Když náboženství vstoupí do světa vědy

Údajný rozdíl mezi vědou a náboženstvím není tak čistý

Richard Dawkins

Následující článek pochází z časopisu Free Inquiry, sv. 18, č. 2.

*********************************************

Jakási zbabělá ochablost intelektu postihuje jinak racionální lidi, jsou-li konfrontováni se starými náboženskými tradicemi (ačkoliv, což je významné, nikoliv tváří v tvář mladším tradicím jako jsou scientologie nebo moonismus). S. J. Gould ve svém komentáři v rubrice časopisu Natural History k papežově přístupu k evoluci představuje převažující druh smířlivého myšlení, jak mezi věřícími tak nevěřícími: "Věda a náboženství nejsou v konfliktu, neboť jejich učení zabírají zřetelně odlišné oblasti ... věřím celým srdcem, ve zdvořilý, dokonce láskyplný konkordát [moje zvýraznění] ...."

Nuže, co jsou tyto dvě zřetelně odlišné oblasti, tato "nepřekrývající se magisteria", která by se měla choulit jedno ke druhému v úctyplném a milujícím se konkordátu? Ocitujme opět Goulda: "Síť vědy pokrývá empirický vesmír: z čeho je udělán (skutečnost) a proč funguje zrovna takto (teorie). Síť náboženství se rozprostírá nad otázkami mravního významu a hodnot."

********************************************

Tu by som pána Goulda doplnil. Okrem mravnosti a hodnôt (čo je podľa môjho názoru to isté) náboženstvo popisuje aj otázky ako sú antropický princíp, existenčné otázky smrti, lásky a podobne, popisuje vznik slobodnej vôle a sebareflektívneho vedomia.

**********************

Kdo vlastní mravnost?

Kéž by to bylo tak jednoduše rozdělené. Za chvíli se podíváme na to, co papež skutečně říká o evoluci a potom na ostatní tvrzení jeho církve, abychom viděli, jestli jsou skutečně tak zřetelně odlišné od oblasti vědy. Avšak nejprve stručná odbočka ohledně tvrzení, že náboženství má nějakou zvláštní odbornost, kterou by nám mohlo nabídnout pro otázky mravnosti.

**********************

K tomu len malá prirpomienka. Náboženstvo nemá žiadnu odbornosť na otázky mravnosti. Morálne príncípy má axiomaticky zadefinované a uvádza, že sú dané Bohom. Nejedná sa teda o žiadnu odbornosť v oblasti morálky. Len tak mimochodom ateizmus (resp konkrétny ateista) má tiež zadefinované morálne pravidlá axiomaticky (buď konkrétne pravidlo, alebo cieľ z ktorého pravidlo vyplýva) alebo poiera existenciu morálnych pravidiel úplne. To len tak na okraj.

***********************************************

Toto tvrzení bezstarostně přijímají dokonce i nevěřící, pravděpodobně vinou civilizované snahy "se přetrhnout" s ústupky vůči nejlepšímu tvrzení, které váš protivník musí nabídnout - jakkoliv slabé toto tvrzení může být.

Otázka "co je správné a co je nesprávné?" je skutečně obtížný problém, na který věda jistě neumí odpovědět.

****************************

Oceňujem autorov výborný postreh.

*********************************

Za předpokladu nějaké morální premisy nebo apriorního morálního přesvědčení se může významná a rigorózní disciplína sekulární morální filosofie snažit o vědecké nebo logické způsoby uvažování a poukázat na skryté implikace takových přesvědčení a skryté nesrovnalosti mezi nimi.

**********************************

Touto témou sa zaoberá odbor, ktorý sa nazýva teória etiky, alebo tzv. metaetika.

*****************************************

Ale absolutní mravní premisy samotné musejí pocházet odjinud, pravděpodobně z neodůvodněného přesvědčení. Nebo-li, dalo by se doufat, z náboženství - čímž míníme určitou kombinaci autority, zjevení, tradice a posvátných knih.

