Rozhovor s Lukášem Petříkem
Proč jste se odhodlal k odporu proti komunistickému systému? Co bylo vaší hlavní motivací?
Byl jsem motivován především rokem 1971, kdy jsem se zcela náhodou – šel jsem si koupit kofolu - ocitl na oslavě 50. výročí založení komunistické strany. Měl jsem tehdy trošku delší vlasy a tričko s anglickým nápisem, bylo mi osmnáct. Když jsem vešel do restaurace, do sálu, kde oslava probíhala za přítomnosti sovětského vedení a příslušníků Lidových milicí, vyvolal můj zjev mezi aparátčíky takovou averzi, že se na mě vrhli a způsobili mi poměrně rozsáhlá zranění, jež si vyžádala i lékařské ošetření. Byl jsem dokonce poté odsouzen na deset měsíců. Soudcem, který dodnes soudí. Oficiálně proto, že jsem se „pokusil narušit slavnostní schůzi“. Během procesu jsem poznal agresivitu komunistů a nebezpečnost režimu. Mými vzory se pak stali příslušníci protikomunistického odboje, zajímala mě činnost bratří Mašínů, ačkoliv informace o odboji byly v dobách normalizace obtížně dosažitelné. Pokusil jsem se rozběhnout v Přerově „amatérský odboj“, spíše však na letákové bázi. Později jsem nad městem vypouštěl vodíkové balóny s hesly jako „Pryč se sovětskou diktaturou“. Uplatnil jsem tady svoje poznatky s chemie. (smích) Od roku 1973 jsem se již „natvrdo“ ozbrojoval.
Měl jste k tomu také „rodinné důvody“?
Zčásti. Děda byl legionář a matka byla učitelka, nijak se proti režimu nestavěla. Nicméně v posudcích Státní bezpečnosti stojí, že byla „silně antikomunisticky založená“. A to přesto, že se nakrátko stala dokonce členkou strany. Otec byl členem strany národně sociální, smýšlením výrazně antikomunistický. Musel odejít ze zaměstnání.
Myslíte si, že Česká republika 15 let po tzv. sametové revoluci je demokratickým právním státem?
K určitému pokroku došlo. Můžeme se třeba shromažďovat za účelem vyjádření protestu. Na druhou stranu: o lidech, kteří rozhodují o důležitých věcech na úrovních soudů, státních zastupitelstev, či u bezpečnostních složek, si často myslím, že jim nelze věřit. Neskýtají záruku vnitřní bezpečnosti. Poznatky o těchto osobách jsem se snažil zúročit při práci u BIS. Oproti starším politickým vězňům mám jednu nevýhodu. Jejich věznitelé, prokurátoři, soudci a všichni ti, kteří jim způsobovali obrovská traumata, už dnes většinou nežijí. Já jsem začal ten odboj počátkem sedmdesátých let a mí tehdejší protivníci jsou dnes leckdy v těch nejvyšších funkcích. Mají plukovnické hodnosti, pracují na krajských či vrchních soudech. S těmi poznatky a materiály, jež jsem se snažil – coby pracovník BIS - zúročit jako důkazní materiál, třeba v oblasti korupce státní správy, jsem je podstatně ohrožoval. Proto jsem se dostal do této obtížné situace. To je důvod, proč jsem znovu souzen.
Jste toho názoru, že listopad 1989 byl jenom předáním moci mezi pragmatickými komunisty, jako byl např. generál StB Alojz Lorenc, a nastupujícím Občanským fórem?
