Vtíravý, ostrý zvuk domovního zvonečku nepříjemně zasáhl do Edově pohody. Trvalo mu dost dlouho, dokud se do ní dostal a teď opravdu žádné návštěvníky nepotřeboval. Jediné, po čem toužil bylo protřídit si dojmy ze sobotního dobrodružství. Potřeboval jenom kousíček času, ale ten mu nebyl souzený. „Snad je to jen obchodníček s hřebeny, kterého nekompromisně vyhodím,“ řekl si nahlas pro sebe.

Zvonek opět zasáhl do jeho nervové soustavy a přinutil ho zrychlit krok směrem k dveřím. „Když jednou budu mít můj vlastní dům,“ mumlal si pod nos kráčejíc ke klice „budu mít zvonek, který raději nebude slyšet…“

Byl opravdu připraven rázně zakročit proti jakékoliv otravě a tak téměř odtrhl kryt na kukátku ve dveřích. Naštěstí ho před jakýmkoliv neuváženým krokem zastavil výsledek tréninků, které absolvoval v průběhů posledních několika měsíců. Když se opatrně podíval přes kukátko, to, vlastně koho uviděl na druhé straně dveří ho překvapilo.

Otevřel dveře a na příchozího se podíval více než překvapeně. „Marque… vlastně Mary,“ opravil se a obočí se mu spontánně zvedlo. „Neočekával jsem Tě…, tedy dnes jsem nemyslel, že Tě uvidím…“

„Já vím, já vím,“ odpověděla rychle. „Ale potřebuji s Tebou něco prodiskutovat. Můžu dál?“

Ed se postavil vedle a mávl rukou na přivítání. Zavřel dveře a vešel za Mary do obývacího pokoje, kde jí nabídl občerstvení. „Nezůstanu dlouho, myslím si,“ řekla Mary a usedla si do křesla. „Pohár studené vody by byl fajn…“

Když se vrátil a podal jí vodu vzdechl si: „Zatím jsem se nerozhodl Mary…,“ řekl v tichosti. „Teda, myslím, že jsem nedospěl k žádnému závěru, který by Tě zatím mohl zajímat…“

Mary to prošla mávnutím ruky. „Mám tady jinou věc,“ řekla mu. „Telefonovala mi Veronica. Hned po skončení vašeho sezení u ní v kanceláři.“

„Bylo tam jen velice málo odhalení a nových věcí, které by mně znepokojily,“ řekl Ed, I když připustil částečnou pravdu v slovech Mary. „Dělám vše proto, abych se v tom vyznal. Celé odpoledne se tomu věnuji…“

„Nikdy jsme o tom takhle nemluvili,“ řekl Ed, „mluvili jsme o její členství Sesterském rádu. I když mi je už chvíli jasné, že je Dominantní…“

„Veronica je velice znepokojena, že to vystaví propast mezi vámi…“ zopakovala Mary.

„To ti opravdu řekla?“ zeptal se Ed s překvapením. Opět byl přirozený, prvotní nepokoj mu svazoval jazyk a jeho reakce.

„Co Tě je do toho?“ vystřelil Ed odpověď a vzápětí si uvědomil styl a tón, kterým to řekl. „Promiň, je toho na mně v posledním času dost a mé reakce jsou někdy nestandardní… Nesu toho sebou docela dost.“

Ed neměl zájem sdělovat Mary výsledky svého uvažování, svého dilematu. „Jo, myslím si to o ní.“

Mary se opět usmála a z její tváře se opět vytratil přísný výraz: „To zní jako kompliment Ede. Děkuji. Pokud mi začínáš věřit, snad pro Tebe nebude těžké pochopit a akceptovat členství Tvé Veroniky v řádu. Že to nebude vést k propasti mezi vámi…“

„Ona není MÁ Veronika,“ odpověděl automaticky.

Než Mary stihla odpovědět, jejich rozhovor byl přerušen zvukem Beethovenové symfonie. Mary vypadala snad poprvé odkdy ji znal v rozpacích. „Omluv mně na chvíli prosím, jenom tří lidi znají mé číslo,“ řekla a začala se hrabat ve své kabelky a vytáhla z ní malý mobilní telefon. „Ano prosím?“ promluvila to tenkého přístroje.

Ed sledoval, jako jí črty tváře změkly a hlas se stal úžasně příjemným. „Tys mi chyběl taky drahý,“ řekla po chvíli. „Já teď s někým jsem…“ pokračovala krátkými větami.

Ed stál na nohách a nabízel ruku najednou od základu změněné ženě. „To je v pořádku, myslím, že tomu rozumím,“ řekl se širokým úsměvem. „Děkuji, že jsi za mnou přišla. Nevím, jak si to udělala, protože jsi mi prakticky nic neřekla, ale cítím se mnohem lépe. Možná jen proto, že jsi považovala za potřebné přijet,“ poslední slova řekl více pro sebe jako pro ní. „Budu na to myslet, ale myslím, že jsem se opět někam posunul.“

V tom momentě se domovní zvonek ozval opět a oba je vrátil do reality. „Tak a teď jdu najít vedení k zvonečku abych ho odstranil!!!“ zabručel nahlas cestou k dveřím.

„Jo-jo, to máš asi pravdu,“ opětoval Ed úsměv a podíval se přes kukátko aby uviděl druhé překvapení toho večera. „Veronica?“ zeptal se když otevřel dveře a zůstal zkamenělý stát.

„Ahojky Ede,“ řekla Veronica s nevinným úsměvem Veronica. „Můžu dál….Mary?“

„Veronica,“ ozvala se Mary, když se Veronica protáhla kolem Eda do vstupní haly. „Musím běžet, budu s vámi mluvit později.“ A zmizla za dveřmi.

Veronica zůstala stát s otevřenými ústy zatím co druhá žena utíkala směrem k výtahům. Pak se obrátila na Eda s otázkou: „Co to mělo znamenat?“ zeptala se a ihned dodala: „A co tady proboha ta žena dělala?“

Veronica se konečně probudila se šoku, obrátila se na Eda a ostře se mu zadívala do očí. „Kdes byl celý den???“ zeptala se stylem jako by byla matka nad svým pubertálním synem. „Volala jsem Ti od oběda…“

„Ven,“ zazněla krátká odpověď, kterou chtěl Ed ukončit diskusi ještě před tím, než se začala.

„Ven kde?“ zeptala se a odřízla ho od únikové cesty. „Hrome Ede, měla jsem o Tebe strach, když jsem se nemohla dovolat.“ * především kvůli Tvému mentálním stavu…* zamyslela se…

Ed se nakonec vzdal, mávnul rukou směrem křeslu, do kterého si měla usednout Veronica zatím se on rezignovaně sesunul na pohovku. „Byl jsem na srazu…“

„Na srazu?!?!“ zeptala se Veronica překvapeně. „Proč proboha na srazu??? To by mně fakt zajímala, co Tě při Tvém momentálním názoru na komunitu motivovalo jít dobrovolně na…oh,“ zastavila se. „Aha! Už rozumím…“

Ed se na ní podíval. „Rozumíš čemu?“

Ed nevydržel pohled Veroniky a zadíval se směrem k oknu. „Neměj strach. Neměl jsem v plánu vkročit do centra dění a mimo toho se tam ani neplánuji vrátit. To je bez diskuse.“

„Oh,“ Veronica zopakovala. „V pořádku. Evidentně se stalo něco, co jsi nečekal... Co to bylo? A začni prosím od začátku. Jak si na ten nápad vlastně došel…“

„Kombinace mé blbosti a náhody,“ odpověděl. „Uklízel jsem nějaké papíry, které jsem už docela dlouho nepoužil a najednou…“

I přes svou zkušenosti na ostrově Edward nikdy ani jen nepozastavil členství v klubu. Pozvánky mu proto pravidelně přicházely na jeho adresu. Původně chtěl pozvánku okamžitě roztrhat a odhodit, ale pak změnil názor. Uvědomoval si, že kdokoliv ho poslal na ostrov, musel najít kontakt na Mary a to mohl jenom přes členství v Black Rose. Pokud by se mu podařil dostat se mezi ty lidi, byl by to prvý krok směrem k poznání pravdy….bez šíleného požadavku Mary aby se opět vrátil k postavěl Edie.

