Příloha k Zápisu ze schůze č. 22/2006 VZVOB - vystoupení kapitána Hučína na VZVOB 11. ledna 2006

Senátor Jaromír Štětina:
Děkuji, pane předsedo, dobrý den, pánové, já jsem rád, že jste nás navštívili. Měl bych tři otázky, myslím, že jsou to otázky, které patří do oné sféry, které se netýkají tajných skutečností, ale všechny jsou zaměřeny na jedno téma, a to je vztah našich bezpečnostních služeb k politickému extremismu u nás. Víme, že politický extremismus se rozvíjí; že je to extremismus jak pravicový tak levicový, a jistě patří k velmi důležitým úkolům BIS, aby působení extremismu sledoval.

Já jsem přesvědčen o tom, že náš stát potřebuje fungující, pevné a dobré tajné služby, a proto si dovoluji položit tyto otázky, poněvadž myslím, že získám kvalifikovanou odpověď.

První otázku jsem dnes ráno konzultoval s předsedou výboru pro kontrolu BIS panem poslancem Klasem. A tato otázka se týká toho, co už bylo na výboru PS projednáváno, a to je činnosti důstojníků BIS, kteří byli školeni KGB. Vy to, pane předsedo, znáte. Proběhlo to tiskem. Pan Klas mě informoval, že jejich výbor vyjádřil na svém zasedání znepokojení nad tím, že tito odborníci, kteří byli školeni KGB by mohli být státu nebezpeční. Tím, že by mohli nějakým způsobem spolupracovat s následovnicí KGB, tj. s Federální službou bezpečnosti.

Já bych se rád zeptal, pane předsedo, jestli ještě ti důstojníci u vás pracují a jestli takové nebezpečí – jak je vidí komise PS i já osobně – vidíte také.

Druhá otázka se týká nedávného vyjádření předsedy – já mířím stále tedy k extremismu, tentokrát přímo k levicovému - vyjádření předsedy ÚV KSČM pana Vojtěcha Filipa, který citoval výroční zprávu, kterou tady právě nyní projednáváme, a řekl, že ve výroční zprávě BIS za rok 2004 je uvedeno 366 trestných činů extremistického charakteru. Současně však z tohoto dokumentu vyplývá, že žádný trestný čin či přestupek neměl povahu tzv. levicového extremismu. Z tohoto vyvozuje pan předseda KSČM, že vlastně žádný levicový extremismus není, a není tedy nebezpečný. Chtěl jsem vás poprosit o zhodnocení tohoto faktu, jestli má pan předseda pravdu, jestli u nás levicový extremismus je a jakým způsobem proti němu postupujete.

Konečně, třetí otázka se týká některých činností BIS, které se právě levicového extremismu dotýkají. Já vás prosím, pane předsedo, že se dostávám do sféry utajených informací, uvědomte mě hned, a já tu otázku zformuluji tak, abychom na ni odpovědět mohli.

Podle mých informací, které mám, byly v průběhu posledních let odloženy některé svazky BIS. Budu je jmenovat. Jsou to svazky Silon, Dýka, Hrob, Špunt a Lípa – to jsou všechny svazky BIS, které pojednávají o projevech levicového extremismu. Tyto svazky mají svá registrační čísla a byly uloženy většinou už v roce 2000 na rozkaz pana Jana Prince pod různými archivními čísly do archivu a činnost těchto svazků byla zastavena. Chtěl jsem se vám zeptat, proč to bylo uděláno. Protože např. svazek Silon se týkal aktivit členů Lidových milicí, pronikání do vedoucích pozic ve státní správě, bezpečnostních prověrek. Svazek Dýka se týkal aktivit extremní levice, především komunistického svazu mládeže. Svazek Hrob se týkal opět aktivní extremní levice a KSM. Svazek Špunt se týkal výbuchů ve spojení s komunisty; známých kauz, které se odehrávaly na Moravě.

Chci se zeptat, pane předsedo, proč tyto svazky byly odloženy, když se týkají tak důležité věci jako je levicový extremismus. A jestli to náhodou nebylo uděláno proto, že existuje obecné mínění, že levicový extremismus u nás neexistuje. Děkuji.

Senátor Josef Jařab:
Já děkuji. Kolega Sehnal.

Senátor Vlastimil Sehnal:
Bylo už tolik otázek, že už nemá další cenu přidávat, protože během hodiny není schopen odpovědět ani na jednu z nich.

Senátor Josef Jařab:
Určitě ano. To bychom podcenili ředitele BIS. Já jsem chtěl ještě položit další. Ale určitě máte pravdu v tom, že bychom předali teď slovo panu řediteli, aby se pokusil odpovědět na co může odpovědět a jak prostě odpovědět může. Prosím.

Ředitel BIS Jiří Lang:
Jestli dovolíte, tak já bych začal v tom pořadí, jak byly otázky kladeny.

Pane předsedo, ptal jste se, co znamená pro službu vstup. Byl to významný mezník v naší práci, protože jsme se dostali samozřejmě k informacím a ke způsobům práce, které doposavad jsme k dispozici neměli. EU ve svém pilíři, který se týká bezpečnosti samozřejmě zvažuje společná opatření a tato opatření se dneska vztahují i na legislativu a činnosti orgánů v ČR. Samozřejmě současná snaha je tedy zejména boj proti terorismu. V této věci EU pomocí svých orgánů přijímá potřebná opatření. Můžeme např. zmínit otázku telefonních odposlechů, kdy máme i v platnosti nařízení, které bude nařizovat uchovávání odposlechů v delším časovém rozměru, nežli je v současném platném právním řádu ČR. Došlo ke zřízení pozice koordinátora. Pan Devrýsek/?/ je koordinátor, který má jaksi koordinovat legislativní postoje členských států zejména v boji proti terorismu. Součástí té zpravodajské části – tam toho mnoho z hlediska nějakých nařízení není. Spíš je to otázka jakýchsi členství naší služby v klubech a v organizacích, které EU má, ale to už nepatří zcela do veřejné části. Jsme členy, jsme aktivními členy a máme tam svoje postavení.

Jinak, co ještě mohu říci – EU vytvořila skupinu, které se anglickou zkratkou říká CTG. Je to skupina boje proti terorismu, kterou tvoří členské země EU plus Norsko a Švýcarsko. ČR je členem této skupiny. Toto je skupina, která se podílí na rozpracování problémů terorismu toho klasického, tak jak ho vnímáme v Evropě a ve světě. Je to poměrně rozsáhlá činnost; projednává se na nějakých setkání, plenárních jednání až po jednání expertů a speciálních sítí pro výměnu informací. Je to jakýsi první hmatatelný projev směrem k boji proti terorismu a činnosti EU. Předsedá tomu vždycky samozřejmě ta země, která je předsednickou, tzn. v současné době jsou to Rakušané, kteří tento projev CTG vedou. Zase podrobnosti, o čem to je, bych potom poskytl v té další části.

Akční plán boje proti terorismu – je to materiál, který zpracovává a předkládá vláda, stanoví nám určité další povinnosti. Takovou osou toho materiálu je položit si otázky, zdali současné nástroje, které mají zpravodajské služby, nejenom naše, jsou pro ty úkoly, které dostávají, dostatečné. ČR na rozdíl od ostatních zemích, po útocích ve Spojených státech, jaksi nepřijala, nerozšířila pravomoci zpravodajských služeb ani neposílila rozpočet. Zůstali jsme v rámci NATO v tomto ojedinělí. Máme jistě pro to nějaké důvody. Poslanci a senátoři, kteří schvalují zákony a mohou navrhnout různé změny, mají pro to jistě svoje důvody.

