Ze všech přistupných informací v tisku, na Internetu, od rodiny Mašínových a lidí, kteří mají k Vladimíru Hučínovi blízko, jsme sestavili následující souhrn informací o Hučínově případu. (Níže uvedený dopis byl rozeslán na e-mailové adresy všech poslanců a senátorů 24. října 2001.)
Posuďte sami:
Vladimír Hučín nastoupil do služeb BIS v září 1991, na doporučení Konfederace politických vězňů. Jeho úkolem bylo monitorování protiprávních aktivit levicových extremistů.
Počínaje únorem 1995 a konče březnem 1999, v Olomouci a v Přerově došlo k několika výbuchům. Při posledním z nich byla zdemolována policejní služebna v Přerově-Předmostí poté, co policisté přinesli dovnitř rozbušky nalezené "při úklidu jednoho domu ve městě". Výbuchem byl zabit policista Stanislav Podepřel a několik dalších policistů bylo zraněno. Vyšetřovatelé případ vyhodnotili jako selhání policistů, kteří měli přivolat pyrotechniky a podivili se, jak mohlo dojít k samovznícení většího množství samostatných rozbušek v jeden okamžik.
Dle prohlášení Strany českých komunistů (SČK, v prosinci 1999 přejmenované na KSČ), policista Stanislav Podepřel byl tajným členem této strany. V březnu 1998, noviny Nové Bruntálsko, jejichž šéfredaktorem je předseda severomoravské pobočky SČK a bývalý důstojník StB Ludvík Zifčák, obvinily z organizace výbuchů Olomouckou exposituru BIS. O něco později v Novém Bruntálsku vyšlo několik dalších článků, obviňujících z výbuchů přímo kpt. Vladimíra Hučína. V jednom z článků bylo uvedeno, že informace o pozadí výbuchů získalo Nové Bruntálsko od vysokého policejního důstojníka Okresního ředitelství Policie ČR v Přerově.
Zifčákovo Nové Bruntálsko své útoky proti Hučínovi čím dál tím více stupňovalo. "Hučínovi hrozí, že bude muset tajnou službu možná opustit," napsal tento plátek 15. února 2000. Vladimír Hučín novinářům potvrdil, že situace je opravdu vážná: "Lidé z mého okolí jsou vyslýcháni a to mimo jiné příslušníky bývalé druhé správy StB. Otázky jednoznačně směřují na mé usvědčení," řekl. Události se začaly rozvíjet dle Zifčákova scénáře. Ve stejnou dobu, Hučín získával čím dál víc důkazů o tom, že výbuchy organizovala KSČ, jejímž předsedou byl Miroslav Štěpán.
V únoru 2000 Miroslav Štěpán vyloučil Ludvíka Zifčáka ze strany. Štěpán, dle Hučínových zjištění, pověřil Zifčáka realizací dvou výbuchů na Olomoucku a Přerovsku. Ten však nedbal instrukcí a realizoval více než dva předepsané výbuchy. "Zřejmě proto Štěpán vyloučil Zifčáka ze své strany, protože cítil, že věc začíná být pro něj nebezpečná," uvažoval Hučín.
Na jaře 2000 byl ředitel olomoucké expozitury BIS Petr Částečka přeřazen do brněnské pobočky, kde mu byla přidělena práce vrátného, neboť mu bylo odebráno osvědčení pro práci s utajovanými skutečnostmi. Je zajímavé, že za Částečkova vedení byla olomoucká expozitura nejlépe hodnocena, protože vykazovala vynikající výsledky. Nikdo dodnes nezdůvodnil, proč Částečka neprošel prověrkami.
Po Částečkovi se stal ředitelem olomoucké expozitury plukovník BIS Jan Princ. Ten již dříve prováděl nesmyslný a protiprávní nátlak na Vladimíra Hučína, aby vystoupil z Konfederace politických vězňů. KPV není politickou stranou a proto kterýkoliv příslušník bezpečnostních složek může být jejím členem.
V říjnu 2000 plukovník Jan Princ začal tlačit na Vladimíra Hučína, aby prozradil svou agenturní síť. Tento nátlak byl nepřípustný, neboť prozradit své informátory může agent pouze v případě, že tito k tomu dají souhlas.