******************************************

Súhlas s autorom. Problémom je prísť na to odkiaľ. Pokiaľ niekto zastáva teistický postoj tak to je pre neho jasné. Pre ateistu to musí byť neprekonateľným problémom.

********************************************

Bohužel naděje, že by náboženství mohlo poskytnout neochvějný základ, z něhož může být naše jinak na písku postavená morálka odvozena, je marná. V praxi nepoužívá žádný civilizovaný člověk Písmo jako nejvyšší autoritu mravního uvažování. Místo toho si vybíráme a volíme milé části Písma (jako kázání na hoře) a bezstarostně ignorujeme ty odporné (jako je povinnost kamenovat cizoložnice, popravovat odpadlíky a trestat vnuky přestupníků). Samotný bůh Starého zákona se svou nelítostně pomstychtivou žárlivostí, svým rasismem, sexismem a děsivou krvelačností nebývá přijímán jako úplný model chování nikým, koho bychom já nebo vy chtěli poznat. Ano, samozřejmě je nefér soudit zvyky dřívější doby osvícenými normami naší vlastní. Ale to mám přesně na mysli! Je evidentní, že máme určitý alternativní zdroj nejvyššího morálního přesvědčení, který převáží Písmo, když nám to vyhovuje.

**********************************************

Autor pravdepodobne nepozná vývoj dejín židovského národa a ich zmysel. Tak isto ako lyžiar nemôže začať tým, že sa postaví na najväčšiu alpskú zjazdovku, podobne je nezmyslom aby sa pred barbarov pristúpilo hneď od začiatku s kázaním na hore. Je potrebné začať s oveľa jednoduchšími pravidlami a až potom pristúpiť k zložitejším, resp k zložitejšie vykonateľným. Okrem toho vrchol morálnych pravidiel a aj ich zmysel máme ukázaný v novom zákone. Podobne ako sa skúsený lyžiar už nemusí vrácať k tréningu základných obratov, podobne ani ľudia, ktorý už majú k dispozícii nový zákon sa nemusia vraciať k morálke zákona starého.

***********************************************

Tento alternativní zdroj je jak se zdá nějakým druhem liberálního konsensu slušnosti a přirozené spravedlnosti, který se mění během dějin, často pod vlivem sekulárních reformátorů. Je nesporné, že tohle nevypadá na nějaký neochvějný základ mravnosti. Ale v praxi tomu my včetně věřících mezi námi připisujeme vyšší prioritu než Písmu. V praxi více či méně ignorujeme Písmo a citujeme je, když podporuje náš liberální konsensus a tiše zapomínáme, když to nečiní. A ať už tento liberální konsensus pochází odkudkoliv, je nám všem dostupný, ať už jsme věřící nebo ne.

***********************************************

Ak by pán Dawkins poznal aspoň základy metaetiky tak by vedel, že konseznus nie je postačujúci na definovanie absolútnych morálnych pravidiel. Napríklad v 30-tych rokoch sa v Nemecku dospelo k liberálnemu konsenzu, že niektoré národy je potrebné vyhladiť. Nehovorím o rôznych iných a jednoznačne sekulárnych konsenzoch napríklad za komunizmu. Autor konštatuje, že je liberálny konsenzus prístupný všetkým nech pochádza odkiaľkoľvek. Problém je v tom, že autor presne neuviedol na čom sa tento konsenzus zakladá a odkiaľ pochádza.

*******************************************

Podobně velcí náboženští učitelé jako Ježíš nebo Gótama Budha nás mohou inspirovat svým vlastním dobrým příkladem k tomu, abychom přijali jejich osobní mravní přesvědčení. Ale opět je tomu tak, že si vybíráme a volíme mezi náboženskými vůdci, a vyhýbáme se špatným příkladům Jima Jonese nebo Charlese Mansona a můžeme se vybrat dobré sekulární modely chování jako např. Džawaharlal Nehrú nebo Nelson Mandela.

