Ústavní soud (ÚS), tedy jeho senát složený ze soudců Stanislava Balíka, Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma, vyhověl nyní stížnosti bývalého příslušníka BIS Vladimíra Hučína na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten zamítl jeho stížnost na porušení zákona ve věci plné Hučínovy rehabilitace za odsouzení z roku 1984 na 2,5 roku. Rehabilitační rozhodnutí soudů samotná, která byla předmětem řízení Nejvyššího soudu, ÚS nezrušil.
Hučín v roce 1984 nejen rozšiřoval po městě protisovětské letáky a nadával na KSČ, ale opatřil si tři střelné zbraně a střelivo a vyrobil třaskavinu, vloupal se do bytu, aby tu odcizil střelnou zbraň, a způsobil výbuch v jednom domě. ÚS rozhodoval, zda je přímá souvislost mezi skutky, jejichž odsouzení české soudy již rehabilitovaly - pobuřování proti socialistickému a státnímu zřízení republiky a hanobení státu světové socialistické soustavy - a mezi nedovoleným ozbrojováním, krádeží a poškozováním cizí věci. Za ty totiž rehabilitován nebyl. Rozhodnutí ÚS, které prosadila Dagmar Lastovecká přes odpor soudce Nykodýma, je nepřesvědčivé.
Zákon podmiňuje rehabilitaci kriminálních trestných činů jejich přímou souvislostí s odporem proti režimu. Protože je ale podle ÚS pojem "přímá souvislost" neurčitý a nejasný, hledal jeho senát smysl a účel rehabilitačního zákona. Byl to však výklad ideologický. Svědčí o tom především to, že ÚS cituje z preambule právně sice nezávazné, ale morálně zavazující Všeobecné deklarace lidských práv: je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku.
Lidská práva musí být chráněna zákonem nejen kvůli předcházení odboje proti tyranii a útlaku. Všeobecná deklarace OSN je z roku 1948 a její preambule připomíná nacistické zločiny - zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva. Citát ÚS z deklarace má jen potvrdit rovnici komunismus = fašismus. Je to neprávní a ahistorické, v ČR zvlášť, a ÚS si to mohl odpustit. Rovnici razí síly, které se prohlašují za antikomunistickou pravici.
ÚS doplácí na to, že nezrušil zákon o komunistickém režimu a o odporu proti němu z roku 1993. Právě zde se klade rovnítko mezi státním terorem 50. let a normalizací a mluví se o "odboji", což si ani ÚS nyní nedovolil: Odpor občanů proti tomuto (komunistickému) režimu (...) odbojem nebo jinou činností (...) byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.
Tím se potvrzuje rovnice fašismus = komunismus, odboj jako odboj, 50. léta jako normalizace. Legitimizuje se tím i užívání násilí v době, kdy ho podle mne nebylo už vůbec možno morálně ospravedlnit. Charta 77 důsledně trvala na nenásilných formách odporu proti režimu, a to právě v době, kdy se Vladimír Hučín vybavoval zbraněmi a zastrašoval výbuchy (dušuje se, že nechtěl nikomu ublížit).
Hučínovi a jeho přátelům jde dnes o to dokázat, že násilí v roce 1984, použité i ve volné souvislosti s jejich protirežimními projevy, bylo mravné a oprávněné. Nebylo, stejně jako nebylo násilí bratří Mašínových, Hučínových hrdinů, kteří dělali vše pro rozpoutání války. Vladimír Hučín si uchoval třídní pohled na společnost. Téměř všichni ho postupně opustili, až na Hučína, a zdá se, že i na Ústavní soud.
Právo 25.3.2006 – Petr Uhl
Pozn.: Petr Uhl zamerne a ucelove vynechal v nazvu zakona vyraz "o protipravnosti" komunistickeho rezimu. Jeho nenavist je chorobna, patologicka a nemuze ji skryt zadne odvolavani se na lidska prava, toto co napsal je vrcholem sprostoty a neucty nejen k Vladimirovi Hucinovi, ale ke vsem obetem komunistickeho zlocinneho rezimu. Nikdo nemuze jiz pochybovat jake ma tento clovek nekale umysly.
