 2 písm. c) trestního zákona, kterého se měl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín dopustit tím, ze:
„od přesně nezjištěné doby do 7. 3. 2001 měl v Přerově shromažďovat písemnosti, zejména evidenční lístky občanských průkazů, lustrační lístky, originál cestovního pasu, úřední záznamy a výpisy ze služebních evidencí zpracovávané Policií ČR a BIS obsahující jména, příjmení, data narození, rodná čísla, fotografie a další důležité osobní údaje konkrétních osob jako Aleny Váchové, Karla Lineta, Františka Janečky, Františka Volka, Michala Donatha, Zdeňka Spálovského, Miloslava Mrázka, Zdeňka Váchy, Petra Holána, Vladimíra Sevčíka, Ing. Stanislava Špilera, Otakara Křivánka, JUDr. Ludmily Svatošové, Ivana Sokola, JUDr. Petra Palackého, Petra Hrabala, Č. I. 1744, Petra Hrabala, č. L 1747, Josefa Borůvky, Miloslava Švajdlera, JUDr. Miroslava Svatoně, a dalších, jež jsou zadokumentované v protokolu o ohledání zajištěných písemností ze dne 22. 3. 2001, kdy tyto měl bez právního důvodu a bez zamezení přístupu dalších osob k nim přechovávat a měl dát k dispozici osobám v místě trvalého bydliště v Přerově, Lančíkových Č. 10, přičemž tyto písemnosti měl získat jak v souvislosti s výkonem funkce příslušníka FIS, FBIS a BIS, tak pod záminkou plnění úkolů příslušníka Federální informační služby (FIS), Federální bezpečnostní informační služby (FBIS) a Bezpečnostní informační služby (BIS), čímž měl vědomě porušovat povinnosti příslušníka BIS stanovené v ustanovení § 48 odst. I písm. a), b), d) zákona č. 154/1994 Sb. a takto měl jednat se záměrem získat pro svoji další potřebu In formace o osobních údajích řady občanů, když měl velmi závažným způsobem poškodit důvěryhodnost BIS, která je ze zákona povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených v evidencích, kdy taktéž měl hrubým způsobem porušit článek 10 odst. 3. Listiny základních práv a svobod, neboť každý občan má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním či jiným zneužíváním údajů o své osobě“, protože tímto výrokem usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006, jako soudu druhého stupně, byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. I písm. 1) alinea druhá trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst 2 písm. b) trestního řádu a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. I písm. g) trestního řádu, protože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Odůvodnění: Na obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína (dále též jen obviněný) byla dne 7. 12. 2001 podána podle § 176 odst. 1 trestního řádu okresní státní zástupkyní v Přerově k Okresnímu soudu v Přerově obžaloba sp. Zn. 1 Zt 393/2001 datovaná dnem 6. 12. 2001, ato: - pro pokračující trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), písm. b) trestního zákona, kterého se měl obviněný dopustit tím, že: „od přesně nezjištěné doby, nejméně od konce r. 1998 do prosince 2000 v Přerově, okres Přerov, nejméně ve dvou případech získal a měl v držení od Vlastimila Š védy vyrobenou výbušninu na bázi HMTD, (heXamethylentriperoXidiamin), ktetý ji vyrobil na zakázku obviněného, jež ji prezentoval jako objednávku BIS, přičemž HMTD je ve
smyslu zák. Č. 61/1988 Sb. látka mající vlastností třaskavin“ [dílčí útok uvedený pod bodem la) obžaloby], „v měsíci dubnu 2000 v Přerově, okres Přerov, blíže nezjištěným způsobem bez povolení nabyl a dále měl v držení výbušku V30-b, která je ve smyslu § 22 odst. 3 zákona o zbraních a střelivu Č. 288/95 Sb. zakázanou vojenskou municí a je podle § 21 odst. 1, 2 zák. Č. 61/1988 Sb. zařazena mezi výbušné předměty“ [dílčí útok uvedený pod bodem lb) obžaloby], „od přesně nezjištěné doby do 7. 3. 2001 v Přerově, okres Přerov, měl blíže nezjištěným způsobem nabýt a mít v držení v místě tiva/ého bydliště Lančíkových 10, bez povolení průmyslovou elektrickou časovanou milisekundovou rozbušku stupeň 10, kdy uvedenou rozbušku lze nabývat pouze na základě povolení k odběru výbušnin vydávaného místně příslušným obvodním báňským úřadem, podle zákona Č. 61/1988 Sb. se jedná o výbušný předmět, 43 kusů signálních nábojů několika druhů, přičemž podle § 22 zákona Č. 288/1995 Sb. o střelných zbraních a střelivu se jedná o zakázanou vojenskou munici a tyto prostředky je podle § 23 zákona Č. 288/1995 Sb. zakázáno držet, nosit, vyrábět, vyvážet, dovážet a obchodovat s nimi, 2 kusy netovárně zhotovených ocelových vložných hlavní pro signální pistoli, kdy se jedná o zakázané zbraně ve smyslu § 21 odst. I písm. g) zákona Č. 288/1995 Sb. 37, kusů vojenských nábojů ráže 7,62 x 25 mm TOKAREV — vojenské náboje mající charakter zakázaného střeliva ve smyslu § 22 odst. I zákona č. 288/1995 Sb., 83 kusů vojenských nábojů ráže 7,62 x 39,41 kusů vojenských nábojů ráže 7,62 x 54 R — mající charakter vojenských nábojů — zakázaného střeliva dle § 22 odst. I zákona Č. 288/1995 Sb., 23 kusů loveckých nábojů ráže 7 x 57 R, 373 kusů nábojů ráže 7,65 mm Br — náboje neodpovídající dovolenému výrobnímu provedení střeliva dle § 3 písm. a) vyhlášky Č. 215/1996 Sb., tlumič hluku výstřelu — odpovídá zakázaným doplňkům zbraní ve smyslu § 21 odst. I písm. n) zákona č. 28811995 Sb., samonabíjecí malorážku CZ 511, v. Č. 595 16,k ráže 22 LR se zaměřovacím dalekohledem Meopta 3.32, kdy vzhledem k montáži zaměřovacího dalekohledu je zbraní zakázanou, samonabUecí malorážku ZKM-611, v. Č. 651510538, ráže 22 WMR se zaměřovacím dalekohledem Meopta 3-9 x 32, 100 kusů nábojů ráže 22 WMR — vzhledem k montáži zaměřovacího dalekohledu se jedná o zbraň zakázanou ve smyslu § 21 odst. 1 písm. k) zákona č. 288/1995 Sb., 4 kusy papírových dutinek o délce 21 mm a průměru 6 mm obsahující třaskavinu HNMTD, 2 kusy papírových válečků délky cca 53 mm a průměru cca 6 mm obsahující třaskavinu HMTD, 4 kusy papírových dutinek délky cca 20 mm a průměru cca 7 mm hmotnost cca 0,6 g, obsahující amatérsky zhotovenou třaskavinu HNMTD, bílý prášek o hmotnosti 0,4 g zabalený v papírové obálce obsahující třaskavinu HMTD, přičemž v této době byl sám držitelem toliko zbrojního průkazu skupiny A, kdy byl oprávněn nabývat do vlastnictví a držet pro sběratelské účely zbraně a střelivo do těchto zbraní, střeliva nejvíce tři kusy téhož druhu a dále držitelem zbrojního průkazu skupiny G bez jakékoliv výjimky k držení zakázané zbraně či střeliva“ [dílčí útok uvedený pod bodem lc)obžaloby], - pro trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl obviněný dopustit tím, že: jako příslušník BIS poté, co byl dne 12. 2. 2001 v 09.00 hod. na svém pracovišti TO Olomouc seznámen ředitelem teritoriálního odboru s rozkazem náměstka