Několik hodin později už předkládal pozvánku ochrance stojící před salónkem malého hotelu na okraji města, kterou klub Černé Růže využíval na podobné účely. Dovnitř byl vpuštěn po podrobném prostudování vstupenky… V místnosti bylo kolem 50 lidí stojících v malých skupinkách debatujících většinou jen s poháry sodovky a nad talíři s chipsy.

Pravidelně se stávalo, že I přes nejliberálnější ponětí oblečení docházelo na podobných setkáních k akcím. Ed se účastnil několika podobných srazů v minulosti a přičemž většinou o setkání lidí v normálních barech. Jejích provozní se však jen málokdy ztotožnili I s co I len krátkými jemným BDSM scénkami. A znepokojený provozní znamenal znepokojený majitel baru, který obyčejně opakování srazů v stejném baru zakázal.

Eda začínal procházet stres. Tohle nebylo to, co očekával, když se rozhodl navštívit sraz. Tohle bylo něco více. Návštěvníci se bavili na svých vtipech a hrách, které se mezi sebou hrály. Vzájemně se evidentně dobře znali, takže s tím neměli ani ten nejmenší problém. Některý z nich přijeli na sraz samy, ale za krátkou chvíli se zapojili do konkrétní skupinky, v které po krátkých obecných debatách o rodině a zájmech zůstávali zapojeny do diskusí anebo her.

Tenhle sraz navštívil jen z důvodu silné motivace najít odpovědi na otázku. Teď, když tam stál věděl, že opět to bude mít standardní průběh a on se nedostane o nic dále, jako byl před tím. Opět nebyl schopen najít způsob, jak se zapojit do diskuse, o čem jí vlastně vést a jak se nestát po chvíli otravným. A už vůbec nevěděl, jak začít se svým vlastním vyšetřováním. ´Ahoj, já jsem Ed. Neslyšels o nikom, kdo mně před půl rokem unesl? ´anebo ´Ahoj, já jsem Ed. Nepomáhal jsi náhodou někomu před půl rokem s mým únosem?´

Tak to bude určitě ta nejsprávnější cesta…

Uvažoval, zda-li neodejít, když zaregistroval, že jeho nečinnost začíná budit pozornost. Mladý muž, který sloužil jako křeslo pro svou Madam se už několik minut usiloval navázat oční kontakt s Edem. Když se mu to podařilo, usmál se něj povzbudivě, co na Eda zapůsobilo spíše zmateně, protože on stál v pohodlí při baru zatím co mladík se prohýbal pod váhou své Madam. Ed byl právě na odchodu, když za sebou uslyšel nedokončené zařvání: „Nemyslíš, že ty dva…“

Co ty dva byly, anebo být nebyly zůstalo nedopovězeno. V každém případě se Ed obrátil v směre, z kterého hlas vycházel a uviděl mladého muže a ženu v dlouhých kabátech, které si všiml už dříve. Skupina se začala shromažďovat kolem zmíněného páru. Až teď si však všiml, že jedna I druhá osoba byla doprovázena další, opačného pohlaví, a že I kluk I holka drželi své ruce decentně v kapsách kabátu.

„Nedělej drahoty Angie, ukaž nám…“ řekl jeden z hostí, dlouhá blondýna, která držela za ruku mladého kluka. „Nikdo tady není proti…“ spíše zkonstatovala než se zeptala směrem do davu.

„Co ty Jeffe? Jsem si jista, že alespoň ty ukážeš dobroty tvé malé otrokyňky?“ obrátila se Hilary na muže, který přivedl holku v kabátu.

„Diskrétních?“ zeptala se žena a obrátila se kolem podpatku a rozhlédla se kolem místnosti. Shodou okolností stál v tom momentě při dveřích, v podstatě už na odchodu. „Hej, chlape,“ oslovila ho zvýšeným hlasem. „Nepouštěj nikoho ven ani dnu až dokud ti neřeknu.“

V tom momentě tomu Ed neporozuměl. Rozhlédl se kolem místnosti a pohledem hledal, koho ta žena oslovila. Když se obrátil zpátky, před sebou uviděl tvář Hilary a její nalíčené rty, které se k němu blížily, jako by ho chtěly spolknout. Její krok připomínal tanec, který zvýrazňovali ještě kožené lesklé džíny, červený spandexový top, který byl těsně obepnut kolem až nepřirozené úzkého pasu. Ed dělal co mohl aby jeho pohled neskončil v hlubokém výstřihu dívky, který se k němu okázale blížil. Jeho soustředění bylo tak veliké, že téměř vykřikl od překvapení, když pocítil, jako jeho krk a hlavu sevřely dvě překvapivě silné ruce a zabránily jím dalším pohybům. O sekundu později se mu přisála na ústa svými rty a začala je neurvale líbat.

To bylo to poslední co Ed očekával. Cítil, jako se dostává do jiné sféry vnímání, přičemž nevěděl, zda-li to bylo díky síly ženy, anebo nedostatku vzduchu. Nakonec se vášnivý polibek skončil a on se konečně zhluboka nadechl. Plné, ostře červené rty se zformovaly do širokého úsměvu a oči ženy se zabodly do Edových. „Tak co, už ně vnímáš? Má dojem, že jo,“ řekla mu hlasem, který byl v porovnání k postavě docela hrubý. „Teď prosím přemístí svůj hezký zadek k dveřím a nepouštěj nikoho jak ven, tak ani dnu až dokud ti neřeknu, dobře zajíčku?“

Ed v tom momentě vyhozený s konceptu zareagoval jen: : „ummmmm, ano, rozuměl.“

Hilary se pak na Eda ještě jednou tvrdě podívala, téměř něco řekla a pak se vrátila zpátky k páru. „Tak vy dva. Místnost je bezpečná. Kdokoliv,kdo nechce vidět, obraťte se zády, kdo nechce slyšet, zacpěte si uši.“

Na Jefův pokyn zareagovala jako první Angie: „JEDNA“ Jeff pak pokračoval „DVA“. Oba Dominanti najednou s přispěním dalších v místnosti dokončili počítání „TŘI!“ na co kabáty padli z plec zatím bezejmenných submisivů.

Muž byl oproti ní docela oblečený, pokud se nedá říct, že kompletně… Na nohách měl dlouhé nohavice, v podstatě ničím nezajímavé, které budily dojem normálnosti. Na nohách však už měl ženské boty na platformě na vysokých podpatcích, které až tak normální nebyly. Další, nestandardní součástí jeho vybavení byl pevně stažený korzet, řasená podprsenka, a když Angie strhla nohavice připevněny k pasu jenom suchým zipem společnosti zaregistrovala, že kluk má na sobě kompletní ženské spodní prádlo. Mimo korzetu a podprsenky I podvazkový pas a punčochy…

Oba submisivové byly rovněž svázány. Jejich kabáty byly udělány tak, že padly I přes to, že měli na zápěstích nasazené kovové pouta. Ty byly připevněny ke koženým páskům, které jely kolem boků, spájely se do jednoho za zády do jednoho. Tenhle pásek pak šel pod tělem, dělil zadek, byl pak připevněn ke kovové obroučce, podobné jako měl kluk na zápěstí. Tato však byla připevněna ku kořenu jenom napůl ztopořeného penisu, který byl vidět díky otvoru na nohavičkách.

Ed slyšel otázku Hilary: „Náramek – Kaliine zuby?“ když si zblízka prohlédla zařízení. Angie odpověděla jenom úšklebkem, když jí ukázala klíč, který jí visel kolem krku. „Rozmýšlela jsem, proč tak opatrně a bez pohybu drží ruce v kapsách. Krásná práce.“

„Bravo!“ vykřikla Hilary spontánně směrem k Dominantům, když si prohlédla I holku.

´Edie´ byl přiveden, anebo byla přivedena do místnosti v uniformě francouzské služebné, která pozůstávala z krátkých černé saténových šatiček, bílé zástěry, bílé čepičky, černých punčoch na podvazkovém pásu lodiček na bolestivých, téměř deseticentimetrových podpatcích. Restriktivní oblečení dokonale limitovalo pohyb převlečeného muže a efektivně zabraňovalo jakýmkoliv pokusům buď to o násilí anebo útěk. Byl dobrovolně-nedobrovolně k službám tří žen, které tam byly s ním. I bez oblečení bylo bezpečí jeho věznitelek zajištěno dálkovými ovládači, které bylo schopno ho shodit v bolestech na zem. Ty měly v péči La Marquesa její hispánská kolegyně, kterou byl povinen jmenovat Dona Isabela.

