Nepravděpodobnost Boha
Richard Dawkins
Následující článek pochází z časopisu Free Inquiry magazine, sv. 18, číslo 3.
****************************************************
Mnoho z toho, co lidé dělají, dělají ve jménu Boha. Irové se vzájemně vyhazují do vzduchu výbušninami v jeho jménu. Arabové se vyhazují do vzduchu bombami v jeho jménu. Imámové a ajatoláhové utlačují ženy v jeho jménu. V celibátu žijící papežové a kněží v jeho jménu matou lidem sexuální život. Židovští shohetové podřezávají hrdla živým zvířatům v jeho jménu. Úspěchy náboženství v minulosti - krvavé křížové výpravy, mučící inkvizice, masově vraždící konquistadoři, kultury ničící misionáři, zákonně vynucený odpor vůči každé nové vědecké pravdě až do posledního možného okamžiku - jsou ještě působivější.
******************************************************
V mene Boha vznikali nemocnice, chudobince, v mene Boha vznikala kultúra a umenie, v mene Boha ľudia obetovali svoje životy z lásky k druhým a podobne. Podobné udalosti aké popisuje autor vznikali nielen v mene Boha lae v mene rôznych vecí ako napríklad sloboda, rovnosť a bratstvo, v mene pokroku, v mene vedeckého ateizmu a podobne.
**********************************************
A tohle všechno se událo na podporu čeho? Domnívám se, že je čím dál víc jasnější, že odpověď zní: absolutně ničeho. Není žádný důvod se domnívat, že existuje nějaký druh bohů a docela dobrý důvod pro přesvědčení, že neexistují a nikdy neexistovali.
***********************************************
Dôvody sú 4, ktoré nazvem 4 náhrobné kamene ateizmu a sú to:
1. princíp konkretizácie resp. antropický priníp
2. slobdná vôľa
3. existencia morálnych princípov
4. sebareflektívne vedomie schopné abstrakcie
Samozrejme, že nejde o dôkazy ale ide o dôvody, ktoré nás nútia k tomu minimálne sa nad možnosťou existencie Boha zamyslieť.
**************************************
Bylo to všechno jen gigantické plýtvání časem a plýtvání životem. Kdyby to nebylo tak tragické, byl by to vtip kosmického rozměru.
**************************************
Plýtvanie časom je popieranie 4 uvedených bodov.
*******************************
Proč lidé věří v Boha? Pro většinu lidí odpověď tvoří stále ještě nějaká verze starověkého argumentu záměrného plánu (design). Díváme se kolem sebe na krásu a složitost světa - na aerodynamické mávání vlaštovčina křídla, na jemnost květin a motýlů, kteří je zúrodňují, skrze mikroskop na hemžící se život v každé kapce vody z rybníka, teleskopem na korunu obrovité sekvoje. Přemítáme o elektronické složitosti a optické dokonalosti našich vlastních očí, které nám umožňují vidět svět. Jestliže máme aspoň kousek představivosti, dohánějí nás tyto věci k pocitu posvátné hrůzy a úcty. A navíc nemůžeme nebýt zasaženi zřejmou podobností žijících organismů a pečlivě naplánovaných schémat lidských inženýrů. Argument plánu nejslavněji vyjádřil v 18.století analogií s hodinářem kněz William Paley. I kdybyste nevěděli, co jsou hodinky, zřejmě záměrně naplánované vlastnosti jejich zubů a pružin a to, jak do sebe zapadají kvůli nějakému účelu, by vás přesvědčilo usoudit, "že hodinky musely mít výrobce: že musel existovat, někdy a na nějakém místě nebo jiném řemeslník nebo řemeslníci, kteří je sestavili pro účel, který skutečně v nich nalézáme; někdo, kdo pochopil jejich konstrukci, a navrhnul jejich použití." A jestliže toto platí o poměrně jednoduchých hodinkách, jak větší pravda to je o oku, uchu, ledvině, loketním kloubu, mozku? Tyto krásné, složité, spletité a zřejmě záměrně sestavené struktury musely mít svého vlastního konstruktéra, svého hodináře - Boha.
*****************************************
Platnosť tohoto arguementu stále pretrváva. Vysvetlíme si to nižšie.
*******************************************
Takto argumentoval tedy Paley, a jeho argument skoro všichni přemýšliví a citliví lidé pro sebe objevují v nějaké fázi svého dětství.
*******************************************
Tí premýšľavejší to objavia práve vo fáze dospelosti, resp vrcholu intelektuálnych síl, napríklad samotný ateista Sartre a jeho absurdita vs. konkretizácia.
********************************************
Po většinu historie se musel zdát absolutně přesvědčivou, samu sebe dokazující pravdou. A přesto, díky jedné z nejohromnějších myšlenkových revolucí v dějinách, dnes víme, že je to mylné, nebo přinejmenším zbytečné vysvětlení. Nyní víme, že řád a zjevná účelnost života se udály zcela odlišným procesem, procesem, který funguje bez potřeby nějakého konstruktéra, a který je jednoduše důsledkem působení velmi jednoduchých fyzikálních zákonů. Je to proces evoluce přirozeným výběrem, objevený Charlesem Darwinem a nezávisle na něm Alfredem Russelem Wallacem.