zpravodajských složek BIS Č. 312001, vydaným pod čj. 15712001-BIS-2, jež mu ukládal bezodkladně identifikovat všechny své zdroje, a to bez ohledu, zda mají přiděleny identifikační kódy či nikoli a uvedené informace předat cestou svého nadřízeného náměstkovi zpravodajských složek BIS, tento rozkaz přes upozornění ředitele teritoriálního odboru Olomouc ze dne 15. 2. 2001 nesplnil a téhož dne poté faxem zaslal náměstkovi zpravodajských složek písemnost pod č.j. 123/2001-B/S-23, v níž odpírá vykonat vydaný rozkaz Č. 3/2001 a identifikovat tak své zdroje“ [skutek uvedený pod bodem 2) obžaloby], - pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona, kterého se měl obviněný dopustit tím, že: „od přesně nezjištěné doby, nejméně od roku 1993 do počátku roku 2001 v Přerově a Olomouci, jako příslušník BIS teritoriálního pracoviště Olomouc, pracovně zařazený pro oblast levicového extremismu, poté, co získal jako informační zdroj Jiřího Metelku, tohoto měl záměrně instruovat k podněcování akcí se záměrem šířit v BIS, vrcholných a zákonodárných orgánech ČR, sdělovacích prostředcích, Kon federaci politických vězňů, Klubu angažovaných nestraníků, jakož i v široké veřejnosti obavy ze sílícího levicového extrémního hnutí na severní Moravě tak, že měl jmenovanému předstírat, že jde o akce a plnění úkolů BIS, přestože tímto sledoval pouze svůj osobní zájem a prospěch, a tímto měl v Jiřím Metelkovi nepravdivě vyvolat představu, že še jedná v souladu se zájmy BIS, načež Jiří Metelka měl dle jeho podrobných instrukcí předávat sdělovacím prostředkům nepravdivé zprávy o sílícím extrémním levicovém hnutí, dále jej měl navádět a instruovat k organizování vystoupení skupiny levicových radikálů v Přerově před budovou okresního soudu, před konáním jeho rehabilitačních procesů, kdy jeho zdroje Jiří Metelka a Pavel Richter měli před veřejností protestovat proti jeho rehabilitaci, čehož měl obžalovaný Vladimír Hučín následně využívat k tornu, aby tímto dokumentoval útoky levice proti svojí osobě, dále měl například instruovat Jiřího Metelku k organizování vystoupení skupiny levicových radikálů v Olomouci před budovou BIS a na náměstí Přerovského povstání v Přerově, jež bylo namířeno proti činnosti KAN, taktéž měl tyto své zdroje nabádat k získávání dalších osob jako stoupenců levicového extremismu, jakož i k vyvijení aktivní činnosti ve vztahu k týdeníku Nové Bruntálsko, přičemž počátkem roku 2000 měl navést Jiřího Metelku, aby provedl ve městě Přerově výbuch se záměrem oživení zprávo sílícím extrémním levicovém hnutí, přičemž za tímto účelem měl předat Jiřímu Metelkovi výbušku V-30b, dále měl jmenovaného instruovat kjejí iniciaci, kdy měl vypracovat přesný plán provedení akce s určením místa a času výbuchu, k tomuto však nedošlo, jelikož Jiří Metelka měl z obavy o svůj život a život a zdraví dalších osob upustit od provedení výbuchu, když výše popsaným způsobem měl jako příslušník BIS zneužít svého zdroje, prostřednictvím této osoby lživě informovat BIS o činnosti levicových extrémistů, kdy takto měl jednat se záměrem zviditelnit svou osobu před veřejnosti, odůvodnit svoje další působení ‚v BIS a získat tak podporu pro obnovu svých předchozích trestních věcí z doby před rokem 1989, čímž měl velmi závažným způsobem poškodit věrohodnost BIS a objektivitu jejích informací, zároveň měl způsobit vážné znepokojení vrcholných představitelů výkonné moci ČR, KPV a KAN a části občanů CR, když takto měljednat v rozporu se zákonem Č. 154/1994 Sb. o BIS“ [skutek uvedený pod bodem 3) obžaloby],
- pro trestný čin šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, kterého se měl obviněný dopustit tím, že: „od přesně nezjištěné doby, nejméně od r. 1999 do konce února 2001, v Přerově a v Olomouci, šířil v organizacích Kon federace politických vězňů (KPV) a Klubu angažovaných nestraníků (KAN), jakož i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, zejména MF Dnes a Hanáckého a středomoravského dne, články jako např. „Hučín prý nikdy nehodlá polevit v boji proti komunismu“ — Hanácký a středomoravský den ze dne 21. 1. 2001, „Nikdy jsem nebyl teroristou, tvrdí Vladimír Hučín“ — Hanácký a středomoravský den z 18. 8. 1999, „V boji s totalitou jsem neprolil kapku krve“ MF Dnes z 28. 2. 2001, nepravdivé informace o sílícím extrémně levicovém hnutí v regionu severní Moravy, které dokládal články uveřejněnými v týdeníku Nové Bruntálsko (NB), a to zejména těmi, které útočí na BIS a jeho osobu v souvislosti s výbuchy v Přerově a Olomouci, jako např „Podepřel musel zemřít“ ze dne 10. 8. 1999, „Soutěž KANu v Přerově“ ze dne 28. 9. 1999, „Policie tuší, že za výbuchy stojí BIS“ ze dne 15. 2. 2000, „Co ví Hučín o smrti Podepřela“ ze dne 14. 3. 2000, což prezentuje jako snahu zakrýt skutečného pachatele, který je údajně z řad extrémní levice, ač si je vědom toho, že výše uvedené články v NB vznikají na základě informací, které v prostředí redakce NB šíří Josef Dvořák (§ 55 odst. 2 trestního řádu), který tak činí na přímý popud samotného Hučína, přičemž tímto způsobuje vážné znepokojeni části obyvatelstva projevující se mimo jiné tím, že občané, zvláště pak členové KPV a KAN vyjadřují své znepokojení nad sílícím extrémně levicovým hnutím, které následně prezentují ve sdělovacích prostředcích, kdy zároveň jsou o tomto znepokojení písemně informováni I vrcholní představitelé KPV a rovněž I ministr vnitra ČR“ [skutek uvedený pod bodem 4) obžaloby], - pro trestný čin ohrožení utajované skutečnosti podle § 106 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, kterého se měl obviněný dopustit tím, že: „od přesně nezjištěné doby do 7. 3. 2001 v Olomouci bez služebního důvodu shromažďoval písemnosti FBIS a BIS obsahující utajované skutečnosti stupně utajení „Vyhrazené“ a „Důvěrné“ podle zákona Č. 148/1998 Sb., a to písemnost FBIS Č. J. FBIS-/O-92 ze dne 23. 9. 1992, FBIS č. J. FBIS-OO/O-92 ze dne 20. 10. 1992, BIS Č. J. V12000-BIS-23 ze dne 30. 10. 2000, BIS Č. j. V68/2000-BIS-23 ze dne 31. 1. 2000, BIS Č. j. BIS ze dne 18. 11. 1994, písemnost BIS — ze dne 18. 11. 1994, písemnost BIS Č. J. BIS-0176/18-96 ze dne 26. 2. 1996, písemnost BIS Č. j. BIS- 0061/5-Vyš-93 ze dne 26. 2. 1993, písemnost FBIS Č. J. FBIS 091/E V-9 21247 ze dne 25. 8. 1992, kdy všechny tyto výše uvedené písemnosti obsahují utajované skutečnosti stupně utajeni „Vyhrazené“ dle zákona Č. 148/1998 Sb. a dá!e v rozporu se zákonem shromažďoval písemnosti BIS Č. J. D 18-1 112000-BIS-23 ze dne 9. 2. 2000, písemnost BIS Č. J. D/2000-BIS-23 ze dne 10. 11. 2000, písemnost BIS Č. j. D/2000-BIS-23 ze dne 22. 11. 2000, písemnost BIS Č. J. D/2000-BIS-23 ze dne 10. 11. 2000, přičemž tyto písemnosti obsahují utajované skutečnosti stupně utajení „Důvěrné“ dle zákona Č. 14811998 Sb., kdy tyto písemnosti byly zajištěny vjeho trvalém bydlišti dne 7. 3. 2001 v Přerově, ulicí Lančíkových Čp. 10, kde je měl bez zamezení přístupu dalších osob zcela volně v místnostech rodinného domku přechovávat a nepovolaným osobám měl dát k dispozici, přičemž těmito písemnostmi disponoval I po 5. lednu 2001, kdy mu bylo odebráno dříve vydané osvědčení o způsobilosti seznamování se s utajovanými skutečnostmi podle zákona
