Závěrečné řeči obhájce Vladimíra Hučína JUDr. Milana Hulíka
(OS Přerov 23.11.2005)

1. část obhajovací řeči

Vážený pane předsedo, vážení přísedící, vážená paní státní zástupkyně,

Než začnu bodem tři, dovolte mi, abych řekl několik vět úvodem a pokud se Vám budou jevit nadsázkou, tak je to jen podobnost čistě náhodná.

Padl komunistický režim a bývalý politický vězeň se stal zpravodajským důstojníkem a začal pracovat u tajné služby, jejíž předchůdkyně jej léta pronásledovala. Našel si agenta, já použiji jeho krycího jména Dvořáka, který patřil mezi bývalé přívržence komunistického režimu a agent Hučín nasadí tohoto agenta do prostředí extrémní komunistické levice. Ten ale začne spolupracovat s novou demokratickou policií a stane se zároveň i informátorem vysokého důstojníka této policie, za minulého režimu stejně tak významného příslušníka SNB. A v kraji dochází k výbuchům. Demokratický policista, dříve příslušník SNB, pan plukovník Pščolka, podezírá příslušníka BIS a bývalého politického vězně a důstojníka BIS Hučína z toho, že je autorem těchto výbuchů. Svědek – dvojitý agent Metelka, pracující pro policii, a i pro Hučína, si chce zvýšit svoji prestiž a požádá proto Hučína, aby mu s tím pomohl. Ten mu dá něco, co má býti výbušninou a jak potom uvede ve své výpovědi, šlo o neškodnou trubičku, která měla být naplněna pískem. Ovšem agent Metelka si myslí, že je to bomba a to samé si myslí i jeho řídící orgán plukovník Pščolka. A tím třetím v pořadí, který hraje zpravodajské hry proti konspirativním hrám policie a zpravodajským hrám Hučína, je muž, který je právem, či neprávem pokládán za člověka, který byl strůjcem sametové revoluce, když hrál roli mrtvého studenta Růžičky na Národní třídě a který přivedl občany do ulic, aby udělali v listopadu 1989 sametovou revoluci. A když si dopovíme konec, že tohoto agenta Zifčáka řídili, jak tvrdí historici a odborníci, vedení StB a KGB, máme před sebou absurdní drama, jaké by nenapsal ani Eugene Ionesco, Samuel Beckett nebo možná ani Václav Havel.

A to je ve skutečnosti obsah nejen této hry, ale i tohoto procesu, který probíhá od roku 2001. Jde tedy nyní o to, aby soud posoudil nakolik toto absurdní drama má co dělat s trestním právem a kdo hraje roli vinného, kdo odsouzeného, kdo je pouze v roli svědka a kdo je eventuelně nevinný – za předpokladu, že všechny role jsou obsazeny. To vše se hraje na prknech, které znamenají soud. Promiňte mi tento úvod, ale když jsem se seznámil s celým spisem a když jsem si prostudoval všechny výpovědi, tak jsem zjistil, že se skutečně jedná o velice absurdní děj, kde se vyměnila řada funkcí a postavení.

Vrátím se tedy k bodu tři. Podle tohoto bodu obžaloby se měl můj klient dopustit trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle paragrafu 158, odstavec 1, písmeno a, odstavec 2, písmena c, trestního zákona. Měl se ho dopustit jako veřejný činitel a otázka jeho charakteristiky jako veřejného činitele je alfou a omegou tohoto trestného činu, protože kdyby veřejným činitelem nebyl, tak se uvedeného trestného činu dopustit nemohl, protože to je specifický, speciální trestný čin, týkající se pouze veřejných činitelů. Komentář k trestnímu zákonu uvádí různé příklady veřejných činitelů a mezi nimi i příslušníka ozbrojeného sboru. To je nepochybně pravda, až na to, že BIS je ozbrojeným sborem sui generis a žádný příslušník této bezpečnostní služby se nevyznačuje znaky veřejného činitele.

