Telefon zazvonil a Mary po něm skočila. „Mary O´Hurley,“ řekla do sluchátka.

„Taky si to myslím,“ odpověděla… „Takže jde o…“

„Zdravím Tě Sestro,“ řekla jí Veronica a pomohla jí shodit se sebe lehký kabátek. „Pojď dál podívat se, jak jde našemu kuchyňskému otroku práce.“

Na tváři Mary se objevil úšklebek. „V pozorování pracujících otroků mám opravdu bohaté zkušenosti.“

Eda objevili v kuchyni, jako opatrně odbaluje třešně, zatím co v dalších dvou hrncích na sporáku něco vřelo. K spatření byly také bagety v elektrické troubě a pracující kuchyňský robot připravující šlehačku. V kuchyni byl malý kreativní chaos, který dobře zapadal do celkového obrázku z mužem tancujícím v jeho středě.

„Pokud bude všechno chutnat stejně jako to voní, v tom momentu zapomenu, že jsem nebyla přivítána slečnou Edie, neobvyklou francouzskou služebnou,“ řekla lehkomyslně a pak to olitovala. Pohledy, kterými se na ní podívala Veronica s Edem na jednou byly ostré s výraznými znaky zklamání.

Ještě před tím, než stihla Mary zareagovat, ozval se Ed: „Pokud budeš někdy cítit, že je to potřebné, Veronica mi řekne,“ řekl už bez náznaku zklamání a zlosti. „Bez ohledu na to, kde jsme anebo ne. Věřím Ti Mary, že víš, kde a kdy to je potřebné a kdy ne.“

Ticho, které nastalo opět přerušila Veronica s úsměvem: „Tak jsme se přivítali…“

Eda střáslo, vypadal trochu překvapeně.

Opravdu se jí podařilo odstranit smutek z očí Eda, který se s pompou postavil, přehodil si přes levé rameno ručník nesoucí stopy použití, přejel si rukou neexistující knírek a uklonil se před oběma dámami. „Milé dámy,“ začal s hranou pompou, „čekají na vás samé speciality kuchyně. Předkrmem bude salát připravený z čerstvého špenátu s octem. Hlavním menu se stane Chateau Brinade de Beouf a jako dezert vám nabídnu nakládané třešně se zmrzlinou a šlehačkou.“ Úsměv na tváři Eda opět zmizl, když se podíval na Mary. „Děje se něco? Nejsi přece vegetariánem. Na našem obědě si jedla maso.“

„Použil si brandy anebo víno do zálivky Ede?“ zeptala se beztvarým hlasem.

Ještě před pár dny byla pevně rozhodnuta, že nic o své minulosti neprozradí, teď se rozhodla, že je to pro ní příliš velká zátěž… „Jsem v období rekonvalescence, abstinuji…“, řekla suše. „Mám tvrdý režim. Nemůžu se alkoholu ani dotknout, jinak vážně onemocním. Dostanu se do toho zpátky a už mi nic nepomůže. Nemůžu ani alkohol v jídle, stačí na reakci.“

Odpověděl jí přímo Ed, který se právě vrátil: „Myslel jsem si mnoho věcí o La Marquese Mary, ale s jednou jsem si byl jist. Že musíš hodně pít, aby sto všechno zvládala.“ Položil na stůl láhev s džusem, přešel k ní a vzal její ruce do svých. „Mám přítele, který byl chycen do sítí alkoholismu také, vím, jak je těžké dostávat se z toho. Taky znám, jak to vypadá, když to někdo nevydrží. Recidiva je to nejstrašnější, co jsem kdy viděl.“ Jeho hlase byl pevný a přesvědčivý. „Taky to vysvětluje některé pohyby, který ne každý zaregistruje. Děláš to moc dobře Mary!“

„Hele, nepropadli jste vy dva sentimentu?“ zeptala se Veronica, která s přívětivým úsměvem sledovala jejich rozhovor.

„Krucifix!“ řekla Mary, s všichni se srdečně zasmály.

„Zapomněla?!?!“ zafuněla Mary. „Hah, ukaž mi, kde máš všechny poklady a já Ti ukážu, co to je obskakování,“ zakončila Mary se smíchem.

Veronica zůstala klidná a obrátila se na Edwarda. „Je to Tvůj poslední test Ede. Edie půjde se mnou zítra večer na operu. V doprovodu Madam Verity.“

„Přesně tak,“ odpověděla Veronica přísně. „Ber to jako poslední zkoušku.“ Pak pokračovala už příjemným hlasem. „Budeš muset zvládnout I tyhle věci Ede, a bude to pro Tebe snadnější, když tam půjdeš se mnou, jako kdybych Tě někde poslala samého. Naplánovala jsem to tak, aby jsme šli někde, kde Tě nikdo z možných cílů našeho vyšetřování nemůže uvidět, rozpoznat jako Edie. Budeš mít samozřejmě k dispozici STOPKU a také Žluté slovo. Když řekneš STOPKU, všechny hry skončíme a půjdeme pryč. Když řekneš Žluté slovo, zmírním temp a nechám Ti čas, aby ses dostal do klidu.“

„Ede, nepůjdu na tebe lehce, nemůžu být k tobě v této fázi milá, ale nebudu hrubá anebo neférová,“ řekla Veronica na vysvětlení. „Myslím, že to bude fér test toho, co všechno zvládneš a co ne. Pokud zítra použiješ STOPKU, nemyslím si, že zvládneš to, co se od tebe na party Černé růže očekává. A Žluté slovo mně nezastaví, jenom zmírním tempo, ale přitom Tě donutím skončit to, co budeš mít za úkol.“

„Opravdu?“ obrátil se překvapeně na Mary. „Kdy došlo k tak zásadní změně ve Vašem vnímání? Z pozice problémového kluka až k pokladu?!“

„Takže?“ zeptal se Ed.

„Edwarde,“ promluvila Mary. „Feminizovaný otroci, zejména atraktivní feminizovaný otroci přitahují vždy pozornost na těchhle parties. A pokud se Ti podaří přitáhnout pozornost I několika vysokým výkřiky, úspěch je v kapse.“

„Vynikající,“ řekl Ed sarkasticky. „Takže zítra po práci mám jít domů a připravit se jako Edie, anebo se potkáme u Tebe?“

V očích Veroniky se objevil záblesk. „Myslím, že se potkáme u mně. Edie bude překvapena, když uvidí své šaty. A přines si holící potřeby. Ještě dnes večer si pořádně vyhol hruď, ruce, podpaží a nohy. Těsně před spaním. A nezapomeň taky na peeling s tělovým mlékem. Chci zítra vidět baby-face.“

„Nebudeš potřebovat pomoc Ede?“ zeptala se Mary. „Miluji holení těla mužů.“

Dámy se srdečně zasmály, když spatřili oheň v očích Eda…

Otázky začali klást hned po příchodu do práce Ken s Didi, kteří jsi mysleli, že jim zapomněl říct o prezentaci klienta. Pokračoval pak Derrick, který si naopak vždy dal záležet na tom, aby byl vždy perfektně elegantně oblečen. Jediný výsledek, který dosáhl byl, že přitahoval mnohem více pozornosti, nechtěné pozornosti jako kdyby byl v normálním, neformálním oblečení. „Měl jsem si dát klasicky svetr,“ mumlal jsi celý den.

