V duchu se zasmál. Smál se na tom, že po dlouhé době o sebe rozmýšlel v mužském rodě, co znělo opravdu směšně. Stejně směšně jako používání záměna „On“ anebo přivlastňovacího záměna „Jeho“, které se na moment objevily v jeho myšlenkách. Na ženě, oblečené do kostýmu mladé úspěšné manažerky, která se na něj ze zrcadla dívala, se nedalo najít nic mužského. Dalo se to vysvětlit jen tak, že to byla jen Edwardova tvrdohlavost smíšená se vzdorem, které se I nadále usilovaly o myšlení v mužském rodě.

Viděl tam elegantní blondýnu oblečenou v světle-modrým kostýmku, která by byla díky svému zevnějšku vítána v jakékoliv firmě, anebo dokonce její správní radě. Vedle oblečení byl její výzor dotvořen atraktivními křivkami těla upravenými realistickými epitézami přilepenými k hrudi a korzetem staženým na hraně poškození žeber.

Výraz vzdoru najednou vystřídala resignace, která se navenek projevila smrštěným čelem nad pravidelnou linií obočí. Jeho stávající výzor, oblečení a výstroj na jeho těle byl přitom neporovnatelně pohodlnější jako v předchozích dnech anebo týdnech. Například výška podpatků lodiček na jeho nohách neznamenala akutní nebezpečí vyvrtnutí kotníku a délka umělých nehtů by nebyla pro případnou policejnou kontrolu klasifikována jako nelegálně držená zbraň.

Edward byl stále schopen nad těmito věcmi myslet, a to I přesto, že si svou žensky vypadající rukou už několikrát zakryl ústa, které se mu nekontrolovatelně otevíraly při opakovaných zívnutích. Jeho vědomí si s ním začalo hrát a on přesně věděl proč – byl na smrt unavený. Ve svém zaměstnání, v kterém pracoval ještě před tím, než se dostal na toto místo, pracoval přesčas pravidelně. Díky opakované práce přes noc přesně znal reakce a projevy jeho těla při psychické únavě. Nešlo při tom o nic zvláštního – pomalý reakční na čas na jakékoliv vnější podněty, fixování pohledů na statické objekty – jako byl v tomto případě odraz sebe samého v tom prokletým zrcadle - anebo krátkodobé ztrácení schopnosti vnímat realitu vůbec. Vyčerpanost, hluboká a silná na něho dokonale dolehla a blížila se k úplnému ovládnutí jeho mysle. Přestávky na spánek mezi lekcemi zkrácené na minimum byly základní příčinou jeho současného stavu.

Každá myšlenka o svém podřízení vedla k romantickým, příjemným náladám jako pohádkový sen, kde Edward vystupoval jako rytíř a Dominantní žena byla pro něj jak žhavou bohyní, tak I drakem, kterého oheň musí zvládnout aby dostál její pozornosti. Ale jak si teď uvědomoval, tyhle dětské sny padly za své díky této zkušenosti, která ani nevěděl, zda-li skončí. Znamenala pro něj děsivou proměnu snů na neděsivější noční můru.

Trhnul se, a téměř se sesunul k zemi, když za ním neočekávaně zazněl zvonivý hlas: „Tvůj pobyt u nás se chýlí ke konci Edie. Doufám, že to, co jsme Ti zprostředkovali naplnilo Tvé sny.“

Levé obočí La Marquesi se překvapení zvedlo. „Ale, ale Edie. Na Tvou osobu už nemám už žádné nároky,“ řekla přívětivým hlasem, ale I přes obsah její slov použila ženské jméno, které používala celou tu dobu. „Program, ke kterému jsme se smluvně zavázali je na konci, s výjimkou poslední části. Tvé cesty domů v oblečení, které máš na sobě. Nemůžeme se ani na závěr vzdálit od naší hry – scény odporujícího submisiva? Alespoň na těchto pár posledních krátkých momentů? Si naším prvním klientem s tak obsáhlými požadavky. Nikdy jsme tady neměli nikoho s tak náročným programem. A navíc, byla jsem unesena tím, že jsi ani jednou nepoužila stopku. Ráda bych znala tvůj názor, měla zpětnou vazbu, jak si celou tuto zkušenost vnímala. Dokonce více než to. Já ho potřebuji! Potřebuji ho na to, abych mohla ještě více zdokonalit, hm, mé služby.“

Edward civěl na tu usmívavou, příjemnou ženu a nemohl najít smysl její slov. Nakonec potřásla hlavou. „Nemám ani nejmenší ponětí o čem to mluvíte. Jaký program? Jaká scéna? Jaká hra? Jaký soucit? Vy a Vaše…“ jedině jeho, i nadále uchovaný smysl pro sebekontrolu ho zastavil. „Vaše slova nedávají smysl. Alespoň určitě ne v kontextu toho, co jsem zažil a cítil na tomhle prokletém místě!!!!“

Oči La Marquesi ztvrdly, nalili se krví, ale úder, který Edward očekával překvapivě nepřišel. Místo toho jen hluboce vydechla a pak se smutkem v hlasu řekla: „Edie, asi není prostor pro další diskusi. Smlouva byla naplněna. Za chvíli dostaneš drogu, a když se probudíš, budeš doma, teda, téměř doma. Věřím, že jsme naplnili Tvé očekávání, že si odnášíš vše, o čem jsi před tím snil, za co si zaplatil. Tvůj pohled na věc by nám ale opravdu pomohl. Především naším případným dalším klientům, kteří budou očekávat podobné scénáře. Myslím, že to není tak moc, co žádám po tom všem úsilí, které jsme do Tebe vložili.“