Č. 148/1998 Sb§, a zejména po 16. únoru 2001, kdy byl propuštěn ze služebního poměru příslušníka BIS“ [skutek uvedený pod bodem 5) obžaloby], - pro jednočinný souběh trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 2, odst. 3 písm. c) trestního zákona s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona, kterého se měl obviněný dopustit tím, že: „od přesně nezjištěné doby do 7. 3. 2001 měl v Přerově shromažďovat písemnosti, zejména evidenční lístky občanských průkazů, lustrační lístky, originál cestovního pasu, úřední záznamy a výpisy ze služebních evidencí zpracovávané Policií CR a BIS obsahující jména, příjmení, data narození, rodná čísla, fotografie a další důležité osobní údaje konkrétních osob jako Aleny Váchové, Karla Lineta, Františka Janečky, Františka Volka, Michala Donatha, Zdeňka Spálovského, Miloslava Mrázka, Zdeňka Váchy, Petra Holána, Vladimíra Ševčíka, Ing. Stanislava Spilera§ Otakara Křivánka, JUDr. Ludmily Svatošové, I vana Sokola, JUDr. Petra Palackého, Petra Hrabala, Č. L 1744, Petra Hrabala, č. I. 1747, Josefa Borůvky, Miloslava Švajdlera, JUDr. Miroslava Svatoně, a dalších, jež jsou zadokumentované v protokolu o ohledání zajištěných písemností ze dne 22. 3. 2001, kdy tyto měl bez právního důvodu a bez zamezení přístupu dalších osob k nim přechovávat a měl dát k dispozici osobám v místě trvalého bydliště v Přerově, Lančíko vých Č. 10, přičemž tyto písemnosti měl získat jak v souvislosti s výkonem funkce příslušníka FIS, FBIS a BIS, tak pod záminkou plnění úkolů příslušníka Federální informační služby (FIS), Federální bezpečnostní informační služby (FBIS) a Bezpečnostní informační služby (BIS), čímž měl vědomě porušovat povinnosti příslušníka BIS stanovené v ustanoven! § 48 odst. I písm. a), b), d) zákona Č. 154/1994 Sb. a takto měl jednat se záměrem získat pro svoji další potřebu informace o osobních údajích řady občanů, když měl velmi závažným způsobem poškodit důvětyhodnost BIS, která je ze zákona povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených v evidencích, kdy taktéž měl hrubým způsobem porušit článek 10 odst. 3. Listiny základních práv a svobod, neboť každý občan má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním či jiným zneužfváním údajů o své osobě“ [skutek uvedený pod bodem 6) obžaloby], - pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1. odst. 2 trestního zákona, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 8 odst. I trestního zákona k § 250 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, který měl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín spáchat ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona společně s obviněným MUDr. Janem Chmelařem tím, že: „od 12. 3. 2001 do 31. 3. 2001 v Praze, ve Vazební věznici Pankrác, poté, co byl obv. Vladimír Hučín vzat do vazby na základě rozhodnutí Okresního soudu Přerov a dne 12. 3. 2001 mu byla ukončena pracovní neschopnost lékařem Vězeňské služby ČR ve Vazební věznici Praha — Pankrác, požádal prostřednictvím další osoby MUDr. Chmelaře o vystavení průkazu o trvání pracovní neschopnosti s datem 31. 3. 2001, který sám vlastnoručně podepsal, stejně jako lékař MUDr. Jan Chmelař; jež mu vystavil průkaz o trvání pracovní neschopnosti, a MUDr. Chmelař takto jako lékař postupoval v rozporu s vyhláškou č. 3 1/1993 Sb. a zejména § 7 odst. 2 vyhlášky, jež ukládá lékaři ukončit pracovní neschopnost, když se občan nedostaví bez vážných důvodů k lékaři k dalšímu ošetření, přičemž MUDr. Chmelař mu vystavil průkaz o trvání pracovní neschopnosti, ač sám objektivně ho dále neléčil a neměl jakékoli
informace o dalším zdravotním stavu obviněného Hučína a tudíž ani nemohl sledovat jeho další zdravotní stav, kdy na základě takto potvrzeného průkazu o t,vání pracovní neschopnosti byly ve prospěch obv. Vladimíra Hučína neoprávněně v dubnu 2001 vyplaceny nemocenské dávky ve výši 7.600,- Kč“, „v době od 1. 4. 2001 do 31. 5. 2001 v Praze, ve Vazební věznici Pankrác, poté, co byl vzat Vladimír Hučín do vazby na základě rozhodnutí Okresního soudu v Přerově, a dne 12. 3. 2001 mu byla ukončena pracovní neschopnost lékařem Vězeňské služby ČR ve Vazební věznici Praha — Pankrác, požádal prostřednictvím další osoby MUDr. Chmelaře o vystavení průkazu O tn‘ání pracovní neschopnosti s datem 30. 4. 2001 a 31. 5. 2001, které sám vlastnoručně podepsal, stejně jako MUDr. Jan Chmelař; který takto jako lékař postupoval v rozporu s vyhtáškou Č. 31/1993 Sb. a zejména § 7 odst. 2 citované vyhlášky, který ukládá lékaři ukončit pracovní neschopnost, když se občan nedostaví bez vážných důvodů k lékaři a dalšímu ošetření, přičemž MUDr. Chmelař průkazy o tivání pracovní neschopnosti vystavil, ač sám V. Hučína dále již objektivně neléčil, a tudíž ani nemohl sledovat jeho zdravotní stav, přičemž na základě předložených průkazů o tnřání pracovní neschopnosti se neoprávněně pokusil vylákat nemocenské dávky v celkové výši 23.180,- Kč, které však s ohledem na upozornění bývalého zaměstnavatele BiS TO Olomouc, nebyly vyplaceny“ [skutek uvedený pod bodem 7) obžaloby]. Bod 7) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. zn. I Zt 393/200 1 ze dne 6. 12. 2001 byl usnesením Okresního soudu v Přerově sp. Zn. 1 T 312/2001 vydaným dne 29. 3. 2004 podle § 23 odst. I trestního řádu vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí do věci vedené nadále u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 48/2004. Ohledně ostatních bodů obžaloby nadále vedl Okresní soud v Přerově trestní řízení pod sp. zn. 1 T 312/2001, které bylo nepravomocně ukončeno dne 24. 11. 2005 vyhlášením rozsudku sp. zn. I T 312/2001, jímž byl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín jednak v bodech la), lb), 3 a 4 žalobního návrhu zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť podle něj nebylo prokázáno, že by se staly skutky, pro něž byl obviněný stíhán, a jednak v bodech lc), 2, 5 a 6 zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, protože podle soudu prvního stupně v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 T 312/200 1 ze dne 24. 11. 2005 je rovněž zřejmé, že nalézací soud k výroku, jímž byl obviněný zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu v bodě lc) žaloby, připojil výrok, kterým podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního zákona vyslovil zabrání věcí, a to průmyslové elektrické časované milisekundové rozbušky stupeň 10, 43 kusů signálních nábojů několika druhů, 2 kusy netovárně zhotovených ocelových vložných hlavní pro signální pistoli, 37 kusů vojenských nábojů ráže 7,62 x 25 mm TOKAREV, 83 kusů vojenských nábojů ráže 7,62 x 3§9, 41 kusů vojenských nábojů ráže 7,62 x 54 R, 23 kusů loveckých nábojů ráže 7 x 57 R, 373 kusů nábojů ráže 7,65 mm Br, tlumič hluku výstřelu, samonabíjecí malorážky CZ 511, v. Č. 59516, ráže 22 LR se zaměřovacím dalekohledem Meopta 3.32, samonabíjecí malorážky ZKM-61 1, v. Č. 651510538, ráže 22 WMR se zaměřovacím dalekohledem Meopta 3-9 x 32, 100 kusů nábojů ráže 22 WMR, 4 kusů papírových dutinek o délce 21 mm a průměru 6 mm obsahující třaskavinu HMTD, 2 kusů papírových válečků délky cca 53 mm a
