Mary se zamyslela a pak přikývla. „Takže co jste našli?“

„Nepovídej, tys zkoušel…“ totální klid, jakým jí to říkal jí vyvedl z rovnováhy.

„To se dobře poslouchá…“ řekla mu na to krátce.

„Někdo vás zná,“ řekl tajemně. „Kdokoliv to je, muž anebo žena… Pokud někdo měl přístup k informacím, anebo zájem o informace ze scény v minulosti, je to link.“

„Dobře teda,“ vzdechla si Mary. „tak se tedy podívejme na minulost účastníku tohoto dramatu…“

Vyšetřovatel přikývl a vytáhl hrubé desky s množstvím papíru. „Subjekt číslo jedna. Derrick Tolivar. V jeho případě máme nejvíce nepřímých důkazů poukazujících na jeho přímé účasti na únosu…“

„Jaaaaaaau!“ ozvalo se a věc se svalila na bok.

„Čas vstoupit do tělocvičně Davisi!“ zopakovala. „Dnes nás čeká step aerobik. Vždyť ho miluješ!“

Ed se podíval na hodiny a z hrdla se mu ozvalo: „Pět zatracených hodin ráno?!?!“ A ty si myslíš, že vstoupím do tělocvičně, kde se mně bude v trikotu natažená žena snažit zabít?“

„Zlatko?“ řekla mu. „Jdeš Ty anebo pošlu Edie?“

Ed se postavil z postele a pobral se směrem do koupelny: „Nikdy jsem si nemyslel, že si sadistem,“ přecedil mezi zuby.

„Pokud při tom zemřu, tak bych pak nechtěl být na místě toho, kdo bude vysvětlovat, proč jsem měl na sobě ženský cvičební úbor,“ neudržel si jazyk za zuby.

„Jde Ti to dobře, zlatíčko,“ řekla mu Veronica, když měli uvolňovací část cvičení, které sledovali na obrazovce televizoru.

„Ano,…“ dodýchával Ed, „určitě….já….bože….chtěl jsem….zemřít….tady na místě.“

Veronica chytla Eda v pasu a převalila své štíhlé tělo na něj. „Zkoušel si Ed, a dělals to dobře. Dělals to jen pro mně.“

„Tak nikdy nemluv, když jsi s Dominou zlatíčko,“ kárala ho mile. „Nikdy nevíš, kdy Tě můžu chytit za slovo.“

Ed se na chvíli zastavil a podíval se jí do očí. „Já to ale tak myslel… zemřít pro tebe?“

Chvíli se na sebe tiše dívali a pak se Veoronica usmála. „Pojď, udělám Ti snídani a pak přestěhujeme Tvé oblečení ke mně. A pak? Pak pojedeme nakupovat pro… jak si to nazval? Aha! Pro tutu.“

A teď, bylo to tak… tak nové…a tak, ano, zatraceně frustrující. Frustrující, protože muž, kterého milovala byl stále strašně křehký díky zkušenostem s Mary.

Hm, nebyla si jistá, z jaké planety její muž přichází, ale ona byla z Venuše, a tam existovala jen jedna cesta, jak podobnou situaci zvládnout. Zadržela dech a vstoupila do místnosti kde seděl Ed. „Musíme si promluvit,“ řekla s pohledem v jeho široce otevřených očích.

Docela dlouhou dobu byl ticho a Veronica věděla, že musí zůstat I ona. Ona otevřela diskusi a teď to bylo na něm aby řekl, co má na mysli. Cítila, jak si vzdechl, hluboce, z hrudi: „Já jsem rozmýšlel… o poslední noci. Poslední noc na party,“ ponáhlal se dodat. „Po party, tady s Tebou… to bylo nejhezčí… co jsem kdy zažil.“

„Ráda to slyším,“ odpověděla mu přívětivě. „měla jsem stejné pocity. A co party? Bylo to pro Tebe těžké.“

Cítila, jako přikývnul. „Bylo…I nebylo…“ řekl Ed tajemně. „Je to jasné, že jo?“

„Je to jen začátek…“posunula ho dál.

„Očekával jsem, že to bude horší, o moc horší. Mohl jsem mít STOPKU, když mně začali… mazat lubrikantem,“ slova vycházeli ze zamčeného těla, ale pak se uvolnil a pokračoval: „Byly tam se mnou těžké vzpomínky na to, na to, co jsem zažil u La Marquesy… I když jsem byl připraven to zvládnout. A teď? Když jsi vzpomínám, jak to celé probíhalo…“ Veronica přikývla, ale zůstala ticho. „Jak jsem řekl už včera, jsem si docela jistý, že to byla Tvá přítelkyně, Calliope, která přesměrovala vývoj věcí…“

„Asi jo,“ řekla Veronica. „Věděla, jak moc mi na Tobě záleží a taky to, že jsi v podstatě totálně bez zkušeností.“

„A ty jsi to hezky hrál, křičel jsi, jakoby Tě řvali z kůže, jako malá dív…“ Veronica se zastavila v polovině věty.

„Můžeš klidně říct, trhal jsi se a křičel jako malá holka. Jsem rád, že jsi si toho všimla,“ řekl z malým úšklebkem a při tom překvapil a zároveň potěšil svou Dominu. „První úder mně přistihl kompletně nepřipraveného… I když jsem přesně věděl, co přijde. Zakřičel jsem a dost hlasitě. Dav lidí se choval jako na sportovním zápase, křičel, tleskal, smál se na mně. Pak mi to došlo, že pokud budu pokračovat, přitáhnu ještě větší pozornost. Že ti poskytnu ještě lepší pozornost abys ukončila svůj průzkum.“

„Mluvíš jako opravdový reklamní genius,“ řekla mu. „Byla jsem a stále jsem na Tebe strašně hrdá, na Tvůj včerejší výkon…“

„Ale ne ty můj malý hlupáčku,“ řekla rychle, aby to stihla před záchvatem smíchu, který držela v hrudi.

„Volala si Mary?“ zeptal se později Ed.

Ed se zatřásl. „Co dál bych měl dělat? Je příliš pozdě na to, aby jsme případ odevzdali policii – fyzické důkazy jsou pryč, stopy zahlazeny. Mimo toho, udělat z toho oficiální případ by mohlo ohrozit Mary. Já jí nechci ohrozit.“

„Necháš je prostě odejít?“ zeptala se Veronica a otázka jí zůstala I v očích.