Edward nevěřil vlastním uším:„Úsilí které jste do mně a pro mně vložili??!! O čem to mluvíte? Vaše slova nedávají absolutně žádný smysl!!! Je to jakoby jsem zaspal při filmu a probudil se na konci dalšího, přičemž nikdo mi nevysvětlil, co se stalo mezi tím. Co myslíte pod pojmem Smlouva? Jaká Smlouva? Že já jsem za tohle zaplatil??!! Na zbytky mé důstojnosti, na svůj život přísahám, že jsem za nic neplatil!!!“

La Marquesa mu znepokojeně podala zakladač. „Nech toho Edie! Tohle je Smlouva, kterou jsi podepsala. Naštěstí je archivujeme pro případ, že by klient jednoduše zapomněl, jaké služby si objednával. Každá scéna je v ní detailně rozepsána. Ty si ještě určitě pamatuješ ne?“

Očekávajíc další zrádný trik, Edward pomalu převzal zakladač, který mu La Marquesa podávala. Rychle prolistoval obsah kontrolujíc podpisy. Opravdu tam nechyběla ani jedna scéna, kterou prožil, od francouzské služky až po harémovou tanečnici. Každou si pamatoval zatraceně dobře. Včetně plné penetrace nástavcem, kterou absolvoval těsně před navlečením do kostýmku, který měl stále na sobě. Nakonec se dostal na poslední stranu a tam ho našel. Svůj vlastní podpis!!!! Když zvedal pohled na La Marquesu jeho oči zaplnili slzy. „Jakou další zvrácenou hru to na mně hrajete. Nikdy jsem nepodepisoval nic, nic podobného této… této VĚCI.!!!!“ řekl, přičemž hlas se mu na konci zlomil. „Pane Bože, nikdy jsem tenhle dokument neviděl!!!!“

Nutkání dát si malý doušek Jameson´s bylo obrovské, Mary O´Hurley ho zatím zvládala, ale s velikými potížemi. Pamatovala si ještě, s jakými problémy se dostávala z alkoholizmu v období, kdy odcházela ze svého zaměstnání v Bostonu. V developerské společnosti tam zastávala relativně vysokou pozici a obrovské dávky stresu, která přinášel, nebyla v tom období schopna zvládat. Věděla, že slabost dělá člověka zranitelným a ona se už nikdy zranitelnou stát nechtěla.

Dívala se na hodinky snad už po tisící krát, když se vnější dveře business centra otevřely. Naštěstí se Mary tím směrem podívala, I když jen v poslední chvíli, v které *ho * ještě mohla spatřit. Na chvíli se zastavil, podíval se kolem sebe a pak zahnul rychlím krokem směrem od místa, kde Mary parkovala. Přesně tak, jak to očekávala. Parkovala tak, aby měla v každé chvíli otevřenou cestu všemi směry a při tom jí neměl možnost spatřit.

Dnes to však bylo zcela jiná situace. Čekali jí méně příjemné chvíle a Mary si to plně uvědomovala. A pokud byly informace, které dostala správné, bude muset být I mnohem více opatrná…

*Přesně podle informací, které jsem dostala od svého vyšetřovatele * pomyslela si * používá taktiky, které učí na anti-teroristických kurzech. Ale proč? Jenom díky tomu, co jsem mu udělala? Ale to bylo přece před šesti měsíci!* Mary si velice přála, aby to, co jí o něm řekl její vyšetřovatel bylo přehnané, že objekt nedělá to, o čem vyšetřovatel mluvil.

Chuť na alkohol se vrátila a opět jí velice rychle zahnala. Mimochodem, chyby jsou stejně špatné, jako slabosti…

 ***

Napětí povolilo a Edward vkročil do bytu zkontrolovat malé pasce pro případné neželané návštěvníky, které mu měly odhalit jejich přítomnost. Pravidelně před odchodem je nastavoval a pravidelně po příchodu je se zvýšeným tepem kontroloval.

Nejednou se ptal sám sebe, zda-li by nebylo rozumnější opustit tohle město, najíst si novou práci na druhé straně státu a zjednodušit si život. Možná… Ale ne zcela určitě… Zněla jeho odpověď. Mimo toho, utíkat před problémy by bylo stejně špatné jako s nimi žít. Nemohl si připustit, že se vzdá a nechá toho, kdo ho nechal unést vyhrát.

Otázka mu právě odeznívala v hlavě, když mu najednou padla do oka posunutá pasce a srdce mu v stejný moment téměř vyskočilo z hrudě. Ledové mrazení se mu svezlo po zádech, zatím co se vrátil ke kabátu, z kterého kapsy vytáhl revolver malého kalibru. Nosil ho při sebe bez přestávky od okamihu, kdy se vrátil do civilního života. Opřel se o stěnu při dveřích a cítil, jak mu jde srdce vyskočit z hrudě ven. * Ne znovu! Jen ne znovu. *

Zda-li jí revolver překvapil anebo ne se ve výrazu její tváře neprojevilo. „Jsem tady sama Edward, chci si jen promluvit. Nejsem ozbrojena a tudíž nemáš důvod mít ze mně strach. Přísahám,“ řekla příjemným, ale silným hlasem, který by rozpoznal kdekoliv a kdykoliv do konce svého života.