„Dnešní lekce bude pro Tebe poučná I v této souvislosti,“ odpověděla mu.

„Není to nic, co by mělo vyvést z konceptu nás, netýká se to naší kampaně,“ zašklebila se. „Jsou znepokojeni, protože Andrushku náš koncept velice vzrušil… Přijedou na prezentaci v úterý…!

„V ÚTERÝ?!?!“ Edův hlas přeskočil. „To jako v úterý? Jako že máme čtyři dny?!“

„Pochází ze snobské rodiny. Opravdu bohaté, tos nevěděl?“ zeptala se. Pak se zastavila, když uviděla pohled v Edově tváři. „Děje se něco?“

Ed se podíval kolem sebe a pokynul hlavou, aby ho následovala. Veronica se postavila a společně odešli do kanceláře Veroniky.

„Peníze,“ řekl opatrně. „Mary řekla, že kdokoliv to udělal, potřeboval peníze viď? Aby byl schopen zaplatit můj ´pobyt´“

„Ano,“ odpověděla zamyšleně Veronika. Co vlastně věděla o Derrickovi? Ve firmě nedělal kvůli penězům, ale kvůli postavení, kterým měl dokázat svou dospělost a právo zastat místo v představenstvu rodinné firmy. Vždy měla dojem, že mu to dává silnou motivaci. Že ho to někam vede a nesvádí mimo, jako se to stává v podobných případech, kdy si mladý kluci jen užívají. „Ale jaký by měl motiv?“

„Jak bych to proboha mohl vědět Veroniko?“ řekla Ed a začal se nervózně procházet po kanceláři. „Nemá mně rád… To je fakt, ale to není přece motiv zdravé mysle.“

Veronica přikývla, vypadala opravdu zamyšlen. „A ty jsi pro Helen konkurencí číslo jedna, že jo?“

„Ne, nejsem,“ prohlásil Ed. „Nesnáším místo lídra týmu a nechci být lídrem lídrů.“

„Ale ty bys byl přece tak dobrý,“ nesouhlasila Veronica.

„Právě jsi řekl, že nesnášíš místo šéfa tým, proč to pak děláš?“

Ed se na chvíli odmlčel a díval se na Veroniku, ale při tom jí neviděl. Pak se rozhodl. „Kvůli tobě.“

Ed se najednou uklidnil. Vložil si ruce do kapes saka a obrátil se jiným směrem, jako stála Veronica. „Ano, kvůli Tobě. Cítím se dobře v Tvé přítomnosti, rád s Tebou spolupracuji, potřeboval jsem se… ah…Gummdrops, udržet se v Tvé přítomnosti,“ Ed stále neskončil a Veronica to věděla. Nervózně se opřel dlaněmi o stůl a řekl: „Protože Tě mám rád. Zůstal jsem jen a jen kvůli Tobě, protože Tě miluji!!!“

„Na rande?“ zareagovala Veronica a nemohla se ubránit tomu, aby dělala jen papouška.

Přikývl. „I po ní, I když musím připustit, že mně to na chvíli zaskočilo. Když mně to přešlo, najednou jsi dostala nabídku dělat Vice-Presidenta, co by znamenalo odejít z agentury a…“

„Pak jsem si namluvil,“ mumlal a stud mu vehnal rudou barvu do tváře. Veronica zůstala klidná a nechala ho mluvit… „pak jsem si namluvit, že bys mně mohla potřebovat,“ jen těžce už držel rovnováhu, „myslím tím, že jsem docela dobrý v tom, co dělám a kdyby bylo I v tvém dalším zaměstnání něco, co, myslím teda…“

Prs na rtech umlčel Eda. Ed se na něj podíval a pak zvedl zrak aby uviděl úsměv na tváři Veroniky. „Šššššš,“ řekla mu tiše, její sebejistota byla zpátky. „Jsi více než dobrý Ede a já Tě potřebuji. Tvůj koncept Andrushkiné kampaně mi to opět potvrdil.“

„To byl Ken s Didi,“ skočil jí do řeči.

„Jsem si jista,“ odpověděla, jakoby ho neslyšela. „Jsem ráda, Ede. Opravdu ráda, žes zůstal. Žes zůstal kvůli mně. Že mně máš rád. Protože Tě tady chci, protože Tě tady potřebuji, protože Tě miluji také.“

„Uvidíme, společně! Ale mám Tě ráda takového, jaký jsi.“ Najednou se postava nízké rusovlásky vztyčil a její hlas vyplnil každý kout kanceláře. „V první řadě máme před sebou jednu veledůležitou záležitost, s kterou se musíme vypořádat.“ A jakékoliv porozumění a láska z tváře Veroniky vyprchaly.

Ed přikývl. „Je velkou částí Tvé osobnosti…“ neměla to být otázka…“takže já budu muset v sobě najít muže, který nosí sukně a nebude to těžké!“

„Umím být dost protivná a tvrdá,“ varovala ho. „Někdy…“

„Jsi stále dost křehký Ede, především v oblastech, které jsou atraktivní pro mně,“ řekla opatrně. „Stále neznám, kolik prostoru máme…“

„Pak ho musíme objevit,“ odpověděl už klidný, asi nejšťastnější, jako byl za poslední měsíce. „Začínáme dnes, eh? Kdy mám k Tobě přijet?“ zeptal se ještě před tím, než dodal: „a doufám, že Edie mi v tom pomůže…“

„Vyšlápni si za svým,“ mumlala si Edie pod zuby když se vracela zpátky do uličky. Byla přestávka a Veronica jí nařídila, aby se prošla do bufetu a zpátky

„A nejdete, uh, se mnou?“ zeptala se Edie a cítila, jak jí srdce bije někde v hrdle.

Aby se odosobnila od této nebezpečné situace, myslela Edie na dosavadní průběh večera. Veronika jí nemilosrdně dráždila a proháněla od okamihu, jako se Edward objevil ve dveřích jejího bytu. Postroj, který držel TU věc bezpečně pod tělem dělal celou věc ještě obtížnější…možná I proto, že si to muž v ženský šatech stále uvědomoval. Slabé, ale dobře umístěné pohlazení, kterým Veronica odplatila výkon Edie se stalo téměř nehodou… Nikdy před tím neznala něco jako být tvrdá, ale neublížit…

Ženská místnost byla až na několika výnimek zavřených v kabinkách díky bohu prázdná. „Díky bohu,“ zašeptala si pro sebe a vklouzla do jedné z kabinek, která byla otevřená. Díky dlouhé sukni, které byly součástí šatů, girdle, nohaviček a zejména postroji Edie ani nenapadlo dělat věci v kabince jinak jako v sedu. Negativní na to všem však bylo, že Edie musela dávat obrovský pozor na to, aby zvládla močení přes, hm, hravou věcičku, kterou nainstalovala Veronica. Byla součástí postroje a umístěná pod tělem.

