•••
Každé budování, zejména však budování státu, vyžaduje dlouholetých cílů a stoprocentního úsilí v přítomnosti.
Jediná půda, z níž vyrůstají dlouhodobé cíle i stoprocentní přičinlivost občanů, je právní jistota. Je to také půda, z níž se rodí občanský cit a obětavá vůle pracovat pro stát.
Jsou určitá přirozená pravidla, jež platí nad zákony, protože jsou založena na lidové povaze. Jedním z nich je zkušenost, čím více zákonů, tím méně právního pořádku a jistoty. Čím větší rychlost ve výrobě zákonů, tím kratší jejich trvání, tím větší chaos. Nejosudnější mezi nimi jsou nouzové zákony a nařízení výjimečná...
Míra nezaměstnanosti ve státě je přímo úměrná míře právní jistoty, nebo nejistoty. Nezaměstnanost, bída, bankroty, jsou pokuty, jež moderní lidstvo platí za porušení této hlubší právní jistoty, jež znamená nejen řádné soudnictví, ale hlavně bezpečnost před politickou demagogií, konfiskacemi, sabotáží a podobně.
Jediným motorem hospodářského oživení je právní jistota, možnost spolehnouti se na trvalost všech zákonů a na to, že právní řád nemůže podléhat časovým změnám podle různého politického nátlaku.
Jan Antonín Baťa: Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, Zlín 1938
•••
•••
Dnes už na sklonku svého života ve svých 83 letech, po přežití tří srdečních operací a jednoho nedávného infarktu, utrpěného následkem stáří mého srdce i prožité hořkosti, moje už 79-letá manželka Edita a já cítíme a jsme přesvědčeni, že je naší povinností upozornit formou otevřeného dopisu poctivé lidi, kteří mají jednání nebo obchodují s panem Tomášem J. Baťou, také známým jako Tomáš Baťa Jr. Týká se to též lidí, kteří mají s tímto obchodníkem přátelské styky i těch, kteří pracují v jeho podnicích.
Následující text vysvětluje nutnost upozornění.
Pane Tomáši J. Baťo nebo Tomáši Baťo Jr.
Především je třeba upřesnit a ujasnit Vaše jméno, aby se nepletlo se jménem Vašeho ctihodného otce Tomáše Bati, toho pravého Tomáše Bati, muže, jehož jméno se psalo s velkým "M", poctivým to člověkem, velkým podnikatelem, rozeným vůdcem a majitelem všech výjimečných vlastností výjimečných lidí. Je třeba ale přiznat, pane Tomáši Baťo, že ačkoliv jste zdědil jméno Vašeho otce, nezaručilo Vám to zdědit také všechny jeho vlastnosti.
A co je snad ještě horší, nevštípilo Vám to dobrý příklad, ctnosti a jeho charakter. Naopak, z druhé větve Vaší rodiny jste zdědil vlastnosti ne tak šlechetné, ani tak etické a morální. Ty se projevily v procesech, které Vaše matka, paní Marie Baťová, s pomocí a podporou svého bratra a Vašeho strýce pana Alexandra Menčíka a přes všechny příkazy a proti vůli Vašeho otce vedla proti Vašemu strýci Janu Antonínu Baťovi, nevlastnímu bratru toho pravého Tomáše Bati, tvůrce Baťovy Světové Organizace a pracovní filosofie, která neexistovala nikde jinde na světě. Té filosofie, kterou Váš strýc Jan A. Baťa znal, pochopil a rozmnožil a kterou Vaše řízení, čistě Vaše řízení, z Organizace vymýtilo.
Pravý Tomáš Baťa nestačil vštípit do duše a mysli svého jediného syna tu nádhernou, tu výjimečnou filosofii práce a vědom si toho, že jste neporozuměl a nebyl schopen uvážit jeho ideály, rozhodl se k jinému řešení. Jistě to připadá mnohým jako podivné, že Tomáš Baťa vybral Jana Antonína Baťu za svého pokračovatele, aby kráčel v jeho šlépějích a vedl kupředu jeho obdivuhodné dílo. Můžeme dnes uznat, že Tomáš Baťa byl nadán vycítit schopnosti a také jejich nedostatek u svého syna a určil proto svého bratra za svého nástupce jako člověka, který měl v jeho chápání právě ty vlastnosti, které byly nutné ku pokračování jeho obdivuhodného díla ve chvíli, kdy by jeho životní dráha měla skončit.
Po všech těch politováníhodných událostech, které Vám umožnily zmocnit se tak neobvyklým způsobem Baťovy Světové Organizace a přišly teď na světlo Boží se potvrzuje, proč tak dokonalá filosofie práce byla Vaší nedostatečnou kapacitou a neporozuměním ideálu Vašeho otce z Baťovy Organizace vymýcena. Váš otec učinil z Vašeho strýce svou pravou ruku, vychoval ho, přichystal ho a přálo mu štěstí, že si v něm odchoval dalšího muže s velkým "M", morálně, eticky a pracovně jemu podobného. Váš otec dobře věděl, čeho byl schopen jeho jediný syn a pokusil se ochránit své životní dílo od problémů, které viděl v budoucnosti, kdyby se Organizace ocitla pod Vaším vedením.
Veřejné výroky Vašeho otce, jako například otázka, kdo dostane jeho husle - naznačil tehdy jasně, že jeho husle dostane ten z jeho blízkých spolupracovníků, který na ně bude nejlépe umět hrát. Vaše hudba ale nikdy neladila a postrádala rytmus Baťova orchestru. To jen potvrdilo, že obavy Vašeho otce byly oprávněné. Jistě si vzpomenete na výrok Vašeho otce ohledně dědictví. Vyjádřil se jasně, že jeho syn nezdědí nic více nežli to, co bude schopen vybudovat, protože věděl, že bude třeba budovatele podniku a obchodu a že Vy, jeho syn a jediný potomek, jste tomu byl příliš vzdálený.
Americké a anglické úřady a rovněž vláda "presidenta" Beneše – ti všichni věděli, koho postavit do čela Organizace na místo patřící po právu Janu Baťovi, aby byl poslušný pouze zájmům těchto zemí. Neboť on byl lvem, proti jehož schopnostem se žádný z amerických či anglických výrobců obuvi nedovedl postavit a musel proto být zničen za každou cenu. Dokazují nám to tajné kabelogramy vyměněné mezi zmíněnými vládními úřady.
Byl jste ideální volbou, protože:
••• (a) jste přesvědčil dotyčné úřady, že nemáte profil vůdce, takže ani Váš otec si Vás nevybral a raději prodal celou Organizaci svému bratru Janu Baťovi a uzavřel s ním kupní smlouvu potvrzenou v poslední vůli pravého Tomáše Bati.
Oba výše zmíněné doklady byly uschovány v jeho osobní pokladně a Vy a Vaše matka jste byli přítomni při otevření pokladny notářem. Ten vyhotovil protokol podepsaný Vaší matkou a přítomnými svědky, pány Alexandrem Menčíkem, Dominikem Čiperou, Hugem Vavrečkou a notářem Hugem Försterem, a souhlasili jste s celým postupem.
