Hučínovu knihu si můžete objednat na www.hucin.info nebo na tel. čísle 224 241 542, od září ji pak můžete zakoupit za (dotovanou) cenu 198 Kč i ve všech našich redakcích (adresy ZDE).Můj přítel František byl v Česku a dovezl mi knížku. Takové dárky mám rád, je to lepší než slivovice. Tahle knížka je vlastně interview s Vladimírem Hučínem. Správné interview je, když se chytrý ptá chytrého. Tady se dva úplně vygumovaní (29 a 18 let) ptali jednoho chytrého (52 let). Výsledkem vygumovanosti dotazujících se je kniha plná vysvětlivek, o kterých jsem nevěděl, že jsou zapotřebí. Opravdu doba v Česku tak pokročila, že je třeba vysvětlivka na to, co to byl Svazarm, SSM nebo že komunisté mezi sebou nazývali KSČ »Stranou«? Můj dojem byl, že doba příliš nepokročila, ale úmyslné zatajování informací o minulosti ze strany starších vůči mladším je v ČR nepsaným zákonem dne. A pak jsou z dnešní mádeže takováhle telátka.
Nedávno jsem já sám poskytoval rozhovor pro český časopis Reflex, a tazatel, jinak velmi sebevědomý mladíček, se mě ptal na takové záhady podle něho strašlivě dávné minulosti, jako za co mohl dřív člověk upadnout v nemilost StB. Čuměl jsem jako puk. Ovšem když jsem chtěl, aby bylo v interview zmíněno, že v září vydá pražské nakladatelství Alfa už druhou knížku mých článků (viz www.betaknihy.cz), tak to kategoricky odmítl, že prý nedělá žádné PR!
V knize Není to o mně, ale o nás Vladimír Hučín vzpomíná a probírá celou svou životní historii. Kniha zřejmě není nijak zbytečně uhlazovaná, což je dobře, a tak má čtenář pocit, jako by tam byl a ty odpovědi poslouchal, včetně typického hanáckého frázování a slovosledu, kterého Hučín v mluvě používá. Vzpomínky jsou často překvapivě drsné, ale přesto realistické. Například při vzpomínce na své zadržení v roce 1976 Hučín říká: »Při prvním předání mě svlekli v malé místnosti donaha. Vrhl se na mne příslušník StB nepatrné postavy v hodnosti nadstrážmistra. Bezdůvodně mě začal mlátit obuškem po zádech a po zadku. Přišli ještě další příslušníci. Začali na mě řvát, že mě zmlátí tak, až se poseru, a pak ještě jednou za to, že jsem se posral« (str. 60).
Ve zhruba stejné době, asi o dva tři roky později, byl ve fešáckém vězení budoucí prezident a zlaté tele na Orebě Václav Havel. Své vězeňské zážitky popsal ve slavné knize Dopisy Olze, kterou se dnešní české děti pomalu musí učit nazpaměť. Dle vlastního líčení kouřil doutníky (str. 5), jeho ischias byl na ústupu díky masážím (str. 7), jedl lososa (str. 12), kaviár (str. 16), učil se anglicky (str. 17), a zase doutník (str. 58), je zdráv a skvěle odpočatý (str. 72), v cele mu ležely tácky s kaviárem, cukroví, pomeranče, čokolády a rozinky (str. 50), dostával zahraniční vitamíny (str. 107). Jaký zahraniční vitamín dostával Hučín? Pendrek? Havlovy vzpomínky si ověřte ve vaší místní knihovně nebo na http://www.humintel.com/scans2/index.htm.
Hučínovy přímočaré vzpomínky nahánějí husí kůži. Říká jména. Nejen svých estébáckých tyranů, kteří jsou dodnes v mocenských pozicích v současné, údajně demokratické České republice. Jsou tam i známá jména. Třeba na straně 276 vzpomíná, jak 14. února 2001 navštívil už tehdy chameleona, rudého Cyrila Svobodu (dnešního ministra zahraničí) v Poslanecké sněmovně a svěřil se mu se svými obavami, že bude zatčen. Svoboda za přítomnosti svědků řekl, že je to vyloučeno a že ty časy jsou pryč. A vysmál se mu. Časy pryč nebyly, Hučín zatčen byl.
Kniha je obžalobou Havlova posametového režimu a jím dosazené vlády exkomunistů, která trvá v podstatě dodnes. Havlův nedostatek charakteru a přezíravé chování dokresluje i jeho odmítnutí dát Hučínovi prezidentskou milost (přes jeho tehdejší údajnou pózu - v knize není nic o tom, že by milost nepřijal). Údajný humanista Václav Havel, který ležérně omilostnil patricidu i cikánské výtržníky ještě předtím, než byli vůbec z něčeho obviněni, najednou neslyšel volání tisíců, aby zasáhl. Jak ostatně mohl zasáhnout, když Hučínovi tyrani, komunističtí prokurátoři a šéfové BIS byli všechno Havlovi lidi a přátelé? Jak velká vlastně byla osobní vina Václava Havla na utrpení Vladimíra Hučína?
A na závěr poznámka, která mě náramně potěšila a potěší určitě i čtenáře mých e-mailových občasníků: David Navara, osmnáctiletý iniciátor celého projektu, ve svém doslovu (str. 361) v knize přiznává, že o Hučínovi předtím neslyšel, dokud nedostal e-mail od zlého, velmi zlého emigranta žijícího v USA, známého svými urážlivými výpady proti ČR, (fuj fuj fuj), tedy od Rosti Hedvíčka. Ano prosím, je třeba se ode mne distancovat, co když se režim zase změní! Teprve potom se začal o Hučínův případ zajímat, a jak píše, ke svému zděšení jsem začal dávat Rosťovi za pravdu.
Hučínovu knížku Není to o mně, ale o nás si určitě kupte. Kupte ji nejen pro své děti, ale i pro sebe. Je totiž také o vás.
Rosťa Hedviček, 4.8.2006
Hučínovu knihu si můžete objednat na www.hucin.info nebo na tel. čísle 224 241 542, od září ji pak můžete zakoupit za (dotovanou) cenu 198 Kč i ve všech našich redakcích (adresy ZDE).
ANNONCE se plně ztotožňuje se stanoviskem autora recenze a podpoří Vladimíra Hučína ve volbách do horní komory Parlamentu České republiky, na rozdíl od všelijakých chmatáků, kteří se teď do Senátu derou kvůli získání imunity. Mimo jiné nás k tomu vede obsah knížky Není to o mně, ale o nás, kterou rozhodně stojí za to si nejen přečíst, ale i mít ji po ruce v domácí knihovně jako výstrahu příštím generacím.
Redakce ANNONCE
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006