V okamihu, když měli účastníci srazu vše důležité za sebou, postavila Veronica Edie na nohy a vedla jí do jejích malé místnosti. „Podle pravidel musíš mít ústa zacpané až do opuštění hlavních prostorů, takže Ti roubík zatím nechám, až dokud nebudeme v šatně. I přes to, že jsi byla na party perfektní.“

„O-A“ odpověděla Edie s ústy vyplněnými kalhotkami a otevřenými kroužkem roubíku, co jí bránilo zavřít pusu a říct K. Původně chtěla odpovědět krátkým OK, ale zjistila, že ani to pořádně nezvládne.

Edie si procvičovala ústa a masírovala čelisti, které jí díky tomu, že byly dlouhou dobu otevřené boleli, když slyšela jak Veronica zareagovala to telefonu: „HELEN?!?!“

Veronica jí odpověděla šokovaným pohledem a až pak promluvila: „Helen byla TADY?!?!“

Po Veroničině otázce se s telefonu ozvalo jasné zvolání, které slyšela I Edie: „Helen Martin byla tam?!?! Na Srazu?!?!“

„Budeme u Tebe v hotelu Mary za patnáct minut!“ štěkla Veronica do telefonu. „Dej prosím mé otrokyni její kabát,“ nařídila pak vedle stojící dívce. „A hejbni kostrou!“

„Amelia Hereford vlastnila agenturu, v které pracovala Helen jako modelka. A Helen měla evidentně finanční problémy, které jí přinutily vzít si další práci a pózovala I jako bondage-fetiš model. Amelia byla Sestrou,“ vysvětlovala Mary oběma příchozím. „Vím, že je to jen slabý důkaz, ale je to první nitka mezi Helen a komunitou.“ Dívala se na stále feminizovaného Eda.

„Ta nitka není tak tenká jak si myslíš, Sestro,“ řekla neurčitě Veronica. „Ede, řekni jí, co s řekl I mně cestou sem.“

„Jsi si tím jistý? Určitě to byla ona?“ zeptala se Mary.

„Kdo jí přivedl?“ zeptala se opět Mary.

„To zatím nevíme Mary,“ odpověděla jí Veronica. „Myslíme si ale, že tam přijela sama, že se tam vloupala, protože Ed jí už neviděl odkdy….“

„To zapadá. Udělala to potom, jak si jí zlikvidovala slibnou kariéru v reklamě,“ mumlala Mary. „Víte, co do toho drinku nalila?“

„V když jsem se postavil na nohy,“ dodal Ed, „Helen už byla pryč.“

„To máš pravdu,“ přikývla Mary a vytočila číslo na telefonu. „Jacku? Tady je Mary. Začněte sledovat Helen Martin 24 hodin denně – mám nové informace a jsem si naprosto jista, že za tím celým stojí. Ano, jsem si jista. Ne, nemám nic, co by jsme mohli předložit soudu. Dobře, takže jí nespusťte z očí. Díky.“

Ukončila hovor a s zábleskem v očích se na nich podívala. „Kdy budeme připravené rozdat si to s ní Sestro?“ zeptala se Veronica s ledově chladným pohledem.

„To My, mám chápat, žes myslela I mně?“ zeptal se Ed. „Vy dvě jste teď příliš nastartované na tento typ konfrontace.“

„A ty NEJSIM!?“ odpověděla Veronica.

„Ty nebyl jediný, koho zranila Ede,“ řekla Mary pokojně. „Já jsem byla zneužita, profesionálně, osobně, duševně. Mám v tom své vlastní zájmy.“

„A co já. Dnes mně chtěla zneužít, zranit také,“ vstoupila do rozhovoru Veronica.

Veronica se na ní upřeně dívala a pak přikývla. „Aby Tě odstranila z cesty za pozicí ve firmě.“ Pak se obrátila na Mary. „Chtěla mít moc, Mary. Takže možná by byla cesta zabránit jí dostat se k moci. Jí bylo v podstatě jedno, jakou moc bude mít. Bylo to jenom kvůli jejím pocitům.“

„Asi ne,“ souhlasil Ed už opět svým hlasem. „Ale muže to být začátek. Podívejte se, je dost pozdě… a já jsem ještě stále trochu vyveden z rovnováhy po dnešním zážitku. Možná bude lepší, když se nad tím zamyslíme samy a pak to dáme čerství dohromady.“

„Ale…“ Mary nebyla velice ochotna čekat.

„Domluveno,“ odpověděl smělo Ed. „Snídaně bude připraveno v 9:30.“

A koho je to vina? Uvažovala zuřivě. Věděla, že byl připraven tolerovat cokoliv na party jen aby nemusel použít STOPKU. A to mělo při hodně zjednodušeném pohledu za následek scénu, která se mu asi nelíbila. Samozřejmě, byla tady Becka, která strčila svůj nos do plánu Veroniky, ale kdyby to nebyla ona, s největší pravděpodobností by to byla jiná Domina, která by udělala něco podobné. Tak to už na těchto parties chodilo.

Celou cestu proto v mysli nadávala – I když se rozhodla, co udělá jako další krok. Něco, co měla udělat ještě před tím – něco, co kdyby udělala – neměla by v tom momentě tak špatný pocit a co by jí nerozhodila tak, jako dnešní odhalení Helen Martin.

„Řekla jsem, je mi to líto,“ řekla trochu hlasitěji a ostřeji.

Veronika na něj hodila rychlí pohled a byla překvapena upřímným překvapením v jeho tváři. „Proč… za tu scénu…spanking a pak…druhý roubík. Po poslední noci jsem byla přesvědčena…ummmm, že Tě tým odepíšu. Ukázala jsem Sestrám, - jak se dělá kluk – můj kluk – orgasmus – takový orgasmus jen při spankingu? Je to opravdu velká věc v našem ponětí – ukazuje obrovskou zručnost a empatii. Na obou stranách. V řádu je to velice respektováno. Moc jsem se nechala vtáhnout do hry, moc jsem to najednou chtěla a dokonale jsem zapomněla na to, že nepovolený orgasmus je automaticky trestán. Je mi líto, že jsem to zahnala dále, než jsme si dohodli.

Ed přikývl. „Ale pokud si pamatuji, bylo to poprvé… co jsme ho dosáhl.“

Ed zabručel. „Tohle jsem neřekl. Jenom to, že jsem nikdy nezažil to, jak jsem to zažil s Tebou. Mary si byla jistá, že jsem dosáhl orgasmus, ale jen když mi to přikázala ona… a to si vždy vyžadovalo… přímou simulaci…“

Veronice neušlo to, jak se Ed ponáhlal ani další emoce na pozadí jeho hlasu. „Proč si myslím, že nemyslíš jenom na masturbaci?“

„Rozumím,“ řekla tiše Veronica a její rukavice efektivně maskovali sevřené prsty na volantu. „Myslíš tím, že Ti chtěla dokázat, jak ženský jsi? To znamená, že orgasmus dosáhneš jen jako žena?“

„ Byla to ta ZATRACENÁ Smlouva,“ vybuchl najednou. „Viděl jsem to tam, když mi ho Mary ukazovala.“

Zatřásla hlavou a pak si uvědomil, že Veronica se musí dívat na cestu. „Ne,“ odvětil tiše.

