Kolem lovce komunistických zločinců se stahuje síť
Kapitán BIS Vladimír Hučín je za posledních dvacet měsíců už čtvrtým významným představitelem bezpečnostních jednotek, který byl vzat do vazby za podezřelých okolností. Velitel legendárního zásahu policie proti ruským mafiánům U Holubů Zdeněk Macháček, jeho kolega Milan Mikeš i speciální agent BIS Roman Hrubant už jsou na svobodě a všechno nasvědčuje tomu, že důkazy proti nim někdo zfalšoval. Stejně chatrné základy vykazuje i případ Hučín. Malá ukázka: při domovní prohlídce v Hučínově domě a na přilehlém hřbitově přijelo na místo akce speciální pyrotechnické vozidlo. "Pozor, veze výbušninu, " upozorňovali při odjezdu policisté a to mezi přítomnými novináři logicky vyvolalo dojem, že policisté našli proti Hučínovi korunní důkaz. "Jeden spřátelený policista mi sdělil, že během prohlídky žádná výbušnina nalezena nebyla, " řekla po týdnu médiím manželka kapitána Hučína Jana. Tak našly se bomby, nebo ne? "Našly se tam dva předměty relevantní pro trestní stíhání, " odpovídá šéf vyšetřovacího týmu Martin Hádek. "K tomu, jestli šlo o výbušninu, musím mlčet."
Vydejte jména
Kapitán Hučín je obviněn z neuposlechnutí rozkazu, nedovoleného ozbrojování a podle Jiřího Pščolky z ostravské policie jej vyšetřovací tým podezřívá i z autorství čtyř přerovských výbuchů, které městem otřásly za posledních třicet měsíců. Takže popořadě. Před šesti týdny dostal kapitán Hučín od nového šéfa olomoucké expozitury BIS Jana Prince příkaz, aby mu vydal jména svých agentů, které měl mezi levicovými extremisty. Hučín se vzepřel. Identita informátorů je v BIS velmi chráněná. Důstojník napíše jméno svého agenta na papír a vloží do obálky. Ta se složitě zapečetí, napíše se na ni číselný kód a schová se do trezoru. Ve zprávách, které pak důstojník BIS podává o své práci, je agent uváděn číselným kódem z obálky. Hučín si zapečetěná jména svých agentů vyzvedl ve chvíli, kdy odešel z funkce jeho předchozí šéf Petr Částečka, a Princovi už obálky nepředal. Ačkoli oba muži přišli do služby z předlistopadového disentu, vládla mezi nimi z neznámých důvodů silná averze a Hučín Princovi nedůvěřoval. "Jeho agenty byli bývalí komunisté a estébáci, které přinutil ke spolupráci kompromitujícími materiály. Neumím si představit, jak by skončili, kdyby se jejich totožnost prozradila, " říká jeden z kolegů Hučína. Podle odborníků je ovšem rozhodnutí nevydat "svá" jména jen obtížně zařaditelné do kolonky trestného činu. "Když jsem stál v čele služby já, předpisy to nijak neupravovaly, " říká bývalý šéf BIS, dnes advokát Stanislav Devátý a vyšetřovatel Hádek odmítá říct, jaký vlastně zákon Hučín porušil. "Vše je na začátku a já nemohu nic vysvětlovat, " říká. Nicméně právě na základě "neuposlechnutí rozkazu" nařídila policie u Hučína domovní prohlídku. Snad doufala, že dokumenty o agentech najde. Místo toho se v Hučínově vilce na periferii Přerova našly jen dvě neevidované malorážky - obě ležely v přízemí obývaném Hučínovou matkou. "Schoval si je ke mně jeden přítel, když zjistil, že je těžce nemocný. Nedávno zemřel, " říká k policejnímu nálezu paní Hučínová.
Večírek
Podle dokumentů BIS byl Hučín hlavním dodavatelem informací tzv. IV. odboru BIS (extremismus). Pracoval na aktivitách komunistických radikálů z Klubů českého pohraničí, zabýval se děním kolem bývalého estébáka a provokatéra Ludvíka Zifčáka a jeho možnými vazbami na KGB. "Pro někoho mohou být aktivity komunistických mastodontů směšné, ale bylo tu napojení na ruské tajné služby a to Američany zajímalo, " vysvětluje expert z tajné služby, proč o Hučínovu práci stála i CIA. A právě toto pozadí vede k pochybám, zda současný atak na "neposlušného" kapitána není vykonstruován. Třeba aby se mu někdo pomstil nebo ho umlčel či zastrašil. "Hučín se hrabal v papírech, které ostatní automaticky vyhazovali do sběru, " říká příslušník BIS. "Měl prostě výbušné materiály na desítky místních hlavounů. A neváhal s tím chodit do novin. " Například když Hučín nastoupil před dvěma lety do vyšetřovacího týmu "Výbuch", zjistil, že jeho kolegou je major Veselý, který u něj dělal v osmdesátých letech domovní prohlídku, - a hned to zveřejnil. "Občas si pletl práci zpravodajce se soukromím a svými rehabilitacemi, ale vedení mu to deset let tolerovalo, " říká k tomu jeden kapitánův kolega. Hučín byl podle svých spolupracovníků zapáleným antikomunistou, který odhalování komunistických zločinů věnoval veškerou energii. Tato nesmiřitelnost má dávné kořeny a k jejich pochopení je nutné vrátit se až do roku 1971. Tehdy devatenáctiletý student střední zemědělské školy a zároveň dlouhovlasý rocker Hučín zašel s přítelem na pivo do místní hospody Komuna. V sále zrovna pořádali oslavu milicionáři, které příchod "mániček" rozběsnil. Začali s nadávkami, a když jim Hučín něco odpověděl, krutě ho zbili. Na závěr exekuce jej pak zatáhli na záchod, narvali mu hlavu do záchodové mísy a splachovali na něj vodu. Hučín to odnesl poraněním hlavy, pokutou za výtržnictví a doživotním traumatem. "Strašně ho to ponížilo, " vzpomíná matka. "Ještě dnes, když na to přijde řeč, tak je mu nanic. Od té doby nenáviděl komunisty. " Protože se Hučín po milicionářském večírku nechal několikrát veřejně slyšet, že si to s bolševikem vyřídí, nasadila na něj StB svého informátora Antonína Mikeše. Ten v roce 1976 udal policii a pak dosvědčil u soudu, že Hučín prý připravoval nějaké atentáty, - a Hučín šel na devět měsíců do vězení. V osmdesátých letech se Hučín skutečně pustil do ozbrojeného boje proti režimu: vyhodil do vzduchu vchod do Mikešovy garáže a potom několik komunistických nástěnek. Dostal dva a půl roku. Kvůli těmto pokusům o souboj s totalitou má dnes na krku podezření, že je autorem nepochopitelné série přerovských explozí.
Jaroslav Spurný, Respekt 19.3.2001
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2001