Bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín byl ve čvrtek definitivně zproštěn obžaloby za nedovolené ozbrojování, kterého se měl dopustit před téměř 30 lety. Rozhodl o tom senát olomoucké pobočky Krajského soudu (KS) v Ostravě, jenž zamítl odvolání státní zástupkyně proti osvobozujícímu rozsudku Okresního soudu (OS) v Přerově z loňského 23. září.
Jednání, které se kvůli loňským událostem, kdy se v budově přerovského OS Hučínovi příznivci ostře střetli s policií (uskutečnilo se v prostorách olomouckého vrchního soudu, kde zdejší pobočka KS sídlí), proběhlo bez incidentů, byť mu v soudní síni přihlíželo na 100 lidí.
"Skutek, tak jak byl žalován tehdejším okresním prokurátorem, není trestným činem," uvedl ve zdůvodnění svého rozhodnutí předseda senátu olomoucké pobočky KS Jaroslav Hudeček. "Dnešní verdikt nepovažuji za satisfakci své osoby. Svou přítomnost u soudu beru jako součást třetího odboje, který pro mě dosud neskončil," řekl Právu Hučín, jehož komunistická justice za shromažďování pistolí, nábojů a výbušnin odsoudila v roce 1977 k devíti měsícům nepodmíněně.
Hučín však nepopíral, že se zbraně snažil zajistit. Tvrdil, že to bylo kvůli boji s komunistickou diktaturou. "Je mi úpřimně líto, že se mi nepodařilo tehdy shromáždit více zbraní a získat pro uskutečnění mých záměrů více lidí," řekl u KS Hučín.
Předseda senátu byl vojenským soudcem
Hned v úvodu čvrtečního jednání stačil i slovně zaútočit na předsedu senátu KS Hudečka, když mu připomněl jeho minulost. "Pane předsedo, byl jste vojenským soudcem v době, když jsem pobýval v komunistických věznicích. Četl jsem váš spis, vím o vás všechno. Neříkám to tady proto, abych vás obvinil z podjatosti, ale aby veřejnost věděla, jaká je v justici situace. Kdyby na vašem místě byl někdo jiný, nemuseli bychom o něm toho tolik vědět. Je proto vlastně dobře, že jste tady právě vy," uvedl Hučín a později se "obul" i do BIS.
"Je to zločinecká sebranka Stanislava Grosse," hřímal Hučín. S verdiktem KS byl však spokojen. "Je to ale jen dílčí úspěch. Můj boj pokračuje dál," upozornil však Hučín, přičemž obdobně se vyjadřovali i jeho příznivci. "Teď je třeba, aby ho osvobodili i v ostatních případech," řekl Právu jeden z nich.
Podobně hovořil i přítomný poslenec Unie svobody Svatopluk Karásek. "Hučínovi kauzy sleduji se zájmem už dlouho. Chci na vlastní oči vidět a na vlastní uši slyšet, jak probíhají. Hučín má velmi vyhraněné názory, které já nesdílím, ale to neznamená, že je to nelegální. Proto jsem proti jeho persekuci," uvedl Karásek.
"Já s jeho rehabilitací rozhodně nesouhlasím. Vždyť Hučín chtěl střílet do obyčejných lidí, nás dělníků," řekl Právu zase muž z Náměště na Hané, který patřil k hrstce lidí, stojících proti Hučínovi.
Procesů je mnoho
Začátkem roku 2004 byl v dalším procesu v Přerově odsouzen k podmínečnému šestiměsíčnímu trestu za krádež, nedovolené ozbrojování a poškozování cizí věci.
Trestných činů se měl dopustit tím, že si na konci 70. a počátku 80. let minulého století neoprávněně pořídil dvě pistole a kulovnici. V roce 1982 údajně zorganizoval vloupání do rodinného domu v Brodku u Přerova s cílem odcizit z něj kulovnici a o rok později se podílel na výbuchu před domem agenta komunistické Státní bezpečnosti (StB), který na něj donášel.
Hučín se odvolal, ale Krajský soud v Ostravě mu nevyhověl. Bývalého disidenta u soudu, stejně jako u předchozích líčení, doprovázela skupina přátel a členů Konfederace politických vězňů, kteří kritizovali, že o případu rozhodují stejní soudci a státní zástupci jako před rokem 1989.
I v 90. letech shromažďoval zbraně a výbušniny
20. ledna 2005 byl olomouckým krajským soudem definitivně osvobozen od obvinění z nedovoleného ozbrojování, ale ani tím asi jeho soudní anabáze nekončí. Hučín je totiž stíhán pro několik dalších trestných činů. V 90. letech totiž podle obvinění jako důstojník BIS vyvolával v lidech pocit ohrožení levicovým extremismem, přechovával tajné materiály, neoprávněně shromažďoval osobní data a nelegálně držel zbraně a výbušniny.
Petr Marek, Právo, Novinky, Olomouc 20.1.2005 11:53, 13:04 Aktualizováno
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005