Jedná se o doslovný přepis /vřelé poděkování paní H.Č./ ze zvukového záznamu řeči Vladimíra Hučína. Tučně zvýrazněný text Jan Šinágl. Krátká ukázka z řeči Vladimíra Hučína.
Já jsem rozuměl poučení, pane předsedo, ale přece jenom mám drobnou výhradu. Nejprve bych chtěl soud upozornit na to, že bych chtěl kopii formulace, která tady bude vytvořena. A na druhé straně, když zákon samozřejmě to umožňuje, ale držím se hesla, co nezakazuje zákon, zakazuje stud.
Pane doktore Jaroslave Hudečku, vy jste byl bývalý vojenský soudce, v době, kdy jste vy působil, já jsem byl v těch nejtěžších komunistických vězeních. Vy pocházíte z Podbrezovej, tam jste se narodil na Slovensku, něco o tom málo vím. Samozřejmě, že i pan doktor Sedláček pochází z ultrakomunistické rodiny, jeho otec byl dokonce člověkem, který řídil komunistickou justici a byl členem představenstva. Víte, mám z toho trochu smíšené pocity. Je tady pan poslanec (Sv.Karásek), ať vidí ten stav české společnosti z oblasti justice, ať o tom referuje, proto to říkám a proto si myslím, že společnost by to měla vědět.
Tento soud nelze zatajit tak, jako jiné, kdy soudci zneužívají justiční stráž a bezpečností složky proti bezbranným lidem a štvou je proti nim, aby proti nim zakročili i je potom zranili a dochází ke skandálním úkonům. Opravdu si myslím, že to už je ten marasmus, se kterým se vypořádáváme stále. Takže můj takový dodatek, který jenom tady k tomu říkám: mám určité výhrady k vaší osobě, byť nenamítám podjatost, protože si myslím, že vy se v tom musíte vysmažit sami, před tou veřejností. Ono to alespoň ukazuje ten stav té společnosti, v jaké se nalézáme.
Já jsem svého času, a doufám, že na to dostanu prostor, abych to vysvětlil, proč toto říkám, u BIS pracoval na jednom úkolu, který jasně ukazoval, že justici jako takové, hrozí to, že bude zaplevelena, doslova zaplevelena, komunistickými elementy. Byl jsem na poradě s dr. Vladimírem Helešicem, který byl šéfem tohoto soudu, vrchního soudu svého času, v polovině 90. let. Jistě pamatujete, že takový člověk tady byl. Tento předseda soudu dr. Helešic si nás nechal zavolat a řekl nám své varování, že lidé z vojenské justice se tady dostanou a aby pan státní zástupce nebyl nějak iritován, že tady vykládám nějaké utajované skutečnosti, mám tady samozřejmě i dokument z Mladé fronty z roku 1997, kdy doktor Helešic šel až tak daleko, aby podpořil moje varování při těch rehabilitačních soudech, které jsou neustále sabotovány státními zástupci, že jde o bezpečnostní prověrky státních zástupců poněvadž je získávají většinou podvodem.
Tento pan předseda soudu Helešic se nechal slyšet v Mladé frontě Dnes 22. 4. 1998, kde přímo sdělil, že pan Hučín, když varuje při těch rehabilitacích, že takový stav justice je, že je to ještě horší a říká: "Z 19 soudců, kteří před 3 lety nastoupili k Vrchnímu soudu v Olomouci, pouze 3 nebyli v KSČ. Mohu potvrdit, že tam byli soudci zapletení do politických procesů a lidé, kteří byli lektory KSČ.", potvrdil bývalý předseda Vrchního soudu v Olomouci Vladimír Helešic. Soudce předčasně na svou funkci rezignoval. Byl prostě [donucen] odejit.