průměru cca 6 mm obsahující třaskavinu HMTD, 4 kusy papírových dutinek délky cca 20 mm a průměru cca 7 mm hmotnosti cca 0,6 g, obsahující amatérsky zhotovenou třaskavinu HMTD a bílý prášek o hmotnosti 0,4 g zabalený v papírové obálce obsahující třaskavinu HMTD. Kromě výše uvedených výroků obsahoval rozsudek Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 T 312/2001 ze dne 25. 11. 2005 I výrok podle § 229 odst. 3 trestního řádu, jímž se Ceská republika — Ministerstvo vnitra — Policie ČR, Správa Sm kraje Ostrava, odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní státní zástupkyně V Přerově využila svého Oprávnění a proti rozsudku Okresního soudu V Přerově sp. Zn. 1 T 312/2001 ze dne 24. 11. 2005 podala odvolání v neprospěch obviněného, ve kterém namítala nesprávnost napadeného rozsudku v celém rozsahu jeho Zprošťujících výroků. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal i obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín, které směřovalo toliko proti výroku učiněnému podle § 73 odst. I písm. c) trestního zákona, a to pouze pokud jím bylo rozhodnuto o zabrání obou samonabíjecích malorážek a 100 kusů nábojů ráže 22 WMR. Oba řádné opravné prostředky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2005 senát olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě, který vyhlásil usnesení sp. zn. 44 To 1/2006, kterým rozhodl, že: I. Z podnětu odvolání okresní státní Zástupkyně v Přerově podaného v nepľospěch obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína zrušuje rozsudek Okresního soudu v Přerově sp. zn. I T 312/2001 ze dne 24. 11. 2005 ve zprošťujícím výroku učiněném podle § 226 písm. b) trestního řádu a nově rozhoduje podle § 223 odst. 1 trestního řádu, z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu, o zastavení trestního stíhání Obvlflěflého bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína pro skutek uvedený v bodě 2) obžaloby okresní státní Zástupkyně v Přerově sp. zn. 1 Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001 podané k Okresnímu soudu v Přerově dne 7. 12. 2001, v němž byl obžalobou spatřován trestný Čin neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín dopustit tím, že: „jako příslušník BIS poté, co byl dne 12. 2. 2001 v 09.00 hod. na svém pracovišti TO Olomouc seznámen ředitelem teritoriálního odboru s rozkazem náměstka zpravodajských složek B/S Č. 3/200 1, vydaným pod Č.j. 157/200-l-B/S...2, jež mu ukládal bezodkladně identifikovat všechny své zdroje, a to bez ohledu, zda mají přiděleny identifikační kódy či nikoli a uvedené In formace předat cestou svého nadřízeného náměstkovi zpravodajských složek BIS, tento rozkaz přes upozornění ředitele teritoriálního odboru Olomouc ze dne 15. 2. 2001 nesplnil a téhož dne poté faxem zaslal náměstkovi zpravodajských složek písemnost pod č.j. 123/2001-BlS.23, v níž odpírá vykonat vydaný rozkaz Č. 3/200 1 a identifikovat tak své zdroje‘§, a že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.
II. Podle § 256 trestního řádu zamítá odvolání obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína. Ve vztahu k výroku usneseni Krajského soudu v Ostravě, pobočka vOlomouci, sp. Zn. 44 Tc 1/2006 ze dne 21. 4. 2006 uvedenému pod bodem I. (výrok pod bodem II. tohoto rozhodnutí není tímto dovoláním napadán) je možno souhlasit se závěry soudu pouze pokud se týkají zprošťujících výroků rozsudku Okresního soudu vPřerově sp. zn. 1 T 312/2001 ze dne 24. 11. 2005 ohledně skutků popsaných v bodech la), lb), 3, 4 a 5 žalobního návrhu okresní státní zástupkyně v Přerově obsaženého v obžalobě sp. zfl. 1 Zt 393/2001. Zcela opačné stanovisko je však nutno zaujmout ohledně zbývajících právních důsledků vyplývajících z výroku uvedeného pod bodem I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. Zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006, které jsou vytýčeny pod body A) až C) enunciátu tohoto dovolání, neboť tyto důsledky neobstojí z hlediska požadavků kladených zákonem. K jednotlivým bodům enunciátu dovolání je třeba uvést následující skutečnosti: ad A) Jedním z důsledků vydání usnesení olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006 je, že po předchozím zrušení rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. Zn. 1 T 312/2001 ze dne 24. 11. 2005 ve zprošťujícím výroku učiněném podle § 226 písm. b) trestního řádu, ke kterému došlo podle § 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu z podnětu odvolání okresní státní zástupkyně v Přerově podaného v neprospěch obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, bylo nově podle § 223 odst. 1 trestního řádu, z důvodu uvedeného v § 11 odst. I písm. j) trestního řádu, rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína pro skutek uvedený v bodě 2) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. Zn. I Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 trestního zákona. Podle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Ceská republika vázána. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, při aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu vychází z předpokladu, že Česká republika je této souvislosti článkem 4 odst. I Protokolu Č. 7 k IJmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také „Umluva“), podle kterého nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu. Předmětné ustanovení upravuje zásadu „ne bis in jdem“, kterou nutno považovat za závaznou, ale musí být správně aplikována. Jinak řečeno ustanovení článku 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě je sice pro orgány činné v trestním řízení V působnosti Ceské republiky závazné, ovšem odvolací soud je použil, aniž by byly v daném případě naplněny podmínky pro jeho uplatnění.
