Vážené veřejnosti,
která dnes 11. května 2004 bude přítomna soudu s Vladimírem Hučínem u Okresního soudu Přerov, včetně těch, kteří budou soudci či státním zástupcem!
Vážení! Dne 11.5. 2004 začíná cyklus soudních jednání s výše jmenovaným, jehož občanská a lidská statečnost v letech 1971 až doposud byla naprosto nezpochybnitelná. Považuji za svoji lidskou a občanskou povinnost upozornit na osobní zkušenosti se soudy v našem státě. Více než předkládat nové důkazy, či vyvracet obvinění, pokládám za potřebnější uvésti tyto příklady:
Příklad první:
Druhou osobou ve státě Rakousko-Uhersko byl následník trůnu František Ferdinand de Este, vlastnící panství kolem zámku Konopiště jižně od Prahy Byl známý svojí střídmostí a hospodárností. Výnosy rozšiřoval svoje pozemkové vlastnictví. Při inspekci zjistil, že malé dlouhodobě neobdělávané políčko je šiřitelem plevele na jeho pozemcích. Navíc k políčku musela být zachována cesta, rozlohou mnohonásobně převyšující rozměry políčka. Doporučil svým průvodcům, aby políčko vykoupili za šestinásobek hodnoty. Majitelka však nevyhověla. Nastalý soud však žalobu druhé osoby ve státě odmítl! Nezpochybnil právo vlastnické! A o tomto státě se tvrdilo, že byl žalářem národů!
Příklad druhý:
Byla heydrichiáda. V brněnské Zbrojovce se sešli tři známí a kriticky se vyjadřovali k vyvražďování spoluobčanů, často na základě udání, které mělo řešit osobní nespravedlivé zájmy. Za hodinovou prodlevu byli rozmlouvající postupně voláni na bránu. Odtud je Gestapo odvezlo do Kounicových kolejí v Brně, kde se sešli na jedné cele. Nikdo z nich neznal důvod zatčení. Ráno druhého dne se jeden z nich vrátil do cely bledý ve tváři. Na dotaz odpověděl: "Na našich dveřích je nápis POPRAVIT BEZ SOUDU!" Zatrnuli a nevěděli si rady. Nikoho z nich nenapadla krátká rozmluva z předchozího dne. Tu z ticha chodby pronikl přes dveře známý hrubý hlas. Poznali hlas nejvyššího správce Zbrojovky, dřívějšího zástupce Československé armády ve Zbrojovce v Brně Horáka. Cyril Lipovský, jeden ze spoluzatčených, vydechl. „Jsme zachráněni!“ Znal totiž dotyčného osobně jako statečného člověka. Dveře se otevřely a zazněl jeho rozkaz: "Jděte okamžitě na pracoviště!" A k Cyrilu Lipovskému dodal: "Ty přijď do mé kanceláře!" Když se tak stal, vyťal mu políček a řakl: „Divím se ti, Cyrile, ti dva jsou hlupáci, ale ty jsi mne zklamal!“ Oslovený se hájil: „Vždyť s námi nikdo v té místnosti nebyl“! Zazněla odpověď: „Byla s vámi uklizečka! Pamatuj si, cokoliv se ve Zbrojovce řekne, do půl hodiny už to mám hlášeno ve své kanceláři!"
Po válce byl důstojník ČSA popraven jako vlastizrádce. Cyril Lipovský za karikaturu prezidenta Beneše před 15.3.1939 v tisku dostal pět let. Struktura donašečů přešla beztrestně do osvobozené vlasti, aby páchala záludně další zvěrstva!
Příklad třetí:
Po druhé světové válce se z koncentračních táborů nevrátili všichni političtí vězni. Vdova po jednom z nevrátivších se, obvinila jednoho, který se vrátil, že udal jejího manžela a žádala trest smrti. Prostějovský soudce Fišer, který toto vyprávěl v létě 1955 na táboře Vojna u uranové šachty stejného jména, neměl lehkou práci. Z válečných dokumentů vyplynula nevina obviněného. Navíc několik svědectví spoluvězňů hovořilo o tom, že obviněný několika vězňům zachránil život, ohrožujíc svůj vlastní. Soudce Fišer byl přesvědčen o nevině obžalovaného, ale obával se, že mu život nezachrání. Byl rád, když nemusel vynést nejvyšší trest a časem postiženého ospravedlnit.
Uvedené případy svědčí, že povolání soudce i státního zástupce je spojeno s nebezpečím vlastního ohrožení. Přeji přítomné veřejnosti i přítomným justičním pracovníkům, aby byli stateční v cause statečného bojovníka za společenskou spravedlnost, který od roku 1971 brání spravedlnost i pro nás i pro naše budoucí!
S pocitem a přesvědčením, že my všichni staneme před Soudcem spravedlivým, vyprošuji sobě i vám všem odvahu k boji proti zlu! Na věčnosti kanceláře ani trafiky pro nestatečné nebudou.
František Bubeník, Brno-Komárov, Bratří Žurků 3, tel. 545 221 932
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2004