Už se čeká jen na rozsudek (z procesu s Vladimírem Hučínem)

V časech bolševismu bývala zpravodajství z jednání všeho druhu prokládána zmínkami oživení v sále, smích. Muselo to tak být – nic lidského přeci bolševikům nemohlo být cizí! O oživení v sále bude mluvit i každý, kdo 22.listopadu 2005 v Přerově sledoval proces s Vladimírem Hučínem. Pokračovaly závěrečné řeči obhájců a obžalovaného a slova se ujal i JUDr.Milan Hulík. Publicisticko-právnickým stylem s nadsázkou zhodnotil, co se to tu děje na prknech, která mají znamenat soud:

Je tu bývalý politický vězeň Vladimír Hučín, který po pádu bolševického režimu začal pracovat pro následníka svých pronásledovatelů. Proti němu svědčí jeho agent "Dvořák", který si chtěl zvýšit prestiž a tak jako double začal pracovat i pro někdejšího vysokého důstojníka SNB Pščolku, dnes vysokého důstojníka demokratické policie. Jádrem procesu je ovšem superagent StB Zifčák, tvůrce sametové revoluce (rolí zabitého studenta Martina Šmída dostal občany do ulic). Jako celek jde o absurdní drama a účelem je dojít k závěru, kdo je v jaké roli a případně je-li někdo nevinen. JUDr.Hulík je výborný rétor, ale zmínku smích v sále zde prosím nečekejte! Smích je neskonale dobrý, není však dobré mít ho za zády, zpívali klasici, soudce Jelínek je však jiného názoru. Nikdo z publika se nesmál Jelínkovi, nikdo z veřejnosti nesnižoval vážnost soudu - jen soudce tak činil, když i smích zakázal. Jinak soudce moc krutý nebyl - kdo se chtěl usmát, směl odejít… A jaké argumenty zněly na obhajobu V.Hučína před absurdní žalobou?

K údajně druhému trestnému činu – že V.Hučín odmítl splnit rozkaz prozradit své zdroje: V.Hučín není chaot, který vstoupí do vojenské organizace, dosáhne hodnosti kapitána a tváří se že jeho už se rozkazy netýkají. To jen v BIS po nástupu ČSSD k moci začal chaos. Nejprve nadřízený (Částečka) vrátil Hučínovi obálku s údaji o jeho zdrojích se slovy, že už není schopen zdroje chránit, obálka byla skartována. Pak chaoti z BIS zakázali V.Hučínovi přístup k utajovaným údajům a nařídili mu identifikovat zdroje = udat osobní údaje uložené mezi (jemu už nepřístupnými) utajovanými daty. Hučín už tedy objektivně nemohl vydaný rozkaz splnit. Mohl se jen pokusit rekonstruovat v paměti, který osobní údaj patří k jakému kódu, musel ale vzhledem k novému kádrovému obsazení BIS počítat s tím, že by je tak ohrozil na životě. Pár Hučínových zdrojů v posledních letech přišlo o život, dá se tedy říci, pan Hučín dal přednost svému stíhání před ohrožením životů těch, kteří mu pomáhali.

Údajně trestný čin třetí – zneužívání pravomoci veřejného činitele: A JUDr. Hulík hned nastolil otázku: byl vůbec V.Hučín veřejným činitelem? Neměl žádné pravomoci obvyklé u veřejných činitelů; byl jen tajným sběračem informací s úkolem předat je dál – a byl snad sběrač informací Bretschneider ze Švejka veřejným činitelem? Připusťme, i když to žaloba nespecifikovala, že V.Hučín byl veřejným činitelem a měl nějakou pravomoc, kterou vykonával v rozporu se zákonem. Aby mohl spáchat trestný čin, za nějž byl obviněn, musel by z něj mít neoprávněný prospěch - v tomto absurdním procesu nikdo zatím neřekl, jaký. Argumenty obhájců šly do detailů: vinit Hučína, že dal "Dvořákovi" výbušku (zcela nefunkční) a naváděl jej tak, je asi tak rozumné jako vinit z napomáhání ke zločinu otce, který dal dítěti hračku připomínající pistolku. V.Hučín vysvětlil, proč s "Dvořákem" spolupracoval: Nebyl sice schopen ani naučit se jezdit na kole, ale zase byl schopen dostat se na ruskou ambasádu a návštěvu zdokumentovat i fotografiemi, či proniknout do Zifčákova týmu. Chraňte si jej jako oko v hlavě, znělo hodnocení. Zachoval se ovšem jako had, jakmile přestal být držen za hlavičkou, kousl…