Dokazují to dva dopisy, které jste podepsali a odeslali. První ze dne 06/06/1933 je adresovaný ministerstvu financí, kde uznáváte kupní smlouvu uzavřenou dne 10/05/1931 mezi Vaším otcem a Janem Baťou a další pak je ze dne 08/06/1933 okresnímu soudu ve Zlíně, kde se Vaše matka a Vy představujete jako zákonní dědici jmění zanechaného Vaším otcem Tomášem Baťou a způsobujete se ku pozůstalosti po Vašem otci Tomáši Baťovi. Nelze také opomenout protokol ze dne 23/06/1933, kde okresní soud ve Zlíně zákonně vyřizuje odevzdání pozůstalosti toho pravého Tomáše Bati Vaší matce a Vám. Dokument uvádí částku dvacet miliónů českých korun, které Vám Váš otec ponechal jako část těch padesáti miliónů českých korun, o kterých se zmiňuje ve své poslední vůli jako o pohledávce, kterou měl u Jana Bati, výsledek to prodeje Organizace.
Vy sám jste později tvrdil, že poslední vůle Vašeho otce nebyla platná a dokonce že vůbec neexistovala, ale použil jste větší část těchto peněz, které Vám byly vyplaceny Janem Baťou, takže na Vašem účtu zůstalo po válce něco víc jak milión českých korun. Ty jste se pokusil vyinkasovat, ale Vaši právníci Vás upozornili, že by to byla strategická chyba, protože by to potvrdilo, že poslední vůle Tomáše Bati existovala a že byla zákonně platná, že byla Vámi a Vaší matkou přijata a že rozhodnutí a rozsudky cizích soudů byly nezákonné;
••• (b) k Vašemu dobru se Váš profil hodil Američanům a Angličanům, protože jste byl schopen přinutit starého a nemocného Franka Musku, aby Vám v dobré víře a přesvědčení, že jedná s důvěryhodnou osobou věrnou Janu Baťovi (kterého jste ale za pomoci jeho katů, řízených americkou a anglickou vládou, udržoval "incomunicado" v Brazílii), předal prostředky patřící firmě Leader A.G. (tedy Janu Baťovi), v daném případě zlato a peněžní prostředky.
Ale jedno tajemství, týkající se 826 akcii Leadera A.G. ani tajný klíč od bankovní schránky, kde byly akcie uloženy a o čem jenom Muska a Jan Baťa věděli, to se Vám nepodařilo vynutit od toho věrného Čecha. Dá se to vyrozumět z předběžného výroku amerického soudce Schreibera v procesu, který jste Vy a Vaše matka vedli v New Yorku proti pozůstalosti Franka Musky. Z něj vyplývá, jak jste mohl zahájit proces proti Vašemu strýci Janu Baťovi, když "správce jmění Franka Musky, který byl obžalovaný spolu s Chase Deposit Company v procesu pro znovuobdržení vkladu, obdržel mandát kterým přivolal Jana Baťu, nevlastního bratra Tomáše Bati, do procesu jako odpurce".
Dokazuje to jasně, že ani Vy ani Vaše matka jste nevěděli, kde bylo uschováno těch 826 akcií Leadera A.G., ani kde se nacházelo ostatních 1170 akcií. A proč byste to měli vědět? Vždyť Vaše matka a Vy jste vlastnoručně odevzdali celou Baťovu Organizaci včetně akcií Leadera A.G. Janu Baťovi, poslušni tehdy poslední vůle Vašeho otce, pravého Tomáše Bati. Tehdy jste dodrželi a ctili české zákony. Až posléze a po mnoha letech jste je zneuctili a zesměšnili, když jste dopustili, aby americký soudce rozhodoval a soudil otázky už dávno českými zákony rozhodnuté, jakoby zvyky a zákony rodné země byly méněcenné a druhořadé. Také ve Spojených Státech, kde jste získal těsné vítězství u odvolacího soudu v New Yorku, Jan Baťa obdržel dva z pěti hlasů.
Abychom Vám občerstvili paměť, jeden z hlasů Vám příznivý, hlas soudce Froessla, byl v závěru zdůvodněn následovně:
"Uvádí se, že akcie Leadera A.G. byly převedeny na Jana následkem chování Tomíka, tedy Vás, a Marie (Vaší matky), jako část pozůstalosti ve výši třiceti nebo čtyřiceti miliónů dolarů. Mnohé důkazy, uvedené v tomto procesu, jsou spojené z tímto tvrzením."
NEPOVAŽUJEME ZA NUTNÉ TYTO DŮKAZY PODROBNĚ ANALYZOVAT. POVAŽUJEME ZA DOSTATEČNÉ, ŽE NEBYLY PŘEDLOŽENY DŮKAZY NĚJAKÉHO UZNÁNÍ MARIÍ NEBO TOMÍKEM, ČÍMŽ BY TVRZENÍ BYLO PROKÁZÁNO".
Vy víte, že důkazy existují, že se dnes nalézají v rukou členů rodiny jak v Brazílii, tak ve Spojených Státech, a pro jistotu též u třetích osob a že nebyly soudům předloženy, protože během soudních audiencí byly zadrženy v tehdejším Československu, aby Jan Baťa a jeho právníci neměli k nim přístupu. Mluvíme zde o dopisu podepsaném dne 06/06/1933 vdovou Marií Baťovou a jejím synem Tomášem Baťou, už zletilým, adresovaném ministerstvu financí, kde oba uznávají kupní smlouvu, ustanovenou dne 10/05/1931 jako zákonnou a pravdivou a uvádějí, že proti ní nemají žádné námitky. Předložením tohoto dokladu by hlas soudce Froessla musel být nepochybně ve prospěch Jana Bati a Vy byste byl poražen třemi hlasy proti dvěma;
••• (c) byl jste připraven ke všemu od chvíle, kdy jste se nepravdivě vyjádřil u tribunálu, že neexistoval dokument podepsaný Vaší matkou a pěti spolupracovníky Jana Bati, který potvrzoval, že akcie firmy Baťa A.S. Zlín byly předány "pro forma" vzhledem k problémům s německou okupací a měly být Janu Baťovi vráceny po válce.
Dokazují to potvrzenky podepsané Vaší matkou, která držela 25%, a ostatními pěti řediteli, držícími 7% každý.
Jistě si vzpomínáte a svět se o tom musí dozvědět, že v červnu roku 1945 jste přijel do Československa jako informační důstojník při diplomatickém doprovodu. Zmiňuje se o tom soudce Schreiber v rozhodnutí uveřejněném v New York Law Journal ze dne 24 ledna 1950 a dále uvádí, že jste využil příležitosti a promluvil s notářem Hugem Försterem "ohledně jmění, které Vám zanechal Váš zesnulý otec, a obdržel tak doklady, které se týkaly jeho pozůstalosti". Notář Förster to byl, který vyhotovil protokol při otevření pokladny Tomáše Bati otce. Tento protokol dokazoval, že Vaše matka Marie Baťová, Váš strýc Alexander Menčík a Vy jste byli očitými svědky přítomnosti akcií Leader A.G. v pokladně. Tento protokol však nebyl ukázán a předložen v procesu, kde rozhodoval soudce Schreiber.