5. ledna 2001 bylo Vladimíru Hučínovi odebráno osvědčení pro práci s utajovanými skutečnostmi. Přestože šéf kontrarozvědky Růžek uvedl, že negativní výsledek prověrky je vždy pečlivě zdůvodněn, jím podepsané rozhodnutí neobsahuje jediný důvod. Z olomoucké pobočky BIS tak byli vyřazeni již čtyři lidé, v důsledku čehož kontrarozvědka musela zastavit operace proti protizákonnému politickému extremismu v regionu, ve kterém pracoval právě Vladimír Hučín. "Tato situace může nepochybně ovlivnit činnost služby. Prověrky jsou snadno zneužitelné, protože se neuvádějí důvody, proč někdo nebyl prověřen. Nikdo se to nedozví a to je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Tvrdím, že je to zneužíváno k vyřizování osobních účtů ve službě. Možná, že je to také jeden z motivů, aby se třeba nepokračovalo v práci na nějaké problematice," soudí bývalý šéf BIS Stanislav Devátý.
Zároveň Hučín byl odvolán z týmu Výbuch, který měl objasnit přerovské bombové atentáty. "Po celou dobu nepředal žádný konkrétní poznatek, který by vedl k odhalení pachatele", prohlásila Dagmar Bednarčíková ze severomoravské policejní správy. "Odevzdal jsem kompletní výsledky své práce podložené technickými prostředky, z nichž vyplývá, že výbuchy byly organizovány na popud šéfa extrémní Komunistické strany Miroslava Štěpána," sdělil naopak Vladimír Hučín. Hučínovy poznatky nejspíš zůstaly utajeny v BIS a nebyly nikdy předány Policii ČR.
V lednu 2001 začaly výslechy novinářů a lidí, kteří přicházeli do styku s Hučínem. Výslech byl podle jednoho z novinářů veden velmi nestandardně. Vyslýchán byl také přítel Hučínovy dcery Jan Zlámal, vojín základní vojenské služby. "Vojenská policie mě eskortovala do Ostravy," řekl mladík, kterého vyslýchali téměř celý den. "Předložili přede mě výbušniny a chtěli, ať se přiznám, že jsem je vyráběl pro Vladimíra."
Nátlak plukovníka Prince se projevil na Hučínově zdraví, které měl podlomené z komunistických věznic. Na naléhání své matky, při nenadálé srdeční slabosti, navštívil 30. ledna 2001 lékaře, který jej chtěl okamžitě nechat hospitalizovat. Hučín jeho radu odmítl s odvoláním na problémy v zaměstnání.
31. ledna 2001 Hučín, který byl bývalým vedením BIS hodnocen jako dlouhodobě nejlepší pracovník olomoucké expozitury, dostal od Jana Prince hodinovou výpověď. Oficiálním důvodem bylo "Zvláště hrubé porušení kázně formou neuposlechnutí rozkazu". Hučín to komentoval slovy: "To je ten nejlepší dárek, jaký BIS mohla dát Zifčákovi k jeho zvolení šéfem KSČ." Naskýtá se také opodstatněná domněnka, že Hučínovou výpovědí BIS ztratila téměř všechny informace o lidech v ČR, kteří jsou provázaní s KGB.
Také stojí za pozornost, že 24. února 2001, na 20. mimořádném sjezdu KSČ v Bruntále, zaznělo prohlášení, že Vladimír Hučín bude během několika dnů zatčen.
6. března 2001 dva pracovníci inspekce BIS, v nepřítomnosti lékaře v ordinaci, přinutili zdravotní sestru předat jim Hučínovu zdravotní dokumentaci. Hučínův lékař Jan Chmelař požádal státní zastupitelství aby prověřilo, zda nebyl porušen zákon. Pokud víme, dodnes se nedočkal kloudné odpovědi.
7. března 2001 došlo k zatčení Vladimíra Hučína. Policie ho zatkla přibližně v 8 hodin ráno při cestě na komplexní vyšetření srdce. O zatčení Hučína, jenž byl v té době v pracovní neschopnosti, se policie ani náhodou nenamáhala informovat jeho rodinu. Ta se dozvěděla co se děje až v v půl šesté odpoledne, kdy k jejich domu přijela kolona policejních vozů, včetně dvou nákladních. Vyčerpávající domovní prohlídka, během níž byl Hučín po celou dobu držen v poutech, trvala až do čtvrt na osm následujícího rána.