Jestliže zákon považuje za veřejného činitele příslušníka veřejného sboru, pak zde má legislativec především na mysli příslušníka, který nosí uniformu a obdařeného určitými pravomocemi, danými Zákonem o policii, když tento policista může v rámci svých pravomocí někoho zadržet, jsou-li proto splněny podmínky stanovené zákonem. Může i zatýkat, může říci tudy nechoďte, musíte jít jinudy, může za splnění dalších podmínek provést prohlídku a také zde u soudu, se s takovými veřejnými činitelem setkáváme dole u vstupu do této budovy, kde příslušník soudní stráže kontroluje, co má kdo z návštěvníků u sebe a zda-li nemá něco zakázaného. To je veřejný činitel!

Vladimír Hučín byl ale příslušníkem tajné služby, on nemohl nikoho zatknout, on nemohl nikoho prohlížet, on nemohl nikomu říci tudy jít nesmíte. Jeho jedinou pravomocí a profesní náplní byl sběr zpravodajských informací. Nic víc, nic méně. Takovýto člověk ovšem nemůže být veřejným činitelem. Veřejným činitelem je soudce, veřejným činitelem je paní státní zástupkyně, ale my s kolegou Devátým veřejnými činiteli nejsme. Byť hrajeme svoji roli u tohoto soudu, roli kontradiktorní k roli státní zástupkyně a přispíváme tím k vynesení spravedlivého rozsudku a samozřejmě hrajeme odlišnou roli od vás pane předsedo a od přísedících – ale nejsme veřejnými činiteli, protože nemáme žádnou pravomoc, kromě té, že máme povinnost podle zákona o advokacii hájit svého klienta.

O pojem veřejného činitele se vedly spory již v době bývalého režimu. Já sám jako obhájce si vzpomínám na spor, který byl řešen u Nejvyššího soudu, zda-li pomocník VB je veřejným činitelem, nebo ne. Já sám jsem v tom sporu obhajoval a tehdy došel Nejvyšší soud k závěru, že pomocník VB je veřejným činitelem jen tehdy, když má na rukávu pásku, že je pomocník VB, ale jakmile tu pásku sundá, tak už veřejným činitelem není. To veřejné "činitelství", jeho pravomoc, že mohl v přítomnosti příslušníka VB zastavit auto, spočívaly pouze v jeho pásce. Takže posuzování veřejných činitelů je vlastně proces, který stále probíhá, protože se objevují nová povolání, nové profese a je třeba individuálně posoudit, zda-li dotyčný člověk je veřejným činitelem, nebo není, a protože není znám judikát, který by tuto otázku jednoznačně vyřešil, pak je na vašem senátu, aby rozhodl zda Vladimír Hučín je veřejným činitelem, nebo veřejným činitelem není. Soud ale musí rozhodovat podle oněch znaků pravomocí, které jsou veřejným činitelům dány a pokud takto bude rozhodovat, a jinak ani nemůže, pak podle mého názoru musí dojít k závěru, že Vladimír Hučín veřejným činitelem nebyl. To vyplývá už ze samého pojmu a názvu veřejný činitel. Tedy veřejný činitel je osoba, která něco činí, veřejně, na základě nějakých pravomocí, které jsou jí dány. A takové zpravodajský důstojník nemá, dokonce nesmí mít, protože o něm, kromě jeho nadřízených nikdo ani nesmí vědět, že je zpravodajským důstojníkem, že je tzv. "tajný" a když půjdu k románu Osudy dobrého vojáka Švejka, tak si jistě vzpomenete na osobu Brettschneidra, fízla, který chodí a shání informace. Je tento člověk veřejným činitelem, nebo byl by veřejným činitelem? No samozřejmě ne, protože jeho pravomoc spočívá pouze v tom, získané informace předat. A to není veřejná pravomoc. Takže docházím k závěru, že Vladimír Hučín žádným veřejným činitelem nebyl.

