Sepisovat Jaroslav Hašek svého Švejka v těchto dnech, možná by ta kniha začínala místo odkazem na násilné ukončení života následníka trůnu slovy: "Tak nám pustili Hučína, paní Milerová..."
Málokterá soudní kauza v posledních letech byla tak důležitá pro současný, ale hlavně budoucí chod státu, jako případ někdejšího disidenta a nověji i (bývalého) příslušníka po-komunistické kontrarozvědky BIS Vladimíra Hučína. Nyní byl tedy, po mnoha letech nesmyslných soudních líčení, která až do zcela nedávné doby probíhala s vyloučením veřejnosti, Vladimír Hučín osvobozen v plném rozsahu obžaloby, což - ruku na srdce - překvapilo nejen státní zástupkyni, leč i mne a nejspíš i řadu Hučínových příznivců.
Dlouho se totiž zdálo (přičemž termín "zdálo" je to nejmírnější, co se mi hce v souvislosti s tou kauzou použít), že Vladimíra Hučína kdosi, jak to vyjádřit - právně šikanuje.
Celý spor, táhnoucí se řadu let a obsahující několik bodů obžaloby, byl veden tak, že bezesporu splňoval formální znaky řádného soudního procesu, kde se strana žalující a zúčastnění soudci drželi zuby nehty jednotlivých písmenek zákona, jen aby to nakonec vedlo k tomu, že některý ze zločinů, jichž se měl údajně dopustit skončil nakonec Vladimír Hučín opět ve vězení, tentokrát v tom demokratickém a nikoli komunistickém, jak se mu to stalo za bývalého režimu. Přitom, pan Hučín, jakkoli může být jeho lehce militantní přístup k boji proti komunistické hydře někomu proti srsti, se jen a jen zabýval a zabývá - důsledným rozkrýváním toho, čemu se opisem říká "prorůstání někdejších nomenklaturních komunistických struktur do dnešních demokratických institucí."
Formálně byl Vladimír Hučín obžalován z toho, že měl údajně v devadesátých letech jako důstojník BIS zveličovat tzv. "levicové nebezpečí", přechovávat tajné materiály a osobní data, jakož i nelegálně držet zbraně a výbušniny. Žalován byl též v podstatě a jinými slovy za to, že měl údajně sám podněcovat radikalizaci levicového extremismu, aby pak mohl proti němu brojit. Za tuto činnost, když se body žaloby pěkně sečetly, mu hrozilo až deset let vězení, přičemž ovšem státní zástupkyně poměrně blahosklonně žádala trest v jedné třetině sazby.
Celá kauza je, doufám, poměrně dobře známa a zmapována, takže nechci zdržovat všemi podrobnostmi. Zmíním se alespoň o tom, jakými poněkud podivnými a podivně zdůvodněnými obstrukcemi se přihodilo, že dřívější soudní přelíčení probíhala s vyloučením veřejnosti a směřovala, celá ta dlouhá léta, a jak se zdálo, celkem neodvratně k -jak naopak říká obhajoba- zmanipulovanému odsouzení Vladimíra Hučína navíc na základě vykonstruovaných a zmanipulovaných obvinění. Po celou tu dobu obhajoba, vedená Stanislav Devátým, upozorňovala na nedostatek důkazů. Nyní se dá říct zhruba toto - za zataženou oponou soudů bez přítomnosti veřejnosti se nedostatek důkazů nejevil jako dostatečný důvod ke zrušení obžaloby Vladimíra Hučína.
Nověji, za přítomnosti veřejnosti v jednacím sále, soud Hučína žaloby v plném rozsahu zprostil, a to právě pro nedostatek důkazů. Co si o tom myslet, nevím... Ihned s osvobozujícím rozsudkem se tu však objevila celá řada otázek. Jde hlavně o to, že byl-li Vladimír Hučín osvobozen kvůli důkazní nouzi, a je-li naopak pravdivé jeho tvrzení a tvrzení obhajoby, že obvinění proti němu byla vykonstruovaná a výpovědi zmanipulované - co se stane nyní?
Budou následovat masivní, rozsáhlá a konkrétní obvinění proti všem, kdo se na dřívějších výpovědích proti Hučínovi podíleli? Půjdou před soud všichni ti, které pan Hučín v souvislosti s jeho vlastním stíháním označil za ony manipulátory s důkazy?
Nastane v celé této kauze zrcadlový obrat? Takový, jaký si případ zarytého bojovníka proti komunistickým manýrám minulým, současným i budoucím zaslouží? Jsem - zvědav...
Martin Schulz, Český rozhlas 24.11.2005
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005