Pak se auto opět ponořila do ticha přerušovaného jenom zvukem motoru a zvuky z chodníků. Veronica se ozvala jako prvá. „Máš strach z homosexuálů, anebo z homosexuálního styku? Díky Tvému pobytu u Mary a hrůz, které jsi tam zažil?“

„Vždy to bolelo,“ dostal ze sebe nakonec, „když mně znásilňovaly, análně. I když používaly lubrikanty a I když byly evidentně zkušené a zručné… a možná chtěly být I jemné… I přesto to VŽDY bolelo. Každý jeden krát a bolelo to obrovsky.“

To přivedlo Veronice na tvář široký úsměv, co Ed ani náhodou nepochopil. „Máš…“ a opět se zasmála. „Uvědomil jsi si, jak ženský, děvčensky to znělo?“

Nos vysoce ve vzduchu a s jazykem pevně na rtech odpověděl: „Pokud by to nebyla pravda, asi by se to nestalo klišé.“

„Ty máš?“ tentokrát měl Ed v očích nejistý pohled.

„Pánev je právě ideálně horká Paní. Mohla by jste jí prosím pustit Vy?“ zeptala se pokorně Edie a hodila na ní prosební pohled. „Prosím….“

„Ale Paní…“ a to už bylo zakňučení. Edie to věděla, nenáviděla, ale nemohla si pomoct.

„Otevři…Ty…dveře…Edie!!!“ zazněli chladné a artikulované slova.

„Ano Paní,“ zazněla nešťastná odpověď.

A pak propukla v obrovský smích. „Och….o…Bože! Vypadáš jako opravdu nepovedený obraz v podkroví… …Och…Bože!“

Ale to nebylo všechno, co s ní Veronika udělala.

A taky byla. „Avokadová pleťová maska slečno Mary,“ řekla Edie a usilovala se uchovat co nejvíce důstojnosti, jak jen to v té situaci šlo.

„Krásný odstín rtěnky,“ řekla Mary, když si stoupla na špičky a opatrně políbila obrovské rty barvy rumělky. „A proboha ty vlasy zlato! Neměla jsi čas ráno si je učesat?“

Účes dodávala celému výzoru opravdu korunu. Veronica našla starou paruku, která byl učesaná na styl padesátých let. Obrovské kučery, s ní dělaly obrovsko hřívu. Klasický zastaralý hřeben do vlasů je držel ve vysoké pozici, přičemž se celá hříva při každém pohybu pohupovala.

Snídaně se Edie nemohla účastnit, když jí Veronica řekla: „Nejsi oblečena na to, abys byla v naší společnosti Edie.“ A to bylo pro ní ještě horší. Dvě dominy zůstaly v příjemném rozhovoru, který se až na výjimky točil o ponížení chudáka subinky.

„Ale určitě, jsem si jista, že bude,“ smála se Mary.

Mary se zamyslela a pak se obrátila směrem k zelené tváři Edie. „Je to pravda zlato?“ zeptala se přívětivě. „Cítíš se už lépe když si Edie? Když víš, že Tvá paní na Tebe dává opravdu pozor, pečuje o Tebe a miluje ženskou stránku Tvé osobnosti?“

Mary byla na nohou nalepena na její tvář dřív, než Edie stihla zareagoval. „SLEČNO MARY,“ zakřičela v panice. „Budete zelená!“

„Musím jí přesvědčit, aby se stáhla z oběhu,“ začala Veronica.

„A co s tým chceš udělat?“ vyskočila Mary.

„Myslím, Veroniko,“ řekl Ed tiše. „Že souhlasím s Mary. Rozmýšlel jsem nad tím celou noc.“

„To je pravda Ede,“ řekla na to Veronica, položila ruku na jeho rameno a nahnula si ho k sobě. „Ale co jí teda uděláme? Co jí natolik rozviklá?“

„Nic z toho, co mi udělala jí nerozviklá,“ připustil Ed. „Ale…ale…“ na chvíli se zastavila aby našel rovnováhu, kterou už opět začal ztrácet. Nakonec se střásl a pokračoval: „Musí pochopit, co mi udělala, co se snažila přinutit Mary, aby udělala mně. A v neposlední řadě jí dat příležitost celé si to vyzkoušet.“

„Stejně jak to udělala se mnou…“ odpověděl Ed.

„Helen nemá žádné blízké přátelé ani rodinu,“ dodala Mary. „Dokonce nemá ani práci, díky Tobě Verito. Komu bude na pár dní scházet? Případně na týden?“

To je na chvíli umlčelo. Několik minut se nikdo z nich nepohnul, nepromluvil. Pak najednou Ed vyskočil na nohy a začal chodit kolem. Oči Mary se rozšířily, evidentně jí něco napadlo a chtěla to říct, ale Mary jí zadržela aby zůstala ticho.

Ed se zastavil. „Může to vyjít…“

„Co Ede?“ zeptala se Veronica tiše a přívětivě.

„A jak jí chceš k tomu přinutit?“ zeptala se Veronica.

„Co kdyby jsme jí řekli, že se jí chystám zažalovat pokud se se mnou odmítne potkat…jen na to, aby jsme prodiskutovali další možnosti?“ položil básnickou otázku Ed. „Na místě, kde se ani jeden z nás nebude cítit ohrožený – řekněme na jedním z těch nezávislých ostrovů v Karibiku.“

„To začíná vypadat zajímavě Ede, ale nezdá se Ti, že na to, aby uvěřila, že jí chceš žalovat máme málo důkazů?“ zeptala se Mary. „I Jack mi říkal, že si je už dnes jistý, že to byla ona, ale že nemá prakticky ani jeden fyzický důkaz…“

„Pokud vím,“ pokračoval Ed, „tak ke klasický občanskému sporu nepotřebujete tak evidentní a přesný důkazový materiál jako v případě trestního zákona. Takže jí můžeme přesvědčit, že to opravdu otevřít chci.“

„Myslím, že je to pravda, a pokud si správně pamatuji věci, o kterých jsme už mluvili, sama Martinová žalovala několik lidí. A když bude souhlasit s cestou?“ zeptala se Veronica. „Lidi od Mary jí unesou na cestě? Mám na mysli, že když znala služby Mary, tak asi bude vědět I to, kde se ostrov nachází… Nikdy jí nepřinutíme k tomu, aby tam šla…“

„Ne…“ mumlala zamyšleně Mary. „Uděláme to naprosto stejně, jako s Edwardem. Vylákáme jí na jiné, neutrální místo a na ostro jí dopravím jako černého pasažéra. Pamatuješ si na Freulein Hildu Ede?“

„Oh Gumdrops, že či si pamatuji?“ zbledl Ed. „Blond…vysoká….velká…ne obezná…ale…umm…musela být atletkou anebo něco podobné.“

„Zatím co ta perverzní čubka už bude zavřená v nejšpinavější kleci ve vězení,“ řekla Veronica, které se už jak nápad, tak I atmosféra v místnosti chytla také. „Ale jak jí přesvědčíme, že mluvíš vážně a pravdivě Ede? Mám na mysli, že bude to znamenat přesvědčit jí, že jsi připraven jít s vlastním případem na veřejnost? A já také? Možná, že nebude věřit, že by jsme byli schopni něco podobného udělat…“ poznamenala Veronica.