Tak také zde potvrzujete, že jste byl schopen dopustit se jakékoliv nepravosti, křivé výpovědi a dokonce i zločinu, protože jste si vybral pouze doklady, které by Vám přinesly příznivé rozhodnutí v řízení vedeném proti Janu Baťovi.
Ujistil jste se, že ostatní doklady (včetně protokolu), které dokazovaly práva Jana Bati a které se dnes všechny nacházejí v našich rukou, zůstanou nedosažitelné a uschované za železnou oponou, dokud se celá Baťova Organizace nebude nacházet pod Vaší kontrolou a dokud Váš strýc nebude rozdrcen pod tíhou lží, podlých zrad, falešných obvinění a nemožnosti bránit se a pokračovat v boji, což nakonec způsobí jeho předčasnou smrt v roce 1965.
Musíme zde zdůraznit pro Vás příhodnou shodu okolností.
Protokol, který dr. Hugo Förster vypracoval při otevření pokladny Vašeho otce, doklad ku kterému Váš strýc neměl přístup během svého života, a zároveň ten nejhlavnější důkaz v jeho prospěch, nebyl archivován spolu s ostatními pozůstalostními doklady a poslední vůli pravého Tomáše Bati, nýbrž v osobních archivech dr. Huga Förstera, jak nám vysvětlil ředitel zlínského archivu dr. Pokluda při naší návštěvě v roce 1991.
Souvislost faktů je průhledná. Vyhledal jste si dr. Huga Förstera a ne ředitele zlínského archivu, jak se dovídáme z rozhodnutí soudce Schreibera, protože dr. Förster byl tchánem Ferdinanda Menčíka, jednoho z Vašich nejbližších pobočníků a byl rovněž synem bratra Vaší matky, Alexandra Menčíka, který byl také klíčovým svědkem proti Vašemu strýci Janu Baťovi. Stačí sečíst dvě a dvě a přijdeme ku správnému výsledku;
••• (d) našel jste si způsob, jak získat spoluvinu důvěrných advokátů Vašeho strýce ve švýcarské kanceláři, vedené zpočátku dr. Wettsteinem a po jeho smrti dr. Juckerem, uzavřením sňatku s dcerou dr. Wettsteina, která Vám právnickou kancelář přinesla věnem.
Dotyční právníci od té chvíle pracovali proti Vašemu strýci Janu Baťovi. Tedy proti člověku, který je představil Vašemu otci, pravému Tomáši Baťovi, a jenž napomohl jejich kontraktaci. Do pouzdra s věnem byl pečlivě vložen úder té nejpodlejší a nestydaté zrady právníků, kteří do té chvíle požívali naprosté důvěry Jana Bati a novomanželé je dovedli mistrně zmanipulovat;
••• (e) vydával jste knihy a falešné výpovědi o Baťově Organizaci a překrucováním událostí a pravdy jste vymýtil jméno Jana Bati z období největšího růstu, rozvoje a výnosnosti podniku. Přesvědčoval jste lživým a podlým způsobem, že jste to byl Vy, kdo nastoupil po smrti Vašeho otce v Organizaci jako nový majitel a šéf (byl jste ještě nezletilý, pravda?), jenž přivedl podnik k tak neuvěřitelnému rozmachu.
Doklady a fakta ale vyvrací Vaši iluzi, že "lež, opakovaná neustále po dlouhá léta, se nakonec stane pravdou". K Vaší ostudě a k ostudě Vaší rodiny, potomků a spolupracovníků.
Vaši spolupracovníci, kteří jako Vy zradili ideály pravého Tomáše Bati, ačkoliv byli očitými svědky jeho morální, etické a profesionální velikosti a kteří se postavili během soudních procesů po bok člověka jako jste byl Vy, podepisujíce křivé výpovědi, dopouštějíce se křivé přísahy, pomáhajíce kout fakta, uschovat doklady, maskovat dějiny, dopustili se tak té největší a nejžalostnější nespravedlnosti proti člověku, který Vás měl jako syna, jako svého důvěrníka a jako prvního spolupracovníka.
Všichni jste zneuctili památku svého bývalého šéfa a všichni jste se spojili proti všemu, co pravý Tomáš Baťa kázal, učil a rozmnožil po celé Organizaci a všem svým spolupracovníkům.
Po pravdě ale žádný z nich se nezachoval hůře nežli právě Vy, protože Vy jste zradil památku vlastního otce, Vy, který jste ho obvinil veřejně, že se dopustil zločinu, když zatajil prodej podniku Vašemu strýci, ačkoliv jste věděl, že prodej podniku byla svrchovaná a jasná vůle pravého Tomáše Bati. Abyste potvrdil takové obvinění, dopustil jste se křivé přísahy spolu s těmi, kteří Vám zůstali po boku v nevysvětlitelném útoku proti svrchovanosti své rodné země, když jste povolil a dopustil, aby cizí země popíraly, zesměšnily a nakonec zrušily právní akty bývalého Československa, jež byly předtím platné patnáct let.
Vaše matka a Vy jste všechna rozhodnutí přijali, podepsali jste příslušné dokumenty, které však zůstaly nepřístupné za železnou oponou komunistické vlády a později jejích následníků. Vaši pobočníci se s nimi domluvili, aby k těmto dokladům Jan Baťa neměl přístup, nemohl se bránit a tak dokázat, že všechno, co u soudů vypovídal a tvrdil, byla čistá pravda.
Ta čistá pravda, psaná Janem Baťou na jeho smrtelném loži, vyšla konečně na povrch jako olej na vodu a Vámi zapřené doklady existují, jsou v našich rukou a budou zapsány do dějin.
Vaše manželka, Vy a Vaši potomci se budete muset s touto pravdou a doklady srovnat a co je snad ještě horší, budete muset vysvětlit budoucím generacím, které jsou dnes snad bez viny, Vaše skutky a Vaše chování. Dějiny přinesou Janu A. Baťovi SPRAVEDLNOST jak v rodné zemi, tak po celém světě.
My, pisatelé otevřeného listu jsme pracovali po boku Jana A. Bati po více jak dvacet let, vyměnili jsme s ním přes 800 dopisů, často porušených a cenzurovaných Vašimi pobočníky. Mnohé zachycují tu hrůzu a zklamání, se kterým viděl životní dílo svého bratra - toho pravého Tomáše Bati – i své dílo vlastní převrácené a překroucené tak podlým a zbabělým způsobem.
My, kteří jsme pocítili na vlastní kůži nezákonné pletky Vašich právníků, kteří za pomocí lží dosáhli i na náš osobní majetek ve státě Mato Grosso, který neměl žádnou spojitost s kauzou mezi Janem Baťou a Vámi, a poškodili nás vědomě a bezpříčinně, se přesto cítíme hrdí, že jsme mohli bojovat po jeho boku a v jeho prospěch a bojovat budeme dále, pokud budeme mít dechu.