Byl jsem sice signatářem Charty 77, ale v listopadových událostech jsem fungoval pouze jako „pěšák“ na oblastní úrovni. Když jsem se posléze dostal k materiálům týkajícím se Charty, tak jsem byl hluboce zklamán. Řada chartistů, kteří pak zastávali významné funkce, i např. takový Tomáš Hradílek, jenž byl svého času ministrem vnitra České republiky, přímo bránili mým aktivitám. Tomu, aby byly zachráněny archivy Státní bezpečnosti na té oblastní úrovni. Po nástupu k BIS jsem měl dvě možnosti: buď se s tím stavem smířím, nebo ne. Zjistil jsem, že významní signatáři Charty – v té době již často vysocí představitelé tajné služby -, ochraňují příslušníky bývalé Státní bezpečnosti. Dokonce s nimi navazovali úzkou spolupráci. Až tady jsem poznal, že s Chartou nebylo zdaleka všechno v pořádku. Bohužel ta levicová část signatářů, „osmašedesátníci“ a lidé s nimi spražení, skutečně napomohla tomu, v jaké situaci se nacházíme. Václav Havel na tom má nezanedbatelný podíl. Myslím si, že zdaleka neudělal to, co se od něho očekávalo. Pro mě byl obrovským zklamáním, dodnes se s tím nemohu vyrovnat.
Jakou roli přisuzujete Petru Uhlovi?
Petr Uhl patřil vyloženě k té levicové části Charty 77. Především je zajímavé, že vždy, když může, se proti mně snaží popuzovat veřejnost svými články. Cítí, že je ohrožen děním kolem 17. listopadu. Vůbec tím, že byli se Zifčákem (po Listopadu byl členem Štěpánovy Strany československých komunistů - pozn. red.) takové důležité figury té studentské rebelie, toho střetu s policií. Osobně Uhla považuji za člověka, jenž vyhovoval lidem typu generála Lorence a podobným. Uhl a spol. zajistili komunistickým zločincům beztrestnost.
Jaký máte názor na premiéra Grosse a jeho spolupracovníky?
Rozhodně souhlasím s tím, že se premiér obklopuje bývalými bolševiky a estébáky. Je to jeden z důvodů, proč požaduji, aby ten soud se mnou byl veřejný. Skutečně totiž můžeme, konkrétně na jednotlivých případech, dokázat, že Gross se nejen obklopuje těmito komunisty - poměrně velmi nebezpečnými individui -, ale navíc páchají tito lidé v podstatě trestnou činnost i z pohledu současných zákonů: zneužívají třeba telefonní odposlechy. Jsme schopni prokázat, že bývalá komunistická garnitura podepisuje odposlechy lidí, jež mají opačný, často trpkými zkušenostmi podepřený názor - např. představitelů KANu či členů Konfederace politických vězňů. Všechno lze konkrétně dokázat na jednotlivých jménech. Existují dokumenty, v nichž je zaznamenáno, kdo to nařídil, kdo to prováděl atd. To je jeden z mnoha důvodů, proč je ten soud se mnou utajovaný. Pokud by stání byla veřejná, pohnulo by to veřejným míněním a rozhodně poškodilo sociální demokracii. Ukázalo by se, že ČSSD hraje skutečně s velice špinavými kartami. Ta provázanost na bývalé i současné komunisty je obrovská, především v bezpečnostním aparátu. Oni dobře vědí, proč vše tají. Dnes už to není jen „o Hučínovi“, ale o vývoji demokracie v tomto státě.
Myslíte si, že komunismus a nacismus jsou stejně zločinnými?
Osobně bych tyto ideologie do jisté míry dokázal srovnat a můžu říci, že komunismus rozpracoval některé nacistické metody do ještě rafinovanějších podob.
Solženicyn prohlásil, že Hitler byl proti Stalinovi amatér…
Solženicyn měl svoje vlastní zkušenosti. Jistě to prohlásil na základě toho, co prožil. Já mohu říct, že estébácká rafinovanost a podlost byla neskutečná, že metody nacismu byly komunisty opravdu zdokonalovány.
Jste pro, aby vznikl zákon, jenž zakazuje propagaci totalitárních ideologií, od komunismu po nacismus?
Určitě ano.
Podíváme se do světa: domníváte se, že Pinochet zachránil Chile před komunismem?
Pinocheta hodnotím spíše pozitivně, protože skutečně zachránil tuto jihoamerickou zemi před komunismem. Ten komunismus by se tam velmi pravděpodobně promítl do své nejzrůdnější podoby. I přes to, že tam za jeho vlády došlo k represím a krveprolitím, z globálního hlediska je třeba si Augusta Pinocheta spíše cenit.