*********************************************
Stvoriteľ života môže postupovať dvomi spôsobmi. Jeden spôsob je ten, ktroí popisujú kreacionosti, teda, že Boh priamo stvoril všetko živé. Tento spôsob sa ukázal použitím vedeckých metód ako neprijateľný. Padá teda táto konkrétna predstava stvoriteľa. Padá ale predstava plánovaného stvorenia a navrhnutia nejakým architektom úplne? Skúsme si rozobrať 2 verzie nášho sveta. 1. svet čisto deterministický, 2. svet deterministicko-indeterministický, teda svet v ktorom je drvivá väčšina udalostí deterministická ale vyskytujú sa tam aj udalosti indeterministické. Zatiaľ netvrdím aký svet je ten náš len sa pokúsim rozanalyzovať obidve alternatívy.
1. Deterministický svet, je svet nutnosti (viď článok Náhoda a nutnosť), teda všetky udalosti sú jednoznačne dané, pojem náhody nemá zmysel, pojem možnosti a nemožnosti ako negácie nutnosti taktiež nemá zmysel. To znamená, že vznik živého a vznik človeka bol nutný. Tento bod si ešte rozdelíme na
1.,a., existuje časový počiatok – v tomto prípade je jasné, že všetky udalosti vo svete sú determinované/ zaoríčinené LEN počiatočnými podmienkami. V tomto prípade kombinácie determinizmu s časovým počiatkom je minimálne na zamyslenie, či architekt nemohol postupovať tak, že zadal počiatočné podmienky a do procesu vývoja života už nezasahoval. Zatiaľ to na prvý pohľad úplne presne neodpovedá napríklad kresťanskej predstave o Bohu ale predpokladajme pre jednoduchosť, že architekt od počiatočných podmienok už nezasahoval. Teda počiatočné podmienky mohol naplánovať tak, že sa z nich nutne vyvinul život. To samozrejme nedokazuje existenciu architekta ale spochybňuje to, že jeho neexistencia je dokázaním platnosti evolúcie dokázaná tiež. Existencia časového počiatku patrí v súčastnosti medzi hlavné prúdy vo vede nazývanej kozmológia, čiže dá sa existencia časového počiatku samozrejme spochybňovať ale nemôžme hovoriť o vedeckom názore. Vkaždom prípade konečné stanovisko veda v tomto ešte nevyriekla.
1.b., čas je nekonečný smerom smerom do minulosti. Tento prípad je trošku komplikovanejší, pretože počiatočné podmienky nemôžme definovať, keďže nemáme počiatok času. Tento názor tvorí podľa niektorých kostru materializmu, kde hmota je „večná“. Podľa môjho názoru tak nemusí byť ale na tom teraz až tak nezáleží. Dôležité je to, že predstava stvoriteľa hmoty času a priestoru znamená, že prípadný takýto stvoriteľ by bol na čase nezávislý. To znamená, že ak by stvoril svet, ktorý by nemal časový počiatok, nie je to v rozpore so samotnou podstatou stvoriteľa, ktorý je mimočasový. Ako už hovoril sv. Augustín dávno pred najnovšími výskumami v oblasti kozmológie (cca 4. storočie n.l.), že Boh stovril svet nie v čase ale s časom, z čoho priamo nemusí vyplývať časový počiatok. V tom prípade mohol opäť Boh stvoriť svet, ktorý síce nemal počiatočné podmienky, ale zákony v sebe tento svet už má a tieto zákony ak sú deterministické tam nutne vedú opäť ku vzniku života. Teda situácia podobná ako v bode 1.a., len odpadá myšlienka počiatočných podmienok ale podmienky nejaké konkrétne stále existujú a existuje aj mechanizmus ich zmeny, teda prírodné zákony takže myšlienka architekta, ktorý stovril svet tak, aby sa nutne život vyvinul je tu stále. Pripomeniem opäť, že bod 1.b., je zatiaľ podľa najnovších vedeckých poznatkov neaktuálny. Zatiaľ a či navždy to ukáže čas.
2. V tomto bode máme kombináciu sveta, ktorá je deterministická a čiatočne indeterministická ako sme si to vyššie definovali. Znamená to toľko, že v takom svete naozaj existuje pojem náhoda, pretože indeterministická udalosť vnútri systému je naozaj náhodná. Dôležitá vec je práve uvedomiť si, že ak sa bavíme o deterministickom systéme ako takom, tak všetky determinianty samozrejme musia pochádzať z toho systému. V tom zmysle hovoríme o uzatvorenom systéme. Predstava, že hmota čas a priestor sú deterministické znamená, že všetky udalosti sú nutné ale zároveň, že determinanty pochádzajú zvnútra systému, teda z hmoty v čase a priestore. V prípade existencie indeterministickej udalosti môže opäť ísť o 2 alternatívy:
2., a., príčina teda determinant existuje ale nie je vo vnútri systému ale pochádza zvonku systému. Teda determinancia čiže kauzalita tam nejaká je ale determinant pochádza zvonku systému. Teda samotný systém je indeterministický ale keby sme ho rozšírili tak opäť máme nový väčší systém, ktorý už ale deterministický. V prípade ak by existovala vrámci hmoty v čase a priestore indeterministcká udalosť tak vrámci hmoty v čase a priestore to je stále indeterministická udalosť ale celý systém, ktorý pozostáva z hmoty času, priestoru + ešte niečoho môže byť opäť determnistický. Ale ani ten nemusí, lebo aj v tom širšom systéme ak sa zistí indeterministická udalosť tak môžeme uvažovať o ďalšom ešte širšom systéme a podobne. Teda ak by chcel v prípade kombinácie determinizmu a indeterminizmu predsa len zastávať determinisitcký názor, tak v bode 2 by musel systém rozšíriť o ďalšiu časť. V našom prípade by musel k hmote času a priestoru niečo naviac pridať. V takom prípade by predstava o stvoriteľovi mohla byť podobná ako pri determinizme s tým rozdielom, že buď by produktom architekta nebola len hmota čas a priestor ale ešte niečo iné, prípadne by architekt priamo zasahoval do deja práve z tej časti, ktorá nám systém hmoty času a priestoru rozširuje. Teda opäť ani v tomto bode nie je možné architekta zamietnuť aj keď samozrejme toto jeho existenciu nedokazuje a ani nie je jasná existencia samotného celého bodu 2.
