Zdánlivě to zní logicky: Kdo sedí ve vězení, ten přece musel něco provést. Jenže české kriminály jsou plné lidí, kteří teprve čekají, až o nich justice rozhodne. Žijí ve středověkých podmínkách, život se jim hroutí a v očích veřejnosti bývají už předem odsouzeni.
Pětapadesátiletý Svatopluk Schwarzer z Karviné byl až do loňska znám jako spořádaný občan. Pracoval v elektrárně a ve volném čase rozšiřoval svou sbírku kompaktních disků. Na začátku prosince se všechno změnilo. Do jeho bytu vtrhli policisté, udělali domovní prohlídku, sbírku naházeli do krabic a pana Schwarzera zatkli. Vánoce a Nový rok strávil on i jeho žena Drahomíra ve vazbě. "Pobyt ve vězení mě úplně zlomil. Nejhorší byla bezmoc a nejistota, co se mnou bude. Nevěděla jsem, co je s manželem, jak to snášejí mí staří rodiče," vzpomíná Drahomíra Schwarzerová. Z karvinské vazební věznice ji propustili na začátku ledna, manžela až o měsíc později. V novinách mezitím vycházely články s titulky jako Gang překupníků skončil za mřížemi nebo Vazba pro piráty, v textu s plnými jmény Schwarzerových i jejich přátel. Na začátku prosince vyšetřovatel Vlastimil Kosiec manželský pár obvinil z toho, že vyráběl a prodával pirátské kopie cédéček. Soudkyně rozhodla o vazbě, protože prý hrozilo, že Schwarzerovi budou ovlivňovat svědky, nebo dokonce zmizí v cizině. Měli totiž zamluvené letenky, aby mohli o Vánocích navštívit svou dceru ve Spojených státech. "Soudkyně se mě na nic neptala. Byla rozhodnutá dopředu. Marně jsem vysvětloval, že všechna cédéčka jsou originály a jsou součástí mojí sbírky. Za pět minut to bylo hotové," vzpomíná Schwarzer. Policisté v lednu usoudili, že se sběratel ničeho nedopustil a letos v říjnu vyšetřování definitivně zastavili. Oba manželé se ovšem po propuštění z vazby zhroutili, dodnes navštěvují psychiatra a berou uklidňující léky. Pan Schwarzer, který byl do té doby zdráv, má problémy s tlakem a je na nemocenské. V elektrárně mu prý už naznačili, že s ním kvůli vleklým zdravotním potížím nepočítají. Sousedi na Schwarzerovy koukají skrz prsty. A od státu neslyšeli ani slovo omluvy. Pokud by chtěli odškodné za dny strávené za mřížemi, museli by o ně sami požádat ministerstvo spravedlnosti. Za jeden den jim podle zákona náleží 80 korun. Další peníze by museli zdlouhavě vymáhat u soudu. Do toho se jim nechce, důvěru ve spravedlnost už ztratili. Když manželé Schwarzerovi vzpomínají na minulé Vánoce, nemluví o vazbě, ale o vězení. Nic neudělali, ale byli potrestáni: pobytem v malé ušpiněné cele se záchodem přímo v místnosti, odděleným jen závěsem. Museli stát čelem ke zdi, předepsanou hodinu denně se procházeli po vězeňském dvoře.
V civilizovaných zemích se obvinění do vazby posílají jen výjimečně. Většinou jsou vyšetřováni na svobodě. "Vazba se považuje za krajní prostředek a ukládá se hodně uvážlivě. Všichni si totiž uvědomují, co to s člověkem může udělat," říká bývalý šéf Vězeňské služby Zdeněk Karabec, který pracuje v Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Navíc průměrná délka vazby se v západní Evropě počítá na dny. U nás na měsíce, ale přitom se vazba "rozdává" jako na běžícím pásu. Na to, až skončí vyšetřování nebo začne soud, čeká právě v 19 vazebních věznicích celkem 5752 lidí (5282 mužů, 310 žen a 160 mladistvých). Průměrná čekací doba je 180 dnů. Žádná statistika, která by říkala, kolik lidí "z vazby" se nakonec ukáže jako nevinných, ovšem není k dispozici. Podle zákona existují jen tři důvody, pro které smí soudce podezřelého poslat do vazby: a) riziko, že uprchne nebo se bude skrývat, b) že se bude snažit ovlivňovat svědky nebo jinak mařit vyšetřování (lidem, kteří mají tento důvod, se říká "béčkaři") a c) že bude pokračovat v trestné činnosti. Pod to se při troše "dobré" vůle schová cokoliv. Nedávno soud poslal do vazby muže, který ukradl v kasinu v centru Prahy 240 korun. Bydlel totiž na ubytovně a neměl tím pádem stálou adresu, takže soud uznal důvod pod písmenem a). "Dostat se do vazby je velmi snadné, může se to stát komukoliv. K obvinění z trestného činu policie potřebuje svědectví: přitom se někdy stává, že je falešné," popisuje advokát Václav Vlk. Jakmile existuje podezření, jde všechno rychle. Napřed policisté obviněného předvedou na policii. V cele předběžného zadržení může strávit až 48 hodin. Po tu dobu se vyšetřovatel a státní zástupce radí, co bude dál. Když státní zástupce navrhne vazbu, musí ji potvrdit nebo zamítnout soudce. Ten má na prostudování celého případu 24 hodin. "V poutech, většinou neumytého a s pokořenou důstojností vás pak dovedou před soudce, který má během patnáctiminutového líčení rozhodnout o vazbě. Po krátkých přednesech, kdy se ke slovu často nedostane ani váš advokát, je-li vůbec přítomen, rozhoduje člověk, který vás viděl čtvrt hodiny a možná ani nečetl váš spis, o vašem osudu na dalších minimálně šest měsíců, respektive na dlouhá léta," popisuje advokát Vlk běžnou praxi.