Bojujíc s touhou všechno ukončit se pak přemístila k řadě zrcadel, aby si ´opravila´tvář. „Byla bys hloubá, kdyby ses nechala rozkousat kvůli úpravě nosu,“ mumlala si pro sebe. „Ani ne tak kvůli tomu, že vypadá lesklý…“ Zůstala na místě, ne zcela klidně si nanesla další vrstvu pudru na nos a vytáhla ještě pro jistotu I rtěnku. Pak odstoupila od zrcadla, aby se podívala na výsledek.

Šaty dlouhé až po zem byly výsledkem PERFEKTNÍHO výběru Veroniky. Tělo Edie zakrývaly od dekoltu až po zem. Na spodní straně z nich vykoukali špice lodiček, přičemž celkový dojem vynikajícím způsobem dotvářel restriktivní korzet formující postavu. „No není to krása?“ zeptala se Edie sama sebe. Dívala se na desítky odrazů, které vytvářely zrcadla umístěné proti sobě v místnosti.

Kritickým pohledem si Edie zkontrolovala I vlasy medové barvy. Drahá paruka byla zformována do elegantního uzle, přičemž na ní chyběla už jenom královská korunka. Make-up by se dal nazvat jako čarodějnictví. Veronika opět potvrdila, že kosmetiku má pod palcem a při tom se jí podařilo nalíčit tvář a při tom spustit několik kadeří paruky do tváře bez toho, aby celou kompozici nepoškodila. Edie pak zvedla ruku schovanou v dlouhé saténové rukavici, dotkla se náušnic a náhrdelníku, který visel z obnaženého hrdla dívky.

Všechny smysly měla Edie najednou v pozoru uvědomujíc si, že je vetřelcem v ženské pevnosti. Ale stejně tam bylo I NĚCO dalšího. Něco, díky čemu byla pro ní ne tak zcela neznámou osobou.

„Tvář se přirozeně a nezklam sebe ani Veroniku!!!“ bylo jediné, na co myslela.

„Kruci, zlato, téměř jsem se od překvapení sesypala k zemi,“ odpověděla jí žena s výčitkou a překvapením v hlasu.

„Berte to jen, ….jako malou splátku za podobné zkušenosti,“ smála se Edie. „Jste tady kvůli kultuře, anebo na mně dáváte pozor?“

Tamiqua byla dost vyvedena z rovnováhy, její oči pozorně sledovaly každý pohyb Edie: „Asi nevím docela dobře, o čem to mluvíte…“

„Kdo?“ zeptala se a její hlas se téměř vytratil.

„To je krásné,“ řekla Edie. „To znamená, že Mary je tady také. Čtyři na mně dohlížíte, zatím co já mám plnit pokyny sama a stejně tak se I cítit.“ Edie se postavila na špičky a pobozkala ženu na líce.

„Já…já nevím, o čem to mluvíte,“ odporovala. „Já vás přece neznám… já…“

„Nedělej si starosti Tammi,“ ozval se známý hlas.

Edie se otočila a spatřila Veroniku. „Gumdrops,“ zabručela Edie. „Tak to byla hezká léčka!“

„Tak to přesně bylo,“ řekla povzbudivě Veronica a položila ruku kolem zad Edie. „A jak se Ti to líbilo zlato?“

„Jsem překvapena, že jsi zůstala,“ řekla Veronica a pozorně sledovala záblesk jakéhokoliv problému v tváři Edie. Když žádný nenašla, rozhodla se, že je čas na ústup. „Domnívám se, že máš v kabelce dostatek peněz na taxík.“

„Víte“, řekla Edie překvapená sama ze sebe. „Vůbec mně to ani nenapadlo. Jediné , co jsem chtěla bylo, najít Vás.“

Tentokrát políbila Veronica Edie na krk. „Jsem na Tebe hrdá Edie,“ řekla s láskou v hlasu. „Pojď, jinak přijedeme pozdě na druhé dějství. Přeji vám příjemnou zábavu dámy,“ řekla na rozloučenou asistentkám. „A díky za hlídání.“

„Uvidíme se ještě s Tammi a Consuellou?“ zeptala se Edie.

„Ráda,“ odpověděla Edie bez rozmýšlení. „Mary mi řekla, že se dokonce chtěli postavit za mně, když jsem byla na ostrově. Ráda bych si s nimi promluvila.“

Edie si vzdechla následujíc kroky své Paní. „Nic, jen že, zda-li platí STOPKY I na operu?“

Veroniky se usmála a zakroutila hlavou. „Ne. Opera je mučírna, kde neplatí žádná STOPKA. Pro Tebe myslím. Takže teď ztichni a poslouchej otrokyně.“

Edward si užíval první doušky čerstvého vzduchu, které se k němu dostaly po téměř pěti hodinách. „Je to jako cvičení,“ vzdechl si, „a přestávka pak přijde tak dobrá!“

„Jo, to máš pravdu,“ujistil jí Ed, „ale I přesto když má člověk možnost dýchat…“

Štíhlá rusovláska mu stáhla korzet z těla a položila ho vedle něj. „Teď Tě nechám, aby jsi dokončil oblékání,“ řekla.

„Ale…ale co s postrojem. Je stále zamčený na mém těle…“ protestoval.

„Zatím jsem ho neodemkla…“ řekla mu opět velice racionálním tónem. „Pokud na tom trváš, odemknu ho.“

„Ano,“ odpověď byla krátká, rychlá a s úsměvem, který Veroniku přesvědčil, že je myšlena upřímně.

„Ano Madam,“ odpověděl Ed a nedokázal zadržet smích, který vyprovodil Veroniku z pokoje.

Nízká, rusovlasá Domina se zadívala na Eda a řekla: „Promiň Ede,“ řekla omluvným tónem. „Někdy mně tyto hry ovládnou. Chceš, abych odstranila vosk a jednoduše Ti dala klíč do úschovy?“

Upřímnost její nabídky ho dojala a on pokroutil hlavou. „Ne,“ řekl rozhodným tónem. „Uchovám si klíč ve vosku, je to v podstatě jedno, v čem je umístěn.“

„Pak si klekni Edwarde,“ přednesla formálně. Když tak udělal, s pompou mu umístila náhrdelník kolem krku a pak ho políbila na obě líce. „Je čas jít domů zlatko. Nebudu Ti přát hezký víkend, protože vím, že budeš dělat na kampani pro Andrushku…“

Veronica se vzdala pokusů zaspat a obrátila se na bok. V mysli si promítala události dnešního večera. Ed byl tak rozkošný, tak hravý. Pamatovala si, jaké měl problémy vstát a jít ven ze sály na přestávku po prvním dějství. Velice si přála mít možnost kontrolovat ho na dámských záchodcích, ale nebylo to možné. Vedl si dobře, jak jí potvrdila Consuella a jeho make-up byl opravdu upravený.

