Předsedkyně:
MUDr Naděžda KAVALÍROVÁ

Místopředsedové:
Milan NERAD, PhDr Jiří MÁLEK, Ing. Mirko ŠŤASTNÝ, Ing. František ŠEDIVÝ

Členové předsednictva:
Blatný Jiří Ing., Čejka Čestmír, Černý Albert, Kieslinger Ivan, Kovařík Zdeněk, Macek Rudolf plk., Raulím Otakar Mgr, Stehlík Oto Ing., Zahrádka František, Žídek Leo

Hospodář:
Janík Zdeněk

Revizní komise:
Honová Anna, Lenková Ludmila, Podpěra Josef, Vaculín Jaroslav, Znenáhlíková Vlasta

Smírčí komise:
Beneš Jan, Křivánek Mirko, Mrázek Josef, Růžička Miroslav, Sakmar Roman

••• a členové? – e-mail na PKV: [email protected]

•••

•••

Dar Konfederaci politických vězňů

Rada hl. m. Prahy dnes schválila poskytnutí finančního daru ve výši 100 000 Kč Konfederaci politických vězňů u příležitosti 15. výročí jejího ustanovení.

Konfederace politických vězňů české republiky je tvořena žijícími občany čR, kteří byli komunistickým režimem po roce 1948 vystavení společenské diskriminaci, konfiskaci majetku, dlouholetému věznění i krajním formám perzekucí, jakými bylo mučení či popravy.

Z původních cca 450 000 postižených dnes žije asi 8000 osob.

Konfederace politických vězňů byla ustavena 30. ledna 1990 sjezdem 5000 bývalých politických vězňů konaným na pražském Výstavišti. V současné době se Konfederace politických vězňů soustřeďuje zejména na důstojné uctívání památky obětí komunismu, zasazuje se o rehabilitace a seznamuje mladou generaci se svými dějinami.

Dne 16. 11. proběhne slavnostní setkání představitelů Konfederace politických vězňů, na němž bude primátorem hl. m. Prahy slavnostně předán šek na 100 000 Kč.

V Praze dne 9. 11. 2004

•••

•••

HOSTÝN 2004 – vedení KPV uráží svým chováním odkaz obětí komunismu!

••• V neděli 4. září se konala tradiční muklovská pouť na Hostýně - se mší svatou a tradičním mítinkem politických vězňů. To čeho jsme byli svědkem, bylo urážkou odkazu a utrpení politických vězňů! Předsedkyně KPV (Konfederace politických vězňů) MUDr. Naděžda Kavalírová – při vší úctě k jejímu věku – řídila schůzi nedemokraticky, neobjektivně, nepřipustila diskuzi, způsobem, který si nelze vysvětlit jinak než strachem z mocných, či kolaborací s nimi. Dle motta: Klaďte si věnce, vzpomínejte, tady máte trochu almužny, choďte na recepce – ale hlavně moc nevyskakujte! Političtí vězni resp. jejich vedení je poslušné, mlčí a v případě potřeby umlčuje své neposlušné! To začal dřívější předseda KPV pan Drobný, nyní pokračuje paní Kavalírová. Stala se loutkou v rukách bezpečnostního aparátu ČSSD (KSČ), hraje nečestnou hru. Dost možná, že si toho ani není vůbec vědoma.

Vladimíru Hučínovi, jejich členovi, nebylo opět uděleno slovo – už tři roky – nic se neděje, údajně je jeho případ na programu KPV, ale musí mlčet! Slovo nebylo uděleno ani mně, předsedovi petičního výboru na podporu veřejného soudu. Příznivci kpt. Vladimíra Hučína byli vyzíváni k opuštění sálu. Mladí, protestující proti komunismu – "Palachovy děti" – přes výstižné plakáty nebyli pozdraveni ani pozváni k mikrofonu. Pan Milan Paumer, člen nedávno na vyznamenání navrhnuté odbojové skupiny bratří Mašínů, musel být představen mnou a ještě se ozýval pískot! Měl jsem pocit, že nejsem mezi politickými vězni, ale na stranickém mítinku – jako by se vrátil čas...a to na pozvánce stálo: POZOR! Opět hrozí rudé nebezpečí. Komunismus je jen jeden a to zločinný!

Političtí vězni dnes berou almužny ve srovnání s penzemi bývalých komunistických pohlavárů, funkcionářů a členů KSČ, dnes i členů KSČM . Pohrobci těchto pohlavarů dnes chtějí odsoudit Vladimíra Hučína na 10 let jen za to, že není ochoten přestat bojovat proti dědictví komunismu v řadách policie a justice ČR. Vedení KPV se snižuje k podbízivému jednání s mocí - PROSÍ, místo aby se nahlas ozývalo právem popravených, umučených a POŽADOVALO! Zemřelí i žijící skuteční političtí vězni se musejí obracet v hrobě a být zděšeni nad touto zradou jejich odkazu. Mnozí nejsou vůbec objektivně informováni. Vzhledem k jejich pokročilému věku a snadné manipulaci se nelze divit.

Vážíme si všech, kteří trpěli za komunismu. Nechci se vůbec dotknout žádného skutečného politického vězně, ale Hostýn 2004 mne v tom jen utvrdil: Ten kdo vědomě bojoval proti komunismu, byl za to vězněn, ví co je to komunismus, ten Vladimíra Hučína dnes s obdivem a úctou podporuje. Bylo ale i dost lidí ve vězení, kteří proti komunismu aktivně nevystupovali a i dost nasazených špiclů a konfidentů ve vězení, kteří s mocí kolaborovali. Měl jsem pocit, že na Hostýně z té první skupiny nebyl přítomen snad žádný, i když beru v úvahu horší zrak, sluch i únavu vzhledem k pokročilému věku většiny přítomných.

Věřil bych i myšlence, že vedení KPV si zajistilo "své" lidi i za pomoci jejich příbuzných. Političtí vězni se chovali jako vzorné "ovečky" paní předsedkyně, kterou poslouchali na slovo. Bylo nám jich vlastně líto. Zajímavé bylo, že na moji výzvu o hlasování, zda má Vladimír Hučín mluvit, se nikdo neozval (malá část pískala a slovně protestovala), ale po skončení mítinku nám mnoho účastníků vyjadřovalo solidaritu a dokonce Vladimírovi Hučínovi mnozí nabízeli i finanční podporu. Vnímali jsme to jako "odpustek". Nepochybuji o tom, kdyby Vladimíra Hučína mohlo poslouchat všech asi 6000 členů KPV, měl by drtivou podporu a bylo by to také o něčem jiném!

