Na okraj týdne - glosy o událostech uplynulých dní v kraji
Dvě tisícovky obyvatel Hranic podepsaly petici proti vybudování přivaděče k dálnici D47, protože by procházel městem hustě zabydlenými ulicemi. Stopnout tuto akci však není možné, protože by Hranice přišly o napojení na dálnici. Zastupitelé tak pověřili radní, aby u Ředitelství silnic a dálnic prosazovali alespoň zaslepení budoucího přivaděče ve směru na Valašské Meziříčí, dokud nebude postavena tzv. palačovská spojka, která by odvedla dopravu mimo Hranice. (Paradoxem je, že před čtyřmi lety Hraniční přivaděč chtěli, aby se nemuseli na dálnici napojovat o tři kilometry dál u Bělotína.) Obecným problémem celé kauzy je, že lidé se probudili za pět minut dvanáct. Až na výjimky totiž občanské iniciativy kontinuálně nesledují, jaké plány města mají, a ozvou se, až bývá pozdě. V poslední době se objevilo více případů, kdy lidé protestují proti plánovaným trasám silnic či dálnic - v Dluhonicích u Přerova proti trase dálnice D1 jejich osadou, v Července u Litovle proti přeložce silnice a za obchvat města a případů je jistě více. Vzpomenout lze i boj Křelova o vzdálenější trasu západního obchvatu Olomouce. Škoda že neexistuje sdružení, které by se napříč krajem zajímalo o nové dopravní plány a včas lidi upozorňovalo na problémy, podobně jako ekologisté bojují proti supermarketům či Transparency International za průhlednost veřejné správy. Na rozdíl od osamocených místních iniciativ by to byl silný partner.
Hejtman Jan Březina (KDU-ČSL) kritizoval ministra místního rozvoje Jiřího Paroubka (ČSSD), že na podnikatelském fóru v Londýně předložil mapu hlavních směrů rozvoje státu, která pro investory opomenula Olomoucký a Moravskoslezský kraj, čímž stát vrazil kraji slovy hejtmana "klacky do špic". Ministr pak přes svého mluvčího vzkázal, že to byla pouhá drobnost kvůli chybě úředníka a vše prý sám vysvětlil. Přisadil si však konstatováním, že kritiku chápe jen jako laciný útok v rámci předvolebního boje. Olomoucký vicehejtman Vladimír Válek (US-DEU) navíc kritizoval, že Olomoucký kraj nefiguruje v programovém prohlášení vlády mezi regiony, jimž musí být věnována zvýšená pozornost. Mezi politiky stran vládní koalice to tedy pěkně jiskří - v regionu je však koalice zcela jiná, a tak jsou povzdechy (útok je silné slovo) pochopitelné. Pro občana kraje je však jen dobře, že jeho představitelé upozorňují na každý problém a pokus o ústrk. Byť se může zdát někomu jen drobný, pro jiné může znamenat hodně.
Policisté se minulý týden vyrojili na dvou akcích - v Olomouci zcela oprávněně bděli těžkooděnci nad pořádkem kvůli možným problémům okolo fotbalového zápasu s Baníkem Ostrava, v Přerově však vedení tamní justice a policie nasadilo policisty k zákroku proti bývalým politickým vězňům. Ti se domáhali veřejného procesu s disidentem a bývalým důstojníkem BIS Vladimírem Hučínem. Soudce proces utajnil, ale podle Hučínových advokátů v jeho průběhu nepadlo nic utajovaného. Žadatelé o veřejný proces však museli zůstat za dveřmi, což nesli nelibě, zazpívali hymnu a soudce na ně poslal ozbrojence. Napadení Hučínovi příznivci tak vyrazili do ulic města, kde demonstrovali. Den poté pak v Praze. Za Hučína se konal i další z koncertů iniciativy "S komunisty se nemluví". Proč je celá kauza obestřena takovými tajnostmi? Kdyby byl proces (či jeho část, kde nebudou vypovídat agenti BIS) veřejný, bylo by to ku prospěchu věci. Tato okolnost už však nyní zcela bledne před tím, že přerovské bezpečnostní složky použily násilí na staré politické vězně. Z politického bonmotu o "grosstapu" se pomalu stává realita propojení silových složek s bývalými esenbáckými kádry. A právě na to upozorňoval Hučín. Širší veřejnost jej však nebrala příliš vážně. Nyní už musí daleko více.
Tomáš Šulák, MFdnes 11.10.2004
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2004