To, že se mi podařilo z tadima dostat takové exponenty komunistického režimu, jako byla dr. Coufalová, která soudila přímo mě za politické trestné činy pobuřování, hanobení státu světové socialistické soustavy a měla tu drzost, že mohla tady sedět nějaký ten pátek, než se po veřejné kritice odebrala do Ostravy, kde zase tvoří páteř toho justičního aparátu na krajské úrovni. Myslím, že tohle se ani nedá slušně nazvat. To je opravdu skandální situace. Já to říkám proto, že tady je veřejnost, jsou tady lidé činní, kteří vytvářejí politiku, snad o tom budou referovat.
Myslím si, že justiční aparát by měl být čistý jako Boží oko a ne, aby mě soudili lidé, kteří mají máslo na hlavě, kteří mají prsty špinavé od politických zločinů, kteří aktivně podporovali komunistickou ideologii. Ale jestli ještě můžu, vrátím se k trestnímu zákonu, ke komentáři, 2. části zvláštního zákona, část zvláštní. Na str. 790, hlava 12., jsou vyjmenovány trestné činy vojenské. A je tady taková předloha, co to jsou vlastně ty činy vojenské a čím se máme z pohledu té vojenské justice řídit. A budu citovat, jen krátce: pro zabezpečení mírového rozvoje socialistické společnosti je za existence imperialismu nezbytné neustálé posilování obranné funkce státu. K zajištění nezávislosti republiky a jejího socialistického zřízení jsou soustavně budovány ozbrojené síly, které stojí na stráži socialistických vymožeností, jsou připraveny spolu s ostatními armádami socialistických zemí je bránit a budu pokračovat...
Ano, to je přišly bránit v roce 1968 a vy jste byl v té vojenské justici, toto je, prosím vás, vydání z roku 1980 a budu pokračovat ještě jednou větou. Kázeň v našich ozbrojených silách a sborech pramení z jejich socialistického charakteru a třídní politické jednoty. Je založena na politické uvědomělosti, na vědomí osobní odpovědnosti každého vojáka za obranu své socialistické vlasti. Základní metodou uvědomělé kázně je komunistická výchova vojáků spojená se správním uplatňováním velitelské náročnosti atd.
Nechci tady strašit občany, aby mně to někdo nedal jako šíření poplašné zprávy, že tady vyvolávám ducha komunismu, ale ten duch komunismu tady je. Myslíte si, pane předsedo, že Vy s Vaší minulostí skutečně můžete tento případ posuzovat, když máme takovou důkazní hodnotu, 15 let je konkrétně tento případ projednáván. Byl jsem několikrát opakovaně rehabilitován soudci, ať už to bylo v Přerově či v Olomouci, a Vy dokonce, abych byl konkrétní, jste rozhodoval o této věci, která je s tím úzce spojena, kdy jste svým podpisem a svým razítkem ze dne 8. 1. 1996 naprosto sabotoval rehabilitační řízení, ve kterém rozhodoval dr. Pavel Beneš, přerovský soudce a opakovaně mě rehabilitoval podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu.
Vy jste dokonce ve svém odůvodnění uvedl, že z provedených důkazů nevyplývá, že by byly naplněny podmínky § 22 a že tedy jaksi pobuřování § 100, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele, přečteme-li si charakteristiku těchto trestních činů, prý nelze spojovat s nedovoleným ozbrojováním a s dalšími věcmi, jako je útok na špičkového agenta StB a KGB, jehož agenturní svazek tady máme. Tedy pane předsedo, vy jste vědomě, protože máte právní vzdělání, vědomě sabotoval tento zákon. Dneska o té věci máte rozhodovat. Já znovu opakuji – nenamítám podjatost, vím, že zákon toto umožňuje, ale znovu opakuji: co nezakazuje zákon, zakazuje stud. On už to přede mnou řekl jistý filozof Seneca, pak to říká taky dr. Hulík a já po něm. Není to nějaké moje filozofické vyjádření. Já jenom cituji tyto staré klasiky. To je zatím vše, co bych k tomu dodal.