V trestní věci obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína je zřejmé, že v minulosti nebyl za jednání, které bylo popsáno v bodu 2) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově Sp. Zn. 1 Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001 jako skutek právně kvalifikovaný coby trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 trestního zákona, žádným orgánem činným v trestním řízení na území České republiky pravomocně osvobozen či odsouzen. Nic tedy nebránilo, aby bylo proti němu zahájeno a vedeno trestní stíhání pro zmíněný trestný čin, podána obžaloba a aby byl obviněný v bodu 2) obžaloby postaven před soud. Jestliže Krajský soud V Ostravě, pobočka v Olomouci, považuje propuštění obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína ze služebního poměru za okolnost, která brání jeho pozdějšímu trestnímu stíhání, nelze s tímto názorem souhlasit, a to i v případě, jestliže bychom vycházeli z předpokladu, že současná soudní praxe se ustálila na závěru, že nelze stíhat stejnou osobu pro trestný čin za jednání, které již bylo vyřízeno jako přestupek (viz závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. Zn. 11 Ido 738/2003 ze dne 22. 7. 2004). K tornu je třeba uvést, že v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (a v návaznosti na jeho výklad pojmů „trestní obvinění“ a „obviněný z trestného činu“) se stávající praxe soudů za určitých podmínek přiklání ktomu, že zásadu „ne bis in jdem“ ve smyslu Umluvy je nezbytné vztahovat jak na činy patřící v českém právním řádu mezi trestné činy, tak i na činy spadající mezi přestupky, a to ve všech kombinacích, které mezi nimi přicházejí v úvahu. Článek 4 odst. 1 Protokolu k Úmluvě je nutno ve vztahu k vnitrostátnímu právu vykládat tak, že brání především opětovnému trestnímu stíhání a potrestání v kombinaci trestný čin — trestný čin. Na tento vztah pamatují vnitrostátní ustanovení, tj. Čl. 40 odst. 5 Listina základních práv a svobod a § 11 odst. 1 písm. f) a písm. g) trestního řádu. Clánek 4 odst. 1 Protokolu k Úmluvě v tomto ohledu nestanoví něco jiného než zákon, a proto je třeba vycházet z vnitrostátní úpravy (viz Čl. 10 Ustavy). Obdobně je třeba vyjít z vnitrostátní úpravy i při posouzení vztahů přestupek — přestupek a trestný čin — přestupek, které řeší ustanovení § 76 odst. 1 písm. g) zákona Č. 200/1990 Sb., v platném znění, a § 11 odst. 1 písm. h) trestního řádu. Pokud jde o vztah přestupek — trestný čin, u něho vnitrostátní právo překážku „ne bis in jdem“ nestanoyí. Zde se otvírá prostor vnitrostátnímu přímému použití Čl. 4 odst. 1 Protokolu k Umluvě zásadně jen v těch případech, kdy po pravomocném rozhodnutí o přestupku následuje trestní stíhání ohledně téhož skutku pro trestný čin mající stejné znaky skutkové podstaty jako dřívější přestupek (viz Růžička, M., Polák, P.: Nad jedním rozhodnutím Nejvyššího soudu týkajícím se problematiky „ne bis in idem« z hlediska jeho aspektů mezinárodních a vnitrostátních, Státní zastupitelství Č. 6/2005 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. Zn. 4 Tz 183/2005 ze dne 22. 3. 2006). Nezbytnou podmínkou postupu, který v daném případě zvolil Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, tedy bylo, aby šlo o přestupek trestněprávní povahy. Ve vztahu k obviněnému bývalému kpt. BIS Vladimíru Hučínovi však nedošlo k jeho dřívějšímu potrestání pro kázeňský přestupek v rámci jeho působení v BIS. Odvolací soud však nesprávně posoudil rozhodnutí o propuštění obviněného ze služebního poměru jako výsledek řízení, které se týkalo podle popisu spáchaného jednání stejného skutku, jako tornu je v případě skutku uvedeného a kvalifikovaného v bodu 2) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. Zn. I Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001.
Podle rozkazu ve věcech personálních ředitele BIS Č. 24/01-BIS-l ze dne 16. 2. 2001 obviněný jako příslušník BIS porušil zvlášť hrubým způsobem služební povinnosti, za což byl podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, v tehdy účinném znění, propuštěn ze služebního poměru. Tento rozkaz se dotýkal výlučně dalšího trvání služebního poměru obviněného (svou povahou se tedy blíží pracovněprávnímu opatření ve formě okamžitého zrušení pracovního poměru) a nelze jej považovat za dřívější odsouzení či potrestání pro totéž, které by bylo v rozporu se zásadou „ne bis in jdem“. O tom svědčí i formulace ustanovení § 40 odst. I písm. d) zákona č. 154/1994 Sb., ve znění účinném v rozhodné době, podle které příslušník BIS bude propuštěn ze služebního poměru, jestliže porušil služební přísahu nebo služební povinnosti zvlášť hrubým způsobem, přičemž propuštěni ze služebního poměru příslušníka BIS není uvedeno mezi kázeňskými tresty zakotvenými vustanovení § 54 odst. 1 písm. a) až e) zákona Č. 154í1 994 Sb., ve znění účinném v rozhodné době, které je možno ukládat za kázeňský přestupek, který je ustanovením § 53 odst. 1 uvedeného zákona definován jako zaviněné porušení základních povinností příslušníka BIS, pokud nejde, a to je třeba v dané souvislosti zvlášť zdůraznit, o trestný čin. Žádný ze soudů činných v předmětné trestní věci nezpochybnil, že obviněný svým jednání popsaným v bodě 2) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. zn. I Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001 naplnil formální znaky skutkové podstaty trestného činu neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 trestního zákona. Pokud se týká materiálního znaku tohoto trestného činu, potom je třeba zvlášť vyzdvihnout tu skutečnost, že trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. I trestního zákona stojí na zásadě, že rozkaz vydaný v souladu s platnými právními předpisy příslušníkovi ozbrojeného sboru musí být splněn [srovnejte ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 154/1994 Sb., ve znění účinném v rozhodné době, podle kterého je příslušník BIS povinen důsledně a přesně plnit úkoly uložené mu zákony a dalšími právními předpisy, jakož i úkoly uložené mu rozkazy a pokyny nadřízených]. V případě, který se posléze stal předmětem řízení v bodu 2) obžaloby, šlo o závažné okolnosti, které měly být řešeny vydaným rozkazem, který obviněný porušil. Obviněný jako důstojník BIS měl splněním rozkazu nejen umožnit svým nadřízeným konat jim stanovené právo kontroly činnosti podřízených, ale současně přispět k ochraně informačních zdrojů BIS (srovnejte ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 154/1994 Sb., podle kterého je BIS povinna ochraňovat osobu jednající vjejí prospěch před vyzrazením a způsobením újmy na cti, životě, zdraví nebo majetku, která by jí mohla vzniknout pro poskytování těchto služeb nebo vsouvislosti s ním). Taková ochrana nebyla jen záležitostí samotného obviněného jako příslušníka BIS, ale celé BIS, jak tomuto zpravodajskému subjektu stanoví zákon. Prokázané jednání obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína naplňuje materiální znak předmětného trestného činu i z hlediska § 294 trestního zákona, neboť způsob jeho spáchání (obviněný jednal zcela vědomě, přičemž k odepření splnění rozkazu přistoupil bez relevantních příčin — srovnejte též závěry obsažené v rozsudku Městského soudu vPraze sp. Zn. 38 Ca 489/2001 ze dne 11. 6. 2002 a usnesení Ustavního soudu Ceské republiky sp. Zn. IV. US 553/02 ze dne 12. 6. 2003, kterými bylo rozhodnuto v pracovněprávním sporu vedeném obviněným) a velmi výrazné ohrožení zájmu společnosti [viz působnost BIS jako zpravodajské služby zakotvená v ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) až e) zákona Č. 153/1994 Sb., o zpravodajských