Všechno to bylo opravdu fantastické, už jenom na to myslet.

„Souhlas,“ odpověděl mu s nadšením v hlase Ken.

„Přála bych si, aby jsme měli více času,“ vzdechla si Didi, „ale je to opravdu dobré, co jsme udělali za tak krátký čas.“

Ed přikývl a zvedl telefon. Počkal, dokud se na druhé straně neozvalo: „Veronica Johnson.“

„Tady je Ed,“ odpověděl. „Jsme připraveni. Jsme připraveni v mezích, které nám poskytly okolnosti. Je čas, aby jsme si to prošli s dalšími lidmi, kteří do toho mají co mluvit. Stále platí čas oběda v zasedačce?“

Veronica se usmívala. Seděla ve své kanceláři a myslela na to, jako většina lidí v reklamě nenávidí, když jsou jejich prezentace přerušovány. To nebyl Edův případ. Ten kluk byl schopen kdykoliv se přizpůsobit přáním klienta. A ona by mohla jmenovat desítky případů, kdy agentura, nejen jejich přišla o účast v tendru jen proto, že se potenciálním klientům nelíbil prezentátor. „Výborně. Ede,“ začala Veronica, přičemž snížila svůj hlas na minimum. „Jak se věci mají? Všechno jde podle plánu a představ? NEVISÍ nám tam něco?“ vložila do věty ne jeden smysl.

„Jsem velice potěšena,“ řeka mu na to Veronica, přičemž si přála, aby mohla vidět jeho tvář při odpovědi. „Máš na sobě postroj?“

Ed položil telefon a podíval se na Kena s Edem, kteří se něj ďábelsky šklebili. „Jsme dohodnuty, že v poledne to odprezentujeme,“ řekl jim obecně, protože v tom momentu nemohl mozek nastartovat na nic jiného.

„Co je tady kruci k smíchu?“ zeptal se Ed naštvaně, ale skrytě I s obavou při srdci.

„Totálně,“ pokračoval Ken. „Jediná věc, co mně bude opravdu štvát je, že když vezme Veronica roha, ty se k ní s největší pravděpodobností připojíš. A ztratit dva nejlepší šéfy najednou, to bych nerad. Věř mi.!

„Dost!“ zaúpěl Ed. Cítil se otřesně když si uvědomil, že tajemství jeho citů vůči Veronice ani nebylo tak veliké tajemství. „Choďte a připravte zasedačku k prezentaci,“ řekl jim už s přívětivým úsměvem v tváři.

Zasedačka byla opět zaplněna stejnými zaměstnanci, jako při diskusi o samotném konceptu kampaně. Mimo Kena a Didi tam seděla I Veronica, Helena a Derrick. Stůl byl zaplněn story-boardami, fotografiemi, papírovými poháry a dalšími zbytky z pracovního oběda. Ed byl jediný, který se zatím nedotkl své porce. „Nemůžu přece mluvit s plnými ústy.“zareagoval, když mu Veronika na začátku nabídla. Byla to jen polopravda. Byl nervózní z toho, když si musel dávat pozor, aby něco neshodil ze stolu. Byl dynamickou osobou, při prezentaci se potřeboval hýbat a gestikulovat a vědomí, že má pod sebou talíř by ho limitovalo.

„Helen?“ zeptala se Veronica na případné otázky.

„Ale tohle není cesta, kterou klienti očekávají, že se pohneme,“ vstoupil do rozhovoru Derrick „a poslední věc, kterou chceme je vypadat amatérsky. Možná by jsme mohli posunout termín prezentace, možná o několik dní. Byl by to dostatečný čas na to, aby jsme to zladili se všemi. I s námi.“

„Klienti nám jinou šanci nedají Derrick,“ zastavila ho Veronica. „A já nemám dojem, že tahle prezentace potřebuje doladit.“

„Hrajeme teď nejen o peníze, ale I o image agentury,“ oponoval mladý asistent. „Bohužel jsme nebyli od začátku částí týmu, a neměli jsme možnost vstoupit do přípravy. Navrhuji vzít si ještě pár dní a vložit do prezentace něco, co jí I prodá…“

„Do prdele s nimi!!!“ křičela Helen, když zůstala v zasedačce sama s Derrickem. „Do prdele s ní!!!“

„Jsi při smyslech?!?!“ odbila ho Helen. „Anebo totálně pitomý? Kampaň je brilantní a není důležitá, jak velmi chtějí lidi kolem ní udržet status quo, ona se na to přijede podívat také! K čertu, vždyť jí to otevírá další možnosti v její kariéře, když ta malá čubka bude hrát v těchhle reklamách!“

„Vypadni Derricku,“ nařídila mu Helen chladně. „Choď domů a rozmýšlej, kde budeš dělat o dva týdny. Musím přemýšlet. Musím najít cestu, jak se dostat z téhle situace.“

Ed vběhl do zasedačky a našel tam Kena dívajícího se na počítač s prezentací s výrazem totální frustrace. „Je to tak špatné, jak si mí říkal do telefonu?“zeptal se ho.

„Je to horší…“ odpověděl tiše. „Servery v noci zamrzli. Nějaká chyba na protokolu. Stroje jsou nepoužitelné. A nejen to, ale I záhadný zkrat zničil několik počítačů, včetně tohoto. Hard-disk je nepoužitelný I z jeho obsahem.“

„Právě jsem to slyšela od Helen,“ ozval se hlas Veroniky, která právě vstoupila do místnosti. „Její počítač je také mrtvý a teď se s Derrickem usilují oživit server. Jak špatné je to tady?“

„Můžeme přece použít laptopy,“ navrhla Veronica. „nemusíme jít z desktopů.“

„POČKEJTE!!!! MY PŘECE MÁME JEDNU KOPIU!!!!“ zvolal Ed. „Přines svůj laptop Veroniko. Hned se vrátím!!!“

Veronika právě otevřela svůj laptop, když do zasedačky triumfálně vběhl Ed s CD-RW pod paží. Byla to normální praxe, když se odcházelo na prezentaci ke klientovi, že se vzalo I jedno CD s napálenou verzi pro případ, že by laptop nefungoval. Krizově by se pak mohl použít I počítač klienta. Ed to udělal I tentokrát, I když věděl, že prezentují doma, ve vlastní firmě. A to je zachránilo. „Whao, jsou případy, kdy je moc pečlivý šéf přínosem, říkáme tomu také být anal…“ řekl Ken s úšklebkem, když mu Ed podával co přinesl.