„Máme tuším společný cíl. Hledáme odpovědi na stejné otázky…“ odpověděla. „Ten revolver můžeš opravdu odložit Edward. Jsem tady sama a neozbrojena. Když skončíme, ty tady zůstaneš a já dobrovolně odejdu. Nic se nikomu nestane dokud s tou zbraní neuděláš něco pošetilého. Udělej proto prosím laskavost jak mně tak I sobě a odlož ji prosím.“

„Udělala jsem Ti mnoho špatných věcí, ale nikdy jsem Ti Edward nelhala, na to bys neměl zapomínat,“ řekla měkkým hlasem.

„Mezi námi nebyla žádná smlouva, dohoda ani nic jiného, co by se na to podobala,“ odpověděl jí podrážděně, „řekl jsem ti to už před šesti měsíci!!!“

„Víš, je tu ještě jedna věc, která mně zajímá,“ začala tiše. „Opečovávané a dobře uležené zůstalo všechno to, co Ti zůstalo z pobytu na mém ostrově. Dokonce jsem našla I lístek na klopě šat, v kterých si došel domů. Proč?“

„Nebylo to poprvé,“ pokrčila rameny a pokračovala: „Poprvé to bylo před tím, jako jsme tě vzaly pod patronát s mými děvčaty.“

„Aby jsem si ověřila, že Smlouva byla opravdu podepsána… hm… submisivním mužem. Je to asi něco, čemu jen těžko uvěříš, ale kladu obrovský důraz na to, aby všechno to, co dělám s mými klienty, bylo opravdu konsensuální. Že nic nedělám proti jejich vůli. Potřebovala jsem si ověřit, že jsi opravdu nováčkem, který sní být dokonale seznámen a ponořen do BDSM života. Proto jsem si Tě několikrát ověřila. Tady v tvém bytě a na dalších místech různými metodami. V smyslu těchto prověrek jsem s mými kolegy našla spoustu důkazů, které Smlouvu potvrdili. Jen v Tvém bytě jsem našla spoustu literatury, bookmarků v tvém počítači, které potvrzovali každou část naší Smlouvy,“ řekla klidně. „Žádný z těchto materiálů už však v bytě nemáš. Jediný důkaz, že máš spojení s osobou, kterou jsem prověřovala před půl rokem jsou šaty a další vybavení, které jsi si přinesl ode mně. Proč?“

„To není důkaz Edward,“ opravila ho Marquesa. „Určitě ne na soudě relevantní důkaz. Šaty a ostatním vybavení nedokazuje nic. Nikdo nemůže dokázat, že mají něco společného se mnou anebo s aktivitami, které provádím.“

„Vím to,“ zamumlal tiše. „Sakra já vím, že nemůžu nikomu nic dokázat. Ale za posledních šest měsíců se…“ jeho hlas se zlomil pod tíhou emocí a oči mu zvlhly. Jen stěží hledal kontrolu nad sebou. „…za posledních šest měsíců se pravidelně budím zpocen, se zimnicí a I proto vím, že potřebuji mít důkaz I pro sebe, že to všechno nebyla jen noční můra.“ Opětovně se zastavil a hledal rovnováhu. „Důkaz, že jsem byl dokonale při smyslech!!!“ Poslední slova přednesl téměř křikem.

„Kdykoliv Ti můžu Edward potvrdit, že to nebyl sen ani noční můra a že Tvé smysli jsou úplně v pořádku. Nepochybuj proto prosím o své příčetnosti a duševním zdraví…“ řekla už dokonale mateřinským hlasem.

„Ty tomu stále nerozumíš??!! Jak jsem nemohl pochybovat??! Neměl jsem možnost ani jen si potvrdit, zda-li je pravda, že jsem zmizel na ty proklatý dva týdny. Všichni věděli, že jsem na dovolence. Všichni si mysleli, že kampuji vysoko v horách. Existují důkazy, že jsem tam byl. Muž, který vyhovuje mému opisu tam přivezl mé auto, zaregistroval se u strážců parku, odešel do lesů na dvanáct dní přesně jak jsem to plánoval. A vrátil se přesně v době, kdy jsem to chtěl I já!!!“ Edward už téměř křičel…

„I přes to, že šíleně potřebovala prachy aby zaplatila dluhy za studium. Mimochodem, dovolím si říct, že šlo o ukázku mimořádné etiky v této oblasti,“ řekla Marquesa s úctou v hlase.

To, co Mary viděla v jeho tváři jí stačilo. Edward byl emocionálně a psychicky dokonale na dně. Napětí a stres z posledních šesti měsíců ho porazily jakkoliv proti tomu bojoval.

„Dokonale nedobrovolným!!!“ řekl sice tiše, ale s nediskutovatelnou platností. „Dokonce jsem si do poslední chvíle, dokud si za mnou na závěr nepřišla, respektive dokud jsem se nepřebral v mé kanceláří, že všechno je součástí začátku mého nového „života“. Hm, života, mého konce jako otrok, otrokyní. Byla to pro mně noční můra, ale reálná noční můra.“

Marquesa to věděla. Viděla pravdu v jeho očích, v jeho tváři a to jí opět dostalo na pokraj projevu emocí. Opět musela zavřít oči, aby zvládla náhlý záchvat smutku, lítosti a zlosti. Opřela se hlavou o křeslo a mezi zuby přecedila. „Do čerta!!!! Kurva!!!!“ Pak zvedla hlavu a opět se vyrovnána podívala na Edwarda Davise. „Věřím Ti!!!“

„Supr!!!“ řekl Edward s potěšením, ale také se sarkasmem v hlasu. „Nedovedeš si představit, jak mně Tvá důvěra potěšila.“