Co se Vás týká, připomínka Vaší podlosti bude dříve či později vložena na místo, které Vám patří plným právem. Je to koš historického smetí, tam, kde bývají zapomenuti muži s malinkým "m". Hněvem skřípaje zuby pro svou morální a etickou malost do konce věků budete litovat zla, které jste způsobil lidem, jakými byli Váš strýc Jan Baťa, Vaše teta Marie Baťová, sestřenice Ludmila a Mařenka, bratranec Jan Tomáš, zeti Jana Bati Ljubisav Mitrovic, Ljubodrag Arambasic a Joe Nash a dokonce jeden z jeho vnuků - Jorge Bata Mitrovic. Ti všichni odešli, aniž by mohli pocítit příchuť rehabilitace jeho čestného jména a památky v očích spoluobčanů, vládních a justičních úřadů jeho rodné vlasti, všech ostatních zemí, kde je jméno Baťa známé a především těch zemí, kde byl Jan A. Baťa tak lživým a podlým způsobem napaden Vámi a Vaší matkou, jak na to poukazuje náš otevřený dopis.
Všechno, co je zde uvedeno, je doložené a dokázané, a Vy jste si toho dobře vědom.
Vzpomínáme si ale na událost, brzy po smrti Vašeho strýce Jana Bati, když jste přijeli - Vaše manželka Sonja a Vy - do Brazílie a navštívili jste rodinný dům v Batatubě. Jistě si vzpomenete, jako si vzpomínají dvě jediné dosud žijící očité svědkyně tohoto setkání v jídelně při večeři. Vaše sestřenice Hana a já, Edita, Vaše teta Marie (Maja), sestřenice Ludmila a bratranec Jan Tomáš, všichni jmenovaní tehdy ještě byli naživu.
Jan Tomáš se na Vás obrátil a poznamenal: "Dokud můj otec zákonně užíval své právo jako majitel a šéf Baťovy Světové Organizace, mohl Tě zlikvidovat kdykoliv by chtěl (jako tehdy, když jsi se pokusil neposlechnout jeho rozkaz přeložit určitého spolupracovníka z Kanady, kde jsi byl vedoucím a ne zakladatelem, jak se pokoušíš přesvědčit), ale neudělal to, protože můj otec byl člověk dobrý a spravedlivý a Ty jsi byl syn jeho bratra, kterého on miloval a obdivoval. Když jsi se ale ocitl u kormidla, střelil jsi ho oběma hlavněmi své zbraně". Vaše odpověď, znějící více jako zpověď, pokoušejíc se ospravedlnit, co bylo neospravedlnitelné, byla následující: "Co bys Ty udělal, kdybys byl na mém místě?"
Pouze Boží Spravedlnost by mohla odpovědět na Vaši otázku a na Vaše činy. Jenom náš nebeský Otec by Vám mohl odpustit a snad ulehčit Vašemu svědomí.
Edita Baťová de Oliveira, a její manžel
Cap. Fragata RRm Nelson Verlangieri d’Oliveira
Presidente Prudente, Brazílie, 29 září 2004
•••
•••
Za normálních okolností by to byl jistě důvod k oslavě. Slušní lidé by se jistě s hrdostí a pýchou připojili k těm asi 600-stům gratulantům. Kdo sledoval reprízu pořadu na ČT 2 ve středu 15.září 2004 s názvem "Vznik a pád království ševců", musí si položit otázku:
Co se děje v naší a s naší společností?
Jak může být schopna v takové míře a na takovém místě slavit úctyhodné narozeniny člověka, o jehož úctyhodnosti, a úctyhodnosti jeho maminky, lze důvodně a prokazatelně pochybovat? Co si myslet o účastnících slavnostního večera na Pražském Hradě? Neinformovanost, naivita, schizofrenie, pokrytectví, bezcharakternost, malost, či ukázka dekadence hodnot, otupělosti a lhostejnosti z prostředí, ve které účastníci žijí, ve kterém se pohybují, jednají a myslí? Asi od každého trochu?
Tomáš Baťa jn. a jeho maminka paní Marie Baťová, svými vlastnoručními podpisy stvrdili, že souhlasí se zněním závěti Tomáše Bati sn., aby majetek firmy Baťa byl převeden do rukou Jana Antonína Bati, s tím, že do roka vyplatí oběma 50 milionů Kč. Jan A. Baťa potvrdil svým podpisem a dodatkem "souhlasím a kupuji", později doplnil "souhlasim a koupil". Tím dědictví vstoupilo právně v platnost. Tomáš Baťa jn. i jeho maminka písemně potvrdili svůj souhlas. Originály dokumentů byly televizí ukázány.
Tomáš Baťa sn. nebudoval hodnoty pro sebe, ale především pro společnost. Vybral si proto svého nevlastního bratra jako svého pokračovatele, protože znal jeho charakter a schopnosti, které mu zaručovaly pokračovaní jeho díla a realizaci jeho myšlenek. Měl pravdu. Jan Antonín Baťa to dokazoval a dokázal. Statistika z doby těsně před II.sv.válkou: Tomáš Baťa sn. ovládal 24 podniků, Jan Baťa zvýšil jejich počet na 120! Počet prodejen zvýšil z 1000 na 6000! Počet zaměstnanců z 6000 na 105 tisíc! Co Tomáš Baťa založil – dovedl Jan Baťa k dokonalosti! Zkvalitňoval neustále velkorysý sociální a vzdělávací program, expandoval na celém světě. Budoval Zlín cíleně jako kulturní centrum.
Firma Baťa věnovala 30 milionů Kč na podporu mobilizace. Celou válku podporovala exil a různá protinacistická hnutí. Později i hnutí proti Benešovi. Po osobních zkušenostech ztratil Jan Baťa k Benešovi důvěru. Beneš pomohl založit stát a přispěl k jeho funkčnosti. Potom už jeho snahy končily katastrofami. Není divu, že mu PS-PČR s pomocí komunistů a jejich dědiců poděkovala zákonem – zasloužil se o stát. Prezident Beneš se zasloužil ne o blaho státu, ale o nástup a blaho komunistů! Jan Baťa nikdy nebyl kolaborantem a nepatřil nikdy na tzv. "černou listinu" lidí, kteří podporují nacisty. Byl v těžké situaci, hledal a našel cestu jak zachránit továrnu, lidi a pomáhat národu. To nebylo možné bez vyloučení jakéhokoliv kontaktu s tzv. Třetí říší.