My jsme v současné době svými kolegy v zahraničí často kritizováni někdy za pomalost. Já bych jenom tady – a to možná mohu říci i veřejně – třeba procedura nasazení telefonního odposlechu v případě terorismu, je to otázkou minut; a u nás jenom formální akty, které musí proběhnout před vlastním nasazením se počítají v řádu hodin. Tzn. musíme v utajené kanceláři zpracovat žádost, tu žádost musíme opatřit číslem jednacím, musíme tedy najít soudce někde v noci, soudce musí přijet do úřadu, musí tu žádost prostudovat, po jejím prostudování samozřejmě rozhodne, vypracuje několikastránkový písemný materiál o rozhodnutí, vrátí ho službě, ta ho zaeviduje ve svých evidencích a jede na speciální pracoviště policie, kde vyžádá o nasazení techniky, a technika je nasazena. To jistě není otázka deseti minut, ani hodiny, ani dvou. Samozřejmě, když se snažíme, a soudce je k dispozici, je to ve dne, je to jednodušší, je-li to v noci, musíme ho vzbudit, dopravit do kanceláře. Je to komplikovanější. To jsou některé věci, které by stály v úvahu. Ale znovu říkám, že jaksi právní rámec je daný zákony této země a služba musí fungovat v jeho rámci. Tzn. jestliže si jaksi politici myslí, že toto je způsob odpovídající – odborné argumenty jsou jiné, jsou k dispozici, jsou říkány – pak je to otázka jaksi zákonodárného procesu.

V tom akčním plánu boje proti terorismu je mnoho takových omílaných věcí, z nichž jsou částečně pravdy-nepravdy. Velmi se spekuluje o tom, že zpravodajské služby chtějí vypínat třeba mobilní sítě operátorů atd. Bohužel to není pravda. Zpravodajské služby, zejména BIS, nechce pro sebe žádnou takovou kompetenci. Ale jaksi byli bychom rádi, kdyby byl někdo, kdo v případě potřeba může tento zákrok udělat. Nejde nám o plošné vypnutí sítě. Ale jde nám o to, pakliže budeme vědět, že někde něco takového je, aby ta síť mohla být vypnuta. Víte, já si myslím, že na Internetu, a my jsme dostali od spolupracujících ruských služeb ukázky několika akcí, kde toto provedeno nebylo, a ti lidé potom; ti pyrotechnici na zásahovém místě potom přišli při akcích o život, protože holt jaksi, když je to plánováno mobilem, tak je potřeba tu síť v místě zneschopnit. Samozřejmě otázkou je, kolik takových informací služba nebo policie má. To je zase otázka pro jiné místo. Ale ta možnost není. Dneska jsme vlastně k situaci, kdy můžeme tu informaci dát policii, policie může požádat operátora, a operátor může anebo nemusí vyhovět. V tomto směru je to jaksi jinde. V porovnání těch možností třeba se Spojenými státy a ČR – tak to samozřejmě je jiný problém, jiný rozměr státu, jiné ohrožení, jiný význam. Ale máme tady určité názory, kde si myslíme, že by bylo vhodné jaksi ty pravomoci poopravit.

Tato aktivita vždy skončila v Parlamentu v diskusi. Skončila na parlamentní kontrole, tzn. že Parlament; Poslanecká sněmovna požadovala zvýšení kontrolních pravomocí. V legislativním plánu vlády byl předpoklad předložení zákona o kontrole zpravodajských služeb. My jsme k tomu svůj názor dávali na vládní úrovni. Nejsem schopen, a není to ani mým úkolem, abych odpověděl, proč ten zákon jaksi není v tuto chvíli – protože je to věcí vlády. Já nejsem politik, já jsem státní úředník, byť ne nevýznamný. Názory odborné dáváme, co si kdo z nich vezme, už je jeho věc.

Parlamentní kontrola činnosti služby, obecně řečeno, je námi vítána. Protože kontrola znamená, že také může někdo říct, že služba pracovala dobře a že nepochybila, což je jinak velmi těžké, pakliže to neříká soud. Takže zase takové to klišé, že bychom odmítali poslancům více říci o své práci, není pravdivé. Nicméně to musí mít nějaký systém, nějaký rámec. Takže to je takovým skokem k té parlamentní kontrole. Mluvím o tom v souvislosti s vaším plánem boje proti terorismu. Tam to má velmi úzké souvislosti; debata se točí kolem toho, co bylo dřív; jestli vejce nebo slepice. Takže v tomto směru uvidíme, jaký bude postoj vlády a koalice, zdali bude nebo nebude chtít tyto věci prosadit. To já nemohu komentovat, to je otázka pro jiné.

Ekonomika, privatizace, České aerolinie a další. V naší působnosti jsou tyto otázky. V této souvislosti musím říct, že naše činnost se týká zejména otázek, jako je např. původ kapitálu, jaké jsou třeba záměry se zacházením s majetkem, který bude privatizován atd. Osoby, které se účastní, jsou v komisích apod. Činnost je dvojí. Buďto dostaneme konkrétní úkol vlády, tzn. vláda nám uloží, abychom se zabývali nějakou kauzou speciálně, pak je činnost samozřejmě jiného charakteru, jinak je obecná. Souhlasím s vámi, že privatizace Českých aerolinií je významná otázka. Z hlediska působnosti, bude-li ji privatizovat český subjekt, což pochybuji, tak je to otázka pro nás, bude-li to zahraniční subjekt, je to otázka z větší části pro rozvědku, která se tím jistě bude zabývat.

Senátor Josef Jařab:
Jestli mohu, pane řediteli, pokud jde o ty České aerolinie, my jsme tu projednávali předčasem záležitost kolem utajovaných skutečností (prověrky). Víme, že část toho leteckého personálu, část pilotů, nevím jak velká, tehdy se to ukazovalo, že je to 20, možná méně procent, se teď hodlá proti tomu nějak postavit. Vy jste se zabývali třeba hloubkou toho dotazníku? Co vy si myslíte nějak o tom? Je nebo není ta bezpečnostní potřeba té hloubky toho dotazníku?

Ředitel BIS Jiří Lang:
To je úplně jednoduchá odpověď. Toto je problém pro NBÚ. My jsme pro něj servisní organizace. My máme jaksi postupy na různé typy prověrek, tzn. jestli zákon určí, že někdo má mít prověrku typu A, když to řeknu zjednodušeně, tak je aplikována metoda A. Tzn. jestliže se ptáte na to, zdali je to potřeba, zdali má být pilot takto prověřen a jestli má odpovědnost větší než třeba řidič vlaku atd. – to je otázka samozřejmě odborná do diskuse. Tam je jenom zajímavé to, že někteří piloti tu prověrku vítají. Jsou to zejména ti piloti, kteří lítají do zemí, bez níž nemohou přistát. Tzn. tam jakoby najednou ten problém není. Ale v okamžiku, kdy se začínáme toho personálu ptát, mimochodem jak se při těch prověrkách ptají třeba mých známých, což mi taky není nijak zvlášť příjemné, nebo ostatních osob, které prochází prověrkou – je to praktika. My kvůli tomu nestávkujeme. My to potřebujeme pro výkon svého povolání. Piloti – podle zákona také – ale spíš je to otázka politická, než jaksi odborná. Dojdeme-li k závěru, že to potřeba je – jsou argumenty pro i proti.