2.b., v tomto prípade by sme konštatovali, že udalosť ani žiadnu príčinu nemá a týmto konštatovaním by sme skončili. Jedine táto alternatíva vyslovene popiera existenciu stvoriteľa, pretože dochádza ku skutočnej neplánovanej náhode, ktorú by prípadný stvoriteľ mohol nejakým spôsobom spracovať ale samotnú náhodnú udalsoť by ovplyvniť nemohol. Takže jednine v tomto prípade súhlasím s autorom, že tu by bolo naozaj preukázané, že stovriteľa nepotrebujeme. Táto alternatíva ale znamená koniec nielen debaty o možnosm či nemožnom stvoriteľovi ale znamená koniec akéhokoľvek myslenia. Ak udalosť nemá žiadnu príčinu, tak tam ľudksé myslenie naozaj končí. Totiž autorov popis evolúcie by mal v sebe udalosti bez príčiny, čím by bol tento popis pomerne dosť nekompletný. Okrem toho by sa dala takáto udalosť označiť pokojne za zázrak, pretože ak udalosť nespôsobí nič, jasne ide o zázrak, lebo prírodné zákony a aj celá veda hovorí o tom, že každá udalosť nejakú príčinu má.
Túto celú časť úvahy by som zhrnul tým, že autor buď nemôže spochybniť možnosť existencie stvoriteľa na základe poznatkov o evolúcii alebo musí prijať možnosť zázraku (udalsoti bez príčiny), ktorú musí zakomponovať do evolučnej teórie. Čím stále netvrdím, že toto všetko dokazuje existenciu stvoriteľa. Ale toto všetko vyvracia tvrdenie, že objavom evolúcie sa možnosť stvoriteľa-architekta vedecky odmietla. Neodmietla.
******************************************************
Co mají všechny objekty, které vypadají, jako by musely mít konstruktéra, společného? Odpověď zní - statistickou nepravděpodobnost. Jestliže nalezneme na pláži průhledný oblázek ohlazený vodou do tvaru hrubé čočky, nebudeme z toho usuzovat, že musel být navržen nějakým optikem: tohoto výsledku jsou schopny dosáhnout samy přírodní zákony bez něčí pomoci; není tedy příliš nepravděpodobné, že se to prostě "stalo". Ale jestliže nalezneme detailně vypracovanou složenou čočku, s pečlivou korekcí sférické a chromatické aberace, potaženou vrstvou proti prudkému světlu, a s nápisem "Carl Zeiss" vyrytým na okraji, víme, že se nemohla stát jen tak náhodou. Jestliže si vezmete všechny atomy takové složené čočky, a hodíte je náhodně dohromady za tlakového působení běžných fyzikálních zákonů přírody, je teoreticky možné, že čirou náhodou ony atomy prostě utvoří vzorec Zeissovy složené čočky, a dokonce i to, že atomy kolem okraje se uspořádají takovým způsobem, že na něm bude bude vyryto jméno "Carl Zeiss". Ale počet jiných způsobů, jak se atomy se stejnou pravděpodobností mohou uspořádat, je tak obrovsky a nezměřitelně vyšší, že hypotézu náhody nemusíme vůbec brát do úvahy. Náhoda jako vysvětlení je vyloučena.
Mimochodem, nejde o argument kruhem. Mohl by se zdát být kruhem, protože by se dalo říci, že jakékoliv konkrétní uspořádání atomů je při zpětném pohledu velmi nepravděpodobné. Jak již bylo řečeno, když golfový míček přistane na hřišti na určitém stéblu trávy, bylo by pošetilé zvolat: "Ze všech těch miliard stébel, na která mohl spadnout, ten míček spadnul zrovna na toto. Jak překvapivě, zázračně nepravděpodobné!" Logický klam je zde ovšem to, že míček musel někde přistát.
*******************************
Nejde o žiaden logický klam, ide o logický paradox, ktorých je v logike veľa.
**********************************
Můžeme zůstat ohromeni nepravděpodobností skutečné události jen tehdy, jestliže ji upřesníme a priori: například, jestliže se člověk s očima zavázanýma páskou otočí několikrát kolem své osy, náhodně udeří holí míček a tímto jediným úderem se trefí do jamky. To by bylo opravdu překvapivé, protože cíl určení míčku je specifikován předem.