Benešovými dekrety byly Baťovy závody ve Zlíně znárodněny a právoplatnému majiteli náleželo odstupné ve stamilionech Kč. Komunistům i prezidentu Benešovi se hodilo, aby Jan Baťa zůstal "kolaborantem" a nemuseli mu vyplatit náhradu za znárodnění jeho majetku. Těsně po válce ještě stačili ředitelé Baťových závodů vyvrátit před soudem lži o údajném kolaborantství Jana Bati. Později už před zmanipulovaným soudem nebylo možné zabránit politické objednávce na odsouzení Jana Bati - a to ještě Československo patřilo mezi demokratické země! Byl odsouzen na 15 let těžkého žaláře a ztrátě veškerého majetku! Američané po válce vedli diplomatická jednání o škrtnutí jména Jana Bati z tzv. "černé listiny". Beneš a jeho okolí tomu zabránilo.
V roce 1994 USA oficiálně sdělily: Jan Antonín Baťa nebyl nikdy aktivně účasten na kolaboraci s nepřítelem!
O majetek v zahraničí se soudil Jan Baťa a Tomáš Baťa jn. s jeho maminkou paní Marií Baťovou, léta u amerických soudů. Komunisté v Československu, mezitím už u moci, museli zvážit co je pro ně výhodnější. V podstatě došlo k dohodě – my vám pomůžeme vyhrát v USA váš soud a vy nám ponecháte bez náhrady váš majetek v Československu. Z archivů prostě nedodaly důkazy jasně svědčící ve prospěch Jana Antonína Bati, právoplatného a jediného dědice majetku!
Když se známý americký politik a signatář Charty OSN pan Stassen vypravil do zlínských archivů zvědět pravdu – komunisté ho nemohli odmítnout vzhledem k jeho pověsti a uznávanosti celým světem – dali mu k nahlédnutí již patříčně "připravené" dokumenty. Část dokumentů mu vydali, část upravili, či nevydali. Dokumenty byly pochopitelně dlouhá léta nepřístupné.
Kdo chce poznat ještě více o této tragické pravdě a tragédii skvělého člověka a vlastence Jana Antonína Bati, doporučuji tyto dvě knihy. První "Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše", od Miroslava Ivanova (nakl. LÍPA, Vizovice 2000). Druhá právě vyšla "Svět porozumí – příběh krále bot Jana Antonína Bati" od brazilského spisovatele F.M.Arcanja (Marek Belza 2004).
Jan Antonín Baťa zemřel v roce 1965 v Brazilii, kde vybudoval města, továrny a dal tisícům lidem práci, rodnou zemí zapomenut... Dodnes na něho lidé v Brazílii s láskou vzpomínají. Nebyl rehabilitován. Brazílie ho navrhla na nositele Nobelovy ceny. Na Pražském Hradu své narozeniny nikdy neslavil… Česká republika dluží panu Janu Antonínu Baťovi udělení nejvyššího státního vyznamenání! K rukám prezidenta České republiky pana Václava Klause podám návrh k jeho udělení!
Pane Jane, smým-li Vás tak oslovit, jak moc by jsme dnes Vás, Vaše vize, schopnosti a osobnost potřebovali. Omlouvám se Vám ve jménu všech slušných občanů České republiky, za všechna příkoří Vám Vaší milovanou vlastí způsobená, pro kterou jste toho tolik vykonal a vytrpěl. Vlast na Vás nezapomněla a nezapomene!
Velká čest a velká úcta Vaši památce a Vašemu dílu!
Jan Šinágl, 15.září 2004
•••
•••
Soustava řízení Baťa, upravená a rozvinutá pro účely moderní globální společnosti, dodnes představuje jednu z nejucelenějších a nejefektivnějších soustav světového managementu.
•••
•••
"První podmínkou prospívání našeho závodu jest, abyste se nedomnívali, že závod jest jen Váš, jen pro Vás. Závod náš nebyl k tomu účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelům. Vyšší pohnutky to byly, které na nás působily, abychom potlačovali své vášně a choutky, pokud jsme je viděli závodu škodlivy.
Nebylo to jednou, co jsme byli odhodláni životy své obětovat ve prospěch závodu a nejeden z naší rodiny jemu za oběť již padl. To se nedělá jen proto, aby se zajistil majetek.
V rozvoji našeho závodu spatřovali jsme rozvoj a zajištění blahobytu celého našeho kraje.
Bylo naší chloubou a pohnutkou k další, neúmorné práci, vidouce, že závodem naším přinášíme nový, do toho času nepoznaný život do našich krajů, že zvedá se jeho rozvojem všeobecný blahobyt a vzdělání našeho lidu.
Byla to touha tvořit, poskytnout stále a stále většímu množství lidu účast na výhodách, které náš závod jak zaměstnancům, tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké idei sloužit, pokud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete každý pamatovat jen sám na sebe, jakmile přestanete sloužit svým závodem všeobecnu, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně."
•••
vlevo dělnická kolonie projektovaná a vystavěná "vykořisťovatelem dělníků" Baťou
vpravo dělnická kolonie projektovaná a vystavěná první dělnickou vládou ČSR
•••
•••
Po přečtení zpráv MF Dnes ze dne 3. srpna 2005 ve věci Jana Antonína Bati a snahy jeho potomků o obnovu zmanipulovaného procesu Národního soudu ze dne 2. května 1947 (platnost retribučního dekretu končila právě 4. května 1947) připadne jen ono latinské - "Co prospějí marné zákony, není-li mravů" (?) (Horatius).
Korunou je pak vyjádření bývalého soudce Ústavního soudu Antonína Procházky, že "by šlo tento případ po právní stránce otevřít jen velmi těžko". Aby toho nebylo dosti, připojuje se i ombudsman Otakar Motejl – pokud už pominu možnou podjatost, protože ve věci rozhodoval už v roce 1994 jako předseda Nejvyššího soudu ČR - , "že si rozsudek znovu vyžádá a prostuduje". Ze své zkušenosti jej mohu ujistit, že z rozsudku nic nového nevyčte při současném nihilistickém vnímání práva v Čechách. Tehdejší soudci, vědomi si, že de facto porušují zákon, dávali si totiž velmi dobrý pozor, aby aspoň rozsudky – jako listiny veřejné - byli po formální stránce de jure, aby nedali sebemenší možnost k pochybnostem či případnému úspěchu "zmateční" stížnosti. Tato značně pečlivá "úzkostlivost" je zřejmá, a snad dnes už (snad) nezpochybnitelná, již z prvních vykonstruovaných rozsudků komunistického režimu nad takzvanými třídními nepřáteli. Neobjevila se náhodou, protože většina těchto soudců nasbírala své zkušenosti právě z doby mimořádného lidového soudnictví v překrátkém období poválečné demokracie, kdy v zájmu jakéhosi vyššího principu vědomě a dobrovolně ztráceli svoji nezávislost… Proto jsou soudní spisy relativně "čisté" (i když chybička se někdy vloudí – například vyšetřující soudce byl následně ve stejném případě předsedou senátu u hlavního líčení!). Později obdobnou praxi převzala Stání bezpečnost, když předávala jen tzv. soudní protokoly, zatímco tzv. operativní svazky utajovala jen pro své další potřeby. Na rozdíl od dr. Motejla se nedomnívám, že se tedy jedná o toto: "aplikovat na tehdejší výjimečnou justici dnešní právní předpisy není úplně možné", protože i tehdy platné zákony umožňovaly obnovu řízení, jenže nebyla (a zdá se, že není ani dnes) dostatečná vůle k nápravě křivd výjimečného –lidového - soudnictví!