Začala sbírat své věci do kabelky a chystala se na odchod. Najednou před sebou opět zaregistrovala hlaveň revolveru. „Kam jdeš?“

Podívala se na něj chladným pohledem. „Musím zařídit spoustu věcí!!!“ odpověděla. „A jak si řekl I sám, nemůžeš mi nic dokázat. A jediná věc, co můžeš udělat je použít zbraň. Nemůžu Tě zastavit, pokud mně chceš zabít, ale věř mi, že budu umírat se strašným pocitem v srdci, že jak já jsem začala s likvidací Tvého života, tak ho mou smrtí I končím. Skončíš Edwarde a za to Ti to nestojí. Ne já jsem tím správním viníkem.“

„Někdo mně zneužil na to, abych Ti ublížila.“ řekla. „Unesla jsem tě, zneužila, znásilnila. Pokud bys to chtěl, plánoval, očekával, jinak řečeno bys tam byl dobrovolně, měl bys kdykoliv možnost zastavit mně. Stopku bys měl kdykoliv k dispozici a její vyslovení by se jakákoliv scéna v kterékoliv chvíli zastavila. Nic, co by se mezi námi stalo, by nenarušilo náš vztah. Můj vlastní Etický kodex, má bible mě dostatečně chrání. A přes teď musím zkonstatovat, že věřím… že VÍM, žes nic jsi z toho prožít nechtěl. Nevím, jak budu dál žít s touto ránou na mé minulosti. S tím, co jsem Ti udělala, ale na druhou stranu vím, že prvním krokem bude zabezpečit, aby ten, kdo Ti to udělal, a kdo to udělal mně už nikdy v životě nebude mít šanci ani chuť udělat to znovu.“ Na závěr už zněl její hlas zlověstně.

Opět se pobrala směrem k dveřím, ale Edward ji opět zastavil. „Jak to chceš udělat?“ zeptal se s naléhavostí v hlasu.

„Nepotřebuji, aby o mně kdokoliv pečoval.“ prudce zareagoval Edward. „Jen chci znát pravdu. Všechno, co objevíš. Myslím, že je to fér. Bez ohledu na to, jak naštvaná a podvedená se cítíš, já jsem trpěl neporovnatelně víc a to nejen na Tvém ostrově, ale dalších šest měsíců po odchodu. Mám právo znát, kdo to udělal a především PROČ to udělal!!!“

Mary se na něj podívala pohledem, v kterém bylo hondě tvrdosti, ale také nejistoty. Uvědomila si, že za poslední půl hodiny se dostala několikrát do stavů, které neznala už spoustu let. „Budu o tom… Budu o tom přemýšlet…“

„Mary.“ Opravila ho najednou. „Jmenuji se Mary. Jednou Ti možná řeknu všechno kolem mého jména a minulost. Podívej se Edward. Nejsem si jista, že je to ten nejlepší nápad. Rozumím tvé motivaci, ale nejsem si jista, že dokážeš pochopit I mojí. Zkusme se na to vyspat. Můžeme se sejít zítra na obědě ještě jednou to prodiskutovat.“

Edward bez slova přikývl a přešel k vstupním dveřím do bytu. Stál tam ještě několik minut potom, jako opustila jeho byt. Myslel na to, zda-li Marquesa opravdu na oběd přijede a zda-li bude on schopen s ní mluvit a spolupracovat…

Edward byl ztuhlý. Povzdechl si a pravou rukou si začal masírovat levé zápěstí. Mimo jiného I proto, aby se opět a opět nedíval na hodinky. Schůzka, na které už dlouhý čas seděl běžela neuvěřitelně pomalu.

„Ed? Potřebujeme, abys se I se svým týmem zapojili do práce…“ ozval se rázný ženský hlas. „Mluvíme o tom už dvě hodiny. Ztratili jsme už dost času. Musíme se už do toho pustit.“

Helen Martin byla formálně jeho partnerem ve firmě. Vedla oddělení péče o zákazníky a s Edem, který byl na její úrovni a vedl kreativní tým, spolupracovala na denní bázi. Bývalá modelka, která se dopracovala na špici druhé kategorie, ale nikdy nedosáhla na špici. V době svých studií proto musela vzít I další zaměstnání aby si zabezpečila živobytí a úhrady školních poplatků. Po skončení se zaměstnala v reklamní agentuře, v které se postupně vypracovala až na pozici lídra klíčového týmu péče o zákazníky.

Ed věděl, že je fakt dobrá ve svém oboru. Její základní zodpovědností bylo prezentovat klientům koncepty kampaní, které připravil Ed se svým týmem. Nadstandardní péče o vlastní tělo a výzor patřila k její image. I když, jak nad tým Ed promýšlel, poslední změna jejího účesu z dlouhých blond vlasů na kratší-po ramena jí spíše uškodilo jako pomohlo. Ale I přes tuto změnu si uchovala svůj image atraktivní mladé profesionálky-managerky.

Opět se musel přinutit vrátit se zpátky do rozhovoru, který probíhal v jeho kanceláři. Za stolem seděli I jeho dva klíčoví asistentni, Ken Aljerson a Delores (Didi) Conners společně se zástupcem Helen, Derrickem Tolivarem. Povzbudivě se pousmál na své kolegy, ale dobře věděl, že s výsledkem meetingu jsou stejně znepokojeni jako Helen. * Přestaň myslet na věci, které nemají s tématem schůzky nic společného brácho. * káravě se opět podíval na své myšlenky.