Ze všech triliónů různých způsobů, jak se atomy teleskopu mohou uspořádat, by pouze menšina skutečně fungovala nějakým užitečným způsobem. Pouze malinká menšina z nich by měla na sobě vyrytý nápis "Carl Zeiss", nebo, vskutku jakákoliv rozpoznatelná slova nějakého lidského jazyka. Totéž platí pro části hodinek: ze všech miliard možných způsobů jak je sestavit dohromady, jen velmi malá menšin bude ukazovat čas nebo konat něco užitečného. A ovšem, že totéž platí, a fortiori, pro části živého těla. Ze všech triliónů triliónů způsobů, jak sestavit části těla, jich pouze nesmírně malá menšina bude žít, shánět potravu, jíst a reprodukovat se. Je pravda, že existuje mnoho odlišných způsobů, jak být živý - přinejmenším deset milionů různých způsobů, jestliže budeme počítat množství odlišných živočišných druhů, které dnes žijí - ale, jakkoliv mnoho může být způsobů jak být živý, je jisté, že existuje obrovsky větší počet způsobů, jak být mrtvý!
Můžeme bezpečně usuzovat, že živá těla jsou miliardkrát komplikovanější - ze statistického hlediska příliš nepravděpodobná - aby vznikla pouhopouhou náhodou. Jak ale tedy vznikla? Odpověď zní, že náhoda vstupuje do tohoto příběhu, ale ne jako jeden, monolitický akt náhody. Místo toho se vyskytovala celá řada malých náhodných kroků, každý z nich dost malý na to, aby byl věrohodným výsledkem působení svého předchůdce, jeden po druhém v pořadí za sebou. Tyto malé kroky náhody jsou zapříčiněny genetickými mutacemi, náhodnými změnami - vlastně chybami - v genetickém materiálu.
****************************************
V prvom rade by som autora rád upozornil aby si ujasnil, či zastáva deterministický alebo indeterministický postoj. V prvom prípade je pojem náhoda bezobsažný, v druhom prípade pojem náhoda obsah má, žiaľ pre autora tento pojem znaméná buď pridanie k hmote času a priestoru ešte niečo navyše, prípadne to znamená, že autor musí do evolučného procesu zakomponovať aj pojem zázrak. Ďalšia malá pripomineka sa týka pojmu „chyba“. Autor nedefinoval čo je chybné a čo je správne a neposkytol merítko na posudzovanie, preto jeho vyjadrenia sú dosť pochybné prípadne bezobsažné. Ale to len poznámka na okraj.
***********************************************
Dávají povstat změnám v existující tělesné stavbě. Většina těchto změn je škodlivá a vede ke smrti. Menšina z nich se však projeví jako malá zlepšení, vedoucí ke zvýšené šanci na přežití a reprodukci. Tímto procesem přirozeného výběru, se ony náhodné změny, které se ukážou být prospěšnými, nakonec rozšíří po celém živočišném druhu a stanou se standardem. Scéna je nyní připravena pro další malou změnu v evolučním procesu. Po, řekněme, tisíci těchto malých změn v řadě, kdy každá změna poskytuje základ pro následující, se koncový výsledek stal procesem akumulace příliš složitým, aby k němu došlo v jediném aktu náhody.
Je například teoreticky možné, aby se zničehonic utvořilo oko, v jednom náhodném kroku, z ničeho: na holé kůži, řekněme. Je to teoreticky možné v tom smyslu, že návod by mohl být zapsán ve formě velkého množství mutací. Kdyby všechny tyto mutace proběhly zároveň, mohlo by se opravdu z ničeho vytvořit kompletní oko. Ale ačkoliv je to teoreticky možné, v praxi je to nemyslitelné. Množství k tomu potřebné šťastné náhody je příliš velké. Onen "správný" návod obsahuje změny v obrovském množství genů zároveň. Správný návod je jedna konkrétní kombinace změn z trilionů stejně pravděpodobných kombinací náhod. Takovou zázračnou koincidenci můžeme jistě vyloučit. Ale je doknale přesvěčivé, že moderní oko se mohlo vyvinout z něčeho skoro stejného jako moderní oko, ale ne zcela: jen velmi málo méně vyvinutého oka. Podle téhož důvodu se toto jen o něco málo propracované oko vyvinulo z ještě o trošku méně vyvinutého oka, a tak dále. Jestliže předpokládáme dostatečně velké množství dostatečně malých rozdílů mezi každou z evolučních fází a její předchůdkyní, musíte být schopni odvodit úplné, složité, fungující oko z holé kůže. A kolik středních fází máme dovoleno postulovat? To závisí na tom, kolik času máme k dispozici. Bylo dost času na to, aby se oči vyvinuly v postupných malých krocích z ničeho?
Fosilie nám říkají, že život se vyvíjí na Zemi více jak 3 miliardy let. Por lidskou mysl je téměř nemožné uchopit takto obrovsky dlouhé období času. Přirozeně a milosrdně máme sklon chápat naši vlastní očekávanou délku života jako dost dlouhý čas, ale nemůžeme očekávat, že budeme žít dokonce ani sto let. Je to už 2000 let, co žil Ježíš, což je časové rozpětí dost dlouhé na to, aby se setřel zřetelný rozdíl mezi dějnami a mýtem.