Pokud jsme (vskutku jen) služebníky (otroky) zákona – Legis servi sumus omnes – je třeba číst vše, nejen rozsudek, protože není pravdou, že proti "rozhodnutí" mimořádného lidového soudu "nebylo odvolání" – nebyl jen opravný prostředek proti výrokům tohoto soudu, ale zákonodárce (moudře) přepokládal, že "bude případně otázkou dodatečného přezkoumání jednotlivých křiklavých případů cestou obnovy trestního řízení, zmateční stížností k zachování zákona, nebo cestou milosti dáti v těchto případech průchod spravedlnosti, o což nám jako příslušníkům spořádaného státu v prvé řadě musí jíti", řekl ministr spravedlnosti JUDr. Prokop Drtina ve svém prohlášení v plénu Ústavodárného Národního shromáždění 29. května 1947. Snad tedy konečně nastala doba a naše společnost snad i "dospěla"k onomu "dodatečnému přezkoumání" prvních poválečných politických procesů s rysy pozdější známé "třídní justice" komunistického režimu.
Nyní, pro představu, trocha čísel. Ke všem (24) mimořádným lidovým soudům v českých zemích (na Slovensku retribuční soudnictví podléhalo zákonodárství Slovenské národní rady) došlo v první vlně retribuce celkem 132.549 trestních oznámení a spisů, z nichž bylo vyřízeno 130.114 případů, zbývajících 2.435 bylo v souladu s dekretem postoupeno místně příslušným státním zastupitelstvím. Z počtu vyřízených případů bylo žalováno 38.316 případů před mimořádnými lidovými soudy a 4.592 bylo postoupeno k dalšímu stíhání "řádným" soudům. Ve 40.534 případech bylo pro nedostatek usvědčujících důkazů upuštěno od dalšího stíhání, dále ještě ve 14.879 případech, "aby umožněn byl nezbytný odsun němců a repatriace jiných státních příslušníků". Ve 31.793 případech došlo k přerušení trestního řízení, protože "pachatel" byl neznámého pobytu či zemřel a 9.132 osob bylo osvobozeno… Druhá vlna retribuce po únoru 1948 je totiž již "ošetřena" zákonem č. 119/1990 S. o soudní rehabilitaci a částečně i zákonem č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Tato skutečnost stále uniká pozornosti a způsobuje řadu nedorozumění, jak potvrzuje i článek L. Navary "Slavný Baťa zůstává neustále kolaborantem, jiní ne. Proč?" (viz Mf Dnes 4. 8. 2005). Ne každý měl takové kontakty a možnosti jako rodina Havlova, aby zvládl odkládat soudní přelíčení či konfiskaci až do 25. února 1948…
Dosud se nenašel žádný český soud, a bohužel ani Nejvyšší soud České republiky, aby se zabýval skutečnou podstatou věci, totiž možným neregulérním postupem, porušením práv obviněného, zločinným spolčení atd. a to ani ve zvláštních případech (jako byl proces s protektorátními politiky, nemluvě o dalších obětech výjimečného soudnictví). Koneckonců k první vlně retribučního soudnictví, přijal dosud nepublikované usnesení Nejvyšší soud sp. zn. Tzn 51/93 o zamítnutí stížnosti generálního prokurátora České republiky "v trestní věci proti obviněnému Janu Antonínu Baťov, vedené u bývalého Národního soudu v Praze pod sp. zn. TNs 12/47 a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 1 tr. řádu per analog. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á".
Exilové londýnské ministerstvo spravedlnosti si bylo vědomo, že zpětná účinnost retribučních dekretů odporuje základním zásadám legality - výjimka byla přijata jako "oprávněná" v důsledku mimořádnosti válečných poměrů. Ministr spravedlnosti, v již citovaném prohlášení před ústavodárným Národním shromáždění také uvedl, že exilové ministerstvo spravedlnosti v Londýně se mimo jiné řídilo zásadou, že retribučním "zákonem nebudou postiženi ti, kdo ve svém konání byli jen oběťmi a ne původci nebo ochotnými pomocníky nepřátelské zločinnosti...." Ale úmysl zákonodárce se ne vždy v průběhu retribuce podařilo naplnit, jak potvrzují následující slova ministra spravedlnosti, že se staly "případy, v nichž také někteří jedinci charakterově narušení dlouhou okupací využili revoluční doby k tomu, aby lichými, skreslenými, nebo přímo úmyslně nepravdivými udáními si vyřídili staré účty se svými odpůrci.[!!] Tato skutečnost je obecně známa..." P. Drtina dále upozornil, že "Ministerstvo spravedlnosti ... seznalo ..., že u lidových soudů není jednotné nazírání na jednotlivé trestní podstaty a že také ve výměrech trestů jsou značné rozdíly" a "ve výrocích mimořádných lidových soudů došlo k různým nesrovnalostem.."
Závěrečná rozprava v Ústavodárném národním shromáždění k ukončení účinnosti retribučních dekretů k 4. květnu 1947 byla značně dramatická. Komunisté ze sociálně-demagogických pozic útočili na národně socialistického ministra spravedlnosti P. Drtinu za "nedostatečné potrestání české kolaborace vlivnějších a majetnějších vrstev společnosti". O tom, že se tento negativní dobový fenomén ve větší či menší míře dotýkal celé společnosti, se v jejich útocích takticky mlčelo; byla to součást tehdejšího politického boje, v němž akcelerovalo finále o definitivní podobu poválečného Československa.
Politický zápas netrval dlouho, definitivně byl rozhodnut v únoru 1948, kdy komunisté na jednačtyřicet let uchopili moc v Československu. Již měsíc po tomto násilném aktu přijalo Národní shromáždění zákon č. 33/1948 Sb. ze dne 25. března 1948, jímž byla obnovena platnost velkého retribučního dekretu; obdobně byl obnoven malý dekret zákonem č. 34/1948 Sb. z téhož dne. Obnovená retribuce započala 2. dubna a byla ukončena 31. prosince 1948. V jejím průběhu šla veškerá právní a morální kritéria již zcela stranou, nadřazena jim zůstala původní "politická" kritéria vedení KSČ.
Jednou z nesporných příčin některých nesrovnalostí v rozsudcích byla také okolnost, že řízení u mimořádných lidových soudů mělo být ve své podstatě řízením stanným. Některý denní tisk "objasňoval" pak činnost jednotlivých obviněných, pro níž měli být souzeni, ještě před zahájením vlastního procesu, a to značně tendenčně (vynikaly zejména Rudé právo a Mladá fronta). Toto předčasné hodnocení viny nepochybně musilo mít vliv na smýšlení rozjitřené veřejnosti a tím i na pozdější rozhodování přísedících. Zpravodajství denním tisku za procesů o jejich průběhu nebylo v důsledku toho vždy objektivní a nestranné, nýbrž často jen kusé a skreslené - referáty v jednotlivých novinách o témže skutku vyzněly zcela protichůdně.
