Svědomí vs Svědomí

V odst. 2 § 2 zák. č. 198/93 Sb. čteme, že "Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou, ­obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického režimu."

Oldřich Tihelka se v článku "Které to jsou, ty další organizace…?" (časopis Svědomí, květen 1994, vydavatel Milo Komínek) zamýšlí nad jednou z nich a cituje pasáže z její brožurky "Funkcionář" č. 6-7 z 20. července 1969.

Jedná se o Český svaz protifašistických bojovníků a její uvědomělé funkcionáře, kteří zcela otevřeně vyzdvihovali a propagovali vedoucí úlohu KSČ a koncepci Národní fronty, zásadně odmítali antisovětismus (a to i v době, kdy všichni slušní lidé na celém světě odsoudili politiku KSČ a okupaci ČSSR bolševickou armádou…) a vyzývali k odsouzení a zničení imperialistických sil.

"Protifašističtí bojovníci ČSSR si plně uvědomují, že náš úspěšný socialistický vývoj a bezpečnost našich národů v budoucnosti jsou možné jedině v pevné jednotě a především v pevném svazku se SSSR. V souvislosti s tím schvalujeme úsilí ÚV KSČ a Národní fronty o zlepšení soudružských vztahů k zemím socialistického tábora a SSSR, protože jen v bratrské jednotě s těmito zeměmi můžeme dosáhnout všech ideálů, za které jsme společně bojovali…"

"Protifašističtí bojovníci v českých zemích a na Slovensku od samého začátku boje proti fašismu uznávali KSČ jako rozhodující sílu v tomto boji… Vyjadřujeme názor většiny odbojářů, že KSČ má i v současné době plnou podporu…"

"Československý svaz protifašistických bojovníků na svém zasedání dne 24. června 1969 posoudil politické dokumenty ÚV KSČ přijaté v dubnu a realizační směrnice přijaté koncem května t.r. a vyjádřil s nimi plný souhlas. Současně bezvýhradně uznává vedoucí úlohu KSČ ve společnosti a v Národní frontě…"

•••

Vážená paní,

zcela náhodou jsem na internetu narazil na váš článek "Svědomí vs. Svědomí", v němž pojednáváte dosti hrubým způsobem (věc názoru) o gen. R. Pernickém. Než se k některým jeho bodům, s nimiž nesouhlasím a z nichž je cítit vaše nekompetentnost, protože jste si některé údaje ani neobtěžovala ověřit třeba z archivních materiálů, sdělím vám, že generál Rudolf Pernický včera zemřel. Na jeho smrti se podepsali nejen představitelé vlády naší země, viz. kauza s vystěhováním veteránů z domů s pečovatelskou službou (kterou si samozřejmě sami hradili), pokud nejsou schopni chodit. Dále se na jeho chatrném zdraví podepsaly i případy a články typu, který popisujete. Rád bych vám tedy ukázal některé vaše omyly, abyste pochopila, jak jste slovem poškodila památku člověka, který v těžkých dobách, kdy nemnozí bojovali za svobodu naší země, dal své vlasti vše co měl.

Životopis do roku 1949 včetně jeho válečného nasazení (působil nejprve jako instruktor našich parašutistů ve Velké Británii, následně na vlastní žádost byl sám v rámci operace TUNGSTEN - které velel - nasazen do akce. Vlivem špatného výsadku byla jeho dvoučlenná skupina shozena jinde než měla a v zimě musel se rtm.Musilem během týdne v patách s německým Gestapem a protiparašutickými jednotkami ujít přes 100 km. Během pochodu, který byl vyčerpávající, také oběma omrzly nohy - což se projevovalo následně R. Pernickému celý život a ve stáří několik týdnů přd smrtí mu musela být jedna noha následkem tchto válečných útrap amputována.) najdete zde. Až do konce války v týlu nepřítele vedl a organizoval boj s německou okupační armádou. Přestože na něj byla vypsána i odměna a pátral po něm celý aparát konfidentů Gestapa, nikdy jej nedostali. R. Pernický byl během války za statečnost v boji za Československo vyznamenán také dvakrát československým válečným křížem, medailí "Za chrabrost" a medailí "Za zásluhy". Válka mu nejen poškodila zdraví, ale vzala mu i některé jeho bližní, když jeho rodina byla za jeho příslušnost k čs. zahraniční armádě perzekuována nacisty.

Protože během války bojoval na "západě", čekal jej po komunistickém puči v únoru 1948 osud jeho druhů. Dne 3. 3. 1949 byl za svou činnost v odboji a boj za svobodu své země během války odsouzen komunistickým státním soudem v Praze na 20 let (! - za vykonstruované obvinění ze špionáže ve prospěch angloamerických buržoazních sil, atd.), dále mu tento komunistický soud odejmul čs. válečná státní vyznamenání (která mu ale neudělila komunistická vláda, nýbrž během války čs. vláda prezidenta Beneše) a degradoval jej z majora na vojína. R. Pernický skončil ve známých komunistických pracovních táborech, kde byl jako válečný hrdina mučen těmi, kteří nyní měli komunistické stranické odznaky v klopě, ale během války většinou buď byli zalezlí nebo přímo spolupracovali s Němci.

Po propuštění z komunistického vězení, přičemž mám dojem, že si "užil" myslím i dobývání uranu v Jáchymově stejně jako řada jeho spolubojovníků z Anglie, byl nepřímo sociálně perzekuován komunistickou mocí i na "svobodě". Máte pořád pocit, že tento člověk měl důvod nějak milovat komunistický režim a KSČ? Měla byste vědět, že Svaz protifašistických bojovníků byl před r. 1989 organizací, která násilně po roce 1948 pohltila další organizace čs. válečných veteránů (např. Československou obec legionářskou, kterou komunisté rozpustili, její majetek zločinně převedly na KSČ a právě SPB). Se členstvím v SPB byla spojena pro veterány jak řada sociálních výhod, tak i to, že jim dali komunisté více pokoj a skončili perzekuce. Mnoho veteránů bylo tehdy do SPB nahnáno i násilně a jaksi kontumačně (vím o mnoha případech). Jestli R. Pernický vstupoval dobrovolně či nikoliv mi však není známo. Po válečných útrapách a "vděku" národa v podobě komunistického koncentráku je pochopitelné, že tehdy už R. Pernický chtěl především jedno - konečně klid.

Ocenění jeho zásluh a nápravy křivd se dočkal až po roce 1989, kdy byl plně rehabilitován za vykonstruované obvinění komunistickou justicí a teprve v tomto roce byl konečně a zaslouženě vyznamenán. Zkuste přemýšlet třeba nad tím, proč si po listopadu 89 vzniklá Konfederace politických vězňů zvolila za svého předsedu (a následně mu udělila i post čestného předsedy) právě R. Pernického. Pokud se otíráte o čest tohoto člověka, československého vojáka, válečného hrdiny a mučeníka komunistické zvůle, napadá mne otázka, jaké hodnoty a ideály asi uctíváte. Nebýt mužů jako generál Pernický, těžko říci, jestli byste mohla svůj pamflet psát dnes vůbec v češtině a zda byste jej vůbec mohla psát. Pokud vám výše uvedené údaje byly známy před psaním vašeho článku, pak jste vědomě poškodila čest statečného a čestného člověka pokroucením a zamlčením důležitých faktů. Pokud vám výše uvedené údaje známy nebyly, překvapuje jak s neznalostí můžete takový článek napsat...

por. v z. Bc. Pavel J. Kuthan
prezident Památníku "Čestná vzpomínka", 22. prosince 2005

•••

Vazeny pane Kuthane,

doufam, ze jste obdrzel me prani k vanocnim svatkum a nyni se dle sveho slibu vracim k odpovedi na Vase psani.

Je mi lito, ze odvahu k memu osobnimu osoceni za clanek "Svedomi vs Svedomi" ze srpna 2002 o generalu R. Pernickem jste nasel az po jeho smrti. Jsem presvedcena, ze jsem nikterak neposkodila jeho pamatku, jen jsem pripomenula jednu z epizod jeho zivota, na niz jiste nebyl nijak hrdy. Na druhou stranu, Milo Kominek byl take mukl, ktery si uzil sve v komunistickych lagrech, proto je nekompromisni ve svych nazorech na jakoukoliv spolupraci s komunistickym rezimem. A je za to jeste dnes trestan ceskym statem. To je absurdita, a proto jsem napsala to, co jsem napsala, a na rozdil od jinych si za tim stojim i dnes. Ze Mila stala jesitnost a nevule R. Pernickeho priznat vlastni pochybeni jiz pres 300.000 korun (srazenych po castkach z jeho skromneho duchodu), je dalsi vec hodna diskuse na tema "Cest a charakter".