*******************************************
Toto je na úplne inú debatu, v každom prípade je jasné, že autor selektívne a ironicky pristupuje k veci.
*********************************************
Umíte si představit milion takových období přiložených jednu ke druhé? Předpokládejme, že bychom chtěli napsat celou minulost na jedinou dlouhou roli pergamenu. Kdybychom nacpali celé období křesťanského letopočtu do jednoho metru této role, jak dlouhá by byla část svitku zachycující předkřesťanské období zpátky v čase až k počátku evoluce? Odpověď zní, že tato část svitku by byla dlouhá z Milána až do Moskvy. Pomyslete na implikace z toho plynoucí pro množství evolučních změn, které se v tak dlouhém období mohly nashromáždit. Všechny domácí rasy psů - mopslíci, pudlové, kokršpanělé, bernardýni, a čivavy - pocházejí z vlků v časovém rozpětí počítajícím se na stovky nebo nanejvýš tisíce let: ne více než dva metry cesty z Milána do Moskvy. Pomyslete na množství změn, obsažených ve vývoji od vlka k čínskému pinči; nyní vynásobte toto množství změn milionkrát. Když se na to podíváte takto, začne být snadné věřit, že oko se mohlo vyvinout ze žádného oka po malých krocích.
************************************************
Pri tejto úžasnej a precíznej analýze by som len autorovi pripomenul, že obdobie tzv „vedeckého“ ateizmu by sa dalo kvantifikovať len na pár centimetrov cesty z Milána do Moskvy. To len na okraj.
**************************************************
Zbývá nám uspokojivě vysvětlit, že každý z oněch středních (přechodných) kroků na cestě evoluce, řekněme od holé kůže k oku jak ho známe, by byl favorizován přirozeným výběrem; byl by zlepšením svého předka ve vývojové řadě, nebo by aspoň přetrval. Není nám k ničemu dokázat, že existuje teoreticky řetězec téměř vnímatelně odlišných přechodných fází vedoucích k nějakému oku, kdyby mnozí z těchto středních členů ve vývojové řadě vymřeli. Někdy se namítá, že části oka musejí být všechny pohromadě nebo oko vůbec nebude fungovat. Půlka oka, říká ona námitka, není o nic lepší než vůbec žádné oko. Nemůžete létat s polovinou křídla; není možné slyšet s polovičním uchem. Tudíž nemohla existovat řada krok za krokem postupujících přechodných členů vedoucích k současnému oku, křídlu, nebo uchu.
Tento druh argumentace je tak naivní, že člověk může jen žasnout nad podvědomými motivy víry v něj. Není zcela zřejmě pravdivé, že půlka oka je neužitečná. Ti, kdo trpí šedým zákalem a jimž chirurgicky odstranili jejich čočky, nevidí moc dobře bez brýlí, ale stále jsou na tom mnohem lépe než lidé, kteří zcela nevidí. Bez čočky nemůžete zaostřit na podrobný obrázek, ale můžete se vyhnout srážce s překážkami a můžete rozpoznat hrozivě čnící stín predátora.
Pokud jde o argument, že nelze létat pouze s polovinou křídla, je vyvrácen velikými počty velmi úspěšně plachtících živočichů, včetně savců mnoha různých druhů, ještěrek, žab, hadů a olíhní. Mnoho různých druhů živočichů žijících na stromech má kožní laloky mezi klouby, které jsou skutečně maličkými křídly. Jestliže spadnete ze stromu, každý kožní lalok nebo zploštění těla, které zvýší velikost vašeho povrchu vám může zachránit život. A jakkoliv malé nebo velké mohou vaše laloky být, musí vždy existovat kritická výška taková, že jestliže spadnete ze stromu této výšky, byl by váš život zachráněn jen trochu větším povrchem těla. Takže když vaši potomci vyvinou tento plošný povrch navíc, zachrání jim to životy o trochu víc, i kdyby spadli ze stromů jen trochu vyšších. A tak tento proces pokračuje dále po neznatelně stupňovaných krocích, dokud za stovky generací později, dospějeme k celým křídlům.
Oči a křídla nemohou začít existovat skokem, za jeden krok. To by bylo jako mít skoro nekonečné štěstí a trefit číselnou kombinaci, která otevírá sejf velké banky. Ale jestliže budete točit číselníky na zámku náhodně, a pokaždé, když se dostanete trošku blíže k onomu šťastnému číslu, dveře od sejfu se se zavrzáním a cinknutím trošku pootevřou, pak byste brzy ony dveře otevřeli! Toto je v základu tajemství toho, jak evoluce přirozeným výběrem dosahje toho, co se kdysi zdálo nemožné. Věci, které nemohou být možně získány od velmi odlišných předchůdců, mohou být úspěšně získány od pouze lehce odlišných předchůdců. Za pouhého předpokladu, že existuje dostatečně dlouhá řada takových lehce odlišných předchůdců, můžete získat (derive) cokoliv z čehokoliv jiného.
**********************************************
S týmto technickým popisom sa nedá nesúhlasiť autor je predsa (bez irónie) uznávanou kapacitou v obore evolučná biológia. Problém nastane až vtedy ak sa autor začne zaoberať inými obormi v ktorých až taká kapacita nie je, napríklad filozofiou a svetonázorom.
