27. února 2003 se koná již třetí stání obnovy rehabilitačního řízení Vladimíra Hučína k původním rozsudkům z roku 1977 a 1984. (Soudní líčení je veřejné v budově Okresního soudu v Přerově; zahájení ve 12.30 hod., jednací síň č. 8, I. poschodí).
Žádosti o rehabilitaci byly v roce 1991 podány Okresnímu soudu v Olomouci zvlášť pro oba rozsudky z období totality. Po dlouhém zvažování dospěl soud ke spravedlivému a logickému závěru – Vladimír Hučín byl plně rehabilitován. V obou případech se však státní zástupce Mgr. Radim Obst proti rozsudku odvolal ke Krajskému soudu v Ostravě, kde mu bylo vyhověno, a dosud praktikující totalitní soudce Filipský ponechal v obou případech tzv. "zbytkové tresty".
Po odvolání k Ústavnímu soudu v Brně byla žádost odmítnuta pro překročení lhůty o několik dnů. Zároveň bylo tehdy doporučeno obnovit žádost o úplnou rehabilitaci znovu, od samého začátku. Celý případ byl v roce 2000 zaslán Evropskému soudu do Štrasburku. Přijetí bylo potvrzeno.
Máme rok 2003 a zanedlouho tedy proběhne výše zmíněné již třetí stání obnovy rehabilitačního řízení. Pozor, není to vtip!
Vezmeme-li v úvahu Zákon 198/93 Sb. "O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu", je celé tohle letité řízení (nejen Hučínovo...) jedna obrovská fraška a ostuda, která padá na celou naši společnost. Fraška v tom smyslu, že komunističtí soudci a "bývalá nomenklatura" spolu s "bývalými" příslušníky a přisluhovači StB se dodnes smějí, nepotrestáni za své zločiny, a ostuda v tom smyslu, že většina národa jen nečinně a trpně přihlíží.
Zbytkový trest v případě Vladimíra Hučína se týká nedovoleného ozbrojování. Ano, V. Hučín chodil na své protikomunistické akce ozbrojen. Ozbrojeni byli i příslušníci StB a Lidových milicí, kteří vraždili, mučili a terorizovali občany naší země. V případě V. Hučína nebyla nikdy prolita ani kapka krve. A i kdyby byla, jako v případě skupiny bratří Mašínů a jiných odbojářů, bylo by to v rámci odporu proti teroru, který sebou komunistický zločinný režim denně přinášel, plně ospravedlnitelné a chvályhodné. Vzít do ruky zbraň na ochranu základních lidských práv, za svobodu a demokracii, je povinností a právem každého člověka ve vyspělých demokratických zemích! Totalitní systémy tuto povinnost a právo zvráceně klasifikují jako zločin. Dodnes! Přes všechny snahy nebyl dosud 3. odboj – protikomunistický – oficiálně uznán, a jeho hrdinové nejsou našemu národu postaveni za vzor. S hořkostí a smutkem ve svých hrdých a vlasteneckých srdcích žijí tito hrdinové v ústraní a v zapomnění. Komunističtí zločinci nebyli potrestáni (ani symbolicky), aby se naše další generace poučily z historie. Oběti zvěrstev a zlovůle tyranů již nepromluví, a většina národa ani jejich varující odkaz nezná! A národ, nepoučen minulostí, si ji musí do důsledků prožít znovu, čehož jsme opět svědky. Pronikání bývalých zločinných struktur do všech sfér politického a veřejného života není poplašnou zprávou. Taková je dnešní skutečnost. Václav Havel sehrál svoji předepsanou roli na výbornou a s diplomatickým pasem a tučným "všimným" může opustit scénu...
Ale vraťme se k rehabilitačnímu řízení třídního nepřítele, které svou délkou připomíná známou telenovelu Esmeralda a jiné "trháky". Nikoliv však svým obsahem, přestože je stejně tak duchaplné, ne-li duchaplnější. Soud zkoumá a posuzuje protikomunistické aktivity třídního nepřítele Vladimíra Hučína. Dodnes platí, že kdo činí zle bolševikům, tvrdě narazí na sevřenou pěst vždy připravených orgánů naší lidově-demokratické republiky, které bdí nad zájmy dělnické třídy a pracující inteligence...(Kontrolní otázka: Co nám občanům přinesla Velká sametová revoluce?)