„Hele, Ede,“ ozval se Derrick. „Jediná myšlenka, kterou jsme tady slyšeli byla najmout obstarožního Millera, který už snad ani nedokáže kontrolovat své pohyby. Na trhu je přece tolik nových tváří jako Je Brandi Chastian a její manželka Mimi, anebo Kari Webb a Annika Sorenstam, kteří dostaneme kdykoliv do kampaně tak, jak je chceme mít. Spolupracovat s Tebou začíná být dokonale neproduktivní!!!“

„Derricku, to by snad stačilo!“, vzplanul Ed. „Se starým Millerem to byl jen vtip a ty to víš. Skočili jste k nám do kanceláře v 8:30. Snad si neočekával, že vymyslíme koncept kampaně, který dostane všechny možná kreativní ocenění do… …kolik je teď? Do 11:30!!!. Dvě třetiny času jsme zabili na tomhle meetingy a jelikož jsme nebyli produktivní, budeme muset najít jinou formu „spolupráce.“ Ed cíleně zdůraznil poslední slovo, aby se Helen s Derrickem zbavil.

„Dobře víš, že to je přesně způsob, jak dnešní business funguje Ede,“ odpověděl Derrick tónem, který nesl známky urazení. „Nikdy není dostatek času na velké věci a tohle je klient, který nese obrovský potenciál, není tak Helen?“ Když Helen přikývla, Derrick se vítězoslavně otočil zpátky na Eda. „Tohle je klient, který může přinést miliony dolarů na médiích a dalších podpůrných kampaní. Měli by jste už konečně začít pracovat a přinést sakra dobrý návrh. Sorry za to, že je to pod takovým tlakem, ale vaší povinností je udělat to tak, aby jsme o pár dní mohli otevřít láhev šampaňského!!!“

„Derricku, díky za připomenutí důležitosti klienta. Co kdybyste jste se zaměřili na realizaci a ne donekonečna opakovali už vyřčené?“ odpověděl Ed unaveně a v duchu myslel na to, kdy to nevydrží a oba je vyhodí ven. Nebylo v jeho zájmu naznačovat Derrickovi rozdíl v jejích postavení ve firmě, ale v tomto momentě to měl sto chutí udělat. A bylo by to poprvé v životě.

„Ed, jsi kreativec. Tak se na to nedívej očima businessu. To je naším úkolem. Dívej se na to jako na další příležitost, abys ukázal, jak ÚŽASNÝM členem týmu jsi…“ řekl Derrick…

Derrick ještě chtěl něco říct na svou obranu: „Ně, počkej, počkej, tohle…“ ale Helen ho už nenechala: „Uklidni se Derricku…“

„Ne Derricku, Ed má pravdu. Pokud nebudeme spolupracovat, nikam se nedostaneme…“ řekla Helen usilujíc se hrát roli mírotvorce I když si na závěr neodpustila poznámku: „Ale Derrick má pravdu také Ede. Nemáme téměř vůbec žádny čas, pokud se dívám na potenciální komplikovanost celé kampaně. Ještě před meetingem jsme mluvili o Andrushke, která je největší pop-star od příchodu Britney na scénu. Její zájem o parfém je opravdu veliký, ale jako všichni víme, může nám jí někdo velice rychle ukrást. Proto musíme jednat opravdu pekelně rychle. A za její manažerem přece nemůžeme přijet s něčím, co tady už bylo!!!“

„Wao,“ povzdechla Didi. „Je mi líto Ed, ale nedokážu se soustředit v takové atmosféře…“

„Nepřehánějme! Teď bych vám doporučil jít na oběd a alespoň hodinu nemyslet na práci. Potkáme se opět v mé kanceláři, řekněme tak v půl druhé a s chladnými hlavami se opět podíváme na tuto malou výzvu. OK?“ zklidnil situaci Edward.

„Malou výzvu? Vždyť mluvíme o milionech dolarů Ede,“ zareagoval Ken. „Pokud s tím nepohneme tak nás usmaží!!!“

Edward dělal vše proto, aby udržel napětí pod kontrolou když kráčel směrem k hotelu. Nejdůležitější bylo aby tak alespoň vypadal. Dokonce zašel až tak daleko, že speciální péči věnoval svému zevnějšku. Každý detail měl co nejvíce zvýraznit jeho mužské pohlaví. Tmavomodrý elegantní oblek, bílá košile a kravaty s decentním vzorem s něj dělaly dokonalého mladého manažera v Spojených státech přezývaného jako YUPIE. V minulosti volil oblečení bez rozmyšlení. Ale to bylo období, které mu už nic neříkalo…

Zevnějšek Marquesi představoval ženský ekvivalent jeho co pro sebe zkonstatoval se zkřivenou tváří. Bylo by těžké najít lepší barevnou kombinaci a zladění dvou osob. Mimo faktu, že ona měla sukni a on nohavice tak jediným rozdílem byla jeho kravata – ona měla kolem krku několik zlatých náhrdelníku – on zlatou jehlici. Po jeho příchodu se postavila a podala mu ruku. „Mr. Davis,“ pozdravila ho tichým, profesionálním hlasem s jemným úsměvem na rtech.