„Jsi strašným gentlemanem Ede, I v tomto,“ řekla tlumeně. „Chci být při tom a chci, aby si to ti bastardi odnesli. Pořádně odnesli.“

„Nejsem gentlemanem,“ řekl jí. „Jsem spokojen. Jsem opravdový vítěz.“ Ed se zasmál na její překvapeným pohledu. „Podívej, nikdy jsem tu pozici nechtěl a nevzal bych jí, ani kdyby mi jí někdo nabídl. A nejen to, ale z celé té záležitosti jsem vyšel mnohem spokojenější, jak jsem kdy mohl co I len doufat anebo snít.“

Telefon zazvonil v momentě, když byla Veronica v koupelně a tak ho zvedl Ed. „Byt Veroniky Johnsnové?“

„Dobrá… počkej, musím něco najít…na psaní,“ mumlal si a hrabal se v zásuvce Veroničinho stolu. Nakonec našel kousek papíru a propisku. „Mám, můžeš.“

Ed si usedl na stůl a vyjeveně se díval na kousek papíru, který držel v ruce. Byl tam I v momentu, kdy Veronica s turbanem na hlavě vstoupila do místnosti.

„Relevantní důkazy?“ namítla Mary. „Máš svědka, že Derrick Tolivar řídil Edovo auto – co víc ještě můžeme chtít?“

„Zkoušejte dál,“ nařídila mu Mary. „Něco nového z pozadí?“

„Vypadá to jako velká akce,“ řekl Ed.

„Mm, hmmm,“ odpověděla Veronica a nezpustila oči z dokumentu.

„To jo,“ zamumlala a pak zakřičela na Ed, který jí vytrhl papír z rukou. „Héj!“

„Není to důležité,“ papouškovala. „A teď mi vrať tu pozvánku.“

„Jo…teda…Ne…myslím…kruci!“ postavila se a začala se procházet.

„Obvykle tam chodíš?“ zeptal se opět.

„Fajn,“ odpověděl, najednou se cítil očištěný. „Jakým způsobem potvrdíme účast?“

„Myslíš, že někdo může….někdo I mimo Tebe může…“ v hlase Eda se objevil najednou strach…

Veronike se najednou otevřel prostor pro využití strachu Eda pro svůj účel, ale ona to neudělala… První zásada správného D/s vztahu byla absolutní důvěra a otevřenost mezi Dominantem a submisivem. Potřásla hlavou empaticky. „Ne Ede, nikdo jiný by se Tě ani nedotkl bez mého výslovného souhlasu, který bych nikdy nedala. Na druhé straně, pokud by některá ze Sester našla důvod na Tvoje potrestání, je jedno zda-li oprávněný anebo vymyšlený – a garantuji Ti, že k tomu dojde – budu já povinná přistoupit k exemplárnímu potrestání. A pak bych nemohla být před Sestrami jemná. Nejde to. Je to sdružení, které funguje na jistých si zásadách.“

„Opravdu si myslíš, že to lechtání u Calliopy Tě připravilo na to, co může přijet?“ zeptala se mírně s cílem získat čas na to, aby pořádně zformulovala odpověď na jeho otázku. „Jsi dostatečně inteligentní lásko. Přesně, jak si to zjistil I sám, byl jsi pod ochranou silné ruky Call, takže tahle zkušenost se nepočítá. Co dál ještě o Tobě víme, jak se chováš v takových situacích, když jsi byl jen na jedné opravdové party. Ty sám nevíš, jak se zachováš! Byl jsi u Mary, máš z toho trauma, z kterého se dostáváš tak, jak by to nedovedl nikdo jiný. Ale to není dost!!! Ed, miluji Tě a já od Tebe nemůžu chtít abys mi dal takový dárek. Opravdu tam nemusíme jít, bude množství dalších možností. Nejdříve musíme najít přece Tvé limity aby jsme mohli na takovou party mohli jít.“

Veronica potřásla hlavou, ale pak pokračovala: „Neexistuje akce organizována Deltou of Venus, která by byla bez STOPKY. Ale každá z party má své vlastní pravidla. Jedno z nich na této party hovoří, že trestat budu muset podle toho, co mi řeknou. Ty STOPKU použít budeš moct, ale Sestry tyto pravidla znají a musí je akceptovat ještě před příchodem na akci. Každá ze Sester ví, že se podle nich musí chovat, pokud je někdo překročí je tam systém trestů I pro Sestry. Jsou to tresty přirozeně jiného charakteru. Ede, pochop mně prosím, ženy se svými partnery, které jdou na party očekávají, že se tam bude hrát, tvrdě hrát!“

„Protože jsi příliš inteligentní Ede,“ zamumlala Veronica a až pak se mu podívala do očí. „Já bych byla vyloučena také a další dva roky by jsem nebyl na party pozvána. Stejné je to I když by společnost usoudila, že trest a disciplína není opravdová. Použíti STOPKY se v tomto případě považuje za nepřipravenost submisiva na takové srazy a to je zodpovědnost Dominy. V Tvém případě je to možné. Ede, neznáme se v oblasti D/s dostatečně dlouho na to, abych Tě tam vzala. Je to má zodpovědnost a já jí ponesu se všemi následky.“

Veronica se v tom momentě už dívala přímo do očí Eda a když v nich zahlédla další záblesk odporu, v hlavě se zasvítilo červené světlo. Vidělo ho v těch očích už mnoho krát před tím, takže věděla, že něco není stále v pořádku. Ten člověk neměl ve zvyku se vzdávat. A to, že to byla jeho opravdu pozitivní vlastnost nebylo v tom momentě důležité. Jediný argument, který ještě měla v záloze proto musela použít. Bohužel souvisel s Edovými zkušenostmi na ostrově Mary. „Ede a to ještě stále není všechno. Jsem známá tým, že tam vodím hezké subinky v krátkých uniformách francouzské služebné. Jde přirozeně o muže. A tyto služky jsou většinou typy, které jsou rádi středobodem pozornosti, co většinou znamená I horké chvíle pro nich…“

„na to, co jsem mu udělala na ostrově.“ řekla Mary místo Veroniky. „Klidně to můžeš říct.“

Ale co když to nezvládne? Co to udělá se šancemi na šťastný vztah mezi Veronikou a Edem?

Samozřejmě, že pro Veroniku bylo nejsnadnější odmítnout jít tam. Byla to možnosti – a on by bez ní nešel – nemohl by bez ní jít – a jak to zase řekla ona jemu, nešla by tam s nijakým jiným submisivem jako s ním.

Skočila po telefonu, vytočila číslo pevně ukotvené v paměti a pak počítala zvonění. Oddechla si, když se sluchátko na druhé straně zvedlo na konci pátého. „Ahoj,“ promluvila do sluchátka, „to jsem já. Potřebovala bych s vší naléhavostí s někým mluvit… vlastně s Tebou. Uděláš si prosím na mně čas?“ pak poslouchala a na tváři se jí postupně objevoval úsměv. „Teď? Opravdu? Bože díky. Budu tam za deset minut.“

Mohla být kohokoliv starou mámou, ale ona byla Velkou Dominou Delty of Venus, Lady Calliope. Usazením dvou žen předcházel srdečné objetí dvou přítelkyň.