Zklamali nás přítomní hosté z PS-PČR. Přesto, že mítink měl být apolitický, mluvili o politice, viděli a komentovali všechny plakáty a transparenty vyvěšené v sále – ale plakáty a trička s Vladimírem Hučínem jakoby neviděli a nás a naše ostudností situace vynucené komentáře, reakce a výkřiky jakoby neslyšeli. Seděli jsme v blízkosti předsednického stolu – nemohli nevidět, nemohli neslyšet! Byli svědky nedemokratické, nedůstojné situace a jako demokratičtí občané zákonodárci přesto nereagovali, přihlíželi - mlčeli! Kritizovali komunismus a jeho stálou hrozbu, ale člověka, který i dnes je nucen proti dědicům komunistické hrůzovlády bojovat ignorovali. Předal jsem jim dokumenty k tomuto případu, který už je mezinárodní ostudou ČR.

Kde jsou politici, muži slova, činu a charakteru, kteří mohou být vzorem občanům a být skutečnými zastánci práva a demokracie v ČR? Uvádím přítomné zákonodárce i s funkcemi, z jejichž titulu by se měli případem pana Vladimíra Hučína eminentně zabývat:

• Ing. Josef Kaňa – senátor (člen výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost!)
• Ing. František Kroupa – senátor (člen výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost!)
• Ing. Jiří Stodůlka – senátor (člen Ústavně-právního výboru senátu ČR!)
• Marek Benda – poslanec.

Přítomen byl i ministr Libor Ambrožek a bývalý ministr obrany pan Holáň – také mlčeli. Všichni se instinktivně raději na nás nedívali, klopili oči, či se dívali jiným směrem. Stáváme se zemí strachu? Kam dovede strach občanů občany? Kam dovede naši zemi strach a společenská neprospěšnost většiny zákonodárců?

Paní Kavalírová prohlásila - jedná se o duchovní svátek, nepřipustí jeho znesvěcení protesty. Právě jejím chováním a způsobem vedení mítinku toto setkaní znesvětila. Čest politických vězňů zastupoval svojí přítomností, z donucení mlčící, kpt. Vladimír Hučín. Jeho přátelé a příznivci na závěr zazpívali československou státní hymnu. Bylo to duchovně velmi silné, všichni se připojili – paní Kavalírová také povstala, nezpívala...

Omlouvám se politickým vězňům za nestandartní chování mé a mých přátel. Bylo legitimováno situací. Nešlo mlčet! Nemuselo k tomu dojít, kdyby mi bylo uděleno slovo, o které jsem paní Kavalírovou slušně před začátkem mítinku požádal. Vše mohlo proběhnout důstojněji – neměli jsme jinou volbu.

Zklamala i ČT, která informovala naprosto neobjektivně, ze sálu ani záběr – vysílala pouze rozhovor s panem Rundem, politickým vězněm, který spolupracoval na zatčení kpt. Vladimíra Hučína…

VERITAS VINCIT, nebát se a nekrást – stále platí! Zde se končí, nebo začíná. Pro jakou variantu se konečně rozhodnete občané?

Jan Šinágl

•••

•••

Vazeny pane Plocku,

preposilam slibene odpovedi na otazky Vaseho clena Dr.Dusana Chmela, uverejnene ve Vasem casopise "VERNI ZUSTANEME" 2005/2. Mrzi mne, ze mne neinformoval Dr. Dusan Chmel vcas a primo, jak by melo byt mezi demokraty dobrym zvykem. Bohuzel Vas casopis neodebiram. Moje odpoved je urcena k volnemu sireni. Ocekavam otisknuti mych odpovedi ve Vasem casopise v nejblizsim moznem terminu v plnem zneni. Po vyjití čísla, za jehož zaslání Vám předem děkuji a rád zaplatím na dobírku, seznámím s moji odpovědi širokou veřejnost v ČR i v zahranici.

S pratelskym pozdravem

Jan Sinagl v.r.

Odpověď Dr.Dušanu Chvalovi na jeho článek "Dotazy k jednomu článku…" v časopise VĚRNI ZŮSTANEME 2005/2

Jedná se o reakci Dr.Chvala na můj článek "Pochybné slavení 15. výročí založení KPV ČR za účasti presidenta republiky – Pražský hrad, Španělský sál, úterý 16.listopad 2004, 14.00 hodin." Omlouvám se, že odpovídám se zpožděním, ale o tomto článku jsem se dozvěděl zprostředkovaně. Autor ani vydavatel mne o vydání mého článku a reakci na něj bohužel neinformovali.

Odpovědi na otázky položené Dr.Chvalem:

V čem se vedení KPV ČR a jeho předsedkyně MUDr.Naděžda Kavalírová chovají prokazatelně amorálně?

Například v tom, že vůbec nepomáhají svému členu Vladimíru Hučínovi, který již přes 30 let aktivně bojuje proti komunismu a jeho následkům a komunistickými pohrobky je trvale až do dnešních dnů pronásledován. Veřejné soudy nenavštívili ani jednou, nemluvě o neorganizování zájezdů k nim. Nikdo z vedení KPV nepodepsal petici na podporu veřejného soudu. Předsedkyně KPV se předsedovi petičního výboru na podporu veřejného soudu vyhýbá, nechá se před ním zapírat, nebere telefony. Chovají se tak lidé s čistým svědomím?

Jaký katastrofální stav má podle něj ve vedení KPV ČR existovat?

Vedení KPV kolaboruje s mocnými, je infiltrováno spolupracovníky tajných služeb, udržuje politické vězně "v klidu". Státní zástupkyně JUDr.Jana Staňková se u OS Přerov ve dnech 4-7.dubna 2005 bránila předvolání svědka Stanislava Drobného, bývalého předsedy KPV ČR, požadované obhájci. Trvala pouze na přečtení písemné výpovědi. Projev pana Hučína v největší pobočce KPV v Plzni 18.3.2003 již ukázal, kdo je pan Drobný. Obhajoba pana Hučína bude rozhodně trvat na jeho předvolání, i když jeho svědecká výpověď pod přísahou mu nebude příjemná. Vzpomínám si, jak na tuším 12. Jáchymovském pekle, při mém projevu o významu Února 1948 pro dnešek, mne v jeho průběhu pan Drobný, přímo u řečnického pultu, jako předseda KPV vyzýval, abych projev zkrátil a ukončil?! Po mém dotazu ke stovkám přítomných a s jejich souhlasem jsem v projev dokončil podle původního záměru.

V jakém jednání KPV prokazuje, že je organizací nepravdivou a nevěrohodnou?

Svým pasivním, neúčinným postojem a nereagováním na rozmáhání komunistů, komunismu a jeho následků v dnešní české společnosti. Kladení věnců, návštěvy recepcí a "burcující" projevy jsou jen neúčinnou fasádou, za kterou je spolupráce s odpovědnými za současný stav.