Pane předsedo, v celém tom jednání není zmíněna ta základní věc, proč vlastně jsem byl tehdy zatčen v tom roce 1976, z jakých důvodů jsem byl zatčen. Tady je důležité citovat, že Antonín Mikeš, který byl slyšen jako svědek, jehož agenturní svazek jistě jste viděl, předpokládám, že je součástí toho spisu, jinak já ho mám tady samozřejmě k dispozici, je odtajněn. Agenturní svazek Antonína Mikeše, který pracoval pro státní bezpečnost řadu let a taky pro odbor KGB Olomouc. Tento Antonín Mikeš se upsal za peníze státní bezpečnosti, ve svazku je vázací akt, je tam v podstatě všechno, co potřebujeme. Důvody k tomu zatčení byly takové, a teď bych byl malinko konkrétní, když bych nalistoval stranu z krajské správy SNB odbor vyšetřování StB Ostrava, ze dne 7. 12. 1983, nikoliv § o nějaké pistolce, zabývat se nějakou pistolí ráže 6.35 tato by pro mě byla slabá, pro mé plány, boje proti komunismu. Mě mrzí, že jsem těch zbraní nezískal mnohem víc a především mnohem víc lidí, kteří by byli ochotní vzít tyto zbraně do rukou, možná bychom tady takto neseděli a nepředváděli tady takovéto trapné divadlo o nedovoleném ozbrojování před tolika lidmi za peníze daňových poplatníků. Ale budu přesný. Zpráva státní bezpečnosti říká, akce Útok a Exploze – tento dokument je založen v trestním spise, jehož důkladnou kopii tady mám, přestože inspekce BIS mi chtěla tuto věc doslova ukrást, tento vyšetřovací spis č.450/83 odbor StB, říká a je podepsaný majorem dr. Studničkou, náčelníkem odboru vyšetřování StB 2. správy. 2. správa to je boj proti vnitřnímu nepříteli.
To jen pro vaše upřesnění, předpokládám, že jako bývalý vojenský soudce víte a znáte rozdělení těchto kompetencí. Ale budu teď opravdu konkrétní. Důvody vazby byly především proto, že jsem zaútočil na agenta StB Antonína Mikeše a tady se popisuje dále, hovoří se tady především o roku 1976, tedy to, co teď projednáváme. Tady se hovoří, že jsem byl podroben výslechu na detektoru lži, na polygrafii a Studnička, tehdy šef StB, právník z StB Ostrava vyškolený v Sovětském svazu zvláštním kurzem Felixe Edmundoviče Džeržínského (zakladatel Čeky v SSSR) jen pro vaši úplnost, uvádí, že obviněný Hučín byl v roce 1976 stíhán zejména proto, že měl ničit vývěsní skříňky místních organizací KSČ a SČSP, bohužel, měl jsem jenom omezené prostředky, málo výbušnin, že jsem nestačil udělat toho víc, těch akcí. Bylo jich celkem několik desítek, ale nedostatek výbušnin a zbraní a především lidí mě nutí k tomu, že musím tady dneska řešit tento problém. Takže, to tady říká a že v té době připravoval zničení a poškození pomníků se symboly KSČ a další teroristické útoky např. proti zpěváku Deanu Radovi. To byl komunistický sovětský agent, který působil na území USA a potom skončil ve východním Německu a byl dotován jak STAZI, tak východními tajnými službami, především KGB a zahynul tak, jak zahynul – utopil se v jezeře.
To byl propagátor komunismu tady vyškolený v SSSR s podobnou skupinou lidí. Takže to je důvod, proč jsem byl, prosím vás, zadržen. To, že my tady řešíme nějakou pistoli 6.35 nebo pistoli Femaru, o kterých já říkám, prosím vás,já opakuji, že lituji toho a já jsem tady v pozici obviněného, lituji toho, že se mi nepodařilo shromáždit dostatečný počet zbraní a dostatečný počet lidí, kteří by byli ochotni je použít k tomu cíli, ke kterému jsem je měl určeny. Takže, když si to shrneme všechno, jak soud, státní zástupkyně a soudkyně Steinbachová, je to žena, chápu, že nemá dokonalé informace zřejmě z oboru zbraní a z této problematiky, nedovolila konfrontaci agenta Antonína Mikeše, proč vlastně tento agenturní svazek vznikl, na základě čeho, co je obsahem toho svazku.
