Před týdnem vyšel v Právu můj komentář k rozhodnutí Ústavního soudu, které otevřelo cestu k možné rehabilitaci Vladimíra Hučína nejen za trestné činy politické povahy, nýbrž i za krádeže, poškozování cizí věci a užívání násilí. Snad žádné téma, o němž píšu, nevzbuzuje tolik reakcí čtenářů, a navíc hodně emotivních.
Emotivní je to i z mé strany. Když mě dali v roce 1971 po půldruhaleté vazbě do vězení na Mírově, byl jsem šokován, že tam mnozí vězni, pachatelé kriminálních činů, čekají na "Američany" a uvítali by válku. Jako koncem 40. let. StB pomocí své "vnitřní služby" mezi dozorci a tajných spolupracovníků mezi vězni zosnovala případy přípravy trestného činu teroru. Oblíbené bylo stíhání za údajné řeči otrávení vody ve vodovodu a hospodské řeči o tom, jak unést na Západ letadlo.
Já jsem byl obviněn, pomocí vězňů, kteří koketovali s politickým násilím, z toho, že jsem posílal vězně, aby po svém propuštění ostřelovali z pražského ostrova Štvanice budovu ÚV KSČ. Babráci byli ale ti estébáci, nedokázali prokurátorovi vyrobit dost důkazů k obžalobě. Přiznávám, že můj vztah k Hučínově činnosti je ovlivněn zkušenostmi, které mám s násilím, skutečným či vykonstruovaným.
Když můj komentář o pěstování fikce třídního boje Vladimírem Hučínem a nyní už i Ústavním soudem vyšel, děkovali mi téměř se slzami v očích přátelé, kteří byli do roku 1968 členy KSČ a s nimiž jsem byl perzekvován v dobách normalizace kvůli našemu společnému nenásilnému odporu vůči režimu v Chartě 77. Uvědomil jsem si, že snad nikdo z těch statisíců vyloučených a vyškrtnutých komunistů se už po listopadu 1989 do KSČ či KSČM nevrátil.
Je dobře, říkali přátelé, že tu je nekomunista, jemuž se nelíbí, že političtí extremisté, ale i zákon a soudy, je házejí do jednoho pytle s komunisty-normalizátory. Že tu je někdo, kdo ani normalizátory nechce mimosoudně trestat. Někdo, kdo říká, že státní terorismus 50. let se lišil od liberalizace 60. let a ta pak zase od období 1969-1989. Jiní čtenáři se na mne ale zlobili. Nakonec by Vám pan Hučín mohl něco povědět o praxi agentů StB a možná byste na základě toho mohl snížit Váš odpor k očišťování společnosti od temných struktur, napsal mi jeden z nich.
Působení agentů StB a hlavně jejích příslušníků jsem si užil sám dost. Dnes v ČR nevidím, po 16 letech od sametové revoluce, žádné "temné struktury". Představa, že se má česká společnost od někoho "očišťovat", mě dost děsí. Jsem - historicky vzato - stále vylekaný z "odbenešení" druhé republiky (1938-1939), poválečných a poúnorových čistek a z požadavků "odhavlení" společnosti první poloviny 90. let.
Pošetilou pomstychtivost lze odmítnout snadno. Hůř se už vysvětluje, proč nemá být zákonem zakázáno používání komunistických symbolů a jakákoliv propagace komunismu, jak se toho v pondělí na semináři petičního výboru Senátu dožadovali někteří senátoři. Poukaz na politický kalkul - chtějí KSČM ubrat hlasy - nestačí.
Musím v tomto vysvětlování dále pokračovat, protože KSČM, která si zřejmě měla kultivaci historických pohledů dát do programu a učinit ji každodenní praxí, hovoří stále, místo vysvětlování minulosti státu i KSČ, o období před rokem 1990 jako o socialismu. Mimochodem tím uráží všechny nekomunistické socialisty. Pokud KSČM zlehčuje a omlouvá diktaturu, a má snahu tak činit i v případě jejích zločinů, není plně demokratická a jiní lidé musejí při sporech o minulost zaskakovat za ni.
Petr Uhl, 31. 3. 2006
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006