Nejsme ničí hlásnou troubou, ještě jednou dáváme na ePortalu prostor "druhé straně barikády", tedy komunistům. Josef Gottwald, komunista kovanější než sám Grebeníček, místopředseda pražské rady KSČM, se v následujícím interview rozhovoří o Hučínovi, pravicovém tisku, kvalitních podmínkách života na Kubě a bude obhajovat i mladé komunisty, jež se neštítí vytáhnout baseballové pálky na lidi s odlišným názorem. Tak vzhůru do četby, zpátky ni řádek!
Účastnil jste se prvomájové oslavy KSČM na Letné. Jaký je váš názor na to, co se tam dělo, např. na zatčení pana Šinágla?
Myslím si, že policie postupovala adekvátně. Byly tam určité problémy. Je to celé věc policie, ona může takto konat. Osobní stanovisko k tomu nemám, je prostě třeba ctít zákony České republiky.
A vaše strana je ctí?
Máme tady parlamentní demokracii a KSČM je součástí této parlamentní demokracie.
Je správné, aby, pokud někdo chce vyjádřit svůj názor, byl takto umlčen policií?
Nevím přesně, nebyl jsem přímo u té události, ale vím, že tam došlo k nějakým šarvátkám, a že dokonce policii někdo prořezal pneumatiky u auta. Pokud se toto děje za bílého dne, je třeba reagovat.
Dne 17. listopadu loňského roku jsem se účastnil antikomunistické demonstrace před sídlem KSČM. Mladí komunisté tam na nás vyrukovali s obušky a baseballovými pálkami. Co si o tom myslíte?
(rozhořčeně) Nezlobte se na mě, už tehdy měla policie zasáhnout! Protože to, co jsem slyšel pod okny sídla komunistické strany, jako že komunisté by měli viset, to přímo volá po nějaké policejní akci, vždyť to bylo vyzývání k násilí! Nejsem spokojený s tím, jak na celou věc tehdy reagoval ministr vnitra. Policie by měla být k něčemu.
To by potom policisté museli pozatýkat celou komunistickou mládež...
To si rozhodně nemyslím, protože k tomu nebyl důvod. Myslím, že je zarážející, že se v některých tiskovinách a médiích obecně objevují lži a pomlouvačné výpady proti komunistům. Myslím, že je třeba zvažovat právní kroky, jež by tomu zamezily. Jedna věc je, samozřejmě, svoboda názoru, ale druhá věc je pomluva. A to mluvím i o tom, co veřejnosti sděloval pan Hučín ve vztahu k mé osobě.
To je problematické - svoboda projevu na jednu stranu a...
...tak samozřejmě, pokud vás někdo nařkne - pokud by třeba o vás někdo prohlásil, že jste agentem CIA, a nebyla by to pravda -, tak je to prostě pomluva. Pan Hučín říká něco o mých schůzkách s tajnou službou, a to jsou věci, jež nelze přehlížet. To už nepatří do kategorie svobody slova, protože pokud o někom vědomě říkáte nepravdu, je tu jistě i možnost postihu. Pokud se tedy rozhodneme řešit tyto věci právní cestou, je na soudu, aby vše rozuzlil a záležitost vyřešil.
Předseda KSČM ale při svých projevech říká věci, které jsou rovněž na hraně. Například o krvavé revoluci...
Nepamatuji se, že by on něco takového řekl. Něco podobného jsem četl v tisku, ale příliš tomu nevěřím.
Komunismus měl řadu politických obětí, celkově se uvádí až sto miliónů...
Tak v tomto smyslu se s vámi příliš nehodlám bavit, ta čísla jsou nereálná. Mezi takzvané politické oběti komunismu u nás jsou započítávány i normální kriminální živly, to jest lidé po právu odsouzení z nepolitických důvodů.
Přesto všechny ty oběti nejsou vymyšlené.
Komunistická strana sama spustila proces rehabilitace a očištění těch lidí, kteří byli skutečně neprávem postiženi. Omluvila se jim několikrát. Ale s čísly o počtu komunistických obětí ve světě, tedy ten údaj, o němž jste před chvílí mluvil, rozhodně nelze souhlasit. Je to nadnesené a odmítám to.
Nevadí vám, že komunisté potlačovali svobodu slova?