Otázka iránského parlamentu – můžeme vám poslat informace o pozadí této návštěvy – ale zase mimo veřejné slyšení. Ty informace máme, víme, co se kolem návštěvy dělo a jak byla iránskou stranou chápána. Iránský program, zejména jaderný program, je předmětem práce celé části demokratického světa.

Naší republiky se týká zejména ve dvou oblastech. První oblast. Je to vývoz mozků, tzn. lidí, kteří znají technologie a mohou být zaplaceni Iránci k rozvoji svého programu. Druhý je nákup komponentů, nejenom dvojího využití, ale i komponentů, které poté slouží k možnému rozvoji iránského jaderného programu nežádoucím směrem, tzn. k výrobě jaderných zbraní. Veřejnosti byl znám případ Milevska, kdy se jednalo o dodávku vzduchotechniky do jaderné elektrárny Búšehr, která k tomu přijala tuším speciální zákon, aby ta zakázka nebyla realizována, což občas svědčí také o tom, že nejsou zcela v pořádku mechanismy na to, jak zabránit takové věci. Jinak zase je tam celá řada zajímavostí, bude-li potom čas a chuť, můžeme o tom hovořit.

To jsou tedy otázky, které jste položil vy, pane předsedo. Znovu říkám, o každé se dá hovořit poměrně dlouho; aby byla vyčerpávající.

Teď k otázkám, které položil pan senátor Štětina.

Co se týče svazků odložených atd. Takže jaksi jste mi řekl, abych vás zastavil, jestli ty informace jsou nebo nejsou pravdivé v této věci. Ono na různých internetových stránkách se na to téma psalo atd. Dá se tušit, odkud ty informace jsou, samozřejmě. Jsem připraven vám odpověď zcela do detailu všem vám, ale nikoliv veřejně. Protože jistě chápete, že o svazcích, které služba vede; jaksi těžko může být veřejnost informována o akcích.

Jenom bych upozornil na to, že je třeba taková jedna metoda práce, kterou zde mohu říci. Víte, ono občas, když má někdo telefonní číslo na stole, tak my ho občas změníme, tzn., aby zkrátka už nebylo známo všem lidem. Občas se stává, že svazek nějakého jména je uložen, a poté svazek jiného jména, který obsahuje stejné téma. A to proto, že ty informace jsou jaksi vyzrazovány, a je to jedno z velmi levných a efektivních opatření. Ale znovu říkám, jak je to konkrétně, jsem připraven hovořit, ale nikoliv u veřejnosti. O operacích služby se veřejně hovořit nedá. To je jedna z těch tří otázek.

Poté jste se zeptal na otázku těch bývalých pracovníků, kteří byli medializováni v tisku. Já bych chtěl připomenout, že kontrolní orgán PS jednomyslně přijal usnesení, ve kterém konstatoval, a to jenom říkám, co řekl veřejně na kameru, že tito lidé nepředstavují bezpečnostní riziko. To jaksi bylo řečeno. To byl závěr, který byl učiněn. Chcete-li podrobnosti o těch lidech a znát moje názory, velice rád vám je poskytnu. Máme na to silný vyhraněný názor. Ale zase jistě nepředpokládáte, že o lidech, kteří pracovali nebo pracují v tajné službě, jaksi nebudu hovořit před veřejností.

Co se týče extremismu. My výraz "politický extremismus" příliš nepoužíváme. My používáme výraz extremismus pravicový nebo levicový. Co myslel pan poslanec Filip, citací, to já nevím. Služba se zabývá oběma částmi tohoto spektra, tak jak má ve své působnosti. Z obou částí tohoto spektra jdou informace kontinuálně našim adresátům ze zákona určeným a ti dostávají informace, které služba má k dispozici. Věc není podceňována. Jediná věc, která samozřejmě je a která souvisí s tím, co jsem řekl je ta, že služba má nějakou kapacitu lidskou; nějakou schopnost se něčím zabývat. My jsme po útocích 11. září, jak už jsem řekl, nedostali víc personálu ani peněz; dostali jsme svým způsobem v podstatě míň peněz. Samozřejmě jsme museli nasadit nové kapacity lidí na nový fenomén, tzn. na fenomén boje proti terorismu. Ti lidi jaksi nepřišli nově. Nedostali jsme nové prostředky, a tím pádem jsme je museli taky někde sebrat. A bohužel to bylo bráno z pracovišť jiných, např. z otázky ruské kontrašpionáže, z otázek dalších a dalších témat. Protože tam bylo potřeba zásadně posílit jaksi činnost. Už jenom proto, že mezinárodní spolupráce v této oblasti je tak obrovská, že zkrátka musíme splnit spojenecké závazky vůči NATO, vůči EU a dalším uskupením. To se jinak nedá zvládnout. Takže jsou to spojené nádoby. Což se dá vykládat tak, že když sebereme člověka z úseku boje proti praní špinavých peněz, že tedy podceňujeme praní špinavých peněz – to tak není. Je to otázka určitých priorit, určitých akcentů a porovnání rizik, která z toho vyplývají. To je tedy k této věci. To je tak zhruba vše, děkuji.

Senátor Josef Jařab:
Já děkuji panu řediteli. Ptám se, kdo dále. Takže kolega Sehnal má prostor.

Senátor Vlastimil Sehnal:
Já bych položil otázku filozofickou, ale samozřejmě bych na ní chtěl odpovědět.

Proč v roce 2006 stále cítím, že BIS mě neochraňuje, ale mám z ní strach. A nebudu to prostě rozvádět. Jednoduchá otázka.

Ředitel BIS Jiří Lang:
Pokud cítíte, že vás BIS neochraňuje a máte z ní strach, tak jako na to já vám těžko můžu odpovědět. Není to rozhodně dobře. Jaksi myslím, že jste v pozici, kdybyste mohl ten strach rozptýlit nějakou diskusí nad těmi tématy, máte-li zájem. Já jsem schopen s vámi o tom hovořit. Mrzí mě to. Ale proč máte strach, že vás neochraňuje, tak to vám komentovat neumím. Je to vaše svobodné vyjádření. Já ho lituji.

Senátor Josef Jařab:
Kolega Štětina.

Senátor Jaromír Štětina:
Já děkuji za vaše vysvětlení, pane předsedo. Já mám v poslední době pocit, že za tajnost dokumentů se skrývá i někdy snaha na otázky neodpovědět. Samozřejmě, já to nedovedu posoudit jako odborník, co veřejnost slyšet může a co nemůže. Ale myslím si, že veřejnost by měla právo vědět, co se v tajných službách děje. Poněvadž ji to znepokojuje; a hází to někdy na státní orgány velmi nepříznivé světlo.

