Prezident ČR
Václav Havel
Pražský hrad
11908 Praha 1
V Praze dne 11. listopadu 2001
ve svém projevu, u příležitosti státního svátku samostatnosti a Vámi udělovaných státních vyznamenání, jste se dotknul nejpalčivějších otázek, které naší společnost provázejí ode dne, jehož dvanácté výročí budeme zakrátko oslavovat. Bohužel musíme Vám připomenout, že jste to byl právě Vy, kdo svým všeobjímajícím a tolerujícím postojem umožnil Čalfovi a tím i lidem, podílejících se aktivně různou měrou do listopadu 1989 na existenci a udržování totalitního režimu, zasahovat do popřevratového procesu demokratizace v naší zemi.
Jestliže slova neodrážejí činy, jestliže k zodpovědnosti voláme druhé, zapomínajíce na svojí vlastní, pokud kritizujeme aniž bychom nabízeli řešení, zůstává sebe upřímněji míněný projev pouhým slovním cvičením.
Poukázal jste mimo jiné na skutečnost, jak malé úcty se dostalo a stále dostává těm, kteří se dokázali postavit na odpor nejprve nacismu a poté komunismu. Není divu, že se jim jí nedostává, když nemalá část politické reprezentace jsou právě bývalí i stávající členové této zločinecké organizace. Té organizace, jejíž činy má vyšetřovat úřad zvláště k tomu zmocněný. Je typické pro naší zemi a tuto dobu, že v parlamentě, kde by měli zasedat reprezentanti demokratických stran, nadále straší duch komunismu. Ve stejném duchu je pak provázeno vyznamenávání a dekorování těch nejlepších z nás.
Ani vy, udělováním řádů a státních vyznamenání, nemůžete zmírnit palčivou skutečnost, že lidé, kteří se postavili na odpor nebo i ti, kteří se stali, ve jménu třídního boje, z jakýchkoliv i nepolitických důvodů, obětmi komunistické zvůle a zločinu, jsou systematicky vytlačováni z paměti naší, již tak upadlé, společnosti.
I Vy se podílíte na pokrytecky obřadném tanci, když udělujete těmto lidem vyznamenání souběžně s těmi, kteří dvacet let byli aktivními členy státostrany, která na cestě k absolutní moci lámala charaktery, povšechně devastovala společnost, loupila a vraždila.
Zločinec vypuzený ze zločineckého klanu zůstává nadále zločincem. Až po trestu může následovat pokání a pak i odpuštění. Paměti nám je třeba, neboť bez ní se ztrácí soudnost a bez soudnosti nastává matení pojmů.
Mnozí z těch vyloučených, kteří se postupně stali po roce 1968 odpůrci režimu, nebyli motivování naléhavým imperativem obrany lidské důstojnost, svobody a práv . Stali se odpadlíky skrze vlastní zhrzenost a pokud se pak podíleli v jakékoliv míře na odporu proti tomu, čemu oddaně sloužili, byla to jejich povinnost . Ani vydávání samizdatových Lidových novin, samozvaně přivlastněných, je nezbavuje zodpovědnosti za rozdmýchávání nenávisti a výzvy k vraždám v době politických procesů padesátých let, kterými pomáhali udusávat cestu k "zářným zítřkům" O to více je nestoudné, je vyznamenávat vedle těch, kteří obětovali v boji proti diktaturám své životy.
Skutečnost, kterou jste ve svém projevu taktéž zmínil, že nejsou stíhání ti, kteří zrazovali svojí zemi nebo kteří týrali své spoluobčany a my dodáváme zavinili smrt svým spoluobčanům, není zaviněna kontinuitou komunistického právního řádu s naším nynějším, nebo záhadnými důvody a skutečnými či domnělými nedostatky. Vždyť samotní komunisté a všichni ti, kteří se ochotně a aktivně podíleli na jejích moci, ať již to byli represivní složky státní bezpečnosti, prokurátoři nebo samotní soudci, porušovali každodenně tehdejší platný právní řád a zákony. Dodnes uchovávají kontinuitu bezpráví, kdy nyní bez mocenského biče nad sebou, nesouce v sobě zlovolné zvyky, které nabyli v době, kdy byli oporou zločinného režimu.Právě jsou to tito lidé, kteří jsou nositeli praktik, které používali při prosazování vlády jedné strany.