Např. dopis ze dne 2.září 2003, kde předseda Smírčí komise KPV JUDr. Mirko Křivánek sděluje v usnesení IV/03, že "…se bratr Drobný nenechal vyprovokovat k činům, jenž by mohly sloužit jako záminka k rozpuštění KPV jako občanského sdružení". Těmi činy myslel např. protestní akce proti zatčení a uvěznění pana Hučína, podpisy pod petici za veřejný soud apod. Jistě uznáte, že je to výraz naprosté zbabělosti, který diskredituje ty, kteří skutečně bojovali proti komunistickému režimu! Ostatně v mém článku o Hostýně 2004 jsem podobné, zbabělé a nedůstojné jednání a chování vedení KPV též popsal.

Proč při své absolutní neznalosti nařízení vlády ČR č. 622/2004 sb. uvádí (cituji) "Je ubohé, když vláda přidá před tímto výročím pár korun k důchodům politickým vězňům?

Je v pořádku, když poslední předseda ÚV KSČ Jakeš pobírá pensi údajně ve výši 25 000 Kč? Je v pořádku, když bývalý předseda vlády Štrougal opustí soud jako nevinný, přitom byl a je stále odpovědný za zavedení elektrického proudu do pohraničních drátů na Západní hranici ČSSR, které usmrcovaly desítky lidí na cestě ke svobodě? Je v pořádku, když mjr. JUDr. Karel Vaš i dnes spokojeně žije a pobírá jistě nemalou pensi za zásluhy – např. za zavraždění skvělého generála čs.armády Heliodora Píky? Mohl bych pokračovat… Vedení KPV mlčí a strká hlavu do písku!

Proč urážlivě zesměšňuje jednání předsedkyně KPV ČR s předsedou vlády ČR Stanislavem Grossem?

I ve Španělském sále se ozýval nesouhlas části politických vězňů s přítomností premiéra ČR. Pokud jednala předsedkyně KPV ČR s takovým, tohoto úřadu naprosto nehodným, člověkem, soustavně protěžujícím bývalé komunisty, jejich estébáky a mlátičky, nemohla nevědět, urazila tím památku všech politických vězňů, především těch, co byli umučeni a popraveni v komunistických koncentračních táborech a věznicích.

Jaký důkaz má o tom, aby o předsedovi vlády drze tvrdil (cituji): "…jehož podezřelé aktivity , i jeho manželky, vyplouvají stále více na povrch a povedou možná už brzy k jeho neslavnému konci a pádu celé vlády."?

Na tuto otázku již snad i pro Vás dostatečně odpověděla za mne doba a zveřejněné skutečnosti. Podotýkám, že to je pouze zlomek a bude-li moci pan Hučín promluvit veřejně, bude se divit celá ČR!

Proč jako předseda "Petičního výboru na podporu veřejného soudu s kpt. Vladimírem Hučínem" nedocílil toho, aby předseda soudního senátu zrušil "neveřejnost" soudu a povolil přítomnost veřejnosti v průběhu přelíčení při projednávání těch věcí, které nepodléhají předpisům a vyloučení veřejnosti?

Při vší úctě k Vašemu zřejmě vysokému věku a vzdělání, ukazujete, že jste nesmírně naivní, či máte nedostatek informací. Není mého většího přání. I poslední neveřejné hlavní líčení se mohlo konat skoro celé za účasti veřejnosti. Nebyl vyslyšen požadavek ani můj, ani obou obhájců pana Hučína, ani právem protestující veřejnosti, domáhající se svého Ústavou zaručeného práva. Jediná možnost, jak dosáhnout veřejného procesu, je vytvoření dostatečně silného tlaku veřejnosti. Můžete se přesvědčit sám 20.dubna 2005 od 8.00 hodin v budově OS Přerov. Rád přivítám Vaší pomoc při organizaci dalších protestů a věřím, že svou účastí podpoříte otevření soudu s panem Hučínem u OS Přerov ve dnech 16-19.května 2005 veřejnosti. Je na čase, aby i političtí vězni svoji masivní účastí vyjádřili svoji vůli – i ve jménu památky obětí komunismu a komunistů. Člen KPV Přerov bojuje i za Vás a jeho prohra bude i Vaší prohrou.

Jan Šinágl v.r., předseda petičního výboru, v Žebráku 10.dubna 2005

•••

•••

Trapas KPV na Svatém Hostýně

••• U příležitosti tradiční pouti bývalých politických vězňů na Hostýn, která se uskutečnila v krásný sluneční sobotní den 4.září 2004 se sešlo mnoho členů členů Konfederace politických vězňů, jejich rodinných přátel a dalších návštěvníků, aby si společně připomněli utrpení mnohých z nich prožité v komunistických lágrech a kobkách, vzpomněli i utrpení těch, kteří již nejsou mezi námi. Paměť bývalých politických vězňů je nenahraditelným svědectvím o minulosti středoevropského prostoru s velkým přesahem do budoucnosti.

Opakovaně jsem se snažil, když mi ještě občas přijali nějaké mé téma v České televizi, aby svědectví a hlasy členů KPV zněly i z obrazovky. Po dokončení dokumentárního filmu Země bez hrdinů, země bez zločinců... o odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů - Š ČT 1996 - mi v televizi "veřejné služby" již nepřijaly žádné mé téma. Proto se z vlastní iniciativy snažím některé události alespoň zaznamenat – byť na koleně, aby byl autentický materiál, až se jednou budeme ohlížet zpět. Z výšeuvedených důvodů je mi težko o událostech z letošního setkání na Svatém Hostýně psát, protože si mnoha bývalých politických vězňů hluboce vážím, ale právě proto musím svědčit, aby se podobné "nedorozumění" již nikdy neopakovalo.

Oznámení vyvěšené na webových stránkách Ústředí Konfederace politických vězňů České republiky (http://www.kpv-cr.cz/ ) obsahovalo "srdečné pozvání" do Bystřice pod Hostýnem adresované široké internetové veřejnosti bez omezení. Přesto MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV, rozesílala předem dopisy a žhavila telefony, aby jejich adresátům dala najevo, které návštěvy z hlediska vedení KPV jsou žádoucí, která témata proslovů jsou přípustná a která nikoliv. Na Svatém Hostýně přítomní mladí lidé měli pocit, že takto sveřepě kdysi připravovali své sjezdy snad jen příslušníci jediné strany. Jakoby se patnáct let po listopadu 89 z KPV vytratila vůle po svobodné diskusi, která je základem demokracie. Předsedkyně KPV se údajně - mj. i dle svědectví paní Zdeňky Mašínové, "cítí být pod tlakem...", který však adresátům dopisů a telefonátů odmítá upřesnit. Nechce uvést ani kdo a proč na ni "tlačí"?