Nesnasim, pokud nekdo roubuje soucasnost na minulost. R. Pernicky byl do vysoke funkce ve Svazu protifasistickych bojovniku zvolen v hektickem roce 1968, kdy se nekomuniste snazili vyuzit existujicich (legalnich) organizaci k prosazeni svych cilu, napriklad "byvali" vojaci k navratu do cs. armady. Tak napriklad ziskal gen. L. Svoboda jejich podporu k volbe cs. prezidenta, i kdyz si o nem nedelali prazadne iluze (zvlaste vznikajici Sdruzeni cs. zahranicnich vojaku). Ovsem po sovetske okupaci to uz bylo zcela o necem jinem. Docela i verim, ze R. Pernicky byl presvedcovan, aby ve funkci zustal a tzv. drzel pozice. Dopustil se tedy stejne chyby jako A. Dubcek, kdyz, jako muz jara 1968, rok pote podepsal protiustavni "pendrekovy" zakon. R. Pernicky setrvanim ve funkci fakticky prispel k udrzeni iluze, ze se nic nemeni. Podobne jako mourenin L. Svoboda po 25. unoru 1948, kdy pri tzv. ociste armady podepsal propousteci dekrety nekolika tisicum dustojniku a rotmistru. Mimo jine tehdy prispel k justicni vrazde generala H. Piky, coz jej pozdeji v dobe procesu se "Slanskym a spol." neuchranilo pred jistou persekuci, jez se vsak neda srovnavat s persekuci tech, ktere svym zpusobem dostal do kriminalu...

Pokud mi vytykate historickou neznalost, zamette, prosim, pred svym vlastnim prahem. Napriklad Vas mohu ujistit, ze za druhe svetove valky neexistovala "cs. vlada presidenta Benese", jak pisete, a hrube mi to pripomina terminologii komunisticke histografie. Predsedou cs. exilove vlady v Londyne byl prece msgr. J. Sramek!!!

Dale Vase tvrzeni, ze "se clenstvim v SPB byla spojena pro veterany jak rada socialnich vyhod, tak i to, ze jim dali komuniste vice pokoj a skoncili persekuce" neodpovida pravde, protoze zminene "vyhody" souvisely s osvedcenim dle zakona c. 255/1946 o ucastnicich narodniho odboje za druhe svetove valky... Pokud Vas napada, jake hodnoty a idealy vyznavam, konstatuji, ze jsou konzistentni a pro Vasi informaci jen dodavam, ze muj deda se aktivne ucastnil 3. odboje a ja sama jsem odesla do exilu, tudiz nepodleham prilis iluzim o soucasnem pravnim state, za nejz se Ceska republika rada vydava. Proto se mne dotklo odsouzeni M. Kominka k penezitemu trestu, a mimo Vladimira Hucina neznam jineho zdejsiho cloveka, ktery by v soucasne dobe za sve presvedceni a nazory tak tezce platil.

Dejiny komunistickeho rezimu v Ceskoslovensku maji stale mnoho kostlivcu ve skrini ci pod kobercem, ale na lzich nelze nic vybudovat, jen dalsi neverohodne legendy, ktere budouci generace odmitne. Bude to generace nihilistu, ktera bude konstatovat lez zprava i zleva a bude se ptat, kde je pravda! Stale totiz plati slova Cicera z antickeho Rima: "Bez znalosti historie lide zustanou stale detmi!"

Nikdo z nas neni dokonaly a dejiny potvrzuji, ze je lepe chybu priznat, nez ji obhajovat. Jsem presvedcena, ze pokud by R. Pernicky otevrene uvedl okolnosti sveho pusobeni ve vysoke funkci SPB a byl ochoten priznat chybu, nijak by to jeho cti neuskodilo, ale prave naopak. A jeste by prispel k vysvetleni, respektive pochopeni mechanismu koexistence v komunistickem rezimu, jez z archivnich materialu nikdo nevycte dnes a tim vice to nebude mozne pozdeji, kdy uz nebude pametniku...

Tudiz si laskave prectete muj clanek znovu a pak snad pochopite, a v pripade zajmu i dalsi clanky na www.25-17.com/hanacatalanova.

S pozdravem a novinarskym heslem "Za objektivni pravdu",
Hana Catalanová, 25. prosince 2005

•••

Ahoj Hanko,

v souvislosti s mou činností v BIS jsem opakovaně pronikal do prostředí bývalých členů SPB a mohu Ti odpovědně sdělit, že v této organizaci bylo značné množství někdejších spolupracovníků KGB a ještě větší množství spolupracovníků StB.

Tak např. zde u nás na Moravě byl v prostředí SPB identifikován jistý Bořivoj Červenka, který spolu s dalšími byl po listopadu 1989 v častém kontaktu s bezpečnostními složkami Ruska. Z tohoto prostředí také byly zjištěny první signály o útocích na moji osobu. Několik bývalých členů SPB se přímo angažovalo za mé propuštění z BIS a následné nezákonné stíhání. Téměř všechny tyto aktivity probíhaly pod krytím KSČM a bylo proto problém na této věci dělat, neboť se jedná bohužel o parlamentní stranu a to je také jeden z důvodů proč jsem dopadl tak jak jsem dopadl.

V rámci činnosti Občanských komisí, kde jsem byl předsedou, jsem narazil na objektový svazek StB, kde byly zadokumentovány aktivity SPB ve vztahu ke KGB (GRU). Z tohoto svazku bylo zřejmé, že SPB byl doslova prošpikován tajnými spolupracovníky StB a byl pod naprostou kontrolou KSČ. Mám doma i stanovy SPB z r. 1969 ze kterých je patrná naprostá oddanost SPB vedoucí úloze KSČ pod heslem: "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak !". Nedovedu si vysvětlit, jak člověk s takovými zkušenostmi jaké měl Ruda Pernický, mohl být členem jedné z výrazných komunistických odnoží zločinecké organizace.

Pan por. v z. Bc. Pavel Kuthan má ve svém tvrzení jednu výhodu a to tu, že zpravodajské materiály související s mou činností v BIS jsou bohužel utajovanou skutečností. Stačilo by např. zveřejnit některé informace ze svazku "Silon" a potom by se pan Kuthan asi hodně za své tvrzení styděl. Dovedu si představit jak musí být Milovi Komínkovi, který má v tomto naprostou pravdu!

Vladimír Hučín

•••

Vážená paní,

zaujalo mne Vaše pojetí lidské odvahy :-) Je vidět, že tento pojem poslední dobou každý užívá dle svého uvážení. Věřte, že na Váš článek jsem reagoval okamžitě po jeho přečtení. Opravdu nemám čas na to, abych pravidelně prohledával všechny servery a četl,co na ně náhodně kde kdo napsal k pokrucování historie. Proto jsem jej četl až nyní ke konci roku, když jsem hledal případné články ke smrti gen. Pernického. Mě nepřipadá zase naopak odvážné psát o nějaké osobě a jejím životě při zamlčení klíčových faktů v daném článků. To není myslím moc korektní...

Píšete, že nesnášíte, když někdo "roubuje současnost na minulost". Mimo to, že se toho sama vlastně dopouštíte také, zřejmě nechápete že současnost z historie vychází, takže je dost dobře nemožné se toho vyvarovat, vyjma konání v neznalosti. Pokud toto nechápete, nechápete historii a její poslání. Pak je otázkou, jestli o ní máte psát :-) Já také nepíši o jaderné fyzice po přečtení úzké brožurky o štěpení atomu.

