Dnes začíná v Přerově dlouho očekávaný proces s Vladimírem Hučínem. Bývalý disident a pozdější důstojník Bezpečnostní informační služby je obžalován z podvodu, nedovoleného ozbrojování, zneužití pravomoci veřejného činitele, šíření poplašné zprávy, neuposlechnutí rozkazu, ohrožování utajovaných skutečností a neoprávněného nakládání s osobními údaji. Hrozí mu až deset let vězení. Proces se bude konat za přísných bezpečnostních opatření pod ochranou posílené justiční stráže a početných policejních oddílů.
Ovzduší, v němž se má přelíčení konat, završuje vyšetřování plné nevyjasněných záhad a podivných zvláštností. Téměř rok byl Hučín držen ve vazbě v době, kdy se všeobecně volá po tom, aby toto preventivní opatření bylo zkráceno na nejnutnější míru a nebylo zneužíváno k nátlaku na obžalované. V srpnu minulého roku jsme se dokonce dozvěděli, že Hučín byl podroben psychiatrickému vyšetření, protože odmítl spolupracovat se znalci. V každém, kdo si pamatuje na to, jak psychiatrie zneužívala totalitní justice, to musí nutně vyvolat určité reminiscence. Lidé obžalovaní z miliardových podvodů jsou z vyšetřovací vazby propouštěni, ale Hučín nikoli. Nemohl opustit vězení ani tehdy, kdy už byli vyslechnuti všichni svědci a sama soudkyně Richterová uznala, že vazební důvody pominuly. Nemohu se zbavit dojmu, že to všechno bylo proto, aby obžalovaný "změkl".
Vladimír Hučín, člověk, který v boji s totalitním režimem prokázal obdivuhodnou statečnost a odolnost, svá obvinění popírá jako vykonstruovaná. Tvrdí, že se stal nepohodlným proto, že odhalil spolupráci bývalých funkcionářů totalitního režimu s dnešními bezpečnostními složkami. To jsou vážná obvinění, která se budou muset prokázat. O tom, že někteří soudci a vyšetřovatelé nemohou zapomenout na svou totalitní mentalitu, jsme se mohli několikrát přesvědčit. Na druhé straně se však nedá vyloučit, že se důstojník kontrarozvědky, vystavený neustálému stresu a neuvěřitelným podmínkám "války policajtů", mohl opravdu dopustit i závažných pochybení a vydávat své domněnky za ověřená fakta.
K nálezu práva jsou tu nezávislé soudy. Dosavadní postup české justice v Hučínově kauze však vzbuzuje vážné pochyby o nestrannosti. Korunu tomu nasazuje fakt, že přerovský proces se bude zřejmě konat za zavřenými dveřmi pod záminkou, že v něm budou vystupovat příslušníci kontrarozvědky. To se zdá velmi podezřelé v době, kdy už přece máme technické prostředky na to, aby svědci mohli skrýt svou identitu. Několik měsíců nás s pílí hodnou lepší věci informují vyšetřovatelé o všech dosud neprokázaných zločinech Vladimíra Hučína, ale ve chvíli, kdy by mohla vyjít na povrch jeho nevina, budou veřejnosti dveře zavřeny a dostane se jí pouze těch informací, které přerovský soud uzná za vhodné. V demokratickém státě by justice měla usilovat o to, aby jí občané věřili. Česká republika, stojící před branami Evropské unie, by měla podat důkaz, že práva obhajoby jsou v této zemi zajištěna. Zahraniční korespondenti v Přerově jistě budou, nebo že by to snad místní soudci, přeborníci v utajení, také zakázali? O poměrech v Bezpečnostní informační službě, jejíž ředitel se dopouští přestupků, po nichž by vysoký státní úředník v zavedené demokracii musel okamžitě odstoupit, víme přece svoje. Naše pochyby nerozptyluje ani fakt, že osud pravomocně usvědčeného dvojnásobného vraha vzrušuje, jak se zdá, naše nejvyšší místa více než příběh dosud nevinného Hučína. To, co se stane v Přerově, to, jak na tuto událost bude reagovat česká veřejnost, poskytne dokonalý obraz naší demokracie, právního systému i nás samých. Česká justice může v Přerově přesvědčit o své nestrannosti. Může však také znectít sebe a celou Českou republiku.
Jaroslav Jírů, MFdnes 13.2.2002
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2002