Totiž v tom odstavci 3 obžaloby se vůbec neříká, v čem by jeho pravomoc jako veřejného činitele měla vůbec spočívat. Název tohoto paragrafu 158 tr. zákona je - zneužívání pravomoci, opakuji pravomoci. A v hypotéze tohoto trestného činu se uvádí: Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu opatří sobě, nebo jinému neoprávněný prospěch, tuto pravomoc vykonává způsobem odporujícím zákonu, překročí svou pravomoc nebo nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci. A protože můj klient je stíhaný pro odstavec 2, písmeno c uvedeného paragrafu, musel by takovým činem způsobit značnou škodu, nebo jiný zvlášť závažný následek. Já se nyní budu věnovat těmto dalším znakům, pro případ, že by soud přece jenom došel k názoru, že můj klient veřejným činitelem je. Chci dokázat, že i kdyby jím byl, tak se nemohl tohoto trestného činu dopustit, protože nenaplnil další znaky žalované skutkové podstaty.

Před tím se musím zabývat tím, co je tedy onen neoprávněný prospěch? Když si vezmeme to, co se popisuje v bodě 3 obžaloby, že můj klient s pomocí informačního zdroje - agenta Dvořáka, šířil informace o sílícím levicovém extrémním hnutí na severní Moravě a tyto informace měly znepokojit lidi, dokonce i politiky, či představitele KAN, nebo KPV - tak se musím ptát, jaký neoprávněný prospěch tím získal? Dostal nějakou odměnu, byl mu zvýšen plat, nebo se mu dostalo jiné plnění, které zákon uvádí jako neoprávněný prospěch? Třeba protiprávní zvýhodnění při udělení bytu, nebo neoprávněné přijetí na vysokou školu, či nestíhání pachatele trestného činu? To jsou případy neoprávněných prospěchů u veřejných činitelů. Já si takový neoprávněný prospěch nedovedu představit a nenacházím v bodě 3 žaloby nic - v čem by mohl tento neoprávněný prospěch spočívat. Nic takového tam není uvedeno. Uvádějí se tam pouze následky jednání mého klienta, tzn. že poškodil věrohodnost BIS, objektivitu jejich informací, vážné znepokojení a tak dále, ale nic o jakémkoliv neoprávněném prospěchu. On sám nemohl mít ani takový prospěch, že by dejme tomu zvýšil svoji popularitu, učinil se známějším, protože byl tajným pracovníkem BIS, tedy osobou utajenou, o které ani nikdo neměl vědět, že je to jeho zásluha. Znak neoprávněného prospěchu, který vyžaduje hypotéza trestného činu podle paragrafu 158 tr. z., nebyl vůbec dán, prostě neexistuje!

Dále – veřejný činitel musí vykonávat svoji pravomoc způsobem odpovídajícím zákonu. K tomu jsem se již vyjádřil v předchozím výkladu, totiž že žádnou takovou zjevnou pravomoc vyplývající z veřejné moci můj klient neměl a tudíž ji nemohl ani vykonávat způsobem odporujícím zákonu. No a pokud jde o odstavec 2, písmeno c/ citovaného paragrafu - "způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo jiný, zvlášť závažný následek", tak si nedovedu představit, co by tou zvlášť závažnou škodou, nebo zvlášť závažným následkem mohlo být, když jediný následek, který se v tomto bodě uvádí, byl ten, že měl poškodit věrohodnost BIS a objektivitu jejich informací atd. Je to závažný následek, je to značná škoda? Pojem tento nedůvěryhodnosti se nedá vůbec verifikovat. Nedá se především verifikovat proto, že otázka sílícího, nebo většího levicového radikalismu se nedá právně posuzovat - není to právní pojem, s tímto pojmem se ocitáme v kategorii politiky, a politické věci vůbec nepřísluší soudu posuzovat.

Nechť mi soud dovolí velmi malé odbočení. V létě 1989 jsem obhajoval klienta, který byl stíhán pro šíření prohlášení "Několika vět". A tehdy statečná soudkyně OS v Lounech, dnes jeho předsedkyně, dokázala v sobě najít odvahu a zprostila mého klienta obžaloby s s odůvodněním, že toto prohlášení nemá co dělat s trestním právem, protože se jedná o politické prohlášení a politika do trestního práva prostě nepatří. A jest-li někdo danou situaci v regionu severní Moravy stran extrémní levice považuje za sílící, za horší, než byla před dvěma, třemi lety, jak to právně posuzovat? To prostě nejde! Jenom minulý režim kriminalizoval politiku, odíval ji do kriminálního hávu a odsuzoval údajné pachatele, jako např. Dr. Miladu Horákovou k smrti jenom za to, že se zúčastnila schůzky představitelů politických stran ve Vinoři, kde si tito politici řekli, že nebudou nic dělat a že počkají, až se změní situace. Za to dostala trest smrti - jen za politiku!