********************************************

Autor tu zámerne zamieňa 2 roviny: Rovinu morálneho pravidla a rovinu správania sa podľa morálneho pravidla. To, že sa niekto podľa nejakého konkrétneho morálneho pravidla nespráva mi nehovorí nič o tom, aké je to samotné morálne pravidlo. Totiž tak ako si môžeme vybrať sekulárne modely správania sa Nelsona Mandelu alebo Džawaharlala Nehrú, podobne by sme si mohli vybrať sekulárne modely správania sa Hitlera či Stalina. Takže inšpirácia dobrým príkladom alebo demotivácia zlým púríkladom mi nehovorí nič o samotnom morálnom pravidle. To či niekto dodržuje alebo nedodržuje zákaz vjazdu mi nehovorí nič o samotnej potrebnosti konkrétneho zákazu vjazdu.

***********************************************

Rovněž zvyky, jakkoliv starověce následované, mohou být dobré nebo špatné, a používáme náš sekulární úsudek slušnosti a přirozené spravedlnosti, abychom rozhodli, které následovat a kterých se vzdát.

************************************************

Autor sa tvári ako keby sekulárny úsudok slušnosti nemohol byť dobrý alebo zlý. Môže autor podrobnejšie definovať v čom spočíva ten sekulárny úsudok slušnosti? Ako je sekulárne slušnosť definovaná? Ako sekulárne usúdime čo je a čo nie je slušné? A stále ostáva nezodpovedaná otázka, odkiaľ táto sekulárna definícia morálnych pravidiel pochádza. V prípade nedefinovania týchto vecí sú autorove tvrdenia zmysluprázdne, bezobsažné. Autor ako zástanca pozitivzmus určite vie, čo mám tým namysli.

*******************************************

Náboženství ve světě vědy

Ale diskuse o mravních hodnotách byla jen odbočkou. Nyní se vracím ke svému hlavnímu tématu evoluci a zda-li se papež řídí svým ideálem držet se mimo vědeckou půdu. Jeho "Poselství o evoluci Pontifikální akademii věd" začíná určitými kasuistickými nejasnostmi, určenými k tomu, aby uvedly v soulad to, co Jan Pavel II hodlá tvrdit společně s předchozími, více dvojznačnými prohlášeními Pia XII, jehož přijetí evoluce bylo poměrně zdráhavé a neochotné. Poté se papež dostává k obtížnějšímu úkolu, uvést v soulad vědecké důkazy a "zjevení."

Zjevení nás učí, že [člověk] byl stvořen podle obrazu a podobnosti Boha. .... jestliže lidské tělo má svůj počátek v před ním existující živoucí hmotě, je spirituální duše bezprostředně stvořena Bohem .... Následkem toho teorie evoluce, které v souladu s filosofiemi, jež je inspirovaly, považují mysl za emergující ze sil živoucí hmoty, nebo jako pouhý epifenomén této hmoty, jsou neslučitelné s pravdou o člověku. .... U člověka se tedy nacházíme v přítomnosti ontologického rozdílu, ontologického skoku, dalo by se říci.

Abychom připsali papežovi čest, uznává v tomto punktu nezbytný rozpor mezi oběma pozicemi, které se pokouší smířit: "Avšak není kladení takové ontologické diskontinuity v rozporu s fyzikální kontinuitou, která se zdá být hlavní souvislostí výzkumu evoluce na poli fyziky a chemie?"

****************************************

Pápež nijako obe stanoviská nezlučuje iba konštatuje, že takýto postoj k človeku aký vyjadril vyššie, je v rozpore s fyzikálnou kontinuitou. Nikde ale netvrdí, že by tam nejaká fyzikálna kontinuita mala byť alebo, že ju berie za základ. Vznik špecifiky ľudských vlastností teda morálky, slobodnej vôle a sebareflektívneho vedomia schopného abstrakcie nemá nič spoločné s fyzikálnou kontinuitou.

*********************************************

Netřeba obav. Tak jako často v minulosti, přichází na pomoc tmářství:

Úvaha o metodě užívané v nejrůznějších odvětvích vědění umožňuje dát do souladu dvě hlediska, která se zdají neslučitelná. Vědy založené na pozorování popisují a měří četné projevy života se vzrůstající přesností a korelují je s časovou linií.