Údajně trestný čin čtvrtý – šíření poplašné zprávy. Prý prostřednictvím článků, které z popudu V.Hučína měl psát "Dvořák" pro Zifčákovo Nové Bruntálsko, jenže tyhle článku jen povzbudily sebevědomí skalních příznivců Zifčáka. Jinak se nenašla významnější skupinka, která by se cítila jimi poplašena. JUDr.Hulík naopak citoval výroky politiků (Bublan, Havel, Pithart a další), že neměl být tento proces s V.Hučínem. Jde o kriminalizaci politologického hodnocení…

Údajně trestný čin pátý – ohrožení utajovaných skutečností: Aby mohl být trestný čin naplněn, muselo by dojít k skutečnému vyzrazení údajů, žádný takový případ nebyl prokázán. Mluvilo se i o značném podílu chaosu v BIS na ohrožení utajovaných skutečností: Skutečná tajná služba by prověřila každý papír, který si propuštěný Hučín odnesl domů; v BIS dali Hučínovi bedny a hodinu času na to aby si vyklidil kancelář a na třídění čas neměl…

Údajně trestný čin šestý – neoprávněné nakládání s osobními údaji. Z žaloby není zřejmé, které znění paragrafu má žaloba na mysli. U většiny údajů je i z vyjádření svědků (Princová) zřejmé že jde o dokumenty/údaje z těsně porevolučních měsíců, kdy žádný paragraf zmiňovaný žalobou neplatil, neexistuje ani žádný předpis, jak měly občanské komise zacházet s podobnými materiály…

Závěrečná myšlenka obhájců se někomu možná bude zdát kacířská: celá žaloba a celé stíhání jsou důsledkem politické objednávky. Vyvozují to z veřejných slov právníka a tehdy ministra vnitra Grosse, že se budeme divit, kolik trestných činů Hučín spáchal. Obhájci navrhli zbavit V.Hučína obvinění ve všech bodech žaloby.

Soud pokračoval závěrečnou řečí V.Hučína. Ten mj. vyvrátil slova státní zástupkyně o tom, že on sám si vyžádal ke svým rehabilitačním procesům korunního svědka současného procesu Vlastimila Švédu. Podle Hučína opak je pravdou. Proč by Hučín měl spoléhat na člověka, který už ho jednou zklamal, na Švédově výsleších trvalo vždy státní zastupitelství. V.Hučín konstatoval, že ty tzv. "vložné hlavně", jejichž přechovávání kvalifikovalo dnešní státní zastupitelství jako nedovolené ozbrojování, nechali bez povšimnutí estébáci v letech sedmdesátých i osmdesátých; a že podobně kvalifikované "světlice" jsou dílem prázdné, dílem volně prodejné (od 18ti let) v Rakousku či jiných zemích EU. I Hučín prohlásil, že se necítí vinen v žádném bodě obžaloby.

V.Hučín využil i právo posledního slova - a mj. vyjádřil názor že tento proces je procesem na politickou objednávku, součástí boje o vývoj demokracie.

Tato fáze procesu končí ve čtvrtek 24.listopadu od 09:00 hod. vyhlášením rozsudku. Já osobně očekávám odvolání, ať bude znít rozsudek jakkoli. Státní zastupitelství bude muset řešit i trestní oznámení na svou příslušnici JUDr. Janu Staňkovou za její slova v závěrečné řeči, která vyzněla tak, že pánové Pavlíček a Bezděk jako přátelé V.Hučína fakticky svědčili křivě. Staňková se ani nepokusila naznačit, proč tak soudí. Mně se proto Staňková jeví jako ganuner v taláru, který věří že bez vysvětlení může zaútočit na kohokoli; jako další živoucí svědectví, že s pádem "komunismu" nepadl bolševismus jako zvláštní směsice nezodpovědnosti a gaunerství.

František Rozhoň, 22.11.2005


Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005

Hosted by www.Geocities.ws

1