Tato vize dvě zbylé ženy přesvědčila. Přikývly a dále ho sledovaly… „Víte co, s malou pomocí vyšetřovatele, který dělá pro Mary – můžeme důkazy alespoň verbálně přibarvit tak, aby vypadali konkrétnější jako opravdu jsou. Jo, jasně,“ zašklebil se a po dlouhé době se na Dámy upřeně podíval. „Myslím, že to musí jít, přesvědčit jí, že mně nezajímá žádná publicita – a že jí okamžitě zažaluji pokud se odmítne potkat se se mnou osobně. Aby jsme…některé věci projednali mezi sebou.“ Ed byl myšlenkou totálně ovládnutý.

„To může fungovat,“ mumlala zamyšlená Veronica. „A víte co? Dokonce může akceptovat pozvání jen z toho důvodu, že se s Tebou ocitne sama. Jistě si všichni pamatujeme, jak mi včera dala něco do drinku…“

„To je ono!“ vykřikl souhlasně Ed. „Mohla plánovat můj předčasný odchod ze scény, ale určitě neodhodí nabízenou šanci potkat se se mnou osobně a určitě by ráda něco zkusila!! Je tak Mary?“

„Budeme potřebovat právníka…“ řekla Veronica. „někoho, kdo na ní zapůsobí.“

„Některou ze Sester?“ navrhla Mary. „Je některá z lokálních právníkem?“

„Ale mi nemusíme použít opravdového právníka,“ vstoupil do toho Ed. „Mimo toho, mají své pravidla a mohli by s tím mát mentálním problém napomáhat únosu. Apropo, není to I proti pravidlům Sesterského řádu?“

„Tak kdo by to měl být? Potřebujeme někoho, koho do tváře nezná, ale kdo zná mně a Mary,“ poznamenala Veronica a pak zahlédla zvláštní úsměv na Edové tváři. „Ty?!?!“

„Tentokrát,“ hlas Eda byl čistý a pevný. „Udělám všechno proto, abych vypadal dokonale. Ne já, ale Edie…“

Edie opět vypadala méně než atraktivně, ale pro tentokrát jí to vůbec nevadilo. Stále před zrcadlem, které sahalo od podlahy k stropu a pozorně se dívala na každý detail tak, jak byla naučena. Její zkušené oko nenašlo žádný problém na její zevnějšku. Ještě důležitější bylo, že nenašla nic, co by mohlo Helen Martinové připomenout osobu jejího bývalého kolegy.

Všechno bylo součástí plánu. Její přísná tvář měla vzbudit a udržet pozornost Helen. Její původně rozkošný malý nos byl teď oválný, vyčnívající, budící respekt – co kouzelnice s make-upem – Fraulein Hilda nazvala Románský tvar. Šedé kontaktní čočky doplnily její kompletní transformaci.

Ještě jednou se zhluboka nadechla, obrátila se a rázným krokem vešla do obývacího pokoje.

A to nenechalo Eda klidným: „Ještě jednou, Peggy… SUE?!?!“ zeptal se s otevřenými ústy.

„Ano,“ pokračovala Mary více vážně, když si jí dobře prozřela. „Možná by její obočí mohlo být více tlusté. Aby budilo dojem umělce… Co říkáš Frido?“ Mary se zamyslela s jazykem na rtech a pak potřásla hlavou. „Možná ne. Verito?“

„Souhlasím, obočí je v pořádku, ale myslím, že budeme potřebovat ještě dvě věci.“ A s tím Edie podala brýle s hrubým černým rámem, která byla více užitečné jako ženské. Edie si je nasadila a byl ráda, že jde jen o obyčejné sklo. „A tohle…“

Byla to exkluzivní zlatá jehlice ozdobená kameny s velikým ´V´v středě. Jako cenu měla pro Veroniku dokazoval už způsob, jak se na ní dívala a s jakou péčí jí připevňovala na levou klopu saka. „Je… je nádherná Paní.“

„Když jste Vy slečno Delacourt?“ odpověděl jí a použil její krycí jméno. „Ponesu kabelu s dokumenty.“

Rozloučily se objetím každá s každou a pak pár zmizele za dveřmi a nechal v místnosti tři ženy tiše se dívající za nimi. „Víte,“ přerušila nakonec ticho Mary, „je to poprvé, co vidím muže nést znak Delty of Venus. Určitě je to poprvé, co vidím muže mít na sobě náš emblém.“

„Mám v Jacka obrovskou důvěru,“ ujistila jí Mary. „A Edie? Už jsem zjistila a pochopila Edwardove schopnosti jít si za svým, když je o tom přesvědčený. Helen Martin je štětka a je nebezpečné nechat jí mimo náš dozor – je potřebné přivázat jí na hodně krátké vodítko,“ na tváři Mary se objevil sebevědomý úsměv. „Když nakonec zjistí, že to byl Edward, kdo jí to udělal, to musí položit její sebevědomí. A co pak? Hm, přestane být nebezpečná. To vám slibuji!“

Před tím, než ´Slečna Delacourt ´ odpověděla, dotkla se jehlice na klopě. Po pravdě řečeno, myslela na to od začátku, jako byl plán schválen. Nabízely se dvě možnosti. První, nechat zkušeného muže, vyšetřovatele diskusi odvést. Výhodou bylo, že pozornost by byla na opravdu nebezpečně vypadajícím Jackovi. Na druhé straně to mohla odvést I Edie. Znamenalo to, že to bude ona, na kterou bude Helen zaměřena a byla tam šance, na kterou všechny tři Dominy upozorňovaly několikrát, že Edie odhalí…“

Edie si vzdechla: „Chci to udělat sama, Pane Webe.“ Znělo to jako dítě, které chce poprvé říct jméno své mámy, anebo řídit po prvé bicykl bez pomocných koleček… „Chci to být já, kdo jí zmanipuluje, aby jsem si byla jista, že když padne, její pád bude o to delší a její zvedání se o to těžší.“

„Souhlasím?“ bylo všechno co řekl a vypnul motor. Na jeho tváři se však na chvíli objevilo malé trhnutí, po kterém následoval úsměv.

Co Helen plánovala jako snídaně na oslavu úspěchu předchozího dne ležela stále nedotčené a studené na stole před ní. Kolem ní leželo spousta malých částí novin, které roztrhala už před několika minutami. Frustrace postupně nahrazovala hněv, když dolistovala I poslední noviny a nenašla v nich ani zmínku o tom, jako musela mladá, úspěšná manažerka vyhledat lékařské ošetření, když to přehnala s požitím drog. Uklidňovala se jenom tím, že úspěšná reklamní agentura byla schopna přes své kontakty v novinách udržet skandál pod pokličkou, ale nemohlo to trvat dlouho. Určitě se najde mladý investigativní novinář, který bude příběh, jak se prominentní ženská osobnost dostala do sevření drog, považovat za dobrý start své kariéry.