Když jsem chtěl konfrontovat Miloslava Jemelku s dokumenty, které podepisoval, když byl v SSSR, když byl úkolován správou StB na Slovensku, soudkyně nedovolila toto konfrontovat, neustále setrvávala a bazírovala na pistoli 6.35 prosím vás, nestřelby schopné pistoli z roku 1900. Vy víte sám, že já jsem byl člověk, který neměl k ráně daleko, že jsem potřeboval zbraně funkční, moderní, především velkorážné, nikoliv tyto malé, nespolehlivé zbraně, kterou jsem měl jako těžítko, a navíc, která nebyla ani moje, což bylo dostatečně prokázáno. Takže my tady potřebujeme pokrýt tu vazbu, která byla v těch 70. letech a lidí, kteří to soudili, včetně takového soudce Malátka a dalších, kteří dneska jsou na krajských soudech, minimálně za velké peníze daňových poplatníků sedí ve významných funkcích justice. Když by ta věc totiž, co hrozí, když by tato věc totiž byla rehabilitována, jako že už byla soudci různými v Olomouci, Přerově, ale státními zástupci byla zvrácena, těmito konkrétními státními zástupci, kterým hrozilo, že nedostanou bezpečnostní prověrku nebo že budou mít stín pochybnosti, těmito lidmi,
No a v tuto chvíli tam šéfovala jistá státní zástupkyně Lenka Šromová, za svobodna Popelková, podrobnější údaje nechci tady uvádět, znovu abych tady neiritovat státního zástupce k nějakému ohrožování utajovaných tajných skutečností. Tato osoba, (Šromová) já jsem se spolupodílel na její bezpečnostní prověrce, ona vystihla situaci, když jsem byl znovu podezírán účelově takovými lidmi jako je Jakubík a tahleta socialistická zločinecká banda, která zakládala různé speciální policejní týmy na likvidaci politických odpůrců ČSSD a jejich kryptokomunistických nohsledů. Účelově jsem byl zatčen, byl jsem obviněn ze sedmi trestných činů a především se tady vyskytuje člověk, o kterém se tady hodně hovoří, Vlastimil Švéda. Podíváme-li se do výpovědi Vlastimila Švédy, z doby, kdy v té věci působil, najdeme si třeba str. 309 o konfrontacích.
Vlastimil Švéda, když si přečteme celý ten spis, mě tady obviňuje z přípravy, já to počítal, kolem 12 až 15 vražd a tento Vlastimil Švéda byl shledán i znalci, tehdy, když StB viděla, co to je za člověka, uvedu příklad: on třeba řekl u Hučína za komínem někde na půdě je sklad zbraní. StB přišla, rozsekala celý komín, poškodila dům a nenašla tam nic, ani vzduchovku. Řekl, jsou asi tam, tak znovu šli a udělali takovou podobnou remazůru (opět prohledali nějaké další misto označené konfidentem V.Švédou) StB si to mohla dovolit a bohužel prokurátor to velice ochotně schvaloval, protože to byl jejich člověk a byl agenturně vázán na StB.
Když to udělali asi po páté nebo po šesté, tak si řekli, milý Vlastimile Švédo, ty nám nějak nesedíš. Sice nám tady potvrzuješ, podepisuješ co chceme, ale to nám nesedí. Tak milého Švédu zavezli do psychiatrie do Opavy a tam velice rychle zjistili, co je zač. Je to samozřejmě i moje chyba, že jsem s tímto člověkem okrajově spolupracoval. Ten nebyl nikdy zasvěcený do žádných složitých speciálních akcí, kdy bylo zapotřebí třeba získat člověka z bezpečnostních složek, získat chemikálie na výrobu výbušnin, získat informace ze skladu Lidových milicí, co se připravuje, jaké budou zákroky proti opozici atd. Tento Vlastimil Švéda přistoupil na spolupráci, byl na něho zaveden svazek s krycím jménem Slávek a pracuje se s tímto člověkem dodnes.