A tady jsme zase u politiky. Nehledě na to, pokud by soud považoval tento pojem, nebo resp. toto sílící extrémistické politické hnutí za věc právní, pak by to musel samozřejmě posuzovat v kontextu prohlášení politiků, dejme tomu třeba i představitelů KSČM a v posledních měsících se právě denně v novinách nacházejí články, které vyjadřují obavy z toho, že KSČM se po příštích volbách chopí moci, resp. se na moci ve státě bude spolupodílet. Lidé mohou být znepokojeni tím, že nový předseda KSČM soudruh Filip odmítá odsoudit jakýkoli ze zločinů KSČ, resp. označit takové zločinné jednání za zločin, že odmítá považovat Klementa Gottwalda, když ne za zločince, tak ani ne za člověka, který podepsal rozsudky smrti pro nejbližší přátele, jak je zřejmé z jeho odpovědi na otázku novináře: "A Vy jste byl u toho, když to podepisoval?" Tím chtěl naznačit, že to vlastně ani nepodepsal.

Nemluvil bych o takové samozřejmosti, odpustil bych si tyto výlety do politiky, ale pokud se v bodě 3 objevuje obvinění mého klienta z toho, že předával nepravdivé informace o sílícím levicovém extremismu, tak jsem musel připomenout, že politika do trestního práva nepatří. Byli zde vyslechnuti příslušníci BIS a nevím, jest-li je dovoleno je jmenovat, ale pokud se dobře pamatuji a je to v protokolech, tak někteří potvrdili, že Zpráva o sílícím levicovém extrémním hnutí vypracovaná pro potřebu vlády obsahovala i informace od V. Hučína. To znamená, že informace z oblasti politiky, navíc sloužící státobezpečnostním zájmům, nemůže vůbec naplnit znaky skutkové podstaty podle paragrafu 158 tr. z., a to ani v kategorii neoprávněného prospěchu, ani v pojmu značné škody, nebo jiného zvlášť závažného následku.

Součástí tohoto bodu je pro mne naprosto nelogické zařazení jednání mého klienta, který měl Josefu Dvořákovi předat výbušku V-30 b, instruovat ho o její iniciaci, vypracovat přesný plán provedení akce, určit místo a čas výbuchu, ke kterému ale vůbec nedošlo, do bodu 3 obžaloby, pojednávajícím o oněch nepravdivých informacích. Jak si to mám vysvětlit? Všechno to má naplňovat znaky přípravy, či návodu k trestnému činu. Snad si to mohu vysvětlit jedině tím, že právě tento výbuch měl být jedním z projevů tohoto levicového extremismu. Můj klient uvedl, že ta trubička obsahovala jen písek, do kterého nic výbušného nepřidal. O výbušce V-30 b klient uvádí, že ji neměl mezi svými věcmi, že neví jak se ocitla u policie, ale pokud to budu zase hodnotit z hlediska trestně právního, tak jde o tzv. pokus nezpůsobilým prostředkem. Jestliže někomu dám pistoli, která nebude pravou pistolí, která bude jen atrapou pistole, nebo bude pistolí poplašnou a ten člověk jí použije k zamýšlenému trestnému činu vraždy, tak ten komu tu pistoli dám, není vinen, protože jde o pokus nezpůsobilým prostředkem. A to je přesně to, co se píše v tomto bodě 3.

Dále, pokud se v bodě 3 uvádí, že můj klient těmi nepravdivými informacemi o sílícím levicovém extremismu sledoval své osobní cíle, chtěl bych jenom konstatovat, že v obžalobě není vůbec nijak verifikováno, jak byl silný tento extremismus, proč byl silnější než předtím, jak byl extrémistický atd. Jde pouze o pouhou politickou floskuli, nic jiného. A pokud se zde uvádí i to, že V. Hučín způsobil vážné znepokojení vrcholných představitelů výkonné moci ČR, KPV a KANu a části občanů ČR?