Ale ani v ranním vydání, 36 hodin po party, nenašla Helen ani slovo!!! Nechtěla si ani jen připustit, že její perfektní plán zdiskreditovat tu malou štětku nevyšel. Vždyť to mněla perfektně naplánované, Johnsnové šance stát se Vicepresidentkou anebo co I len zůstat dále v agentuře by se rovnali nule. A šance Helen Martinové stát se ředitelkou agentury by se opět radikálně zvýšily!!!!

Právě se zamyslela nad tím, co dělat dál, když zazvonil domovní zvonek. „Kdo to jen může být?“ zeptala se sama sebe a podívala se na hodiny nad dveřmi. „ Devět třicet v neděli ráno?“

Helen přešla k vstupní dveřím a podívala se přes kukátko. Stála tam černovlasá žena a za ní byla ještě další postava, kterou pořádně neviděla. „Co to je za divnou dvojku?“ zamyslela se. Na chvíli byla rozhodnuta, že se neohlásí, aby si nenadělala další problémy, ale zvědavost jí nakonec přemohla. Odemkla a otevřela dveře. „Ano?“ zeptala se bezbarevným hlasem.

„Ano, jsem Helen Martinová,“ odpověděla blondýna a dívala se na vysokého muže, který se postavil vedle brunety.

„Proces?“ Helen se téměř zakoktala, přičemž se všemožně usilovala držet se pod kontrolou. „Co to je? Jde o nějaký hloupý žert?“

„Cokoliv to je slečno Martinová,“ hlas Delacourtové byl ledově studený, „můžu Vám zaručit, že nejde o žert. Hloupý? Můžete si to myslet, volbu nechám na Vás. Teď máte možnost pustit nás dovnitř aby jsme o tom mohli civilizovaně diskutovat anebo Vám příští týden doručíme pozvání k soudu. Vaše volba je?“

V jedné chvíli byla Helen rozhodnuta zavřít té ženské dveře před nosem. Pak však opatrnost ovládla její emoce a rozhodla se, že síla je v informacích. Potřebovala vědět, o co vlastně jde a jediná cesta, jak to docílit byla pustit tu ženu a její zvířátku dovnitř. * To zvládneš *, řekla si sama sobě. Žádný právník, který se dá dohromady s Davisem nemůže být nebezpečný!

„Když si zvážím, že všechno, co jste mi řekla je pravda, o čem pochybuji,“ řekla chladně Helen, „v momentu, kdy se dostavím na místo setkání, co mi zaručí, že mně někdo nevezme do péče. Jsem si jista, že rozumíte o čem mluvím.“

*Je dobrá, tuhá, nepoddajná * pomyslela si Davinia – Edie – Edward když skončila s výpočtem všech důkazů. „Máte možnost prověřit si fakty I sama slečna Martinová. Pokud máte problém s ostrovem, není pod správou Spojených států amerických a navíc, nemá ani jakékoliv… nazvu to přátelské anebo reciproční vztahy s naší právnickou kanceláří. To dělá mimo jiného velice oblíbeným překladištěm drog, při jejich pašování na Floridu. Budete tam bezpečná a cokoliv co si myslíte anebo připouštíte, že by jsme na Vás mohli připravit bude výrazně náročnější pokud ne nemožné v porovnání s územím Spojených států. Navíc je pan Davis připraven podepsat ještě před Vaší cestou prohlášení, že se vzdává jakéhokoliv práva zažalovat vás za věci, které se týkají jeho…prázdni.“

„Můžu se vytratit v okamžiku, jak budu mít ten blbý dokument,“ vyštěkla na ně blondýna posměšně. „A nechám tak tu prázdnou hlavu, Davisa aby si do svých prázdných rukou vložil svou prázdnou hlavu.“

„Budu se smát tak, jak jsem se už dlouho nesmál,“ vybuchla Helen. „Je to nesmyslné. Nemáte nic – nic jenom nějaké souvislosti a nejasné pokusy objasnit to, co se stalo. ˇUnos Eda Davise,“ její hlas zněl výsměšně. „Máte ten dojem, že chci ztrácet svůj drahocenný čas na něčem podobným?“

Mlčenlivý muž otevřel kufřík, který přinesl a vyndal z ní obálku. Davinia se na ní zamyšleně podívala a pak jí hodila na stůl, který byl mezi ní a Helen. „Tohle je náš případ slečno Martinová.“ Slova byla vyřčena s chladnou zlomyslností s důrazem na každou slabiku. „Domníváme se, že máme tak silnou pozici, že Vám jeden z důkazu ukazujeme předem a poskytujeme Vám ho, aby jste měli možnost ukázat je svému právníkovi. Pokud si vyberete druhou možnost.“ Pak se postavila. „Pokud máte chuť slečno Martinová prodiskutovat tyto věci mimo soudu a mimo veřejnosti, řiďte se pokyny, které najdete v obálce. Pokud by jste měli jakékoliv otázky, máte mou vizitku.“

Helen se strnulo dívala na hrubou obálku a pak se podívala na právníka. „Proč?“

Výraz, který se objevil v tváři Edie byl kombinací nenávisti a hnus a ještě zvýraznil její ostré črty. Helen si všimla, že chce něco říct, ale pak se zastavila. Sledovala jí, jak něco vytáhla z kapsy, ale ruku nechala pod stolem, tak, aby to Helen nemohla vidět. Bruneta s velkým nosem se chvíli upřeně dívala na to, co držela v ruce a pak obrátila své šedé oči na Helen. „Protože jste jí nechutně zneužila. Stejně jak jste nechutně zneužila mou Sestru, Mary O´Hurley,“ zazněl tichý hlas, po které přecházel mráz po zádech. Delacourt zvedla ruku ke klopě kabátu a připevnila tam Deltu of Venus.

Helenina mysl se snažila odmítnout to, co její oči viděla. „Oh, bože,“ těžce dýchala a oči měla rozšířené v šoku.

„Ano slečno Martinová,“ odpověděla Davinia s pohledem upřeným do očí Helen. „Amelia byla první, která byla shovívavá k osobě, která si to nijako nezasloužila. Byla první, kterou jste zneužila, stejně, jak jste zneužila pana Davise. Zločinů vůči Delte of Venus a lidem, kteří s ním jsou spojeni bylo dost…. Hezký den Vám přeji slečno Martinová.“ Davinia Delacourt se obrátila na podpatku jedné nohy a rychlím krokem odešla z bytu následována svým společníkem. Nechala za sebou jenom doznívající zvuk podpatků…

„Plánovali jste to?“ zeptala se Davinia, když se svezli výtahem do garáže.

Helen čítala dopis od té štětky právníčky už potřetí. Lomcoval jí zuřivost když si přečítala přesné pokyny s časovým plánem, který tam byl černý na bílém uveden.

Její mysle se tím chvíli zaobírala, přičemž odpověď našla velice snadně – Davis nechce, aby jeho příběh, jeho pobyt u O´Hurley, naplnil stránky novin. Byl by tam ukřižován, kdyby všechno vyšlo na povrch. Tak proč se s ní chce potkat na opuštěném ostrově, které sloužilo jen jako útočiště lidí na dovolené? Je to léčka? Chce s ní dostat něco dalšího, díky čemu by jí předal policii? To nebylo pravděpodobné. Nezdálo se jít o, měla by to prodiskutovat s právníkem. Ale to nechtěla také!