„Bože Call,“ Veronica slyšela co říká až potom, jak se dokázala zastavit. „Je to skurvená situace…“

Jejich rozhovor trval více než hodinu, přičemž Calliope řekla jen velice málo, ale o to pozorněji poslouchala. Veronica byl už méně zklamána – už se v to necítila sama… Spatřila náznaky bolesti v tváři starší ženy, když jí vysvětlovala důvody prohledávání její kanceláře, pak to byl hněv, když jí vyprávěla o tom, jako byla Mary zatažená do únosu Eda. Ale Calliope se už dávno naučila, co to znamená poslouchat někoho když mluví a Veronica mluvit opravdu potřebovala.

Veronica se postavila, neschopna dál vydržet v křesle a začala obcházet místnost. Calliope v klidu sledovala tuhle malou červenou bouřku, jako by to byl blesk, který hledá, co by zapálil. Tolik síly v tak malém tělu, říkala si v mysli, tolik energie.

Veronica se nakonec zastavila, ale nebyla schopna posadit se a podívat se do tváře starší ženy. Zůstala stát mezi křeslem a oknem a dívala se do tmy. „Bojím se…“

„Řekni to drahá,“ promluvila nakonec Calliope. „Řekni čeho se bojíš.“

Veronica se zhluboka nadechla a řekla: „Že ho ztratím…“

Jemný úsměv se objevil na tváři starší ženy. Postavila se těsně za Veroniku a svými prsty začala objíždět husté kadeře červených vlasů. Pak promluvila svým klidným hlasem: „Výborně, a tady přichází Tvůj problém zlatko. Před tím, než si spatřila Tvého Edwarda, svou Dominantní roly si hrála pro peníze, pro legraci a v některých případech pro kombinaci obou. Pokud si měla své klienty anebo spoluhráče, všechno jsi měla pod kontrolou. V případě, že šlo o zárobek, nikdy si je netlačila za hranice jejich možností, lépe řečeno dále, než oni chtěli a vždy jsi si pozorně prohlížela a vybírala partnery, kteří Tě mněli doprovázet na Výročním setkání Sester. Věděla jsi přesně, čeho jsou schopni, protože jsi s nimi všechno před tím zkusila. A ještě důležitější, věděla jsi, že tam jdou protože se tam budou bavit. Ale Tvůj Edward je jiný.“

„Ty dny, které strávil u Mary…“ začala Veronica.

Calliope se zastavila a zafixovala svůj pohled na Veroniku. Když neodpověděla, starší žena si vzdechla: „Před Tebou…“, řekla tiše. „To je osoba, která ho může zranit, která mu může ublížit. Snažíš se ho uchránit před sebou…“

Nakonec Veronica přikývla a spustila ramena. „Opravdu mně nejvíce děsilo to, že bych ho vyděsila já sama. Že bych se mnou začal cítit tak, jak to bylo u Mary.“ připustila.

„Nezařaďuji,“ rychle zareagovala Veronica. „Nezařadila…Je to jen pro…není to propojeno s…“

„Odzkoušet?“ zeptala se Mary. „Jo, Ed se snaží dokázat, že je… že je… že je to, co bych, anebo kde bych ho ráda viděla…“

V 10:45 se Derrick podíval na hodinky. Muselo to být už snad po desáté od kdy dorazil FedEx kurýr, co bylo před deseti minutami. Pak se podíval na pracovní stůl na zbytky obálky… a jednu stránku oficiálního listu.

Proč pro boha nezavolali? Mohl se na to předem připravit. Zatraceně, mohl se hodit na marodku. „Překvapení, překvapení Derrick, kluku. Právě jsi vyhrál celofiremní soutěž o největšího blbce.“

Opět zkontroloval čas. Bylo 10:46 a on si uvědomil, že čas na oběd přichází zatraceně pomalu. Měl dost času vybavit tu věc před tím, ještě před tím, jako mohl zmiznout s kanceláře. Těžko si vzdychl a sbalil list.

Právě zvedala telefon, že zavolá jedné ženě s týmu, když jí tiché zaklepání na dveře vyrušilo z jejího uvažování. „Ano, co je?“ zeptala se a na chvíli zahnala své myšlenky do úzadí.

Hlava Derricka Tolivare se objevila v pootevřených dveřích. „Helen, právě jsem dostal zásilku od FedEx, kterou bys měla vidět. Teď hned,“ řekl jí a podal jí list papíru.

Jen pro krátkou chvíli se zastavila, jen proto, aby zjistila, o co jde. Mimo jiného, jako většina z firemních sekretářek nemohla snést tu dokonalou Helen Martinovou. Tu Martinovou, která si svou dlouhodobou aktivitou udělala image totální strigy. Rovněž jako ten její pejsánek, TOLIVAR, který jí každé ráno líže její zatracený zadek.

A tohle jí přece dá úžasnou inspiraci, minimálně tak pro polední klábosení s ostatními holkami. Jen nevěděla, zda-li bude opravdu rozumné dovědět se o co jde. Alespoň bude legrace, když jí ta informace nic jiného nedá.

Když Veronica ráno otevřela dveře kanceláře, věděla, že jí čeká úkol, který už delší dobu odkládala. Možná proto, že znala výsledek a ten se jí vůbec nelíbil. Vzdechla si a otevřela jednu ze zásuvek, kde skladovala osobní složky zaměstnanců. Prohrábla se v nich a vytáhla dvě, které potřebovala. Sebrala první a otevřela jí.

„Máš minutu?“ zeptala se jí Helen od dveří.

Veronica na ní chvíli hleděla, pak bez slova odložila složku do obalu a udělal si na něj značku. „O co jde Helen?“ zeptala se jí.

V její hlase byl záblesk lstivosti, který Veronice přirozeně neušel. „Oh?“ bylo jediné, co jí Veronica na to řekla.

„Veroniko, zkusme mluvit otevřeně. Všichni přece vědí, že je to jen otázkou času, kdy přebereš pozici Vicepresidenta,“ řekla jí blondýna co nejhezčím, dívčím hlasem. „Co znamená, že nejvýš postavená osobnost, která se s týmem Andrushky potkala bude mimo hru.“

„Mluvíš o Edovi, že jo…“ zeptala se Veronica.

„To dává smysl Veroniko,“ řekla Helen co nejpřesvědčivěji, jako to je dovedla. Tahle malá tajná schůzka jí opravdu vycházela. Alespoň si to myslela. A přišel čas na další argument: „Nemyslíš, že se bude představenstvo dívat zvláštně, pokud okamžitě po nástupu do své nové pozice přijedeš o kontrakt, který si přinesla jen kvůli nespokojenosti klienta s managementu týmů.“

Veronica se postavila, složky měla stále v náručí a zavřela dveře na své kanceláři. „Takže pokud je v nejlepším zájmu společnosti nechat Eda na své pozici, proč by rovněž nebylo v tom nejlepším zájmu společnosti udělat z tebe ředitele. Myslelas to tak?“

„Aha!“ řekla jí Veronica suše.

