Motto: "Soudruzi, tu pětiletku splníme, i kdyby to mělo dvacet let trvat!"
V duchu tohoto motta probíhají již čtrnáct let např. rehabilitační řízení Vladimíra Hučína. Plány postkomunistické pětiletky sice nebyly zveřejněny, ale situace v republice nenechává nikoho na pochybách, že pod vládou ČSSD nás stroj času pomalu, ale jistě, vrací do dob totalitní normalizace.
Komunističtí soudci a prokurátoři se pevně usadili v české justici (neodvolatelně), i pro bývalé vojenské prokurátory – pravé ruce totalitního režimu – se našla místa na civilních okresních, krajských i vrchních soudech. Estébáčtí důstojníci jsou i nadále nepostradatelní v bezpečnostních složkách našeho státu. Odposlechy fungují dokonce lépe než dříve, díky západním moderním technologiím, a Mlýny vesele melou. Na chvíli se snad trochu otřásla půda pod rudýma nohama, ale žádné strachy, Richterova stupnice se takovým zachvěním ani nezabývá. Soudruzi se navzájem podrží a soudružská pomoc je vždy po ruce pro ty, kteří komunistickou ideologii dokázali nezradit. Nemusí se k ní ani veřejně hlásit, když doba a situace tak vyžadují – rozhodují činy a pravidlo, že účel světí prostředky. A že pravý, tzv. "kovaný" soudruh nikdy nezklame, vidí každý, kdo tento nezdravý vývoj v naší zemi jen trochu sleduje. Tento vývoj dosáhl již i světového věhlasu.
20. 1. 2005 se před Krajským soudem Ostrava, pobočka Olomouc, v 9.00 znovu rozehraje hudba minulosti. Zde panuje mezi svými i předseda senátu JUDr. Jaroslav Hudeček, bývalý vojenský prokurátor.
Po čtrnácti letech "konání" dospěl tento "bývalý" soudruh k závěru, že na protikomunistické aktivity Vladimíra Hučína v roce 1976 (sp.zn. PV 318/77) se vztahuje amnestie presidenta republiky ze dne 1. 1. 1990! Zmíněný bývalý vojenský prokurátor tedy rozhodl, že zastaví trestní stíhání "obžalovaného" (č.j. 2 To 201/204 – 692).
V této konkrétní kauze (Kauza nedovoleného ozbrojování; vykonstruované podezření za pomoci agenta StB a KGB Antonína Mikeše z chystaného ozbrojeného útoku na komunistického sympatizanta z USA, zpěváka Deana Reeda a chystané ozbrojené útoky při tehdejších volbách do zastupitelských orgánů. Tato podezření se však nepodařilo prokázat a aby byla zakryta komunistická zvůle v podobě osmiměsíční vazby a tvrdých výslechů V. Hučína, posloužil další kolaborant StB Vlastimil Švéda k vykonstruování obvinění – nedovoleného ozbrojování. Tento psychicky narušený a snadno manipulovatelný Švéda /krycí jméno Slávek/ slouží politické objednávce dodnes, figuruje ve známém neveřejném procesu bývalého kpt. BIS V. Hučína z tzv. "postkomunistického" období. Vladimír Hučín byl a je vězněm a pronásledovaným komunistickou mocí v zemi dodnes! Je vězněm svědomí presidentů Husáka, Havla i Klause!) už však mezitím proběhla řada soudních řízení a V. Hučín se proto v zákonné lhůtě rozhodl trvat na projednání celé věci. Zastavení soudního řízení považuje za "… rafinovanou účelovost, což samozřejmě hodlám prokázat v průběhu pokračování předmětné věci u soudu. Je proto nutné, aby celá záležitost byla nadále veřejně projednávána." Se zdůvodněním nelze za daných okolností než souhlasit.
Tento případ je v chronologii Hučínových odsouzení v době totality v pořadí druhý. Celkem byl před rokem 1989 odsouzen čtyřikrát.
Ti, kteří tato komunistická svinstva na V. Hučínovi praktikovali, mají dnes plukovnické hodnosti a posty na krajských a vrchních soudech, státních zastupitelstvích apod.