Tehdejší "demokracie" si nedokázala (či neměla dost vůle) vynutit si respektování platného právního řádu, jako např. čl. VII a VIII zákona č. 8/1863 ř. z. Jejich ustanovení totiž zakazovaly uveřejňovat obžalovací spis tiskem dříve, než byla obžaloba přednesena v hlavním přelíčení, a dále zakazovaly rozbírat moc původců a vynášet domněnky o tom, jak řízení dopadne, před vynesením rozsudku. Jedině za tohoto předpokladu, zvláště v tak výjimečné době, mohly soudy soudit nezávisle. A nezávislost je v každém demokratickém státě první podmínkou spravedlivého, nestranného soudcovského výroku.
A tuto podmínku křehká poválečná demokracie v Československu svým občanům nezajistila, byť byla zaručena tehdy platnou ústavou! Tvářit se nadále, že něco takového nebylo možné je nejen již zmíněným právním nihilismem, ale schováváním hlavy do písku. Lépe říkat, že to nejde, než se pokusit kostlivce pohřbít.
PhDr. Zdeněk Vališ
•••
•••
MFDnes a LN byl článek pana Belzy nabídnut k otištění - do dnešního dne nebyl projeven zájem?! Jan Antonín Baťa je dle hanebného soudního rozhodnutí z roku 1947 stále v ČR považován za zločince! JŠ
23. srpna 2005 uplyne 40 let od skonu Jana Antonína Bati, nástupce a fakticky jediného pokračovatele odkazu zakladatele Baťovy světové organizace Tomáše Bati staršího. Od roku 1932, kdy se Jan Baťa ve složitém období světové hospodářské krize z podnětu svého bratra Tomáše stal majitelem podniku formou koupě veškerých jeho akcií, dokázal za pouhých sedm let zmnohonásobit počet zaměstnanců a 30. léta napsala nejslavnější kapitolu rozmachu zlínského koncernu. Právě tehdy rostly jeho zahraniční pobočky jako houby po dešti (viz například kniha Za obchodem kolem světa, Zlín 1938)
Od roku 1939 působil Jan v emigraci nejprve v USA a pak v Brazílii, kde začal realizovat své již před válkou formulované a postupně precizně propracované myšlenky na kolonizaci panenských oblastí planety, jež ve své konečné podobě měly za rozsáhlé mezinárodní spolupráce uchránit desítky miliónů lidí od pádu do marasmu sociálních sítí poválečného světa (Estudos sobre a Migraçăo, Batatuba 1951) a svého času nadchly například Svatého Otce Pia XII.
Nenáviděn americkou a britskou konkurencí za jeho efektivitu, ziskovost a rostoucí podíl na světovém trhu, komunisty (jejichž "stachanovské hnutí" bylo na hlavu postavenou snahou napodobit a přisvojit si Baťův pracovní systém) za jeho péči o blaho zaměstnanců (spolupracovníků) a presidentem Benešem za jeho razantní kritiku Mnichova byl Jan Baťa ve spolupráci těchto svých odpůrců postupně opředen sítí finančních restrikcí a šikan, odvíjejících se od zápisu do spojeneckých "černých listin". Byl to tehdy přímo diplomatický koncert.
Přesto tento muž se svými spolupracovníky dokázal od 40. do počátku 60. let část svých záměrů naplnit. Uskutečnil několik velkolepých projektů zemědělsko-průmyslové kolonizace rozlehlých oblastí na jihu Brazílie a v kolonizačních jádrech postupně nabídl novou životní perspektivu desítkám tisíc osadníků. A to všechno se zmrazenými konty a bez jediného haléře veřejných financí. Za svou činnost, v níž spatřoval významný prostředek k zabránění příštím válkám, byl v padesátých letech právem navržen na Nobelovu cenu za mír.
Janovi nepřátelé nezaháleli. Jako bílí koně jim posloužili vdova Marie a syn Tomáš pozůstalí po zakladateli firmy Tomáši Baťovi, kteří po půldruhé desítce let, když vycítili příznivý souběh okolností, popřeli platnost a dokonce existenci poslední vůle Tomáše Bati staršího a začali se s Janem soudit o majetek. Snad si ani neuvědomovali, komu všemu tím vlastně slouží. Soudy většinou vyhrávali, protože Československo ochotně zadržovalo listinné důkazy jednoznačně svědčící v Janův prospěch. V nejlepší shodě si komunisté s kapitalisty firmu rozdělili. Na Východě byl Baťa zkonfiskován bez náhrady, protože Jan byl účelově nařčen a odsouzen za kolaboraci (ačkoli celou dobu války strávil v zámoří zcela odříznut od okupovaného Zlína), zatímco na Západě byl přeměněn na standardní obchodní firmu, která pokojně vyklidila pozice a zřekla se batismu.
Tak bylo jméno Jana Antonína Bati vymazáno z ekonomické mapy světa a dokonce i z dějin Československé republiky. Pokud bylo někdy nutno jej zmínit, byl označován za neschopného hospodáře a dokonce div ne psychopata nebo magalomana, popřípadě za korouhvičku na vývěsním štítu firmy, vedené výhradně a jemu navzdory svými vynikajícími řediteli. Tyto metody znevažování známe dobře z dob vlády "vědeckého socialismu". S tím neumím seriózně polemizovat, proto odkazuji na Tomáše Baťu ml. (např. kniha "Švec pro celý svět"), ředitele zlínského archivu Dr. Zdeňka Pokludu nebo na bolševické znalce dějin. Oni to vysvětlí. Ale i kdyby byl Jan Baťa osobou zcela bezcharakterní či nekompetentní, jak oni tvrdí, zůstává zde holá skutečnost, že se k němu naše země zachovala hanebně a tuto skvrnu na svém štítě (a každého z nás) může ČÁSTEČNĚ smýt jedině zrušením onoho neuvěřitelného rozsudku z roku 1947. Bez ohledu na to, že rozsudky mimořádného poválečného soudnictví byly koncipovány příslušným dekretem jako velmi obtížně opravitelné a že přesahují onu imaginární hranici 25. února 1948, stanovenou podobně účelově, protože základy příštích nespravedlností byly založeny v roce 1945 již při přípravě tzv. Košického vládního programu a při návratu presidenta Edvarda Beneše z Londýna do Prahy oklikou přes Moskvu. Dovoluji si tvrdit, že to by měl být problém českého státu a nikoli poškozené strany. To je krystalicky jednoduchá logika.
Význam Jana Bati je bagatelizován dodnes, protože si to zřejmě žádá "státní zájem" České republiky, resp. jejích představitelů, kteří raději pořádají na Pražském hradě bombastické oslavy narozenin člověka, který se v Československu stihl sotva vyučit, aby se posléze z majetkových pohnutek zachoval popsaným způsobem.