„Nevíš možná ani polovinu z toho Kene,“ řekla Veronica, zatím co pod stolem masírovala Edův zadek, „že být análem může být někdy dobrá věc.“

Ed cítil plameně nejen na zadku, ale především ve svým rozkroku. Před tím, jako promluvil musel těžce polknout. „Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal se Ed rychle doufajíc, že odvede pozornost kolegů od Veroničiny narážky. „Chtěl bych udělat ještě jednou zkoušku ještě před příchodem hostí, jen aby jsme si byly jisti, že kopie prezentace je v pořádku a že I ostatní zařízení fungují tak jak mají.“

Veroničina ruka opět našla zadek Eda a pod tělem nahmatala kovové zámečky, které držely postroj bezpečně na místě. „Klidně choď do mé koupelny Ede. Je tam více prostoru….“

Ed se rychle podíval na případnou reakci Kena, ale ten byl příliš zaujatý laptopem a prezentací a neslyšel ani Veroniku. „Umm, díky, jdu tam.“

Mary už dávno odhalila její možnosti, talent a potenciál, ale zatím pro jejich využití nic neudělala. V případě Mary to nebylo obvyklé. Objevila už velké množství submisivních dívek, které v sobě zatím nenašli Dominanci, která v nich však byla skrytá. Vždy jim v tom pomohla… Otázkou zůstávalo, zda-li to byl správný přístup, kdy nechala Sally, aby v sobě našla to, co v ní je, anebo šlo o cílevědomé skrývání, protože se Mary bála, aby tím nebyl narušen jejich milenecký vztah.

„Nemůže to zkusit sama,“ promluvila Mary do diktafonu, který jí sloužil jako záznamník myšlenek. „Sally začne rotovat mezi pozicemi s dalším klientem. Musí nalézt tu správnou cestu, kterou jí uspokojuje nejvíce. Je opravdu nevyhnutelné dát věcem řád. Začne s hlídáním klientů v nočních hodinách. Začít někde musí! Je potřebné identifikovat její reakce a pak se rozhodnout.“

Zazvonění telefonu přerušil tok myšlenek Mary. S úlevou odložila diktafon s poznámkami stranou a zvedla telefon. „Ano?“ ozvala se do sluchátka.

„Rozumím,“ odpověděla Mary a jen s velikým úsilím zakrývala vzrušení v hlase. „Pak jí prosím odevzdejte vzkaz, ať mně kontaktuje jakmile to jen bude možné. Má číslo mého mobilního telefonu. Je to velice důležité.“

Mary jí nadiktovala číslo a položila. Nezůstalo jí nic jiného jen čekat.

V zasedačce bylo opět obvyklé obecenstvo. Edův tým – Ken s Didi, Veronica a Derrick, ale dále tam seděla Andrushka a deset členů její týmu. Chovali se standardně nadřazeně od první chvíle, kdy si podali ruce a řekli si pár slov na přivítanou. Bylo štěstím, že nepřijeli v nekonvečním oblečení, jak to bývalo zvykem v show-businessu.

„Byla z toho unesena!!!“ zvolala Veronica spontánně a vrhla se do Edovi náruče okamžitě, jako zůstali v její kanceláři samy.

„Její tým ale nebyl…“ odvětil skromně Ed, ale při tom si užíval její blízkosti.

Veronica se vymanila z objetí a začala energicky obíhat kolem kanceláře. To vůbec nehraje roli. Jí se to moooooc líbilo a to je cesta k vítězství. Ona je šéfem, I když si to ostatní nechtějí připustit. V tomhle mi můžeš Ede věřit. Znám tyhle holky.“

„Jenom když by dostala intenzivní trénink,“ odpověděla Veronica a přešla k stolu, kde se začala hrabat v odkazech, které jí tam zanechala sekretářka během prezentace.

„Derrick má ten dvoudveřový kabriolet, pokud se nepletu, že Ede?“ zeptala se Veronica.

„Je to BMW,“ odpověděl Ed. „Je to kabriolet a nemyslím si, že je tam místo pro více než dva lidi. Já mám Volvo a vím to jen proto, že každý měsíc podepisuji šeky lízingovce.“

„Kolikrát jsem Tě upozorňovala, abys nenechávala klíče od auta na stole Ede?“ zeptala se Veronica káravě. „Tato informace dokonale zapadá do průběhu dnešního hektického dne.“

„Malého?“ vyskočil Ed. „Téměř jsme ztratili šanci získat o multi-multi-milionového klienta. Díky nějakému záškodníkovi.“

„Likvidace techniky, to je výstižné,“ pokračovala Veronica. „a to, že Derrick to po technické stránce je schopen, o tom nepochybuji Mary. Vůbec se mi to nelíbí.“

„Ale jak se Derrick mohl dovědět o Černé růži?“ zeptal se Ed. „A o Tobě Mary.“

„Výborná otázka Ede. Pokud není její členem, tak si určitě rád hraje…“ řekla Mary.

„Dnes večer,“ odpověděla Veronica. „Ještě dnes přejdu všechny záznamy o členech.“

„Pojedu s Tebou,“ řekl Ed. „Dva to zvládneme rychleji.“

Odraz v zrcadle, které měl před sebou mu řekl, že nic se nezměnilo od doby, kdy se na sebe díval naposledy. Dívala se něj klasická Barbie, dýchající, téměř metr osmdesát vysoká panenka, s pihami na tváři a spoustou růžových copů na hlavě. Ještě před tím by se mu zdálo zbytečné investovat peníze do nákupu oblečení a bot pro panenku ve velikosti pro dospělé. Bože na nebi, mašle, kterou Veronica uvázala těsně nad pasem Eda aby držela několik vrstev spodniček by svou velikostí posloužila I jako satelitní anténa. Kdyby byl schopen, určitě by proti tomu hlasitě protestoval – ale Veronica to evidentně předpokládala. Nafukovací roubík v tvaru dětského dudlíku plnil svůj úkol a zaplnil jeho ústa k protržení opravdu efektivně. A to ještě nemluvě o dalších doplňcích dotvářejících dokonalý obraz panenky.

Anebo to byla-byl ON? Edie byla… Ale byl by Derrick schopen hrát roli ženy? Bez doporučení Veroniky? Edie ho měla, ale Derrick? Pokud nic jiného, jeho hladká tvář a docela dobrá postava by mu něco podobného umožňovala. Anebo ne? Mary řekla, že někdy jde do akce. Co když se v převleku získal obal na to, aby vstoupil do Černé růže jako žena? Možná I jako Domina, čím by nevzbudil podezření o jeho pohlaví…

Panenka se postavila a začala s přesunem směrem k stolu, kde se Veronica skláněla nad vlastní hromadou záznamů. Téměř zapomněl na pouta, které omezovali jeho chůzi na minimum. Netrpělivě se postavil vedle ní a čekal, dokud si ho nevšimne. Když se tak konečně stal, Ed ukázal na své ústa a řekla: „Uh, uh, uh.“

„Aw…“ odpověděla Veronica, která se jako obvykle dobře bavila. „Naše panenka chce dát dudlík ven?“

Ed přikývl a ukázal na záznam, který držel v náručí. „Ah, ah,“ odpověděla mu a pokárala ho zdviženým ukazovákem, „dudlík panence zůstane, byla zlá holčinka a nedělala, to, co jí maminka řekla."