Bezpečnostní složky jako je Hádek, Starý, náměstci policejního prezidia Jakubík a spol. velmi dobře věděli, že potřebují člověka, který by nějakým způsobem mě poškodil, zvrátil ty rehabilitace. Protože já jsem dával jasně najevo, že se mi nejedná o nějaké osobní satisfakce k dosažení nějakých osobních výhod, že se mi jedná o jakýsi vyšší princip mravní. U BIS jsem měl dvě možnosti, buďto budu sedět, dneska už jako major, budu se vším souhlasit, přihlížet té zločinecké sebrance, která se vytvořila pod vedením Grosse a další této zločinecké elity, anebo tedy budu proti tomu něco dělat, budu respektovat to, že mě k té práci doporučili staří političtí vězni, kteří už zemřeli a budu tedy jakýmsi platným občanem, abych poukazoval na nebezpečí a metastázy toho komunismu, které prorůstají do justice, do státního zastupitelství apod. A ty rehabilitace, ty zbytkové tresty, byly tedy vhodným opatřením, jak mě zabrzdit, jak házet klacky pod nohy. Když si všimneme reakcí KSČ v čele s Rujbrovou (poslankyně za KSČM) a dalšími po mém zatčení, ty reakce byly úžasné, jak to byli najednou odborníci na provádění a odhalování výbuchů. Takže já bych chtěl jenom tady říct, že se tady vlastně účelově maří tahleta rehabilitace, tahleta obnova, protože je tady v sázce svědek Vlastimil Švéda. To je klíčový svědek toho obvinění z těch 7 trestných činů, který ve své výpovědi dokonce vypověděl, že jsem připravoval několik smrtících teroristických útoků, při kterých mají zahynout občané a dokonce to dával do souvislosti se senátorkou Jitkou Seitlovou, o které hovoří, že měl vidět nějaké videozáznamy při nějakých intimních schůzkách mě a té Seitlové. Dále také uvádí, že já jsem měl násilím, nebo nějakým nátlakem přemlouvat dr. Malátka, soudce, vašeho kolegu z krajského soudu k tomu, abych ho přinutil, aby mě rehabilitoval, aby mě zbavil viny atd.
Po více jak roce a půl bylo prokázáno, že jsem se do té nemocnice, kde byl odvezen vrtulníkem těsně před tím, než se z podivných důvodů zhroutil před jiným rehabilitačním procesem, tak se nemohl nikdo nikde dostat. Tento Vlastimil Švéda toto, prosím vás, vypovídal. Tedy soudkyně Žaneta Steinbachová - chápu, že to je mladý člověk, nemá ty zkušenosti, tato soudkyně přesto všechno jaksi zhodnotila, že tento svědek není naprosto důvěryhodný a na něm stojí to klíčové obvinění mého zatčení. Pokud státní zastupitelství neudrží tohoto člověka v rovině důvěryhodného občana, svědka, tak to obvinění v podstatné míře prostě padá. A ta konstrukce se objevuje jak z podnětu tajných služeb, tak z podnětu policejních složek atd. Je to komplot bezpečnostního aparátu chráněný zájmy ČSSD. Já jsem se podílel na bezpečnostních prověrkách, já jsem soustavně upozorňoval na prorůstání komunistických exponentů do justice. Takže to je jenom k tomu co bych chtěl říct.