První pokus o soudní očištění Jana Bati formou stížnosti pro porušení zákona ze strany pozůstalých dcer byl roku 1994 z "procesních důvodů" smeten ze stolu tehdejším předsedou Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Otakarem Motejlem. Co kdyby si rodina vzpomněla na to, že by měla být za všechna protrpěná bezpráví odškodněna? K tomu krátce z jednoho z mnoha dopisů dnes 78-leté Janovy dcery Edity (doslovná citace):"Můžeme i porozumět ekonomickým otázkám, ale naše nejdůležitější přání bylo od začátku rehabilitace čestného jména našeho otce, ale zdá se, že to nikoho neobtěžuje. Nevděk lidí a národa volá do nebe. Ovšem, kdo by si vzpomínal na člověka zesnulého před čtyřiceti lety. I přes všechny zásluhy, které slouží národu do dnešního dne. Je možné, že city spravedlnosti a dokonce vlastenectví byly úplně vykořeněny ze srdcí našeho lidu? Ponechám zde moji otázku. Odpusťte, že jsem zde vyjádřila moje rozhořčení, které mne pomalu dusí..."
Co ještě k tomu dodat? Snad jen tolik, že blížící se obnovený proces přinese mnohá překvapení. Mnozí se budou snažit mu zabránit, ale NAHLAS PROJEVENÉ veřejné mínění může průchodu spravedlnosti napomoci rozhodujícím způsobem.
Marek Belza, geolog, učitel a nakladatel, http://mbelza.sweb.cz
Doporučená literatura:
Miroslav Ivanov: "Sága o životě a smrti Jana Antonína Baťi a jeho bratra Tomáše" (Lípa - Vizovice 2000)
Francisco Moacir Arcanjo: "Svět porozumí" (Marek Belza 2004)
Marek Belza: "Dovětek" (Marek Belza 2005)
•••
•••
Jan Baťa se v uskutečňování svých plánů nenechal zastavit. Tento člověk, vybavený schopnostmi bájného krále Midase proměnil naprostou pustinu v centrum produkce a bohatství. Sám a bez peněz vykonal skutečný zázrak, když přivedl civilizaci do míst, kde ještě nedávno nebylo nic než houštiny a moskyti.
Jeho tajemství, jak jednou řekl, spočívá v tom, že nikdy neukládá peníze. Čím rychleji je nechá obíhat, jakmile se mu dostanou do rukou, tím více zhodnocené se mu vrátí. Peníze v bance jsou mrtvé peníze, protože neprodukují. Samy o sobě jsou peníze neproduktivní. Nezbytné je, aby lidé pracovali a tak vydělávali peníze, aby z nich pak produkovali užitky a obecný blahobyt. Nikoliv hromadění peněz, ale právě toto je zdroj bohatství.
Takto vysvětluje základní principy baťovského podnikání:
"Průmyslová organizace Baťových podniků je vlastně dobře promazaný stroj. Každá součástka má za úkol uvést do předem stanoveného pohybu další součástku v souladu s dynamem generátoru. Objeví-li se jakákoliv závada, součástky jsou zkontrolovány a podle potřeby znovu promazány. Naši zaměstnanci a dělníci jsou těmito součástkami. Každý provádí svůj stanovený úkol. Všichni vědí, že splněný úkol je ve prospěch každého z nich, protože společný výsledek znamená výnos a dává jim: spoluúčast na zisku, vzdělání pro děti, rekreaci a teplo rodinného krbu po návratu domů z práce. Kdo má toto vše zajištěno, vykonává svou práci rád, protože mu poskytuje záruky pro současnost i budoucnost. V tom spočívá ono tajemství: všichni spolupracují pro rozvoj podniku, který všem na oplátku poskytuje všestranný blahobyt. A tato kooperace je základem všech dosud dosažených úspěchů. Tisíce lidí, pracujících pro jeden společný cíl, dokáží vykonat zázraky…"
(Z knihy "Svět porozumí" Francisco Moacir Arcanjo – příběh krále bot Jana Antonína Baťi z roku 1952 – ŠMarek Belza 2004)
•••
•••
My, jediné dosud žijící dcery dr. h. c. Jana Antonína Bati dole podepsané, upozorňujeme veřejnost a úřady České republiky, že pan Tomáš Jan Baťa nedrží žádné zplnomocnění ani autorizaci od žádné z nás pro jakoukoliv činnost u úřadů civilních nebo spravedlnostních na českém území, za jakýmkoliv účelem jím vysloveným, i když se jeví být ve prospěch nebo dobro našeho otce.
Upozorňujeme, že během uplynulých šedesáti let pan Tomáš a různé jiné osoby s ním spojené nebo spolčené se chovali právě naopak, čili použili všechny možné způsoby neprávně vydobyté a následně jim dané k dispozici a celou svou zlovolnou tvořivost, ekonomickou a finanční moc, nepoctivým způsobem získanou, aby napadli poctivé jméno, čest, dějiny a výsledky práce a práva dr. Jana Antonína Bati. Ještě navíc ho dohnali až k smrti užívajíce potupy, procesy, pronásledování, difamaci a jiné skutky, které mu podlomily zdraví a přivedly ho ku předčasné a nespravedlivé smrti.
Všechny údaje a informace vypsané v knize dr. Miroslava Ivanova "Sága o životě a smrti Jana Antonína bati a jeho bratra Tomáše" a další vysvětlení, vydaná v knize "Dovětek" a také filmový dokument "Vznik a pád království ševců" odvysílaný na České televizi jasně ukazují skrze doklady tam uvedené a v našem držení, že celé obludné pronásledování, kterému byl Jan Baťa podroben, bylo z iniciativy, se souhlasem a aktivní účastí pana Tomáše Jana Bati. Bude-li mít někdo zájem prohlédnout si website Baťovy světové organizace na internetu, přesvědčí se, že jméno Jana Bati bylo bezohledně smazáno z jejích dějin.
Došly jsme tedy k názoru, že jediný motiv, když se vyjadřuje nebo pokouší se o nějakou činnost, která vypadá, že je ve prospěch Jana Bati nebo pro jeho rehabilitaci, je pouze osobní marketing, aby získal nějaké výhody, což bylo jeho neustálé chování během posledních šedesáti let.
Má-li případně pan Tomáš Jan Baťa na sklonku svého života nějaké problémy se svým svědomím následkem postojů, které zaujal, aby dosáhl své neospravedlnitelné cíle a pro nedomyslitelné následky, které způsobil Janu Baťovi, jeho památce a jeho potomkům, vše co mu můžeme navrhnout a vše co bychom snad mohli přijmout je, aby nás vyhledal, odvolal všechny své nehorázné činy a veřejně se omluvil za následky, které rodině způsobil. Potom a teprve potom bychom mohli myslet na nějakou účast na rehabilitaci čestného a poctivého jména Jana Antonína Bati, našeho oplakávaného otce.
Edita Batová de Oliveira - Jena Batova Mitrovic
11. září 2005, Brazílie
•••
JOSKA
fórum otevřené angažovaným občanům