„Marquesa,“ odpověděl. „Myslím, že bych se cítil mnohem lépe a snad by I náš rozhovor byl neformálnější, kdybyste mni říkala Ed anebo Edward.“

S povzdechem Mary přikývla opět. „Vím to Edward. V podstatě je to jediná věc, proč teď tady s Tebou sedím. Mým jediným cílem je najít cestu, jak napravit důsledky toho, hm, debaklu.“

„Edward,“ řekla s jemnou výčitkou v hlase. „Tvůj pobyt u mně a … ehm… péče, kterou jsme Ti věnovaly nebyly levnou záležitostí. Měl si plnou pozornost typu 24/7. Nedaly jsme Ti více prostoru pro oddech jako 6 hodin denně a k tomu ještě ne více jako dvě hodiny bez přerušení. Byl jsi pod neustálým dozorem minimálně jedné Dominy a to I ve spánku. Jak už jsme řekla, není to levná záležitost a já jsem ve svém oboru ta nejlepší! Mé ceny jsou I proto příslušně vysoké ke službám, které poskytuji.“

„Edward?“ řekla s varováním v hlase. Jeho tón se jí nelíbil. „Nepochybuj o mých dovednostech a etice. Poskytuji hodnoty výměnou za hodnoty a ti, kteří u mně byli kratší anebo delší čas, nikdy neodcházeli nespokojeni. Až jsi přišel Ty. Tvůj případ je odlišný v mnoha oblastech.“

„Ano Paní,“ odpověděl s úsměvem.

„Nikdy jsem nebyl aktivním členem,“ opravil jí. „Jenom jsem navštěvoval srazy. Jenom jedna z nich byla akční a já jsem tam byl vzrušeným voyerem. Snad jenom jednou jsem přinesl jedné s Domin pohár s vínem.“

Mary pokrčila rameny a řekla: „Jde o standardní požadavku. Je to klasická fantazie submisivních jedinců, s kterou se potkávám téměř na každém rohu.“

„To máš pravdu, to se nám v minulost mohlo stát,“ řekla. Její hlas byl v té fázi docela chladný. Pak opět povolilo napětí a pokračovala nevšímajíc si přestávku, kterou udělala. „Od té zkušenosti s Tebou jsme zcela změnili pravidla. Pokud někoho unášíme, musí přijít na konkrétní místo, dá konkrétní signál a potvrdit nám sám, že všechno k čemu se zavázal je dílem jeho svobodné vůle. Sice to ochuzuje spontánnost a otupuje hrany celé scény, ale na druhé straně je to preventivní krok, aby se mi už nikdy nestalo to, že unesu nevinnou oběť.“

„To vypadá jako mnohem bezpečnější cesta Tvého businessu Mary,“ řekl Edward s důrazem nato, aby řekl alespoň NĚCO.

„Sám víš, že když se něco stane, projevy lítosti jsou už jen bezcennými emocemi. Je mi však opravdu líto, co se stalo Tobě. Že jsem Tě zneužila způsobem, kterému k tomu došlo.“

„Díky,“ řekl Edward a odmlčel se. „Já jenom MUSÍM vědět PROČ se to stalo.“ Vykřikl najednou.

Na tváři Mary se objevilo podrážděni. „K čertu Edward, mysli hlavou a ne emocemi! Co chceš dělat?! Co jsi schopen udělat?! Jaké máš prostředky?! V pořádku, včera jsem viděla, že jsi absolvoval několik kurzů a že jsou pro Tvou bezpečnost přínosem. Ale nemáš přece ani prostředky ani zkušenosti abys vedl vyšetřování anebo dělal cokoliv jiného v této souvislosti. Ty mám já. To já mám přístup k profesionálům. Nepotřebuji Tě, dokonce vím, že budeš v tomhle případě překážet!!!“

Edward se rozhodl změnit téma rozhovoru: „Co uděláš té osobě, když dokončíš vyšetřování?“

„Odstavím ho na čas, postavím do kouta a na konec přinutím k tomu, aby už nikdy nic podobného neudělal.“ odpověděla Mary s náznakem zuřivosti v hlase. Když viděla, že Edward zareagoval jenom zvednutím obočí dodala: „Nemyslím, že je v Tvém zájmu dovědět se o tom více.“

„Hm, řekl jsi něco velice podstatního Edward,“ řekla tiše, spíše pro sebe Mary. „Řekni mi tedy. Byl bys schopen dělat věci, které Ti řeknu. Chovat se podle mích pokynů? Nemůžeme se v tomto případě křížit, dělat věci, které nemusí být vždy v souladu s částkovými cíly. Vystavíme se tak nebezpečí, že spíš nebo později dospějeme k střetu. Anebo ještě horší, že on anebo ona nás odhalí a buď to zaleze pod zem a nikdy ho anebo jí nenajdeme anebo to zneužije proti nám.“

Edward se zkřivenou tváří odpověděl: „Domnívám se, že jsem už jednou ukázala, že jsem schopen stoprocentně plnit Tvé příkazy.“

„Ano,“ odpověděl Edward chladně. „Budu toho schopen a budu to dělat, dokud bude má poslušnost sloužit k nalezení…anebo lépe řečeno k mému osobnímu prospěchu, který v této souvislost znamená nalezení odpovědí.“

„Jaký je v tom rozdíl?“ zeptala se Mary bez tónu v hlase. „A nezapomínej, že to může být I ona…“

Mary si několikrát Edwarda proměřila pohledem, pak pokrčila rameny a prohlásila. „V pořádku. Měly by jsme teď mluvit o tom, co uděláme jako prvé. Zítra v devět přijedu k tobě do bytu. Očekávám, že mi dveře otevře Edie.“

