Od pátku 21. dubna je politický štvanec postkomunismu pan Vladimír Hučín bezúhonný muž. Nepodněcoval v 90. letech levicový extremismus. Nedovoleně se neozbrojoval. Nedopustil se trestného činu neuposlechnutí rozkazu, nezneužil pravomoci veřejného činitele, nešířil poplašné zprávy, neohrožoval utajované skutečnosti, nenakládal neoprávněně s osobními údaji a dokonce ani nemá prsty v dosud neobjasněných výbuších v Přerově. Všechna tato obvinění obžaloby, za něž panu Hučínovi hrozilo až deset let kriminálu, byla podle verdiktu olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě neopodstatněná, zbytečný byl tedy i rok života strávený ve vyšetřovací vazbě, kterou na Hučína počátkem roku 2001 uvalila tehdejší "spravedlnost". Účelově kriminalizovaný bývalý rozvědčík má teď důvod k pocitu radosti a zadostiučinění, stejně jako jeho přátelé a příznivci, kteří ho pět let doprovázeli ke každému přelíčení a nejednou čelili uniformovanému násilí, když narušovali "důstojný průběh" té justiční frašky. Neboť hle: pravda a láska opět zvítězila nad lží a nenávistí. Pravda otevírá šampaňské, lež je konečně na kolenou. Opravdu?
Aby byl důvod k oslavám, muselo by Hučínovo vítězství vypadat jinak. Především by Pravda musela pohnat ne-li k trestní, tedy aspoň k funkcionářské odpovědnosti všechny ty darebáky v mocenskopolitických strukturách, kteří stojí v pozadí tzv. Hučínovy aféry. Každý už přece ví, proč se estébácko-bolševická mafie v BIS zaměřila právě na Vladimíra Hučína: protože ji ohrožoval zevnitř a spolu s ní byl nebezpečný i pro rudé mafiány v řadách "nezávislé" justice. Všechen tenhle hnus má teď přinejmenším stejný důvod k radosti jako jeho oběť, neb jeho prvotního cíle bylo dosaženo: kontrarozvědka bez Hučína bude mít kýžený klid na práci, navíc možná maličko stoupne prestiž i starými strukturami prolezlého soudnictví, pro něž už pan Hučín přestal být zajímavou osobou.
Než si dáme prvního panáka na Hučínovo vítězství, zamysleme se nad pozoruhodnou časovou shodou lovu na tohoto muže s vývojem politické kariéry Stanislava Grosse. Grossův Kadlec v čele NBÚ, Grossův Růžek v šéfovském křesle BIS, Grossovy speciální vnitrácké bojůvky, Grossův mlátička Přibyl tlačený do čela úřadu vlády, Grossova vnitrostranická "špionáž", která mu umožňovala držet v šachu nedosti loajální socialisty... Že by se pojednou až tolik zářezů vešlo na pomyslnou pažbu páně Hučínovy malorážky?
Ovšemže je vítězství pravdy a lásky v kauze Hučín pouhý přelud. Dokonce je to blamáž samotným Lidovým domem potvrzená. Sotva pár hodin po vynesení osvobozujícího rozsudku nad Vladimírem Hučínem se totiž stal nepostradatelným bezpečnostním expertem České strany sociálně demokratické ... kdo byste řekli? No přece JUDr. Stanislav Gross! A teď se ptejte, kdo vyhrál.
Petr Zavoral, 26.4.2006
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006