Vladimír Hučín tedy před soudem znovu trpělivě opakuje již tolikrát vyřčené skutečnosti. Přerov byl za totality působištěm horlivého a servilního komunistického ministra Obziny. Kolem V. Hučína postupně vznikaly tří až čtyřčlenné skupinky lidí, kteří se vzájemně neznali, měli však stejný cíl. Škodit bolševikům. Do těchto skupin se okrajově dostal i Vlastimil Švéda a Miloslav Jemelka. Po několika úspěšných antikomunistických akcích se StB podařilo do jedné ze skupin částečně infiltrovat Antonína Mikeše, agenta StB a KGB, krycí jméno Eliáš. Ten byl tehdy zařazen do skupiny boje proti vnitřnímu nepříteli a podílel se na estébáckých akcích Skříňka, Exploze, Útok a Výbuch. Motivací Mikeše byly finanční odměny. Na základě jeho vykonstruovaných výpovědí byl Vladimír Hučín vzat do vazby a začaly tvrdé výslechy, po kterých V. Hučína jeho spoluvězeň Pavel Walový občas ani nepoznával, jak byl do krve dobitý. V průběhu výslechů mu byla několikrát odebírána krev (zdůvodněno péčí o zdravotní stav vyslýchaného), přičemž mu byla aplikována jakási látka, která mu měla otupit organismus. Stávalo se pak, že V. Hučín ztrácel pojem o čase apod. (Lékařské experimenty a zneužívání psychiatrie bolševiky nejsou ničím novým, existuje spousta svědectví a obětí těchto zvěrstev.) Není od věci připomenout, že tehdejší vyšetřovatelé (opět nejen Hučínovi...) nemohou být v naší skvělé "demokracii" za své činy již stíháni. Důvodem prý je promlčení (?!).
Ve vazbě se ocitl i Vlastimil Švéda, který však výslechy nevydržel a začal podepisovat různé protokoly obviňující Vladimíra Hučína z trestné činnosti. V roce 1977 pak Švéda přistoupil na spolupráci s StB, tehdy pod vedením kpt. Milana Mračka, a dostal do vínku krycí jméno Slávek. K osobě Vlastimila Švédy se sluší poznamenat, že koncem 70. let se jeho horlivé výpovědi nezdály ani příslušníkům StB (usvědčoval V. Hučína z vražd funkcionářů KSČ, útoku na sídlo sovětské armády, z přechovávání zbraní za komínem a dalších trestních činů), nelenili a zajeli s ním do opavské nemocnice, kde si ho nechali na odd. psychiatrie "oťuknout". Zjistilo se, že Švéda má o celou jednu třetinu sníženou rozpoznávací schopnost a je tzv. druhotný psychopat, nezpůsobilý zodpovědně vypovídat. Tento stav se nedá léčit, avšak nic nebránilo tomu, aby nebyl bezpečnostními orgány využíván doposud...
Tehdy byl krátce po zatčení V. Hučína zadržen i Miloslav Jemelka. Tento chlapík byl již dříve souzen za krádež a měl za sebou pokus o sebevraždu. Jeho otec měl slušnou pozici na jednom z federálních ministerstev. Tyto skutečnosti však V. Hučín v dané době neznal. Netušil, že za spolupráci s StB měl Jemelka slíbeno "vylepšení kádrového profilu". Jemelka se svými výpověďmi postaral o to, aby byl Hučín obviněn z §105 – vyzvědačství, a to ve spojitosti s napomáháním státu Izrael... Jemelka byl krátce poté propuštěn z vazby a v dalším řízení uvedl, že se před případným útokem ze strany Hučína ukryl v Sovětském svazu (!).
Miloslav Jemelka je v úzkém spojení s Jiřím Metelkou, který pod krycím jménem Josef Dvořák vystupuje v současné ostudné kauze Vladimíra Hučína...
Rehabilitace třídního nepřítele Vladimíra Hučína i jeho současná kauza spolu úzce souvisí. (Např. zde zmiňovaný Antonín Mikeš. Výsledkem jednoho výbuchu provedeného V. Hučínem byla úplná dekonspirace tohoto agenta StB a KGB. Jeho agenturní svazek je díky této akci odtajněn a k dispozici.) Vladimír Hučín vzhledem ke svým zpravodajským schopnostem a letité plodné práci v BIS pronikl do zákulisních podvodných her dnešní mocenské garnitury, se kterými je třeba seznámit veřejnost. Mimo jiné se to týká pronikání komunistických a estébáckých struktur do naší státní správy, dále pak podpory a spolupráce našich významných činitelů s teroristickými státy, kdy je ohrožena bezpečnost naší země a členských států NATO ze strany extrémní levice a další alarmující skutečnosti. Podpořte svými hlasy právo Vladimíra Hučína na veřejný proces. Trvejte na veřejném odhalení mocenských pletich, které zhoubně ovlivňují cestu našeho národa a nebojte se vyjádřit svůj názor nad stavem naší společnosti a trvat na řádné očistě.
Lidé v listopadu 1989 nevyšli masově do ulic a neriskovali své životy proto, aby bolševická moc na vysokých postech posilovala! Třetí odboj nepřinášel nejvyšší oběti proto, aby se zločinný a nepotrestaný bolševik i nadále hanebně koupal v jejich prolité krvi a slzách, a aby svoboda a základní lidská práva byly našemu národu i nadále upírány!
Třetí stání obnovy rehabilitačního řízení Vladimíra Hučína je veřejné. Přijďte se podívat jak fungují naše "postkomunistické" soudy. Svojí přítomností morálně podpoříte politického vězně totality i Havlova režimu, Vladimíra Hučína.
Hana Catalanová, 1. února 2003
BOLŠEVICKÁ INKVIZICE V
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2003