O vazbách často rozhoduje soudce, který má zrovna službu. Je jedno, že se normálně specializuje na rozvody a trestnímu právu moc nerozumí. "Ano, někdy se to stává především na menších soudech, kde mají na trestní právo málo odborníků," připouští prezident soudcovské unie Libor Vávra. Jinak ale soudce brání: "Pochybuji, že by někdo rozhodl o tak důležité věci bez prostudování případu. Vždyť je to na jeho osobní zodpovědnost. A soudcovská rozhodnutí jsou kontrolována víc než u jakékoliv jiné profese," argumentuje Vávra. O tom, jak důležitá je osoba soudce, by mohl vyprávět advokát Vladimíra Železného Aleš Rozehnal. Je obviněn z poškozování věřitele, stejně jako jeho šéf v tom samém případu. Zatímco Rozehnal sedí už měsíc ve vazbě, Železný nikoli. Proč? Jedním z možných vysvětlení je to, že o jejich osudu rozhodoval odlišný soudce. Rozehnala poslal na Pankrác Pavel Sedláček. Mezi pražskými advokáty se mu přezdívá Ubytovatel a říká se o něm, že by poslal do vazby i vlastního bratra. Železného měla na starosti soudkyně Edita Beranová (soudce Sedláček totiž odjel do lázní), která má naopak pověst mírné ženy a trestním právem se nezabývá. To, že soudci často rozhodují necitlivě, váhavě připouští i ředitel pankrácké vazební věznice Jaroslav Gruber. "Měli jsme tu i patnáctiletého kluka, který ukradl něco v Tesk u a soud ho za to poslal do vazby," uvádí jeden z případů, kdy necitlivý přístup možná pomohl mladíkovi ke kriminální kariéře. Ve vazební věznici v Praze-Ruzyni prochází vychovatel chodbou na oddělení pro mladistvé a ukazuje: "Tady máme loupežné přepadení, tady vraždu a tady... krádež několika čokolád. No jo, neudělal to poprvé, už má podmínku," dodává vychovatel na vysvětlenou.
V pankrácké vazební věznici nyní čeká 897 lidí. Ať jde o vysoce postavené podnikatele nebo několikrát trestané recidivisty, před zákonem jsou přinejmenším až do vynesení rozsudku všichni nevinní. Polovinu ze zdejších obyvatel tvoří cizinci, především z východní Evropy, další část recidivisté, kteří tu jsou jako doma, a zbytek takzvaní "prvoobvinění". Vazební interiéry se nijak neliší od těch vězeňských. Dlouhé šedé chodby. U vchodu několikero uzamčených mříží a pozorní dozorci. Oprýskané dveře cel s malými průhledy, označené čísly. Několik pater nad sebou odděluje jen mříž. Zrovna se podává oběd. Kuchař jezdí po chodbě s vozíkem naloženým hrnci a do červených plastových misek hází naběračkou neidentifikovatelné jídlo. Do omáčky ještě rukou přidává několik knedlíků. Dozorce otevírá jednu celu za druhou a "obvinění" si misky odnášejí dovnitř. Vidíme, jak z jedné cely vychází silnější muž s brýlemi v barevné teplákové soupravě. Na první pohled se od ostatních nijak neliší. Až po chvíli poznáváme bývalého předsedu fotbalového svazu Františka Chvalovského. Je tu už od března pro obvinění z podvodu. Chvalovský chvíli prohlíží obsah misky, pak znechuceně kroutí hlavou a bez jídla se vrací zpátky do cely, odkud je slabě slyšet rádio. "Asi je na sušenkách," prohodí s úsměvem dozorce. S novináři Chvalovský mluvit nesmí, patří totiž mezi takzvaná "béčka", tedy ty, kdo jsou v izolaci kvůli možnému ovlivňování svědků. Platí pro něj přísnější režim než pro ostatní: na procházky chodí zvlášť, jeho dopisy sleduje cenzura. O své pocity se dělí jen prostřednictvím advokáta Karla Brücklera: "Vazba je neuvěřitelný trest. Pro produktivního člověka, jako jsem já, strašně těžký. Obrovské příkoří. V šest se probudíte, umyjete se, zacvičíte si a pak čumíte. Pak přinesou noviny, a přesto že kupuji všechny, vypořádám se s nimi poměrně rychle. A pak buď studuji a připravuji nějaké poznámky pro své obhájce, nebo zase čumím a čekám na lepší zítřek," vzkazuje po Brücklerovi.