„Mám na to více důvodů,“ povzdechla si potom, jako vrátila kabelku pod stůl a opět si sedla na své místo. „Už když si byl u mně na ostrově jsem věděla, že jsi jeden z nejčestnějších osob z nejlepším srdcem pod sluncem Edward. Není to levné klišé. Budeš se cítit obrovsky vinen potom, co se vykonají věci, které se vykonat musí.“, řekla mateřinským hlasem a pomalu přemístil svou ruku na jeho. „Bude to výhodné pro nás oba když se ode mně a mích aktivit co nejvíce vzdálíš. Kdybys však trval na svém, tahle cesta je nebezpečná a já Tě proto potřebuji mít při sobě, abych věděla co děláš a jak to děláš. Je to pro Tvou osobní bezpečnost.“

Ed udržel její upřený pohled a přitom vnímal každé její slovo, každý její pohled. Naneštěstí neodpověděl a poskytl jí příležitost obrátit její vlastní slova proti němu: „Takže???“ zeptala se a pozvedla levé obočí na znak očekávaní.

Vzdechl si. „Já… Já nejsem rozhodnutý…“ připustil. „Musím o tom přemýšlet a potřebuji více času. Byl jsem… věřil jsem Ti až dokud si opět neotevřela, dokud si opět nevyslovila jméno Edie…. Teď opět nevím. Vůbec nevím.“

Mary se chystala odpovědět když jí přerušil další hlas. „Edward? Jste to Vy?“

„Paní Johnsnová,“ řekl s obrovským překvapením v hlase. Mary si novou osobu detailně prohlídla a při tom nevěděla proč, ale byla s ní spokojena. Mimo jiných věcí byla nadprůměrně vysoká, přičemž to nedělaly jenom šesticentimetrové podpatky její lodiček.

* Rudovláska s fialovými očima * pomyslela si… * a se zájmem o Edwarda.*

„Mary,“ řekl Edward. „Tohle je Veronica Johnsnová, Paní Johnsnová, tohle je má známá, ummmm…“

„Z jihu,“ odpověděla Mary krátce a sedla si zpátky.

Mary pozvedla obočí ještě víš a odpověděla: „Jo, chvíli se zdržím. Děláme s Edwardem na speciálním projektu…“

Edward s Mary v tichosti sledovali odchod Veroniky. „Zajímavá žena,“ prohodila nakonec Mary.

„Opravdu?“ prohodila Mary * Právě se zapsala na seznam potenciálně podezřelých. A z mého pohledu není její zájem o Mr. Davise jenom profesionální. Mimořádně zajímavá žena…*

„Tak se do toho pustíme,“ začal Ed když se všichni pohodlně usadili. „Kdo je primární cílovou skupinou?“

„Holky,“ začal Ken. „Mladé holky, které se chtějí přiblížit image Andruhsky.“

„Kluci, kteří kupují dárky pro tyhle holky,“ doplnila Didi.

„Dobře, takže s kým to vlastně máme dočinění. Holky mezi 12 a 22 a kluci, kteří jsou už dostatečně vyspělí, aby ukazovali dobrou stránku jejich osobnosti.“ shrnul do Ed.

„Jasné věci nech aby prezentoval Derrick, v tom je odborníkem,“ odpověděla Didi. „Na druhé straně musím souhlasit. Chtějí vonět…“

„Proč?“ zeptal se Ed.

„Ne, ptáme se, proč dáváš na první místo fakt, že holky chtějí hezky vonět a až na druhé, že chtějí zaujmout kluky?“ doplnil svou otázku Ed. „Používáš parfémy Didi?“

Hezká štíhlá bruneta se na chvíli zamyslela. „Hm, používám je, používám je kvůli sobě. Především kvůli sobě a kvůli pocitům, které u mně vyvolávají.“

„Ano prdelko, chci tě mít v posteli!!!“ odbila ho Didi.

„Dá se teda říct, že jde o součást tvé ženské osobnosti Didi? Součást tvé atraktivity?“ skočil Ed do začínající hádky.

„Andrushka je hezká mladá žena s vlivem na široké masy. A je přitom nadstandardně inteligentní. Dá se tenhle image použít namísto standardní prezentace obyčejné pop star? Myslím, že by bylo originální, kdyby jsme začali přesvědčovat, že jsme schopni udělat s mladých teenagerů dospělé a z dospělých smyslné osobnosti,“ řekl Ed.

„To se ale můžeme dostat do konfliktu se stávajícím image Andrushky,“ zapochyboval Ken. „Nepůsobí na mně jako ta nejdospělejší osobnost na současné pop scéně.“

„Takže souhlasíme s tím, že pustit se do standardních konceptů přes image pop star nikam nevede?“ zeptal se Ed a podíval se na souhlasní přikyvování členů jeho týmu. „Supr. Ken, chci, abys pracoval na negativní komunikaci. To znamená zkus nastínit potenciální kampaň, znázornit Andrushku jako pop star a dokumentovat nebezpečí pro ní a pro parfém. Chci, aby bylo z konceptu jasné, že tahle cesta je slepá. Rovněž očekávám rozpočet, který zkoordinuješ z Didi a byl bych rád, kdyby byl tvůj vyšší. Didi? Ty prosím tě rozpracuj koncept JSEM HRDÁ NA TO, ŽE JSME ŽENA. Zamysli si nad několika obrázky a texty k nim. S Andrushkou v nich počítej, ale představ jí jako sebevědomou, silnou a dospělou ženu v různých situacích.“

„Těším se na to,“ odpověděla namotivována Didi. „Její manažera budeme muset přesvědčit, ale zvládneme to.“

Ken už stál…„Jsou tři odpoledne. Myslím, že základní koncept budu mít připravený v pět. Na detaily potřebuji několik dní.“