Ale respektuji, že nemůžete hovořit o těch svazcích, které jsem jmenoval. Dovolil bych si využít toho, že tady máme experta pana Hučína, kterého bych se chtěl zeptat, jestli by nám mohl říct několik podrobností k těm uloženým svazkům. Ptám se, protože si myslím, že právě tyto svazky dokumentují tu nebezpečnost levicového extermismu, poněvadž se jich týkají. Můžu, pane předsedo, požádat pana Hučína? (Reakce je nesrozumitelná, mimo mikrofon.) Aha, tak jestli bychom se mohli pánů kolegů zeptat; odhlasovat, jestli můžeme tu expertízu vyslechnout.

(Nahrávání přerušeno.)

Ředitel BIS Jiří Lang:
Já bych na to, co říkal pan senátor Štětina, reagoval – pane senátore, prosím, přijďte do BIS na jednání, já vám ty věci ukážu. Tím, že se seznámíte do detailu těmi věcmi, tak rozptýlíte své pochybnosti. Já jsem si nevymyslel, že pracujeme v utajovaném režimu. To si na mě vymysleli jaksi jiní. Tím se nechci alibizovat. Taková je práce, takové jsou zákony. Máte tu možnost. Zákon vás považuje za osoby jaksi prověřené, tak přijďte. Já vám to velmi rád na konkrétní věci dokážu. A obávám se, že potom na to budete mít trošku možná ještě jiný názor. Přijďte. Budu velmi rád. Jste zástupce veřejnosti. Veřejnost si vás zvolila, protože ve vás má důvěru. Jestli se k tomu vyjádříte svojí autoritou, podle pravdy; to co uvidíte, tak možná ty obavy veřejnosti rozptýlíte.

A teď, prosím, bych jaksi zásadně řekl. Chce-li někdejší pracovník BIS pan Hučín hovořit o svazcích, které byly utajovány, tak já jaksi nebudu asistovat při porušování zákona. Jestliže tedy chce citovat něco ze svazků, on byl zřejmě jejich správcem; jsou to utajované skutečnosti – v tu chvíli se dostávám do schizofrenní situace jaksi v tom, že tady na půdě Senátu budou zveřejňovány věci, které podléhají utajení. Na výzvu senátora; když budete hlasovat o tom, jestli ano nebo ne, tak zvažte.

(Konec strany A kazety.) - (Strana B kazety.)

Senátor Josef Jařab:
… v utajeném sezení, tedy s ředitelem resp. pracovníky BIS je přijatelné. Já si myslím, že by to byl důležitý krok, který bychom asi učinili k tomu, abychom mohli dále jednat.

Já navrhuji, kolegové, využít toho, že tu je. Protože výbor se zabýval, a teď to řeknu takto, zabýval – pokud to tak mohu krátce nazvat "kauzou Hučín" v minulosti – já budu docela rád, když bude výbor mít možnost si promluvit s panem Hučínem, kterého tedy nějak vítám tady mezi hosty výboru. Já se domnívám, samozřejmě nechám hlasovat, jak bylo navrženo panem kolegou Štětinou, zda vyslechneme hosty. Já sám ale také chci říci, že ten postup by ale mohl být ten, že přijmeme pozvání na to utajené jednání, a můžeme my posuzovat výpovědi tedy nějak. Já si nemyslím, že výbor tady je ta scéna, na které bychom měli do jisté míry riskovat to, že se cítí jedna nebo druhá strana prostě tak nějak; a že bychom se dokonce mohli dostat do jisté míry k tomu porušení zákona. To si myslím, že nám nepřísluší. Naopak nám přísluší, abychom tady tomu se vyhnuli.

Nicméně procedurálně je tady návrh. Pokud nemáte, kolegové, vy už nic, žádný dotaz další, tak bych poděkoval panu řediteli. My se domluvíme tedy nějak na tom, kdybychom se sešli na tom utajeném sezení. Takže já nevím, asi v rozmezí několika týdnů (někdy v únoru, březnu) bychom mohli pokračovat.

Ředitel BIS Jiří Lang:
Děkuji vám za pozornost.

Senátor Josef Jařab:
Na shledanou.

Řečník:
Já jenom, že se uzavřela teď debata, rozloučili jsme se s hosty, ale možná, že někdo z veřejnosti položí otázky, které nesouvisí s utajením.

(Nahrávka je přerušena.)

Senátor Josef Jařab:
... Naopak, paní senátorka Seitlová říká, že má právo. Má právo, samozřejmě. My pokračujeme v jednání výboru.

Znovu říkám, že vítám pana Hučína. Já bych byl docela rád, kdyby se mohl on nějak vyjádřit. Za prvé. Co má ke sdělení nám, jako výboru, který se zajímal o celou kauzu a případně i k tomu, co tady on sám vyslechl jako posluchač, stejně jako každý z nás, ve výpovědi pana ředitele Langa.

Kdo tedy souhlasí s tím, abychom dali slovo panu Hučínovi? Dobře, je to většina; jsou to všichni. Pane Hučíne, máte slovo.

(Nahrávka je přerušena.)

Vladimír Hučín:
Pane předsedo, děkuji za slovo, které jste mi umožnili. Já bych tedy začal, pokud možno, co nejstručněji. Podívejte. Jednoho dne v Olomouci se konala porada. Bylo to 1. 3. 2000. A na tu poradu přišel pan Lang se svojí suitou. Já jsem na této poradě vystoupil s otázkou, co bude BIS dělat proti rostoucí a vzrůstající agresivitě komunistů a jejich ultralevicových odnoží – v souvislosti s vyšetřováním výbuchů na Přerovsku. V té době byla vypracována různá hodnocení, vyhodnocení, které jsem musel jako správce těch jmenovaných svazků provádět po určité periody, a kde jsem již stanovil stále konkrétnější okruh lidí napojených na KSČM, samozřejmě ze spektra ultralevicového. V té době probíhal soud s Davidem Pěchou, což byl jediný takový proces, kdy jakýsi komunistický radikál byl alespoň postaven před soud. A věřte tomu, že státní zastupitelství, když zpracovalo obžalobu v tomto směru, tak už jakási argumentace v tom kraji, kde je severní Morava, kde ta levice má sílu, to už asi muselo být. Samozřejmě, že ten případ se týkal i mé osoby. Pěcha byl odsouzen sice za to, že já jsem se podílel na vraždě příslušníka policie, jinak tajného člena KSČ, který byl jaksi odhalen v rámci operativní činnosti. Ale nebyl odsouzen za to, zač rozhodně odsouzen měl být, že se hrdě hlásil k tomu nejtvrdšímu militantnímu jádru stalinismu, a je to takový vlastně výkonný člen; takový ten tip Ludvíka Zifčáka. Rozsudek jaksi dopadl, ale nebyl odsouzen za tu propagaci komunismu. Takže to byl jediný takový zářný případ, kdy se mohlo něco dotáhnout do konce. Ale bohužel se to tedy nedotáhlo. Zůstalo to jenom v tom těžišti obžaloby.