Vážený senáte, paní státní zástupkyně, mně nezbývá než se zeptat, který z těchto představitelů výkonné moci ČR , KPV a KANu a části občanů ČR vyjádřil zde před soudem jako svědek své znepokojení o sílícím levicovém extremismu? Byl zde vyslechnut bývalý předseda KPV pan Drobný, který se velice kladně o V. Hučínovi vyjádřil a myslím, že mu dokonce poděkoval. Je to v protokolu. Byl tedy znepokojen informacemi mého klienta o sílícím radikalismu a extremismu ze strany ortodoxní levice, jak tvrdí obžaloba? Já vím jen o jediném znepokojení. Vím, že senátor Dr. Petr Pithart je znepokojen, nikoliv ale sílícím politickým radikalismem, ale samotným procesem s Vladimírem Hučínem! Vím to od něho přímo, protože jsem ho navštívil, abych mu poskytl informaci o tomto procesu. Dokonce to řekl i veřejně, stejně tak se vyjádřil bývalý prezident Václav Havel, stejně se vyjádřili ti senátoři, kteří se zúčastnili tohoto hlavního líčení. Ti také patří mezi přední představitele zákonodárné moci ČR. Nevím, že by se někdo z KANu vyjádřil, že by měl být znepokojen v důsledku činnosti Vladimíra Hučína. Naopak z vyjádření členů KAN vím jenom o tom znepokojení, které jsem před chvilkou prezentoval, znepokojení z tohoto procesu, nikoliv z činnosti Vladimíra Hučína.

To, co se uvádí v obžalobě, totiž že činnost Vladimíra Hučína poškodila věrohodnost BIS a objektivitu jejich informací, není za prvé pravda proto, že zde příslušníci BIS ve vyšších funkcích uváděli, že jim informace mého klienta o tomto levicovém radikalismu a extremismu pomohly k vypracování zprávy pro vládu a nebyl provedený jediný důkaz, že by někdo z oněch jmenovaných představitelů výkonné moci uvedených organizací byl znepokojen a dokonce zde nebyl proveden ani důkaz, že by činností mého klienta byl znepokojen některý občan ČR. Pane předsedo, jediní, kdo mohli být znepokojeni činností mého klienta, byli právě příslušníci těchto extrémních levicových sil, tzn. pan Zifčák, pan Pěcha a další ortodoxní a dogmatičtí vyznavači minulého režimu, ale ty zřejmě obžaloba nemá na mysli, pokud mluví o části občanů ČR.

Zde je prohlášení ministra vnitra Bublana, který řekl v tisku, že tento proces se neměl konat. Tedy i on je znepokojen, ale procesem, nikoliv sílícím levicovým extremismem, podle obžaloby vymyšlený mým klientem. Zapomněl jsem to včera s sebou vzít, když jsem si připravoval věci, ale asi před rokem noviny přinesly část zprávy BIS, která byla vypracovaná pro vládu, a která pojednávala právě o sílícím levicovém extremismu. Uvádělo se tam, vzpomínám si, že dokonce jsou cvičeny nějaké bojůvky z těch mladých extrémistů, tudíž, že skutečně takový extremismus existuje, že jsou dokonce připravovány seznamy lidí, kteří si tu demokracii mají odskákat. Jsem asi mezi nimi, protože jsem dostal několik dopisů, kde mně anonymové psali, že budu viset. Takže levicový extremismus existuje, my ale nejsme na půdě, která by jej měla posuzovat.

Mluvil jsem o tom, že nebylo prokázáno jaký závažný následek můj klient způsobil. Podle trestního zákona by ten následek musel být tak závažný, jako jsou okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, tzn. že by muselo jít o zvlášť závažný zásah do osobní svobody občana, do ochrany života a zdraví občana a že by to muselo být něco, co by vyvolalo vážnou nedůvěru a nespokojenost s činností orgánů státní moci. Nic takového neexistuje. Pokud obžaloba uvádí, že V. Hučín poškodil věrohodnost BIS, uvedl jsem, že naopak její věrohodnost zvýšil, neboť jeho zprávy přispěly ke kvalitě již uvedené Zprávy o levicovém extremismu. Takže tím jsem ukončil svůj výklad k bodu 3.