Ohniskem dlouhotrvajícího a umně živeného sváru je nejednotný postoj Ústředí Konfederace politických vězňů ČR ke členu její přerovské pobočky – politickému vězni 70. a 80. let panu Vladimíru Hučínovi, deset let nejlépe hodnocenému polistopadovému důstojníkovi BIS, kterého KPV do státních služeb kdysi navrhla a na jehož uvržení do vazby v roce 2000 dřívější vedení KPV – tehdy s vyloučením Dr.Kavalírové - spolupracovalo. Až Ústavní soud České republiky musel rozhodnout o tom, že část jeho vazby byla nezákonná. Z jeho rozhodnutí však nebyly vyvozeny žádné důsledky. O tom, jak niterně toto téma rozděluje srdce jinak velmi tolerantních, trpělivých a životem zkoušených členů KPV, se přesvědčili účastníci duchovního a politického mítinku, který následoval po poutní mši v kostele na Svatém Hostýně.

Konfederace a političtí představitelé - především z řad KDU-ČSL ing. Josef Kaňa, ing. Jiří Stodulka, RNDr.Vilém Holáň, ing.František Kroupa, RNDr. Libor Ambrozek (ostentativně oslovovaný moderátorkou-předsedkyní jako "ministr životního prostředí" - bez uvádění jména a příjmení, natož titulů!), – si střídavě vzdávali hold a ubezpečovali se o vzájemné náklonnosti, respektu, úctě a vůli ke spolupráci. Vypadalo to jako na mítinku KDU-ČSL a jejích fanoušků, strany, jejíž předseda Kalousek si vybral za bezpečnostního poradce Dr.Jiřího Růžka, bývalého ředitele BIS, který má odpovědnost za odstranění bývalého kpt. Vladimíra Hučína z BIS. Deklarovanou přízní předsedkyně KPV zahrnula i recyklovaného poslance za ODS Marka Bendu, který se odměnou zamračil směrem k nositelům plakátů s fotografií umlčeného VladimíraHučína.

Nepadlo ani slovo o výhodách a finančních výsluhách k důchodu, kterými dnešní stát, dnes reprezentovaný mj. i přítomnými koaličními politiky, zahrnuje bývalé komunistické hodnostáře, utlačovatele, vyšetřovatele a věznitele někdejších politických vězňů komunistického režimu, z nichž mnozí jsou dnes členy KPV a nadále živoří. Jeden z bývalých politických vězňů mi k tomu řekl, že to ani necítí jako újmu: "Naučili jsme se hladovět...", ale jako "pouhou" ostudu polistopadové representace...

Vrcholem mítinku byla četba části "Politického prohlášení Konfederace politických vězňů", kterou předsedkyně svěřila předsedovi politické komise konfederace Leo Žídkovi. Přestože celý text byl údajně schválen politickou komisí konfederace právě pro tento účel, řečník, s ohledem na vzrušení v sálu, jeho část odmítl přečíst.

Ústředníci KPV se společně s politiky mračili na mladé lidi, kteří politickým vězňům přišli vyjádřit poklonu a hold za jejich svědectví. Tito mladí lidé přitom účastníky třetího odboje pokládají za zásadně důležité pro celou společnost.

Skupina návštěvníků Svatého Hostýna okolo Jana Šinágla, seznámena se skandálním průběhem soudů s Vladimírem Hučínem u severomoravských soudů, nemenší význam přikládá jeho podpoře. Vladimír Hučín, který jako důstojník BIS blokoval některým starým strukturám bezpečnostní prověrky, byl a je komunisty a jejich poskoky dodnes pomlouvaný, pronásledovaný a souzený. Spolčení mnoha málo důvěryhodných osob okolo BIS, ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti dohnalo starým strukturám nebezpečného bývalého kpt. BIS až k soudu.

Příznivci Vladimíra Hučína se dožadují veřejného jednání soudu, tuto výzvu nosí mj. i na výrazných bílých tričkách. V tomto mnohohlasém chóru trochu zaniká skutečnost, že Vladimír Hučín by vůbec souzen býti neměl ! Že jeho obvinění jsou účelově vykonstruovaná spolčenými nedůvěryhodnými lidmi, že zejména konfederace se měla za svého člena už dávno rozhodně postavit, zabránit jeho dehonestaci a nepřipustit, aby ho věznili a soudili titíž vejlupci, kteří ho odsoudili již v osmdesátých letech... Chucpe!

Ptejme se, jak je možné, že jeden z místopředsedů KPV na duchovním setkání na Svatém Hostýně veřejně okřikuje pana Milana Paumera, čestného člena KPV, navrženého Senátem Parlamentu České republiky na vysoké státní vyznamenání, aby se "distancoval od podpory Vladimírovi Hučínovi a šel pryč!" ? Dodejme, že Milan Paumer mlčky držel jeho fotografii se zalepenými ústy.

Řada členů konfederace skrytá a držená v manipulovaném - záměrně neinformovaném - davu, povzbuzována od předsednického stolu se na "duchovním mítinku" chovala ostudně, když hystericky odmítala vystoupení svého člena. Muselo být (alespoň některým z nich) trapně, když hleděli na fotografie Vladimira Hučína s ústy přelepenými leukoplastí, které jeho příznivci mlčky drželi vysoko nad hlavou.

Velmi zmateně vypadal spor, který vypukl v sále. Obě skupiny se nemohly dohodnout, "co je více bolševické"? Zda je to snaha prosadit na sezení lidoveckých politiků s ústředím KPV mluvčího označeného předem za "nežádoucího". Nebo, zda je více "bolševická" cenzura kolegy – bratra - člena KPV, či dokonce vyhrožování nepravomocně odsouzenému bratrovi: "Ty mlč, máš šest měsíců a budeš sedět !"? Ten, kdo tohoto pána navedl, mu zamlčel, že žádný z rozsudků poskomunistické justice dosud nenabyl právní moci a je tudíž třeba hledět na bratra Vladimíra Hučína, jakoby nikdy nebyl trestán.

Nezasvěcený mladý návštěvník si mohl klást otázku: Zač tito většinou již šedovlasí lidé "bojovali"?, Proč seděli po desetiletí ve vězeních, dřeli v Jáchymově do úmoru, nechali si rozežírat tkáně na uranu a jinde?

Odmítnutí mladí lidé Karolína Kaiserová a Jaroslav Hanuš, kteří žádali bývalé politické vězně a návštěvníky Hostýna o podporu petice STOP KOMUNISMU - za odstranění bývalých komunistů z vlády a státní správy, zažili velké rozčarování z podezíravých, přezíravých a arogantních gest, výroků typu ("Co tady děláte, nic jste nezažili, tak se do toho nemotejte. . .") a fyzických snah o vytlačení nositelů transparentů z místnosti pod rouškou opilství ze strany údajných členů KPV...