**********************************************
Evoluce je tedy teoreticky schopná udělat práci, která se kdysi zdála být privilegiem Boha.
***********************************************
Teoreticky samozrejme áno, taká možnosť tu stále je ale v hore uvedenej anlýze se ukázali, že ani pri existencii evolúcie sa potreba resp možnosť uvažovania o stvoriteľovi nijako nespochybnila len v jednom jedinom prípade ak náhoda = zázrak.
************************************************
Ale existuje nějaký důkaz, že se evoluce skutečně udála? Odpověď zní ano; důkazů je ohromné množství. Miliony fosilií jsou nalézány na přesně těch místech a přesně v těch vrstvách (depths), kde bychom je měli očekávat, jestliže evoluce proběhla. Ani jedna zkamenělina se ještě nenašla na místě, kde by ji evoluční teorie nebyla byla očekávala, ačkoliv by se to velice snadno mohlo stát: například fosilie savce nalezená ve skalách tak starých, že tehdy ještě neexistovaly ryby, by byla dostatečným důkazem proti evoluční teorii.
Vzorek rozšíření živočichů a rostlin na kontinentech a ostrovech světa je přesně to, co by se dalo očekávat, jestliže se vyvinuli ze společných předchůdců pomalými, postupnými kroky. Vzorky podobnosti mezi zvířaty a rostlinami je přesně takový, jaký bychom očekávali, jestlie by byli někteří z nich blízcí příbuzní a jiní svoji vzdálenější příbuzní. Skutečnost, že genetický kód je stejný u všech živých tvorů, naprosto svědčí o tom, že se všichni vyvinuli z jednoho jediného předchůdce. (all are descended from one single ancestor).
**************************************************
S dôkazmi o evolúcii živočíšnych druhov nie ježiaden problém a môžeme ich kľudne uznať.
****************************************************
Důkazy svědčící pro evoluci jsou natolik pádné, že jediný způsob, jak zachránit teorii stvoření, je předpokládat, že Bůh záměrně všude umístil kvanta důkazů, aby to vypadalo, že se evoluce stala.
****************************************************
Autor pravdepodobne naráža na predstavu o stovrení tzv. kreacionistov, ktorú nezdieľajú ani zďaleka všetci kresťania resp teisti.
*****************************************************
Jinými slovy, fosílie, geografické rozšíření živočichů a tak dále, jsou všechno jeden obrovský podvod na důvěry. Chce někdo uctívat nějakého Boha schopného takového podvodu? Je jistě zdaleka uctivější a rovněž vědecky smysluplnější brát ony důkazy samosebou.
******************************************************
Tieto dôkazy nepríjmajú len kreacionisti. Všetci ostatní kresťania a teisti tieto dôkazy bez problémov prijímajú a nijako im tieto dôkazy neprekážajú.
*******************************************************
Všichni živí tvorové jsou si vzájemně příbuzní a vyvinuli se z jednoho jediného vzdáleného předka, který žil před více než 3 miliardami let.
*******************************************************
Jedným z problémov evolúcie je abiogenéza, ktorá zatiaľ preukázaná nebola ale to je len poznámka naokraj. Ináč sa dá s autorom súhlasiť.
********************************************************
Argument Plánu (Design) byl tedy jako důvod pro víru v nějakého Boha zničen. Existují ještě nějaké další argumenty?
********************************************************
Nebol a arguemnty existujú, viď analýza vyššie.
*********************************
Někteří lidé věří v Boha kvůli tomu, co se jim jeví být vnitřním zjevením. Takováto zjevení (revelations) nejsou vždy povznášející, ale bezpochyby danému jednotlivci připadají skutečná. Mnoho obyvatel ústavů pro duševně nemocné má neotřesitelnou vnitřní víru, že jsou Napoleon nebo, vskutku, Bůh sám. Nepochybuji o síle takových přesvědčení u těch, kteří je mají, ale to není důvod, abychom v ně věřili my ostatní. Protože jsou opravdu taková přesvědčení vzájemně rozporná, nemůžeme věřit ve všechny.
***********************************
Ako vysvetlí autor, že existujú ľudia, ktorí sú psychiatrami a kresťanmi zároveň. Nebol pomietnutý jeden ateista, ktorý tvrdil, že Boh je mŕtvy? Otázka zjavení je na samostatnú knihu a autor ju veľmi zjednodušil. V každom prípade musím autora upozorniť, že ak chce po vyššie uvedenej analýze zavrhnúť stvoriteľa-architekta, musí aj on pripustiť existenciu zjavenia, resp zázraku. Ináč by asi ťažko vysvetľoval psychiatrovi, že genetická chyba sa stala bez príčiny.