Tak s odvoláním na svůj výklad musím konstatovat, že se můj klient nedopustil jednání obžalobou kvalifikovaného jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele. A úplně na závěr konstatuji, že pan plk. Pščolka, který byl první, kdo začal prohlašovat, že V. Hučín je autorem výbuchů, viz tento novinový článek, tak z celého tohoto jeho obvinění, kterým začalo trestní stíhání Vladimíra Hučína, když byl zatčen jako pyroman a původce výbuchů, zůstalo pouze ono tvrzení v tomto bodě 3., že měl navádět Dvořáka k tomu, aby si zvýšil prestiž výbuchem. Výbuch nebyl, výbuška se nenašla. Nebylo tedy prokázáno, že se stalo to, co tvrdí obžaloba.

Pokud jde o bod 3., navrhuji, aby soud v tomto bodě zprostil mého klienta v plném rozsahu obžaloby. Děkuji a předávám slovo kolegovi Devátému.

2. část obhajovací řeči

Pane předsedo, já bych něco doplnil k bodu 4., jest-li dovolíte. Můj kolega správně vysvětlil co to je poplašná zpráva, jaký má mít charakter a uvedl z trestního komentáře některé případy. Já bych chtěl obrátit pozornost soudu na jednu zajímavou věc. V obžalobě se uvádí, že ty inkriminované články vznikaly na základě informací, které v prostředí redakce "Nového Bruntálska" šíříl Josef Dvořák, který tak činil na přímý popud samotného Hučína. Nevím, proč obžaloba je tak sporá v tomto bodě, když svědek Dvořák vypověděl naprosto jasně: "Napřed mi Hučín dal koncept, já jsem jej přepsal, Hučín mi to zkontroloval a já ten článek předal Zifčákovi". Dvořák říká tedy něco ještě víc, než co říká obžaloba. Ne, že články vznikaly na základě informací, které byly šířeny v redakci, ale Hučín předal koncept, Dvořák to napsal, Hučín zkontroloval a Dvořák předal k vytištění!

Je samozřejmě otázka, zda-li můžeme této výpovědi Dvořáka věřit, protože od absolventa pomocné školy je jistě lichotivé stát se erudovaným novinářem – byť v takových "novinách" jako je "Nové Bruntálsko", ale vážený senáte, pane předsedo, i kdyby tomu tak bylo, i kdyby Hučín ten článek napsal a Dvořák k tomu udělal tečku a podepsal to, tak to vůbec nic neznamená a to z jednoho prostého důvodu. V obžalobě se totiž uvádí, že tyto články způsobily znepokojení části obyvatelstva a zase se tam opakuje to, co v předchozím bodě. Totiž, že členové KPV, KANu vyjadřují své znepokojení nad sílícím extrémním levicovým hnutím atd. Pane předsedo, já si nedovedu představit, že by někdo v tomto státě, kromě věrných čtenářů Nového Bruntálska, mohl být znepokojen zprávami uveřejněnými, promiňte mi to slovo – v tomto kanálním plátku.

Chcete se dočíst, že Dr. Milada Horáková byla anglickou špiónkou? - Čtěte "Nové Bruntálsko" a "Haló Noviny"! Chcete si přečíst, že generál Heliodor Píka byl popraven právem? – Čtěte "Nové Bruntálsko" a "Haló Noviny"! Chcete si přečíst, že Jan Palach se polil tekutinou vyvolávající studený oheň? – Pak si přečtěte "Nové Bruntálsko" a "Haló Noviny"!