Jako malá ukázka, jak vazba míchá s lidskými osudy, může sloužit následující fikce: Co by se asi stalo, kdyby František Chvalovský čekal na soud na svobodě a do vazby by naopak putoval Vladimír Železný? Chvalovský by na 90 procent dál podnikal, šéfoval Českomoravskému fotbalovému svazu a mezi vilou a kanceláří by se přepravoval v limuzíně. Cestoval by po Evropě, setkával se s potentáty evropského fotbalu. A při volbě nového reprezentačního trenéra by měl rozhodující slovo. Naopak Železný by nejednal s Klausem, Mečiarem ani Dzurindou, nenamlouval by Volejte řediteli, Nova by byla vzhůru nohama a zahraniční investor by se pro ni hledal ještě hůř. Ve skutečnosti je "v kriminále" v teplácích Chvalovský, kdežto Železný v obleku na míru dělá byznys jako dřív. Oba čelí obvinění z trestného činu, oba mohou být odsouzeni nebo osvobozeni, ale každý je v úplně jiné životní situaci. Fotbalový boss ovšem patří mezi ty, kdo vazbu, alespoň na první pohled, snášejí relativně dobře. Jeho někdejší spolubydlící, bývalý důstojník BIS Vladimír (Hučín), se po několika měsících na Pankráci zhroutil a lékaři ho odvezli do psychiatrické léčebny. Teď je zpátky v pankrácké cele. Psychický tlak nevydržel ani exministr financí Ivo Svoboda. "Ty podmínky jsou děsivé, opravdu děsivé. Osobně se domnívám, ale je to opravdu jenom domněnka, že s tím někdy orgány činné v trestním řízení trochu kalkulují," říká ředitel vazební věznice v Ruzyni Jan Hoffman. Většina lidí je v prvních týdnech ve stavu takzvaného vazbového šoku. "Nevědí, co se děje. Nevědí, jestli rodina ví, kde jsou. Řeší takové problémy, jako kdo se postará o jejich psa, kdo zaplatí účet za byt. Šoku jí je prohlídky tělesných dutin i přísný režim, který musejí dodržovat," líčí Hoffman. O tom, že se policisté snaží používat vazbu k tomu, aby člověka psychicky nalomili a vymámili z něj přiznání nebo nějaké užitečné informace, se spekuluje neustále. Konkrétní důkazy chybějí, ale není těžké si představit, že stresovaný člověk, který dlouho neviděl rodinu, zřejmě leccos poví, jen aby se dostal ven.
"To, co jsem viděl například v Německu, byl oproti poměrům u nás skutečný luxus," vzpomíná na vzhled vazebních věznic v zahraničí Zdeněk Karabec. "Obvinění byli sice izolováni, ale uvnitř měli volnost, mohli chodit do tělocvičny, slunit se u bazénu. Přesně podle zásady, že z pohledu zákona jsou stále nevinní," vypráví. Je to paradoxní, ale u nás panuje ve vazbě přísnější režim než ve vězení, kde si odpykávají trest již odsouzení. "V e vězení chodíte do práce nebo na všelijaké kroužky. Ve vazbě sedíte dvacet tři hodin na cele a pak jdete na hodinovou procházku," popisuje šéf Pankráce Gruber. Rodinu vidíte jednou za čtrnáct dní přes tlustou skleněnou stěnu. Ve vazebních věznicích funguje i takzvaná zmírněná vazba. Do té se dostanou jen ti šťastnější, "béčkaři" jako Chvalovský nebo Rozehnal tam nemohou. V polootevřené vazbě nejsou dveře od cel zavřené, obvinění se mohou procházet po chodbě, koukat společně na televizi. Nálada na tomto oddělení ruzyňské věznice je o poznání veselejší. Dva obvinění hrají ping-pong, jeden zametá chodbu, další dvojice si v kuchyňce vaří kávu. Obvinění i odsouzení budou mít na Pankráci na Vánoce sváteční menu. Vězni ovšem mohou mít na cele i vánoční stromek, večer se sejdou a zahraje jim Armáda spásy. "Vazebníci" se budou muset bez toho všeho obejít. Zdeněk Růžička strávil ve vazbě rekordní čtyři roky a devět měsíců. Obviněn byl z dvojnásobné vraždy a prezident Havel mu s odvoláním na vážné chyby ve vyšetřování udělil milost. "Co bylo nejhorší? Ta nejistota. Nevíte, co bude. Co je s rodinou. Když máte v ruce rozsudek, alespoň víte, co vás čeká," popisuje Růžička.
