V kauze Hučín je "vyzávěrováno"

Vladimír Hučín byl zproštěn obžaloby ze všech šesti trestných činů, když Krajský soud v Olomouci zamítl v pátek odvolání státní zástupkyně z Přerova proti zprošťujícímu rozsudku Okresního soudu v Přerově. Šestkrát zazněl v odvolání novotvar "závěrovat". Paní státní zástupkyně totiž "závěrovala", že.

Tím skončilo pětileté trestní stíhání bývalého důstojníka BIS, policií obviněného i z výbuchů a pumových atentátů. Dodejme ještě, že před tímto, dnes již pravomocným rozhodnutím, byl Hučín spolu se spoluobviněným MUDr. Janem Chmelařem zproštěn i obžaloby, kdy se oba měli dopustit trestného činu podvodu vylákáním nemocenských dávek. Takže státní zastupitelství "nezávěrovalo" chybně jen šestkrát, ale sedmkrát.

Opravdu jen "chybně"? Přidržíme-li se trendu moderní češtiny státního zastupitelství v Přerově a jeho neologismů, můžeme pochybovat, zda policie a státní zastupitelství celou věc správně "stanoviskovaly", popřípadě "názorovaly".

Můžeme pochybovat, když pět let tvrdě stíhali, věznili a pronásledovali nevinného člověka. Bylo to jen běžné pochybení, v práci těchto orgánů trestního řízení stále častější, nebo šlo o politický proces - účelové stíhání z důvodu vyřizování osobních účtů?

Petr Pithart v Respektu napsal, že nepochybuje o tom, že Vladimír Hučín byl ve svém regionu pronásledován "starými strukturami". Kdo jsou severomoravské "staré struktury"? Struktury tak silné, že mohou poslat člověka na rok do vazby. Způsobit pětileté trestní stíhání, zaměstnat soudy od Ústavního po okresní, způsobit náklady řízení do statisíců korun, zničit obviněnému Hučínovi pět let života, připravit jej o zaměstnání, rozbít mu rodinu a vzpomeňme spoluobžalovaného MUDr. Chmelaře - pomoci i do hrobu.

"Staré struktury" jsou docela mladé. Bývalá okresní státní zástupkyně v Přerově JUDr. Lenka Šromová, dnes povýšená na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, dozorovala vyšetřování kauzy Hučín, podala i obžalobu a vedla ji u Okresního soudu v Přerově. Mimo dobu své letní dovolené se účastnila všech úkonů ve věci, výslechů obžalovaného, i svědků a našla si na to čas i v exponované funkci vedoucí okresní státní zástupkyně.

Neméně aktivní byl i mladý vyšetřovatel Úřadu vyšetřování Policie ČR kapitán Ondřej Starý, který tak jako Lenka Šromová od začátku trestního stíhání nedbal upozorňování obhájců, že žalované trestné činy vůbec trestným jednáním nejsou.

Tajnost procesu nedovolovala na absurditu obvinění veřejně upozornit. Nejvyšší policejní důstojníci v Ostravě informovali veřejnost a média, například plukovník Pščolka, že Hučín prováděl výbuchy a velká část veřejnosti tomu uvěřila. Mladý byl i bývalý ministr vnitra JUDr. Gross, který v televizním pořadu Kotel v lednu 2002 na adresu Hučínových sympatizantů prohlásil: "Ti, kdo hájí Hučína, by se měli nejdříve trochu seznámit s tímto trestním případem. Nebudu se zastávat člověka, který se dopustil několika trestných činů... Jsem přesvědčen, že až zjistíte, co v této kauze bylo, že se budete stydět za dnešní názory." Poté, co byl s těmito výroky dnes konfrontován, advokátní koncipient Gross řekl, "...nepamatuji si, co jsem tehdy říkal a proč jsem to říkal".

Hučínův případ, který mimo jiné odhaluje manipulovatelnost policie a státního zastupitelství, znovu potvrdil diferenciaci postupu orgánů trestního řízení podle politického charakteru věci - tedy jinak nepřípustnou političnost těchto orgánů.

Odehrávalo se Hučínovo pětileté stíhání v právním státě, kterým Česká republika podle ústavy je?

Jistě, i v právním státě se stává, že se některá důvodná podezření nakonec neprokáží. Nebylo ale trestní stíhání Hučína politizováno? Kdo je ale politizoval? Naznačil to krajský soud v ústním odůvodnění svého zprošťujícího rozsudku. Skoro se to bojím napsat. Ukázal nahoru, velmi nahoru. Tak nahoru, že se musím dovolat francouzského přísloví "gouverner c’est prevoire" (vládnout znamená předvídat) a konstatovat: tato vláda nepředvídala.

Kauza Hučín, to nebylo pomýlení orgánů. Nebyl to omyl. Důkazem je to, co zažil autor tohoto článku jako obhájce v této věci.

Nepamatuji si, že by mi někdy, při obhajobách disidentů v bývalém totalitním režimu, bránili ve vazební věznici v kontaktu s klientem, stejně tak žádný z mých klientů-disidentů nebyl voděn v medvědu (připoutání rukou k opasku), nikdy na mne nebyla podána stížnost prokurátorem a nikdy mě při rozhovoru s klientem nepozorovali kukátkem ve dveřích jako při rozhovorech s Hučínem na Pankráci. Také nebyl žádný tak brutálně zatýkán jako Hučín. To vše až za proevropské vlády ČSSD, za ministrů vnitra Grosse a Bublana.

Jak se k tomu vyjadřují dnes? Exministr vnitra Gross si to již nepamatuje, současný ministr Bublan tvrdí, že Hučín svádí vše na ČSSD čistě účelově.

"Vyzávěrováno" nakonec, zákon dal za pravdu zavilému antikomunistovi Hučínovi, skupině radikálních antikomunistů kolem něj a spolu s nedávným nálezem Ústavního soudu ve věci jeho rehabilitací i mašínovské legendě, kterou vyznává. Pravdu před zákonem, jak se nakonec ukázalo, neměli pak mnozí politici z ČSSD včetně premiérů z této strany.

Jedinou jedničku si tentokráte vysloužila justice. Konala a jednala jako orgán právního státu. Nenechala se ovlivnit politiky, ani orgány trestního řízení a vynesla spravedlivé rozsudky. Je třeba ještě vědět, že ti, kdo celou trestní věc iniciovali a prováděli, zůstávají nahoře, kam jim pomohla kauza Hučín.

Bude tedy někdo postižen? Ano, daňoví poplatníci. Budou platit výlohy trestního řízení a soudního procesu, z titulu náhrady škody také honoráře obhájců a odškodnění Vladimíru Hučínovi.

MILAN HULÍK, Lidové noviny 27. dubna 2006

ZPĚT NA AKTUALITY - ZPĚT NA ARCHIV 2006

Hosted by www.Geocities.ws

1