********************************************
Je toho trochu víc, co je třeba říci. Evoluce přirozeným výběrem vysvětluje hodně, ale nemohla by začít z ničeho. Nemohla začít, dokud nebyl k dispozici nějaký druh rudimentární reprodukce a dědičnosti. Novodobá dědičnost se zakládá na kódu DNA, který sám o sobě je příliš komplikovaný, aby zničehonic začal existovat jediným aktem náhody. Zdá se, že to znamená, že předtím musel existovat nějaký ranější systém dědičnosti, nyní zmizelý, který byl dost jednoduchý na to, aby povstal náhodou a podle chemických zákonů a který poskytnul prostředí, v němž nějaká primitivní forma rostoucího přirozeného výběru mohla začít. DNA byla pozdějším produktem této rané kumulativní selekce. Před vznikem tohoto původního druhu přirozeného výběru existovalo období, kdy byly z jednoduších vystavěny složité chemické kombinace a před tím období, kdy byly chemické prvky vystavěny z jednodušších elementů, za působení dobře známých fyzikálních zákonů. Před tím bylo všechno konec konců vystavěno z čistého vodíku jako bezprostředního produktu velkého třesku, jenž byl počátkem vesmíru.
***********************************************
K tomu len 2 malé poznámky:
1. abiogenézu popísal autor veľmi zjednodušene. Zrejme preto, že na podloženie svojho názoru o abiogenéze nemá ani zďaleka toľko pádnych argumentov ako pri samotnej evolúcii. Časy Oparina sú už dávno preč.
2. malá otázka na autora. Veľký tresk bol len tak z ničoho nič? Autor by mal sovje pocity konzultovať s psychiatrom ak má pocit, že taká závažná vec ako je veľký tresk je len tak z ničoho nič. Iné menšie veci majú svoju príčinu a žeby prave takáto závažná vec príčinu nemala?
***********************************************
Existuje pokušení argumentovat, že ačkoliv Bůh možná není zapotřebí k vysvětlení evoluce komplexního řádu, jakmile jednou vesmír začal, se svými fundamentálními fyzikálními zákony, přece jen potřebujeme nějakého Boha, abychom vysvětlili původ všech věcí.
***********************************************
Presne tak.
**********************************************
Tato představa toho Bohu moc k práci neponechává: prostě jen spustit velký třesk, pak si sednout a čekat na všechno, co se stane. Fyzikální chemik Peter Atkins ve své překrásně napsané knize The Creation (Stvoření) postuluje líného Boha, který se snažil udělat co možná nejméně, aby inicioval všechno. Atkins vysvětluje, jak každý krok v historii univerza následoval, podle jednoduchého přírodního zákona, svéo předchůdce. Takže postupně snižuje množství práce, kterou by onen líný stvořitel potřeboval vykonat a nakonec dospívá k závěru, že by vlastně nepotřeboval vykonat vůbec nic!
************************************************
V prvom rade je potrebné si uvedomiť, že ak považujeme Boha za stvoriteľa hmoty času a priestoru, znamená to, že je od času nezávislý. Čiže výraz, že Boh sedí a čaká na všetko čo sa stane je to isté ako predstavovať si Boha ako starčeka so sivou bradou. Pán Atkins je podobne ako pán Dawkins vo svojom obore dobrý ale akonáhle začína hovoriť o obore inom až taký odborník nie je. Pán Atkins považuje stvorenie počiatočných podmienok veľkého tresku za „vôbec nič“. Problém je v tom, že bez toho „vôbec nič“ by naozaj nebolo vôbec nič, vrátane fyzikálnej chémie. Ale to asi pána Atkinsa netrápi. Ďalšou pripomienkou k lenivosti Boha môže byť to, že úloha Boha môže spočívať nielen vo vytvorení počiatočných podmienok ale aj v „udržiavaní“ celkového stavu hmoty času a priestoru. Teda môžeme Boha chápať nielen ako stvoriteľa ale aj ako správcu. Je totiž celkom možné, že to všetko síce funguje deterministicky ale za predpokladu, že to niekto spravuje, že to na niečom stojí, visí alebo jednoducho povedané, že celá existencia hmoty, času a priestoru na niečom závisí. V tom prípade by Boh nebol len tvorcom a lenivým pozorovateľom ale usilovným pilierom hmoty času a priestoru. Takže pán Atkins používa argumentačnú metódu slameného panáka, ktorá spočíva v tom, že si vytvorí nejakú vlastnú verziu niečoho a tú potom podrobí kritike. Lae aj keby bola Atkinsonova argumentácia o lenivom Bohu pravdivá z toho, že by bol Boh lenivý by nevyplývalo, že Boh neexistuje.
*************************************************************
Detaily rané fáze vesmíru náležejí do sféry fyziky, zatímco já jsem biolog, jenž se zabývá spíše pozdějšími fázemi evoluce komplexity. Pro mě je důležitá myšlenka, že i když fyzik potřebuje postulovat neredukovatelné minimum, které muselo být přítomno na počátku, aby vesmír vůbec začal, toto neredukovatelné minimum je jistě krajně jednoduché.
***************************************************************
Toto neredukovatelné minimum je až tak „krajne jednoduché“, že sa vedci nevedia ani zhodnúť na tom, či kvantová fyzika má vôbec deterministickú interpretáciu. Nehovoriac o tom, že pri tom zatiaľ neredukovateľnom minime stále nie je jasné ako je to možné, že raz sa to správa ako vlnenie a raz ako častica. Len v oblasti kvantovej fyziky je toľko nezodpovedaných otázok, že konštatovanie pána Dawkinsa má takú hodnotu ako keď sa moja babka s ukončenou základnou školou vyjadrí ku genetickým otázka evolúcie a povie, že to je úplne jednoduché. Pánovi Dawkinsovi by som odporúčal aby výroky z oblasti fyziky prenechal na fyzikov a venoval sa naďalej biológii v ktorej je naozaj dobrý.