Odpověď Vladimíra Hučína (Rudému) PrávuVážená redakce deníku Právo, dovoluji si reagovat na článek pana Petra Uhla: Ústavní soud uznal třídní boj (Právo 25.3.2006 rubrika Publicistika). Při této příležitosti bych rád upozornil, že pan Uhl zde opakovaně šíří o mé osobě nepravdivé informace jako např. to, že jsem se vloupal do bytu, abych tam odcizil střelnou zbraň. Pravda je ta, že jsem se do žádného bytu nevloupal, ale šlo o fingované odcizení zbraně, kterou "odcizil" jeden ze členů mé odbojové skupiny. Majitel zbraně - tchán byl v té době v podezření, že má kontakty na protikomunistické aktivisty a tak hrozilo nebezpečí, že mu bude odebrán zbrojní průkaz a on z tohoto důvodu o zbraň přijde. Jednalo se o výkonnou zbraň ráže 30-06 Springfield, jeiíž projektil byl mnou předělán na tříštivý s cílem zničit v r. 1982 nově instalovanou sochu K.Gottwalda v Přerově před budovou OV KSČ. Dále pan Uhl ve svém článku uvádí, že jsem v r. 1984 rozšiřoval po městě protisovětské letáky. Není tomu tak. Pan Uhl se ve svém tvrzení posunul o víc jak deset let! Tyto protisovětské letáky s textem "PRYČ SE SOVĚTSKOU DIKTATUROU" jsem i s pomocí balonů naplněných vodíkem šířil v r. 1972-73 a to vždy v době, kdy bylo nějaké významné politické výročí jako např. výročí okupace vojsky SSSR a výročí 25.února. Pan Uhl dále ve svém článku tvrdí, že jsem způsobil výbuch v jednom domě. Pravda je ta, že jsem tento výbuch zorganizoval na vratech domu, kde bydlel agent StB Antonín Mikeš (kr.jm.Eliáš) napojený na KGB odbor Olomouc. Tento výbuch byl uskutečněn z toho důvodu, aby dekonspiroval - zastrašil tohoto agenta a tím jeho činnost znemožnil. Tento agent např. v r. 1976 předal StB nepravdivé informace o tom, že chystám teroristický útok na někdejšího zpěváka Deana Reeda. Následovalo mé zatčení a dokonce obvinění z ozbrojeného útoku na volby. Při výslechu na StB v Ostravě bylo fyzické násilí na mé osobě běžně praktikováno za účasti zástupců bezpečnostních složek SSSR. Zmíněný agent StB mimo jiné z podnětu StB způsobil několik požárů lidem, kteří se protivili komunistické nomenklatuře a zájmům StB. Při těchto akcích byly tímto agentem StB zničeny nejen majetky občanů, ale ohroženy i životy lidí a to především těch, kteří se protivili vůli orgánů StB. Při těchto aktivitách tohoto agenta došlo dokonce i k ohrožení života dítěte. V souvislosti s mou činností po 17.listopadu 1989 jako předsedy Občanské komise a později důstojníka BIS jsem se dostal k agenturnímu svazku zmiňovaného agenta a mohu proto kdykoliv doložit, že můj útok na tohoto agenta byl naprosto úspěšný a mimo jiné zachránil před perzekucemi celou řadu občanů, včetně bývalých členů KSČ, tak zvaných osmašedesátníků. Na článek pana Uhla reaguji spíše na základě podnětu mých stoupenců a přátel. Rozhodně však nehodlám tímto panu Uhlovi nějak napomáhat v jeho zviditelnění. Mám zato, že účelově lživá a polopravdivá tvrzení pana Uhla by bylo nejlépe konfrontovat s důkazy a dokumenty za přítomnosti sdělovacích prostředků. Jsem přesvědčen, že po uskutečnění této konfrontace by nezbylo Straně zelených nic jiného, než-li se distancovat od páně Petra Uhla. V závěru žádám redakci deníku Právo, aby tuto mou reakci na článek Petra Uhla zveřejnila. PS: Některé další informace o mém protikomunistickém odboji jsou popsány v knize "Vítězové? Poražení". Tuto knihu vydalo nakladatelství Prostor z iniciativy Akademie věd ČR. V této knize je také pasáž o panu Petrovi Uhlovi. S pozdravem Vladimír Hučín, 28.3.2006, Lančíkových 10, 750 02 Přerov |
Pozn.: Mělo by vejít ve známost že zmíněný agent StB, Antonín Mikeš, sedí v pardubické věznici s vysokým trestem za zpronevěru cca 40 milionů.
Co řekl Vladimír Hučín o držení zbraní v komunistické totalitě je ZDE (download mp3, 27 vteřin)
Namísto odpovědi Vladimíra Hučína na hloupý a defamační článek s.P.Uhla "Ústavní soud uznal třídní boj", otisklo Právo 31.3.2006 další Uhlův "komentář" - "Co musíme dělat za komunisty".
TISKOVÝ ZÁKON (46/2000 Sb.) ze dne 22. února 2000 o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (změna: 302/2000 Sb., 320/2002 Sb.) uvádí: |