Tak samozřejmě nesouhlasím s tím, že lidé jako pan Havel nemohli publikovat, že mladí lidé nemohli cestovat. To byly chyby tehdejšího komunistického režimu, jenž byl ale součástí vyššího celku - socialistického bloku. V bipolárně rozděleném světě, za železnou oponou, platila jiná pravidla než dnes. Na druhou stranu je pravda, že existuje mnoho lidí, kteří nyní tvrdí, jak byli komunismem pronásledováni, a přitom mohli studovat na vysokých školách v zahraničí. Úplně mluvit o tom, že nešlo studovat, je trošku scestné. Ale každopádně si myslím, že je dobře, že jsou dnes hranice otevřené. Lidé tak mohou svobodně cestovat - to je jedna ze zásadních věcí. To že tak před rokem 1989 činit nemohli, musím odmítnout jako velkou chybu tehdejších komunistů.
Když se ale dnes mluví o demokracii, o svobodě pohybu, tak si myslím, že je naprosto šílené to, co dělají USA třeba vůči Kubě: pokud Kubánci nedoplavou k americkým břehům, nedostanou azyl a vrací se zpátky... To, co se vyčítá komunistickému režimu před rokem 1989, třeba právě omezování pohybu, to lze dnes vyčíst i Spojeným státům. USA rozhodně v tomto nejsou nějakým vzorem demokracie. Musíme se ale na věc dívat v souvislostech a ptát se, proč ty poměry před Listopadem byly u nás takové, jaké byly. My se budeme snažit do budoucna vytvořit takovou společnost, kde nikomu nebude v ničem bráněno. KSČM v tomto smyslu uvažuje, v lecčems se poučila. Oprávněně ale kritizuje ty věci, jež se dnes dějí ve světě, třeba ty z vůle USA, které šíří demokracii válkou...
Nemyslíte ale, že princip uvažování komunismu, tedy řešit, co povolit, a co ne, je sám o sobě špatný. Člověk má prostě svoje práva od přírody.
Tady v minulosti žádný komunismus neexistoval, byl to pouze první pokus o jakýsi socialismus. Nastolení komunismu je záležitostí dlouhodobou, není to aktuální otázka pro naše generace. KSČM nyní jasně hovoří o tom, že jí jde o to, aby vytvořila socialismus, nikoliv o tvorbu komunistické společnosti.
Ano, je to dlouhodobé, ale lidé o to nestojí... Jinak, než násilím takové režimy nastolit nelze...
Není to pravda. Nemyslím si, že musí dojít k nějakému násilí. To je teorie, již šíří zejména sdělovací prostředky, kterou živí tisk a pravice. I Únor 1948 ukázal, že tady prostě nebylo žádné krveprolití, žádná revoluce. Nedošlo ke střelbě, lidé mezi sebou neválčili. Něco jiného je ruská revoluce nebo podoba povstání v Latinské Americe. To ale prostě vychází z místních podmínek a ta obava, kterou tady šíří tisk...
Násilí neznamená jen zabíjení. Životy se dají ničit i jinak. Co třeba konfiskace majetku?
Domnívám se, že kdo si poctivě nashromáždil majetek, nemá se čeho obávat. Existuje ale celá řada lidí, kteří k majetku přišli tím způsobem, že za něj v průběhu privatizace nezaplatili skutečnou cenu, získali jej tedy podvodem. Myslím, že určitě nikdo nebude nic namítat proti tomu, aby se tyto věci znovu prověřili. Aby k tomu už nedocházelo. Řada takzvaných podnikatelů podniky privatizovala nikoliv s cílem vyrábět, nýbrž s vidinou rozprodání toho subjektu. Pouhé obohacování se - to není podnikání. Navíc šlo o úzkou skupinu lidí, neprofitovala z toho ani Česká republika jako taková, ani její občané. Takto byly rozprodány obrovské majetky, v mnohých případech se nepodařilo naplnit slova o tom, že soukromý podnikatel bude majetek lépe spravovat, že dá lidem nové pracovní příležitosti. Myslím si, že je to škoda - to volání po drobném podnikání tady bylo slyšet i v listopadu 1989, protože je to potřebná složka společnosti a je třeba ji podpořit.