A když jsem se sešel, ještě znovu se vrátím k té věci s dr. Helešicem, vedoucím tady tohoto soudu, který mě zasvětil do velmi podrobných údajů o tom, jak který soudce co je zač. Já jsem celkem nepřišel s prázdnou, já jsem měl také řadu kádrových spisů a poznatků k těmto soudcům, znám jejich minulost, mohu např. k vám se vyjádřit velmi podrobně, až byste se divil, ale nechci tady iritovat státního zástupce, nějakým únikem utajovaných skutečností, jak jsem k tomu přišel apod. Takže tady je účel, zachránit klíčového svědka Vlastimila Švédu, na tom stojí to státní zastupitelství, toto státní zastupitelství, které tehdy, když byla ta věc projednávána v polovině 90. let, tak reprezentoval jistý Mgr. Radim Obst. Tento člověk je prokazatelně úzce napojen prostřednictvím svých rodičů na vysoké představitele státní bezpečnosti.
Já jsem to několikrát dokazoval, když jsem předložil i dokumenty, které měly být spáleny na střelnici na přerovsku na policejní střelnici SNB a na dalších lokalitách. Jako předseda občanské komise jsem měl taky přístup k ledasjakým dokumentům. A to byl právě ten důvod toho zákroku, aby tihleti exponenti komunismu, kteří chtějí dělat ty plukovnická místa na vedoucích místech, potřebovali vytvořit gloriolu kolem mě, že jsem terorista, a proto vpadli ke mně pod tou legendou, že hledají výbušniny. Oni hledali tyto kádrové spisy, tyto materiály, tyto mé zbraně, které v současnosti používám k tomu, abych usvědčil justici, státní zastupitelství v podstatě ze zločinu.
My tady máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu a o tom zákoně mnohdy rozhodují lidé, kteří sami by měli stát před Úřadem dokumentace vyšetřování zločinů komunismu a čekat, až na ně vyjde řada, aby mohli být vyslechnuti, odsouzeni a aby si už vykonávali svůj trest. Tak se tomu neděje, tento úřad pracuje pouze tak, že jaksi funguje, ale jak vidíme, Mgr. Jitka Kristlová , která byla zraněna, doslova zmrzačena při tom zákroku u soudu v Přerově, která marodí snad dodnes, tak takový je postoj dnešních bezpečnostních složek a soudce, kterého v tomto daném případě reprezentuje Jelínek, který vzhledem ke svému mládí asi neví, že toho černého Petra si vzal do rukou, ale že potom bude on, který bude viněn a ti na vrchu, kteří ho do toho naúkolovali, řeknou, jsi soudce, ty o tom rozhoduješ.
Ale vraťme se k meritu věci. Takže my jsme v Přerově vůbec nemohli konfrontovat agenta StB Antonína Mikeše, který byl přivezen z vězení, aby se vyjádřil k tomu svazku, proč tyto informace udal, napsal, proč se zavázal ke spolupráci s StB za peníze v rámci velmi významných zpravodajských akcí, které dodnes nejsou kolikrát rozkryty, které měly úzké vazby na odbor KGB v Olomouc, to je akce Saturn. Soudkyně zřejmě věděla, co hrozí, proto se to snažila a především státní zastupitelství udržet v té lajně, aby jaksi nedošlo k úniku nějakých nežádoucích informací. Státní zastupitelství v Přerově tohle provádí již zhruba 15 let. Neustále podává různé stížnosti, odvolává se proti tomu a když tato věc, či obdobná věc, už dřív vámi zmařená, jak jsem vám tady citoval vaše rozhodnutí, když jste říkal že, protisovětské výroky, nepřátelství proti socialismu jaksi nemůže souviset se zbraněmi. Prosím vás, co to je filozofie odboje, protikomunistického odboje? Zákon o protiprávnosti komunistického režimu, zákon o protiprávnosti zločinů komunismu a odporu proti němu 198/93 říká jasně, že kdo se postavil atd. proti tomu režimu, zaslouží úctu a jaksi je hoden úcty, je tam vyjmenována i konkrétně ta citace.