Je mi jako historikovi složení a organizace čs. exilové vlády během II.sv. války známa velmi dobře. Na téma čs. odboje v první polovině 20. století jsem napsal několik studií a článků, takže mám dojem, že vím o čem mluvím, když se zmiňuji k tomuto tématu. Samozřejmě, že E. Beneš nebyl zároveň exilovým prezidentem a předsedou vlády, nicméně zahraniční vláda byla tehdy nazývána "exilovou vládou prezidenta Beneše" z důvodu, že se podílel rozhodným způsobem na jejím ustavení ve Velké Británii. Tento termín se používá v odborné literatuře dodnes, takže Vás nemusí myslím pohoršovat. Takže Vás zase já mohu ujistit, že tento termín existoval a existuje. Pro větší transparentnost, protože jsem netušil jak moc jste s danou problematikou obeznámena, jsem použil v minulé zprávě tento termín.

Také slučování osob gen. L. Svobody a R. Pernického je dosti scestné. Obojí je zcela o ničem jiném.

Pokrucování historie a zpětné zkreslování faktů následně nemám rád též. Tím více, když se jedná o historii našeho národa. I proto, že na boji za svobodu naší země se podíleli moji předkové, jak v I. sv. válce, tak ve II. sv. válce, tak i v tzv. třetím odboji.

S pozdravem "Pravda vítězí!"

Pavel J. Kuthan, 26. prosince 2005

P.S.
Ještě bych rád doplnil ke své předchozí zprávě - vážím si Vašich snah k připomínání zločinů komunismu, stejně tak i postoje a snah kolem veřejného soudu s kpt. V. Hučínem, nicméně v otázce gen. Pernického jste dle mého názoru "střelila" vedle. Z důvodů dříve uvedených, památce života Rudolfa Pernického, jsem cítil potřebu se k tomu vyjádřit. Osobně jsem zastáncem demokracie. Právě ta nám všem umožňuje mimo jiné i svobodně vyjadřovat svůj názor, souhlas či nesouhlas. Pokud se však k něčemu vyjadřuji, tím spíše když jde o kritické vyjádření, měl bych stavět na základě úplných a objektivních faktů.

Pavel J. Kuthan

•••

Vazeny pane,

je mi docela trapne Vam pripominat, o cem je demokracie. Ja ji prozivala hodne let v Australii, tak si dovolim z teto praxe tvrdit, ze vim o cem mluvim. Ovsem s cim se setkavam v CR, tak to ma k demokracii jeste hodne daleko. Formalne je sice mnohe zakotveno v napsanem pravnim radu, avsak praxe je o cemsi jinem. Tomu plne odpovida i Vas posledni text, jez namisto vecne diskuse zacina a konci na demagogii, ze jedine Vas pohled na historii je ten nejlpsi a nejobjektivnejsi. Ostatni jsou pak nekompetentni a neznali veci, proto nemaji narok na svuj nazor. Byt si uvedomuji, ze zadne prirovnani neni dokonale, dopousti se toho kazdy, aby druzi lepe pochopili nase sdeleni. Zda se, ze ve Vasem pripade toto nefunguje, coz je mi docela lito.

Vase invektiva, ze pokud nechapu historii a jeji poslani, ze bych o ni nemela psat, mi opet, bohuzel, pripomina komunisticky slovnik. Namisto vecne diskuse pouzivate jen zlucovity slovnik k urazkam me osoby, proto si Vam dovolim pripomenout slova Kurta Tuckmanna, jimiz se snazim ridit: "Chytry napadne spatny nazor, hloupy jeho autora."

Na historii jsem svym materialem "Svedomi vs Svedomi" nezkreslila zadna fakta, jen pripomenula ta opomijena nekritickymi apologety, mezi ktere radim i Vas, protoze je ve svych vyjadrenich pomijite. Mozna mam pro Vas i urcite pochopeni, ale moje dosud nabyte zkusenosti jen potvrzuji ideu T.G. Masaryka: "Lhat se nema!", kdyz uz pouzivate hesla: "Pravda vitezi!" Proto take dle svych moznosti vyuzivam informacni dalnice Internetu, kdyz ostatni sdelovaci prostredky provadeji cenzury veci, jez se jaksi nenosi...

Preji hodne uspechu a vse dobre,
Hana Catalanova, 26. prosince 2005

Jeste k tematu: Vidim naprosto jasne, ze se ridite heslem "Hrdina nesmi mit skvrnku" :-) Jak typicke. O Gottwaldovi se tez nesmelo rikat, ze mel syfilis... Omilate mi zasluhy gen. Pernickeho - nikdy jsem je nezpochybnovala. K jeho moralnim pochybenim se nevyjadrujete, coz byste jako objektivni historik mel. Neni tedy co resit. Posilam jeste par veci, ktere se tykaji gen. Pernickeho a pripominam dalsiho, Nechanskeho, ze ktereho se tez udelala "modla" a spini cest gen. H. Piky na pametni desce. Ceska objektivni historie pro budouci generace.:-(

H. Catalanova

•••

Dobry den pane Kuthane,

Precetl jsem si se zajmem Vasi obhajobu neobhajitelneho. Totiz ona to ani tak neni obhajoba, jako prezvykany oficialni zivotopis neboheho pana generala, do nehoz je tu-a-tam primichana jedovata slina mirici na pani Catalanovou. Jenze zivotopis jsme si mohli precist v orginale a na pani Catalanovou se nesaha - je to novinarka par excellence!

Mimo jine rikate pani Catalanove, aby "zkusila premyslet nad tim, proc si po listopadu '89 vznikla KPV zvolila za sveho predsedu prave R.Pernickeho".

Zajima me VASE zduvodneni, proc byl zrovna gen.Pernicky vybran za prvniho predsedu KPV. Totiz ja at nad tim premyslim jak premyslim, docela uhledne mi to zapada do teorie, ze KPV byla od zacatku nejen zrizena, ale i rizena StB.

Totiz to je takhle: kazdemu bylo jasne, ze komunisticka zverstva se budou v novem tzv. postkomunistickem state pretrasat, a ze dojde k rehabilitacim. Rehabilitace ale maji VZDY (tedy krome Ceskoslovenska) dve strany: tu, na ktere byla krivda spachana, a tu, jez se krivdy dopoustela. To bylo velmi nebezpecne. Proto bylo nutne zavest tu pravni kontinuitu. Kontinuitu bezpravi.

Samozrejme bylo i to, ze MUKLove se v tzv. postkomunistickem state opet zorganizuji, tak jako to udelali v '68tem. Komuniste meli s K231 velice spatnou zkusenost a za kazdou cenu se snazili predejit jeho obnoveni. Oni totiz komuniste vubec nejsou hloupi, tedy ti u kormidel. Ty roztomile stariky a starenky bylo proste potreba za kazdou (pokud mozno co nejnizsi) cenu umlcet.

Jedinou cestou jak ty MUKLy umlcet bylo INFILTROVAT do organizace politickych veznu nekoho, kdo by delal, co se mu rekne. Treba nekoho, kdo byl tak trosku pomateny doleva, jako bylo mnoho tzv. osmasedesatniku. Nebo nekoho, kdo mel skraloup spoluprace s bachari nebo po propusteni s StB (vsak on ten Lorenc taky nebyl zadny trouba, jiste vedel, proc tu skartaci narizuje, i kdyz pri tom porusil zakon), nekoho, koho bylo mozno lehce manipulovat prostrednictvim vydirani nebo vyhod (ale prece to znate z hollywoodskych filmu - dobry policajt, spatny policajt, carrot a stick approach). No a tak skoncila cela slavna KPV tak, jak skoncila: impotentni predem k brzkemu zaniku odsouzena elitisticka organizace neustale jenom na kolenou prosici a za 30 stribrnych na momentalni objednavku kyvajici anebo mlcici.

Vite, oni totiz nasi politicti vezni komunisticke ery, bojujici proti komunismu a trpici za svuj boj a postoje, jsou velice lehce srovnatelni treba s americkymi valecnymi veterany z let 1945-91, kteri bojovali na jinych bojistich studene valky. A ti, jak vime, maji docela jine postaveni ve spolecnosti - a take jejich zivotni podminky je tezko srovnavat treba s pane Kominkovou ci Hucinovou situaci.