Ed, anebo lépe řečeno Edie dělala všechno proto, aby se co nejlépe přizpůsobila všem pravidlům daným La Marquesou. Poslouchala každý její příkaz se železnou pravidelností s maximem půvabu a bontonu, které byla schopna z sebe dostat.

Proč? Protože poslední slovo, které od La Marquesi slyšela před příchodem její přítelkyň byla hrozba Velice nejasná, velice špatně definována hrozba, ale o to strašnější pro Edie, která už měla za sebou dost na to, aby věděla, že každý její přestupek bude potrestán. Těžce potrestán. A jedinou věc, kterou Edie věděla byla: ´Pokud mí hosté zjistí, že jsi něco jiného jako má sladká, šťastná, malá, ŽENSKÁ otrokyně, budeš to těžce litovat. Věř mi, Tvé dosavadní zážitky budou jen pouhou procházkou oproti tomu, co mám na Tebe přichystané, pokud neuspěješ v tomto testu´.

V tomto přesvědčení zůstal až dokud se La Marquesa nepostavila před něj a nezvedla za vlasy Edovou hlavu. Před sebou najednou spatřil lesklý umělý nástavec, který byl připevněn ke klínu La Marquesy. „Doufám, že když zvládneš sex tak, jak je to pro ženy přirozené, konečně se naučíš správnému chování!!! Isabella, Shamarra, připravte jí!“

„Stává se Ti často, že zaspíš s otevřenými oči chlapečku?“ zeptala se, zatím co svým nehtem nadzvedla jeho bradu. „Osobně si myslím, že Ti chybí způsoby zadečku.“

Ed těžko polknul, přičemž jeho reakci byly ještě stále silně ovlivněny jinou Dominantní osobou. „Ano Madam,“ odpověděl tiše a pohled se automaticky přesunul k její nohám.

A právě humor, s kterým celou scénu žena představila dostala Eda zpátky do reality a dal mu čas, aby se na ní pořádně podíval. Byla v, jak se v slušné společností říká, v krásných létech, něco kolem čtyřicítky. Na svůj věk měla opravdu hezké, vyvinuté tělo. Byla průměrně vysoká, I přes boty na platformě a podpatcích se nedívala Edovi do očí zpříma. Ani relativně bohatý make-up neschoval úplně vrásky smíchu, které se jí tvořily kolem očí, blond barva její vlasů byla snad moc umělá… Nic z toho však nemělo vliv na pocity Eda. Tato žena si byla vědoma své moci, moci Dominantní ženy, která se projeví kdykoliv, kdekoliv před jakýmkoliv submisivem.

„To je lepší,“ řekla po chvíli, potom, jak jí Ed tiše odpověděl na její otázku. „Škoda, že jsi nezareagoval na tu poctu, kterou si mohl dostat už poprvé. Teď bys měl příležitost sledovat, co bych s Tebou udělala, abych Tě neučila způsobům chováním. Pokud bych se tedy rozhodla Ti věnovat čas..“

Udělala dva kroky zpátky a pořádně se na Eda podívala. Užívala si svou Dominanci, která byla míšená zmatkem v Edwardově mysli. „Myslím však, že bych I mohla změnit názor. Opravdu bych se Ti mohla věnovat,“ řekla více pro sebe jako pro Eda anebo pro ostatních. „Máš hezkou skladbu kostí zlatko. Opravdu hezké a pravidelné lícní kosti, krásné oči a ten nos ummmmmm, náááádhernééééé!!!!!“ přednesla Hilary, teď už cíleně pro všechny, zatím co Edem to zatřáslo. „Bylo by krásné vidět Tě v hezké hedvábné uniformy služky. Nelíbilo by se Ti to zajíčku? Stavím se, že jo…. Stejně jako mému zlatíčku Wilmě tam na druhé straně,“ řekla a ukázala směrem k neobyčejně vysoké ženě, která na počest Hilary zvedla pohár.

Ed potřásla hlavou a začal couvat směrem k dveřím. „Neodpověděl jsi na mou otázku zlatíčko,“ trvala Hilary na svém. „Nechceš být mou hezkou, poslušnou služkou?“

* Další žena, která mně chce vidět v sukni?!?! * bylo jediné, co proběhlo jeho hlavou před tím, než se mu ze sebe podařilo dostat: „Já musím… mu…musím jít,“ zablekotal Ed ještě před tím, než rychle otevřel dveře do bezpečí konvenčního světa…

 ***

„Tak vidíš,“ ukončil vyprávění Ed a podíval se na Veroniku. „Nebude teď vítán na těchhle setkáních. Způsob jakým jsem zmizel si budou lidi pamatovat na dlouho. Most byl spálen, zůstal jen popel.“

„Od dobrých pracovníků v reklamě se očekává, že budou viditelný a cílevědomí.“ řekla Veronica aby odlehčila atmosféru. „Tys však byl viditelný až moc. Lidi si na to budou opravdu pamatovat.“

„Takže se mi nepodařilo ani náhodou integrovat se do komunity abych našel cestu jak získat odpovědi na otázky. Není vůbec myslitelné, že mi budou důvěřovat. Neznám dobře ani jednoho člena…“ uzavřel Ed nakonec.

„Myslíš Mary?“ zeptal se Ed sarkasticky. „Nejsem vůbec přesvědčen, že to bude fungovat.“

„Mary má opravdu své kontakty v Černé růži. Ověřila jsem to.“ řekla Veronica, ale pak se zadívala přímo do očí Eda. „Je tam ještě jedna osoba, kterou znáš a je členem.“

Ed souhlasně přikývl. „Rád bych, ale Mary je pro mně stále neznámá osoba, které sice důvěřuji, ale… vždyť víš Veroniko. Neznám jí jinak, jen jako její vězeň. To pro mně znamená dvě věci. Znám jí jako nemilosrdnou ženu, která když najde toho, co to udělal, něco s tým, anebo s ním udělá. Ale já potřebuji vědět, že cokoliv to bude, bude to něco, s čím se dovedu vyrovnat a budu s tím moct žít.“

„S Tebou? Nikdy jsem o tom neuvažoval.!!!“ řekl Ed vzrušeně a v mysli se mu opět objevil zmatek.

„Samozřejmě,“ řekla Veronica učitelským hlasem, „ještě před tím, jak se pustíme, pokud se tedy pustíme do jakýchkoliv diskusí, je s tím spojený problém,“ pokračovala původním tónem. „Já a Mary jsme v mnoho věcech podobné…“

„Ale Ty nejsi Mary. Jsi má přítelkyně,“ protestoval Ed.

„To jsem,“ souhlasila rozhodně, „ale jsem rovněž exkluzivním členem Dominant Černé růže Ede, jinak řečeno, nejsem switch. Pokud bys šel do toho se mnou, budeš muset být skryt za konkrétní rolí. V mém případě je pro Tebe aktuální jedině submisivní role.“

„Vím jen, že pocházíš z více dětí a z ne docela bohaté rodiny?“ zeptal se Ed. „Určitě jsem jednou potkal Tvého bratra. Mluvil o Tobě při každé příležitosti. Jak si studovala v Tulane, jak si se o ně postarala, aby každý z bratů šel studovat na univerzitu…“

„Jsou zaujatí,“ řekla Veronica, v tváři měla měkký, mateřský úsměv. „Ale je to v podstatě pravda. Získala jsem stipendium a pár úvěrů, ale ty jen stěží uhradily všechny náklady, jako bylo školné a knihy. Musela jsem si vydělávat, abych uhradila všechny výlohy. Nejprve jsem dělala hamburgery u Mickey-D´s pak číšnici v nočním klubu v těsné sukni a na vysokých podpatcích. Pak jsem našla… I jinou cestu…“

Veronica položila nůž a odsunula talíř. „Ano. Jedna holka, kamarádka věděla, že… že pracuji, pečuji o bratry, a že není těžké mně získat I pro něco nekonvenčnějšího. V té době potřebovala asistentku pro speciálního klienta. Nejsem neatraktivní a mimo toho jsem měla některé schopnosti, které se jí hodily.“

„Schopnosti?“ přerušil jí Ed.

„Jsi opravdu dobrá v kosmetice,“ řekl Ed jen tak mimochodem.