Výsostně trapné bylo, že Jan Šinágl s nepřehlédnutelným strachem v očích předsedkyně konfederace nebyl připuštěn ani k tomu, aby důstojně vyřídil přítomným pozdrav od bratra plk.Luboše Hrušky, váženého člena KPV v Plzni, který se nemohl setkání zúčastnit.

Předsedkyně KPV nepochopitelně odmítla i prosbu o vystoupení, se kterou se na ni obrátila mladá MVDr. Veronika Valdová, jež se z vlastní bytostné potřeby seznamuje s historií komunistického útlaku, rozhlíží se kolem sebe v rodné republice a zvažuje, zda v této zemi existuje prostředí, kde může slušný občan svobodně žít v souladu se svým svědomím, či zda je odpovědnější vůči dětem i sobě samé emigrovat a svoji skvělou kvalifikaci uplatnit jinde.

Atmosféru hluboké nedůvěry se podařilo částečně překonat, když po oficiálním ukončení setkání Jan Šinágl strhl většinu přítomných ke zpěvu Kde domov můj . . .a Nad Tatrou sa blýská...

Až venku před sálem několik účastníků davového klání samostatně vyhledalo mladé návštěvníky k osobnímu pohovoru. Tady se členové KPV a jejich příbuzní dověděli mnoho nových a zajímavých skutečností, jež těm zvídavým umožnily vytváření si vlastního názoru a vyjádření skryté nebo otevřené podpory Vladimírovi Hučínovi i petici mladých spoluobčanů.

Jeden neznámý bývalý MUKL dokonce vyhledal Vladimíra Hučína, aby se s ním osobně seznámil, protože "dostal za úkol od manželky", která nemohla přijet, aby mu jejím jménem předal malou finanční částku jako podporu v obtížné situaci...

Pozorovateli není jasné, co chce tato konfederace předat mladým lidem, jak chce oslovit většinu společnosti, jestliže se její vedení na Svatém Hostýně předvedlo v takto rozporuplném světle a mladé lidi odkázalo do role němých a konsternovaných diváků režírovaného představení.

Navrhuji, nebude-li soud v Přerově veřejný a budou-li nadále vykazováni fotografové a vynášeni důvěrníci ze soudní budovy, uspořádat nezávislou "Konferenci o před a polistopadové činnosti kpt. Vladimíra Hučína", aby si veřejnost a zejména členové vedení KPV ujasnili, zda Vladimír Hučín byl v minulosti politickým vězněm, zda je řádným členem Konfederace politických vězňů, zda je únosné, aby se členové vedení konfederace k jeho současným potížím stavěli tímto způsobem aj. Je nejasné proč takovou konferenci již dávno neuspořádala sama konfederace? Stojí o objasnění všech skutečností tohoto případu?

Případem se zabývala více než před rokem i Smírčí komise KPV, protože Vladimír Hučín na půdě KPV vyslovil podezření, že bývalý předseda konfederace byl vlivovou osobou BIS a v jejím zájmu pacifikoval bývalé politické vězně, aby se nezabývali důležitými otázkami postkomunistické společnosti a transformoval jejich organizaci na pouhého profesionálního "kladeče vězňů". . . Je namístě se ptát, zda je přijatelné v demokratické společnosti nasazovat spoluobčanovi roubík do úst. Zda je důvěryhodné a přípustné, aby smírčí komise jakékoliv organizace přijímala předpojatá rozhodnutí a odmítala se seznámit s výpověďmi svědků z řad členů KPV a poslanců Parlamentu ČR – bez vyvození jakékoliv odpovědnosti?

Zdá se, že některým členům i dnešního vedení KPV tyto otázky nejsou jasné a diskreditují tak oprávněné požadavky na důstojný život a projevení úcty politickým vězňům a dalším lidem, kteří se postavili zločinnému komunistickému režimu.

Martin Vadas

•••

•••

V Otrokovicích 5. září 2004

Otevřený dopis předsedkyni KPV MUDr. Naděždě Kavalírové

Na vědomí: místopředsedům, členům předsednictva, členům KPV a veřejnosti

••• Vážená paní Kavalírová, obracím se na Vás formou otevřeného dopisu jako na předsedkyni Konfederace politických vězňů, a také jako na dámu v letech, která je po svých životních zkušenostech zvyklá spoléhat především na vlastní úsudek.

Jsem Veronika Valdová, je mi 28 let a můžete namítat, že o nejtužších letech komunistické diktatury nemohu tedy mnoho vědět. Jsem přesvědčena, že díky pátrání po dokumentaci a vyhledávání žijících svědků vím o této době více, než leckterý pamětník, který před těmito skutečnostmi zavírá oči.

V sobotu 4. září jsem se přijela podívat na muklovskou pouť na Svatý Hostýn. Pro mě osobně je KPV morální autoritou, živoucím svědectvím nejtemnějších okamžiků české historie a svědomím národa. Byla jsem proto překvapena průběhem setkání, které bylo prezentováno jako duchovní a apolitické, což bylo uvedeno jako důvod zákazu vyjádření k politické kauze Hučín; zároveň však po Vaší pravé ruce seděl ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek a po ruce levé poslanec Marek Benda a senátoři Ing. Josef Kaňa, Ing. Jiří Stodulka a Ing. František Kroupa. Stejně tak mne zarazil způsob moderování setkání, který demokratičností nápadně připomínal stranické schůze let sedmdesátých.

Vím, že o možnost vystoupit na setkání předem žádal i Vladimír Hučín, a také jsem byla svědkem toho, že jste použila všechny prostředky, jak mu ve veřejném vystoupení zabránit. Překvapilo mě Vaše neustálé upozorňování, že hlouček lidí postávajících v rohu s plakáty zobrazujícími umlčovaného člena KPV není na setkání Konfederace vítán. Požádala jsem Vás o slovo, abych mohla členům KPV poděkovat za to, že předávají svědectví o té části historie, která byla před mou generací důsledně zamlčována. S panickým výrazem ve tváři jste raději vypnula mikrofon. Dojem ze setkání KPV nakonec zachránil Jan Šinágl, který na závěr zazpíval hymnu. To, že muklové povstali a přidali se, považuji za nejhezčí okamžik setkání.