Nemohl si pomoct – zvedl nohu na znak frustrace a téměř upadl, když se řetízek napnul a omezil rovnováhu druhé nohy, která byla stále na zemi. Opět ukázal na záznam a téměř ho prstem přetrhl. „Uh, uh, UH.“

Jeho další pohyb musel vypadat přehnaně v jeho dětské ošacení. Ed si položil ruce na pas a zavlnil se v pasu.

„Roztomilá panenka,“ řekla mu Veronica, „ale má pohyby jako dospělá necudná ženská!“

„Ty nechceš se mnou mluvit?“ Ed potřásl hlavou a opět zopakoval gesta. „Tajemství? Něco, co nechceš, abych řekla komukoliv jinému?

„To tajemství je, že jsi vlastně kluk?“ zeptala se Veronica.

Veronica se nad tím zamyslela a pak potřásla hlavou. „Nemyslím si to Ede,“ řekla vážně. „Po prvé, když by to jakýkoliv kluk zkusil, dozvím se to. Má záliba ve forced feminisation je známá mezi mými přáteli v skupině a já bych se určitě od někoho dověděla o novém přírůstku na hřišti. Po druhé, vyžadujeme krevní testy od každého, kdo se k nám hlásí. Sex sice není povolený, ale někdy to dojde k úrazům a stopy krvi můžou někde zůstat. Takže dbáme na to, aby naši členové pečovali především o věci jako je HIV anebo žloutenka. Součástí výstupů z testů je uvedení pohlaví. Pokud krevní test ukáže, že jde o kluka a v přihlášce je žena, okamžitě to zasvěcuje rudé světlo nad případným vetřelcem.“

Ed na to odpověděl přikývnutím, vzal si záznam a chtěl odejít. Zastavila ho však ruka na zápěstí, stáhla k sobě a políbila ho na nadutém líci. „Zlatko, správný postup. Nikdy jsem o tom nerozmýšlela.“

Ed se zašklebil, jak jen mu to nafouknutý roubík povolil, pak si prsty uhladil šaty a ukázal na vlastní hlavu. Veronica se usmála a políbila ho ještě jednou. „Ano, zapamatuji si to. Dobrá holka.“

„Já jsem přece nic neřekl,“ řekl tiše Ed.

Bez slov Veronica najednou strhla volant na malé parkoviště při silnici, položila si hlavu na volant a několikrát zvolala: „Kruci, kruci, kruci!“

„Ne!“ zastavila ho Veronica. „To ne ty. Já jenom stále zapomínám, jak málo víš o těchhle hrách – o tom, jak já je hraji. Ede, pravidlo jedna. STOPKA je vždy povolená, pokud to znamená, že to, co se děje, anebo plánuje je na Tebe MOC! Nemusí jít jen o bolest, ponížení. V tomto případě to znamená, že už jsi měl roubík příliš dlouho a čelist Tě začíná nesnesitelně bolet.“

„Já považuji použití STOPKY v správný moment za projev síly!“ řekla mírně. „Potřebuji abys byl silný Ede, protože mám ráda tvrdé hry. Potřebuji, abys byl dostatečně silný na to, abys byl schopen jít daleko… a potřebuji abys byl dostatečně silný na to, abys byl schopen říct mi DOST! Jinak to nebude příjemné ani pro jednoho z nás! A ještě další věc Ede.“

Ed se na ní díval s otevřenou pusou a pak řekl: „Souhlasím Veroniko. Slibuji, že se budu snažit být silný v obou případech.“

Pak se nad něj naklonila, objala a políbila. „Tak jedeme dál. Musím zavolat Mary a říct jí, co jsme našli.“

„Ahoj,“ řekl tiše.

„To těžko,“ odpověděl. „Našel jsem si e-mail od týmu Andrushky – spoustu otázek týkajících se včerejší prezentace.“

„Chce dospět a oni vědí, že přijedou o ní a svůj příjem, když se do toho pustí.“ Na chvíli ztichla. Pak se pohnula postavila se těsně před něj. „Jsi…ummm… jsi opravdu v pořádku po včerejší noci? Určitě ano?“

Fakt, že Veronica si byla stále nejistá výsledkem jejich včerejší hry Eda dost překvapilo. Pak ho to ale potěšilo. Jeho pocity byly pro ní důležité, podstatné a byla nervózní z toho, že to přehnala. Edovi to opět přidalo na jistotě, že se s ní může cítit jistě. I proto zareagoval tak, aby vtipem uvolnil jí I celou atmosféru. „Možná příště.“

Pohled v její očích se změnil na láskyplný. „Kankánovou tanečnici? Chipp and Dale?“ pak se srdečně rozesmála a několikrát bolestivě zasáhla Edův klín. Pak ho vzala do náruče…

Jeho ruce se automaticky obvinuly kolem ní. „Někdy příště Ti opět zahraji malou panenku. A ta bude poslušnější!!!!“

„O čem to mluvíš?“ zeptal se zmatený Ed.

„Hm, Ken a já jsme už dávno mluvili o tom, mezi sebou, že nejsme ochotni dělat pod císařovnou Helen, když Veronica odejde,“ vstoupila do toho I Didi. „a tys byl naše poslední záchrana, naše naděje. A měli jsme pocit, že jsi to právě ty, kdo směruje do křesla Veroniky. Stejně nám však bylo jasné, jak je to mezi vámi. Ale proč TEĎ. A TADY?“

Frustrovaný Ed se podíval na Veroniku, ale ta mu odpověděla pohledem typu ´to je Tvé rozhodnutí´. „Neplánoval jsem vzít tu pozici přátelé. Sami víte, jak nenávidím práci, která není o kreativitě, ale je o businessu. Práci šéfa týmu jsem vzal jen a jen pro peníze a to, že jsem to zvládl je jen proto, že jsem mohl dělat s vámi a s Veronikou. Vy dva máte na víc, jako dělat pod Helen. Už dávno jsem uvažoval nad tím, že se pustím do něčeho sám, dělat samostatného konsultanta potom, jako Veronica odejde.“

„Oh Gumdrops!!! Je to něco, co se vážně začalo, … ehm…vlastně teď,“ mumlal Ed. „Jak bych to řekl… má dovolená…od mé dovolené…“

Najednou se na chvíli rozhostilo ticho. Dva příchozí se dívali na Veroniku, ta měla pohled fixovaný na Eda. Ten si nakonec vzdechl. „Veroniko, vím, co jsme si řekli. Že to musel být někdo z práce. Ale ne tyhle dva!!!“

„Ano,“ bylo to jediné co řekl před tím, než se obrátil na své podřízené, teď přátelé. „Sedněte si raději. Bude to chvíli trvat…“

„Jo, bylo to nedopatření,“ potvrdil Ed. „Měla to být dobrodružná hra, v které měl být někdo unesen a pak měl strávit několik velice vzrušujících dní. Lidi, který vedou ten kemp tak nabízejí opravdové vzrušení, ale neodhadli některé problémy a nezaregistrovali v mích očích a chování opravdový strach a hrůzu. Mysleli si, že jsem jen dobrý herec.“

Příběh byl pravdivé v mnoha směrech. Pokud byly Dominantní lázně La Marquesi opsané jako dobrodružný kemp s vězením a hrou na útěk, stále to korespondovalo s pocity Eda, které ho obcházeli během jeho pobytu na ostrově.

