Když začala sametově demokratická elita chystat proces s Vladimírem Hučínem, nechala jej uvěznit a spoutat řetězy a tahat - hůř než bývala poutána a vláčena zvěr před vznikem hnutí na ochranu zvířat. Proces ještě pořádně nezačal a za špici té elity promluvil (v TV-kotli) Stanislav Gross: budeme prý se divit - až se odtajní co nadlidé už ví – co vše Vladimír Hučín spáchal! Od té doby měl soud příchuť dalšího procesu s předem známým výsledkem; tedy procesu v Česku zvaného politický.
Ale protože zákon akce a reakce neplatí jen ve fyzice, tlak elity vyvolal protitlak "chátry" (historický výraz fašistických elit pro jejich "svobodné" podané). Zformovala se skupina angažovaných občanů, zvaných též extremisté. Nejprve bojovala za veřejný proces pro Vladimíra Hučína; a když se jej domohla, proces monitorovala, jak je u obhájců lidských práv obvyklé. Média se ji snažila znevážit označováním "příznivci Vladimíra Hučína". 24.listopadu přišel "den G" – den odtajnění. V 9:28 hod. začal soudce číst rozsudek. Jménem republiky. V 9:50 hod. už bylo vše jasné. Divila se státní zástupkyně JUDr. Jana Staňková, která předtím suverénně dávala do novin (MF Dnes mutace střední Morava, Přerov, 23.11.2005), že proces podle ní prokázal "že se Hučín nedovoleně ozbrojoval, neuposlechl rozkaz, zneužil pravomoc veřejného činitele, šířil poplašnou zprávu, ohrozil utajované skutečnosti a neoprávněně nakládal s osobními údaji, vědomě šířil poplašné zprávy, záměrně nepravdivě informoval tajnou službu a sám podněcoval k radikalizaci levicového extremismu." Divil se (doufám) i Gross, a budu upřímný – divil jsem se i já. Vladimír Hučín je zproštěn obžaloby ve všech bodech. Pouze zbraně a "zbraně" jemu zabavené propadnou státu – jejich držení bylo v případě Vladimíra Hučína pouze přestupkem a zástupci státu svojí liknavostí zavinili, že Vladimír Hučín už ani za něj nemůže být potrestán. Zástupci tohoto státu, kteří už suverénně dali do novin, že "stát si může dělat s občany co chce" najednou zjistili, že to není pravda. Že se našel soud, kterému mj. nestačilo, že se našel jeden jediný (dlouhodobě rozporuplný) svědek, který podpořil ničím jiným nedoložené ozbrojování. Nepřehlédl, že ještě prezident Václav Havel zastavil trestní stíhání Anny Hučínové za držení zbraní, které byly u ní nalezeny. Konstatoval nemalý podíl BIS na držení "utajovaných materiálů Vladimírem Hučínem". Akceptoval názor obhajoby, že drtivá většina materiálů s osobními údaji byla získána v rámci činnosti legálních občanských komisí a že neexistuje žádný předpis, který by upravoval nakládání s tehdy získanými materiály. Žaloba tedy vycházela z totalitního předpokladu bezprávního státu, že není třeba zákonů, k potrestání musí stačit chování v rozporu s představami reprezentantů státu. Myslím, že rozsudek potvrdil má včerejší slova "mně se proto Staňková jeví jako gauner v taláru, který věří že bez vysvětlení může zaútočit na kohokoli; jako další živoucí svědectví, že s pádem "komunismu" nepadl bolševismus jako zvláštní směsice nezodpovědnosti a gaunerství." Dodávám, že rozsudek přerovského soudu mi vrátil (mizící) naději, že i v České republice se dnes lze dovolat spravedlnosti, ale dá to fušku.
Přednesené odůvodní rozsudku mi připomínalo velkou obhajobu chování zástupců státu v celém případu Hučín. Nikdo z politiků se prý nepokoušel ovlivňovat rozhodování soudu, Grossovo jméno prý v celém případě figuruje jen na dvou stranách potvrzujících že jako ministr vnitra zbavuje mlčenlivosti dva policisty. I důkazy prý byly získány výhradně v souladu se zákonem, podivné manipulace Policie ČR se svědkem Metelkou nechal soud bez povšimnutí. O odtajnění svědků (Dvořák v řízení přípravném se mění zpět v Metelku) prý rozhodl soud. Rozsudku se nedožil Hučínův spoluobžalovaný MUDr.Chmelař – po zahájení stíhání začaly jeho zdravotní potíže, očištění své pověsti přežil jen o pár dnů.
Ve mně přežívá pocit, že Hučína nezachránil jen rozsudek přerovského soudu, ale především lidská solidarita (občanský monitoring soudu extremisty). Příliš mnoho lidí vědělo, že není ničím podložená víra státní zástupkyně JUDr.Staňkové že "proces prokázal" i když neprokázal. Uhájená svoboda pro Vladimíra Hučína je kolektivním dílem jeho samého, obhájců (Devátý, Hulík), důvěrníků (Bok, Mašínová) a stovek méně známých aktivistů. Aktivistů, kteří opravdu ale opravdu nejsou jen příznivci Vladimíra Hučína a proto už mají plány co dál. František P. z Přerova nyní zvažuje další členství v KDÚ –ČSL – to je u nich je tradiční, ale pokud by KDÚ-ČSL podpořila návrh na zrušení lustračního zákona (slabounkého odvaru mezinárodního práva o odpovědnosti i představitelů států a státostran za páchané zločiny proti lidskosti), tradice skončí. Zbyněk H., jen co mu opraví zesilovač, se také chystá zpívat a mluvit proti tomuto dalšímu odklonu ČR od mezinárodního práva. A Yveta D. z Ostravy pracuje na tom, aby se jí splnil letitý sen, že příští rok, při výročí vraždy Zdeny Mašínové starší, se sejde se všemi
František Rozhoň, 24.11.2005
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005