Vladimír Hučín se ten chlapec jmenuje. Před rokem 1989 měl zálibu ve výbušninách.
Nedovolené ozbrojování se tomu tenkrát říkalo. Odseděl si pár měsíců za pokusy ničit pomníky. V nové době se Hučínovy explozívní zkušenosti a bezúhonný profil staly kádrovým předpokladem pro vstup do Bezpečnostní a informační služby (BIS).
Mládence Hučína si oblíbila Konfederace politických vězňů, známá to personální agentura spolupracující při vyhledávání vhodných posil pro novou státní bezpečnost, policii, soudnictví a bůhví co všechno ještě. Kariéra malého chemika a zbrojíře Hučína se slibně rozvíjí. Začíná budovat osobní agenturní síť pro boj s vnitřním nepřítelem. Statečně a úspěšně proniká do levicových organizací. V okruhu jeho působnosti, na Přerovsku je s čím bojovat. Série výbuchů, mimo jiné pod okny Konfederace politických vězňů, potvrzuje vážnost ohrožení sametové demokracie levicovými extrémisty. Zvlášť, když se v místě exploze nešťastnou náhodou vyskytnou zbytky levicových tiskovin. (Tak hrubé nedbalosti a dekonspirace jako levicoví štváči by se V. Hučín jistě ani v dobách začátků své bojové aktivity nedopustil.)
Do cesty slibnému kandidátu Konfederace politických vězňů se ale staví staré struktury. Jeho vzestupu brání neschopní nadřízení. Zlé policejní jazyky naznačují, že Hučín se utrhl ze řetězu. Objevuje se i zlovolné podezření, že nedávné přerovské exploze a výskyt levicových materiálů v "epicentru výbuchu" jsou jeho dílem. Nadějný agent BIS dostává od chlebodárce hodinovou výpověď. Statečně odmítá vydat plody své práce, pracně vybudovanou strukturu konfidentů. Konfederace politických vězňů je Hučínovým propuštěním upřímně rozhořčena a protestuje.
Veřejnost si jistě ve shodě s Konfederací klade kardinální otázku. Kam to naše mladá demokracie spěje, když řady BIS musejí opouštět tak nadějní agenti. Talentovaných lidí, zkušených v práci s trhavinami a v boji s komunismem, neúprosných k nepřátelům euroatlantické říše přece není nazbyt.
František Vybíral, Haló noviny 1.3.2001
Zpět na AKTUALITY - Zpět na ARCHIV 2001