************************************************

Tu len doplním, že mnohé prejavy živata áno ale nie morálku, slobodnú vôľu a sebareflektívne vedomie schopné abstrakcie.

**************************************************

Okamžik přechodu ke spirituálnímu nemůže být předmětem takového druhu pozorování, které nicméně může objevit na experimentální úrovni řadu velice hodnotných znaků toho, co je specifické pro lidské bytosti.

**************************************************

A presne k tým „spirituálnym“ patria práve morálka, slobodná vôľa a sebareflektívne vedomie schopné abstrakcie.

**********************************************

Přeloženo do jasného jazyka, v evoluci hominidů nastal okamžik, kdy Bůh zasáhl a vložil lidskou duši do předchozí zvířecí rodové linie.

***********************************************

Inými slovami, nastal okamih (možno obdobie), keď Boh stvoril morálne pravidlá, slobodnú vôľu a sebareflektívne vedomie schopné abstrakcie.

***********************************************

(Kdy? Před milionem let? Před dvěma? Mezi Homo erectus a Homo sapiens? Mezi "archaickým" Homo sapiens a H. sapiens sapiens?)

************************************************

K tomu len 2 poznámky.

1. Z toho, že nievieme presný čas nevyplýva, že tak nestalo (samozrejme, z toho nevyplýva ani to, že sa tak stalo).

2. Evolúcia ak chce objasniť presný mechanizmus vzniku morálnych pravidiel, slobodnej vôle a sebareflektívneho vedomia schopného abstrakcie, musí na túto otázku odpovedať takisto samozrejme s presným popisom mechanizmu vzniku.

****************************************

Náhlé vložení duše je samozřejmě nutné, jinak by neexistoval žádný rozdíl, na kterém by se dala založit katolická morálka, což je speciesismus (teorie o nadřazenosti lidského druhu ostatním živoč. druhům - pozn. překl.) až na dřeň. Můžeme zabíjet dospělá zvířata pro maso, ale interrupce a eutanazie jsou vraždou, protože se týkají lidského života.

******************************************

Náhle vloženie „duše“ resp niečoho čo obsahuje morálku, slobodnú vôľu a sebareflektívne vedomie schopné abstrakcie je samozrejme hypotézou. Inou hypotézou je to, že vzniklo pomocou evolúcie. Pokiaľ sa ale neukáže presný mechanizmus musíme brať do úvahy obidve protichodné hypotézy. Iným prístupom môže byť samotné popretie existencie morálky, slobodnej vôle a sebareflektívneho vedomia schopného abstrakcie. Podobne ako v prípade pojmov náhoda, možnosť a nemožnosť vrámci determinizmu keď tvrdíme, že to je len zdanie a v skutočnosti je to len nutnosť, pseudonáhoda alebo zdanlivý chaos, môžeme tvrdiť, že morálka, slobodná vôľa a sebareflektívne vedomie schopné abstrakcie sú len zdanlivé. V tom prípade samozrejme je evolúcia principiálne schopná vysvetliť vznik človeka, len ako vysvetlí autor svojej manželke, že jueho nevera bola nutnoťou, že nemal pri výbere svojej manželky slobodnú vôľu, že zabil svokru a nie je na tom nič zlého, veď morálne pravidlá sú len zdanlivé a na záver bude tvrdiť, že manželka nie je schopná vnímať samú seba a nie je schopná abstrakcie a že to všetko je iba jej zdanie. Môže sa o tom autor kedykoľvek pokúsiť. Sám som zvedavý na výsledok.

*******************************************

"Síť" katolicismu se neomezuje na morální úvahy, už jen proto ne, že katolická morálka má vědecké implikace. Katolická etika požaduje přítomnost přímo propastného rozdílu mezi Homo sapiens a zbytkem živočišné říše.

*******************************************

Áno, pri všetkých 3 spomínaných čisto ľudských vlastnostiach sa jedná o priepastný rozdiel.