Pane předsedo, chtěl jsem říci, že noviny, které uveřejňují takovéto zprávy, nemohou vůbec nikoho poplašit. Mám před sebou několik výtisků Nového Bruntálska.. Cituji titulky: Chlípník stanul před soudem kvůli zneužívání nezletilých chlapců. – Hrubián tyranizoval vlastní ženu. – Lékař předepsal ženě léky, které nepotřebovala. – Otec propíchl vlastního syna. – Smrt lyžařky není objasněna. – Nezaměstnaným se prodlužuje doba, kdy zůstávají bez šance na práci. – Pozor na podvodníka. – a takto můžeme brát jeden výtisk za druhými a číst naprosto hororové zprávy jako: - Násilníci nutili ženu k orálnímu sexu. - Chtěl spáchat sebevraždu, nakonec mu nasadili pouta. – Důchodce zásoboval vězení drogami., atd, atd. Pane předsedo, jak mohou články v těchto novinách někoho znepokojit? A články, které měl otiskovat, resp. které měly pocházet od mého klienta přes Josefa Dvořáka? To přece v kontextu těchto článků vůbec nic neznamenalo a pokud tyto zprávy vůbec někoho znepokojily, tak ho musí znepokojovat každé číslo těchto "novin", protože podle Nového Bruntálska žijeme vlastně v pekle a nikoliv v demokratickém státě.

Pane předsedo, vážený senáte, toto nejsou noviny, to je něco, co v české novinářské historii snese srovnání jenom s podobným plátkem, který vycházel za protektorátu a který se jmenoval "Árijský Boj". Tam byly v době holocaustu uveřejňovány vtipy na židy kupříkladu typu: Šel Khon, kholem khoncentráku apod. Tím jsem chtěl říci, jestliže budeme hodnotit poplašnou zprávu z kontextu trestního zákona a jeho ustanovení, jak to učinil můj kolega, tak to je samozřejmě jedna věc, ale my to musíme hodnotit i z kontextu ostatních článků, které v Novém Bruntálsku vyšly a které obžaloba zřejmě považuje za naprosto nevinné články a to už samozřejmě nebudu opakovat svůj výklad, který učinil můj kolega, co se týká levicového extremismu.

Pane předsedo, články v Novém Bruntálsku, a tady se podle mého názoru dopustila obžaloba logické chyby, nemohly nikoho znepokojit, protože "Nové Bruntálsko" čtou jen skalní a dogmatičtí komunisté, které sílící levicové hnutí nijak neznepokojuje, naopak je těší. Neznám slušného člověka, navíc ještě protikomunisticky orientovaného, jak je uvádí obžaloba - členové KPV, KANu atd., kteří by četli Nové Bruntálsko. Tyto lidi nemůže "Nové Bruntálsko" vůbec znepokojit. "Nové Bruntálsko" je známo v okrese Bruntál, pak je známo možná někomu, kdo se jím profesionálně zabývá jako např. obhájce a nepochybuji, že někdo i v Praze, nebo mimo okres Nové Bruntálsko o něm něco ví, ale není to rozhodně část obyvatelstva ČR, jak tvrdí obžaloba. Jestliže se v obžalobě uvádí, že část obyvatelstva byla znepokojena, pak měla ovšem obžaloba uvést, jak velká je tato část obyvatelstva, z čeho se tato část obyvatelstva skládá a zda-li tuto "část obyvatelstva" netvoří jenom členové redakce Nové Bruntálsko, popřípadě někteří jejich příbuzní, kteří tento plátek čtou. To je ovšem jen mikročást obyvatelstva, která vůbec nestojí za řeč a jejím znepokojením se nikdo nemusí vzrušovat, protože tito lidé nemohou být znepokojeni tím, že sílí levicové a extremistické hnutí. Tito lidé "mlčí" a tudíž tyto články, které měl můj klient napsat, znamenají pro ně jen povzbuzení a ostatní lidé je nečtou, neznají a i pokud by se o nich dozvěděli a přečetli je, tak by si s odpuštěním museli odplivnout.

Takže z tohoto důvodu vůbec neobstojí tvrzení obžaloby, že v důsledku těchto článků došlo k nějakému znepokojení části obyvatelstva, a nebo dokonce, jak se zde uvádí, vrcholných představitelů KPV, KANu a ministra vnitra a dalších politiků.

Pane předsedo, to je přece naprostý nesmysl! Domnívám se, že z tohoto důvodu, včetně důvodů, které uvedl můj kolega, nemůže být náš klient uznám vinným v bodě 4. obžaloby.