Totéž říkal i Klement, neblahé paměti. Mimochodem, není to váš předek?
To není pravda, nejsme příbuzní, jde jen o schodu příjmení.
To je všechno docela hezké a pozitivní, ale když na vaší prvomájové komunistické demonstraci vidím a slyším její účastníky, domnívám se, že chtějí něco jiného, "více komunistického", chcete-li. Zmiňoval jste třeba Kubu...
...ano, Kuba má školství i zdravotní péči na vysoké úrovni, ačkoliv třeba s tou naší se to nedá srovnávat, a to přesto, že je pod těžkou blokádou USA. Třeba ti samotní Kubánci dodnes nepochopili, proč jsme se tak snadno zřekli sociálních výhod, které minulý režim zajišťoval. My máme například problémy v oblasti zdravotnictví, ale na Kubě jsou schopni toto řešit. Dokáží lidem zajistit kvalitní zdravotní péči, kvalitní vzdělání, kvalitní bydlení... Nemají půl miliónu nezaměstnaných jako máme my.
Proč tedy řada lidí z Kuby prchá?
Třeba USA podporují kubánské disidenty, podporují emigraci, ale jak jsem uvedl, jsou zde takové věci, jako že pokud Kubánec nedoplave k břehům USA, nedostane azyl. To je věc, jež je v přímém rozporu s tím, co USA hlásají. Lidé, kteří emigrují, i třeba k nám z různých asijských zemí, chtějí obecně využít lepších ekonomických podmínek, jež jsou v cílové zemi. Každý prostě nemůže být podnikatelem, každému se nemůže splnit jeho sen. Kdyby byl každý úspěšným podnikatelem, tak by ten systém - kapitalismus - nemohl fungovat. Ti bohatí totiž - ač v prvopočátku měli nějaký kapitál a nějakou myšlenku - žijí z práce chudších nebo středních vrstev. To je kapitalismus.
Proč by ale "správný režim" podle vás měl být k lidem mírnější, není to takto spravedlivější?
Znám lidi, kteří třeba pobírají velmi nízký plat a jimž současný režim neumožňuje naplnit základní životní potřeby - to je ten kámen úrazu. Jde o to, jakým způsobem se s tím společnost vypořádá. Jsou tu na to pravicové a levicové recepty. Pravice navrhuje rovnou daň, sází spíš na schopnost jednotlivce. Oproti tomu se levice snaží vytvořit pro lidi stejné podmínky, protože ne každý se může stát podnikatelem. Ne každý má k tomu ekonomické nebo i jiné možnosti. Je potřeba ten systém vyvážit. Na jednu stranu potřebujeme silné podnikatele, potřebujeme český průmysl, když to řeknu takhle, na straně druhé potřebujeme mít nějaké mantinely, jako že tu bude fungovat minimální mzda a podobně. Třeba přistěhovalci z Ukrajiny mnohdy pracují ve velmi těžkých podmínkách. Ano, mějme silné podnikatele, ale na druhé straně nechť jsou jejich zaměstnancům zaručeny nějaké jistoty, že budou žít na úrovni doby - jedenadvacátého století. V současnosti je to tak, že ti nejchudší chudnou a úzká skupina bohatých stále bohatne. Nevyvážený systém pak vyhrocuje i napětí ve společnosti. Třeba i v západní Evropě fungují odbory lépe, jsou schopny rychleji reagovat a vyvinout potřebný tlak tam, kde je třeba. Levice u nás prostě funguje špatně.
Premiér Paroubek uvažuje o možné spolupráci ČSSD a KSČM. Jaký máte názor na možnou spolupráci KSČM a ČSSD?
Musíme hledat spojence, to je naše povinnost. Důležité je zejména naplnění programu strany v oblasti sociální politiky, nebo v otázkách ekonomického oživení. Paroubek a spol. se rozhodli, že budou nadále spolupracovat s US-DEU a KDU-ČSL ve staré koalici, což značí, že nechtějí naplňovat svůj volební levicový program, a že jdou doprava. Nicméně po příštích volbách - a ty budou pro ČSSD neúspěšné - je možný i posun této strany doleva a navázání úzké spolupráce s komunisty. Tím procesem si ale socialisté musí projít sami.
Ptal se Richard Zatloukal, ePortal 9.5.2005
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005