„A já bych přirozeně,“ pokračovala rychle Helen, „držet nad ním tvrdou ruku až dokud se nenastartuje do té správné rychlosti, při udržení kvality jeho práce a celého týmu. Mimo toho, také mé reputaci nepomůžou jakékoliv nesnáze kampaně.“

Veronica podržela v zorním uhlu jednu se složek, na které bylo napsáno ´Edward Davis´. „Souhlasím s Tebou Helen,“ řekla nízká štíhlá rusovláska vysoké blondýně. „Překvapuje Tě, že on souhlasí taky s námi? Ano, je to tak. Už dávno mi řekla, že o ten post nemá zájem. I proto je jeho složka v této řadě.“ Pohled Veroniky se opět upřel do očí Helen a jen ztěží se ovládla, aby nepoužila jiný tón v hlasu. „A chceš vědět,“ zeptala se jemně, „kdo je napsán na složce číslo dva, která je uložena v stejné řadě jako Edova?“

„Aaaa, jo, Tvé záznamy,“ odpověděla Veronica s úsměvem. „Helen, máš dojem, že nevnímám hry, které už hraješ posledních šest měsíců?“

Fialový plamen vyšlehl z očí Veroniky. „Ty bys MĚLA požádat o prominutí lidi, kteří s Tebou musí pracovat Helen. Myslíš, že je to shoda okolností, že jsi vyměnila pět sekretářek za posledních osmnáct měsíců? Je to proto, že Ty lidi POUŹÍVÁŠ namísto toho, abys je MANAGEOVALA! Práce managera není vypadat dobře na úkor dalších -práce managera je odstranit překážky k úspěchu Tvých lidí a tak dosáhnout, aby vypadala dobře. Nedovedla si se to naučit a ukazuje se to na tom, jak s Tebou lidi spolupracují, anebo lépe řečeno nespolupracují. Nedůvěrují Ti, protožes je to naučila Ti nedůvěřovat.“

„To není pravda,“ bylo jediná, jak Helen dokázala zareagovat, zatím co jí hněv změnil barvu v tváři.

Helen vystřelila ze svého křesla. „Já protestuji vůči těmto oplzlým a útočným…“

„Nic z toho nemůžeš dokázat, protože tady není nic na dokázání,“ odsekla jí Helen.

„To by nebylo z Tvé strany to nejlepší řešení,“ řekla Helen a její postava se vztýčila. „Vím, že Ed žije s Tebou a stejně vím I o jeho malé…úchylce. Nepřej si mně za nepřítele Veroniko.“

Veronica se na chvíli opřela o ruce na stole, pak pravou zvedla a chytla Helen za silnou zlatou řetěz, kterou měla kolem krku. „Teď poslouchej Ty mně. Má Tě už plné zuby krásko. Všechno, co teď musím udělat je poslat Tvé osobní záznamy na správná místa. Pokud chceš bojovat, tak se do toho pusť. Ale buď si vědoma faktu, že jsi na hraně mého prahu bolesti. A když ho překročíš, už nikdy nebudeš mít šanci najít si práci v marketingu na stovky kilometrů v okruhu bodu, v kterém stojíš.“

Veronica se pomaly postavila a uhladila si kostým. Postavila se před stůl v bezpečné vzdálenosti od vysoké blondýny. „Teď mám pro Tebe návrh Helen. Můžeš zůstat tam kde si, na své dosavadní pozici, pokud se tak rozhodneš. Ale pamatuj si, že pokud budu mít v této firmě jakékoliv slovo, nedostaneš možnost ucházet se o pozici ředitele. Jen pokud se naučíš dělat s lidmi. A ještě před tím, než se rozhodneš? Dovol mi oznámit, že na devadesát procent bude Dolores Certain sedět už příští týden na téhle židle.“

„Didi?!“ Veronica sledovala, jak z tváře Helen odchází barva. „To má být odplata?“

„Přirozeně, je to Tvá volba Helen,“ odpověděla jí Veronica, „ale pokud tady zůstaneš, budeš přirozeně muset dělat pro ní a pod ní. Jo a ještě jedna věc. Pokud se náhodou nerozhodnu zdokumentovat tvé chování v mým posledním reportu, Didi bude vědět o všech Tvých hrách. Bude tady mimo jiného I proto, aby Tě sledovala a I proto, že jí všechno řeknu. A nejen to. Má dokumentace zůstane také na živu…. A dobře uložena.“

Helen zůstala stát dívající se šokovaným pohledem na Veroniku. Nemohla tomu uvěřit, jak tato schůzka dopadla. Pak si uvědomila, že prohrála… „Beru… beru to.“ Bylo jediné, co ze sebe dostala.

A ona se už nebude vracet, když bude jednou v podzemních garážích. Nebylo toho moc, ale I přesto to nebylo málo.

Veronica právě končila s listem, který odpověděl na oficiální oznámení o výsledcích tendru pro lidi s týmu Andrushky, když jí zazvonil telefon.

Veronica si vzdechla. „Asi je to jedno. Zítra večer mám něco opravdu důležité.“

Mary se pochichtávala. „Připomeň mi prosím, abych Ti řekla několik příběhů, jak se mnou někdy zametá Sally. Je to vztah má přítelkyně, a to, že jde o submisivy neznamená, že budeme náš život žít jen tak, jak si ho představujeme my. Nejvýrazněji to cítíš, kdy se jim zdá, že něco na sobě zanedbáváme, anebo o sobe nepečujeme tak, jako by jsme měli.L

„Rozumím Ti. Musím něco zařídit. A Ty přijeď, pokud budeš chtít.“

Když Veronica položila telefon, Helen se odplížila zpátky do vlastní kanceláře a počkala, až odejde. Pak odešla I ona s novým plánem naplňujícím jí další dávkou naděje.

Když nazřela do kuchyně, našla tam pařící se pánev, ale Ed tam nebyl. Už se chystala zavolat na něj, když jí zastavil zvuk hrajícího televizoru anebo radia. Vybrala se za zvukem a její uši jí dovedly ke dveřím ložnice.

Tam se zastavila, respektive zastavilo jí to, co tam spatřila.

To, jak Ed vypadal nebyl nic jiného, jako nedospělá holka a ona to měla předpokládat. Ed byl totiž především umělcem, pro kterého byly štětky štětkami, kartáče kartáči, barvy barvami a bylo v podstatě jedno, zda-li šlo o jeho vlastní tvář anebo plátno, vždy si byl schopen poradit s výzvami, jaká byla tato.

Ed téměř snědl malý kartáček, když vyskočil a obrátil se směrem k ní: „VERONICA!“ vykřikl.

„Tys mně neočekával,“ bylo jediné, co ze sebe mezi smíchem dostala.

Chvíli stál bez pohybu a pak ze sebe vykoktal: „Chtěl jsem Tě překvapit.“

Veronica chytla jeho hlavu do dlaní a odměnila ho dlouhým zamilovaným polibkem. Až pak si uvědomila, jak hezký pocit je, když políbí rty nalíčené rtěnkou. * Zajímavé, VELICE zajímavé, že jsem si to nikdy neuvědomila* zamyslela se, ale pak si to vysvětlil tím, že jeho předchozí subíci polibkem nikdy odměněný nebyli. Uvědomila si, že s jí to moc líbí a proto to bude muset dělat často. „Ale já jsem byla, ooo byla překvapená a stále jsem!“ řeka mu se širokým úsměvem.