V té době však jsem byl odposloucháván v rámci akce BIS, tj. akce uhlí. Tuto akci prováděl odbor vnitřní bezpečnosti, který vede jistý ing. Petr Mencl. Dále se na tom podílela samozřejmě inspekce, plk. Panaš. Ti lidé tam už dneska nejsou. Poněvadž byli vlastně jakoby pohodlně odejiti, aby se ta věc nedostala nějak dál. Tato akce, nevěřili byste, jaké odposlechy tehdy byly nařízeny, s jakou zákeřností byli odposloucháváni lidé z KAN, Konfederace politických vězňů, prostě lidé z tohoto spektra. Jenom proto, že na měli na mě kontakty. Pan Lang jako ředitel BIS, tenkrát náměstek, se samozřejmě naučil za tu dobu, kdy seděl na 1. odboru, řídil 1. odbor – s těmi "kágébáky", a těmi příslušníky StB, kterých se tady pan senátor právem obává, že má z těchto lidí strach. Ti byli mimořádně aktivní, když se jednalo o mé propuštění, pokud možno o mé obvinění z různých trestných činů, jejichž finále by samozřejmě vyznělo v nějakou démonizaci Hučína, jaký je to terorista a co je to prostě za nebezpečnou osobu.

Znovu se vrátím k tomu datu 1. 3. Při té poradě jsem se na to zeptal, co budeme dělat proti té agresivitě komunistů. A pan Lang mi odpověděl přede všemi, a je škoda, že tady není můj ředitel BIS Olomouc, Částečka, který by vám k tomu řekl mnohem víc, protože byl můj nadřízený a řídil celé to olomoucké teritorium. Pan Lang řekl – na otázku proti agresivitě komunistů, co budeme dělat v souvislosti s výbuchy, tedy s terorismem, odpověděl – to není naše věc, my se budeme zabývat nedostatkem vody v Africe. Prosím vás, můžu vám říct, že pracovnice analytiky odbíhaly jakoby na WC, aby udržely ten smích. Já jsem zůstal jako solný sloup; a někteří pracovníci mě kopali pod stolem, že je to obrovská legrace. Já jsem si myslel, že pan Lang je nějak indisponován, nebo nedej bože je snad po nějaké oslavě, protože něco takového odpovědět před celým odborem, před vedením, to bylo opravdu haló. Já jsem si tu věc poznamenal a byla vytvořena i nahrávka, ale prosím vás, ne mnou, poněvadž tím bych se dopouštěl zase, že je záměr pokračování nějaké nekalé činnosti, oni by toho velice využili. To jenom na úvod pana Langa.

Pan Lang, když dosedl na ten post, mě několikrát řešil kárně za to, že jsem při rehabilitačních soudech, které jsem musel absolvovat, abych získal bezúhonnost, protože kdejaký estébák kolem něho, který – já to říkám nerad – ho tam vlastně učil; řídil pana Langa na 1. odboru, mohl říct – co ten Hučín, on je vlastně trestaná osoba, on není bezúhonný, jak to, že je ve státní správě. Já jsem pořád nemohl žít z nějakých výjimek apod., tak jsem musel ty rehabilitace dotahovat. A protože jsem těmi rehabilitacemi ohrožoval nejenom pracovníky policie, nejenom soudce a státní zástupce, kteří x-let proti mně vlastně působili v rámci různých trestných činů pobuřování a hanobení států světové socialistické soustavy, výtržnictví a nedovoleného ozbrojování atd. Samozřejmě, zákon o 3. odboji nemáme. Takže trestné činy v rámci toho zákona o protiprávnosti komunistického režimu byly rehabilitovány. Ale jsou tady ještě zbytkové tresty, které se řeší na úrovni Ústavního soudu, a to byla jejich parketa. Já jsem tam byl postaven před lidi, kteří postavili svou kariéru na kolaboraci s komunistickým režimem. A já, který jsem v rámci možností, tak jsem byl prostě po škole. Takže já jsem dělal na této problematice, věděl jsem o tom poměrně hodně.

Mohu vám říct, že to co tady pan Lang vám tedy vykládá – jak jste zasvěcení, jak ho znáte, to já nevím – on se tam opravdu hodně naučil. Hodně se neučil především mlžit. Bohužel je za to placen; a je za to velmi dobře placen. Svazky, které tady byly zmiňovány panem senátorem, ty skutečně byly mnou uvedeny. Zvlášť třeba jako je třeba Lípa, který byl zaveden na antisemitismus toho nejhlubšího zrna, kde byl právě tento antisemitismus zjišťován ani ne tak ve spektru krajní pravice, ale především krajní levice. Dále to byl svazek Dýka. Dále Hrob, který se týkal Komunistického svazu mládeže; i takových osob, jako je syn; dítě toho pana Filipa, předsedy KSČM, který tam byl aktivním členem této organizace, když ještě byl předsedou Josef Gotwald; to je člověk tam od nás z Moravy. Takže ty svazky byly založeny. Ten svazek Silon se stal potom jakýmsi sběrným svazkem. Ten byl založený na to, že ze skladu LM se ztratily zbraně po 17. listopadu, různé militantní prostředky včetně výbušnin a munice, krátkých kulových zbraní. A na tu problematiku byl založen mnou svazek. Lidé z ČSSD se snažili tento svazek zastavit. Byli to lidé, které potom Stanislav Devátý v rámci svých kompetencí velice rychle odstranil. Protože ti dělali všechno pro to, aby se tyhle věci prostě zastavily. Takže tam byla takováto úskalí. Řada kolegů mně říkala – proboha, nepouštěj se na takový tenký led; dej si nějaký organizovaný zločin, už sis toho užil dost. Ale já jsem to viděl, byl jsem k té práci doporučen, já jsem neklepal na dveře BIS, byl jsem tam doporučen politickými vězni, že. Ale měl jsem ten problém s těmi zbytkovými tresty, které už dneska jsou jenom v mizivém procentu ještě pořád tedy řešeny.

Nechci tady zmiňovat nějak svojí osobu. Ale co se týče pana Langa, jak tady vyjadřoval ty odposlechy. Tak v rámci akce Twist bylo neuvěřitelné, a já i po těch zkušenostech jsem byl překvapen, po seznámení s výsledky vyšetřování, jaké podlosti se tito pracovníci inspekce a odboru vnitřní bezpečnosti dopouštěli jenom proto, že jsem dělal tuto problematiku. Je tedy pravda, že jsem soustavně vyhodnocován jako nejlepší. A je tedy pravda, že vysoce postavení pracovníci BIS mě varovali před touto problematikou, že se prostě mění nástupem ČSSD jaksi konstelace zaměření, a že taky mohu špatně dopadnout. Jakmile se dostávali do spektra našeho zájmu takoví lidé, jako byl třeba, nevím, poslanec Kapoun (ČSSD), který s sešel několikrát s levicovými militanty a dalšími – já jsem nemohl jinak, než prostě napsat spektrum těch osob, se kterými se tito lidé setkávají. Nemohl jsem vynechat třeba zprávu, když se něco týkalo KSČM, když oni v budově okresního výboru KSČM se sešli se Zifčákem, s Pěchou a s dalšími lidmi; i ze zahraničí. S lidmi, kteří byli v jiných státech (třeba v Německu) sledováni jako militanti, jako lidé, kteří jsou důvodně podezřelí z útoků na vojenské základny. To byla jistá Katrin Schmidtová a další. A když jsem třeba získal nahrávky a fotografie ze zámku řeckého milionáře, pana Statise Prusalise z Ostravy, který hostil nejen Miloše Zemana, ale také Štěpána; další pracovníky ruského konzulátu; Jegorova a mnoho dalších – tak jsem nemohl být k tomu nějak laxní. A i sám iniciativně jsem pronikl do tohoto zařízení, získal jsem tam poznatky. Osobně jsem zjistil, co se tam vlastně děje. A taky jsem to zadokumentoval. A to se dotýkalo bohužel KSČM, tedy parlamentní strany. Hodně lidí mě před tím varovalo; abych nějakou zprávu napsal, aby to tam prostě nebylo, aby to bylo jenom jako. Prosím vás, když bych to vyšetřování výbuchů na Přerovsku směřoval tak, že za tím stojí nějací dva neznámí lidé, kteří se někde sešli, tak dodnes to budeme vyšetřovat, občas se vám tady jako poví, jak to probíhá to vyšetřování, budeme to platit, všichni daňoví poplatníci, a život půjde dál. Já nebudu mít problémy a budu si v klidu přemýšlet, kam pojedu na dovolenou, a nebudu poznávat podzemí pankráckých věznic a jiných takovýchto nepříjemných zařízení.