„Velice dobrá,“ řekla Veronice. „Využívám při tom stejný talent jako teď v práci. Jde o představu umělce, jak by měl produkt vypadat, aby byl atraktivní, jakým způsobem to říct zákazníkovi a jak ho přinutit, teda motivovat ke koupě. To je jedno. Ta holka mi nabídla opravdu hezké peníze na to, čím bych si uhradila náklady na bydlení v podstatě jen za několik nocí práce měsíčně. Mimo jiného to znamenalo obléct se trochu více provokativně jako normálně, I když zase ne extrémně. Číšnice v některých barech jsou extremnější. První scéna proběhla dobře, zákazník byl spokojen a stal se stálým. Postupně jich přibývalo.“

„Ta holka byla Dominou, profesionálkou?“ Ed začínal být fascinován touhle, dosud neobjevenou stránkou jeho šéfky.

Veronica přikývla. „Byla a když se to rozběhla, já jsem v sobě objevila Dominantní sklony stejně,“ šklebila se. „Nemluvím teď o penězích. Možná to přijelo s tím, že jsem byla nejstarším sourozencem. To je jedno. Najednou jsem dělala dvě až tři noci do týdne. Někdy jsem byla v mučírně I přes víkend. Nejdříve jako její asistentka, později jsem vedla lekce už sama. Ta holka, Madam Saffron byla mou šéfkou. Úžasná žena, pochybuji, že bych ukončila studium, nebýt jí. Zajímá Tě, na co jsem se specializovala?“

„Zkušenosti v oblasti kosmetiky a sklony k Dominanci? Když si dále vzpomínám, jak rychle si objevila mé zženštělé chování, tak se stavím, že šlo forced feminisation,“ odpověděl bez rozmyšlení Ed.

„Uhodl napoprvé,“ odpověděla. „Mým profesionálním jménem se stalo Madam Verita. Stala jsem Lady of Truth.“

„Aha!“ řekl si pro sebe Ed. „Verite je francouzsky pravda – Truth. Takže Verita má původ tady?“

Veronica odolala pokušení převrátit oči. Tón, který Ed použil se jí nelíbil, ale pokračovala bez reakce dál. „Vím, že s forced feminisation se Ti spájejí dost negativní asociace, ale je to velká legrace… pokud je to za jistých podmínek… a konsensuální.“

Ed neodpověděl obratem. „Připouštím, že máš pravdu,“ řekl po chvíli. „Ale nepamatuji si, že forced feminisation bylo součást mích fantasií I před tím.“

zkus pochopit fakt, že pro opravdu velké množství mužů, co vstoupí do Černé růže je forced feminisation číslo jedna. A klukům, s kterými si hraji se lekce se mnou líbí.“

„To by bylo příliš zjednodušené tvrzení.“ Odpověděla. „Apropo, Mary. Ještě jsi mi neřekl, co tady dělala…“

Ed se zašklebil. „Přijela Tě hájit. Docela se jí to podařilo…“

Ed pokrčil rameny. „Chtěla mi říct, že to, že jsi Sestrou je dobrá věc. Že to representuje status, který je spojen s jistými poctami, že to není nic zlého.“

„Ona Ti řekla o Sestrách?“ zeptala se s překvapením v hlase. „I to, co to vlastně znamená?“

„Neřekla mi nic víc, jako ty na našem včerejším obědě.“, odpověděl Ed. „Obě jste mluvily jenom obecně. Až jsem dospěl k názoru, že uvnitř vaší organizace musejí být pravidla, které zakazují mluvit o tom s cizími. Něco jako FemDom Cosa Nostra.“

„Byla???“ zeptala se důrazně Veronica.

Najednou se v Edovi něco viditelně zlomilo. Sedl si vzpřímeně a zadíval se přímo do očí Veroniky. „Myslím si…“ Ed si sám uvědomil, jak se pečlivě usiluje najít ty správná slova. „Ať členství v řádu znamená cokoliv, nikdy to nezmění můj pohled na Tebe. Jsi už roky mou nadřízenou a přítelkyni. A to něco znamená. Chvíli jsem uvažoval nad mnoha věcmi, ale odhalení, které přinesla Mary pro mně znamená dost velký zlom…“

Veronica najednou pocítila příjemné teplo. Obrovský kámen jí spadl ze srdce. „Jsem tomu opravdu moc, moc ráda Ede.“

„Já také,“ odpověděl něžně. „Cítil jsem se, hm, velice osamoceně. Bylo to způsobeno nezodpovězenými otázkami…“

„Nebudeš mít z toho problémy?“ ptal se Ed. „Nechci, abys kvůli tomu, kvůli mně o něco přišla.“

Tiše se zasmála. „Neměj obavy. Můžu být požádána, abych opustila řád. Ale mám dojem, že jde o mojí povinnost říct Ti to. Povinnost vyplývající z mého členství. Tohle není normální situace.“

Ed přikývl. „Podle toho, jak jste to obě s Mary obcházely jsem došel k závěru, že půjde o něco jako Svaz Domin, něco jako Coyote Group for Prostitute v Nevadě?“

„Ne docela,“ zasmála se na přirovnání Veronica. „Jde víc o zájmový klub, ne profesní organizaci.“

„Máš pravdu,“ souhlasila. „Stát se členkou znamená sdílet konkrétní filosofii, základní soubor pravidel, víru více než cokoliv. Ženy jsou k nám přijímány jen potom, jako jsme všichni přesvědčeni, že kandidátka tuto víru sdílí. Je to o D/s, je to více o vztazích jako o scénách.“

„A tresty?“ zeptal se Ed a v jeho hlase se opět objevila nedůvěra.

„I tresty…“ potvrdila Veronica. „Ed, možná je to těžké na poprvé, ale to, co naším partnerům nabízíme je odstranění stresu ze života. Odstraňujeme břemeno zodpovědnosti, která je často dokonale ovládá. A to v negativním smyslu. To, co z nás jde je přirozená síla ženy, ženské osobnosti a jakákoliv slabost, kterou cítí se pro něj stává bezvýznamnou a ne základní charakterovou črtou. Modřiny se zahojí, rozpaky přirozeně odejdou, ale stres zabíjí a smrt je smutná vždycky. Pro naše partnery je to vždy dobrým obchodem.“

Veronika si vzdechla. „Je mi velice líto, že Tvá zkušenost byla tak, tak negativní. Byl to kaz a kaz se vyskytne vždy a všude I v těch nejlepších zubech. Nepopírám, že se mi líbí lekce. Uspokojuje to mé potřeby a já to připouštím. Miluji pocit převahy, když můj partner kapituluje, ale to v žádném případě nemění cíl a zaměření žádné scény. Jediným cílem je povzbudit submisiva, aby nám odevzdal to, co mi potřebujeme. Tím ale uspokojujeme to, co potřebuje on! A on to nemá za jiných okolností jak dostat! Tím, že uspokojuje naše potřeby, uspokojuje vlastně potřeby své!“

„Hm a profesionálky,“ nenechal se odbít Ed, „ty to dělají kvůli prachům viď?“ I TY to děláš kvůli penězům. Těžko se dá věřit, že se mezi Tebou a osobou, která k Tobě přijede na samostatní lekci vytvoří na hodinu těsné, interpersonální, emocionální pouto. I když je to dělané na báze dobrovolnosti, konsensuality?!“

„Je to jako mezi doktory a jejich pacienty – kdo se stará o pacienty v momentu, kdy odejdou z ordinace a vyjedou na ulici?“ obrátila se Veronica s otázkou na Eda. „Osobně si myslím, že tady se dá najít analogie. Jak doktoři, tak I Dominanti pomáhají svým pacientům, I když někdy je to za cenu bolesti. U nás je to ještě hezčí v tom, že tak, jako my pomáháme submisivům, tak oni pomáhají také nám. Ed, uvědomuji se, že to musí být pro Tebe těžké pochopit a akceptovat, Tvé poznámky mají logiku. Když jsem byla v New Orleans, zjistila jsem, že začínám ztrácet schopnost rozlišovat mezi dlouhodobým vztahem a vztahem, který se mezi mnou a mými klienty vytvořil I za hodinovou lekci. Uvědomovala jsem si, že to tak už dále nejde. Dnes? Hraji si jen s lidmi, které znám osobně, a kteří znají osobně mně. S kterými se kontaktuji I v normálním, civilním životu.“