„Davinia Delacourt,“ ozval se rázně.

„Co pro Vás můžu udělat slečno Martinová?“ pokračoval Ed.

„Při…“ Ed najednou zíral na hluchý telefon. „rozeně…“ vydechl. Žena na druhém konci o jeho odpověď evidentně zájem neměla.

„Máme to!“ odpověděl Ed a rozkašlal se. „Bylo to těžké!“

„Bože, gumdrops, ne!“ nesouhlasil „Těžké bylo vzpomenou si na hlas Davinii, když má člověk na sobě džíny a flanelovou košili“

Políbila ho na líce. „Já také lásko. Ale víš co je zvláštní? Kdykoliv jsi byl se mnou, Tvůj hlas a chování bylo typické pro subíky. Ale to, co jsem se dověděla s vyprávění Jacka mně překvapilo…“

Ed se zamyslel. „Jsou to pro mně jen role. Jednu hrám abych dosáhl své cíle. Druhou hrám proto, abych uspokojil Tebe a tím dosahují mé cíle také.“

Jak se to Veronice stalo už několikrát, když byla v přítomnosti Eda, v očích se jí objevily slzy. Položila hlavu na jeho rameno a řekla: „Je to nádherné.“

„Slečno O´Hurley,“ v telefonu se ozval známý hlas. „Máme problém.“

Helen Martinová seděla ve svém hotelovém pokoji a pozorovala lahvičku, kterou jsi přinesla sebou. Letec jí ujistil, že je to opravdová bomba – plná sila – a jen pravidelný konzument to může prozřít a přežit. A I to jen v případě prozření malého množství. Jedna z mimořádně cenných informací, kterou se dověděla v knižnici byla, že ostrov se stal opravdovým rájem překladu drog. Pan Edward Davis se stane jen jedním z množství nehod, které budou nepochybně spojovány s drogami. A co pak? Helen jednoduše zmizne a bude žít s peněz Amélie až do konce svého života. Ztratila už chuť bojovat o moc jen aby si ukázala, že je mnohem více než jen hezké tělo v oblečení návrhářů. Neztratila však majetek, který se jí dařil dlouhé roky skrývat před celým světem.

Služka byla překvapená, když na kontrolním panelu svítilo check-out světlo na jedné z pokojů, který byl ještě včera večer obsazen. Nebývalo zvykem, že hosté se odubytovávali ještě před snídaněmi. „Muselo jít o expresní check-out,“ řekla si sama pro sebe. Pro ní to znamenalo, že dnes bude moct skončit přibližně o hodinu dříve, co jí nabídne šanci prohlídnout si butiky v městě a něco hezkého si koupit.

„Je to nová droga, kterou berou lidi z umělecké sféry Mary,“ mluvil do telefonu z hotelu Savannah vyšetřovatel. Nestávalo se často, že používal křestní jméno, co znamenalo, jak nad tím Mary promýšlela, že byl opravdu hodně zklamán postupem Helen. „Je to opravdu špatná věc – kombinace PCP, THC a formaldehydu. Někdy se tomu říká letec, protože lidi se z její účinků někdy ani nedostanou. Je to pekelně návykové a na špici toxicity.“

„Toxické?“ zděsila se Mary.

„Ona se chystala zabít ho,“ Mary to neřekla jako otázku…

Veronica položila telefon a podívala se na Eda: „Už jí mají?“ řekla mu přes stůl zaplněn bohatou snídaní. „Na ostrově Mary bude někdy kolem dnešního večera.“

„Jsi si opravdu jistý, že tam chceš jet?“ zeptala se ho Veronica opatrně. „Máš množství špatných vzpomínek na čas strávený na ostrově a to, co Mary naplánovala…“

„Dobré ráno Helen,“ ozval se čilý hlas za ní. „Vstáváme, vstáváme,“ byla to, jako předpokládala černá Amazonka, štětka, které dělalo opravdu dobře Helen ponižovat.

„Jsem vzhůru, jsem vzhůru,“ vzdychala, kroutíc se a registrujíc zvuk řetězí, které měla připevněné k na nohách. Další ostrá rána ji připomněla, že ještě musí dodat „Paní.“

S viditelnou únavou Helen uposlechla. Nebylo to tak lehké, jak by si to mohl člověk představit. Po prvé byla opravdu zničená kdoví jak dlouhým pobytem v této mučírně, který zničil jak její psychickou tak I tělesnou kontrolu. Za druhé její ruce byly nekompromisně spoutané a stále z nich vystřelovaly nové a nové návaly bolesti. A ballet boots na 17 centimetrových podpatcích jí nepomáhaly také.

„Tak se pohni zlatíčko, čeká Tě cesta na tvé pískoviště, aby jsi si mohla po noci ulevit a pak snídaně. Jako vždycky to bude slavnostní hostina. No a pak?“ Tamiqua se zasmála tak, že Helen měla dojem, že jí zamrzla krev v žilách. „Dáme Ti to vědět, když to bude aktuální, přece si nechceš kazit chuť před jídlem viď?“

„Edwarda, snad jsem Tě už přesvědčila, že nic z toho nezanechá trvalé následky,“ vzdechla si Mary. „Je to jen pár ne tak docela chutných darů mora, které právě dostává do své kočičí misky. Více než si to uvědomuje dbám o to, aby jsem jí neotrávila tak, jak se to chtěla udělat Tobě.“

Tmavovlasá bruneta přikývla. „V tom případě si myslím, že bys ses měl jít připravit. Je čas na Tvou roli v této hře.“

Helen zkoušela pevnost pout, které drželi otáčející se zápěstí, lokty, pas, stehna a kotníky pevně při kruhu. Kožené manžety zaskřípaly, ale pohnuly se jen snad o milimetr a to bylo všechno. Nikde opět nepůjde, dokud se opět neobjeví jedna z těch zkurvených štětek O´Hurley a neuvolní jí, aby ji připravili na další mučení. Bože, rozmýšlela a přála si, aby nikdy před tím nepotkala Ameliu Hereford a zatracený Sesterský řád Delta of Venus.

A nemohla se zastavit ani když tento bláznivý pohyb v kombinaci v bláznivé pozici způsobil, že se ta břečka, kterou musela zkonzumovat na snídaně vracet zpátky do hrdla.

Co by mělo katastrofální následky na její kondici, protože její ústa měla vyplněné obrovským roubíkem ve tvaru penisu…

„A tady máme blondýnu k Tvé dispozici zlatko,“ černě oděná bruneta řekla druhé. Mary otočila konstrukcí, aby se Helen ocitla v správným směru. Cílem bylo nabídnout hostovi prohlédnout si Helen, ale to jisté mohla udělat I Helen. Byla natáhnuta do bílého latexového overalu, vysoká – vyšší jako Mary. Měla černé vlasy, tmavé oči, ale to bylo všechno, co se na ní dalo identifikovat, protože hlavu měla zahalenou v celohlavové bílé latexové masce. Její postava byla dokonalá, ale ne přehnaná - figura dokonalých přesýpacích hodin co vedlo zamlženou mysl Heleny k tomu, že pod overalem je stažená korzetem.