Co si myslíte o současném stavu Evropské unie, kdy velkými propagátory evropské myšlenky jsou „bývalí“ levicoví aktivisté Gerhard Schröder a Joschka Fischer?
Joschka Ficher je známý levicový radikál, jenž byl celkem dlouhou dobu předmětem zájmu tajných služeb. Když dnes vidím, jaký je význam těchto osob v evropském dění, tak mi běhá mráz po zádech. Těchto lidí se obávám. Není v pořádku, že mají tak významné pozice.
Vy jste osobně hlasoval pro vstup do EU?
Nejprve jsem velmi váhal, ale pak - po poradě např. se Zdenou Mašínovou a dalšími lidmi, kteří mi tvrdili, že současná garnitura tam nebude napořád - jsem se rozhodl hlasovat pro vstup. Dnes bych však svojí volbu asi přehodnotil. Vadí mi oslabování vztahů se Spojenými státy, vytváření umělých protiamerických nálad.
Co říkáte zásahu justiční stráže proti vašim příznivcům na posledním soudním jednání?
Bylo to velké překvapení pro mě i pro mého advokáta Stanislava Devátého. Spolu s Devátým už máme nějaké zkušenosti ze zásahů policie, poněvadž jsme to na vlastní kůži prožívali řadu let. Byly do toho zaangažovány též zásahové jednotky, které operují proti zvlášť nebezpečným pachatelům. Tady však zasáhly proti bezbranným lidem, důchodcům, politickým vězňům a dokonce byla zraněna i pracovnice Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Zásah byl naprosto skandální. Je důležité, aby se o tomto lidé dozvěděli, aby viděli, jak nebezpečné jsou metastázy komunismu. Ti, kteří rozhodovali o zákroku, jsou lidé, ať tak či tak, spřažení s bývalou komunistickou diktaturou.
V případě, že byste byl odsouzen a byly by vyčerpány všechny opravné prostředky, žádal byste o prezidentskou milost?
Ne, nepožádal bych prezidenta o milost. Myslím, že máme ohromnou příležitost tlačit na to, aby ten soud se mnou byl veřejný. Můžeme upozornit na stav té společnosti. Oni se děsí veřejného soudu. Dělají všechno pro to, aby zabránili veřejnému procesu, protože vědí, co je v sázce. Velmi je to ohrožuje. My však víme, že máme esa rukávu, víme, co jsme schopni nabídnout a nezbývá nic jiného, než na veřejnost apelovat, aby pochopila, oč tu běží.
Během zatím posledního přelíčení vás přijel podpořit herec Oldřich Kaiser. Jaké další známé osobnosti vám vyjadřují podporu?
Řada lidí z kultury i politiky. Podepsali to poslanci ODS, třeba paní Páralová, či šéf strany Topolánek. Pan Kaiser mě mile překvapil. Opravdu jej ta věc zajímá. On byl asi také překvapen, protože ho ze soudní budovy vyhodili velmi hrubým způsobem. S ničím takovým se asi ještě nesetkal. Je důležité, aby si veřejnost uvědomila, že zde nejde o nějaký můj soukromý boj, ale že jde o ohrožení demokracie jako takové právě těmi, kteří se zahalují nálepkou ČSSD.
V teoretické situaci, kdy KSČM a ČSSD utvoří společnou vládu, bude podle vás řešením jít znovu do odboje proti komunismu?
S militantností bych byl opatrný, aby to nevypadalo, že k něčemu nabádám. Co se ale mě týče, udělal bych zřejmě maximum a asi bych byl k této odbojové činnosti chtě nechtě přinucen. Po těch letech, jež jsem strávil ve věznicích, je představa dalšího možného pobytu „v lochu“ velmi nepříjemná, člověk stárne. Pokud však vyčerpáme všechny možné prostředky, nesmíme sklonit hlavu a musíme se tomu postavit. Proto si velice vážím odkazu bratří Mašínů.
eportal.cz 3.11.2004
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2004