Ed se chystal něco říct, když se na rudých rtech objevil zvláštní úsměv. „Víš co? Pamatuji se, jak jsem se stala členkou a dostala svou jehlici, jakou má doma každá z nás. Madam Saffron mně uvedla v momentu, když jsem jí řekla, proč už dál pro ní nemůžu pracovat. Protože se pro mne Dominance stala něco více, jako každodenní práce se submisivy, jejich automatický trénink, jako jejich bití palicí.“

„Může Tě jen testovat, jak daleko jsi v souvislosti s projektem ochoten zajet,“ odpověděla obratem Veronica. Pak se její oči rozšířily, jakoby to všechno najednou pochopila. „Anebo se Tě snaží zatlačit do kouta podmínkami, za kterých si je jista, že od toho odstoupíš a stáhneš se z toho. Tvé pocity Tě limitují. Mary Ti nepomůže dostat se do Černé růže… Máš další možnost, kterou jsem Ti nabídla já…“

Edova odpověď byla typicky mužská. Zopakoval něco, co si dobře pamatoval, ale bylo to pro něj buď to nepříjemné anebo nepředstavitelné. „Mluvíš o tom, že bych měl jít jako Edie, ale s Tebou?“

„Pokud by ses měl objevit v komunitě se mnou Ede,“ odpověděla Veronica bez okolků, „je to typ submisiva, s kterým si obyčejně hraji. Mužský submisiv, který nenosí sukni by vzbudil příliš moc pozornosti. Bylo by to mimo mích preferencí.

„Go..Gumdrops…. Ja….Ja….,“ Ed zbledl, protože se dověděl definitivu. Zvedl pohár ze stole a napil se.

Veronica zaregistrovala, že v jeho chování je více než odpor. Viděla, jak se mu třesou ruce, v kterých držel pohár. *Strach, obrovský strach * uvědomila si. * A je to stále čerstvé v paměti. Co se stalo v něm nechalo strašlivé stopy… * Pak si vzpomněla na jeho vyprávění o zážitcích z ostrova. „Ede?“ zeptala se ho něžně a vzala si jeho ruku do svých. „Ty nemáš strach z forced feminisation… Tohle je o sexu…“

„Ani by se Ti to s Mary nestalo, kdyby znala pravdu,“ řekla Veronica tiše.

„Ale STALO SE TO!!!“ opět křičel. „A STALO SE TO MNĚ!!!“

Veronica zůstala sedět a tvářila se pokojně. „Ano, stalo se to Tobě. Ale je tady jedna věc, kterou bys měl zvážit ještě před tím, jako uděláš konečné rozhodnutí…“

„Co?“ v jedním slovu se objevilo obrovské množství nedůtklivosti a černých emocí.

Po tomto prohlášení se Veronica postavila a odešla do kuchyně naplnit Edovi pohár. Když se vrátila, Ed stál před křeslem, který opustila a upřeně se na něj díval. Podala mu pohár a začala se balit. „Máš vynikající příležitost uvažovat o tom. Máš obrovské množství informací, více, než jsi měl kdykoliv před tím. Když budeš potřebovat mluvit, prosím, zavolej mi. Kdykoliv. I v noci. Když mně budeš potřebovat, můžu tady být v průběhu deseti minut. I v noci. Rozuměl jsi mi?“

Ed se na ní podíval, v jeho očích byla únava. Nakonec přikývl. „Děkuji Veroniko,“ řekl tiše. „Uvidíme se, uh… uvidíme se v pondělí.“

V hlase vysoké blondýny bylo cítit náznaky nespokojenosti a možná I sarkasmu. Tento fakt v kombinaci s tím, že Ed si ještě nestihl ani jen odložit kabelu s kabátem ho okamžitě postavilo do obranné pozice. „Zatím nevím Helen,“ odpověděl jí usilujíc se alespoň o náznak přívětivosti. „Didi plánovala předložit první nástřel Veroniku už v pátek. V sobotu jsem s Veronikou mluvil a jelikož jsme na toto téma ani jen nedošli předpokládám, že naše šéfka není s průběhem nespokojena.“

„Opravdu?“ odpověděl Ed s ironicky a zamyslel se, jak si jen někdy mohl myslet, že tato žena je atraktivní. Fyzicky hezká nepochybně byla, přičemž znala ještě ze svého předchozího zaměstnání jak prodat každý kousek svého těla, ale když to spojil s její osobností, jako celek jí atraktivní brát nemohl. „Podívej Helen. Když uznám za vhodné, že máme dost materiálu na to, aby jsme měli důvod potkat se nad tím osobně, určitě Ti to oznámím. V tomto momentě Tvůj tlak jenom brzdí jakýkoliv kreativní proces. Máme opravdu dobrý nápad, ale potřebujeme trochu času na to, aby jsme ho I zrealizovali.“

„Ale to je přece to, co nemáme!“ řekla zvýšeným hlasem.

„Pamatuji se, jak jsme stejně čekali na kampaň pro Maiden. Podklady jste odevzdali dva dny po termínu,“ odpověděla Helen podrážděně.

„Ať to byla jakkoliv, my jsme počítali, že budete rychlejší!“ ještě před tím, jako jí Ed stačil odpovědět přiblížila se k Edovi. „Bez ohledu na okolnosti stojíme před největší šancí této firmy od její založení a já s mým týmem budeme stát a kontrolovat každý krok, který se při přípravě projektu udělá! Nerada bych s tím šla za Veronikou a …“ Helen nechala vyhrůžku vyset ve vzduchu.

Ještě slyšel její hluboký nádech a pak už jen slábnoucí klepeto její podpatků. „Bože,“ řekl si pro sebe, zatím co se hrabal v tašce. „některé části mého zaměstnání nenávidím,“ mumlal si pod nos.

„A proč jí děláš?“ nový, příjemný hlas se rozlehl v jeho pracovně. „Mimochodem mám dojem, že jsi to zvládl perfektně. Určitě jsem to po mých zkušenostech s Tebou neočekávala. Opravdu skvělý výkon.“

 ***

Zašklebila se. „Nemyslím si to. Veronica by se měla za chvíli přidat s nějakými šanony, které můžou pomoct mému vyšetřovatelovi.“

„Nedělej rozruch,“ usmála se na něj přátelsky. „Nikdo zvenčí se nic nedozví a originály dokumentů neopustí tyhle prostory. Ty budeš muset udělat záznam z našeho setkání, řekla jsem sekretářce, že zastupuji exkluzivní lázně… Napiš tam, že z důvodu, že naše společnost je relativně malá s omezenou klientelou, spolupráce se agenturou vaší velikosti nebude efektivní. Veronica mi řekla, že to je pravda, pokud bych tedy reprezentovala koupele tohoto typu.“

Na tváři Eda se na moment objevil zakřivený úsměv. „Nemůžu říct, že bych pro Tebe dělal reklamu rád…“

Smích Mary byl opravdu srdečný. „Jak krásně řečeno. Pojem osobní zkušenost, krásné.“

„Dala bych si čaj, děkuji.“ Mary ho sledovala zatím co on objednávala u recepční občerstvení. Pak si uklidil stůl a hrabal se v papírech. Mary mu řekla: „Klidně si dělej svou práci a nevšímej si mně. Veronica tady bude každou chvíli.“

Sarkastický úsměv předznamenal odpověď na její poslední poznámku. „My se tady vlastně hrajeme stále. Ale už nemám dostatek prostoru na to, abych přímo vymýšlel obrázky anebo texty. Zatím co můj tým na nich pracuje, já sedím nad rozpočty, časových plánech a přijímám nové zakázky.“

„I to patří k mé práci. Helen je v pořádku…“ujistil Mary, ale řečí těla jí oznámil I něco jiného, co pozornému pohledu zkušené Dominy nemohlo ujet. „V Helen se potkala správná kombinace logického uvažování a autority managera, který dokáže přežít v společnosti kreativních, ne vždy racionálních hlav. Bez toho by jsem nikdy nic neodevzdali na čas. Jen někdy je …“

Mary to chvíli nechala viset ve vzduchu a pak se zeptala: „Někdy…?“

Mary se nepohodlně pohnul v křesle a projevil tak svou nespokojenost nad cílenými otázkami Mary: „Někdy mám dojem, že na mně tlačí jen proto, že jsme na stejné úrovni, stejně schopní a ona má strach, že můžu ohrozit její kariérní postup.“