Takže já jsem měl samozřejmě možnost – vybrat si jinou problematiku. Ale myslím si, že byste měli vyslechnout především ředitel BIS Částečku; také Stanislava Devátého, který už byl v té době jaksi mimo, když jsem byl zatčen. Ale to co provedla BIS proti těm, kteří na této problematice dělali, to bylo neuvěřitelné. Já jsem potom, co jaksi výsledek vyzněl v můj prospěch, aniž bych nějak o to žádal, spoustu spřízněných duší z BIS; a ti lidé mně občas sdělili důležité věci; a opravdu ti lidé začínají přebíhat. Myslím si, že jádro jako je Lang, Jíra a další – zůstanou nakonec sami. A potom, když vám řeknu, že když třeba byl vyhodnocený svazek Špunt, který tady byl taky zmiňován, který se týká levicového extremismu, a když se došlo k tomu spektru těch komunistů, kteří mají zájem, aby to podezření padlo na mě – já tady dokonce mohu předložit zprávy, agenturní záznamy, desítky, stovky těchto zpráv, kdy už v roce 1998 – oni měli program mě prostě dostat ven. A to základní se jim podařilo. Tím, že byl rozprášen 4. odbor, a tím, že vám to tady pan Lang prostě nějak odvykládá, a že vám vlastně nic neřekne a zamlží – je to těžké. Ale myslím, že ta komise pro kontrolu BIS by měla být trochu více kvalitní. Pan Klas si to dneska uvědomuje, jak zaspal, jak reagoval po 17. listopadu, kdy hovořil stejnou nótou jako paní poslankyně Zuzka Rujbrová, která ne Frekvenci 1, já tu kazetu mám, prohlásila, že komunisté věděli, že jsou za těmi výbuchy; takže to nejdůležitější se jim podařilo. Odstranit mě, prosím vás, z BIS, a tím paralyzovat ten 4. odbor. Protože on tuto problematiku nikdo moc nechtěl dělat. Každý si radši našel někde nějaké drogy, nebo že se někde sešel někdo; zastavilo někde iránské auto, zastavilo někde u mostu, tam se dva muži vymočili – ona je to zpráva, on to někdo sleduje, ale nikoho to neohrožuje. Kdežto tahle moje zpráva ohrožuje parlamentní stranu, KSČM, konkrétní lidi, konkrétní poslance, soudce, vysoké příslušníky policie. Takže já jsem sjednotil na svou osobu; stal jsem jakýmsi společným nebezpečím pro různé lidi. Já tady neříkám, že by dejme tomu plk. Čolka z Ostravy se objímal s Ludvíkem Zifčákem. Dneska je to o penězích.

Ale pokud se jednalo o Hučína, tak všichni táhli za jeden provaz. Já jsem zpochybňoval bezpečnostní prověrky. Prosím vás, třeba v případě ředitele policie v Přerově, si myslím, že žádná bezpečnostní prověrka nemusela probíhat, to nebylo potřeba. Jestliže tento člověk, který se sovětskými orgány se podílel na vyšetřování případů, o které měla zájem nejen GLU, ale samozřejmě StB; je vyfocen, jak dostává vyznamenání za přítomnosti sovětské generality, je vystaven na nástěnce KAN v Přerově už dva roky jako zločinec, jako komunistické eso a jeho kamarila, celé to vedení, a nikomu to jaksi nevadí; dokonce k tomu proběhly i jakési žaloby, které vyzněly v můj prospěch, že jsem byl zbaven viny, neboť mám pravdu. Ale ti lidé tam, prosím vás, sedí. Takže já jsem na tato rizika upozorňoval.

Teď položím otázku. Jak chcete dokázat extremní levici jejich trestnou činnost, když tyto věci by vyšetřovali lidé, kteří pocházejí jaksi ze stejného lůna; byť jsou třeba starší nebo třeba mladší. Ale ten příslušník, mj. já jsem také stíhán za jistý článek, který byl pro Český rozhlas a pro Mladou frontu, kde jsem zmínil, jaké velké rezervy má BIS. Také jsem tam vytkl určitou neschopnost, strach těch lidí dělat do těchto problematik. A také potom, když už to přejde na fázi, kde se informace předá k tomu výkonu, k realizaci té policii, tak ta policie nebude, za předpokladu, že jsou to lidé, kteří tu kariéru postavili na základě té komunistické kolaborace něco vyšetřovat, a půjde to k ledu. A pan ředitel Lang to velice dobře ví.

Je škoda, že vy jste nepřišli, co máte bezpečnostní prověrky k tomu soudu, abyste viděli pana Langa, jak se tam smažil při výslechu a při konfrontaci mezi mnou a jím. Tam byl zbaven tady té slupky, že odejde, že shrábne složky, a jde pryč, a nechá vás tady, že si to někdy potom povykládáme. Tam byl prostě – padni komu padni. Tam byl opravdu postaven, tam byl vysvlečen, a každý mohl říci – král je nahý. Ten člověk tam působil trapně, a můžu vám říct, těžko to snášela Zdena Mašínová, John Bok, kteří tam byli jako důvěrníci, aby to vůbec ustáli.

A jestli byste viděli, že takového šéfa máte, nevím, nevím, co byste si řekli, že platíte takovouhle instituci. Ale od toho se odvíjí další. Tím, že jsem zpochybňoval ty bezpečnostní prověrky, tak tím jsem proti sobě vyvíjel obrovský tlak těch různých policejních kapacit, protože se ony cítily ohroženy. Oni tam chtěli sedět na těch místech, oni chtěli mít ty vyšší hodnosti. Takže když se jednalo o tom, že by ten Hučín mohl být odstaven, tak se všichni zabrali, byť se třeba Lojza se nemá rád s Pepou. Ale jakmile se řeklo Hučín, tak zabrali opravdu za jeden provaz. Jednotlivě bychom museli řešit ty případy, o čem ten svazek je, abych to mohl doložit těmi služebními záznamy, že byly v tom datu vytvořeny. Vyslechnout si toho ředitele BIS Částečku, který byl vyhozen z BIS jenom proto, že prozradil strašné tajemství a řekl, že já jsem byl jeho nejlepší pracovník a že rozhodně nemám prsty v těch výbuších. Neřekl nic špatného, ale tím byl okamžitě odstaven. A tou zákeřnost, jakým způsobem mě oni sledovali, co oni vyvíjeli, jaké vytvářeli provokace, jak kontaktovali Konfederaci politických vězňů; využili s prominutím i do jisté míry senility některých starých lidí; především Stanislava Drobného, který se scházel s vedením BIS, s Růžkem, který je dneska u Kalouska jako jakýsi bezpečnostní poradce či co – tak to je opravdu tedy tristní. A když ten Stanislav Drobný tam měl o tom potom veřejně hovořit a byl konfrontován s tou svou výpovědí, kde mu jaksi bylo sděleno, že se to nedostane ven, že to bude nějak v režimu "důvěrné", že se to nepoví, a potom ho použili jako mouřenína. Dneska je řadovým členem. Ale, prosím vás, jestliže využili i takovéto aktivity proti organizaci, která má kredit, jako je Konfederace politických vězňů, aby paralyzovali tuhle činnost a především mě dostali pryč, aby tím zrušili ten 4. odbor, tak já nevím, co vám ten Lang navykládá. Ale, prosím vás, ještě než si na to uděláte nějaký názor, vyslechněte toho ředitele BIS Částečku, kterému to bylo slibováno už nevím jak dlouho, vyčkejte třeba, až ten rozsudek nabude nějaké právoplatnosti. On ten soud už není o Hučínovi. On je i o vás. On je o tom, jak to tady bude prostě vypadat. A nenechte se ukonejšit nějakými utajovanými skutečnostmi, nějakým utajením. To se účelově využívá, a Lang to opravdu mistrně umí. Ale kdybyste ho viděli u toho soudu, jak tam byl postaven jako nahý v trní, tak byste mu možná dali i korunu. Nevím, co bych k tomu ještě víc řekl.