Žádná, sebevážněji míněná společenská objednávka promítnutá do jasného politického odhodlání nemůže přimět a ani nepřiměje orgány činné v trestném řízení, tj. vyšetřovatele, státní zástupce a soudce, které jste ve svém projevu zmínil, aby rychle a efektivně stíhali a trestali své kolegy. Vždyť mnozí z nich jsou stále ve svých funkcích nebo se ze soudců stali státní zástupci, z příslušníků Stb. vyšetřovatelé a z komunistických prokurátorů soudci, někteří z nich i vrchní či nejvyšší. Některé jste bohužel jmenoval do jejich funkcí Vy sám.
Není pak divu, že se bratři Mašínové nemohou dovolat nezávislého a spravedlivého soudu a že je stále platný rozsudek zločinné komunistické justice, která je odsoudila k trestu smrt. Té stejná justice, jenž ne, že poslala na smrt, ale zavraždila doktorku Horákovou a mnoho dalších statečných a čestných lidí. Za jejich likvidaci dodnes nebyl nikdo potrestán.
Tak stejně nebyli dodnes potrestaní ti, kteří de facto zavraždili Pavla Wonku a poškodili zdraví jeho bratra Jiřího. Ba naopak pohrobci komunismu ho opět pronásledují a chtějí soudit.
Jste prezidentem země, kde je statečný člověk kriminalizován a pro své postoje, nepoddajnost a schopnost věcně odhalovat svinstvo již deset měsíců držen ve vazební věznici a aby toho nebylo málo, navíc umístěn mezi duševně choré. Ano, máme na mysli Vladimíra Hučína, který by si zasloužil, více než Vámi dekorování bývalí komunisté, abyste ho vyznamenal medaili za hrdinství. Stejného ocenění by se mělo dostat i bratrům Mašínům. Na rozdíl od komunistických zločinců nevraždili a nemučili bezbranné lidi. Proti tyranům, vykonavatelům jejich moci a jejich oddaným stoupencům, je na obranu svobody nejen právem ale i povinností pozvednout zbraň. To, že se nenašlo v národě dostatek statečných a odhodlaných jedinců jako jsou bratři Mašínové a Vladimír Hučín mělo a má za následek jeho mravní devastaci . Proto jsme dnes svědky toho, na co jste ve svém projevu poukazoval a kritizoval. V době totality jste kritizoval tyranii, která Vás za to pronásledovala. Nijak jste však po listopadu 89 nepřispěl k tomu, aby strůjci a nositelé tohoto zločinného systému byli zákoně stíháni a řádně, podle práva potrestáni.
Je pak logické, že bývalý politický vězeň Vladimír Hučín je nyní opět vězněm svědomí. I Vašeho. Je příznačné, že právě ti, kteří se v době totalitního režimu velmi aktivně podíleli na potlačování politických a občanských svobod jsou dílem skrytě, dílem otevřeně součásti šikany a komplotu proti němu... A teď, když jim otrnulo, když pochopili a ubezpečili se, že se pravda proměnila v blábol, že právo je cosi, co v naší zemi se spravedlností nesouvisí, disponováni "nezávislosti" své moci, mohou znovu beztrestně pokračovat v tom, co si osvojili jako služebníci a nositelé zločinného systému.
To co se dnes v této zemi děje není jen pozůstatkem vlády jedné strany. Je to tentýž politický marasmus, který přivodil kapitulaci před Mnichovským diktátem, tatáž nezodpovědnost, z které v roce 1948 těžili komunisté, obdobná samolibost stranických nabobů, před kterými varoval a které kritizoval v roce 1925 ve svém deklarujícím stanovisku "POLITIKUM" spisovatel Karel Čapek. Chtělo by se nám zvolat, tak jako kdysi na obranu Dreyfuse zvolal Emil Zola , "žalujeme". Namísto toho, se na Vás obracíme a vyzýváme Vás ke statečnosti čelit budoucím politickým a mediálním útokům, které budou následovat až vyslyšíte hlasu svého svědomí a osvobodíte, udělením aborace, Vladimíra Hučína.
John Bok
Přemek Vachalovský
(Převzato z website ŠALAMOUN, Spolek na podporu nezávislé justice v ČR.)
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2001