„Musím být jeho součástí,“ řekl klidně. „Mám otázky, které musím položit a potřebuji se dovědět odpovědi.“

Jeho rozhodnost jí nemohla ujet. Mary uvažovala… Chtěla mu ještě něco říct, když se otevřely dveře do zasedačky. „Ahoj Mary,“ přivítala hosta Veronica už z dveří. „Připravena pustit se do administrativní práce?“

„Uklidni se!“ řekla Veronica mírným ale ledovým hlasem. „Myslíš, že v tomto stave budeš ve svém vyšetřování úspěšná? Řekni mi, co plánuješ udělat.“

Mary se nadzvedla a najednou to vypadalo, že odejde. Pak se zhluboka nadechla, opět si usedla do křesla a spustila: „Máme dvě možné linie vyšetřování. Jedna vede přes pracovní kontakty – někdo, kdo zná Eda a zná ho velice dobře. Musí to být člověk, co má co do činění s Edem v pracovním životě. Anebo žije I společenským životem?“

Veronica pokroutila hlavou. „Nemá,“ odpověděla. „I před tím, jako byl unesen na Tvůj ostrov tady trávil nelidský čas. Někdy I 80 hodin týdně.“

„Je to výchozí pozice,“ řekla Mary a postavila se. Obrátila se pak zpátky, aby stála tváři k Veronice. „Podívej, všechny moje kontakty jsou členové, aktivní členové. Je to cesta, jak získávám klienty. Všichni byly pozorně prověřeny, co znamená…“

„Nejde jen o Sestry,“ odsekla Mary a pak si uvědomila, že vlastně nepřímě odpověděla na první otázku Veroniky. „V pořádku, ale to stále neřeší náš problém s Edwardem. Nemůžeme nechat nekontrolovatelný subjekt na scéně, který ještě zhoršuje už I bez toho dost nebezpečnou situaci.“

„Ed je inteligentní kluk Mary,“ řekla pokojně Mary. „Pokud mu dokážeme, že může ohrozit vyšetřování, stáhne se. Jeho cílem je získat informace a ne všechno zkazit. Nemá jen důvěru z toho, že pokud nebude mít některé věci po kontrolou, anebo přístup k částkovým informací, tak přijede o zásadní odpovědi. Mimo toho, mít vedle sebe submisiva, který bude spolupracovat se mnou při mých aktivitách v komunitě, může pro nás znamenat výhodu. Pokud bych měla vedle sebe nespolehlivého neznámého submisiva, který bude utíkat ze scény, nikam se nedostaneme. Ed bude dělat věci, protože v nich bude nacházet smysl. Nejen smysl ve svém uspokojení.“

Mary zamračeně přešla k stolu Veroniky: „Co máš na mysli pod pojmem test?“

Naštěstí práce na projektu Andrushka pokračovala tak dobře, že Ed měl čas věnovat se rozmýšlení o věcech, které byly předmětem jeho rozhovoru s Mary. Jen jediný problém zasvítil malé světýlko v jeho zkušeném mozku – projekt pokračoval až příliš hladce. Koncept kampaně se psal sám, story-boardy, které připravili Ked s Didi byly jedny z nejlepších, jaké Ed kdy viděl.

Trvalo to kolem patnácti minut, když se Ed obrátil směrem ke křeslu a překvapeně zareagoval: „Veronica?“

„Ahoj Ede,“ řekla a přátelsky se usmála. „Nad čím tak hluboce uvažuješ?“

„Co myslíš?“ odpověděl jí okamžitě.

„Proč nemám dojem, že se to týká naší kampaně? Diskuse s Mary?“ Ed přikývl. „A Edie?“

Tentokrát bylo její přikývnutí křečovité. Propiska, kterou držel v ruce přitom upadla na zem. „Vy dvě jste mně přesvědčily, že je to jediná cesta, jako zůstat ve hře bez toho, abych cokoliv nezkazil. Jen je toho moc, co všechno musím sebou tahat. Rád bych věřil, že to zvládnu…zvládnu to na…především na…“

Gestem vyzval Ken s Didi aby se chytli slova. Pak se pohodlně usadil v křesle a nechal své lidi, aby přednesli výsledky své práce Veronice, Helen a Derrickovi. Bylo jeho zvykem a byl tím známý, že přenechal slovo svým lidem tak, aby měli možnost uzavřít svou práci a úsilí, které do ní vložili. Byl to zvyk, který znepokojoval ostatních vedoucích týmů, protože jejich nejlepší lidí pak žádali, aby mohli dělat s Edem. Rychlím pohledem zaregistroval, že Helen se tváři tajemně a Derrick, ten se jako vždycky olizoval a tvářil se jako mistr světa. Jedině Veronica se usmívala.

„Děkuji za slovo. Velice rychle jsme se rozhodli, že musíme připravit něco, co bude zcela odlišné od standardních konceptů, které se dají očekávat od ostatních konkurentů,“ začal Ken, přičemž se v jeho hlasu se dalo odhalit vzrušení. „Udělali jsem si malý průzkum a našli jsme tyhle fantastické fotografie její matky.“ Didi zatím rozdala osm velkým barevných fotografií kolem dřevěného oválního stolu. Žena na fotografiích byla starší verzí své dcery, Andrushky, s ovální tváří, ne tak docela čistou pletí, jak to asi bylo v minulosti ale I dnes atraktivní. „Rozhodli jsme se, že to bude možné zakomponovat do kampaně a bude to opravdu cool.“ Ed se usmíval, byla to Kenova terminologie, kterou používal docela často při svých prezentacích. „Didi?“

Štíhlá blondýna se postavila a na stůl vyložila několika černých obalů, z kterých vytáhla veliké story-boardy a umístila je na stojany tak, aby každý z přítomných měl možnost si je prohlédnout.

Přemístila se pak před stojany a z kapsy na sukni vytáhla skládací kovové ukazovátko. „Jak jste si určitě všimli, vizuály jsou rozdělené do dvou částí. Levá je věnována Andrushke, pravá její mámě. V první scéně ukazujeme malou Andrushku, která si hraje se svou sukýnkou v nákupním středisku. Alternativou je pláž anebo jiný exteriér, o kterém teď nebudu mluvit, můžeme domyslet později. Všechno by však pak mělo navazovat na další scény, které budou ukazovat Andrushku v jiných životních situacích a časových obdobích. Stačí mně sledovat?“

Obecné mumlání pochopila jako souhlas a tak pokračovala dál: „V pořádku, jedeme dál. Na levém panelu můžete pak vidět její mámu, I dnes atraktivní ženu, která symbolizuje dospělou ženu a její sílu; v tomhle případě vede obchodní jednání… Opět se může exteriér změnit a máma může usměrňovat muže na stavbě anebo cokoliv jiného. Jinými slovy řečeno, bude znázorňovat sebevědomou ženu, která vede. Někoho, někde, někam…. V dalších scéně jim vyměníme role. Ponecháme stejný motiv, máma si hraje – tancuje se sympatickým mužem. Opět, pokud by jsme chtěli zdůraznit její sílu, můžeme jí nechat jezdit na koni anebo cokoliv jiného. Ale musí si hrát a musí to navazovat na první scénu. Alternativu pro Andrushku je záběr, kde je oblečena v seriózním kostýmku a pomáhá vystoupit z auta staré ženě. Klíčovým sloganem je…“

Didi skončila a podívala se s otázkou v očích na Eda. Ten jí povzbudil vztyčeným palcem.