Ale teď si musíme představit, co to je, ten odboj. Já mám za to, že odboj je s pomocí zbraní. Ale taky si musíme říct, nač ty zbraně byly. Antonín Mikeš, další agent, jednoznačně hovoří, nač byly. Tyto zbraně nebyly určeny k tomu, abych já někde přepadl pošťačku nebo nějakou babku s důchodem, tyto zbraně byly určeny na boj s jednotkami Lidových milicí, s jednotkami ozbrojených složek, s lidmi, kteří tomu normalizačnímu režimu přimazávali ta zrůdná soukolí. Tak, prosím vás, já si myslím, že jste tady dost lidé vzdělaní, fundovaní, tak byste už konečně věc měli posoudit. Jinak mě se opravdu nejedná o nějakou vlastní satisfakci. Já toto považuji za určitou součást 3. odboje, který pro mne de fakto neskončil.
Ten strach v bezpečnostních složkách, na státním zastupitelství, z osoby Hučín, ten není bezdůvodný. Ti lidé vědí, co jim hrozí. Já měl za to, když jsem vedl v BIS problematiku pravicového a levicového extremismu, tady na Olomoucku, že bezpečnostní prověrky budou jakýmsi stavidlem, jakousi hrází, která zastaví ty komunistické exponenty, aby se znovu etablovali na těch významných místech, jak v té justici, na těch státních zastupitelstvech a především v bezpečnostních složkách. Bohužel do vedoucích míst byli infiltrováni lidé z Charty 77, kteří sami měli problémy se sebou, nebyli to odborníci na bezpečností problematiku, a tak lidé typu bratři Mašínové apod. se doposud vlastně nemohou tady jaksi veřejně projevit, protože tito lidé, kteří vlastně nesli tu nejtěžší štafetu toho odboje proti komunismu, které bychom měli považovat za příklad, jsou vlastně dneska dehonestováni lidmi z bezpečnostních a justičních složek. To je přece ostuda.
My tady řešíme nějakou pistolku, ale v sázce je zcela něco jiného. Já jsem to tady řekl na počátku, kdy jsem apeloval na záznamy a na dokumenty, které tady vlastně mám. Myslím si, že bychom měli vyhodnotit tu situaci už dneska jinak, z pohledu zákona o protiprávnosti komunistického režimu, když to dokázal soudce Beneš v Přerově, když to dokázal dr. Straňák v Olomouci, tedy různí soudci v různých okresech se shodli na tom a státní zastupitelství to sabotovalo, no tak jsem samozřejmě pátral, proč to dělají. A došel jsem jednoznačně na základě důkazů k názoru, proč to státní zástupci vlastně dělají, proč my tady dneska zasedáme, kvůli pistoli 6.35, proč nasloucháme agentům StB Antonína Mikeše, Vlastimila Švédy, který je klíčovým svědkem v tom novém obvinění. Takže tady jde o to zachránit tohoto konfidenta StB, tajného spolupracovníka, na kterého byl veden svazek, který byl ale bohužel proselektován, tedy část byla skartována, protože s tímto člověkem se počítalo dál jako se svědkem proti mně, aby byly zastaveny mé aktivity.
To je v podstatě všechno, co bych k tomu teď jaksi detailně řekl, je taky potřeba zvážit a nahlédnout např. do dokumentu krajské správy StB, která je byť vyrobena StB v roce 1983-84, ale jednoznačně je tady část a podstatná, za kterou jsem byl odsouzen a jmenuje se to dokumentace StB trestného činu hanobení státu světové socialistické soustavy a jejího představitele. Jsou tady kopie letáků, které jsem rozšiřoval za pomoci balónů naplněných vodíkem. Tehdy nikdo nedokázal odhalit, jakým způsobem se takového obrovské množství rozšiřuje na Přerovsku. Lidé, kteří na tom pátrali, kteří na tom dělali, můžeme je najít v těch zpravodajských spisech, v těch trestních spisech, dneska sedí na ředitelství, okresním ředitelství Policie v Přerově. Jsou vystaveni jako komunistická esa, jako zločinci, veřejnost je varována. Tzn. my v Přerově máme vlastně celé vedení Policie vystaveno na nástěnce KANu, který důsledně uplatňuje tu očistu aparátu a varování občanů a ti lidé tam sedí dál. Tak bylo potřeba samozřejmě toho Hučína prostě odstranit. A jak by se to podařilo? No tím, že se zpochybní moje bezúhonnost, protože já skutečně nejsem ve vztahu k zákonu bezúhonný, protože jsem se v minulosti dopustil těchto a těchto různých tzv. trestných činů, z nichž část byla sice rehabilitována, ale to jsou ty verbálním, to jsou prostě takové ty výroky, které jsou jaksi slovní.