službách České republiky] svědčí pro závěr, že stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost je vyšší než malý. Lze tedy učinit závěr, usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. Zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006, jako soudu druhého stupně, bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíháni, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, čímž byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) trestního řádu, a toto rozhodnutí soudu druhého stupně současně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. ad 6) Dalším důsledkem výroku uvedeného pod bodem I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. Zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006 je, že byl ponechán beze změn výrok z rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 T 312/2001 ze dne 24. 11. 2005, jímž byl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby podané dne 7. 12. 2001 k Okresnímu soudu v Přerově pro skutek uvedený v bodě lc) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. Zn. 1 Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001, v němž byl obžalobou spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), písm. b) trestního zákona. V řízení ve věci Okresního soudu v Přerově sp. Zn. 1 T 312/2001 mělo být objasněno, zda a v jakém rozsahu je možno na zbraně a další věci podléhající zákonu Č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, nalezené při domovní prohlídce nařízené v trestní věci Okresního soudu v Přerově S§. Zn. 1 T 312/2001 u obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, respektive v obytných prostorách, které obviněný užíval spolu s jinými osobami, nahlížet způsobem, který by odpovídal náhledu vysloveném v nálezu Ústavního soudu Ceské reptibliky sp. zn. II. US 243/05 ze dne 8. 3. 2006, jenž se týkal způsobu rozhodování v trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. I T 110/84 a sp. zn. 4 Rt 21/90 mimo jiné též ohledně trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 písm. b) trestního zákona, a podle kterého lze obviněného považovat za účastníka aktivního odporu proti komunistickému systému a osoba obviněného byla obecně dlouhodobě perzekuována v době trvání totalitního režimu a proto činy, pro které byl pak odsouzen a nebyl zásadně rehabilitován, lze považovat za související s jeho odporem a s činností zaměřenou proti komunistickému režimu a podléhají rehabilitačnímu řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přitom je zřejmé, že naprostá většina zbraní a věcí uvedených v bodu lc) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. zn. 1 Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001, ke kterým se vztahoval zcela správný pravomocný výrok o jejich zabrání podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního zákona z rozsudku Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 T 312/2001 ze dne 24. 11. 2005, mohla být získána až v době od počátku roku 1990, tedy již v době, kdy jakýkoli boj obviněného proti nesvobodě těžko přichází v úvahu. Celá řada svědků (Stanislav Miloš ml., Vlastimil Miloš, Věroslava Milošová, Milada Skulilová, Jiří Jemelka a Ludmila Drábková), jejichž svědectví nelze bezdůvodně zpochybňovat v podstatě vyloučila, že by zemřelý Stanislav Miloš
nakládal s předmětnými samonabíjecími malorážkami tak, jak o tom vypovídal obviněný kpt. BIS Vladimír Hučín, jeho matka Anna Huč(nová a svědek František Křístek. Hodnocení výpovědi obviněného a jeho matky musí vycházet ze skutečnosti, že obviněný není povinen mluvit pravdu (§ 33 odst. 1 trestního řádu) a jeho matka jako osoba blízká má právo výpověď odmítnout (§ 100 odst. 1 trestního řádu). Ve vztahu k výpovědi svědka Františka Křístka oba soudy jeho tvrzení nedostatečně objasnily, přičemž tento svědek uváděl okolnosti, které byly v podstatném rozporu s výsledkem jiného dokazování (svědci kolem osoby Stanislava Miloše, důkazy k původu zajištěných zbraní a optických doplňků k nim, a jiné). Např. malorážka ZKM-611, v. Č. 651510538, byla podle prvotního šetření policie vyrobena jako první v prosinci r. 1999, avšak dalším šetřením bylo zjištěno, že vzhledem k uvedenému výrobnímu číslu byla tato puška vyrobena jako poslední v březnu 1996, kdy byla výroba tohoto druhu pušek přerušena. Jejich výroba byla obnovena v prosinci r. 1999. Jelikož Stanislav Miloš St. zemřel dne 21. 10. 1999, je třeba pro náležité objasnění důležitých skutečností pro rozhodnutí o předmětné malorážce vyhodnotit obžalobou předložený důkaz na č.l. 624 - 626 spisu. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozsudku k bodu lc) obžaloby vůbec o právním hodnocení tohoto důkazu nezmiňuje, odvolací soud tak sice činí, ovšem zaujal zcela nesprávné závěry, co se týká data výroby předmětné malorážky. Oba soudy posoudily výpověď svědka Františka Křístka pouze osamoceně a nikoli v souhrnu s ostatními výsledky dokazování k předmětné otázce. Charakter osoby svědka Františka Křístka nebyl žádným z obou soudů náležitě vyhodnocen, zejména soudy nevyhodnotily jeho vztah k obviněnému. Přestože jde o důležitého svědka na straně obhajoby obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína, nedošlo v průběhu přípravného řízení k tornu, aby byl obviněným, či jeho obhájci navržen výslech tohoto svědka. Takový výslech byl proveden až na návrh obhajoby u hlavního líčení dne 19. 9. 2004, kde svědek František Křístek mimo jiné uvedl, že o Stanislavu Milošovi st. pro jejich dlouhodobou známost ví, že se nezajímal o zbraně. Dále uvedl bez jakýchkoli pochybností, že předmětné malorážky viděl u Stanislava Miloše st. v létě r. 1996 s namontovanými optickými doplňky. Žádný z obou soudů neposoudil ve zdůvodnění svých rozhodnutí k bodu lc) tyto skutečnosti náležitě a v souhrnu s jinými důkazy. Tvrzení svědka Františka Křístka o přístupu Stanislava Miloše st. ke zbraním je v souladu s tvrzením řady dalších svědků a tvrzení o době, kdy viděl předmětné zbraně s optikou u tohoto muže, je jednoznačně vyvráceno výpovědí samotného obviněného, který uvedl, že puškový dalekohled zakoupil až v červnu r. 1997. Žádný ze soudů neposuzoval, zda zajištěné zbraně a střelivo získal obviněný jako účastník boje proti komunistickému režimu před r. 1989, nebo některé nabyl až Od zemřelého Stanislava Miloše. Rovněž nebyl žádným ze soudů vyhodnocen zcela nepochybný důkaz (znalecký posudek z daktyloskopie), že daktyloskopickou stopu Č. 2 na umělohmotném stojánku pro zakázané náboje ráže 7X57 R zanechal právě obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín. Také závěry soudů obou stupňů o hodnocení společenské nebezpečnosti jednání obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra HuČína v souvislosti s posouzením materiální stránky žalovaného skutku jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle§ 185 odst. 2 písm. a), písm. b) trestního zákona nelze považovat za podlozene objektivními skutečnostmi. Soudy měly vycházet z charakteru osoby
obviněného, který má sklony k získávání zbraní a střeliva v rozporu s platnými právními předpisy upravujícími nakládání s těmito věcmi, a to již v době, kdy na toto jednání není možné nazírat jako součást boje proti komunistickému režimu. Mezi zajištěnými věcmi byly zakázané zbraně, přičemž skutečnost, že obviněný měl určité oprávnění nosit a užívat přesně stanovené zbraně, byla při hodnocení materiální stránky žalovaného trestného činu rovněž soudy nesprávně hodnocena. Pro náležité objasnění materiální stránky žalovaného trestného činu v bodu lc) obžaloby měly oba soudy provést dokazování obsahem dřívějších trestních spisů, kde bylo proti obviněnému vedeno trestní řízení pro trestný čin nedovoleného ozbrojování, a z nich dokladovat a učinit právní závěry, které zbraně a další věci byly již dříve u obviněného nalezeny, jak s nimi bylo naloženo a jak tam zjištěné skutečnosti souvisejí s předmětem trestního řízení v bodu lc) obžaloby. Výše zmíněné stanovisko bylo zaujato i přesto, že podle restriktivního výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu není explicitně připuštěn meritorní přezkum z hlediska námitek týkajících se tvrzeného porušení procesního postupu předepsaného pro zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu), a to bez ohledu na závažnost důsledků tohoto nesprávného procesního postupu při shromažďování a hodnocení důkazů na závažnost důsledků pro spravedlivé rozhodování věci. Přitom takový restriktivní výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu byl opakovaně kritizován Ústavním soudem České republiky, a to i ve věcech, které předtím na podkladě dovolání podaného z dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu přezkoumával i Nejvyšší soud České republiky, přičemž až Ustavní soud České republiky shledal vážné porušení práva na spravedlivý proces, které předtím Nejvyšší soud České republiky nekonstatoval. V tomto směru zejména poukazuji na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. lIl. US 177/04 ze dne 18. 11. 2004, podle něhož lze zpohledu ústavněprávního vymezit zobecňující podmínky, ze jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních postulátů spravedlivého procesu. Podle výše uvedeného nálezu Ústavního soudu České republiky lze jako první vyčlenit případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (nálezy Ustavn,ího soudu Ceské republiky sp. zn. III. ÚS 150/93, S§. Zn. lil. ÚS 61/94, sp. Zn. lit. US 51/96, sp.zn. IV. US 185/96, sp. Zn. II. ÚS 213/2000, sp. zn. I. US 549/2000, sp. zn. IV. US 582/01, sp. zn. II. US 182/02, S§. Zn. I. ÚS 413/02, sp. zn. IV. US 219/03 a další).
Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace V něm obsažená, není získán co do jednotlivych dilcich komponentu (fazi) procesu dokazovaní procesně přípustným zpusobem, a tudiz musi byt soudem a limine vyloučen (V kontrapozici k předchozímu “opomenuť‘) z predmětu uvah smerujicich ke zjištění skutkového základu věc‘ (nalezy Ustavniho soudu Česke republiky sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. US 190/01, Sp. zn. II. US 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení, které ve svém důsledku mohou vést ke konstatování práva na spravedlivý proces, tvoří podle mínění Ústavního soudu Ceské republiky případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. lIl. ÚS 84/94, S§. Zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. US 182/02, 5§. zn. IV. US 570/03 a další). Podle Ústavního soudu České republiky lze tedy do ústavněprávní relevance pochybení v koghitivním procesu dokazování, jakožto procesu zjišťování skutkového stavu, začlenit případy důkazů opomenutých, dále případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně i případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ustavní soud České republiky a stejně tak i Nejvyšší soud České republiky jsou tak v daném ohledu povolány korigovat pouze nejextrémnější excesy. O takový extrémní exces se jedná i v případě trestní věci obviněného bývalého kpt. BIS Vladimíra Hučína vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. I T 312/2001, neboť soudy jak ve zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně, tak i v zamítavém rozhodnutí soudu druhého stupně o odvolání okresní státní zástupkyně v Přerově proti zprošťujícímu výroku z rozsudku soudu nalézacího ohledně bodu 1 c) obžaloby, byly opomenuty důležité konkrétní důkazy, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Proto lze konstatovat, že výrokem uvedeným pod bodem I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. Zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006, jako soudu druhého stupně, byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. 1) alinea druhá trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. b) trestního řádu a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, protože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. ad C) Konečně důsledkem výroku uvedeného pod bodem I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 44 To 1/2006 ze dne 21. 4. 2006 je i to, že byl ponechán beze změn výrok z rozsudku Okresního soudu v Přerově S§. Zn. 1 T 312/2001 ze dne 24. 11, 2005, jímž byl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín zproštěn podle 5 226 písm. b) trestního řádu obžaloby podané dne 7. 12. 2001
k Okresnímu soudu v Přerově pro skutek uvedený v bodě 6) obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově sp. Zn. I Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001, v němž byl obžalobou spatřován jednak trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 odst. 2, odst. 3 písm. c) trestního zákona, a jednak trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona. Při koncipování svých meritorních rozhodnutí vztahujících se k bodu 6) výše zmíněné obžaloby soudy obou stupňů vycházejí pouze z té části skutkových okolností, kde mají za prokázané, že obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín nakládal s osobními údaji jiných osob, které měl získat v souvislosti s činností občanských komisí. Odvolací soud sice připouští, že mezi zajištěnými materiály, které obsahují osobní údaje, jsou i jiné doklady, které nemají tuto souvislost, např. dotýkají se rehabilitačního řízení obviněného. To že by občanské komise prověřovaly jiné osoby, než svědky JUDr. Františka Janečka, Josefa Borůvku, Karla Lineta a Františka Volka, jako bývalé příslušníky StB, či René Štympla, nevyplývá ze žádného důkazu a je to vyloučeno, neboť zbývající osoby jmenované v příslušném žalobním návrhu neměly žádnou vazbu na služební poměr v Policii CR. Z listinného důkazu založeného na č.l. 1116 a následujících spisů přitom vyplývá, které údaje konkrétních osob získal obviněný právě v souvislosti s plněním úkolů příslušníka bezpečnostní služby a vztahují se k datům: 1996, únor 2000, 1997, zápůjčka FLOP z 30. 6. 1994 a 14. 7. 1999, a dále jsou zde uvedeny písemnosti, které byly pořízeny pro organizačního předchůdce BIS. Okresní soud uvádí, že je poměrně zásadní sdělení bývalého Okresního úřadu v Přerově, že v době od 1. 7. 2000 obviněný nepožádal ani nenavštívil Okresní úřad v Přerově za účelem vyžádání si informací či zapůjčení materiálů v evidenci občanských průkazů či cestovních dokladů, avšak neuvádí, co z tohoto pro posouzení věci vyplývá. V tomto směru je třeba poukázat na svědeckou výpověď ing. Petra Částečky, jenž byl služebně nadřízen obviněnému, a který uvedl, že nejprve byl systém takový, že na základě služebního průkazu byla ELOP vydána k výpisu či k pořízení kopie na pracovišti BIS, kopie se založila do svazku a FLOP se vrátila Policii České republiky, avšak vzhledem k tornu, že obviněný začal mít problémy a jeho žádosti o FLOP musel schvalovat ředitel Policie České republiky, tak si obviněný pořizoval FLOP operativním způsobem, což vysvětluje, že některé zápůjčky FLOP nejsou v sešitě Policie České republiky uvedeny. Dále je třeba poukázat na důkaz pod č.l. 631 (pořízení fotokopií FLOP nebylo evidováno). Ze zprávy BIS vyplývá, které osoby, jejichž osobní údaje obviněný přechovával, nebyly zájmovými osobami BIS a tedy, že obviněný nebyl oprávněn osobní údaje těchto osob zjišťovat. Poukazuji na písemnost týkající se JUDr. Ludmily Svatošové, kde jsou uvedeny údaje z let 1995, 1996, přičemž tato osoba obviněného zajímala ryze z osobních důvodů, neboť je to soudkyně, která jej soudila v dřívější době. Pokud jde o evidenční líštek občanského průkazu Ivana Sokola, tento byl zapůjčen v r. 1991, což je uvedeno v sešitě vedeném Policií České republiky, Okresní ředitelství Přerov a tento lístek byl při domovní prohlídce u obviněného nalezen, a to i přesto, že obviněný vůbec neměl v rámci pracovní náplně k této osobě zjišťovat její osobní údaje a činil tak pouze v osobním zájmu, kdy je možno poukázat svědectví Ivana Sokola. Osobní údaje k osobě Miloslava Švajdlera obsahuje fax ze dne 19. 4. 1996 adresovaný přímo obviněnému. U obviněného byly
nalezeny osobní údaje dvou osob se jménem Petr Hrabal, přičemž tento výpis je z roku 1997 či později. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, jak soud vyhodnotil, že tři seznamy uchazečů o kulovou zbraň zpracované Policií České republiky jsou z r. 1994 a došly na BIS ve dnech 23. 3., 22. 11. a 21. 12. 1994 a přitom obsahují osobní údaje žadatelů a byly nalezeny u obviněného. Taktéž není jasné, jakým způsobem se soud vypořádal S personální mapou Policie Ceské republiky, Okresní ředitelství Přerov, kdy jako nevěrohodné je nutno vyhodnotit tvrzení obviněného z hlavního líčení dne 11. 7. 2002, kde uvedl, že mapu získal jakožto předseda občanské komise (přičemž v občanské komisi již obviněný ode dne nástupu k BIS nemohl pracovat) a měla údajně sloužit právě k provádění prověrky policistů, a proto u něj mapa zůstala. Obviněný si následně uvědomil, že v personální mapě jsou údaje i zJet 1993 a 1994, a proto účelově pozměnil svoji výpověd‘ u dalšího hlavního líčení, že mapu získal v roce 1994 od zemřelého Stanislava Miloše st. V té době však již občanské komise neexistovaly a Stanislav Miloš st. neměl žádnou legální možnost a také žádný důvod tuto persoňální mapu získat a obviněnému ji předávat. Navíc ze záznamu Policie České republiky vyplývá, že mapa byla původně vedena v režimu přísně tajné. Byl to naopak právě obviněný, který měl kontakt na Policii České republiky — poukazuji na listinné důkazy č.l. 1223, 1250, 1251, 1315, 1328 a 1329 verte a konečně i na vyjádření obviněného, že získal kvalitní zdroj z okolí policisty. Soud se žádným způsobem nevypořádal s listinným důkazem, a to situační zprávou Policie České republiky Ostrava ze dne 3. 12. 