Helen se rychle podívala na Veroniku snažíc se odhadnout její názor. Derrick pak zvedl fotografii matky a držel jí nad stolem tak, aby jí všichni mohli vidět. „Naši klienti nemusí být jen pubertální holky,“ řekl s předstíranou přesvědčivostí. „ale její máma, ah, dospělá žena… Chceme veřejnost asociovat se stárnutím?“

„To bylo výborné Didi,“ řekl Ed s poukazem na poslední větu. „To se dá použít jako další slogan!“

„Pak máte k dispozici všechno, co je hotové Helen,“ odpověděl Ed. „Je to nejlepší věc, s kterou jsme mohli za tak krátkou dobu přijet a je to sakra dobrá věc.“

Helen vypadala, že chce co nejrychleji odejít, ale musela se zastavit. „Myslím, hm… ta kampaň je… je docela zajímavá,“ řekla opatrně. „Jen bych měla ráda čas na to, aby jsme to mohli prodiskutovat s veřejností, s lidmi kolem Andrushky. Mám dojem, že jdeme do něčeho neznámého, co nemusí přijmout jak veřejnost, tak manager Andrushky. Může nás to stát dost vela peněz, když do toho půjdeme a nevyjde to…“

„To teď není podstatné,“ zastavila jí Helen. „Mimo jiného I z důvodu, že kampaň dokončili ještě pře datumem, který byl stanoven. Tys na mně tlačila, aby celý projekt vedl Ed, dostal ho na stůl okamžitě, jak skončil předchozí. Musíme jít do toho s tím, co máme. Myslím, že je to tento koncept. Má někdo další návrh?“

Nikdo se neozval. „Výborně. Tak do práce Ede. Prezentace pro Andrushkyn tým je naplánována na příští týden. Máte na ní ne víc než sedm dní, raději se naštelujme na pět. Pokud budete potřebovat pomoc, řekněte mi a zapojíme I ostatní týmy. Dobrá práce lidičky. Nejvíce se mi líbí slogan!“

 ***

„K čertu s nimi!“ zuřila Veronica, když se Derrickem vrátili z prezentace do své kanceláře. „A k čertu s Veronikou!“

„Je to dobré, že jo?“ ptal se tiše Derrick.

„A koho to byl brilantní nápad?!?!“ vyskočila Helen na svého asistenta.

„Můj,“ řekl morózně. „V té chvíli vypadal vynikající.“

Zaklepání na dveře hotelu vyrušilo Mary z jejího čtení materiálů, které jí poskytla Veronica. Procházela nimi už popáté, aby jí neušel žádný detail. Byla dost znepokojena, protože si uvědomovala, že to, co potřebuje zjistit nebude zřetelně uvedené v osobních a pracovních záznamech zaměstnanců Veroniky. Dokonce ani nevěděla, co vlastně hledá…

Pozdravil se svým standardním „Slečno O´Hurley,“. Pustila ho dovnitř a on jako vždy se vší slušností odmítl nabídku k občerstvení.

Vyšetřovatel se podíval na hromadu papírů a řekl: „Výborně. Potřebujeme se něčeho chytnout. Zatím jsou výsledky našeho vyšetřování málo povzbudivé.“

„Nic, co by vedlo k Davisovi,“ odpověděl jako obyčejně, bez jakýchkoliv emocí v hlase. „Zdá se, že společenský život, ani jeho náznaky v jeho případě neexistovali. Jeho sousedé o něm říkají, že je to velice příjemný člověk, připraven kdykoli pomoct, kdekoliv je to potřebné. Malá holka mi řekla, že zachránil její Kitty, když vylezla na strom a nemohla z něho dolů. Starší žena v baráku mi zase řekla, že pečuje I o ní, zda-li má mléko a co jíst, kdy je venku špatné počasí.“

Pokývnul hlavu na znak pochopení. „To se v business stává. V reklamě o to víc. Lidi dělají v malých skupinkách, musí velice úzce spolupracovat, takže k osobním problémům docházet může.“ I když, jak se rozhodl, zkusí se na to podívat. Není kouře bez ohně, jak mu říkala jeho zkušenost. „Zavolám Vás jako obyčejně.“

„Díky a dobrou noc I Tobě,“ a pak dodala jen tiše, „seržant Pátek.“

Ed stál na chodníku, zatím co Veronica vytahovala kufr z auta. Byl docela veliký a dokonale zaplnil prostor v zadní části malého auta. Přiskočil a pomohl ho vytáhnout, co nebyla vůbec jednoduchá věc. „Díky,“ řekla a pak vykročili směrem k vchodu do malého hotelu na okraji města.

„Já vím zlatko,“ řekla mu Veronica přívětivě. „Víš, co můžeš očekávat, řekla jsem Ti vše, co tam budu dělat já. Nechci Tě nijak překvapit, o všem víš.“ Ed přikývl, ale stále vypadal hodně bledý. „Choď s davem a chovej se tak, jak se chovají ostatní,“ řekla mu ještě před tím, jako se otevřeli dveře na patře, které bylo rezervováno Černou růží. Vystoupil a ucítil polibek na levé tváři. „Teď upaluj a dělej, co jsem Ti řekla. Musím se připravit.“

Opatrně se zařadil mezi diváky sedící v křeslech oproti malému pódiu na druhé straně místnosti. Plakát na malém stojanu oznamoval, že tématem nadcházející demonstrace bude ´Cross-dressing na veřejnosti a v soukromí.´ Vést ji měla Madam Ronnie.

Ed se cítil docela sám a tak pozorovala společnost kolem sebe. Oblečení byl jeden veliký miš-maš. Od civilních džin až po kompletní kožené oblečení Dominantů. Jedna z účastníc měla na sobě elegantní večerné šaty se šerpou přes tělo. Další žena vedle ní byla oblečena na styl padesátých let, zatím co žena po levé straně jako vampír. Jak si později všiml, ani jedna z nich nebyla opravdovou ženou. Byly to cross-dressnutý muži. Dobře udělaný. Někteří muži, subíci, kteří doprovázeli své Madam byly jen poníženými kreaturami.

„Zavři si pusu,“ řekl mu hlas vedle něj. „Nebude se jí to líbit, jak na ní civíš.“

Smích a potlesk se zvedl v sále a Veronica se usmála. „Dobře teda. Taže co dělá z našich mužských subíků ženy a jakých chyb se dopouštějí? Jinými slovy řečeno, pokud chceme zavést naše subíky převlečené za ženy na dámský záchod, jak zabránit případným trapasům. Nějaké nápady?“ zeptala se a otevřela tak diskusi.

„Špatně oholená tvář, anebo něco podobného,“ nadhodila další.

„To je dobrý bod,“ pochválila Veronica. „Stává se to pravidelně, že to subík přežene s make-upem… Anebo přijede s make-upem vhodným do divadla na ranní snídani…“

„Ano, anebo prsa velikosti mé DDD,“ řekla další a pomazlila se s epitézami subíka, který klečel vedle ní.

„Všechno jsou to výborné nápady, ale co to vlastně tady říkáme?“ v sálu zavládlo ticho. „Proč jsou naši subíci neschopný připravit se tak, aby se mohli bez stresu postavit mezi ´normální´ konvenční lidi? Proč je tomu tak?“

„Protože nevědí jak na to? Necítí jak na to?“ zeptala se Madam Reed.

„Co tím myslíš?“ zeptala se majitelka slečny DDD.

V místnosti se ozvalo souhlasné mumlání. „Výborně! Edie, mohla bys na chvíli ke mně?“

Ed těžce polknul a postavil se. Usiloval se kráčet jistě, ale cítil, jak se mu kolen chvějí. Když se ocitl pod pódiem, přijal pomoc Veroniky a podal jí pravou ruku. Levou chytl lem sukně a stoupnul si na scénu.

„Ona je muž?“ ozval se hlas z publika.

Nevěřící tón v hlase Eda překvapivě uklidnil. „Samozřejmě, že je,“ odpověděla Veronica. „Je tady někdo z vás, který zaregistroval, anebo si jenom myslel, že to není žena? Upřímně prosím,“ dodala. „Dobrá, takže teď vám nabídnu další možnost k otestování.“

Veronica se postavila na strana a nařídila Edovi, aby přesel kolem sedadel. „Nejdříve se zaměřte na celkový obraz – co vidíte?“

„Výborná definice. Byla mým cílem. Brýle po staré mámě pomohly. Muži se nedívají na dívky v podobných brýlích, o několik čísel větší svetr, po kotníky dlouhá bavlněná sukně není nijak atraktivní, na druhé straně nebudí ani negativní asociace. Naličte jí na Goth styl a může se bez obav účastnic akční party. Měkké boty z jelení kůže jsou docela neutrální,“ a tady, Veroničin hlas klesl do konspirativní tóniny, „plánovala jsem jí nařídit lodičky, ale ubohá Edie, zatím není zvyklá na vysoké podpatky, takže by jí to mohlo způsobit problémy.“

„Ne, je to jen tělové lepidlo, které se už v kosmetice pravidelně používá a dělá divy. Jako například kvalita paruky, která může zkazit celkový dojem,“ řekla a ukázala na kluka v koutě místnosti. „Jen minimální make-up, trochu krycí barvy na pleť a jen dotek rtěnky by všechno udělal.“

„Kruci,“ spontánně se ozvala žena v kůži. „Já přece vypadám zajímavěji takhle, jako v mém domácím tričku?!“

„Proč proboha, vždyť sedí při nás, celou tu dobu,“ promluvila DDD dívajíc se na svou Paní.

