V České republice se v posledním období zvýšil počet mediálně prezentovaných případů, souvisejících s činností a vzájemnými spory domácích tajných služeb i dalších bezpečnostních institucí. Jedním z hlavních znaků tajných služeb je přitom jejich konspirativní působení. Veřejná prezentace závažných sporů, spojená pravděpodobně s frakčními boji jednotlivých vlivových skupin uvnitř bezpečnostních orgánů i v české politicko-ekonomické sféře obecně (a navazující činností najatých PR-agentur), může výrazně oslabit důvěru občanů v bezpečnostní systém země. Závažným problémem je však především vznik těchto kauz, nikoliv až jejich zveřejnění. Problematické aféry přitom provázely české bezpečnostní instituce v celém polistopadovém období (např. případy Mošnov, privatizace Královopolské strojírny, aféra Wallis, Kalvodova obvinění v roce 1995, okolnosti odchodu ředitele BIS Devátého, "Zemanův kufřík" a mnohé další).
Současná vlna skandálů započala případem bývalého kapitána z olomoucké expozitury Bezpečnostní informační služby Vladimíra Hučína, který byl znám jednak díky své přímé angažovanosti v boji s komunistickým režimem (ta je však nyní jeho protivníky zpochybňována) a jednak kvůli intenzivnímu sledování levicového extrémismu ve středo- a severomoravském prostoru. Hučín však byl po kampani, vedené regionálním periodikem Nové Bruntálsko (za jeho vydáváním stojí skupina ortodoxních komunistů seskupených kolem bývalého příslušníka StB Ludvíka Zifčáka), nejprve propuštěn z BIS a poté obviněn z několika trestných činů, včetně nedovoleného ozbrojování. Okolnosti celého případu, včetně značně podivného průběhu domovní prohlídky, jsou však předmětem rozsáhlých spekulací. Zpochybňována je věrohodnost informací, předávaných o celém případu ze strany BIS i vyšetřujících orgánů. Za Hučína se postavila řada antikomunistických aktivistů.
Další kauzou se stalo zveřejnění informací o údajném sledování někdejšího ministra Jaroslava Bašty vojenskou rozvědkou v souvislosti s jeho aktivitami, které se týkaly BIS. Podle ředitele zvláštního odboru Úřadu vyšetřování Martina Hádka sice ke sledování Bašty nedošlo, ale únik informací o této kauze lze klasifikovat jako trestný čin "ohrožení utajované skutečnosti" dle § 106 odst. 2 písm. a) trestního zákona. V něm se uvádí, že pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, vyzradí-li úmyslně nepovolané osobě utajovanou skutečnost ve zvláštním zákoně klasifikovanou stupněm utajení "Přísně tajné" nebo "Tajné". Ministr obrany Jaroslav Tvrdík vytvořil k celému případu zvláštní tým, který je složený z hlavních funkcionářů Inspekce ministra obrany a Vojenské zpravodajské služby. Ministr zahraničních věcí Kavan byl požádán o svolání Výboru pro zpravodajskou činnost. Tvrdík zdůraznil i svoji rozmrzelost nad tím, že jsou problémy vojenských tajných služeb rozebírány "na prvních stránkách" (deník Super rovněž zveřejnil informace o nevhodném chování důstojníka Vojenské zpravodajské služby Krampery).
Mediálně vděčnou kauzou je i spor ředitele BIS Jiřího Růžka a ředitele Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Tomáše Kadlece. Růžek je vystaven obvinění (které bylo rozsáhle medializováno), že v minulosti ve prospěch svého přítele zfalšoval určité dokumenty, aby mu mohl být vrácen řidičský průkaz zabavený za řízení v opilosti. BIS pod Růžkovým vedením obdržela povolení soudu ke sledování některých členů vedení NBÚ. Úřad je podezřelý z manipulace s prověrkami a někteří lidé z něj i podezřelými styky s osobami, které mají údajně stát za škodami způsobenými v České spořitelně. Obvinění vůči NBÚ přitom byla zveřejněna v podstatě v rámci Růžkovy snahy odvést pozornost od svého případu.