8. března 2001, kolem 11 hodiny dopoledne, policie začala prohledávat židovský hřbitov, který je přímo naproti Hučínovic domku a o který se Hučínovi starají. Na hřbitově se policisté dle svědků asi hodinu a půl procházeli "od ničeho k ničemu". Přítomné novináře předtím vyhnali ze hřbitova a poté jim zvučně ohlásili: "Uvolněte prostor, bude se přenášet výbušnina." Je zajímavé, že tato výbušnina se nacházela jen tak na trávníku mezi dvěma stromy, aniž by si jí kdy všimly děti, které si na hřbitově často hrají. Vše, co přítomní svědci zahlédli v rukou jednoho policisty, byl podlouhlý předmět, podobající se plastikové láhvi, jakých se také povaluje pár u hřbitovní zdi, kde jsou umístěny kontejnery na papír a na plastikové láhve.
9. března 2001 soud v Přerově uvalil na Vladimíra Hučína vazbu. Jednání proběhlo za zavřenými dveřmi. Soudkyně Emilie Richterová byla po přelíčení dotázána jedním z novinářů: "Můžete říct, co vlastně bylo nalezeno na židovském hřbitově?" "Nevím," odpověděla soudkyně, načež nastalo trapné ticho. Kamery zaznamenaly i pozdější snahu soudkyně zachránit situaci: "Nějak mi to vypadlo."
Další perličkou je, že se Hučínova rodina nemohla dopátrat, kde se Vladimír nachází. Ve vazební věznici v Ostravě jim bylo řečeno, že zde Hučín uvězněn není. Ovšem novinářům bylo sděleno, že zde naopak umístěn je. Až 12. března 2001, tj. po šesti dnech, se Hučínovi dozvěděli, že Vladimír byl převezen do Pankrácké věznice v Praze.
Obhajoby Vladimíra Hučína se uzmul advokát Milan Hulík, známý za svoji statečnost z doby komunistického teroru, kdy obhajoval řadu tehdejších dizidentů. Milan Hulík se sám nabídl matce Vladimíra Hučína, paní Anně Hučínové, hned dva nebo tři dny po Vladimírově zatčení. Hulík se uzmul také případu paní Hučínové, která byla obviněna z nedovoleného ozbrojování, neboť u ní byly nalezeny dvě malorážky. Ty si u ní schoval jeden přítel, který mezitím zemřel a tak tyto sportovní zbraně u paní Hučínové zůstaly. Hulík požádal presidenta republiky, Václava Havla, o milost pro 74letou paní Hučínovou, kterou jí president ve velmi krátké době udělil. Je zcela nepochopitelné a téměř absurdní, že následovně byl z nedovoleného ozbrojování obviněn Vladimír Hučín, i když žádné zbraně u něho nalezeny nebyly.
Jelikož se nejedná o běžný případ, Milan Hulík si 26. března přizval druhého právníka, neméně známého JUDr Stanislava Devátého, bývalého šéfa BIS.
Následující jsou nekteré z dalších podivných okolností, obklopujícíchHučínův případ.
V den svého zatčení, Hučín měl údajně předat jistému novináři dokumenty, včetně fotografií, o výcvikovém středisku poblíž Šumperka, sloužícím k výcviku teroristů. Tento novinář před časem pracoval pro Zifčáka, se kterým se rozešel. Nyní údajně pracuje pro BIS, čímž se dokonce někde pochlubil.
Hučínovým advokátům je odepíráno právo nahlédnout do vyšetřovacího spisu.
Státní zástupkyně Šromová trvala na své přítomnosti při návštěvě Hučína Janem Klasem, předsedou Parlamentního výboru pro bezpečnostní služby. Zároveň ale zakázala přítomnost Hučinova advokáta Milana Hulíka.
Přes opakované žádosti JUDr Hulíka o propuštění Hučína z vazby, Hučín je stále vyšetřován ve vazbě. Toto je zdůvodněno vyšetřovatelem Starým a státní zástupkyní Šromovou závažností Hučínových obvinění. Jakých, čert ví! Hučín byl postupně obviněn ze sedmi přestupků či nezávažných porušení zákona. Policie stále nemá jakékoliv důkazy o hlavním důvodu, pro který byl Hučín zatčen – o přípravě a zinscenování výbuchů v Olomouci a Přerově.
17. března 2001 MF Dnes zveřejnila prohlášení zástupce ředitele severomoravské policejní správy Jiřího Pščolky, že zprávy o podezření z pachatelství výbuchů nechal Hučín zveřejňovat sám. Pščolka rovněž Hučína označil za chorobně ctižádostivého a psychicky labilního, aniž by uvedl jakékoliv důkazy. Toto vše navzdory tomu, že Hučín prošel bez problémů všemi psychotesty, kterým se zpravodajci musí pravidelně podrobit.