3. část obhajovací řeči

Jenže ještě důležitější je jiná skutečnost a to ta – jak vyplývá z komentáře – "kdo vyzvídá skutečnost utajovanou podle zvláštního zákona s cílem vyzradit ji nepovolané osobě, kdo s takovým cílem sbírá údaje, nebo takovou skutečnost nepovolané osobě úmyslně vyzradí", bude potrestán odnětím svobody … atd. A klient je obžalován podle odstavce 5. písmeno b, tj. spáchá-li uvedený čin podle odstavce 1, ačkoli mu byla ochrana utajovaných skutečností zvlášť uložena. Zdůrazňuji to proto, že základem hypotézy je naplnění subjektivní stránky ve smyslu "kdo tyto informace nepovolané osobě úmyslně vyzradí". Nestačí podle zákona, že mám nějakou písemnost doma na stole nebo v šuplíku - ta musí být nepovolané osobě vyzrazena. A abych mohl posoudit, která osoba je nepovolaná nebo povolaná, protože pojem "nepovolaný" samozřejmě contraditio in adiecto naznačuje, že se liší od osoby povolané, tak je třeba onu osobu znát. Musím vědět, jestli to je Josef Novák, nebo jestli to byl nějaký přítel Vladimíra Hučína, či jeho matka, ale pokud v obžalobě není uvedeno, kterým osobám tyto skutečnosti klient vyzradil, tak pouhá skutečnost, že tyto věci se nacházely v jeho bytě, prostě nestačí, protože tady je napsáno, kdo takovou utajovanou skutečnost nepovolané osobě úmyslně vyzradí. A obžaloba neuvádí jedinou konkrétní osobu, která by mohla být tou osobou nepovolanou, protože to by mohl V. Hučína navštívit třeba pan Částečka, nebo jiný příslušník BIS, který jistě měl možnost si takovou listinu přečíst, protože byl osobou povolanou.

Takže to, že někdo chodí kolem těch listin, že se listiny nacházejí v místnosti, kam mají přístup i ostatní členové rodiny, samo o sobě není trestné, pokud není prokázáno, že tato osoba vzala některý papír do ruky a přečetla si obsah. Nic takového nebylo prokázáno, protože vyzradit znamená, že se nepovolaná osoba musí s obsahem listiny seznámit. Možná je takové jednání neopatrné, to je pravda, možná by se to dalo postihnout kázeňsky, to je taky pravda, možná by se dalo obžalovanému vytknout, proč včas ty listiny nevytřídil a nevrátil je na BIS. Jenže vyzradit znamená zradit a když to bude velmi důležitá tiskovina, která pojednává např. o nějakých cizích agentech, tak může být ohrožena i bezpečnost státu, to všechno pouze za předpokladu, že je obsah listiny vyzrazen.

Ale zákon neříká nic o tom, že je trestné jen zpřístupnění této listiny. To se v hypotéze, paragrafu 106 tr. z. neuvádí. Opakuji: "Kdo vyzvídá s úmyslem vyzradit, kdo sbírá údaje, a nebo kdo takovou skutečnost nepovolané osobě úmyslně vyzradí, nikoliv zpřístupní." Samotná skutečnost, že tyto listiny se nacházely v bytě klienta a jeho matky, že tam byly přístupné, tak to nic neznamená z hlediska naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, protože hypotéza je taková, jak jsem jí přečetl. Chybí tam slovo zpřístupnit, nebo umožnit přístup. Nebo nějak podobně, ale tady jde o úmyslné vyzrazení; proto docházím k závěru, že pokud není známa konkrétní osoba, která se seznámila s obsahem listiny, tak nemůže dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle paragrafu 106 tr. z., - ohrožení utajované skutečnosti. A protože tomu tak je a nikdo nám nezodpoví otázku kdo si předmětné listiny bral do ruky a kdo se s nimi věcně seznámil, pak samozřejmě musíme dojít k závěru, že skutková podstata tohoto trestného činu jednáním mého klienta nebyla naplněna. A proto činím návrh, jako u bodu 4. obžaloby, a navrhuji, aby můj klient byl v tomto bodě obžaloby v plném rozsahu zproštěn.

Autorizováno 8. prosince 2005. Přepsáno ze zvukového záznamu. Jan Šinágl


Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2006

Hosted by www.Geocities.ws

1