Byla jsem přímým svědkem několika posledních soudů s Vladimírem Hučínem a dobře vím, co se na těchto stáních dělo. V případě rehabilitace týkající se ničení symbolů komunistické ideologie bylo "rozhodováno pouze o trestu, nikoliv o vině", a za nedovolený odpor proti totalitě byl Vladimír Hučín znovu pravomocně odsouzen k šestiměsíčnímu podmíněnému trestu, přestože za stejný čin již v sedmdesátých letech 2,5 roku ve vězení seděl. Viděla jsem soudce, kteří sami o sobě rozhodovali, že nejsou podjati. Na vlastní oči jsem viděla celý průběh projednávání bodu 7 obžaloby, který se týkal údajného podvodu s neschopenkou, viděla jsem překvalifikování trestného činu těsně před vynesením rozsudku "protože podle původního paragrafu nemohl být Hučín odsouzen", slyšela jsem svědectví vězeňského lékaře Dr. Jurči, byla jsem svědkem vynesení důvěrnice Zdeňky Mašínové ze soudní síně. Ústavní soud potvrdil, že prodloužení vazby, v níž Vladimír Hučín strávil více než rok, bylo nezákonné. Vladimír Hučín byl zbaven mlčenlivosti, jeho advokáti až díky verdiktu Ústavního soudu nemusí mít bezpečnostní prověrku.

Z rozhovorů se členy KPV vyvozuji, že jsou mezi ně šířeny dezinformace, které si jen těžko mohou ověřit. Vzhledem k omezené prezentaci této kauzy v médiích jsou přímá svědectví i záznamy volně k dispozici na internetu. Věřím, že lidé, kteří strávili léta v komunistických kriminálech, naleznou dostatek vůle a odvahy k tomu, aby si dokumentaci ke kauze Hučín prostudovali a udělali si na dění vlastní názor. Obžaloba Vladimíra Hučína je elaborát na 26 stran a reálně mu hrozí 10 let vězení. Všemi prostředky utajovaný proces proběhne 4-6. října 2004 u Okresního soudu v Přerově. Troufám si tvrdit, že pokud bude Hučín za nečinného přihlížení KPV odsouzen a uvězněn, asi těžko bude stát po propuštění o zlevněnou průkazku na vlak za to, že byl politickým vězněm.

Ač jsem velmi ráda, že odklon od komunismu proběhl v listopadu 1989 bez násilí, nemohu jej považovat za revoluci v pravém slova smyslu. Byla zachována kontinuita právních norem, elit i majetku. Lidé, kteří stáli na straně komunistických silových složek, dnes pobírají vysoké důchody včetně výsluh a nemají zdaleka takové existenční potíže jako lidé, kteří se režimu kdysi postavili. Vím, že materiální stránka života není ta nejdůležitější, ale také si uvědomuji, že existenční potíže stojí za velkou částí životních rozhodnutí, která by jinak měla být svobodná

Žádám politické vězně o veřejné vyjádření podpory požadavku na veřejnost procesu s Vladimírem Hučínem.

Veronika Valdová

•••

•••

V Plzni dne 9. září 2004

Otevřený dopis předsedkyni KPV MUDr. Naděždě Kavalírové

Na vědomí: místopředsedům, členům předsednictva, členům KPV a veřejnosti

Vážená sestro Kavalírová, se zděšením a hrůzou se dozvídám, co se odehrálo 4.září 2004 na tradiční muklovské pouti ve Svatém Hostýně

Proto se obracím formou otevřeného dopisu na Tebe jako na předsedkyni Konfederace politických vězňů, a také jako na dámu v letech, která je po svých životních zkušenostech zvyklá spoléhat především na vlastní úsudek.

Pro mě osobně je KPV morální autoritou, živoucím svědectvím nejtemnějších okamžiků české historie a svědomím národa. Tato pouť byla prezentována jako duchovní a nepolitická, což bylo uvedeno jako důvod zákazu vyjádření k politické kauze Hučín. Avšak po Tvé pravé straně seděl ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek a po Tvé levici poslanec Marek Benda a senátoři Ing. Josef Káňa, Ing. Jiří Stodulka a Ing. František Kroupa. Především mě zaráží Tvůj způsob moderování setkání, který demokratičností nápadně připomínal tragické schůze KSČ z let sedmdesátých

Vladimír Hučín Tě měl předem žádat o vystoupení na setkání. Ale Ty jsi udělala pravý opak a bratrovi Vladimíru Hučínovi jsi všemi prostředky zabránila veřejně vystoupit a promluvit k muklům. Je až zarážející, že Jsi se nedokázala vyrovnat s faktem, že hlouček lidí postával v rohu s plakáty zobrazujícími umlčovaného člena KPV. Ty jako předsedkyně KPV a politický vězeň, by si měla být hrdá na to, že ještě žijí političtí muklové, kteří upozorňují veřejnost na to, co se děje s politickými vězni

Jestliže se chceš chovat a vystupovat jako to dělal Drobný, tak se vzdej svého mandátu a předej štafetu mladším muklům, kteří jsou tělem i duší političtí vězni. A nikdy za žádnou cenu nekolaborovaly s jakýmkoliv režimem. Víme sami, především my-muklové, že spousta muklů, kteří seděli jako političtí, už v kriminále rezignovali a konfidovali jeden na druhého. Aby mohli v kriminálech vykonávat funkce KP-Samosprávy. A tito muklové se neštítili ničeho, ba možná, někteří byli i placeni vnitřní ochranou v NVÚ

S panickým výrazem ve tváři jsi raději vypnula mikrofon, když si jakási Veronika Valdová chtěla vzít slovo. Aby mohla členům KPV poděkovat za to, že předávají svědectví o té části historie, která byla před její generací důsledně umlčována. Co to mělo Naďo znamenat

Nakonec dojem ze setkání KPV zachránil pan Sinagl Jan, který na závěr zazpíval hymnu. To, že muklové povstali a přidali se, považují všichni za nejhezčí okamžik setkání.

Ptám se: Jak je možné Naděždo, že ústředí KPV nedokáže semknout všechny politické vězně v České Republice, kteří by za Vladimíra Hučína-tohoto mukla měli bojovat a ne ho nechat komunistickým zločincům napospas? Cožpak už nedokážeme držet jeden za druhého? Čeho se bojíte, že přijdete o koryta? Ale hlavně, když se setkáte s Klausem a jinými politickými představiteli, tak se jim klaníte tak, jako nemocní oslové, že byste hlavami prorazili zem , přesto že Vaše hřbety a kosti jsou ztuhlé. To nikdo nenaříkáte, že Vás bolí hřbety. Ale postavit se zpříma a podívat se jim do očí a říci jim pravdu to ne, ale říkáte, že jste již staří, slepí, hluší a nemocní.