„Tak to bylo určitě více kreativnější jako používali mí klienti, když mluvili o svých ženách anebo dívkách, když jsem je poslala koupit si nohavičky anebo něco podobného.“ Pak vzala do rukou žlutou knížku, která ležela na stole přečetla titulek: „Make-up pro panenky?“

Opět se zasmála, usedla mu do klína a objala ho: „Ty hlupáčku. Řekneš mi teď, proč to všechno děláš?“

V tváři se mu objevilo překvapení: „No přece na party,“ odpověděl jí se samozřejmostí. „Já vím, že jsem umm to už na sobě měl, že jsem už byl nalíčený.. I s Tebou I s Marque… myslím s Mary. Ale vždy si mně líčila Ty a když tak jsem udělal jen pár doteků. A naposled, když jsem se líčil sám to bylo u Mary a něco jsem spackal a okamžitě jsem byl tvrdě potrestán.“

Opět zjistila, že zlo nespí a o to více se snažila volit slova.“Ede, přede víš, že Mary si…lépe řečeno, že Mary si MYSLELA, že je to hra I pro Tebe. Byla přesvědčena, že jsi konsensuálním subíkem – jedním z těch, který se jí podřizuje dobrovolně. V její chápaní si byl připraven předat ovládání svého těla a mysle alespoň dočasně jí. Někdo, kdo od ní očekává, že Tě tou vůli bude mentálně, emocionálně, psychicky ovládat. A fakt, že to tak nebylo, nebylo její chybou.“

„Jo, abys nebyl na party potrestán za špatné nalíčení?“ Ed přikývl a vzdechl si. „Ede, pokud pojedeš na party, jako sub, tak budeš potrestán, budeš podroben disciplíně bez ohledu na to, zda-li tu chybu uděláš anebo ne. A nebude to jednou!!! Je to součást hry, součást nepsaných pravidel party. Je to prostě party tohoto stylu!!!“

„Součást čeho Veroniko?“ nenechal jí domluvit.

„Součást legrace, zábavy Ede,“ objala ho před tím, než pokračovala. „A to nejdůležitější je, že všichni, kdo tam budou to vědí a dělají to proto, že se bavit chtějí. A chtějí se bavit na disciplině subíků. Chtějí to jak Dominy tak I subíci. I ty vědí, že budou potrestání a oni to chtějí. Takže má otázka zní. CHCEŠ JÍT NA PARTY? CHCEŠ JÍT NA PARTY, PROTOŽE SE CHCEŠ BAVIT? Bavit způsobem, jaký jsem ti představila?“

Neodpověděl okamžitě, co jí potěšilo. Okamžitá odpověď typu ´Ano samozřejmě´anebo ´Jdu I přes to ´by jí neuspokojila ani náhodou. Řečí subíků o tom, že jsou pro své Paní schopni udělat ´cokoliv ´nejsou nikdy pravdivé. A Veronica jako inteligentní žena a zkušené Domina věděla ocenit sílu mlčení.

„Myslím si,“ začal nakonec Ed „že to co cítím je něco jako pocit rodičů směrem k svým dětem před Vánocemi. Není to o rodičích, ale o očekávání, očekávání reakcí svých dětí, když si otevřou dárky. Stejně se cítím I já. Opravdu Ti to chci dát jako dárek, ale na druhé straně jsem zmatený, bojím se, mám hokej ve vlastních pocitech.“

„Vypadáš příliš dobře, perfektně na takovou party. Tvůj je příliš, příliš…“ frustrovaná Veronica jen mávla rukou, jako by chtěla chytnou slovo, které nemohla najít. „Příliš klasický, příliš normální…“ vydechla.

Na Edově tváři se objevil nesmělý úsměv jak sledoval Veroniku, která ne nemohla, ale nechtěla najít to správné slovo. TO slovo by však omnoho více vyjádřilo to, co chtěla, co opravdu od Edie chtěla. Chytl proto její gestikulující ruku a zeptal se jí tiše: „více jako děvka?“

„Ano, tak je to, ostatní Sestry neočekávají dívat se na klasické ženské tváře – to je součást hry a neočekávají, že feminizovaný otroci budou vypadat lépe než jejich Dominy. Úkolem subíku je vypadat nepřiměřeně pro normální společnost, vyzývavě, jsou to děvky, psy, hadry a ne krásky. Nechej mně ukázat Ti, co pod tím myslím,“ přednesla Veronica jedním dychem a veliká zátěž jí spadla ze srdce. Veronica vzala rtěnku a při práci pokračovala: „A pak se můžeš začít učit jak nosit tác, jak mně obsluhovat při večeři, vařit na kamnech.“ energicky se postavila z jeho klínu a podívala se na výsledek své práce ze všech stran směrujíc hlavu Eda prstem opřeným o jeho bradu. Pak se zachichotala. „Měl by ses naučit více plýtvat rtěnkou a ostatními líčidly a proboha Ede, kolik barev si použil na stíny Tvých oči?“ Je to příliš jemné pro štětku, promiň lásko, ale tou roli tam budeš hrát, ale opravíme to, neboj se…“

Později dokonce zjistila, že má I dosud neodhalený zájem o bití zadnice ohnut přes koleno. Ne, že by byl okamžitě a kdykoliv připraven je přijímat – protože byl stále ostýchavý při ukazování svého vzrušení, které souviselo s D/s aktivitami – ale erekce se dá jen těžce skrýt. Zejména, když muž s erekcí leží na ženském klínu dostává výprask velkou dřevenou lžící. Rovněž jí překvapil, talent svého partnere při poskytován orálních služeb….

„Jsi strašně tichá,“ poznamenal. „Děje se něco?“

Protáhla se jako mačka a rukou plácla po volném místě na gauči vedle ní. Když si k ní přisedl, položila mu hlavu do klína a s uspokojením zaregistrovala, že je stále na hraně. „Měla jsem dnes vážnou konfrontaci s Helenou.“

„Opravdu? Co chtěla?“ zeptal se hladíc jí vlasy.

„Lobbovala za mé místo,“ odpověděla mu a pak mimo téma poznamenala: „Budeš potřebovat manikúru pokud chceš stále na party. Musíš mít hezké ostře červené nehty.“

„Manikúru,“ řekl si pro sebe nahlas a udělal si další poznámku do svého záznamníku. „Řekni, co Ti Helena řekla, že Ti to vrátilo zpátky ty vrásky kolem očí?“

„To neakceptuji zlatko,“ odpověděla mu okamžitě. „Jsi můj a já nesnáším vztahy na velké vzdálenosti. Když pojedu já, tak pojedeš I Ty a basta.“

„Ano Paní,“ odpověděl Ed obřadním tónem.

