Vážená paní
Ing. Alena Páralová
poslankyně Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR
Praha
JUDr. PAVEL RYCHETSKÝ
MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
MINISTR SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY
PŘEDSEDA LEGISLATIVNÍ RADY VLÁDY
V Praze 25. října 2002 M- 1483/2002
ve věci Vaší ústní interpelace ohledně rozhodnutí Ústavního soudu v trestní věci, která je vedena proti Vladimíru Hučínovi, Vám sděluji skutečnosti, které šetřením byly zjištěny, které se dotýkají nejen Ústavního soudu, ale i rozhodovací činnosti Okresního soudu v Přerově a Krajského soudu v Ostravě.
Dne 7. 12. 2001 napadla Okresnímu soudu v Přerově vazební věc sp. zn. 1 T 312/2001 proti bývalému kpt. BIS Vladimíru Hučínovi a MUDr. Janu Chmelařovi. Hučín byl obžalován pro trestné činy nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 tr. ř., zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. a další čtyři trestné činy. Obžalovaný Hučín byl současně ve vazbě z důvodu § 67 písm. b) a c) tr. ř.
Okresní soud v Přerově svým usnesením ze dne 6. 12. 2001 sp. zn. Nt 356/2001 k žádosti obžalovaného rozhodl tak, že se obžalovaný propouští z vazby na svobodu. V odůvodnění tohoto usnesení okresního soudu argumentoval tím, že vyšetřování již bylo ukončeno, že ve věci bude podána obžaloba, a proto zde není již důvod ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. r. Podle názoru okresního soudu pominul i vazební důvod podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Pokud by totiž obžalovaný i v budoucnu v trestné činnosti pokračoval, byla by to otázka dalšího vyšetřování, které by s projednávanou věcí zřejmě nesouviselo. Z podnětu stížnosti okresní státní zástupkyně v Přerově se otázkami vazby zabýval Krajský soud v Ostravě, který napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že důvody vazby uvedené v ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. i nadále trvají. Později 28. 2. 2002 Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že důvody vazby pominuly a obžalovaný byl proto propuštěn na svobodu. Dne 30. července t. r. se těmito otázkami zabýval na podkladě stížnosti obžalovaného Ústavní soud. Ten ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 131/02 konstatoval, že se v dané věci zabývá usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2000, sp. zn. 1 To 21/2002, které ruší, a to přesto, že stěžovatel a obžalovaný v dané věci byl již propuštěn na základě jiného usnesení krajského soudu na svobodu. Ústavní soud tím deklaroval svůj zájem na skutečnosti, že institut vazby je jen nezbytným omezením osobní svobody, u něhož platí princip presumpce neviny, a jehož smyslem je umožnit orgánům činným v trestním řízení uskutečnění a umožnění tohoto řízení. Koluzní důvod vazby v daném případě Ústavní soud neshledal, neboť v době rozhodování krajského soudu byli zmínění svědci již vyslechnuti. Pokud jde o předstižný vazební důvod, ani tento Ústavní soud neshledal, neboť podstatná část tvrzené trestné činnosti byla údajně páchána právě v souvislosti s pracovním zařazením obžalovaného, kromě toho Ústavní soud rovněž shledal nekorektní argumentaci s poukazem na předchozí trestnou činnost v minulosti, neboť tato byla páchána v období totalitního režimu. Dále Ústavní soud poukázal na nutnost, aby obecné soudy, které rozhodují o vazbě, tuto přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Závěrem bylo konstatováno, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením porušil článek 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod stejně, jako napadené usnesení odporuje článku 36 odst. 1 Listiny.
I přes pochybení, které v rozhodovací činnosti soudů v této věci nastalo, se domnívám, že kárná odpovědnost soudců za toto pochybení nepřichází v úvahu. Podle ustanovení § 87 zákona č. 6/2002 Sb., přichází kárné provinění v úvahu tehdy, došlo-li zaviněně k porušení povinností soudce nebo k zaviněnému chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu. Chybu v rozhodovací činnosti nejde podle mého názoru subsumovat pod toto ustanovení, neboť v takovém případě by každé zrušení či změna rozhodnutí musely být bez dalšího vždy konfrontovány s ustanovením § 87 zákona o soudech a soudcích.
Zároveň nelze přehlédnout, že každé zrušení rozhodnutí, ať už v rámci řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku anebo nálezem Ústavního soudu, má také svůj nezastupitelný preventivně výchovný účel, neboť vede příslušného soudce k zákonnosti postupu a preciznosti při jeho zdůvodnění. Z tohoto hlediska lze argumentaci nálezu Ústavního soudu považovat za plně odpovídající pro další a tentokrát bezchybnou rozhodovací praxi senátu krajského soudu v oblasti vazebního řízení. Proto žádná další opatření nejsou navrhována.
S pozdravem
[podpis]
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2002