A ze je primo v utajovanych stanovach KPV vyloucena ucast na clenstvi rodinnym prislusnikum postizenych a tem, kdo sice byli odsouzeni, ale nikdy nebyli v kriminale (protoze jak vime, utecenci byli odsouzeni v nepritomnosti, ale zrovna utecenci zase maji i po vsech tech letech venku vcelku stale velice nekompromisni postoj ke komunistum, tak bylo treba je vyloucit z mozneho clenstvi) a tem, kdo sice nebyli odsouzeni, ale take trpeli pod komunistickou diktaturou (treba kdyz uz jsme u tech emigrantu, jejich v drahe vlasti "pozustali" rodinni prislusnici, nebo proste jen lide sikanovani ci naopak ve vecech moznych vyhod opomijeni za sve nazory a presvedceni), to jistojiste neni jenom nahoda, ale zcela evidentni zamer.

Zajima me, jaky na to Vy mate nazor. A proc Vy si myslite, ze byl do cela KPV dosazen zrovna gen.Pernicky.

Predem dekuji za odpoved

Pavel Zverina, 27.12.2005

p.s.: Kdybyste nahodou sel po ulici a uvidel jste pana Kominka, neprechazejte na druhou stranu, jako to propustenym MUKLum delali kolaboranti zlocinneho rezimu. Klidne jdete dal a az ho budete mijet, hluboce se mu uklonte. Mate k tomu velice dobry duvod.

•••

•••

Vážený pane!

Sice nevím kdo jste, ale měl bych uvést několik věci na pravou míru.

Ve vězení jsem byl od 4. dubna 1948 do 21. června 1948, kdy jsem byl propuštěn na tzv. generální amnestii pro politické uprchlíky tzv.kopečkáře, jelikož jsem ač letecký nakrobat, prchal přes hranice jako pěšák. Byl jsem tehdy zraněn průstřelem břicha a spadla klec! Amnestie mne zachytla na Pankráci a byla vyhlášena ke dni 21. června 1948 po zvolení Klementa Gottwalda za prezidenta ČSR, když se zdravotně sesypal a abdikoval Edvard Beneš.

6. srpna 1948 mne znovu chytla šajba a já po průstřelu levé holeně jsem byl zatčen v horách, postaven před Státní soud v Ostravě a tam dne 6. října 1948 odsouzen ve věku 22 let, k trestu 20 let těžkého žaláře. Plných 17 let jsem byl ve věznicích: Plzeň-Bory, Jáchymov, znovu Bory, Mírov, Leopoldov (11 let, z toho 9 let samovazby) a poslední štace byly Valdice u Jičína, zvané Kartouzy.

Na Borech jsem se setkal mj. s parašutistou Rudou Pernickým, když mi byl dán na samovazební celu na "Samatkách C". Po všech povidačkách o sobě a mém příbuzném škpt. Karlem Martínkem s kterým byl na vojenském garnizónu v "Kapucince" v Praze, jsme byli dobří přátele. Po mém stěhování po kotcích Bor jsme se už neviděli.

V Pražském Jaru 1968 jsem 4. dubna téhož roku založil ve Frýdku-Místku organizaci K-231. Jezdil jsem na ústředí K-231 do Prahy a nikde jsem se v tom roku se jménem Rudolf Pernický nesetkal, i když jsem měl velký zájem se s ním setkat, protože jsem ho stále považoval za válečného hrdinu a těch bylo vždy poskrovnu. Prostě Pernický byl někde zalet a nebylo o něm slechu. Měl jsem dojem, že zemřel na válečné následky - omrzliny. Ty mají také i obyčejní vojáci, ale oni dostanou metál ten nejmenší, zatímco generál dostane Ritherkrouz s dubovými ratolestmi.

Mezi námi byl velký rozdíl. Já jsem byl civilista, živil jsem se svým leteckým, akrobatickým a parašutistickým uměním. Kromě občanské povinnosti jsem vůči státu a národu neměl žádné závazky, protože mě neplatil jako zaměstnance, i když jsem byl čsl. representantem na 122 Mezinárodních leteckých dnech ve všech světadílech. Stát mi tyto čundry po světě neplatil a také po mém případném zranění nebo dokonce zabití by mým rodičům nebyl povinován ani jedinou korunou. Možná, že by napsali nekrolog: "DOBRODRUH, jak žil, take tak umřel. Zapíchnul se rypákem do hnoje." Tím by to skončilo.

Občan, který si vybere zaměstnání jako voják z povolání a je v čase míru placen ze státní kasy jako ochrance, je na tom přesně tak, jako četník, policajt, či strážný bankovních trezorů, nebo zedník, stávějící vysoké tovární komíny. Všichni jsou placení za rizikové povolání a jsou vysoce pojištění. Po zabití zaměstnavatel jim nemusí nic platit, protože jejích plat vůči jiným zaměstnancům byl vysoce nadsazen a kryt vysokou pojistkou proti úrazu a úmrtí.

Voják z povolání si udělal ze státu (platců daní) dojnou krávu a proto v případě války má proti jiným občanům platcům daní morální povinnost nastavit svoji kůži za ty, co ho v míru platili a on měl přitom krásnou uléjvku. Doufám, že je to jasné.

Vyznamenání je jen pro ty, kteří bez nějakého rozkazu o vlastní vůli stali se hrdiny. V případě, že by udělal stejně tento čin a nevyšel mu, byl za to postaven ke zdi a zastřelen, pro zprotivení se rozkazu, který nevykonal, stal se zběhem anebo zrádcem! Většinou se stává, že když něco udělá z vlastní hlavy a to nevyjde, tak při zajetí zpravodajská služba protivníka z něj vytáhne rozumy i za cenu, že mu dají skopulamin, jak to dělalo Gestapo. No a on hrdina mluvil jako kniha. Sice ne každý!

Tak to je na pováženou: Co za CO!

6. srpna 1968 byl jsem donucen uprchnout před vojenskou okupací ČSR do exilu. Kromě funkce předsedy okresní pobočky K-231 ve Frýdku-Místku, byl jsem také předsedou Okresní pobočky "Společnost pro lidská práva", taktéž v F-M. Tu jsem založil souběžně s K-231 s týdenním rozdílem, na přání Generálního tajemníka Ludwika z Prahy. Jednalo se o všestranné prosazování Lidských práv Charty OSN. Nevím proč, ale na Valné hromadě této organizace jsem byl zvolen jejím předsedou.

V Pražském Jaru tohoto roku vznikaly KAN, JUNÁK a několik dalších organizací a protože jsem měl u těchto předstacitelů "nějakou popularitu" spojenou s letectvím, vězněním a mluvil jsem z patra, byl jsem zván na jejich Okresní a Krajské veřejné srazy a sjezdy, abych jako bývalý politický vězeň, který za dobu 17 let ve vězení viděl na vlastní oči masakry a vraždy, promluvil před veřejností o zločinech komunismu a jeho nebezpečí.

Dnes, s odstupem času, vidím, že to byl všechno obyčejný komunistický trik!

Američané měli v NSR atomové taktické zbraně a Rusáci ne! Bylo to hrozné nebezpečí pro Sověty. Proto podobné zbraně museli na hranici s Německem stůj co stůj dostat! České armádě je nemohli svěřit! Proto v ČSR probíhaly stále vojenské manévry, proti kterým se tvrdě stavěl president Antonín Novotný, protože ztrácel popularitu zemědělců a JZD.

Sáša Dubček přišel na svět se "Socialismem s lidskou tváří". On, odchovanec v Rusku a přišel s takovou hovadinou. Mělo to svůj smysl. Liberizace ČSR, odhalení tzv. nepřátel komunismu a vrtkavých členů KSČ. Byla to jedinečná možnost kontroly jak partajníků KSČ, tak občanů KDO je KDO. Proto se podhazovaly zbraně, např. u Sokolova-Falknova, Chebu a jinde, aby se mohlo poukázat na kontrarevoluci. Sáša a jemu podobní vykřikovali: "Občané, zachovejte klid" a podobně, aby národ ukolébali. Pustili mezi lidi knížku komunisty Mňačka "Oneskorená reportáž" která odhalovala soudce a praktiky celé justice s manipulacemi a zločiny. Byl sbírán zlatý poklad, kdy lidé v nadšení dávali zlato, prsteny atd. (Kde je ten poklad???) Byla také dána mezi občany knížka ruského spisovatele Alexandra Solženicina "Poslední dny Ivana Denisoviče" poukazující na zločiny v sovětských Gulazích. A na to nastala příprava na oklupaci ČSR. Schůzka v Bratislavě, v Čierné pri Čope a jiné tajné sleziny.