Ale když opravdu člověk to chtěl vzít, jak se říká, důsledně a důrazně, byly tam ty zbraně, no tak se komunistická justice, postkomunistická justice a bezpečnostní složky tomu brání. Protože oni vědí, co jim hrozí. Takže, prosím vás, hodnoťte to celkově i globálně, celou tu moji činnost, nehledejte tady na nějakou pistoli 6.35, já znovu říkám, jako obviněný, de fakto odsouzený, já tady jsem v pozici obviněného, jenom mohu vyjádřit jaksi účinnou lítost nad tím, že se mi nepodařilo shromáždit mnohem více zbraní než se mi tedy jaksi podařilo, a že se mi nepodařilo získat ještě více lidí k tomu, aby skutečně tyto zbraně použili proti tehdejšímu režimu, protože si myslím, že rok 1968 byl ostudou až do toho roku 1989 a já z pohledu bývalého důstojníka tajné služby jsem nespokojen, jakým způsobem jsme se vyrovnali s tuhletou ideologií, s tímhletím obdobím a myslím si, že toto trauma si poneseme velmi dlouho a velmi dlouho, pokud opravdu neuděláme něco, abychom provedli řez.
Já bych nerad tady se jaksi uvedl do role člověka, který snad vyzývá k útoku na státní orgán. Ale za daných okolností není možné se bránit nějakou stížností, podnětem. Ti lidé v té justici, na státních zastupitelstvích mají své lhůty. Oni vám napíšou za půl roku, za státní peníze a bojují s vámi takto. Je tady případ Milana Řeháka, který je přímo otřesný. Tento člověk se slušně dožaduje spravedlnosti a nemá šanci. Já z pohledu bývalého důstojníka tajné služby jsem říkal: Milane, tak to nejde.
Takže ta veřejnost tady je, ať to zváží. Já osobně si myslím, že k jakémusi útoku na státní orgány mělo jít, já ho nespecifikuji jak, ale po dobrém to prostě nepůjde. Je tady pan poslanec, doufám, že bude referovat, jak to tady říkám, ale mám za to, že prostředky, těmi tzv. zákonnými, které zase dávají tu laťku, udržují ji ti, kteří ten komunismus provádějí. Ti prostě nedopustí, aby opravdu se na ně sáhlo. Takže 17. listopad a jeho protagonista generál Lorenc byl velmi chytrý člověk, který s pomocí vlivové agentury, kterou měl uvnitř opozice, si zajistil určitou beztrestnost.
Na místa v bezpečnostních složkách byli sice dosazeni disidenti, ale byli to lidé, kteří svou neodborností naprosto nemohli nic ovlivnit. Takový je stav dneska v BIS. Ale teď jsem asi trochu odbočil. Pane předsedo, myslím si, že jsem tady řekl, že jsme se dostali zase o kousek dál a tu filozofii, co vám vlastně chci říct, tu jsem zase posunul někam tam, kde cítím, že to je správným směrem.
Ještě jsem opomenul zdůraznit, že v průběhu mého působení v BIS se v r. 1993 podařilo operativně zjistit, že na chatách příslušníků StB v ok. Přerov se při oslavách narozenin příslušníků StB, ale i dalších výročí jako např. 21.8.1968, se příslušník StB Zděněk Vincemec chlubil, že některé exponáty jeho sbírky sečných a bodných zbraní byly zabaveny známemu teroristovi Vladimíru Hučínovi.
Vladimír Hučín
P.S.
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005