Vyučený jemný mechanik, antikomunista, nezvladatelný živel. Má zarputilé příznivce i odpůrce. To je třiapadesátiletý Vladimír Hučín, jehož případy už víc jak třicet let zaměstnávají tuzemské soudy.
Nástěnka. Vrata. Výbuch
Před listopadem 1989 strávil dva a půl roku ve vězení za to, že malou náloží vyhodil do vzduchu komunistickou nástěnku a vrata do garáže jednoho z přerovských estébáků.
Po revoluci pracoval v tajné službě a mimo jiné byl členem týmu Výbuch, vyšetřujícího severomoravskou výbušnou sérii v polovině 90. let. Pak odmítl vydat nadřízeným své tajné agenty, byl obviněn z několika trestných činů a na přelomu tisíciletí musel z BIS odejít.
On sám říká, že u soudů už strávil za posledních třicet let skoro celý rok. Na svém kontě tak má padesát obvinění.
"Byl jsem obviněn především za totality z různých trestných činů až na mravnostní delikty. Prošel jsem vězením v Ostravě, Brně, Opavě, na Pankráci i v Olomouci. Znám taky věznice ve Stráži pod Ralskem i ve Valdicích. Tři dny jsem byl taky na Mírově a dvanáctkrát už na detektoru lži," vypočítával později opakovaně.
První policejní stopa
Hučín zaměstnává policejní vyšetřovatele i po pádu komunismu. V druhé půli 90. let vybuchlo v Přerově a blízké Olomouci sedm náloží. Vyšetřovatelé si nejdřív mysleli, že jde o vyřizování účtů ve válce znesvářených policejních skupin. V roce 1999 ale objevili, že všechny exploze se odehrály v místech vztahujících se nějak k životu důstojníka BIS Vladimíra Hučína.
Jedna bomba například vybuchla před soudem, kde měl rehabilitační řízení, jiná před Konfederací politických vězňů, jejímž byl členem. "To nás vedlo k hypotéze, že pachateli výbuchů jsou buď militantní odpůrci Hučína, nebo militantní příznivci Hučína," popsal v týdeníku Respekt směr vyšetřovatelských myšlenek detektiv Tomáš Lansfeld.
Po roce policie okruh možných pachatelů rozšířila o poslední osobu: všechno mohl spáchat i sám Hučín.
Podle policejního spisu tím chtěl upozornit sám na sebe, zvýšit zájem o své zprávy o vzrůstajícím levicovém extremismu. Hučín nakonec skončil ve vazbě a nakonec byl obžalován ze sedmi trestných činů.
Nemá nic. Jen úkryty
Hučín nad soudními spisy a svými materiály tráví veškerý svůj čas. Písemnosti s odposlechy, fotografiemi či kompromitujícími materiály, které vlastní, podle něj váží dohromady 150 kilogramů. Jen část z nich má ukryto ve svém rodinném domě na okraji Přerova. Zbytek je poschovávaný. Prý po celé republice. "Přípravou na soudy trávím veškerý svůj čas. Musím být připraven na vše," tvrdí Hučín.
Protože je nezaměstnaný, přivydělává si například sběrem papíru. Přiznává však, že mu pomáhají i lidé kolem něj. Své obhájce neplatí, finančně jej podporuje například Zdena Mašínová. Kvůli úsporám topí doma dřevem, které dostává od lidí z okolí.
Hučín nemá ani mobilní telefon. Tvrdí, že jej nepotřebuje - prý by byl "zbytečně monitorován". "Jezdím na kole, chodím pěšky. Nejlepší zbraní je tužka, papír a mrtvé schránky, které zaručí, že není třeba se ani s nikým setkat," tvrdí.
Tomáš Fránek, Aktuálně.cz, 24.11.2005
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005