Vladimír Hučín: S komunisty se jednalo příliš sametově

"Snažil jsem se prokázat trestnou činnost komunistů. Zabránil mi v tom František Bublan," říká Hučín

Jednou z projevených snah mladých lidí shromážděných 17. listopadu 2004 na Václavském náměstí bylo i postavení komunistické strany mimo zákon. Usiluje o to především hnutí Palachovy děti v rámci akce quot;Stop komunismuquot;. Snaží se o něco, co se nikomu za celých patnáct let od listopadového převratu nepodařilo. Své neblahé zkušenosti s tím má i někdejší zpravodajský důstojník Vladimír Hučín, jenž je nyní souzen kvůli sedmi trestným činům, jichž se měl dopustit.

Z pozice zpravodajského důstojníka se snažil "prokázat stávajícími právními možnostmi, že komunisté páchají trestnou činnost". Nejde prý jen o "zločinné zásluhy z minulosti": "Jsme schopni prokázat, že i dnes tady podněcují aktivity, který mají charakter podrývání obranyschopnosti státu a vnitřní bezpečnosti vůbec." Hučín prý nashromáždil dostatek důkazů k tomu, aby mohl pomocí stávajících zákonů dokázat, že komunisti "podněcují extrémní levici, extrémismus a terorismus, že třeba organizování pumových útoků na Přerovsku a na Olomoucku je dílem extrémní levice napojené na KSČM tedy na parlamentní stranu". V pokračování tohoto úsili prý zamezil František Bublan, současný ministr vnitra: "Tyto zpravodajské operace bohužel zastavil, zřejmě proto je dneska ministrem vnitra," říká Vladimír Hučín.

Jednou z cest z této patové situace by podle něj mohlo být dosažení veřejného soudu v jeho procesu: "Pandořina skříňka by se mohla otevřít. Uviděli byste, kdo je tady zločinec jestli já, nebo ti, kteří ten proces zorganizovali. Taky byste se asi divili, co lze v bezpečnostních složkách a v policejních službách organizovat pod záštitou ČSSD a KSČM," tvrdí Hučín.

Proč se tedy za celých patnáct let demokratického procesu nepodařilo zcelaodstavit komunisty od mocenských pák, proč téměř nikdo nebyl potrestán za zločiny komunistického režimu? "Šéf Státní bezpečnosti generál Lorenc byl velmi inteligentní člověk a patřil k tomu pragmatickému jádru StB, které vědělo, že si musí zajistit beztrestnost. Bohužel použilo i několik lidí z Charty 77, kteří přistoupili na dosti podivnou hru, která se jim samozřejmě vymkla z rukou." Pragmatické jádro StB a KSČ se dle Hučína snažilo, poté co poznalo, že již režim nelze zachánit, zajistit si alespoň beztrestnost. A to se jim podařilo paradoxně s přispěním jejich někdejších nepřátel, některých chartistů a disidentů: "Bohužel jsme na tuto jejich hru přistoupili a ve jménu sametové revoluce a hesla ´nejsme jako oni ´ jsme dopustili, že se stalo to, co se stalo."

Vladimír Hučín se dle svých slov pokoušel dokazovat při bezpečnostních prověrkách, že jsou vlivné osoby z bývalého komunistického establishmentu stále na velmi významných místech. "Dopadl jsem tak, že jsem byl rok na Pankráci. Měl jsem ještě jinou možnost, mohl jsem se s tím smířit, mohl jsem tam sedět jako major a nemusel jsem řešit ty problémy, které dneska mám," trpce poznamenává Hučín. "Moje životní hodnoty se dneska smrskly na to, že jsem vůbec rád, že jsem na svobodě," dodává.

Revoluce byla podle jeho názoru nepřiměřeně sametová vzhledem k danému stavu. "Měl jsem možnost to vidět z pozice důstojníka tajné služby, takže jsem měl přístup k materiálům, ke kterým se běžný člověk nedostane. Byl to pro mě šok! Dostal jsem se k věcem, ze kterých mě šla hlava kolem." S něčím pohnout, něco prosadit, však bylo takřka nemožné: "Narážel jsem na řadu problémů, které vyústili až k obvinění z trestné činnosti. Dneska mám přišitý trestný čin poplašné zprávy, že jsem strašil občany levicovým nebezpečím."

Příčiny komunistické bezpečnosti tkví i v tom, že díky přílišné sametovosti převratu se komunistům poskytl prostor a čas pro skartování těch neožehavějších dokumentů. - Dokumenty byly dle jeho informací jednak zničeny a jednak převezeny do Sovětskégo svazu z letiště v Mošnově či z přerovského vojenského letiště.

Ničení komunistických archivů se snažil Vladimír Hučín osobně zabránit, byl však téměř sám: "Po propuštění z vazby 18. listopadu 1989 jsem se pokusil nekvalitní pistolí se třemi náboji přepadnout milicionářský vůz, kde byl jen jeden příslušník. Podařilo se mi zmocnit jedné bedny, která vážila padesát kilo a byla plná dokumentů, které dodnes mají utajovaný charakter a jsou obsahem mých utajených trestních spisů. Kdybych k sobě získal více lidí, tak jsme třeba mohli zachránit celý okresní archív přerovské StB."

Šlo se s komunistickým režimem vypořádat efektivněji? Dalo se zabránit tomu, aby významní představitelé totalitního režimu dodnes okupovali významné pozice tohoto státu? Vladimír Hučín jeden recept má. - Mělo se prý přistoupit k údernější metodě, učinit radikálnější řez, jak se o to neúspěšně snažil on. "S exponenty komunistického režimu nejde jednat úplně sametově. Na ně nějaké dobré slovo neplatí. Demokracie je někdy velmi draze zaplacena a musí se o ni bojovat. Já jsem udělal v rámci svých možností maximum. Také mám sedm trestných činů..." uzavírá s trpkostí v hlase Vladimír Hučín své vyprávění...

zub, 19.11.2004


Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2004

Hosted by www.Geocities.ws

1