„Když jsi se vrátil zpátky, byl jsi popudlivý, nervózní – někdy bylo těžké mluvit s Tebou, protože jsi měl problémy s koncentrací,“ myslel Ken nahlas.

„Máme pár důkazů, které na něj poukazují,“ odpověděla Veronica opatrně.

„Servre odešli tak jak odešli noc před prezentací. To určitě mohl být on. Má dostatek vzdělání na to, aby to zvládl… a připouštím, že měl I motiv…ale stále…“ Ken se nad tím na chvíli zamyslel a pak potřásl hlavou. „Stále ho nevidím jako toho opravdového geniálního zločince…“

„Proč ne Kene?“ zeptala se Veronica.

Veronica s Edem se nadechli, chtěli mu oponovat, když je pohybem ruky zastavila Didi. „Zná svou elektroniku, ale vždyť s ním děláte I vy. Není přece schopen naplánovat ani polední menu a ne ještě past, do které se chytí ne jen Ed, ale I několik dalších lidí. Mluvím o managerech kampu, kteří mají zkušenosti jako nejlepší antiteroristická jednotka v zemi.“

„No geniální. Teď nechci být paranoidní,“ začal Ed. „Dva za jednu cenu. Kdo to pak mohl být?“

„Ale jak mohla vědět o…“ začal Ed s otázkou, ale pak ho ostrý pohled Veroniky zastavil.

„Hedvábí je takové, zlatíčko,“ bavila se Veronica sedící vedle něho za volantem.

Jeho zadek a tělo byly zabaleny v elastickým lesklým body, ostře červeným a to způsobovalo, že se po koženém sedadle bez přestání svážel dolů. Tvořilo součást jeho ustrojení na večerný akční sraz. Jeho úkolem bylo přitáhnout co nejvíce pozornosti tak, aby Veronice poskytl dostatek času aby nepozorovaně vyklouzla ven. Když se ještě v bytě podíval na to, jak vypadá tak věřil,že přitáhnout pozornost opravdu nebude problém.

Před sebou totiž viděl zajíčka, ustrojeného na foto session do fetiš magazínu. Dlouhé, jemně zvlněné vlasy mu padali do tváře a chvílemi zakrývaly jasně nabarvené oči, líce byly přibarveny stejně, no a jeho ústa… Jeho ústa Veronica vytvořila tak obrovské, jak jen bylo možné, které ostře kontrastovaly s bílou barvou na lícních kostech. Veronica dokonce nepoužila standardní kosmetiku ale divadelní líčidla, které vypadaly ještě o něco výrazněji.

„Není stále pozdě vzdát to,“ připomněla mu Veronica jemně. „Tvoje ustrojení je jenom začátek lásko. Snažím se Ti utvořit přesný obraz, jak těžká může být tato zkušenost pro Tebe – jediná ochrana pro Tebe, zatím co já budu v kanceláři Calliopy je Tvůj šátek a STOPKA. Jsi nový, jsi ustrojený, rozkošný a při tom strašně nervózní. Tato kombinace bude přitahovat členy jako med přitahuje mouchy.“

„Tak to přece má být, aby jsme si každý splnili svůj úkol,“ řekl Ed a s maximálním úsilím skrýval své pocity. Po pravdě řečeno, momentálně jeho stres dosahoval vrcholu. V této situaci se měl ocitnou po prvé od příchodu z ostrova La Marquesi a tam to nebyla legrace. Ale I přes to, Veronica ho potřebovala, potřebovala na to, aby postoupili v jejich vyšetřování a to byl pro něj dokonale pádný důvod. A taky to chtěl zkusit. Zkusit pro sebe a pro Veroniku samozřejmě také.

Veronica zaparkovala auto před obrovských starobylým domem, vypnula motor a podívala se na něj: „Ede, když budeme uvnitř, všechny pohledy se obrátí na Tebe, především v momentu, když Tě vystavím… Pokud by jsme odešli před koncem anebo…“ zastavila se a rozmýšlela, zda-li to říct. Když si uvědomila, že je to opravdu nevyhnutelné, pokračovala dále: „Podívej, lásko, pokud použiješ STOPKU a já nebudu na blízku, vzbudí to omnoho více pozornost jako si přejeme. Lidí se začnou po mně shánět, protože vědí, že já si dávám na své partnery pozor. Takže začnou mně hledat a co je horší, začnou klást omnoho více otázek, jako by jsme si mohli přát.“

Veronica se podívala na ženskou kreaturu, kterou sama stvořila za poslední hodiny a pak se usmála: „Určitě, že do toho jdeme. A nezapomeň věci kolem protokolu otrokyně. Vystup si a hejbni tou svou hezkou řití.“

„Lady Calliope,“ řekla Veronica formálně, „dovolte mi prosím představit Vám mojí otrokyní Edie.“

Ed, v tomto momentu Edie udělala pukrle I když neměla sukýnku, za co byla odměněna širokým úsměvem od hostitelské Dominy. „Hezké, zlatko,“ pochválila jí Lady Calliope. „Ráda Tě poznávám.“

Calliope se na ní usmála: „Veronica, jsem ráda, že máš vedle sebe tak sladunkou osobu, s tak sladinkým jazýčkem. Určitě stojí za to si jí udržet. Už si jí otestovala?“

Černě oděná Domina se podívala na šátek, který měla Edie uvázaný kolem krku a oči se jí rozšířily: „Svatá prostota,“ vykřikla. „ale neřeklas mí náhodou, že jí plánuješ umístit pro prezentaci?“

„Se šátkem na krku,“ odpověděla Veronica. „A s vírou, že všichni na party jsou schopni pochopit a dodržet všechny pravidla.“

„Co jste to mysleli Madam s tým šátkem.“ zeptala se Edie. „Znělo to, jakoby šlo o dost důležitou věc?…“

„Později,“ odpověděla Veronica a vedla Edie do bufetu. „Vysvětlím Ti to později. Teď buď hodná malá holčičí otrokyně a připrav pro svou Paní talířek s něčím dobrým. A můžeš se rozehřát tím, že budeš přede mnou klečet a držet mi ho zatím co já budu jíst. Alespoň vzbudíme další pozornost. Jsem přesvědčena, že Lady Calliope už řekla minimálně polovici hostům, o mých plánech vystavit Tě a dát k dispozici. Pokud k tomu dojde, řekne to I druhé polovici. Vynikající.“

Její rozpaky splnit si protokol a zmiznout ze scény během nadcházející prezentace neušly pozornosti Calliopy. Dívajíc se na obvykle jistou Veroniku teď nerozhodně stojící a ždímající si dlaně k ní s úsměvem přistoupila: „Máš obavy…“ řekla, když k štíhlé postavě Veroniky přistoupila. „A on je vyděšený tak, jak jsem to ještě u žádného subíka neviděla. Je ten bílý šátek pravda a potřebný?“