Do Ružomberku-Rybarpoli byl svolán Celostátní sjezd zaměstnanců spotřebního průmyslu. Já jsem byl nešťastnou náhodou, nebo ze zákulisního dění, úmyslně delegován jako zástupce bavlnářských textilních závodů SLEZAN na tento Sjezd. (Byl jsem po propuštění z kriminálu jako strojní zámečník údržbářem strojů v tomto mamutím podníku.) Zastupoval jsem kromě SLEZANU továrny: "Spolek pro hutní a chemickou výrobu, Vitkovické železárny, Válcovny barevných kovů v Přívoze, Bohumínské železárny a drátovny" a ještě několik podniků s počtem asi 140 tisíc zaměstnanců. Podmínka vyjednávačů byla, abych na Sjezdu promluvil o právu na stávku atd. Byl jsem určen jako jeden z posledních řečníků před polední přestávkou - obědem. Promluvil jsem o právu na stávku, proti nátlakům při úrazech zaměstnánců, že úraz se "stal" z jejích vlastní viny, o lidských právech atd. a přeplněný sál byl nadšen a tleskal. Najednou STOP! Konec a oběd. Další dva delegáti už nemohli promluvit. Vzalo to obrat o 180°.

Po polední přestávce jako první, promluvila delegátka za Oděvní průmysl Prostějov. Ta, místo aby mluvila o kulhajícím průmyslu, strefovala se do mne, že jsem zločinec, bývalý vězeň a nejsem členem ROH, atd. Já bez mikrofonu jsem se rozeřval z plných plic proti řečnici, obrátil jsem se proti tribuně a ptal se, co dělají na tribuně ministryně Macháčová a předseda ÚRO Zubka, jakto, že přežili všechna úskalí komunismu a také i vlastní soudruhy, kteří byli popravení, zatímco oni jsou stále u žlabu. Nato nastal řev, pískot, tleskání, ovace a najednou bylo po SJEZDU.

Po příjezdu domů do F-M docházely mi výhrůžné dopisy, že mě zabijí a podobně. StB vyvíjela pri mně aktivity a v Deníku "PRÁCE" byl článek proti mně, že jako věřící v Boha jsem vlastně zločinec, který při zatýkání střílel ze samopalu proti příslušníkům SNB.

Dostal jsem avizo, že v Polsku (24 km od Frýdku-Místku) je soustřeďována nějaká armáda. Nelenil jsem a za pomoci přátel z obou stran hranice, jsem se dostal do Polského Těšína a viděl na vlastní oči, co se tam děje a připravuje. Okamžitě jsem zajel do Prahy k jednomu bývalému vysokému funkcionáři KSČ, v té době byl ministrem (žili jsme spolu dlouhou dobu v izolaci na samovazbě v Leopldově) a žádal jsem ho, aby splnil slib daný mi v kriminále, jako vězeň vězňovi, kteří jsou na jedné lodi a neví zda přežijí druhého dne. Dotyčný ministr mi slib splnil a vyzbrojil mě dokumenty o popravených a jiných vězních. To šlo všechno fofrem den na den. Rozhodili jsme zprávu, že se svým kolegou - muklem odletíme z Ruzyně do Londýna (to proto, aby mě sledovali v Ruzyni) a místo toho jsme 6. srpna 1948 (14 dnů před okupací) odjeli nočním Rychlíkem z Bohumína do Vídně.

Přes Rakousko, Švýcarsko jsem se dostal do kanadského Toronta, kde jsem zakotvil. Tam jsem byl 2. ledna 1970 zvolen uprchlými bývalými politickými vězni tajemníkem této muklovské organizace ve funkci předsedy, kterou jsem měl vykonávat do doby, než se najde někdo vhodnější, než jsem byl já. Chyběl mi akademický titul, který v cizí zemí otevírá dveře na ministerstvech, hlavně, když se něco CHCE, co nemají jiní!

Po mém zvolení jsem založil časopis MUKL, který jsem vlastními silami a za pomoci manželky tisknul a rozesílal do světa na adresy, na které jsem měl pamatováka. V Torontu jsem měl kromě vlastní propagační firmy "Air acrobatic Agency" take Čsl. rozhlas na stanici CHIN - MF a AM v Torontu a také ČSl televizní program na stanici TV Cable 10 Toronto. Nato, jsem 10. března 1970 koupil vydavatelství "Our Voice" s exilovým týdeníkem "NAŠE HLASY". Pomocí těchto sdělovacích prostředků jsem dával dohromady mukly roztroušené po světě. V té době jsem dopsal svoji knížku "I POD OBLOHOU JE PEKLO", která vycházela nejdříve v novinách na pokračování a pak vyšla knížně nákladem 10.000 výtisků.

1998 V té době jsme už všichni novináři v zahraničí věděli, jak vypadá komunistický svět a jak se vrhá do propasti, když Gorbačev byl postaven před zbrojní fakta, která mu z očí do očí řekl prezident USA Reagan. To byl konec SSSR a komunismu ve východní Evropě. Zatím vy v ČSR jste ještě nic nevěděli, protože jste byli v izolaci, kterou zaštítilo StB v čele s gen. Lorencem a Prognostický ústav.

Do redakce v Torontu se mi dostaly hlášky, že v Praze se ustavuje organizace politických vězňů KPV ČR. Zakládání se dělo při přísné asistenci muklů - konfidentů StB. Pro zvolení předsedy této organizace zvláště vyvíjel nátlak Václav Havel, přes svoji spojku, mukla spisovatele Karla Pecku a několik dalších, kteří byli okamžitě finančně i hmotně zajištěni, a tak byl vnucen za předsedu Rudolf Pernický. Tam na ústředí v Praze došlo ke zradě muklů na muklech!!! Každý politik si spočítá, kolik tisíc je ještě žijících muklů - svědků komunistických zločinů a vezmeme-li si rodinné příslušníky muklů a přátel, tak by to byla pořádná politická strana, která měla v té době ještě vysoký kredit.

Protože po dohodě USA se SSSR revoluce proti komunismu nebyla možná, mohli jsme se dostat do nového Parlamentu jedině jako politická strana. Dosavadní politické strany a strany vznikající byly infiltrovány KSČ a agenty StB. Nebo si myslíte, že strana PIVA by mohla mít úspěch?! To všechno bylo děláno a zakladáno úmyslně, aby se hlasy tříštily. S novou tzv. Socialistickou stranou jsme nemohli jít, protože socialismu jsme měli plné zuby. Strana Národně socialistická zklamala, zklamali tehdy i Lidovci a soiálním demokratům jsem nevěřil, přesto, že [v ní svého času byl - pozn. jz] bývalý ministr výživy Majer, s kterým jsem se často stýkal v Kanadě a nebo USA a psal mi pravidelně články do mého týdeníku "Naše hlasy" v Torontu. Psali mi také ministr Petr Zenkl, poslanec Ota Hora a další politici, ale ti už čekali na odchod z tohoto světa.

Z počátku nápad o politické straně muklů a jejich přátel byl blokován Pernickým a dalšími členy výboru, že nemůžeme být politickou stranu, ale musíme být apolitičtí. To byl důkaz že tito funkcionáři byli už koupení za hrst rýže, jak je to v básni Svatopluka Čecha: "ZA  HRST  RÝŽE  DŮTKY  LÍŽE".

Oni na hradě a v podhradí nepotřebovali tisíce rebelů, ale jen pár jejich mluvčích, aby udrželi všechny mukly na uzdě. V čele byl mjr. Rudolf Pernický. Toho Havel okamžitě jmenoval generálem a dál mu Řád ŠTEFANÍKA. Obyčejní muklové jásali v domnění, že také dostanou metály a prebendy. A tak to šlo od desíti k pěti. Dnes jsou muklové jen k tomu, aby pokládali věnce mrtvým spoluvězňům!

Tolik na vysvětlenou. Promiňte mi překlepy a pravopisnou úpravu. Nemám tolik času. Chtělo by to osobní schůzku.

Zdraví Milo Komínek, 27.12.2005

•••

Re: článek o gen. Rudolfu Pernickém...