Nezbytně se vnucuje myšlenka, zda vládní ČSSD nemá tajnou dohodu s komunisty! Vše tomu nasvědčuje. I to, že ČSSD nemá evidentně zájem o důkladné vyšetření komunistických zločinů, alespoň morální potrestání viníků a odstranění kompromitovaných osob z politického a veřejného života společnosti!
Křiklavým důkazem spolupráce ČSSD s komunisty je únos a vražda jejich vlastního člena, Bohumila Laušmana, bývalého ministra a předsedy ČSSD! StB jej měla v Rakousku pod kontrolou a agenti StB František Macháček a Rauscher mu dali v Salzburgu uspávací prášek a pak jej tajně v pytli převezli v prosinci 1953 do ČSR a umístili ve věznici Ruzyně. Dlouholetý politický vězeň a vydavatel časopisu Svědomí, Čecho-Kanaďan Milo Komínek, ke kauze Laušman říká:
"Nemohu pochopit, proč ústředí a členové ČSSD na komunisty zavražděného Laušmana zapomínají, nesnaží se jeho vraždu objasnit a učinit za tento zločin zodpovědnými tehdejší ministry vnitra, kterými byli do r. 1961 Rudolf Barák a v období 1961 – 1965 dosud žijící Lubomír Štrougal."
Dalším důkazem rudého spolčení je situace v bezpečnostních složkách. Veřejnost nestačí v úžasu a se znepokojením sledovat skandály v řadách policie, vojenské i civilní rozvědky a kontrarozvědky.
Z aktuální kauzy bývalého kpt. BIS V. Hučína sledujeme, že současné i předcházející vedení BIS (Jiří Růžek, Jiří Lang, Jaroslav Jíra, František Stárek, Jan Princ, Petr Mencl a mnoho dalších, kteří budou v případě veřejného procesu identifikováni) se významně podílelo na postkomunistických zločinech tzv. "Grossova Grosstapa".
To je také jeden z hlavních důvodů, proč veřejný proces s bývalým kpt. BIS V. Hučínem není politicky žádoucí. V. Hučín v této souvislosti říká: "Lze hovořit o tom, že naše kontrarozvědka BIS tyto zločinecké aktivity ČSSD a jejích kryptokomunistických poskoků podporovala a kryla. O těchto skutečnostech je nutno informovat veřejnost. Lidé z kontrolního orgánu pro kontrolu činnosti BIS, jako je např. Ing. Jan Klas, jsou naprosto nezpůsobilí na tyto zločiny reagovat, což umožňuje další průchodnost těchto nezákonností a mlžení." Opět nezbývá, vzhledem k okolnostem a faktům, než souhlasit, a s spolu s V. Hučínem apelovat na zastupitele a širokou veřejnost, aby se v rámci svých možností zasadili o odhalení všech těchto rudých zločinů, které ve své podstatě mají již charakter státního terorismu.
Nenechme se semlít Mlýny a jinými nástroji rudé zvůle! Za naše peníze! Sledujme a účastněme se jak rehabilitačních, tak i těch současných (dosud utajovaných) soudních procesů s Vladimírem Hučínem. Na unikátním příkladu tohoto statečného člověka vidíme stav naší země v celé té rudé a velice nebezpečné obludnosti.
Kauza Hučín zde není náhodou. Je varováním pro nás všechny. Je výstrahou k bdělosti i výzvou k občanské statečnosti.
Sám V. Hučín nehledá ve svém dlouholetém boji osobní satisfakci. Chce veřejně odhalit to, co se dělo a děje v naší vlasti po listopadu 1989. Jeho nekompromisní nesmiřitelnost s totalitním komunistickým režimem a boj za svobodu a demokracii by měly být pro všechny slušné lidi v České republice výzvou hodnou následování.
Závěrem si připomeňme a nezapomínejme důležitá fakta:
(Komunističtí soudci a státní zástupci nemají zákonné ani morální právo rozhodovat ve věci rehabilitací politických vězňů! Neměli by se podílet na stíhání osob, které šetří a odhalují zločiny komunismu v dnešní době a které poukazují na prorůstání rudé rakoviny do správy naší demokratické společnosti!)
Hana Catalanová, leden 2005
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2005