Senátor Josef Jařab:
Já vám děkuji. Myslím, že to bylo docela jasné stanovisko. Já vám chci říci k tomu, pane Hučíne – jak jste sám viděl – to je těžké překonat právě tady tu clonu, která se vytvoří "teď nemohu odpovídat". Takže my máme tu možnost – jako výbor. Já budu spolupracovat a spolupracuji. Budu blíže spolupracovat také s poslancem Klasem, on má tu komisi; my ji nemáme. Ono je to tak velmi obecně definováno, že máme parlamentní kontrolu bezpečnostních složek a všeho možného. Ale je to takové; není prostě výslovně řečeno, že máme takové a takovéto právo. Nicméně si nemyslím, že bychom si ho nechali vzít. Pan ředitel souhlasil s tím, že bychom měli uzavřené jednání. My jsme rádi, že máme i zapsáno, co jste všechno řekl. My jsme sledovali vaší kauzu. Sledovali jsme, bych řekl, s upozorněním na možné upozornění některých zásadních principů; a to i s ministerstvem spravedlnosti, já nevím, délky jednání prostě soudního; utajení-neutajení, jestli tady to není prostě nějaká hra, třetí bych řekl porušování lidské důstojnosti, ke kterému si myslím, že došlo. Takže tento výbor to sleduje, výbor se obměňuje. Myslím, že i v tomto složení má zájem dostat se k pravdě. A pokud je to v jeho moci, tak také k tomu, aby se věci, které nejsou v pořádku, napravovaly.

Já vám děkuji.

Hlásila se paní kolegyně Seitlová. Ona možná chtěla položit otázku panu Langovi, já se omlouvám tedy nějak, ale současně říká, že paní kolegyně Seitlová je pozvána na zasedání toho výboru uzavřené, a možná tam i na základě výpovědi, kterou jsme slyšeli od pana Hučína, ale i našich informací – kolega Štětina se o celou tu záležitost extremismu zajímá – budeme klást panu Langovi otázky, na které musí odpovědět. "Nemohu odpovídat" – to je taková clona, kterou těžko já mohu formálně na tomto místě; já ho nemohu donutit, on řekne, že porušuje zákon. Ale tam to prostě bude otevřené. A my z toho jednání vyjdeme s nějakými poznatky.

Paní kolegyně Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:
Dámy a pánové, děkuji za slovo. Já jsem se chtěla zeptat pana Langa na to – co se vyjadřoval ke kauzám, které se týkají mého regionu. Děkuji za tu možnost být potom přítomna tomu jednání, tak jak mi pan předseda nabídl.

Mám ale jednu prosbu. Jestli mohu položit jeden dotaz panu Hučínovi k tomu, co tady bylo řečeno. Děkuji.

Ten dotaz zní. Já jsem měla k dispozici takový magnetofonový pásek, zřejmě jste ho natočil, a na tom pásku bylo přesně popsáno setkání, které proběhlo (nevzpomenu si rok), kde jste byli jaksi nuceni se setkat s těmi bývalými příslušníky StB a navázat s nimi spolupráci – někde na nějakém místě v rámci nějaké sportovní hry. Jestli je možné, abyste se k tomu blíže vyjádřil, jestli to tak skutečně je a jestli s skutečně něco takového dělo. Děkuji.

Vladimír Hučín:
Já krátce po nástupu – v roce 1991, když jsem nastoupil na doporučení Konfederace politických vězňů k BIS, tak jsem byl najednou seznámen s jakýmsi rozkazem, že máme se všichni za pomocí služebních aut shromáždit; byla nám dána mapa, v jakémsi prostoru někde tam na severu směr Frýdecko-Místecko, Jičín. Přesné místo by mohl zodpovědět bývalý ředitel BIS ing. Částečka. Rozkaz vydal Jan Princ, někdejší gesční ředitel, o kterém Stanislav Devátý říkal, že kdyby věděl, to co ví dnes, tak by ho okamžitě odtamtud vyrazil, a téměř fyzicky. Ale tento rozkaz zněl, abychom se tam shromáždili. Tak my jsme všichni vzali tedy služební automobily (to něco stojí; benzín) a v době, kdy do jisté míry vrcholila krize, kdy Kuvajt byl napaden v té době, kdy zpravodajská činnost měla být zaměřena jiným směrem, tak jsme se měli shromáždit na tom místě. Přijeli jsme tam. Tam bylo něco jako hřiště. Tam nám byli představeni bývalí pracovníci StB z Ostravy. A bylo nám sděleno, že tento den strávíme tím, že si zahrajeme sportovní turnaj; jakousi kopanou, a že se tedy rozdělíme a že je to v rámci toho, abychom se poznali. Já jsem to trošku považoval za zkoušku nervů. Poněvadž jsem tam byl přece jenom nový a říkal si, tohle přece nemůže myslet nikdo vážně, to bude určitě nějaký trénink, nebo co. Ale pak jsem viděl, že je to tedy vážně. Tak jsem se postavil proti tomu. Protože jsem v té době měl za sebou jakési slovo v tom kraji, takže jsem to odmítl. Nesplnil jsem ten rozkaz. Nehrál jsem s příslušníky StB tu kopanou. A po mně to odmítli další – jistý Mgr. Dostál a jistý Pavel Hégr, který se přidal. Ostatní tedy hráli vesele s příslušníky StB fotbal celý den; až pomalu do roztrhání těla.

Senátor Josef Jařab:
Porazili je aspoň?