Je mi líto, že jste mou kritiku na obsah Vašeho článku vzala osobně. Nijak jsem Vás osobně, na rozdíl od Vás, nenapadal ani neurážel. Pokud jste ten pocit z mé zprávy získala, je to jen věcí Vašeho vnímání.

Další věc, na kterou bych rád reagoval, je to, že jsem nikdy, a račte si mé zprávy přečíst případně znovu, nenapsal, že můj názor je nejobjektivnější. Vkládáte pomyslně do úst slova a myšlenky, které jsem nikdy neřekl. Psal jsem o objektivitě historické, protože se historií, zejména vojenskou historií, nějaký ten čas již zabývám. Samozřejmě, že ani historik se neubrání nikdy tomu, aby do své práce nevnesl část svého názoru na dané téma, nicméně snahou je vždy objektivní zveřejnění faktů (tzn. pokud se něco stalo, tak se to prostě stalo - a teprve na základě toho vznikly vždy názory různých lidí v různých časových odstupech na danou událost) a hlavně ověření těchto faktů z více nezávislých zdrojů. Je to základ práce historika a pokud vím, měl by být i novináře.

Proto se mi nelíbí, že má slova chápete jen podle svého zřejmě šablonovitého přístupu, kterým lidi jak vidno měříte.Pokud pro vás každý kdo nesouhlasí s Vašimi názory a otevřeně Vám to je schopen na rozdíl od různých anonymů sdělit, na což byste podle mého názoru jako publicistka měla být zvyklá, je hned komunista, nekritický apologet a demagog, nemá smysl Vám asi cokoliv dalšího vysvětlovat a je v takovém případě debata zbytečná. Mohu diskutovat jen s někým, kdo se baví o faktech ne o svých dojmech, a kdo také je schopen diskutovat a přijímat nebo alespoň respektovat cizí názor.

Znám několik desítek emigrantů, jak těch co se po r. 1989 vrátili, tak těch co se nevrátili. Nikdo z nich, které znám, se nedělá patent na maximální demokratičnost z pouhého důvodu, že v cizině žil. Proto mne Váš argument opravdu pobavil. Sám jsem poznal též takřka celou Evropu, ale patent na demokratičnost si nedělám - je to věcí osobního postoje a cítění. Souhlasím s Vámi, že na demokracii v ČR je stále potřeba pracovat. To ale myslím neupírá nikomu právo demokratem být. To je totiž to právo demokracie :-) Váš poslední text zase plně odpovídá tomu, že ne zcela dobře snášíte zřejmě konfrontaci názorů. Já se však při svých slovech mohu opírat o fakta, ne jen o své domněnky.

Na Vašem článku Svědomí vs. Svědomí mi nevadí nic dalšího z obsahu kromě zmínek o Rudolfu Pernickém (se vším ostatním nemám důvod nesouhlasit - zkuste to pochopit), ani to, že jste jej napsala Vy a nějak byste mi vadila osobně. To vůbec ne. Vadí mi to, že píšete o člověku, který se aktivně se zbraní v ruce účastnil boje za svobodu naší země, který si zaslouží úctu a který svou vlast nezradil.

Odešel v červnu 1939 po obsazení naší země nacistickým Německem (14-15.3.1939) do Francie, do nejistoty. Zde aby mu bylo umožněno bojovat vstoupil do fr. cizinecké legie. Po pádu Francie odešel v roce 1940 do Anglie s odhodláním bojovat dále proti Německu. Tehdy rozhodně nebyly šance Velké Británie ve válce proti Německu valné. Přesto do tohoto boje R. Pernický šel. Byl často velmi kladně hodnocen svými nadřízenými jak pro svůj tehdejší morální charakter, tak schopnosti. Právě proto také mohl být po absolvování speciálních kurzů (do nichž se sám dobrovolně přihlásil a byl vybrán právě pro svou fyzickou zdatnost, schopnosti a charakter) vybrán za instruktora našich parašutistů ve Velké Británii. Právě proto, že zřejmě tyto souvislosti neznáte, nemůžete chápat, že někdo, kdo by nebyl tehdy oddán své vlasti a demokracii, nebyl kvalitní i po charakterové stránce, by nemohl být tehdy vybrán (ano staly se chyby - Čurda, Lepařík, Gerik, Horák, nicméně ti zradili během nasazení a tvořili malé procento chyb při výběru mužů na speciální úkoly - Pernický se během nasazení v akci nikdy nevzdal a v týlu nepřítele vytrvale odhodlaně bojoval až do konce války). Patřil k nejtvrdším. Nechtěl však stát v ústraní, když probíhal boj proti nacistickému Německu, i za osvobození Československa.

Sám se hlásil do akce. Nebavilo jej jen cvičit ostatní, chtěl být sám nasazen, aby se mohl sám s Němci utkat a aktivně za svobodu své země bojovat. V noci 21.12.1944 byl v rámci operace TUNGSTEN jako její velitel vysazen v Protektorátu Čechy a Morava. Zbytek už jsem Vám psal, včetně toho, že v březnu 1949 byl novým komunistickým režimem degradován a odsouzen na dvacet let (jako většina čs. vojáků ze západu, v podstatě za to, že bojovali za svobodu své země na "špatné" straně. V padesátých letech byl totiž tou jedinou správnou stranou, na které se smělo bojovat za války proti Němcům Sovětský svaz). Právě tohle ve Vašem článku dost chybí. Když o někom jako gen. Pernický řeknete ono "A", bylo by myslím korektní, abyste řekla i ono "B". Jinak si těžko čtenář, třeba neznalý historie může na základě Vašeho článku udělat zcela zcestný názor. Pernického líčíte jen jako vypočítavého padoucha. Přitom hájil svou čest, což je logické u vojáka, důstojníka.

A nakonec - přejte opravdu jen to, co myslíte upřímně :-)

Mějte se hezky

Pavel J. Kuthan

•••

Vážená paní,

po Vaší reakci, kterou bylo zveřejnění osobních mailů, v nichž jsem vám vyslovoval svůj názor, na internetu, již Vám nemám co sdělit. Je to podle mne nečestné a nekorektní. Navíc jste jaksi "zapomněla" jednu z mých reakcí předat ke zveřejnění. Za své názory se nestydím a stojím si za nimi, protože je mám podloženy dostupnými fakty. Pokud budu mít možnost seznámit se s fakty, které ta dosavadní vyvracejí, rád názor případně změním. Vycházím z faktů. Ta jsem Vám také psal.

Je myslím ubohé, že mi stále vkládáte a přisuzujete slova a myšlenky, které nesdílím a které jsem nikdy nevyslovil. Také to, že mne osočujete různými urážkami a šablonovitě mne zařazujete do svých škatulek jen z pouhého faktu, že jsem si dovolil v jedné jediné věci s Vámi nesouhlasit a na základě dostupných faktů mít odlišný názor. Není potřeba mi vysvětlovat věci SPB vs. KSČ apod., jsem s problematikou docela seznámen a vím, že v této organizaci bylo vysoké procento oddaných a nadšených členů KSČ. V otázce zločinů komunismu sdílíme oba stejné stanovisko. O to tragičtější je myslím Vaše reakce v záležitosti mých připomínek ke ínkám o gen. R. Pernickém, kdy jsem si "dovolil" pouze poukázat na to, že když hodnotíte nějakou osobu typu gen. Pernického, je dobré hodnotit ji v celém kontextu. Gen. Pernický byl především člověk. Jako takový dělal též chyby (jedné takové lidské chyby - nebo řekněme nekorektnosti - jste se třeba svým konáním vůči mě dopustila z mého pohledu Vy, přesto na základě toho nesoudím celou Vaši osobnost a činnost). Soudíte-li jej, ukažte celou pravdu o jeho životě - stačí pár vět, nemusí to být román. Myslím, že R. Pernický by si to zasloužil. Nechtěl jem po Vás přece, abyste pravdu zamlčovala, jen abyste pravdu o jeho životě řekla celou.

Toť vše. Můžete tuto mou reakci opět zveřejnit... Pokud možno celou a nezkrácenou. K tomu Vám na rozdíl od předchozích souhlas dávám. Ve slušných společnostech se v případě korespondence toto ctí.