Co jste dokázali ústředí KPV za 14 let? Že do současnosti jste nedokázali prosadit zákon o třetím odboji. Nebo Tobě to vyhovuje také Naděždo, že tento zákon nebyl doposavad přijat? Takže se nemůžeme divit, že se komunisté opět roztahují a vězní naše politické vězně za jejich odpor proti komunistickému zločinnému režimu. Copak Ty jakožto předsedkyně KPV můžeš spát s čistým svědomím. Současná politická garnitura ti vyhovuje? Vždyť to byla pouze výměna stráží. A podívej se na Vladimíra, v jakém utrpení dnes žije

Ale přesto se nevzdává. Tady vidíš pravého politického vězně. A Vy jen vyčkáváte se založenými rukama jak to dopadne. Už jste jako oni. Takže se v té Praze konečně zpamatujte z té sametové revoluce. Cožpak si ani neuvědomuješ, že jsme byli zaprodaní? Jak Havlem, tak dnešním Klausem. KPV když má schůze v Plzni, tak si na tyto schůze zve osobnosti spojené s komunistickým režimem( ať to je hejtman, primátor, ředitel Policie atd.). Jak s takovýma lidmi my můžeme sedět za jedním stolem? Jak může Plzeňskou KPV řídit nemukl Cuhra, který dokonce má titul Ing.? Beru, že jeho otec byl mukl. A jak je možné, že jeho synáček vystudoval s diplomem v sedmdesátých letech? Asi byl soudruhům prospěšný, když ho nechali v klidu vyštudovat.

S odstupem času zjišťuji, že skoro polovina muklů byla skutečně převychována. Já, jakožto politický vězeň se stydím za to, že ústředí KPV dokáže nečinně přihlížet na utrpení Vladimíra Hučína. A jsem hrdý na to, že na Moravě je spousta slušných muklů i nemuklové, kteří za Vladimíra bojují. Ale tady v Čechách a hlavně v Plzni, holt jsme byli ta pevná hráz socialismu. Skutečně na těch politických vězních se to odráží

Jedno si musíme uvědomit všichni občané tohoto státu, že komunismus nebyl poražen. Pouze došlo k předání moci tím, aby se z komunistů staly kapitalisté. Je zapotřebí prosadit třetí odboj a poté se můžeme těchto zločinců zbavit. A Vy jste byli pověřeni, abyste jednali jménem politických vězňů a jednali v jejich zájmu a v jejich prospěch. A nikoliv abyste seděly se založenýma rukama. Takže je na místě přemýšlet Naděždo o svých schopnostech a svém postavení. A něco kladného jakožto předsedkyně KPV vykonala. A ne se chovala jako Dr.Drobný.

S pozdravem

Michal Drabík- politický vězeň Husákova režimu(12 let)

P.S.: Jestliže se nadále hodláte chovat a jednat KPV jako dosud, budu nucen jako politický vězeň odevzdat svou legitimaci, neboť se stydím za činnost a vystupování KPV. A to myslím upřímně a smrtelně vážně.

•••

! VLADIMÍR HUČÍN BY MĚL BÝT VYZNAMENÁN !

•••

Jak jsem se nezúčastnil oslav 15. let KPV na Pražském hradě

Dnes 16.11.2004 jsem měl v úmyslu zúčastnit se oslav 15.let od založení Konfederace politických vězňů ČR na Pražském hradě za účasti prezidenta ČR. Zastupoval jsem pana Hučína s jehož svolením a svolením přerovské pobočky KPV jsem se na Hrad vydal – i z titulu a zájmu mé funkce jako předsedy PV na podporu veřejného soudu s panem Hučínem.

Slavnostní ekumenické mše bez přijímání jsem se ještě zúčastnit mohl, skvělá kázání, pouze na konci mne překvapilo, že nezazněla hymna, či chorál sv.Václava. Působilo to poněkud nedůstojně.

Poté jsem se chtěl zúčastnit slavnostního zasedání ve Španělské síni Pražského hradu. Měl jsem v úmyslu panu prezidentu vysvětlit neúčast pana Hučína, kopii jehož pozvánky, platné pro jednu osobu jsem vlastnil, samozřejmě pořízené s jeho souhlasem. U vchodu jsem pozvánku ukázal a bez potíží vešel. Po pár vteřinách se ozvalo: "Je tu Šinágl" a hned u mne bylo celé "komando" z KPV. Na požádání jsem jim podruhé ukázal kopii pozvánky a vysvětlil situaci, což by ve vyspělé společnosti a ve vyspělé organizaci neměl být důvod k problémům. Dali mi vehementně najevo, že nejsem vítán a požadovali okamžitý odchod. Začal jsem hlasitě upozorňovat a informovat okolí co se zde odehrává, načež jsem si začal připadat málem jako zločinec, ozývaly se urážlivé výrazy na moji osobu.

Připomínalo mi to letošní Hostýn. Dokonce se ozvalo: "Hučína stejně vyloučíme!" – zřejmě praktická ukázka "demokracie" praktikované v KPV. Pak už šlo vše rychle, policisté, tajní, telefonování, legitimování a snaha horlivců s KPV mne inzultovat. Tomu jsem zvýšením hlasu naštěstí zabránil. Bylo by to pro mne přece jenom trochu silné kafe "zápasit" s politickými vězni při jejich jubileu.

Odebral jsem se k východu, informoval příchozí a rozdával kopie s informacemi o členu KPV panu Hučínovi. Zajímavé bylo, že některým byly hned "komandem" odebírány – a kupodivu si je nechali někteří vzít - hned poté co je ode mne vstřícně převzali! Byly jim doslova brány z rukou! Maně jsem si vzpomněl na metody jezuitů a KSČ. Jaké asi musí být poměry v KPV, když se toto děje! Požadoval jsem navrácení mého majetku - kopie pozvánky. Bylo mi sděleno, že nebude vydána. Policií mi bylo taktéž další rozdávání kopií zakázáno. Údajně se to na Hradě nesmí. Omluvil jsem se. Při odchodu jsem potkal pana senátoru Kroupu, kterého jsem poprosil o tlumočení mého vzkazu panu prezidentovi ohledně neúčasti pana Hučína. Slíbil, že tak učiní, setká-li se s panem prezidentem.

Kde se bere taková nenávist a panské chování v lidech u kterých by se dala očekávat vyrovnanost, pokora, nadhled a dobré mravy. Asi by si měli častěji připomínat myšlenku z kázání: "Jsou jenom dvě cesty – od rozumu k srdci a od srdce k rozumu." Zřejmě k té druhé ještě nedošli, jednou snad dojdou

Jan Šinágl

•••

•••

Pochybné slavení 15. výročí založení KPV ČR za účasti prezidenta republiky - Pražský hrad, Španělský sál, úterý 16 listopad 14.00 hodin

Všichni slušní lidé mají hlubokou úctu k utrpení politických věznů, jejich velikých obětí a lidských tragédií. Právě proto nemohu mlčet k tomu, co se nyní děje ve vedení Konfederace politických věznů. Píši tyto řádky ve jménu a odkazu těch politických věznů, kteří již nejsou mezi námi a těch, kteří jsou už unaveni a neschopni jednat a konat jako tomu bylo za jejich mladých let. Vedení KPV se chová prokazatelně amorálně a nemravně v čele s předsedkyní MUDr. Naďou Kavalírovou, která nese nejvyšší odpovědnost za současný katastrofální stav ve vedení KPV ČR.