„Je…ehm…“ začala žena v masce, ale nedokončila.

„Je v excelentní fyzické kondici,“ odpověděla Mary a znělo to jako hlas prodavače aut před uzavřením velkého obchodu. „A můžeme jí pro Vás upravit. Za chvíli může mít velikost DDD, případně I větší bez toho, aby vypadaly příliš uměle. Může mít pak v životě později problém, ale to není už naše starost. A vaše také ne. Máme dokonalé chirurgy, takže jí můžeme připravit na míru, pokud se rozhodnete koupit jí.“

„KOUPIT MNĚ???“ zakřičela zděšená Helen, ale přes roubík se dostalo jenom nekontrolovatelné: „OIIIIIIIEEE?“

„Nedisciplinovaná, viďte?“ ozval se potenciální kupce „a její hlas není hezký také.“

„Blond vlasy se mi hnusí?“ přisvědčila zákaznice a zamyslela se nahlas: „Co si myslíte, jako bude holá hlava vypadat?“

„Nevím, zda-li prodáváte to pravé zboží Marqueso,“ ozvala se žena v bílém.

Mary přešla kolem konstrukce, chytla Helen za vlasy a přitáhla si její hlavu ke své: „Poslouchej kurvo!“, zasyčela do tváře připoutané ženy vzdálené jen několika milimetrů. „Teď tady nechám mou přítelkyni tady, aby si s Tebou pohrála. Když budeš jednou prodána do jednoho ze špinavých bordelů v Thajsku, budeš až přemotivována. To ti garantuji.“ Skončila a pustila její hlavu.

„Dobrou zábavu,“ řekla Mary ženě v bílým a vykročila k dveřím. „Je celá Tvá!“

„Víš kurvo, my dva se známe,“ začala, zatím co si odepínala podvazky držící punčochy. „A to je důvod, proč si Marquesa myslí, že bych o Tebe měla zájem, že bych Tě chtěla vlastnit.“

Korset spadl na zem, když si odepnula I poslední háček. Trvalo to několik sekund, pokud si Helen uvědomila, co vidí…anebo lépe řečeno co nevidí. S korzetem totiž odešlo I její krásné poprsí. Ta žena před ní byla plochá jako kluk!

„Ano,“ řekl jí klidným hlasem. „Nejsem žena,“ a začal uvolňovat svou masku. „A my dva se známe…“

Maska I s vlasy odešli jediným trhnutím a Heleniny oči se rozšířily v největším šoku, od kdy jí sem unesli. Ona HO opravdu ZNALA! Oči I rty byly výrazně nalíčené, ale ty krátké vlasy – zpocené pod síťkou kterou měl na hlavě pod maskou, tvar jeho tváře. TO BYL ON!!!! „Eh A-hih?!?“ zakřičela přes penis, který jí zcela vyplňoval ústní dutinu.

„Ano Helen,“ odpověděl jí Ed jemně, „Ed Davis. Muž, kterému si tolik způsobila...“

„S tímto znásilněním je spojen jeden problém Helen,“ pokračovala se zklamáním v hlasu. „Potřebuji ho tvrdého a víš Ty co Helen? Jednoduše nejsi žena, která by mně mohla vzrušit. A mimo toho nemám zájem klesnout na Tvojí úroveň. Takže…“řekl Ed a otočil se k dveřím. „Uvidíme se později, Helen. Měj se hezky a přeji Ti… hezký den. Jedu si najít opravdovou ženu namísto dýchající, nevraživé atrapy.“ S tím Ed vyšel z dveří a nechal tam třesoucí se zlomenou ženu.

„Vítej zpátky Helen,“ řekla Mary O´ Hurley s náznaky triumfu v hlasu. „Za chvíli Tě sbalíme na cestu, ale jsem ráda, že jsem Tě zastihla když se probouzíš, protože mám možnost sledovat Tvé reakce na několik … zlepšení Tvého těla.“

Helenina mysl bojoval s tím, aby vůbec porozuměla. Nakonec se jí to podařilo a zareagovala: „Zlep…še-e…ní?“

Helen viděla více než cítila ruku na její pravým prsníku. „Velikost D jako bylo přislíbeno – a ještě o něco větší, aby nebyly při měření pochyby. A stále… pokud ta velikost nebude stačit pro Tvůj…pro Tvojí novou životní stanici… poskytuje možnost nafouknout bez další operace. Kroužky v bradavkách jsou pravá ocel….Podobný zvětšovací proces nastal I v případě Tvých rtů drahá. Není to kolagén, ale implantáty, které se nescvrknou. Líbí se mi také kroužek, který je umístěn v nosní přepážce. Mezi námi holkami vypadáš s tým kroužkem visícím z nosu a těmi obrovskými rty jak kráva. Řekni ´Muuuuuuuuuuu´zlatko. A apropo, napumpovali jsme Tě hormony, takže v průběhu dvou-tří týdnů začneš produkovat mléko.“

„Necí…necítím…..mé…. ruce,“ dostala ze sebou s námahou Helen a zjistila, že ani jazyk nefunguje tak jak má.

„Myslíš jazyk? Taky piercing,“ řekla Mary s úsměvem. „Stejně jako horní I dolní rty, pupek a klitoris.“ Mary si olízla ukazovák, přejela ním po líci a horní rtu Helen a pak ho zvedla do výšky její očí. Neobjevila se ani stopa po barvě. „Permanentní make-up – je trochu nechutný a nemoderní Domnívám se, že modrý oční odstín byl aktuální v padesátých létech a vysoce vytažené obočí možná v třicátých. Ale I přes to to na Tobě nevypadá špatně, když zvažuji Tvou další kariéru. A není to všechno, dodali jsme několik dalších ilustrací na strategické body Tvého těla. Jsem si jista, že se Ti budou líbit, že je budeš milovat… anebo minimálně Tvým novým majitelům. Jsem mimořádně hrdá na obrázek terče kolem tvé pochvy. Má někdo zájem o šípky?“

Bylo toho více, co může jedno tělo a mysl zvládnout najednou. Jeden horor přicházel za druhým… „Vlasy?“ ptala se Helen dále jen jednoduchými otázkami, protože ocelový kroužek v jazyku jí opravdu hodně překážel.

„Všechny pryč,“ odpověděla jí Mary stejně krátce, „a permanentně. Fotbalová lopta má více chlupů jako ty a jak kdy budeš mít!“

Další nářek, který Mary spustila byl hudbou pro uši Mary a pár minut tam jen tiše stála a užívala si utrpení připoutané ženy. Nakonec se rozhodla, že už toho bylo dost a vytáhla další injekční stříkačku z kapsy. „Je čas sbalit se. Užívej si Thajska, Helen,“ řekla jí ještě před tím, než zručně zabodla jehlu do ramena a zatlačila pojistku stříkačky.

„Myslím, že to šlo bez problémů. Připravená pro druhé dějství Peggy Sue?“ zeptala se Mary když opustila Helenin pokoj.