S pozdravem

Pavel J. Kuthan, 27.12.2005

•••

Vážený pane Zvěřino,

se zájmem jsem si přečetl Váš mail. Děkuji vám za něj i za internetový odkaz, na němž jsem zjistil, jakých paní novinářka "par excellence", pokud její reakcí na mé autorizované vyslovení vlastního názoru (což dnes v době anonymů není zrovna samozřejmostí) je to, že soukromé osobní maily, v nichž jsem ji svůj názor otevřeně vyslovoval, zveřejní - navíc mám dojem, že chybí jedná má reakce (zřejmě v rámci "objektivity" byla pozapomenuta). Nepřipadá mi podobné konání čestné a korektní.

Věci, které mi píšete mi nejsou neznámy a není myslím potřeba mi je vysvětlovat. Nikdy jsem netvrdil, že SPB nepodporoval KSČ a že v něm nebylo vysoké procento oddaných komunistů. To samozřejmě odsuzuji také. Také chápu to, že všichni ti komunisté se po roce 89 nerozplynuli, ale žijí mezi námi dále.

Jediné, k čemu jsem cítil povinnost se vyjádřit v článku paní H.Catalanové, byly zmínky o generálu Pernickém. Myslím totiž, že když jsou v jejím článku, který jej má "představit" jako jednoho z těch komunistických členů SPB, bylo by korektní také zmínit v pár větách jeho minulost celou, protože udělat jednoznačného padoucha z válečného hrdiny (a tím byl - např. 2x čs. válečný kříž, medaile "Za chrabrost" ad.) a z člověka, který za to, že bojoval za svou vlast byl komunistickým režimem odsouzen v březnu 1949 na 20 let, není korektní. Jsem totiž názoru, že člověk se má hodnotit v celém svém osobnostním kontextu. Generál Pernický byl především člověk. Ano, mohl dělat chyby stejně jako se jich dopustí každý. Hodnoťme je tedy, ale zároveň nezapomínejme i na kladné, co vykonal. Toť vše.

K SPB - do této uměle vzniklé organizace, tvrdě pod vlivem KSČ, která jí řídila, byly následně během padesátých let násilně zahrnuty i další organizace, sdružující veterány, např. Československá obec legionářská (které byl tak ukraden svazem majetek a byl přidělen SPB). Setkal jsem se také s několika válečnými veterány, kteří byli do této organizace víceméně natlačeni. Pokud byl někdo válečný veterán a NEBYL členem SPB, byl často následně dotazován pročpak není členem SPB a musel vysvětlovat. Tím nijak neobhajuji takové případy, jen vysvětluji, že ne každý člen SPB byl členem oddaným, nadšeným a dobrovolným. Mimoto, výhody válečných veteránů mohli užívat většinou pouze ti v SPB, protože tato organizace měla i monopol při udělování práv dvěstěpětapadesátky.

Členem KPV nejsem, tudíž na Váš dotaz nemohu za politické vězně, jichž si nesmírně vážím, odpovídat. Nicméně vycházíme-li z logického předpokladu, že organizace si volí své předsedy i jako představitele svého společenství před společností, těžko by si organizace, sdružující politické vězně komunistického režimu, volila za předsedu nadšeného oddaného komunistu (kterým těžko bude politický vězeň, který si v padesátých letech užil své). Toť logický předpoklad. Skutečnost Vám je schopna sdělit jen KPV. R. Pernický byla touto organizací následně udělena i funkce čestného předsedy, kterým zůstal do své smrti tento měsíc.

Samozřejmě věřím i tomu, a sám jsem se o tom i dozvěděl, že do těchto organizací se postupem času infiltrovali i lidé s komunistickou minulostí. Těžko by se myslím však mohl někdo, kdo by byl veřejně nadšeně oddaný režimu KSČ, následně stát předsedou organizace obětí KSČ.

Mrzí mne, že paní Catalanová reaguje tímto způsobem, protože jsem toho názoru, že názorově v otázce KSČ a zločinů komunistického režimu stojíme na stejné straně.

Podobný způsob uvažování, který jsem připomínkoval v případě gen. Pernického paní Catalanové, však vytýkáme i těm, kteří např. v otázce bratří Mašínů (kterých si vážím) odsuzují jejich činy z pouhého faktu, "že zabili onoho pokladníka". To KSČ rvala x let lidem do hlav. Pokud se ale lidé nedozvědí, že onen pokladník měl zbraň, kterou hodlal použít, a že byl zabit v sebeobraně, a neznají další kontext osudu a konání bratří Mašínů, těžko se divit tomu, že této komunistické demagogii věří, že?

Věřím ve snahu v pochopení a jsem rád, že z Vaší zprávy cítím snahu o rozumnou diskusi, ne zkratkovité konání.

Je mi líto, že mé z kontextu vytržené reakce, mířené paní Catalanové, jsou zřejmě účelově představovány jako protinázory jejím článkům o zločinech komunismu. Jako potomka příslušníků I. a II. odboje, kteří se v letech 1948-1989 "užili" své, mne to velmi mrzí.

S pozdravem

Pavel J. Kuthan, 27.12.2005

P.S. Máte-li prosím kontakt na pana V. Hučína, kterého si vážím a který též reagoval na mé zveřejněné osobní maily paní Catalanové, buďte tak laskav a přepošlete mu i tento můj mail v plném znění. Jsem přesvědčen, že z počátečního nepochopení podstaty mého mailu vznikají řetězově další. Děkuji.

Ten odkaz na životopis gen. Pernického a jeho kmenový list vojenské osoby na internetu jsem v osobním mailu paní Catalanové napsal já. Nešlo tedy o žádné "přežvýkávání". Jak jsem uvedl mým cílem totiž bylo pouze to, aby byla čtenářům článku paní Catalanové známa fakta o předchozím životě gen. Pernického celém tak, aby si čtenář mohl udělat obrázek sám.

Mějte se krásně

P. J. Kuthan

•••

Pane Kuthane,

nebudu se nijak siroce rozepisovat, to uz jsem udelal minule, jenom se zastavim u nekolika bodu Vaseho dopisu:

1) pisete, ze pani Catalanova se mela zminit o celem zivite gen.Pernickeho. Zrejme zapominate, ze clanek, ktery zacal tuto diskusi, byl zverejnen PRED TREMI LETY v roce 2002 jako reakce na podivne a vskutku ostudne chovani gen.Pernickeho (nebo jak rika pani Catalanova "jesitnost a nevule R. Pernickeho priznat vlastni pochybeni") vuci bratru MUKLovi. Ten clanek je vpodstate informaci o SPORU Kominek vs. Pernicky, ne o gen.Pernickem.

Pani Catalanova ale take jasne rekla, ze gen.Pernickemu neubira jeho zasluhy, jenom pripomina neco, co by nemelo byt zapomenuto. Ale to az v reakci na Vas dopis v roce 2005, nikoli v prvotnim clanku.

2) jenom pro mou informaci, protoze jsem to nenasel, ale Vy to jiste budete vedet: KDY PRESNE byla gen.Pernickemu udelena valecna vyznamenani?

3) k nezarazeni jedne Vasi reakce doslo nedopatrenim a je to, jak vidim, opraveno. Pribyla take reakce od pana Kominka, jiste si ji rad prectete, vrele doporucuji.

4) co se "prezvykani" tyce, mel jsem na mysli pouze to, ze znovu opakujete, co je uz na internetu zverejneno, byval by jiste stacil link.

5) co se tyce "soukrome" korespondence, je mi lito, ve svych dopisech pani Catalanove jste nikde vyslovne neuvedl, ze se jedna pouze o soukromou korespondenci, jejiz zverejnovani si neprejete. Zijeme v moderni dobe, diky niz "soukromi" na internetu neexistuje. Preci jiste dobre vite, ze co je jednou poslano, je volne dostupne kazdemu, kdo ma alespon jakous-takous pocitacovou gramotnost. Nemusite se, a rozhodne se nemate, ale ceho obavat - jde pouze o verejnou diskusi. Na svuj nazor mate narok jako kdokoli jiny, nikdo Vam ho nebere a jiste neni na skodu ho zverejnit, i s celou tou diskusi kolem. Doprejme si alespon te svobody slova. Ze pisete pod svym jmenem ocenuji, ale odpovedel bych i anonymovi; jsem pevne toho nazoru, ze jde jde o obsah, nikoli o osobu pisatele.

