Ty tři události se odehrály krátce za sebou: nejdřív pražský městský soud osvobodil superkomunisty Jakeše a Lenárta obžalované z vlastizrady. Potom Ústavní soud rozhodl, že antikomunista Hučín byl kvůli nepřístojné horlivosti krajských soudců tři měsíce ve vazbě nezákonně. A nakonec, že komunističtí vyšetřovatelé StB, kteří týrali antikomunistu Hučína, potrestáni nikdy nebudou.
Ještě nikdy nebyl tak zřetelný kontrast mezi laxností, s jakou jsou stíháni komunisté, a horlivostí, s níž se česká justice snaží dostat za mříže jejich někdejší oběť. A co víc: jako argument pro Hučínovo poslání do vazby slouží i připomínka jeho trestné činnosti z předlistopadové doby (bylo to nefér, řekl Ústavní soud). A co hůř: v kauze Hučín nechybovali jen soudci, ale i policisté - i jejich inspekce zjistila, že byli až příliš horliví při práci s operativní technikou - tedy odposlechem.
Avšak absurdnost té situace bude ještě zřetelnější, když ji obrátíme naruby. Představte si: Jakeše a Lenárta pošle snaživý soudce na tři měsíce do vazby! Jejich advokát si stěžuje až k Ústavnímu soudu. A navíc se ukáže, že i policisté byli při shánění důkazů proti komunistickým funkcionářům snaživí až příliš. Dokonce jim odposlouchávali telefony... Inspekce ministra vnitra musí případ řešit... Samozřejmě, je to nesmysl, za třináct let, která uplynula od pádu komunismu, se ještě nikdy nestalo, aby Ústavní soud zasahoval ve prospěch stíhaných komunistů a chránil je před pomstychtivou rukou kruté české justice. Ostatně už od počátku mají komunisté všechny trumfy; případy Hučín a Lenárt to zase ukazují: spory souzené podle komunistických zákonů a soudci, které si komunisté z velké části vychovali, přece nemohou komunisté prohrávat! (Bohužel pro Hučína to platí naopak.) Stálo by za to zamyslet se, zda takto vedené procesy je vůbec možné považovat za férové.
Podívejme se na věc Hučínovýma očima: ti, kteří mu ubližovali, potrestáni nebudou (třináct let po revoluci), jeho rehabilitace stále probíhá (třináct let po revoluci), avšak jeho obžaloba byla poslána k soudu promptně a jemu samému připočte soudce ostravského krajského soudu k tíži jeho protikomunistickou minulost, za kterou byl odsouzen komunistickým soudcem (kriminálník je kriminálník, to ví přece každý).
Ale podívejme se na to také očima (postkomunistického) soudce: žádná sametová revoluce nebyla, co jiného to dokazuje víc než právní kontinuita (vždyť podle nesmyslných komunistických zákonů soudíme i dnes Jakeše a Lenárta, takže tehdejší kriminálník je i dnešní kriminálník). Ale ani takto ostře si český (postkomunistický) soudce nedovolí uvažovat: komunistické zákony v jeho očích nejspíš nesmyslné nebudou, když se podle nich stále soudí. Pokud nechceme na potrestání komunistů rezignovat (což je také možnost, je to však třeba otevřeně říci), nabízí se za současné situace jediná možnost: stíhat komunisty jako antikomunisty.
Luděk Navara, MFdnes 8.10.2002
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2002