Muž s poctivým obličejem

Zajisté to není příliš logické, ale prvé, čeho si u Vladimíra Hučína všimnete, je určité charisma. Pojem zajisté marxisty odmítaný, ale přesto známý. Snad právě proto stoupenci marxismu-leninismu leží předmětný Hučín tolik v žaludku. U poslankyně Rujbrové je to vzhledem k její stranické příslušnosti předpokládáno, u pana jurisprudenta, poslance a ministra Grosse na pováženou. Vzhledem k tomu ministrování na pováženou. Pokud jde o ten neposlednější střet Hučínův s orgány marxleninismu, pak jistě stojí za úvahu i to, že oba jmenovaní neváhali porušit zásadu presumpce neviny obžalovaného Hučína a označit ho z obrazovky za zločince.

Váhá čtenář nad rétorikou autorovou? Inu, doporučuji návštěvu Přerova. Takřka na doplivnutí od soudní budovy, nachází se vývěska místní organizace KANu, kde vystaveny fotografie na níž momentální šéf policie a další z policejních funkcionářů panem ministrem Grossem hýčkaných, přebírají v létech osmdesátých u příležitosti výročí února 1948 a za přítomnosti jakéhosi sovětského generála, své metály co šéfové StB a SNB.

Pan Kojzar se letos v květnu zase velmi rozčiloval v Halo novinách nad tím, že důvěrnicí obžalovaného Hučína je sestra bratří Mašínů.

Pan ministr Bureš, šéfující tenkrát spravedlnosti, odpovídal na pozastavení se českého PEN clubu nad okolnostmi případu Hučín, že mu nedovoleno zasahovat do činností soudu. Parlamentu pak zas vysvětlil, že pouze vybíral soudce i státního zástupce a bděl nad správností průběhu. - Jehož nesprávnost pak záhy potvrdil Ústavní soud.

Tolik snad úvodem stačí. Pozastavme se tedy u toho, čím vlastně tolik Hučín šlápl tomu bolševickému establishmentu na přezky.

Zajisté svou protibolševickou minulostí.

Zajisté svou aktivitou v polistopadových Občanských komisích, kde například neprověřil žádného z dnešních šéfů policie v okrese panujících.

Zajisté svými aktivitami v řadách BIS, kde se věnoval extremním, levičákům, zejména aktivitám celostátně známého soudruha Zifčáka. Měl rovněž za dáno, že mezi aktivity BIS nepatří výkup knihy KATO, kterým Bezpečnostní informační služba (za náš peníz) úkolována a jež také prováděla.

Hučína posléze zavřeli, drželi ve vazbě až podezřele dlouho a beze smyslu, obžaloba pak neobsahuje žádná obvinění z výbuchů a vin vyzdvihovaných jak občankou Rujbrovou tak občanem Grossem, ale jest sbírkou spíše triviální. Jest však podávána státní zástupkyní, kterou Hučín, ještě ve své službě BIS neprověřil. Ale podjatá prý není.

BIS mezitím stihla zrušit celý 4. odbor, zabývající se levicovým extremismem, tudíž se jím nezabývá nikdo, takže pokud si dnes zakoupíte v Přerově Zifčákovo nové Bruntálsko, můžete se potěšit i náborem dobrovolníků pro Irák, proti americké rozpínavosti, jak se tam praví. Populární prý jsou i pochodová cvičení Zifčákových příznivců, a to i na Slovensko a za přítomnosti návštěvníků z cizích zemí, například Lybie.

Sem patří úvaha o Kominterně. Autor předpokládá, že čtenáři jest o této organizaci cosi známo. Připomíná však, že dodržování jejich 21 podmínek za konstantu i dnešní KSČM veřejně z obrazovky prohlásil soudruh Ransdorf. Mezi těmi podmínkami pak se nachází budování ilegálních organizací. (Například v armádě, ale na autorův dotaz ministr Tvrdík odpověděl, že o nich nic neví. Čím arciť nevysvětleno, zda existují.).