**********************************************

Takový propastný rozdíl je do základů proti-evoluční. Náhlé vložení nějaké nesmrtelné duše do časové linky je proti-evoluční vměšování se do oblasti vědy.

***********************************************

Takýto priepastný rozdiel nie je proti-evolučný, pretože evolúcia sa pohybuje len na úrovni fyzikálnych zákonov a „katolícka sieť“ tvrdí, že tieto 3 vlastnosti nemajú nič spoločné s fyzikálnymi zákonmi. Preto to nie je proti-evolučné ale mimo-evolučné. Naopak evolúcia nemá k týmto otázkam čo povedať, lebo tieto 3 vlastnosti nesúvisia s fyzikálnymi zákomni. Takže nejde žiadne protievolučné zasahovanie do vedy, práve naopak. Veda (resp ani nie veda ale niektorí konkrétny vedci vrátane autora) si robí nároky na oblasti, ktoré sú mimo jej pôsobnosť. Fyzikálne sa nedá popísať ani slobodná voľa, lebo ide o jedinečný typ kauzality, fyzikálne sa nedá popísať ani morálny princíp, pretože z faktu sa nedá odvodiť norma a fyzika sa zaoberá faktami, nie normami a konečne sebareflektívne vedomie schopné abstrakcie je tiež mimo oblasť fyziky, lebo pomocou fyzikálnych zákonov nemôžeme dosiahnuť žiadnu abstrakciu. V prípade sebareflektívneho vedomia schopného abstrakcie sa niekedy uvádza, že vedomie „emergovalo“. Pojeme emergencia je sám o sebe na dlhú debatu ale keď niekto povie, že niečo vyemergovalo, je to to isté ako keby povedal, že neviem ako sa to stalo. Takže celý autorov problém spočíva v tom, že predcenil evolúciu práve v týchto 3 oblastiach.

******************************************

Obecněji řečeno, je naprosto nerealistické tvrdit, jak to činí Gould a mnozí jiní, že se náboženství drží stranou od světa vědy, a že se omezuje na mravnost a hodnoty. Vesmír s přítomností nějakého nadpřirozena by byl od základů a kvalitativně odlišného druhu než ten, kde by nadpřirozeno nebylo přítomno.

*******************************************

Súhlas s autorom, takýto vesmír by bol iný. To ale nič nemení na fakte, že sa nábožentvo drží od sveta vedy. Aj keby bolo vo svete nejaké nadprirodzeno, veda má stale vo svojej oblasti len to prirodzeno a náboženstvo to nadprirodzeno. Takže prienik tam nie je žiaden.

*********************************************

Rozdíl je nevyhnutelně vědeckým rozdílem. Náboženství si činí nárok na existenční tvrzení, a to znamená na vědecká tvrzení.

*********************************************

Nie náboženstvo si činí nárok na vedecké tvrdenia ale autor si činí nárok obsiahnuť vedou aj existenčné tvrdenia. Mohol by autor poskytnúť vedeckú metódu na popis jednosmernej kauzality, ktorá sa vbyskytuje výhradne len pri fenoméne slobodnej vôle? Môže autor aspoň principiálne navrhnúť vedeckú metódu pomocou ktorej by sme logicko-empiricky odvodili jedno jediné morálne pravidlo? Môže autor navrhnúť vedeckú metódu, ktorou by skúmal sebareflektívne vedomie iného človeka okrem seba (veda potrebuje tzv. interpersonálne overenie)? Môže autor navrhnúť vedeckú metódu na zistenie pôvodu hmoty času a priestoru? Môže autor vedecky popísať napríklad antropický princíp?

***************************************************

Totéž platí pro mnohá z hlavních dogmat římsko-katolické církve. Zrození Ježíše z Panny Marie, tělesné Nanebevstoupení požehnané Panny Marie, zmrtvýchvstání Ježíše, přetrvávání našich duší po smrti: toto jsou všechno tvrzení jasně vědecké povahy.