„Mimořádně potřebný Cal,“ potvrdila Veronica. „Než jsem se ho ujala, jeho zkušenosti byly o samých neštěstích – tak špatné, že teď má jen opravdu mlhavou představu, co ho tady může čekat. Proto je tak vyděšený. Bez ohledu na to, co mu řeknu já, tak si myslí, že to bude stejně hrozné, jako tehdy.“

Calliope na to zareagovala trhnutím: „Proč si ho ale proboha přivedla a postavila ho tam?“

„Byla bych ráda, kdyby tam nebyl,“ odpověděla Veronica a v její slovech bylo více pravdy, jak si myslela I ona sama. „Ale on se rozhodl podstoupit zkoušku vlastní výdrže… Nebral jakékoliv argumenty. A já ho mám příliš ráda na to, aby mu v tom bránila za cenu jeho uvolnění ze služby.“

„Dračí bojovník,“ poznamenala Calliope. „To je úžasné. Líbí se mí ještě více jako při našem prvním setkání.“

Calliopa položila ruku na rameno přítelkyní: „Utíkej má drahá. Dám na tvou hedvábnou kočičku pozor,“ slíbila jí a pak se zeptala: „Aaaa Sestro? Co STOPKA?“

„Verita,“ odpověděla Veronica.

„O můj …“ vzdechla si Calliope. „Tak takhle to je?“

Calliope se zašklebila a při tom myslela na to, že to není jediná osoba v zeleném. Byl to výraz, který charakteristický pro obě strany, Dominy I otroky, I když v každém případě v odlišným smyslu.

Další pár rukou na ní sáhla a stáhl jí spodní část body, čím jí kompletně odhalil. „Oh podívejte se,“ zazněl ženský hlas a něco ostrého, asi nehty, se zaryli do pravé zadnice připoutané otrokyně. „Jak rozkošný zadeček.“

Edie se chtěla skrčit a skrýt, ale pouta držící jeho hlavu a ruce jí nedaly šanci.

„Hezký postroj,“ zasmál se mužský hlas. „Dívenko, podívejme se, co to s Tebou udělá, když se postaví…“

„Ano Pane,“ odpověděl chichotající se ženský hlas.

Něco vlhké a měkké se vtlačilo do míst v klíně Edie. Kdokoliv, cokoliv dělal, měl situaci ztíženou absolutním nedostatkem prostoru, který v postroji byl. Dráždění nebylo ani na chvíli příjemné. Když se k tomu přidaly I pravidelně se opakující se dech, Edovo mužství začalo silně reagovat.

„Mmmmmmmm,“ zareagoval I verbálně, když se kroužky staly příliš malými.

„Yumm,“ řekla holka. „Nedalo by se to Pane uvolnit? Vypadá, hm, vypadá opravdu chutně.“

„Nerozumím proč…“ hlas na chvíli zmlkl, ale pak se opět ozval… „musí tak hezká dívenka tak zašněrována v tak hezkým místě. Podívejme se na to, jak těžké chvíle naše otrokyňka zvládne.“

Tělo Edie se sesunulo na pranýři. Byla chycena. Veronica jí řekla, že to je ten bod, kdy to všechno začne. Pokud použije STOPKU, všichni se rozběhnou hledat Veroniku a to přinese nepříjemné otázky… ale ta úzkost, ta hrůza, kterou zažíval u La Marquesi se začínala vracet…

„Myslím,“ ozval se další hlas, „že ta zadnice potřebuje více barev. Podejte mi někdo plácačku.“

„Oh, GUMdrops,“ vykřikl – nahlas!

„Díky bohu, že si nechává všechny záznamy,“ mumlala si Veronica pod nos, když našla záznamy z období před únosem Eda. Calliope dávala Mary informace o subjektu Ed Davis asi dva měsíce před klíčovým obdobím. Poplatek byl převeden na účet Calliopy o měsíc později z banky na Kajmanských ostrovech, co bylo následně převedeno na účet Mary s odečtenou odměnou pro Cal. Veronica rychle fotografovala záznamy aby mohla hned vrátit záznamy na své místo.

Na druhé straně to bylo dobré. Dnes se na party účastnil vysoký policejný důstojník, učitelka v mateřské školce, televizní moderátorka a mnoho dalších osobností.

Jasný zvuk dopadající plácačky na nahý zadek jí odpověděl na otázku, přičemž hned po něm následoval pronikavý rozhořčený výkřik. Do žaludku se ji prodral strach. Veronica se rozběhla křížem přes místnost, aby se podívala, co se tam děje. Když to uviděla, uvolnila se. Calliope stála vedle Edie, držela jí za spodek korzetu a kontrolovala průběh hry. Zadek Edie byl horký, rudý, ale ne rozšvihaný.

Další úder zasvištěl zvukem. Tělo Edie se natáhlo směrem nahoru, nohy se postavily špičky a pak ochablo v poutech na obecné potěšení kolemstojících. Veronica hledala znaky úzkosti na těle jejího subíka jako jsou stažené rty bez krve, ochablé třesoucí se svaly, slzy na šátku – a neobjevila nic!!! * Ta čubka si užívala, na tváři měla úsměv * zjistila najednou. * Edie hrál pro dav a bavil se přitom. A Calliope hrála stejnou hru s ním. Ó bože!*.

„Myslím,“ řekla a obrátila se na Veroniku, „že už každý tu možnost dostal, ani já jsem neobešla s prázdnou. Když se nakonec podíváš na zadeček. Nejsou to krásné barvy?“

„Ano, když si byl na toaletě,“ odpověděla Mary. „Zatím neví, co dostane její vyšetřovatel z dokumentů, které jsem přinesla z kanceláře Calliopy. Jedna pozitivní zpráva, Cal nebyla vědomou účastnicí celé věci. Její pozornost, kterou Ti věnovala mně ujistila v tom, že tato zkušená Domina by se nikdy na něčem podobným nepodílela.“

„Jsem si jistá, že to byla ona,“ souhlasila Veronica. „Jsi v pořádku?“

„Ano,“ řekl Ed. „Řekla si, že to znamená ´nováček, s kterým je potřebné jednat jemně ´ ale způsobu, jakým se Tě zeptala, zda-li to opravdu znamená to, co to znamenat má… Nevím proč, ale měl jsem dojem, že na to dávala opravdu nadstandardně pozor.“

Ed se na ní ostře podíval. „Já ale nejsem už panenský,“ odporoval. „Není to pravda jak v civilním a životě, tak ani po mé návštěvě La Marquesi ani v smyslu D/s.“

„Oh,“ zareagovala, zatím co se její srdce naplnilo pozitivními emocemi. „Jsem si jista, jsem si VELICE jista. Už jsi dopil čaj? Rozhodla jsem se, že tuto noc budeš u mně a je čas jít do postele.“

„Ano,“ odpověděla se srdečným úsměvem v tváři. „rozhodla jsem se. Máš s tím jakýkoliv problém Davisi?“