Zifčák není členem KSČM a balancování jeho spolku na hraně zákona (libovolně přehlíženého policejními špičkami policie v Přerově - viz ta vývěska KANu) tak BIS – viz Hučínovo zatčení, tudíž možno považovat za způsob jímž naši legální komunisté zkoušejí výdrž demokracie. Známe ostatně už od Henleina.

Mezi Hučínovy zločiny například měl patřit i nepříliš dávný výbuch v budově prostějovské policie, při němž jeden policista zahynul. (V obžalobě není, opakujme.) Na pohřeb tohoto muže českého zákona se ovšem dostavil průvod Zifčákova spolku, netající se tím, že provází na poslední cestě svého padlého bojovníka. Soudím tedy, že k výbuchu došlo nedostatečnou odborností policisty při zacházení s výbušninami. Nikoli ostatně prvému v dějinách teroristů.

No, momentálně nám vybuchla jedna policejní úřadovna v Praze a vysvětlení tohoto výbuchu vskutku nutno považovat za lopotné.

Nálože přivedené k výbuchu byly Hučínovi přičítány proto, že se měl podobné činnosti dopouštět už před rokem 1989. Tudíž, naše vyzdvihovaná kontinuita legality v praxi.

Za tuto činnost byl souzen a jeden takový příběh z roku 1976, se měl projednávat u soudu v Přerově letošního 27. února.

25. února se k Hučínům dostavil rychlý posel, cosi vhodil do schránky, zazvonil a zmizel. Oznámení, že soud byl zrušen. Věru nevšední způsob doručování soudních rozhodnutí, že? O den později mu doručeno kompletní rozhodnutí, jímž jurisprudentka Steinbachová trestní stíhání zastavuje. Dokonce s odvoláním na zákon o nelegalitě komunistického režimu. Chvályhodný počin?

Váhejme. Neboť 27. února jsme se do soudní budovy i s mužem poctivého obličeje vydali a zjistili, že soudní síň, v níž měl být souzen, je obsazena a účastníci tohoto řízení dostali svá předvolání, do této soudní síně, již před třemi týdny. Jurisprudentka Steinbachová tudíž již před třemi týdny věděla, že Hučína soudit nebude. Proč se to on sám mohl dozvědět až skoro v předvečer?

Možná proto, že celá jeho tehdejší aktivita byla prokazatelně kontrolována a agentem provokatérem StB Antonínem Mikešem (krycí jméno Eliáš) a u soudu by na to zajisté přišla řeč. A nutně by tudíž musila přijít řeč i na to, kdo asi organisoval ony výbuchy let sedmdesátých a osmdesátých v jiných částech Československa (s úmyslem svést je na disent, ale tohle by snad měl zjišťovat ÚDV) případně za ně může a organisuje je i dnes.

Takže se jeden jen těžko ubrání myšlence, že hra jež se nám tu předvádí není čistá.

Pokud jde o Zifčáka a jeho spolek, BIS zřejmě můžeme důvěřovat jen stěží. Jak jinak, je-li mezi jeho prioritami třeba výkup té knížky o minulosti našeho exministra zahraniční, jehož aktivity čerstvější, viz Srba, Český dům v Moskvě, tresor s devisami na Zamini atd. rozhodně nevzbuzují zvláštní důvěru. Domnívám se, že třeba působit na naše občany zákonodárce, aby způsobili výslech Hučínův ve Sněmovně (otázky by jistě mohla klást i občanka Rujbrová) kde by, zbaven mlčenlivosti sborem zákonodárců, mohl a směl konečně sdělit jak na tom s tím levicovým extremismem vlastně jsme, případně se třeba dozvěděli jak se nábor dobrovolníků pro Irák srovnává jak s našimi zákony, tak s naším spojenectvím.

Jan Beneš, 28.2.2003, Svědomí


Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2003

Hosted by www.Geocities.ws

1