6) z Vaseho posledniho majlu me zvlaste zaujala veta "Tezko by se myslim vsak mohl nekdo, kdo by byl verejne nadsene oddany rezimu KSC, nasledne stat predsedou organizace obeti KSC." To je moc pekne receno. Akorat kdybych ji psal ja, napsal bych VEREJNE velkymi pismeny. Protoze to je v te vete to dulezite.

Skoda, ze jste neodpovedel primo na mou otazku proc Vy si myslite, ze byl do cela KPV dosazen ZROVNA gen.Pernicky. Myslel jsem, kdyz jste se ptal pani Catalanove, ze uz mate odpoved v kapse. (Mimochodem, v dopisu pana Kominka je odpoved docela jasna.)

7) jsem rad, ze, jak rikate, jste nazorove v otazce KSC pani Catalanove velmi blizko. Zkuste si ve volne chvili procist nektere jeji clanky, a take zkuste nahlednout do SVEDECTVI pana Kominka, asi se Vam otevrou oci ponekud vic, 3. odboj byl stejne hrdinsky, jako 1. a 2., a diky tomu, ze jsme se se svou komunistickou minulosti jeste nevyporadali, pokracuje stale.

8) panu Hucinovi Vas dopis samozrejme preposlu.

Dekuji za pozornost,

Pavel Zverina, 28.12.2005

•••

Pane Zverino,

omlouvám se, ale vzhledem k záplavě emailů, jež jsem obdržel ve věci konání paní Catalanové - zveřejnění osobní korespondence na internetu bez souhlasu druhé strany - se z důvodu časové tísně vyjádřím pouze heslovitě k vašim bodům:

1) Měl jsem na mysli život R. Pernického PŘED tímto článkem - tj. válečnou inulost, poválečné zostuzení a odsouzení komunistickým režimem do vězení. Je to myslím pochopitelné z již dříve ode mne napsaného. V časové rovině PO článku již R. Pernický jen bojoval s podlomeným zdravím. V tomto boji bohužel podlehl nyní v prosinci.

2) Musel bych kvůli tomu, abych to zjistil podrobně do archivu k vyhledání dokumentace. To ale může udělat kdokoliv, tedy i Vy. Pokud tedy chcete, obraťte se na archiv v této věci sám. Nejste-li v ČR, komunikují z archivu i po internetu nebo poštovně.

3) Reakci pana Komínka jsem si přečetl. Jen podporuje mou domněnku, že se jedná o nedorozumění, které řetězově tvoří další a věřím též, že při vůli k věcné diskusi by se vysvětlilo. Kromě mé zmínky a apelu paní Catalanové o posuzování gen. Pernického v CELÉM kontextu, o žádnou neshodu nejde. Jde mi o zveřejňování CELÉ pravdy.

4) Promiňte, pochopil jsem to tak, že mne obviňujete z autorizování parafrázovaných faktů. Nejsem autorem životopisu gen. Pernického, jen jsem hlavní body jeho života - právě ty, které podle mne měly být v článku v rámci objektivity zřejmě zmíněny - parafrázoval.

5) Nevěděl jsem, že ve svobodné společnosti, která se hlásí k demokracii, musím na konci každého dopisu nebo emailu psát "jedná se o osobní korespondenci a nedávám souhlas k její medializaci"...

6) Souhlasím s Vámi. Máte snad doklad o tom, že R. Pernický VEŘEJNĚ a NADŠENĚ někdy podporoval komunismus? Na Vaši otázku k předsednictví KPV Vám těžko mohu odpovědět, když členem konfederace nejsem. To je myslím zcela logické. Psal jsem vám již minule, abyste se na důvody zeptal KPV. Věřím, že Vám odpoví, jedná-li se o čestného předsedu této organizace.

7) Souhlasím s Vámi. Též jsem něco o III. odboji četl, buďte bez obav.

8) Děkuji.

S pozdravem

Pavel J. Kuthan, 28.12.2005

•••

Vazeny pane,

nemate pravdu ani v osocovani me osoby ze "zkratkoviteho" chovani a nekorektnosti.:-) Uvedomte si, prosim, ze zde nejde o "osobni" korespondenci, ale vyjadreni ctenare k memu clanku, coz povazuji za vec verejnou, za komentar k tematu. Clanek je stale na Netu, jako i dalsi moje veci a rada se podilim o reakce ctenaru s dalsimi lidmi. Podnecuje to premysleni a svym zpusobem se jedna o doplnovani prazdnych mist, o kterych bychom se treba nikdy nedozvedeli. Za osobni povazuji pouze korespondenci se svymi prateli a jak kazdy vi, ani ta neni na Netu "soukroma", ma zcela jiste vic ctenaru nez obycejny pohled poslany obycejnou postou.

Vidim, ze skutecne vychazite z faktu, ktere Vam nekdo jiny predem predestrel (archivni materialy, pameti, opisovani z jiz napsaneho atd. - podivala jsem se na par veci na Vasich strankach...), coz vsak nemohu povazovat za Vas vlastni prinos historii. Nejste ani schopen objektivniho hodnoceni a vlastniho, nezaujateho nazoru.

Muj clanek se tykal jedne epizody, ktera gen. R. Pernickemu na cti nepridala. Nepovazovala jsem za podstatne pri te prilezitosti omilat jeho cetne zasluhy, o kterych jiste panuje vseobecne povedomi. Prikrocila jsem k jeho lidskemu (nikoliv svatemu) charakteru z uhlu jineho mukla, Milo Kominka. Vsechna fakta se zakladaji na pravde a Vy jste se jimi vubec nezabyval! Hlavne Vam slo o to, aby Vas hrdina zustal bez poskvrny! Ale tak se prece skutecny historik nemuze nechat zavest. Snad jste si precetl i dalsi mnou zaslane odkazy, clanek pana Tihelky a clanek pana Dolejsiho. Zejmena ten druhy znovu ukazuje, ze to s tou cti u gen. R. Pernickeho nebylo az tak vyzehlene, jak byste Vy i nekteri jini jiste radi videli.

Doufam, ze jste se jiz uklidnil, ze Vam nekdo sahl na hrdinu.:-) Take doufam, ze nase vymena nazoru bude pro Vas prinosem a ze se zamyslite nad skutecnym poslanim dobreho historika, jimz se jiste jednou stanete. Clovek se musi stale ucit a nazory druhych pomahaji. To hovorim z vlastni zkusenosti. Tak uz nepiste vsude mozne, jak je moje jednani nekorektni a zkratkovite apod. Nema to smysl a je to zase jen vec nazoru, v tomto pripade Vaseho, ktery se snazite vehementne prosazovat.:-)

Vite, uz snad ani tak nejde o gen. Pernickeho (alespon z moji strany), jako o tu nasi ceskou historii, ktera byla a je vzdy poplatna rezimu, ve kterem vznikala a vznika. A to je spatne. Treba v pripade Jana Masaryka - o nekterych vecech z jeho zivota se dodnes nechce slyset. A ze to nebyl zadny troskar! Jiste vite, ze ve 38. roce defraudoval v Londyne neco malo pres milion korun. A ze to na nej komunisti vedeli, a ze on vedel, ze oni vedi...:-) Jeden z obrazu a nevyhnutelne dusledky... Koneckoncu ani ve vlade nebyl prilis pevny, protoze pokud bylo nejake hlasovani na tzv. ostri noze, vzdy si nekam odskocil - vetsinou na zachod, aby nemusel hlasovat pro prijeti... To vse a dalsi prispiva k vytvareni obrazu o osobe, polidsteni, fakta, ktera nam cloveka priblizi a ukazi takoveho, jaky skutecne byl a snadneji pak pracujeme se svymi nazory. A jsou dalsi veci - legie, vychodni fronta, vyhaneni Nemcu po valce a zverstva s tim spojena, ceska kolaborace s Nemci i Sovety, nase prvni komunisticka vlada, ktera se jiz vytvarela v nemeckych koncentracich atd., atd.

Pane Kuthane, dekuji Vam za Vase nazory a do dalsich let preji jen to dobre a hodne osobnich i pracovnich uspechu.

Hana Catalanova, 28.12.2005