Propuštěním z vazby ovšem většinou nic nekončí. Česká veřejnost za přispění médií a titulků typu Podezřelí bankovní dealeři skončili ve vazbě to tiž příliš nerozlišuje mezi vazbou a vězením. Koho jednou odvezla policie, ten už se cejchu kriminálníka nesnadno zbavuje. Osvobozující verdikt soudu pak těžko stačí k očištění dobré pověsti. Odborníci z praxe se shodují, že někdy podobně uvažují i lidé z policie a státních zastupitelství nebo od soudů. "Jak vás jednou pošlou do vazby, už jen málokdy vás zcela zprostí obvinění," říká advokát Václav Vlk. "Často se stává, že soud v podstatě člověka odsoudí k trestu v délce toho, co už si odseděl ve vazbě. Dotyčný vyslechne rozsudek a jde domů. Proč je tomu tak? O tom odmítám spekulovat," říká ředitel Ruzyně Hoffman. Hypotéza je jednoduchá: Hodí se zařídit to tak, aby se všechno zdálo v pořádku a nikdo si nemohl stěžovat na to, že snad seděl ve vazbě půl roku neprávem.
Desítky, možná stovky lidí opustí v lednu brány vazebních věznic. Na začátku roku 2001 totiž začne platit nový trestní řád. Kromě toho, že radikálně změní způsob práce policie, státních zástupců a soudů, dotkne se i obviněných. Zkracuje se totiž doba, kterou člověk může strávit ve vazební izolaci. Dnes jsou to nejvíce čtyři roky. Od příštího roku se maximální délka vazby stupňuje podle toho, z jak těžkého zločinu je člověk obviněn, na jeden, dva, tři a čtyři roky. Nejvíc se mohou radovat obvinění, kteří jsou ve vazbě proto, že by mohli ovlivňovat svědky svého případu nebo jinak mařit vyšetřování. Ti budou muset být propuštěni už po třech měsících vazby. "Prodloužit vazbu bude moci státní zástupce pouze tehdy, pokud přinese konkrétní důkazy o tom, že se o něco takového snažili," vysvětluje náměstek ministra spravedlnosti Josef Baxa. Správy vazebních věznic už zhruba vědí, kolika lidí by se mělo propouštění týkat. "U nás je to kolem sta až dvou set lidí," říká ruzyňský ředitel Jan Hoffman. Na Pankráci to bude kolem padesáti. Františka Chvalovského ani Aleše Rozehnala se nová úprava zatím nedotkne.
Bývalý tenista Milan Šrejber strávil ve vazební věznici 25 dní. V říjnu ho Vrchní soud poslal na pět let do vězení za zneužití informací v obchodním styku.
Exministr financí Ivo Svoboda se během tříměsíčního pobytu v pankrácké vazbě zhroutil. Vyšetřovatel ho obvinil ze zpronevěry a poškozování věřitele. Vyšetřování ještě neskončilo.
Libor Novák, dříve hlavní pokladník ODS, byl ve vazbě 43 dní. Soud ho nakonec obžaloby z trestného činu krácení daně zprostil.
Někdejší předseda Českomoravského fotbalového svazu František Chvalovský je v pankrácké cele už od 16. března. Je podezřelý z mnohamilionového podvodu.
Právník Vladimíra Železného Aleš Rozehnal je "v izolaci" od 7. listopadu. Vyšetřovatel ho obvinil z pokusu o poškození věřitele.
Lucie Tvarůžková, Týden 50/2001, 10.12.2001
V den, kdy se zveřejnila v Týdnu zpráva o mém zhroucení v důsledku mého psychického stavu a odvezení do léčebny, se v okruhu mých přátel a známých v telefonu nejčastěji ozývalo "kup si Týden, Vladimír se zhroutil". No a gauner - ředitel BIS Jiří Růžek (dnes bezpečnostní expert KDÚ-ČSL) si se svou estébáckou kamarilou mnuli ruce, neboť jim tato zpravodajsky podvržená informace měla pomoci identifikovat mé zdroje, které jsem odmítl Grosstapu a BIS vydat. V této věci existuje jisté podezření, že redaktorka Tvarůžková za tento úkon dostala odměnu!
Vladimír
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2001