Političtí vězni ani za 15 let nebyli odškodněni a oceněni jak jim náleží po právu a dobrých mravech, na rozdíl od těch, kteří režimu věrně sloužili, kteří ho budovali a kteří si v klidu dnes užívají vysokých penzí. Byli a jsou mezi nimi i ti, kteří je týrali a mučili – zůstali dodnes nepotrestáni! Viz ostudný případ zločineckého jednání vyšetřovatele z 50. let Grebeníčka, otce dnešního předsedy parlamentní strany KSČM!

Je ubohé, když vláda přidá před tímto výročím pár korun k důchodům politickým věznům! Je trapné, když paní předsedkyně se skoro rozpláče vděkem před premiérem ČR Grossem, jehož podezřelé aktivity, i jeho manželky, vyplouvají stále více na povrch a povedou dost možná už brzy k jeho neslavnému konci a pádu celé vlády.

Vladimír Hučín, člen KPV Přerov spíše překáží, místo aby mu bylo pomoženo v jeho boji, kterým navazuje na odkaz všech skutečných politických věznů. Mně osobně řekla paní Kavalírová do očí, že se se mnou bavit nebude o Hučínovi - po jarním setkání na Žofíně! Podotýkám, že jsem předsedou petičního výboru na podporu veřejného soudu s kpt. Vladimírem Hučínem.

Na Hostýně, tradiční muklovské pouti, nebylo dovoleno kpt. Hučínovi a jeho přátelům promluvit. Při pokusu říci pár slov MVDr. Veronikou Valdovou, jí byl vypnut mikrofon čerstvě vyznamenaným "hrdinou" na Pražském hradě plk. Otakarem Vinklářem, členem vedení KPV. Přítomní politici – poslanci, senátoři i ministr pro životní prostředí hrdě mlčeli a dívali se na toto znásilnění demokracie s bohorovným klidem! Promluvit jsme mohli pouze zpěvem národní hymny, kterou jsem k údivu všech začal spontánně na závěr zpívat. Pouze paní předsedkyně zarytě mlčela – asi neumí zpívat. Vše jsem popsal v mém článku.

Nevěřil jsem svým očím když jsem si přečetl poslední číslo Zpravodaje KPV. Skutečný průběh Hostýna opět zamlčen a zkreslen, tak jako se to podařilo ČT od které jsem stále ještě nedostal odpověď proč bylo tak neobjektivně o Hostýně 2004 informováno. Rada pro vysílání ČT mi pouze sdělila, že podstoupila záležitost vedení ČT a bude mne informovat. Pro ilustraci ČT vůbec záběry ze sálu neukázala – pouze pár záběrů s chrámu a jeden krátký, nic neříkající rozhovor.

V tomto Zpravodaji se vedení KPV také distancuje od způsobu protestu 6.10.2004 v budově OS Přerov při neveřejném procesu s kpt Hučínem, kde byli staří političtí vězni vynášeni jako zločinci ze soudní budovy. Kupodivu protestují i proti zákroku policie – sláva, alespon něco! Mimochodem nikdo z vedení KPV se nikdy žádného soudního procesu s jejich vlastním členem nezúčastnil?! Přitom je to kauza, která už nabývá mezinárodního významu – a ostudy - a týká se bezprostředně odkazu politických věznů a budoucnosti této země.

Nyní má vedení - prominte mi - tu drzost pozvat kpt. Vladimíra Hučína na oficiální oslavy 15. let založení KPV na Pražský hrad! Na pozvánce doslova stojí – má čest pozvat! Umím si živě představit - byl by opět hlídán a bylo by mu opět znemožněno promluvit. Jako "ptáček ve zlaté kleci", který splní svoji úlohu a vedení může opět tvrdit, že se kpt. Hučína nezříká, jak si ho váží a jak za něho bojuje! CHUCPE!!!

Samozřejmě, že kpt. Hučín nemůže toto pozvání z morálních a mravních důvodů přijmout, ztratilo by smysl vše, co dosud vykonal a koná. V tomto jeho rozhodnutí má plnou podporu přerovské pobočky KPV. Minimálně by se mu muselo vedení KPV za vše omluvit, to lze těžko očekávat. Pražský hrad už musel mnohé vytrpět při udělování vyznamenání ke 28.říjnu. Kpt. Vladimír Hučín ctí význam tohoto dne a tohoto místa a právě proto mu jeho svědomí a čest nedovoluje přijmout toto pozvání. Jistě přijde doba, kdy pro něho bude velkou ctí Pražský hrad navštívit a odejít z něho s náležitými poctami, které už si dávno svým životem a životními postoji zasloužil – na rozdíl od vedení KPV, které z velké části v podstatě kolaboruje s mocí z úzkých osobních zájmů a zrazuje odkaz politických věznů a všech obětí komunistické hrůzovlády.

Při zatčení kpt.Hučína vedení KPV naprosto selhalo! Někteří jeho členové se přímo stýkali s těmi, kdo zatčení kpt. Hučína iniciovali, strkalo hlavu do písku a současně vyjednávalo s mocnými jak udržet v klidu své členy! Bezpečnostní aparát se velmi obával protestů KPV. Vedení se snažilo, aby okresní pobočky neprotestovaly proti zatčení. Bezpečností – mocenské složky si tak mohly vybudovat své vlivové pozice ve vedení KPV ČR! Stále více politických věznů si tento tristní stav uvědomuje a vyjadřuje svoji nespokojenost s vedením. Doba a případ Pavla Wonky se snad už nebude opakovat. Věřím, že i jeho jméno a činy dojdou jednou zaslouženého ocenění na Pražském hradě!

Závěrem mi dovolte citovat slova z jednoho dopisu k vedení KPV:

"Jestliže jste si snad ještě nepřečetli, nebo možná nepochopili projev k 28.říjnu t.r. Václava Klause jako prezidenta České republiky, zvoleného díky bolševikům, přikládám k zamyšlení dopis Dr. Jana Chovance z německého Augsburgu, který jsem obdržela, aby jste mohli ještě posoudit včas vlastní rozhodnutí vstřícně vyhovět jeho pozvání na Pražský hrad 16.listopadu. Tento člověk již 15 let škodí společnosti a České republice."
Zdenka Mašínová

Jan Šinágl