**********************************************
Z definice jsou vysvětlení, která stavějí, na jednoduchých premisách přesvědčivější a uspokojivější než vysvětlení která musejí postulovat složité a statisticky nepravděpodobné začátky. A nemůžete mít nic složitějšího, než nějakého Boha všemohoucího!
***************************************************
Z definície ak máme jednoduchšie vysvetlenie tak ho máme uprednostniť pred zložitejsím v tom má autor pravdu. Problém je ale v tom, že toto neplatí na hypotézy ale na vysvetlenia, teda na empiricko-logicky podložené vysvetlenia. V prípade počiatku vesmíru zatiaľ takéto vysvetlenie žiaľ nemáme. A čo sa týka štatistiky, tá sa dá používať výhradne pri vysokom počte udalostí. Veľký tresk pokiaľ je súčastnej vede známe bol len jeden. Teda akékoľvek štatistické posudzovanie počiatočných podmienok je nezmyslom. Tým väčším nezmyslom je vyjadrovať sa k pravdepodobnosti počiatočných podmienok. Autor by nemal zabúdať, že ten počiatok, ktorý tak spochybňuje patrí medzi hlavné prúdy súčastnej kozmológie podobne ako evolučná teória patrí medzi hlavné prúdy v biológii. Takže v prípade, že autor podá jednoduchšie vysvetlenie logicko-empiricky podložené tak až potom môže zavrhnúť zložitejsšie vysvetlenie, ktoré predpokladá nejakého Boha Všemohúceho. Pretože Occamova britva na ktorú sa autor odvoláva sa netýka hypotéz ale logicko-empiricky podložených vysvetlení. Majme 2 príklady:
1. Predpokladáme, že vysvetlenie je poskytnuté (logicko-empiricky dokázané)
a., X sa vysvetlilo pomocou Y
b., X sa vysvetlilo pomocou Y + Z
Použítím Occamovej britvy prijmeme vysvetlenie a., pretože vo vysvetlení b., máme Z navyše. Vysvetlenie pomocou Y je jednoduchšie.
2. predpokladáme, že vysvetlenie ešte poskytnuté nie je, máme len 2 hypotézy
a., hypotéza o tom, že X sa dá vysvetliť pomocou Y
b., hypotéza o tom, že X sa dá vysvetliť pomocou Y + Z
Ani jedna hypotéza zatiaľ nie je logicko-empiricky potvrdená. V budúcnoisti môžu nastať tieto prípady:
i., hypotéza a., sa dokáže, hypotéza b., zatiaľ ostáva hypotézou (ani sa nedokázala ani nevyvrítila)
ii., hypotéza a., sa dokáže, hypotéza b., sa vyvráti (samozrejme len tá časť so Z)
iii., hypotéza a., sa vyvráti hypotéza b., zatiaľ zostáva hypotézou, teda sa ani nepotvrdí ani nevyvráti
iv., hypotéza a., sa vyvráti, hypotéza b., sa potvrdí
v., obidve hypotézy sa vyvrátia
z i., vyplýva, že naozaj stačí jednoduchšie riešenie, teda stačí vysveltenie pomocou Y. Preto Z zavrhneme aj keď je zatiaľ len vo fáze hypotézy. Použijeme Occama.
z ii,. Vyplýva, že Y je potvrdené a Z je vyvrátené. Occama použiť ani nemusíme, lebo Z bolo vyvrátené logicko-empiricky.
z iii., vyplýva, že vysveltenie pomocou Y sa ukázalo ako nedostatočné, preto je rozumné uvažovať o zložitejšej hypotéze teda je rozumné uvažovať o Z. Occam proti tomu nemá nič, pretože lebo Occam hovorí o tom, keď máme vysvetlenie Y nepotrebujeme Z. Y ale nemáme lebo sa ukázalo ako nesprávne.
z iv., priamo vyplýva, že prijmame vysvetlenie Z a že Y bolo nedostatočné. Occama teda nemusíme použiť.
z v., vyplýva, že ani Y ani Z nedokážu objasnisť podstatu X, preto je potrebné zaviešť ďalšiu hypotézu na overovanie kde zavedieme ďalšie napr,. W.
Z uvedenej analýzy vyplýva, že Occamovu britvu nemôžeme aplikovať na hypotézy, pretože nie je jasné či sa dané hypotézy potvrdia alebo vyvrátia. Používať Occama na hypotézy a tvrdiť, že musíme automaticky uprednostniť jednoduchšiu hypotézu pred zložitejšou nie je správnym postupom, lebo nevieme dopredu, či tá jednoduchšia nebude logicko-empiricky v budúcnosti vyvrátená.
Totiž hypotézy môžu byť 2, jednoduchšia a zložitejšia ale čo v prípade ak sa tá jednoduchsšia vyvráti a zložitejšia potvrdí? Na to by autor nemal zabúdať.
Takže záverom môžem konštatovať, že autorovi sa ani prinajmenšom nepodarilo ukázať, že hypotéza existencie Boha ako architekta bola vyvrátená evolučnou teóriou.