„Jen mám divný pocit z toho, jak se naše diskuse s Helen skončila,“ pokračovala Veronica v tématu, který potřebovala ukončit, dostat ty věci ze sebe.

„Ups,“ řekl zamyšleně Ed. „Asi to tak muselo být. A ta její vyhrůžka není relevantní už jen z toho důvodu, že Tvoji židli nechci stejně jako nechci zůstat v té společnosti – už moc dlouho.“

Pak se oba dva objali a dlouhé chvíle byly ticho. „Jsi rozhodnutý jít?“ zeptala se hodně později. „Myslím na party.“

Ed odpověděl: „Už je to zařízeno. Všechno tady bude zítra v deset.“

„Ty znáš své čísla v ženských velikostech aby to objednal on-line?“ zeptala se ho s náznakem sarkasmu v hlasu.

„No, nedalas mi moc času, když si tu pozvánku tak dlouhou skrývala,“ podráždil jí a jazykem obešel vnitřek rtů. „Ale to je jedno. Důležité je, že o kostýmy je postaráno, ne?“

„Mary,“ řekla Veronica do telefonu, „Ed mi řekl, žes mu poslala kostým na dnešní noc.“

Veronica se zamyslela a vzdechla si. „Ne, myslím, že ne. Já jsem plánoval odkoupit od Tebe jeho staré kostýmy, ale až v okamihu, když se mi podaří dokonale změnit jeho pohled na pobyt u Tebe.“

„Jeho pobyt u mně ho nepochybně poznačil,“ řekla jí Domina. „Strach ovládl všechno… Přirozeně, že měl a má zájem na odplatě, ale strach ovládl I jeho marné pokusy. Díky Tobě Verito Ed našel cestu jak ovládnout vlastní strach. Od toho období je pro něj odplata opět aktuální, ale tentokrát, drahá Sestro, je to odplata, která je pro Tebe odměnou. Teď už musíš jenom budovat důvěru na to, aby se váš vztah dále posiloval a aby se Ed dostal tam, kde ho chceš mít.“

Veronica chvíli mlčela. Možná je to opravdu snadnější, jak si myslela a najednou se uklidnila. „Díky Sestro,“ vzdechla si.

Mary se zasmála. „Opravdu? Jak rozkošné. Myslím, že budeš příjemně překvapená. Jsem si jistá, že si jí užiješ. Měj se krásně drahá, musím běžet. Zavolám Ti po mém setkání s Jackem.“

„Jsi připraven abych Ti pomohla s korsetem?“ zavolala Veronica na Eda. „Proč nejsi vyzlečený?“ zeptala se, ho když vešla do pokoje. „Na to, aby ses oblékla jako holka je potřebný čas a dost úsilí. Kde je problém?“

Ed se na ní podíval zklamaným pohledem: „Ten kostým…ta uniforma… není ta, kterou jsem očekával.“

„Nemáme čas nad tím uvažovat,“ odpověděla mu rázně Veronica. „Je to jediná věc, kterou pro Tebe mám. Anebo Tě osvítilo a rozhodl ses nejít tam?“

„Ne…ne,“ odpověděl, ale stále nemohl najít ztracenou rovnováhu. „To bude… to bude v pořádku.“

S velkým batohem na kolečkách vstoupila do výtahu s kartovým klíčem od pokoje v prvé ruce. Byla to velká výhoda těchto parties, které se obvykle organizovali v hotelích na okraji města. Nebyl totiž problém hodit na sebe něco hodně erotického, ale civilního, nadstandardně vysoké podpatky a všichni si mysleli, že jde jednu z účastníček.

Ed uvažoval, jak dlouho může lidský mozek vydržet bez krve – nakonec, dnešní večer mu měl poskytnou možnost vyzkoušet si to v reálu. Stále rozzlobená Veronica nelítostně zatahovala korset na jeho těle. Na druhé straně to bylo potřebné I proto, aby se natáhl do uniformy, kterou mu poslala Mary. Byla ušitá tak, aby přesně seděla na dokonale stažené Edovo tělo.

„Pane bože Ede,“ šeptala Veronica, „jsi stále příliš hezký. Když to nikomu neřeknu já, nikdo nezaregistruje, že nejsi žena. Počkej chvíli, řekl jsi, že to není to, co jsi očekával?“

„Ta uniforma byla kombinací latexu a kůže. Top byl velice těsný…a její, uhm, …“ Kroužky barvy se mu objevily v tváři. „hm, nafukovací.“

„Nafukovací?“ zeptala se překvapeně Veronica. „Myslíš tady?“ zeptala se ho Mary a ruce mu položila na jeho zaoblená ňadra.

„Oh, gumdrops,“ řekl zarděný. „Bylo to jako kdybych chodil s dvěma basketbalovými balóny. A sukně byla jiná také – delší – téměř ke kolenem.“

Ed se najednou usmál. „To těžko. Byla kožená a na zadní straně měla tři pásky – jeden v pase, jeden těsně pod zadkem a poslední na kolenách. Když je La Marquesa stáhla, nemohl jsem udělat krok delší jako pár centimetrů.“

„Jeee, to muselo být ňami-ňami,“ usmála se Veronica a řekla to dráždivým hlasem. „Teď k naší věci, máš pod sukní spodní prádlo? Stále máš své ošklivé mužské věci I když jsi už stažený do korzetu.“

Ed, vlastně už Edie rychle vyplnila k příkaz k spokojenosti Veroniky. „Tanga,“ vydechla šťastně. „A ten rozděluje tvé půlky,“ a udeřila po obou stranách, „tak nestydatě přístupné. Rozkošné. Dobrá, dost bylo legrace. Teď Ti dokončím tvář a pak mi služko pomůžeš s oblékáním.“

Mary naplnila dvě šálky kávou, zatím co vyšetřovatel rozkládal obsah složek po stole v obývacím pokoji. „Takže o Martinové nemáme nic nového, na základě čeho by jsme se posunuly dále?“ zeptala se ho. Mary si byla jistá, že Helen má s případem něco do činění, zejména potom, jak jí Veronica řekla o její výstupu ohledně pozice ve firmě.

Vyšetřovatel otevřel složku a podal Mary několik fotografií. Byla na nich ve většině nahá dívka svázaná v různých pozicí. Na posledních jí bylo vidět I do tváře. „Můj Bože, Helen Martin – fetiš modelka a otrokyně,“ vydechla. Dívka měla krásné těla a byla úžasně ohebná.

„Bylo jí 18, když pózovala fotografům, standardní příběh,“ pokračoval Jack potěšený neverbální reakcí Mary. „Mladá žena přijela do velkého města s velikými očekáváními, přičemž ty se nesplnili hned. A shodit ze sebe šaty asi platilo její účty…“

„Jo, pomohlo jí to prorazit,“ řekla Mary prohlížejíc si pozorně fotografie. Ta čubka vypadala chutně v té kozelce – její dlouhé blond vlasy jí dělali dokonalým bondage modelem.