****************************************************

V prvom a druhom prípade sa jedná o zázraky, teda o porušenie prírodných zákonov. Tvrdenie o zázraku (či už o tom, že existuje alebo o tom že neexistuje) nemôže byť z princípu vedeckej povahy (teda nemôže spadať pod vedu), pretože veda už z definície predpokladá ich nemennosť. Vedec sa môže vyjadriť k tomu, ako budú planéty obiehať za predpokladu nemennosti prírodných zákonov ale nevie odpovedať na otázku, či gravitačná sila bude „fungovať“ aj zajtra. Vedec to môže len predpokladať, nemôže túto otázku nijako svojou vlastnou metódou posúdiť. V treťom prípade pri výroku a našich dušiach po smrti sa tiež nejedná o oblasť pôsobnosti vedy, pretože pojem „duša“ nech už to je čokoľvek podľa náboženstva nepatrí pod pojmy hmota čas a priestor. Veda má definičný obor práve hmotu čas a priestor anemá metódy na to aby pozorovala niečo čo je mimo jej definičný obor. Uvedené 3 tvrdenia autora by boli vedecké len v tom prípade, keby sa tvrdilo, že patria pod oblasť fyzikálnych zákonov v prípade prvom a druhom resp že tie „duše“ sú hmotné pretrvávajú po smrti v čase a priestore. Vtedy by sa jednalo o trvdenia vedeckej povahy. Pokiaľ ale viem, nič také náboženstvo netvrdí, takže sa v žiadnom prípade nejedná o tvrdenia, ktorých pravdivosť alebo nepravdivosť by mohla overiť veda.

*************************************

Buď měl Ježíš tělesného otce nebo neměl.

*************************************

Mal, ale jeho Otec nespadá pod hmotu, čas a priestor, teda nespadá pod oblasť vedy.

**************************************

Nejde zde o otázku "hodnot" nebo "mravnosti"; je to problém střízlivých faktů.

**************************************

Áno, ide o tirezve skutočnosti, ktoré ale bohužiaľ nemôžeme triezvo posúdiť vedeckými metódami.

*********************************************

Možná, že nemáme důkazy, abychom na něj mohli odpovědět, ale nicméně je to problém vědecký.

*********************************************

Áno ale len v rpípade, že tieto udalsoti by patrili do definičného oboru vedy. Ako sme si ale ukázali podľa tvrdenia náboženstva tam nepatria a ukázali sme si aj prečo.

***********************************************

Můžeme si být jisti, že kdyby byly nějaké důkazy podporující ona tvrzení objeveny, Vatikán by s nimi neváhal obeznámit svět.

*************************************************

Vzhľadom k tomu, že sa nejedná o oblasť vedy, žiadne takéto dôkazy poskytnuté byť nemôžu.

***************************************************

Buď se Mariino tělo rozložilo, když zemřela, nebo bylo přirozeně odstraněno z této planety do Nebe.

***************************************************

Tretia možnosť je že nebolo odstránené do Neba prirodzene a zároveň, že pojem Nebo nesúvisí s pojmom hmota čas a priestor.

*****************************************************

Oficiální římsko-katolické dogma Nanebevstoupení, vyhlášené teprve v roce 1950, implikuje, že Nebe má fyzikální umístění a existuje ve sféře hmotné skutečnosti - jak by se tam mohlo hmotné tělo nějaké ženy jinak dostat?

*******************************************************

Neviem na základe čoho prišiel autor na to, že táto dogma implikuje to, že pojem Nebo súvisí s hmotou. To, že autor si nevie predstaviť ako by sa hmotné telo mohlo dostať do Neba, ktoré už hmotné nie je, neimplikuje, že sa tam dostať nemohlo. Autor používa zaujímavé implikácie a snaží sa ukázať rozpor v teistickom názore tým, že podsúva vlastné defincície. Ak chce autor ukázať rozpor v nejakej sérii tvrdení tak musí vychádzať práve z tej série tvrdení a nemôže do toho podsúvať tvrdenia vlastné. Neviem odkiaľ zobral autor dojem, že teistická definícia Neba je hmotná v čase a priestore. A ak to implikoval z dogmy o nanebosvtúpení (pričom dátum schválenia dogmy je v tejto implikácii irelevantný) tak nech tú impikáciu ukáže.