Hučínův šéf, plukovník Princ, se údajně nechal slyšet již v březnu, krátce po Hučínově zatčení, že Hučína budou smažit dva roky a pak BIS sama požádá o jeho propuštění.
Nejspíše za účelem zabránění soudnímu přelíčení, kde by Hučín mohl odkrýt své karty a veřejně říci vše, co ví (toto je názor nejenom Vladimíra Hučína, ale také jeho advokátů), Hučín byl 25. září převezen do vazební věznice v Brně – Bohunicích, kde se proti své vůli musí na oddělení vězeňské psychiatrie podrobit psychiatrickému pozorování. Toto pozorování trvá dva měsíce a může být prodlouženo o další měsíc.
Tím se dostáváme k nejnovějším událostem, které jsou stejně znepokojující, jako vše předtím.
Dva týdny po převozu na psychiatrické oddělení v Brně, státní zástupkyně Šromová ještě neurčila soudní znalce, kteří by měli Hučína pozorovat. To znamená, že Hučín je sice na psychiatrii, ale pozorovací lhůta stále ještě nezačala. Další problém je v tom, že pouze až státní zástupkyně určí své znalce, obhajoba má právo navrhnout své dva experty.
Minulý týden Paní Mašínová, společně se dvěma přáteli Vladimíra Hučína (Ing. Bezděkem z KANu a Ing. Šimečkou, bývalým politickým vězněm) dostala povolení navštívit Vladimíra na vězeňské psychiatrii v Brně. Přesto, že většina ostatních návštěv mohla s vězni hovořit přes otevřenou přepážku, Hučín byl za tlustým sklem a bylo s ním možno komunikovat pouze pomocí telefonu. Paní Mašínová byla jedním z dozorců předem varována, ze rozhovor bude odposloucháván. Paní Mašinová si vzala sluchátko a všimla si na druhé straně místnosti jakéhosi civilisty, který právě také zvedal telefon. Ze zvědavosti se zeptala Vladimíra: "Kdo je támhle ten člověk?". Hučín se otočil a řekl: "To je vyšetřovatel Starý", načež paní Mašínová odvětila: "Jo, ten zemědělec?" (Na vysvětlenou, vyšetřovatel Starý, před nástupem k policii, vystudoval jakousi zemědělskou školu). Nato vyšetřovatel Starý praštil telefonem, vyskočil jako když do něj píchne, něco štěknul na dva dozorce, kteří se okamžitě vrhly k Hučínovi, vyrvali mu sluchátko a doslova ho vlekli z návštěvní místnosti. Vladimír stačil vydat pouze zoufalý výkřik: "Proboha, dělejte něco, pomozte mi odtud!". Takže původně povolená hodinová návštěva skončila během deseti vteřin. I někteří kolemstojící dozorci byli doslova šokováni – nic takového prý ještě nezažili. Paní Mašínová sice podává na vyšetřovatele Starého trestní oznámení, ale nedělá si iluze, že to bude k něčemu dobré.
Paní Mašínová se také dozvěděla další závažnou informaci. Ze Slovenska chtějí, aby Hučín svědčil v procesu s generálem Lorencem, bývalým šéfem StB a náměstkem ministra vnitra ČSSR. Ovšem vyšetřovatel Starý zamítl povolení k eskortě Vladimíra Hučína do Bratislavy.
Z výše uvedeného nám nezbývá, než si udělat následující závěry:
Hlavním důvodem k zatčení Hučína bylo zabránit mu ve zveřejnění závažných informací, týkajících se bezpečnosti státu a s tím související bezpečnosti našich spojenců.
Hučín musí být umlčen alespoň do voleb příštího roku.
Stejní lidé, kteří potřebují Hučína umlčet, nemohou dopustit, aby veřejně vystoupil proti jejich bývalému šéfovi Lorenzovi. Kdo ví, co by se v průběhu jeho svědectví provalilo!
Na závěr úryvek z dopisu, který Vladimír Hučín poslal paní Mašinové ještě z Pankráce. Dopis je datován 16.9.2001, s razítkem vězeňského cenzora 24.9.2001.
"Nyní se nacházíme v období extremizmu – terorizmu a je jistě "dojemné”, jak někdejší příslušníci členské a kádrové základny SSM, KSČ, VUML a další (bývalí?) bojovníci proti světovému kapitalismu a třídnímu nepříteli, dnes kmitají v rámci boje proti extremismu. E. Hoover a další se nad současným stavem věcí musejí ve svých hrobech otáčet jako ventilátor."
Josef Bílek, Tábor 5.11.2001
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2001