„Nikdy se nestala supermodelkou, ale žena, která vlastnila agenturu jí využila jako novou tvář. Stala se jedním z její TOP majetků a evidentně na ní udělala hezký balík.“ vysvětloval vyšetřovatel dál pozorně sledujíc své poznámky. „Šlo o agenturu Hereford.“

„Hereford?“, zopakovala Mary, její oči byly zamyšlené. „Hereford, Hereford…proč se mi to slovo zdá povědomé?“

„COŽE?!“ vyskočila Mary a v její rozšířených očích se objevila pochybnost. „Řekl jsi Paní Angelia Hereford?“

„Bože můj!!!“ zašeptala Mary a rychle sáhla po telefonu.

Nikdo si jí nevšiml, když vklouzla do na patro, kde se měl odehrávat sraz. Dobře ukryta na toaletách, jedním z množstva míst, kde bylo velice obtížené, pokud ne nemožné někoho najít. Opravdu se mohla cítí bezpečně.

Byla to Amelia, sladká milující, ale hloupá Amelia, která patřila k řadu a která představila její novou otrokyní společnosti Delta of Venus. A byla to Amelia, která vzkřísila kariéru Helen jako modelky. I přes její úžasnou invenci byla neuvěřitelně lehkým cílem na manipulaci a kontrolu. Byla to úžasná shoda náhod, že se k ní dostala okamžitě po smrti jejího otroka-manžela. Výsledkem byl klasický příklad jako se ze submisivní ženy postupem času stává Dominantní. Neplatí to přirozeně v každém případě, ale v tomto to tak bylo, a dokonce bez vědomí staré Amelie.

Opět se podívala na svůj kostým. Zatím co by jako neznáma Domina mohla vzbudit příliš mnoho nepříjemných otázek, jako jedna ze služebných bude v relativním bezpečí. Tak, jako jsou Dominy rádi, když se na scéně pohybuje více otroků a otrokyň, stejně dobře do zapadalo do jejího plánu. O to snadněji se jí pak podaří bez problémů zmiznout.

„Bože, jsi úžasně krásná,“ vydechl Ed, když spatřil Veroniku v purpurovém latexovém overalu. Byl jednoduchý a dokonale zvýrazňoval krásné štíhle tělo, které na druhé straně kompletně pokrývat.

„A to byly poslední slova, které jsem dnes slyšela říct tímto tónem Edie!!!,“ odpověděla Paní Verita, přičemž by se to dalo nazvat spíše zavrčením, jako odpovědí. „I proto jsem Tě sem vzala. Aby jsem se přesvědčila, že Tvá povaha je taková, jako očekávám.“

„Ano Madam,“ odpověděla Edie a její pohled se poslušně svezl k zemi.

Edie zvedla ruku a Veronica jí připevnila náramek. Malý jehličkový výčnělek pak procházel křížem dlaní a končila těsně pod polovinou prostředníčku. „Dobře, teď jak to pracuje,“ začala Veronica. „pokud silně zatlačíš výčnělek zařízení, tyčka na náramku se dotkne druhé strany a paralelně se ozve silný zvonivý zvuk. Pokud se to stane, všechno se zastaví a Ty dostaneš otázku, zda-li si to myslela vážně. Pokud přikývneš na znak souhlasu, budeš odvedena zpátky sem, bude Ti vyjmut roubík, dostaneš kabát a budeš odvedena do výtahu, který Tě sveze do lobby hotelu. Já ještě zůstanu na chvíli tady, abych zodpověděla případné otázky ostatních Domin. V každém případě pak sejdu za Tebou dolu a odvezu Tě domů. Rozumělas?“

„V první řadě nezklam sebe, Edie,“ odpověděla ostře. „Pokud budeš opravdu potřebovat zastavit scénu, pak Ti PŘIKAZUJI, že tak uděláš. Zvládnu jakékoliv následky. Ale chci tvůj slib, tvůj závazek – tvé Čestné slovo, TEĎ, anebo okamžitě odcházíme.“

„Jsi si tím jistá Veroniko?“ zeptal se Edův hlas.

„Pak máte mé Čestné slovo, Madam,“ odpověděl hlas Edie.

„Výborně, otevři ústa, široce!“ nařídila Veronica a vytáhla široký pásek, v jehož středě byl středně velký kroužek. „Kroužek je jen tři centimetry široký, takže by neměl být nepohodlný. Existují I mnohem širší, které se používají… na orální trénink služek. Jsou dostatečně široké na to, aby se přes ně dali pohodlně přecpat válcovité objekty – pohodlně pro válcovité objekty myslím,“ řekla mu dráždivým hlasem. „ale to není dnešním úkolem – tuto noc ne.“

Jako osobnost s uměleckými sklony pak Edie vložila do hry I své srdce a bavila okolí. Křičela při ránách, smála se při lechtání, jemně mroukala při mazlení. Nikdy by si nemyslela, že to může být taková zábava. A když se několikrát podívala na její Paní a byla odměněna povzbuzujícím úsměvem, tak jí to v její snažení ještě povzbudilo. I když upřímně řečeno, po většině času to hrát nemuselo, protože výstupy jednotlivých Domin byly mnohem intenzivnější, jako hra Calliopy. Edie se pak uklidnila a začala si opravdu užívat.

Veronica pohladila vlasy sloužící holky, když si do úst vložila poslední sousto. „Odnes to do kuchyně mazlíku,“ nařídila jí jemně. „Zábava se začíná rozbíhat, takže bys měla navštívit I toaletu a odpovědět na volání svého tělo, stejně jako upravit si tvář, dokud máš možnost.“

Výběr drogy podřídila několika věcem. Rychlí účinek a vysoký halucinogenní účinek zaručoval, že chování její oběti bude rychle spatřeno. Stejně neměla vážné účinky na zdrví anebo život, I když jako se dočetla v odborné literatuře, I malé množství mělo dlouhodobý, někdy I celoživotní účinek. Nic vhodnější pro tu ženskou, byla jediná myšlenka, která už od rána byla pevně zakotvena v Heleniny mysli. A nejlepší ze všeho, nacházela se na seznamu, který byl součástí pracovní smlouvy ve firmě. Následkem požití totiž bude muset být návštěva lékaře a to bude vést k ztrátě šance té kurvy získat Vicepresidenta. Jako odplata to nemnělo chybu.

To byla asi nejhorší část jejího plánu. Helen nenáviděla roubíky – mít ústa vycpané a při tom být ochuzena od možnosti mluvit. Roubíky byly první věcí, kterou si jí podařilo vyjednat s Amélií, že jí nebude používat. Teď jí to nebylo nic platné. Otrokyně bez roubíku bude okamžitě předvedena k potrestání. Co bude mít přímí následek zjištění, že v místnosti nemá svou Paní. Nakonec, malý kuličkový roubík bude mít v puse jen chvíli…

I přes uvolnění Edie, které cítila na začátku party, s příchodem hlavní části by se jí krvi nedořezal – především teď, když byla na spadnutí. Vyprázdnila svůj extrémně nervózní měchýř a upravila si make-up na tváři, přičemž speciální pozornost věnovala rtům – aby permanentní ´O´bylo co nejviditelnějším.