****************************************************

Neříkám zde, že nauka o nanebevstoupení Panny Marie je nutně nepravdivá (ačkoliv si samozřejmě myslím, že je). Jednoduše vyvracím tvrzení, že je mimo sféru vědy.

*****************************************************

A to vyvracanie sa zakladá na tom, že autor si to nevie predstaviť a tým pádom to je vyvrátené. Celkom zaujímavý vedecký postup autora.

******************************************************

Naopak, nanebevstoupení Panny Marie je jasně vědeckou teorií. Stejně tak je jí teorie, že naše duše přežívají tělesnou smrt, a stejně tak jsou vědeckými teoriemi všechny příběhy o návštěvách andělů, mariánská zjevení a zázraky všech typů.

********************************************************

Nie je, všetky tieto udalosti nepatria pod oblasť vedy, ktorou je hmota čas a priestor.

****************************

Je něco nečestně vypočítavého v taktice tvrzení, že všechna náboženská přesvědčení jsou mimo oblast vědy. Na jedné straně příběhy o zázracích a slib posmrtného života se používají k činění dojmu na prosté lidi, získávání konvertitů a zvyšování počtu členů kongregací. Je to přesně jejich vědecká síla, která těmto příběhům poskytuje jejich účinek na lidi. Ale zároveň se považuje za podpásové podřídit tytéž příběhy běžné přísnosti vědecké kritiky: jsou to náboženské záležitosti a tudíž mimo oblast působení vědy. Ale nelze to mít obojím způsobem. Přinejmenším náboženským teoretikům a apologetům by se nemělo dovolit uniknout [vědě] a mít to obojím způsobem. Bohužel příliš mnoho z nás včetně nevěřících je nevysvětlitelně připraveno jim to umožnit.

********************************************

Pripúšťam, že existujú náboženskí teoretikovia a apologéti, ktorým nie je úplne jasné čo spadá alebo nespadá pod oblasť vedy. Na druhej strane autor je príkladom toho, že to nie je jasné ani niektorým vedcom.

**********************************************

Domnívám se, že je potěšitelné mít papeže za spojence v boji proti fundamentalistickému kreacionismu.

**********************************************

Áno, proti kreacionizmu svedčia vedecké fakty a samotný kreacionizmus je vedeckou hypotézoiu, ktorá ako sa zdá bola úspešne vyvrátená. Samozrejem sa bavíme o kreacionizme živočíšnych druhov, kreacionizmus 3 spomínaných častí človeka je stále aktuálny).

**************************************

Je jistě zábavné vidět stáhnutou podporu katolických kreacionistů jako je Michael Behe.

**************************************

Vyvrátenie hypotézy katolického kreacionistu Michaela Beheho je jeho neúspechom na poli vedeckom. Tot vyvrátenie neiplikuje nič v oblasti svetonázorovej ako sme sa mohli presvedčiť.

************************************

I tak, za daného výběru mezi upřímným fundamentalismem na jedné straně a obskurantním neupřímným doublethinkem římskokatolické církve na straně druhé vím, čemu dát přednost.

************************************

Bohužiaľ pre autora sme si ukázali, že o žiadny neúprimný postoj nejde. Autorovi odporúčam aby si ujasnil ešte raz v čom spočíva definičný obor vedy, ďalej mu odporúčam ak kritizuje rozpor v názoroch teistov, tak nech tento rozpor ukazuje tak, že bude v arguemntácii vychádzať z tvrdení teistov, nie z vlastných tvrdení a na koniec odporúčam autorovi aby si argumenty typu „nie je to tak lebo si to ja neviem predstaviť“ nechal pre sekulárny krúžok mladých nevzdelaných ateistov. Takúto arguemntáciu mu totiž „nezhltne“ ani rozhľadený a bystrý ateista.

Richard Dawkins, jeden z předních evolučních biologů na světě, je Charles Simonyi Professor Porozumění mezi vědou a veřejností na Oxford University a starší redaktor Free Inquiry.