Vladimír Hučín:
Prosím vás, příslušníci StB byli na tom nějak lépe, ale já jsem to nesledoval, šel jsem studovat nějaké mraveniště nebo co do okolních krajin. Ale to bylo hrozné pro mě. Takových zážitků bylo víc. A potom, když poznali někteří ti potrefení lidé, kteří jak se říká poznali, zač je toho loket; před listopadem 1989; jak ti příslušníci StB, kteří na nich přímo dělali; byl to jistý Vladimír Reimer a jeho manželka, příslušnice StB, kteří pracovali na vysokých místech v StB. Samozřejmě nástupem Stanislava Devátého ti lidé byli propuštěni v rámci severní Moravy. Stálo to nějaké nervy, ale podařilo se. Ovšem toto se skutečně dělo a já jsem opravdu nevycházel z úžasu. Ale jak vám říkám, když jsem se třeba trochu více postavil, tak mi byl připomenut zbytkový trest. Ale toto se opravdu dělo.

Ještě bych chtěl říct takovou maličkost; je to v režimu "vyhrazené", to není zase až tak tajné. Je to ukončení pověření, kdy František Bublan, magistr tehdy, pracovník BIS Praha – ukončuje mojí činnost v týmu Výbuch. A to poté, co vy si můžete vytáhnout ze svazku Špunt jakési vyhodnocení, kam to vede. To bylo zajímavé, že on tedy ukončuje mojí činnost, potom on přechází jako šéf rozvědky. Nu a já krátce na to přecházím do podzemí pankrácké věznice. To si myslím, že jsou docela zajímavé diametrality a že by se tím měl někdo zabývat. František Bublan byl také člověk, který velmi často řešil problémy, které se týkaly střetu názorů mezi bývalými příslušníky StB a jak se říká, novými lidmi. Ale abyste si, pane předsedo, nemyslel, já nejsem nějak potrefený tím, že jestliže je někdo příslušník StB, tak a priori musím být proti němu. Mezi nimi byla řada odborníků. A já chápu, že H2O je H2O za každého systému. Ať je u moci Petr nebo Pavel. Ale jestliže víte, že máte před sebou člověka, který se zabýval bojem proti vnitřnímu nepříteli, tak potom je to o něčem jiném. To jsem chtěl k tomu dodat.

Ještě co se týče ukončení těch svazků. To bylo provedeno velmi zákeřně. Mně bylo nejprve řečeno, že budou převedeny. Že je převedu do jakési jiné polohy; a až se tohle provedlo – to už jsem byl v té době odposloucháván, sledován různými kamerovými systémy, to muselo stát opravdu hodně peněz daňových poplatníků, tak potom tyto věci byly ukončeny. Na vás je, abyste ty svazky otevřeli, přečetli si zadání. A především to také konfrontovali s bývalým ředitelem BIS Olomouc. My jako odbor jsme byli několikrát mezi poslanci vyhodnoceni jako nejlepší odbor. Kdežto Brno, František Bublan, tehdy působící pracovník BIS v Brně byl vyhodnocen jako ne průměrný, ale vysoce podprůměrný, přestože tam měli Jegorova, ruský konzulát a další, další a další aktivity. Takže my jsme kolikrát suplovali, za levicový extremismus hovořím, práci Brna. A Brno – nula výsledek. Byli několikrát za to svoláni ing. Roumem; plukovník nebo co je; a dalšími analytiky, co to Brno prostě dělá, proč tam spí. A ti to zdůvodňovali vždycky něčím jiným. Samozřejmě, že ti pracovníci byli zřejmě chytřejší než já, poněvadž věděli, že by sedli jak se říká na horký plech. Takže nechtěli tuto problematiku dělat, a to je všechno.

Senátor Josef Jařab:
Já vám děkuji. Paní senátorka je spokojena? Paní senátorka je spokojena.

Kolegové, my už máme další jednání. Já si myslím, že bychom mohli uzavřít celou tu záležitost. Prosím pěkně.

(Nahrávka přerušena, řečník hovoří mimo mikrofon.) Kdybyste řekl, kdo jste.

Řečník:
Pane předsedo, já jsem vám dával velmi podrobného materiálu písemného charakteru; opakovaně, takže víte, o co se jedná, kde jsem popsal kauzu. Ale nyní bych chtěl kolegovi, který v podstatě pan senátor se cítil "nebezpečný" ještě v roce 2006, tak já mu – ano, má právo být v nebezpečí. Protože já ještě teďka jsem se dostal do situace, kdy vlastně jsem byl ošetřován v nemocnici, která byla bez kompetence, tzn. v nemocnici ministerstva vnitra, kde mi rok byly dávány úmyslně – v roce 1995 léky, které poškozovaly moje zdraví. A když jsem tedy pomocí soudů chtěl vidět lékařské zprávy, tak vlastně lékařské zprávy místo aby byly soudu předány, aby to byl jako důkaz, že to byl všechno jako podvrh, tak lékařské zprávy byly zlikvidovány, skartovány. A skartaci má prakticky ve své kompetenci MV. A jestliže jsem žádal potom ministra Bublana, aby mi prakticky vysvětlil, jak je možné, jestliže využijí, zneužijí mojí zdravotní dokumentaci k mojí likvidaci existenční, tak on mi vlastně potvrdil to, že nejsou kompetentní ve věci zdravotnických zařízení atd. Z toho vyplývá, že oni jsou pouze kompetentní k tomu, aby zlikvidovali řádného občana a ve své podstatě ta zdravotní dokumentace byla skartována v roce 2002, tzn. po šesti letech. A skartační lhůta je 100 let. Děkuji.

Senátor Josef Jařab:
Já děkuji. Já jsem myslel, že ještě tady k této záležitosti. Dobře, promluvil jste, v pořádku, je to zaznamenáno. Ještě pan senátor Sehnal. On není nebezpečný, jak jste říkal (on je možná také nebezpečný); ale on se cítí v ohrožení, takto.

Senátor Vlastimil Sehnal:
Ne, kolegové, nezaznělo to, já to musím říct. Já jsem tu otázku položil tak jednoduše právě z toho důvodu, abychom si řekli, co dnes chceme od dnešního jednání.

Pane předsedo, já o StB zrovna tak něco vím. Znám 90. léta, co tady říkal pan Hučín. Vím o jiných souvislostech, s jinými lidmi. Čili na co si dneska odpovíme? Nemáme zřejmě sílu, nebo já necítím tu sílu.

Jediné řešení by bylo prostě zrušit veškeré bezpečnostní složky, které jsou, a založit novou ochrannou službu jakkoliv prostě, nic jiného. To co tady říkal pan Hučín, já bych k tomu mohl přidat desítky případů. Takže to je důvod, proč jsem to řekl. Pokud budou staré služby, nebudu se nikdy cítit bezpečný a budu se spíš cítit ohrožen. To je prostě ta skutečnost.

Senátor Josef Jařab:
No, já si myslím, že nebudeme my se pouštět do romantických vizí, že můžeme něco zlikvidovat a něco začínat atd. Takže my máme jakési mantinely, ve kterých můžeme jednat. Mantinely jsme si vymezili. Děkuji všem, kteří promluvili. Děkuji také těm, kteří přišli.

Jenom shrnu poslední větou. Budeme pokračovat v celé této kauze na tom utajeném jednání. A vyjdeme samozřejmě ven; s tím, co my během toho jednání zjistíme, budeme i v kontaktu prostřednictvím kolegy Štětiny; já samozřejmě nabízím – i s panem Hučínem a s lidmi, kteří se cítí tady v této věci nejenom ohrožení, ale chtějí přispět k nápravě celé této záležitosti a celého tohoto rezortu.

Já vám děkuji a vyhlašuji pětiminutovou přestávku.

Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006