„Myslím, že si rozkošná,“ zasmála se Veronica.

„Jack Webb se svými lidmi jsou už na místě?“ zeptal se starostlivý Ed. „Dívka, která takhle vypadá a je takhle oblečená. Nebyla by v bezpečí ani v kostele a ne na ulici v Fort Lauderdale.“

„Neměj strach drahý,“ ujistila ho Mary. „Všechno, co Peggy Sue má udělat je ubytovat se v hotelu. Jack se postará o to, aby naše spící kráska spala pod vlivem drog až do období, kdy Peggy Sue podaří nepozorovaně vyklouznout.“

„Vypadám jako vlhký sen pubertálního kluka – všechno veliké, žádný mozek,“ zasmála se Peggy Sue.

„Ale vždyť víš, že to není trvalé,“ řekl jí Ed mile. „Pro Tebe je to jenom kostým, který velice rychle shodíš okamžitě, jako opustíš hotel.“

„A nemysli si, že tak neudělám!“ zareagovala rychle Peggy. „Tak se do toho pusťme Jacku, ať to máme za sebou co nejdříve.“

Helen opět začala cítit, že vědomí se vrací. Opět musela vynaložit obrovské úsilí aby se přebrala aby se vzbudila z té noční můry. Nakonec se jí podařilo otevřít oči, ale když se tak stalo, pohled byl přivítán dvěma obrovskými koulemi rostoucími spod přikrývky – kopce namísto jejích hezkých prsníků, které tam měla před tím.

„Jak tyhle boty jen volali?!“ zeptala se sama sebe nahlas a vzápětí si vzpomněla. „Ballet Boots.“ Helen se natáhla dole aby našla to, co jí boty drželo na nohách, ale k jejímu velkému překvapení tam objevila visící zámky. Ty zatracený věci byly na ní ZAMČENÉ! „Kruci, kruci, kruci!“ křičela když se snažila otevřít, urvat pevně ukotvený mechanismus.

Použijíc postel a noční stolík na udržení rovnováhy se postavila a podívala se kolem. Kde kruci byla? Byla už v Thajsku? Pokud ano, tak to byl zatraceně hezký pokoj! Pak si všimla obálku přilepenou na zrcadlo a kolem ní několik malých lahviček. Pomalu se po palcích přemístila k ní a strhla jí dolů, když na ní uviděla napsané vlastní jméno.

Velká láhev, kterou můžeš vidět pod zrcadlem obsahuje speciální tinkturu, která umožní odstranění Tvých umělých prsníků. Stejně tak rozpustí lepidlo, které drží tvé umělé rty na místě, I když tady bys měla být více opatrná. Chemikálie je opravdu extrémně toxická v případě polknutí a na odstranění rtů budeš té chemikálie potřebovat relativně dost. Doporučuji to raději nedělat, I minimální množství je smrtelné. Mimochodem, koncentrace lepidla je taková, že ti rty po týdnu odpadnou samé. Byla by jsem na Tvém místě opatrná, ale rozhodni se sama. Bylas varována.

Bohužel pro Tebe, nic nemůže odstranit silné nalíčení, které máš na částech těla, kterým to přináleží. I přesto mám pro Tebe další dobrou zprávu. Taky postupně zmizne, ale bude to trvat déle než dva měsíce. Když se Ti podaří opustit hnízdečko, v kterém se nacházíš, a budeš chtít udělat si svojí vlastní tvář líčidly, je možné, že někde se Ti podaří dosáhnout částkové úspěchy, někde to možné nebude. Zejména Tvé rty zůstanou celou dobu velice ostře nalíčené a taky nevěřím, že se Ti podaří udělat cokoliv s očními stíny a dlouhými řasy…

Vlasy na hlavě Ti narostou. Do té doby můžeš chodit s holou hlavou, co se některým mužům líbí, anebo to zkus s parukou. Jednu najdeš na toaletě… Je černá a ne až tak atraktivní, jako by si možná očekávala, ale svůj účel splnit může až dokud se Ti nepodaří pořídit si něco jiného. Smutné pro Tebe je, že ostatní ochlupení Tvého těla bylo odstraněno permanentně, co má však I výhodu, že už nikdy si nebudeš muset holit nohy anebo podpaží… Nejsi Ty vlastně nejšťastnější žena na světě?

Další, který Ti nezůstane natrvalo je ten v Tvém hezkém nosu. Na druhé straně všechny ostatní bude opravdový problém odstranit. Budeš na to potřebovat několik speciálních nástrojů a taky zkušené ruky. Jsou vyrobené z pevného kovu a zavírání bylo zataveno jak na bradavkách, tak na jazyku, pupku, stydkých piscích a klitorisu. Snaž se mluvit pomalu a dobře artikulovat, protože je Ti dost obtížné rozumět, když máš pusu plnou…

V každém případě díry na tvém těle po piercingu přirozeně zarostou, pokud se tedy nerozhodneš nechat si v nich kroužky. Doporučuji Ti ale, abys si je pravidelně čistila desinfekčním prostředkem… Určitě nechceš dostat infekci a to především tam dolů. To by se na pohotovosti vysvětlovalo docela těžce.

Kromě těch hezkých ballet boots jsme Ti nechali pár kusů oblečení. Kraťoučký růžový svetřík a hezkou holčičí sukýnku se všitou spodničkou. Je potřebné ukázat světu Tvé nohy a taky nahý zadek když se budeš potřebovat přehnout. Pevně doufám, že ráda budíš pozornost lidí kolem sebe protože jsme Ti nenechali žádné spodní prádlo a docela veliké kroužky v bradavkách budou docela dobře viditelné přes tenkou vlnu svetříku.

Jo, a abych nezapomněla Helen, my víme o všech Tvých účtech. V peněžence si najdeš všechny své karty a peníze, ale také seznám Tvých účtů. Rozhodli jsme se, že Ti peníze na účtech necháme, I když jsme si na ně zřídili přístup. Pokud by ses v budoucnu pokusila o cokoliv dalšího, buď si vědoma, že Tě obereme o vše Tvé peníze a Tobě zůstane jenom nabízet své tělo, pro některé typy mužů určitě atraktivní… A apropo, s Tvých účtů jsme si dovolili uhradit celý Tvůj pobyt na mém ostrově. Nebudu si přece s Tebou dělat zbytečné výdaje.

Od teď až do konce Tvého života Tě budeme pozorně sledovat. Tobě to přináší zvýšení bezpečnosti, protože budeme vědět o každém Tvém pohybu a v případě, že by se Ti něco mělo stát, určitě na to zodpovědné orgány upozorníme. I když nečekej, že Ti budeme pomáhat mi… Budeme Tě sledovat dále I v případě, že by si se rozhodla začít spořádaný život. V každé chvíli budeme připraveni udělat Ti se života to, z čeho si měla možnost zažít v předchozích dnech jen zlomek. A to pak už bude na celý Tvůj život slečno Martinová, do-ži-vot-ně!“

Pro případ, že by si naši dohodu dokonale neakceptovala, dovol mi být velice explicitní. Pokud uděláš jakýkoliv - JAKÝKOLIV pokus – na Edwarda Davise anebo na jeho přátelé, ať budeš kdekoliv v průběhu čtyřiceti osmi hodin budeš zpátky na mém ostrově. A když se tam opět ocitneš, vážená slečno Martinová, všechno co teď vidíš v obrazu zrcadla se stane reálním. Zvětšení prsů, kompletní depilace celého těla, piercingy, tetování a permanentní make-up. VŠECHNO se stane reálním a na celý Tvůj další život, za který bych mimochodem pak už nedala ani cent.