Všechny zmiňované případy je velmi problematické podrobněji "realisticky" popsat, protože nezaujatý pozorovatel je vystaven množství dezinformací, souvisejících s mediálním bojem a napojením konkrétních médií na jednotlivé zúčastněné složky. Lze však konstatovat, že celkový pohled na tajné služby a některé další bezpečnostní instituce je po více než deseti letech demokratického vývoje značně tristní.
Pravomoci a působení zpravodajských služeb jsou upraveny především v zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, a poté v zákoně 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě a v zákoně 67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství a dalších předpisech. Zpravodajské služby jsou vymezeny jako státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu ČR.
V ČR působí tyto zpravodajské služby:
V čele zpravodajských služeb stojí ředitelé, přičemž ředitele BIS jmenuje po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věci bezpečnosti vláda. Z výkonu své funkce je ředitel BIS odpovědný vládě, která ho též odvolává.
Ředitele ÚZSI jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel ÚZSI odpovědný ministru vnitra.
Ředitele VZ jmenuje a odvolává na návrh generálního štábu Armády české republiky ministr obrany se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel VZ odpovědný ministru obrany. BIS dle zákona zabezpečuje tyto informace:
ÚZSI zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničněpolitických a ekonomických zájmů České republiky. VZ zabezpečuje tyto informace:
Za činnost zpravodajských služeb odpovídá a koordinuje je vláda. Zpravodajské služby navzájem spolupracují na základě dohod uzavíraných se souhlasem vlády. Činnost zpravodajských služeb podléhá kontrole vlády a Parlamentu. Poslanecká sněmovna je o činnosti zpravodajských služeb informována vládou prostřednictvím svého příslušného orgánu pro zpravodajské služby. PS PČR má zřízen Výbor pro obranu a bezpečnost a dále stálé komise pro kontrolu činnosti Vojenského obranného zpravodajství a pro kontrolu činnosti BIS.
Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) není tajnou službou. Na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v platném znění, je ústředním orgánem státní správy, zřízeným zákonem č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností, v platném znění. Ředitele NBÚ jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věci bezpečnosti, vláda, která ho též odvolává. Předseda vlády je přitom nadřízen řediteli NBÚ a vykonává nad činností úřadu dohled. NBÚ především zajišťuje jednotné provádění ochrany utajovaných skutečností v České republice. Utajovanou skutečností je přitom taková skutečnost, se kterou by neoprávněné nakládání mohlo způsobit újmu zájmům České republiky nebo zájmům, k jejichž ochraně se Česká republika zavázala, nebo by mohlo být pro tyto zájmy nevýhodné, a která je v seznamu utajovaných skutečností. NBÚ v rámci svých relativně rozsáhlých kompetencí mj. vede ústřední registry utajovaných skutečností poskytovaných v rámci mezinárodních styků, zajišťuje certifikaci informačních systémů určených k nakládání s utajovanými skutečnostmi, zajišťuje a provádí bezpečnostní prověrky osob navrhovaných k určení pro styk s utajovanými skutečnostmi a prověrky organizací a následně vydává příslušná osvědčení. Při své činnosti NBÚ rozsáhle spolupracuje se zpravodajskými službami a mj. využívá údaje z jejich evidencí. Prověřováni jsou i jejich příslušníci.
V kontextu současné situace je důležité, aby orgány výkonné moci (především vláda) i moci zákonodárné (Parlament) využívaly všech možností k tomu, aby zajistily řádný chod tajných služeb i dalších bezpečnostních institucí. Diskreditace důležitých složek bezpečnostního aparátu země již má a může mít ještě vážnější dopady na věrohodnost ČR v rámci jejích spojeneckých závazků v NATO i v rámci vztahů se státy, s nimž existují bilaterální smlouvy o spolupráci tajných služeb. Ostatně podezření z "inscenování" domácích skandálů ze strany tajných služeb nepřátelských cizích mocí provázejí i některé z výše uvedených konkrétních případů.
Analýzy & studie, bulletin Centra strategických studií, 30.6.2001
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2007