Letošní způsob léta se mi zase zdál poněkud nešťastný. Charakterově slabí jedinci (ss.Pithart, Rychetský…) předváděli hru "škatulata hejbejte se" mezi nejvyššími funkcemi. Vláda bez jediného ekonoma vymyslela "ekonomickou reformu", kterou nehledá hospodářský růst, ale jen mění přerozdělovací pravidla. Expert přes vybraná Lidská práva Petr Uhl svobodně dštil revolučně socialistický (trockistický) oheň na oběti komunismu, které prosí o alespoň symbolické potrestání utlačovatelů - neodpuštěním viny dle Uhla prý porušují lidská práva (ex)soudruhů, a jejich "antikomunismus" je nemoc, snad zasluhující i soucit. Tento způsob léta mi přinutil zopakovat slova Petra Žantovského glosujícího Listopad: "Šlo totiž o – doufejme – historicky poslední pokus ustavit v naší zemi oligokracii samozvaných "vyvolených", přísně v duchu všech totalitních tradic a rituálů."
Listopad, věren tvrzení, že byl revolucí, zkoušel žrát i své (spolu)tvůrce. Jsou stíháni i signatáři tolik oslavované Charty 77, kteří se nesmířili s Pokusem. Už dlouho je stíhán Vladimír Hučín, a dle neověřených informací se měl dopustit "pokračování v trestné činnosti", když červnu besedoval s občany v Ostravě. Nyní došlo i na Ing. arch. Lumíra Šimečka.
Ten byl kdysi spoluzakladatelem Centra průmyslového designu, a podpisem Charty v roce 1977 začala jeho osobní tragédie. Veřejná bezpečnost a socialističtí zdravotníci jej odvlekli do blázince a tam jej drželi pár zimních měsíců. Nevyslyšeli jeho lidský požadavek, aby se někdo postaral o jeho nemohoucí matku, která bydlela jen s ním. Po propuštění našel Ing.Šimeček matku doma mrtvou. Pod peřinou zemřela podchlazením, nebyl nikdo, kdo by zatopil. L.Šimeček si dovolil žádat potrestání lékařů a zdravotníků, ale byl znovu a stále znovu hospitalizován. Naposledy na uzavřeném oddělení pro zvláště nebezpečné blázny koncem 80.let, když byl nakrátko vzat do vazby V.Havel a L.Šimeček sháněl podpisy pod petici za jeho propuštění. Po vítězství Revoluce se L.Šimeček nechal vyšetřit u několika zahraničních odborníků, kteří jej shledali duševně v pořádku, a věřil ve spravedlnost. Nedočkal se, Porevoluční soudy se jeho rehabilitací odmítly zabývat.
Pak se Lumír Šimeček proslavil jako kritik Pokusu. Z recese navléká uniformu komunistických milicí a dochází na soudy zabývající se zločiny komunismu a v podstatě nikoho neodsuzující. Kritizuje podivné "vyrovnání se zločiny komunismu", ale jako člověk známý důsledným dodržování zákonů byl dlouho nepostižitelný. Až najednou se prý začal dopouštět "výtržností" a snad i fyzicky napadal veřejné činitele, vždy v nepřítomnosti civilních (nezaujatých) svědků. A brněnský soudce Mgr. Michal Kabelík dostal za úkol rozsoudit, napadl-li či nenapadl-li Lumír Šimeček 3.12.2002 veřejného činitele.
Kabelík (už jej nechci nazývat soudcem) nechal vstát z mrtvých fráze o tom, že L.Šimeček byl v minulosti vícekrát hospitalizován a vyšetřen na psychiatrii, pročež jsou i nyní důvodné pochybnosti o Šimečkově zdravotním stavu, a ten musí být zkoumán! Již jsme psali, že za tím účelem povyráželi policisté za asistence hasičů několikeré dveře, brýle Šimečkovi rozšlapali a jeho dům řádně nezajistili. Přesto byl L.Šimeček opět uznán duševně v pořádku.
Pak se Kabelík začal ptát, co se vlastně stalo 3.12.2003 ve 22:40hod. v místech, kde se pravidelně zdržuje hodně lidí a kde si notoricky známého Šimečka policisté spletli s jinou (hledanou) osobou, přičemž se ani tentokrát jakousi náhodou nenašel nezaujatý civilní svědek dění. Nejsem právník, nepitvejme tedy procesní podivnosti, že proces proběhl přes protest obhajoby, že se nemohla seznámit se spisem; že soudce zamítl řadu otázek žalovaného na policejní svědky, i jeho požadavky na předvolání dalších svědků a rekonstrukci trestného činu. Kabelík uznal L.Šimečka vinným, že napadl policistu, s tím že první fyzický kontakt začal Šimeček, i když do odůvodnění rozsudku napsal pravý opak. Zaštítil se i svědectvím policistů, kteří podle jiných výpovědí na místě v době činu ještě nebyli. Přičetl Šimečkovi k tíži, že se neosvědčil ve zkušební lhůtě rozsudku, který dosud nenabyl právní moci (v Přerově byl Šimeček odvlečen do křídla soudní budovy, kam nesmí veřejnost a zde se měl dopustit výtržnosti a snad i napadení veřejného činitele). Jelikož Šimeček prý r.1993 hodil po prezidentu Havlovi pár shnilých rajčat a jablek, za což nikdy nebyl odsouzen (po několika měsících mu Havel udělil milost), rozhodl (milost nemilost) Kabelík, že L.Šimeček se "měl dopustit v roce 1993 spácháním trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona , a to hozením shnilého rajčete na prezidenta republiky". Kabelík dokonce pateticky zvolal, co že by se Šimečkovi asi stalo, kdyby takové rajče vrhl na prezidenta Bushe (že nic, neb v USA se rajče nepovažuje za zbraň, asi neví).
Listopadový Pokus neskončil, Pokus trvá. To prokázal i Kabelík. Oživil praxi politických procesů, možno říci že jeho vzorem se stal soudruh Urválek. Kabelík sice nečetl rezoluce ze závodů požadující zpřísnění trestu, ale sám zpřísnil trest navržený žalobou, a v odůvodnění se nezabýval ani tak trestným činem, ale údajnou nenávistí žalovaného k "režimu", na který se on (Kabelík) tak těšil. Svědomí zaznamenalo, že Kabelík veřejně obvinil Šimečka, jak si mohl dovolit být antikomunistou, když dosáhl za bolševického režimu titulu inženýra architekta. Já myslím, že z Kabelíkových úst dokonce zazněla 14 let zapomínaná fráze o Šimečkově studiu "za dělnické peníze". Tato slova nemohu citovat, v rozsudku celá pasáž chybí, zákon neupravuje, do jaké míry se odůvodnění rozsudku pronesené v soudní síni musí shodovat s písemným vyhotovením téhož. Podle téže logiky ovšem "Kdo studoval či žil za peníze nacistů, si nemohl dovolit bojovat proti nacismu!"
Byl-li by každý z nás z Kabelíků, byl by dnes celý svět pod rudou vlajkou nacismu či bolševismu. Protestujte proti Kabelíkovi a dalším, kteří z nezávislého soudnictví dělají věc politickou. Protesty by mohly být kamínkem, který strhne lavinu, která Pokus ukončí.
(ROF) Obrana národa, 4/2003, září 2003
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2003