K tomu všemu dostaneš jednosměrnou letenku do Thajska, do ne tak docela exklusivního bordelu.

Ve Vašem případě to tak není. Abych řekla pravdu, pevně doufám, že ve své horlivostí se přece jen o něco pokusíte. Jsem na Vás stále strašlivě naštvaná za to, že jste mně vmanipulovaly do toho, abych porušila několik základních ustanovení zákonů Delta of Venus. Proto budu velice pozorně sledovat každý Váš krok, a když uvidím cokoliv podezřivého, budu velice ráda, že naplní své sny. Mimo toho, Váš prodej do Thajska mi vydělá velice hezké peníze…

Helen odložila list zpátky. Její ruce a celé tělo se třáslo jak důsledkem chemikálií v její těle, tak I rostoucí hrůzou. Za chvíli se posbírala a začala zkoumat lahvičky pod zrcadlem. Našla jednu s tinkturou na odstranění prsníků a odložila jí bokem. Pak našla další s odličovačem make-upu – barvy zakrývající rozdíl mezi umělým prsníkem a přirozenou kůží Nalila pár kapek na vatu a utřela kousek kůže nad levým prsníkem. Ukázala se malá jizva. Zatím to fungovalo…

„Mr. Tolivar?“ Derrick se strhl se zamyšlení o tom, jaké by měly být další kroky v jeho životě, když do kanceláře strčila hlavu sekretářka. Až teď zaregistroval neuctivý… Ano, to bylo to pravé slovo, jak neuctivý pohled v její očích a tón v hlasu měla…

Najednou se Derrick cítil lépe. Samozřejmě, že tohle to byl ten případ, který se bude zabývat firma a v tom případu on měl svou jasnou roli. Ale s Heleniným odchodem v kombinací s odchodem Eda Davise s Veronikou to bude muset být někdo jiný, kdo zasedne na místo ředitele. Někdo zvenku, kdo nebude znát pozadí, poslední vývoj a bude jen poznávat schopnosti zaměstnanců…

Se širokým úsměvem se Derrick narovnal, upravil si kravatu se sakem a sáhla na dveře do ředitelské kanceláře. Když přicházel k stolu sekretářky, začal už rozmýšlet nad tím, jak vlastně ta žena bude vypadat…

„Zavři za sebou dveře Derricku!“ Delores – Didi – Conners mu nařídila zpoza stolu se jmenovkou Managing Director, „a sedni si. Potřebuji si s Tebou promluvit.“

Ani nevěděl, jak se mýlil.

Ztuhlý Derrick jen apaticky potřásl hlavou a zvedl se ze židle. Didi přikývla a naznačila mu, že může odejít. Pomalu se pohnul k dveřím. Ještě než je otevřel se zastavil a obrátil se k Didi: „Nechci Vám zklamat šéfko,“ přinutil se říct. „Je pro mně pozitivní vědět, že mám další silné ruce na otěžích.“

Didi se podívala na něj s pohledem plným naprostého pohrdání: „Derick, první a poslední varování: Nesnaž se na mně vymýšlet jakékoliv triky. Nebude to fungovat! Nejsi poprvé můj typ – mám ráda MUŽE! Podruhé, pokud by jsi mužem byl, tak mou zásadou je, že si nezačínám nic s mými kolegy. A teď vypadni z mé kanceláře! Má sekretářka bude mít pro Tebe upozornění – důtku později dopoledne.“

„Šlo to v pořádku?“ zeptal se Ed Mary.

„Bez prsníků a v rámci možností odlíčená, předpokládám,“ zašklebil se Ed.

Veronica vstoupila do místnosti, kterou obývala společně s Edwardem na ostrově Mary. Celé odpoledně strávila procházkou po pobřeží s duší rozervanou vnitřním konfliktem. Na jedné straně s Helen něco udělat museli! Byla příliš nebezpečná na to, aby jí ignorovali. Už neméně než tři krát se pokusila o psychické nebo fyzické ublížení… Veronica ani na chvíli nepochybovala, že ta žena byla dostatečně zlomyslná na to, aby dělal vše pro pomstu za to, že nedostala svůj post.

Strach byla jediný způsob jak jí zastavit při dalších pokusech mimo její usmrcení. A Veronica také nepochybovala, že Helen vyhrůžkám Mary uvěřila… Ale také nepochybovala, že v ní ještě pomsta stále hoří…

Unavená ze slunce a posledních událostí vstoupila do místnosti a otočila vypínačem. „Ed musel jít do postele I beze mně…“ řekla si pro sebe, ale pak se zastavila, když zahlédla osobu v střede místnosti.

„Edddd?!?!“ zvolala směrem na postavu v bílém. Postavu I kostým okamžitě rozpoznala, jak by I nemohla… Byla to jedna z nejoblíbenějších úchylek Pani Verity. Krátká, černá paruka byla plná kudrlinek. Obrovské rudé rty pasovali s nepřirozeně dlouhými umělými černými řasy nad velikánskými hlubokými oči.

´Betty´oblíbená postava Verity se otočila na svých dvanácticentimetrových podpatích, poklekla na jedno koleno vystřela ruce, přičemž na levé dlani měla položenou malou fialovou krabičku. S třesoucími prsty vzala krabičku, otevřela jí a – a našla v ní nádherný prsten s velikým rubínem uprostřed.

„Vezměte si mně, Paní, prosím, vezměte si mně,“ zazvonila Betty svým vysokým hlasem.

Srdce Veroniky se na chvíli zastavilo. „Jsi si jistá má lásko? Jsi si opravdu jistá, že mi chceš patřit jak tělem tak I duší? Víš přece, že jsem tvrdá. Opravdu milují být Dominou…“

„Já to vím, stejně jako vím, že jsem si jistý,“ odpověděl Edův hlas před tím, než se vrátil do vyšších tónů: „Ráda Vám to dokážu.“

Veronica stála neschopna pohybu ani další reakce, jak před ní její láska tancuje pošetilý taneček jen aby jí potěšila, aby jí dokázala, jak jí miluje. A to vše dělal její muž, její milenec, její partner, který se opět totálně vzdal svého mužského JÁ.

´Betty´skončila s písničkou a Veronica vzápětí propukla do srdečného smíchu. „Dobrý bože, ten MUŽ mně opravdu MUSÍ MILOVAT!“ dostala ze sebe mezi návaly smíchu.

„Hm, neřekl jsem tu už několikrát?“ usmál se na ní Ed a seskočil se židle, na které skončil.

Štíhlá rusovláska se k němu opět přiblížila jen na pár centimetrů s dívčím úsměvem na tváři. „Neměj strach lásko, budeš tak rozkošná!!!,“ ujistila Veronica ženskou duší svého nastávajícího…