Opět se ozvalo souhlasné mumlání zatímco se Veronica postavila vedle Edie a položila ruku na její bavlnou překryté rameno.

Ed věděl, že to přichází, ale hrdlo na to připraveno nebylo a proto mu chvíli trvalo, pokud odpověděl. „Uhm…ahem…navštívit…jít na záchod Madam.“

„Do prdele,“ ozvala se žena v úzadí. „Ona, teda to byl on, co vstoupil na wc když jsem se začala převlékat!“

Veronica se srdečně zasmála a povzbudivě stiskla rameno Eda před tím, než se otočila zpátky k publiku. „Ještě hledáte zábavu? Mimo jiného stát tam a dívat se, jak vás Edie vodí za nos!“ Veronica se opět zasmála. „Podívejte, považuji tuto party za příležitost, kdy jsem upřímná. Nehraji si s kluky, kteří se mi nelíbí. Je to něco, z čeho mám zábavu já a lidé, kteří se mi nelíbí mi zábavu přinést nemůžou. Úzkost, nervy, strach subíka? To mně nebere! I subík má právo na jistotu. Ne úplnou jistotu, ale právo na částečnou má. Nechci subíkům ubližovat. Stává se to ve velkém množství případů a nemluvím jen o tom, že je přichycen v sukni na dámském PC. To není legrace, to by byla sakra špatné Dominantní zacházení…“

„Jsou jisté situace,“ začala Veronica další proslov, „kdy platí jiná pravidla.

„Jako například?“ ozvalo se více hlasů.

„Soukromní party. Akční srazy, kdy subík není vystavěn možnosti, že bude přichycen konvenční osobou.“ Veronica mávla na Eda,“Demonstrace!“

„Ne tady a ne teď,“ natahovala Veronica čas. „Není to jisté, že všichni to chtějí. Takže co mi teď uděláme. Odvedu si Edie za oponu, kde jí převleču do něčeho, …hm…méně pohodlného. Ty, kteří nechtějí, můžou zůstat tady. Ostatní...“ Ed cítil, že mu na žaludek zaútočili nejúčinnější zbraně současné americké armády… věděl co přijede, ale nechtěl to… v té chvíli si to nedověděl představit…“se můžou přemístit za námi…“

Když to Veronica řekla, vložila si prst do kroužku náhrdelníku Edie a vedla jí za oponu…

 ***

Všichni, tedy, bez Eda. Byl dokonale zpacifikován co I len pomyšlením, že to znamenal obnažit se na holou kůži a být předělán v něco, na co se teď díval v zrcadle. Ale dal svoje slovo. Co byl jen jeden ze tří důvodů, proč byl tady, oblečen do tohohle kostýmu. Několik nedosažitelných uzlů a dobře umístěných zámků byl dalším z důvodů.

„Oh, vypadáš opravdu úžasně,“ ozval se hlas z úzadí.

Ed se zamyslel, jak dlouho trvalo, dokud se pro něho neznáme Paní podařilo vytvořit na co se díval. Pak se otočil zpátky k zrcadlu.

„Dobrý ne?“ zeptala se DDD, když zaregistrovala jeho pohyb.

„Boo-boop-ee-doo,“ zazpíval si známou dětskou písničku.

Představa tančit přišla Edovi dokonale směšná a taky se na ní srdečně zasmál. „Děláš si legraci? Tančit? S těmito prsníky? Zapomínáš, co dělají s mou rovnováhou? Nevidím si na nohy a v těchhle botách, v kterých se cítím jak na mrakodrapu bych si za chvíli zlomila kotník. A ty chceš, abych tancovala?“

Po tváři společnice proběhl úsměv. „Pokud není, tak bude,“ řekla DDD tajemně. „Chce Tě a je jasné, že Tě dostane!“

Veronica obratně zaparkovala svůj malý sporťák před vchodem do domu, v kterém bydlel Ed. „Určitě nechceš jít na malý drink?“

Usmála se na něj mile, co bylo v dokonalým kontrastu se úsměvy predátora, které byly po Veroniku typické ještě před pár hodinami. „Ne, děkuji. Je dost pozdě a zítra je pracovní den pro oba z nás. Mimo toho,“ dodala, „myslím, že máš o čem přemýšlet po dnešní noci“

 ***

Chňapla po telefonu a ozvala se krátce: „Ano!“

„Slečno O´Hurley?“ ozval se hlas bez emocí, hlas Jacka Fridaye.

Hezký obrázek, který se jí začal objevovat v mysli byl přerušen opětovným zazvoněním telefonu. „Zlatíčko!,“ řekla s omnoho větším úsměvem v tváři. „Ráda slyším Tvůj hlas. A ještě před tím, než se mně na to zeptáš, jedu ještě na další schůzku, takže nemusíš být znepokojen, když se mi nedovoláš. Pamatuj na to, že jsem Domina prosím.“

Je to zvláštní, zamyslel se, když porovnával, jak vypadá teď v porovnání se zcela ženským výzorem ještě před hodinou. Prstem si přejel po obočí a usmál se. Pamatoval si, jak se bál, když k němu Veronica přistoupila s pinzetou a když viděl výsledek jejího snažení. Když si vzpomněl na hezkou latinskoamerickou dívku u La Marquesy, která mu odstranila téměř celé obočí. Musel být docela řídké, když se vrátil do práce. Veronica to však udělala tak, že vypadal vynikajíce jako Betty Boop stejně jako bude dobře vypadat zítra jako Edward Davis. Trochu upravený, ale určitě ne žensky.

S kosmetikou to uměla mistrovsky, protože to samé obočí vypadalo na Betty Boops hezčí, jako teď, když mělo mužské tvary.

Edova pleť vypadala hladší, když se nalíčil tělovým mlékem a připravil se do postele. A co řasy, které měl na party nalepené a vytočené vzhůru? Veronica byla na scéně opravdu dobrá. Nakonec to nebylo překvapení. Byla dobrá ve všem do čeho se pustila. Věděla snad…jaká úzkost ho chytla, když se k němu přiblížila se zásobou přípravků a pomůcek? Odpověď se nabízela sama a byla přirozená – samozřejmě, že věděla. Byla to osoba s dokonalým vnímáním řečí těla a výrazů v tváři, z kterých byla schopna vyčíst takřka všechno. Naučila se to dlouholetým tréninkem nejen jako výkonný pracovník v reklamě, ale také jako živitel rodiny a později profesionální Domina.

Byl však rád, byl šťastný a trochu I hrdý na sebe… …že to nakonec nebylo potřebné.

 ***

O minutu později už obě ženy seděli v kanceláři Mary. „Náš nápad, že budu hrát klienta se docela osvědčil,“ řekla Mary s úsměvem, když si usedla do křesla, které jí nabídla Veronica. „Možná bych měla zauvažovat, zda-li Ti nezadám připravit komunikační kampaň na můj malý ostrůvek.“

„Tak to by šlo,“ zašklebila se malá rusovláska. „Možná by bylo lepší, kdyby ten nápad sdělila I naším konkurentům. Mám svou práci asi příliš ráda.“

„Ok, nechejme to raději být,“ stopla diskusi Mary. „Jak Tvé rande včera probíhalo?“

Veronica si vzdechla. „Ještě vždy si téměř nadělá do kalhot, když mu dělám obočí, ale věří mí a jeho stres odchází.“

„Dívka, která dělá samotnou transformaci na mém ostrově, Consuella, ta miluje tvarování obočí,“ řekla Mary, aby vysvětlila příčiny Edovho chování. „Zůstává ve hře? Bude hrát svou roly?“

„To je super!“ odpověděla a postavila se na odchod.

Když opouštěli kancelář Veronica zakřičela za procházejícím kolegou: „Derrick? Jak to vypadá s marketingovými plány?“

Mary se dívala za odcházejícím mužem a pohled jí ztvrdl. „Kdo to byl Sestro?“ zeptala se pokojně.

„A… zajímavá osoba,“ zamumlala, „stojí za to, aby jsme se na něj podívali.“

Veronica se zmateně podívala za odcházející postavou. „Opravdu?“