„Ain“ omluvila se automaticky, přičemž si uvědomila, že říkat spoluhlásky s roubíkem v puse není snadné, lépe řečeno nemožné.

„Mám,“ připustila Veronica, „ale je tak zarytá.“

„Opravdu?“ zareagovala překvapeně Calliope a na chvíli se zamyslela. Pak se zašklebila a řekla: „Jo, taky jsem si všimla, když si jí prezentovala na mé party. Má to opravdu tak ráda?“

„Myslím, že tanga jí můžeme nechat,“ nadhodila rusovláska s podobným úšklebkem v tváři. „a možná jí můžeme zkusit zavěsit, možná I dolu hlavou….“

„Čekám pozvánku na svatbu!“ odpověděla se širokým úsměvem.

To, co viděla u ní vzbudilo zájem – další dívka oblečena jako francouzská služebná. Velice rozkošná dívka, rozmýšlela, opravdu rozkošná ne jako ti patetický muži, kteří dělají vše proto, aby vypadali žensky, ale nikdy se jím tom nemůže podařit. Možná, když si vybaví účty s Johnsnovou, možná se jí podaří najít cestu k této holce a podřídit si jí. Pokud ne I ten mizera Derrick bude natažen do uniformy!“

Pak si Edie vzpomněla na poslední rozhovor mezi Helen a Veronikou… Okamžitě se pohnul za vzdalující se postavou tak rychle, jak mu to jen restrikce povolovaly. Šlo především o vysoké podpatky, ale také další věci. Musí Veroniku varovat!!!

Její mise byla naplněna a proto se dala na ústup. I to měla naplánované. Pokud se jí to podaří, rychle sleze po schodech do svého pokoje, sundá si ten směšný převlek a konečně se navleče do svého kostýmu. Pak se přesune do lobby, kde už možná potká nadrogovanou Johnsnovou oblečenou ve svém perverzní oblečku. A pokud bude mít štěstí, nějaká bavící se duše bude mít I kameru a zdokumentuje si celou scénu.

Něco nalila do Veroničinho nápoje?!?! Mysl Edie křičela zatím co její tělo se ponáhlalo křížem přes místnost. Hrůza ovládla její vnitřnosti když spatřila, že její milovaná Paní si bere pohár do rukou.

„Tvá neschopná čubka Verito, vidělas jí? Jak rozkošné?“ řekla Domina v kočičím kostým, která stála hned vedle Verity.“Myslím, že jí to dělá první, která se postaví na pranýř.“

Veronica neodpověděla okamžitě a raději si vzala čas a sledovala, jak se její subika zvedá ze země. Štíhlá rusovlasá Domina zkontrolovala, zda-li Edie není poraněná a při tom se podívala, zda-li je zařízení na STOPKU na místě. V tváři služky pak spatřila jemné přikývnutí a opatrný úsměv na její tváři. Veronica se obrátila na brunetu a dala jí souhlasné přikývnutí. „Ano, máš pravdu Becka. Lady Calliope? Dávám Ti mou otrokyni k dispozici, abys rozhodla o trestu pro tuto neschopnou čubku za trestuhodnou nemotornost a nedostatek ženského půvabu.“

První věc, kterou Edie udělala potom, jako přikývla Veronice bylo prohledání místnosti pohledem, zda-li se v ní ještě Helen nachází. Její akce byla určitě útokem na Veroniku, I když v tomto momentu nebyl čas jak do ověřit. Co bylo horší, že jediná cesta, jak to říct bylo sundat si roubík a to mohla udělat jen tak, že použije STOPKU.

Veronica se dívala, jak několik otroků připoutávají Edie k podobnému pranýři, jako byl na party Calliopy. Když bylo všechno příslušně zamčené a přitažené, stala si vedle připoutaného těla tváři k seskupených členek Delty of Venus. „Drahé Sestry, dovolte mi prosím, aby jsem vám všem představila mé Číslo jedna! Submisivní osobu, kterou jsem si vybrala pro život.!“

V zaplněném sále se ozval šum. Verita byla známá, že na každé Výroční setkání přivedla jiného subíka. Tenhle proto musím být opravdu speciální. Všechny Dominy do jedné se proto usadily do křesel aby jim neušla ani sekunda s následujícího představení.

„Ztichni!“ zasyčel na ní druhý hlas. „Nedala jsem Ti dolů roubík proto, abys mluvila děvko. Používej jazyk jen když to bude potřebné!“

„No není sladká?“ zeptala se Veronica s tváři otočenou k davu.

„Když na tom trváš,“ řekla Veronica, „ale já si chci užít I vytváření očekávání…“ A vzápětí chytla pravou zadnici „není tak služko?“

První úder floggrem jí zastihl nepřipravenou – po její zadnici se rozšířilo teplo, ale ne spalující – šlo o příjemné teplo, které se rozpouštělo na každém centimetru zadnice. Druhý úder byl ještě příjemnější.

„Oooo, Boooooooe.“ křičela přes roubík zamčený v její ústech, zatím co její tělo se otřáslo v křečích.

„Podívej,“ řekla Beck, když se všechno uklidnilo. „Holka má vlhké kalhotky,“ ukázala na velkou skvrnu, která kontrastovala s panenský bílým saténem kalhotek. „Orgasmus bez povolení a při trestu,“ dodala s jazykem si olizujícím rty. „Špinavé, špinavé, špinavé! Za to musí přijít další trest!“

Calliope s Veronikou se na Beck dívaly hodně ostře, ale slova byly vyřčeny před kompletním publikem jak Domin tak I jejich otroků. Calliope se rychle postavila a řekla: „Otrokyně Edie, za to, že se pošpinila bez povolení a ještě při trestu se odsuzuje na vyčištění si vlastního prádla jazykem tak, aby si dnešní večer dostatečně zapamatovala!“

* Ty přece víš, že tohle bylo na seznamu trestů ještě před tým, než jsi sem šla * - řekla Edie oběma stranám své osobnosti - * když si trvala na tom, že sem půjdeš! *

Stále suchá část kalhotek vysála všechnu vlahu v ústech Edie. Reflex, kterému se nemohla ubránit jí pak přinutil polykat, nejdříve jen na prázdno a později už I obsah nasáklých kalhotek bez ohledu na to, co v něm bylo. Něco, co chutnalo nejdříve slaně a pak se to proměnilo na něco sexy ovládlo mysl Edie a ona se začala dávit.

Její otrok zakňučel, když viděl, jak se k němu blíží další otroci s putami, ale Becka ho zahnala k nim karabáčem. Becka si uvědomila, že v případě Veroničinho subíka to trochu přehnala a Calliope jí to teď příslušným způsobem vrátila. Po party ho bude muset dát do hromady…