Součástí Letní filmové školy (LFŠ) v Uherském Hradišti byly i Profily osobností, mj. i absolventa FAMU a filmového dokumentaristy Martina Vadase. Ten zde, spolu s kolektivem šesti historiků, formou komentovaného letopisu (3 x 3 hodiny), představil více než pět a půl hodin dochovaného fragmentu filmového záznamu z procesu se skupinou Milady Horákové z roku 1950. Ze současnosti má zaznamenáno mj. přes 70 hodin hrubého materiálu okolo soudních jednání s kpt. Vladimírem Hučínem, a na LFŠ představil komentované pásmo dokumentů Svoboda projevu. Nevynechal v něm ani dění při akci Konfederace politických vězňů (KPV) v rámci loňské tradiční Muklovské pouti na Svatém Hostýně.
A tak se kdekdo mohl dočíst v katalogu LFŠ: Svatý Hostýn srpen 2004 - politické shromáždění KPV s politiky KDU-ČSL a poslancem ODS Markem Bendou je konfrontováno s nositeli plakátů s portrétem Vladimíra Hučína s přeškrtnutými ústy. Nejmladšímu členu KPV, stejně jako Zdeňce Mašínové, bylo předem dopisem předsedkyně Konfederace zakázáno na Hostýně vystoupit. Nenávist vůči narušitelům, alias občanům majícím jen trochu jiný názor na politický proces s V.H., jsou stejně nenáviděni a napadáni, jako kdysi "rozvraceči" a "samozvanci". Obě rozvášněné skupiny se dokáží spojit až při závěrečném zpěvu Československé hymny. Válka trvá.
Muklovská pouť na Svatém Hostýně proběhla i 3.září 2005, sešli se na ní staří známí a bohužel poznali, že někdo se snaží, aby válka trvala. Hned ráno bylo v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie připomenuto, že před Bohem si nejsme všichni rovni. Za pár hodin, při pouti muklů, budou před oltář přidány židle pro představitele organizace.
Pak se netradičně ve větším množství objevili policisté, městští se psy a státní bez nich. Ti dávali jasně najevo, že nemají nic společného s demokratickými policisty, jaké jsem poznal třeba ve Francii. Francouzští tehdy, také v čase teroristických útoků, chodili s úsměvem mezi lidmi, byli všem k dispozici a pozorovali, zda je vše v pořádku. Naši projevují ostentativní nezájem o případné kapsáře v davu poutníků, družně se baví u svého auta připraveni na povel zasáhnout.
Po mši průvod v čele s věnconosiči Hradní stráže došel na konec Jurkovičovy křížové cesty, k prostému pomníčku na paměť popravených, zastřelených, umučených a vězněných v období bolševického teroru v letech 1948 až 1989. Na závěr pietního aktu, po zpěvu české hymny, po roce opět začal Jan Šinágl zpívat i Nad Tatrou sa blýská. Co loni přítomné spojilo, letos začalo dělit. Je to provokace, jsme už 15 let od sebe, ozvalo se nahlas poblíž Jana Šinágla. Nejen za mnou stojící skupina dam zpívala celou slovenskou hymnu a já s údivem sledoval ministra zahraničí Cyrila Svobodu, jak se při tom nahlas baví. Ani stranický kolega ministr Šimonovský ho neupozornil, že zadělává na možný mezinárodní skandál.
A já od Jurkovičovy cesty přešel k Jurkovičovu sálu Poutního domu, kde loni probíhalo to politické shromáždění KPV. Na oknech sálu květiny, na dveřích zve poutníky cedulka lze využít při nepříznivém počasí ke konzumaci vlastního jídla, za dveřmi gorily křičí ven, nejste člen KPV. Připadal jsem si jak mládež na CzechTeku a hůř než Šinágl pod Grebeníčkem než jsem pohledem od dveří zjistil, že ten kterého hledám v sále není, schytal jsem (slabé) rány a už znělo volejte Policii. U dveří se, pokud vím, vrhli i na pozvaného senátora, protože nebyl vybaven poznávacím znamením StB, pardon KPV. Venku jsem potkal předsedkyni KPV N. Kavalírovou, a než jsem jí stačil doříci o co jde, už i ona řekla jen pro členy KPV. Předsedkyně Kavalírová si jistě myslí, že vyhrála bitvu, když se na politickém shromáždění nediskutovalo, ale zněl jen hold a potlesk. Že vyhráli si myslí i příznivci Vladimíra Hučína, protože se konfrontaci vyhnuli a s politiky si nerušeně povídali venku. Zatímco klídek vyvolených hlídala u dveří gorila, já si venku povídal s členy KPV, kteří také odmítli roli v tomto představení.
Aby bylo jasno, neupírám nikomu právo uspořádat si setkání vybrané komunity. Protože civilizace je založena na diskusi, bez níž nemůže být porozumění, lidé by umístili u dveří oznámení od-do vyhrazeno pro členy KPV a ty, kteří by to přehlédli, by varovali nejprve jistě s úsměvem jako někdejší francouzští policisté. Tady a teď část členů Konfederace politických vězňů i s předsedkyní, přesvědčení že si mohou dělat co chtějí, dali přednost opakování praktik, které kdysi postihly je, a kvůli nimž si říkají bývalí političtí vězni. Protože i šéfům organizátorů násilných útoků se u nás říká mlátičky, loňský násilný pokus o útok na můj foťák dokumentující dění při slovech neuposlechli jste předsedkyni a letošních pár ran u dveří mi snad opravňuje zkracovat "předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová" přezdívkou "mlátička Naďa".
František Rozhoň
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005