1994, jež obsahuje osobní údaje několika osob a byla zaslána dne 7. 12. 1994 faxem přímo obviněnému. Další osobní údaje řady osob obsahuje faXze dne 7. 12.1994. U obviněného byl v obývacím pokoji v přízemí nalezen neúplný originální svazek StB a z č.l. 156 spisu vyplývá, že zajištěných osm listů svazku je majetkem Archivu ministerstva vnitra, který je povinen dle zákona č. 140/96 Sb., o zpřístupnění svazků bývalé StB, tyto svazky zpřístupňovat oprávněným osobám, přičemž z č. I. 157 vyplývá, že tento svazek archiv obdržel v roce 1991 od FBIS, následně zapůjčován nebyl a až v roce 1996 jej v prostorách archivu studoval pracovník BIS. Originál materiálů StB je nepochybně materiálem způsobilým dotčené osobě způsobit vážnou újmu, pokud je s ním nakládáno v rozporu se zákonem, byť svědek JUDr. Petr Palacký uvedl, že není dotčen tím, že spis měl u sebe obviněný, na druhou stranu současně uvedl, že by rád tento spis o sobě sám měl. Toto navíc vyvrací obhajobu obviněného, který ve svých výpovědích opakovaně uvádí, jak se svazky StB „musely zachraňovat“ před zničením a přitom je to právě on, kdo u sebe ukrýval originální svazek StB, což je v naprostém rozporu s povinnostmi příslušníka BIS. Obviněný totiž tento svazek JUDr. Petra Palackého nemohl „zachraňovat“ jak tvrdí, když svazek byl od roku 1991 uložen v archivu Ministerstva vnitra. Lze tedy opět učinit závěr, že jak ve zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně, tak i v zamítavém rozhodnutí soudu druhého stupně o odvolání okresní státní zástupkyně v Přerově proti zprošťujícímu výroku z rozsudku soudu nalézacího ohledně bodu 6) obžaloby, byly opomenuty důležité konkrétní důkazy, což ve svém důsledku vedlo k tornu, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s důkazy, které měly soudy v době svého rozhodování k dispozici.1 --- Současně je nutno poznamenat, že i Nejvyšší soud České republiky se problematikou existence tzv. eXtremniho nesouladu právních závěrů obecného soudu s učiněnými skutkovými zjištěními v minulosti
Nelze rovněž souhlasit s názorem nalézacího soudu, že se v případě trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 trestního zákona nejedná o pokračující (potažmo trvající) trestný čin. Tento nesprávný právní názor odvolací soud bez bližšího vysvětlení a hodnocení přijal. V nauce se za trestný čin trvající označuje nepřetržité uskutečňování zločinné skutkové podstaty; od nich třeba lišit delikty, u nichž jednáním již uzavřeným byl způsoben trvalý protiprávní stav; u nichž zákon rovněž perhoreskuje stav, který pachatel vyvolal, ale skutkovou podstatu tvoří jen jeho způsobení, nikoliv jeho udržování. Trestné činy trvající se tedy vyznačují tím, že tu pachatel podle smyslu zákonného ustanovení buď určitý protiprávní stav vyvolá a udržuje, nebo jej udržuje, i když zákon přímo nevyžaduje, aby jej vyvolal. Takové trestné činy se posuzují jako jediné jednání, které trvá tak dlouho, dokud je protiprávní stav udržován (srovnejte Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Orac 2003, s. 41 5, 416). Trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 178 trestního zákona je tedy trestným činem trvajícím, kdy pachatel naplňuje jeho skutkovou podstatu od počátku do konce trvání protiprávního stavu. Bylo prokázáno, že obviněný bývalý kpt. Vladimír Hučín v době od nástupu do služebního poměru u BIS do dne konání domovní prohlídky shromažďoval různé materiály a písemnosti, které obsahovaly osobní údaje různých osob, aniž by tyto materiály využíval ke své činnosti příslušníka BIS. Naopak je použil, či chtěl použít pro vlastní potřebu. Za této situace pak není podstatné, zda a kolikrát došlo u předmětného trestného činu k novelizacím. Jako nesprávný je třeba hodnotit též závěr olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě, který nepovažuje v souvislosti se skutkem uvedeným v bodě 6) žalobního návrhu obviněného za veřejného činitele ve smyslu § 89 odst. 9 trestního zákona, ve znění zákona účinného v rozhodné době, podle kterého je veřejným činitelem mimo jiné též příslušník pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena, přičemž k trestní odpovědnosti a ochraně veřejného činitele se podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí a odpovědností. Pro správné posouzení této otázky je třeba vycházet nejen z doktrinálního výkladu trestního zákona (srovnejte Sámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2001, s. 603 - 609), ale též např. z nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 371/99 ze dne 30. 3. 2000, podle něhož je veřejným činitelem daňový kontrolor finančního úřadu, přestože sám přímou pravomoc rozhodovat o právech daňových subjektů nemá. --- opakovaně zabýval (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věcech sp. zn. 3 Tdo 1086/2005, sp. zn. 3 Tdo 1528/2005, Sp. zn. 7 Tdo 1481/2005, sp. zn. 3 Tdo 1424/2005, sp. zn. 6 Tdo 1312/2005, sp. zn. 7 Tdo 1276/2005, Sp. Zn. 8 Tdo 319/2005, S§. Zn. 5 Tdo 791/2005, sp. zn. 3 Tdo 611/2005, sp. Zn. § Tdo 51 5/2005 a sp. zn. 3 Tdo 231/2005, přičemž např. ve věcech 5§. zn. 8 Tdo 398/2005 a sp. zn. 8 Tdo 893/2004 vydal dovolací soud rozsudek, kdy takový extrémní rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením shledal, s dovoláním vyhověl).
Stejné postavení je třeba analogicky S uvedeným nálezem Ústavního soudu České republiky přiznat příslušníkovi BIS. Je příslušníkem ozbrojeného sboru a v jeho rámci se podílí na plnění úkolů společnosti a státu, přičemž používá zákonem mu danou pravomoc získávat určitými postupy a prostředky zpravodajské informace, které se stávají podklady pro rozhodnutí příslušných orgánů BIS. Pokud tedy obviněný v souvislosti s výkonem funkce příslušníka BIS, případně pod záminkou plnění úkolů příslušníka BIS získával zpravodajské informace se záměrem získat pro svoji další potřebu informace o osobních údajích řady občanů (nikoli tedy proto, aby se tyto informace staly podkladem pro rozhodnutí příslušných orgánů zpravodajských služeb, u kterých byl služebně zařazen) a dal je k dispozici osobám v místě trvalého bydliště, vědomě tak porušoval povinnosti příslušníka BIS stanovené v ustanovení § 48 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d) zákona č. 154/1 994 Sb., ve znění účinném v rozhodné době, lze dospět k závěru, že jako veřejný činitel v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu a tak naplnil zákonem požadované znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a)trestního zákona. Lze pouze připustit, že nebylo prokázáno, že by obviněný zneužitím pravomoci veřejného činitele v postavení příslušníka BIS způsobil svým činem jiný zvlášť závažný následek. Vzhledem k výše uvedenému a s odkazem na ustanovení § 265b odst. I písm. f) a písm. g) trestního řádu uplatněný i prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. I písm. 1) trestního řádu navrhuji, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení § 265r odst. I písm. b) trestního řádu: 1) podle § 265k odst. 1, odst. 2 věty druhé trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. I trestního řádu zrušil v bodě I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, Sp. Zn. 44 To 112006 ze dne 21. 4. 2006, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha — západ sp. Zn. I T 187/2005 ze dne 16. 3. 2006, pokud jím byl obviněný bývalý kpt. BIS Vladimír Hučín zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby okresní státní zástupkyně v Přerově S§. zn. I Zt 393/2001 ze dne 6. 12. 2001 podané pro skutky uvedené v bodech lc) a 6) žalobního návrhu, a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, 2) dále postupoval podle § 2651 odst I trestního řádu a přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud České republiky shledal, že v nyní posuzované
Veci je nutno rozhodnout způsobem predpokládaným v ustanovení § 265r odst. I písm. c) trestního rádu, vyjadruji souhlas s projednáním kauzy v neverejném zasedání. V Brne dne 18. srpna 2006 Nejvyšší státní zástupkyně: JUDr. Renata Vesecká
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006