Didi se usmála. „To, co bude hotové ti v pět ukážu také. Potřebuji ty idei trochu strávit…“

Edward opětoval úsměv. „Supr. Takže do práce. Já jedu informovat Veronicu, jako postupujeme. Když s tím bude mít problém, dám vám vědět obratem. Když o mně nebudete slyšet do pěti, jedeme podle plánu.“

Sbalil si proto notebook a zamířil do rohové kanceláře Veroniky Jonsnové. Její dveře byly otevřený, ale I přes to zaklepal na zárubni. „Pojď dál Ede,“ přivítala ho s úsměvem. „Zavři prosím Tě za sebou a udělej si u mně pohodlí.“

Usedl si do křesla oproti její stolu a počkal, kdy si usedne I ona. „Helen s Derrickem byli tady hned po obědě. Řekli mi, že mají obavy s kampaní Andrushka a s tím, jak se to vyvíjí.“

„Rozumím,“ odpověděla Veronika, ale něco v její hlase nebylo v pořádku. „Chceš o tom mluvit Ede teď?“

„Kamarádka,“ odpověděl Ed opatrně.

Veroniky si vzdechla. „Dobře, budu upřímná. Nechci tady hrát nějaké hry. Ještě přec tím, než si odešel na dovolenou jsem u Tebe zaregistrovala chování, které vykazovalo znaky submisivity. Sexuální submisivity. Vím, že mi rozumíš, v jakém smyslu to je. Nebylo to nic takového, co by ovlivnilo Tvou práci, co by bylo pro ostatní speciální, ale zkušený pozorovatel, který ví, o co jde to musel zaregistrovat. Pak si odešel na dovolenou a vrátil si se emocionálně dokonale uzavřený I ve věcech, v kterých si do té doby nebyl. Mimo toho se intenzivně věnuješ pozorování lidí v míře, která není přirozená. Přestal si lidem důvěřovat. Důsledkem toho je, že Té soustředění kleslo. A v neposlední řadě je tady několik projevů, které nekontroluješ…

Pohled Veroniky mu odpověděl ještě dříve, než otevřela ústa. „Trvalo Ti několik týdnů, dokud si se vrátil k standardní chůzi. Namísto našlapováni na paty jsi šlapa nejprve na prsty. Mimo toho, když Ti někdo podal ruku, ty jsi je nepotřásla. Muži to tak dělají… Tys ji podal volnou v zápěstí…Několik těchto zkušeností z Tebou, vedle ztráty zájmu o jakýkoliv společenský život pro mně znamenalo… jak bych to řekla… že jsi na své dovolené musel zažít něco hodně špatného…“

Veronika se postavila, pomalým krokem se přemístila k ztuhlému Edwardovi a položila mu ruku na rameno. „Zneužila Tě Ede?“

„Nesnaž se obviňovat sám sebe,“ zvýšila najednou hlas a v její očích se objevili plamínky. „Byl jsi nováčkem, vím žes ním byl a proto se nesmíš obviňovat za to, cos neudělal anebo o čem jsi nemohl vědět!!!“

Veronice se před odpovědí pečlivě zamyslela. „V pořádku Ede, ale buď si vědom následujícího. Vůbec se mi nelíbí, co se Ti stalo a změny, které vidím na Tobě jsou strašlivé a já je nemůžu akceptovat. Udělám pro Tebe všechno co budu moct, ale v první řadě musíš začít od sebe. Prvním krokem je, abys přestal skrývat to, co skrýváš jak před sebou, tak I před světem.“

Ed se v rychlosti postavil a na před odchodem řekl: „Dám Vám vědět jakmile to bude možné,“ a rychlím krokem opustil místnost.

„Barbaro?“ zeptala se nejdřív, když se na druhé straně ozval ženský hlas. „Ahojky, tady je Veronica Johnson. Potřebovala bych pár informací, informací o možné sestře. Představila se mi jako Mary O´Hurley. Takže ty I znáš? Výborně! Ona byla? Dělá? To je zajímavé. Co mi můžeš o ní říct. Potřebuji co nejvíce informací…“

V každém případě měla teď mnohem více informací, které jí posouvaly dále směrem k odpovědím jak jejích tak I Edwardových otázek. Bohužel byly tady dvě cesty, z kterých jen jedna mohla být ta správná. Uvědomovala si, že teď už její postup ovlivní nejen její život. Když zvolí tu správnou, získá významnou výhodu v celém procesu. Pokud ne…

Nastal čas pustit se opět do práce. Bez ohledu na cestu, kterou zvolí. Položila pohár na stůl a opět sáhla po telefonu…

Ed otevřel dveře svého bytu aby se podíval, kdo tak vytrvale zvonil. „Marque… Myslím Mary? Neočekával jsem Tě.“

Usmála se na něj. „Já vím, ale je tady pár nových věcí, které s Tebou potřebuji prodiskutovat.“

„Ale?“ přerušila ho Mary.

Ed si uvědomil, že stále stoji v středě dveří odstoupil. „Pojď dál.“

„Vstupuji svobodně, bez překážek s Tvým dovolením. To je poprvé viď?“ usmála se na něj a podala mu ruku.

„Můžu Ti něco nabídnout? Víno anebo něco silnějšího?“ nabídl jí Edward, zatím co jí vedl do malého obývacího pokoje svého bytu.

„Edward,“ vystřelila automaticky, „miluji nechávat se obsluhovat mužem.“ Pak se zarazila, když se Ed zastavil a ostře se na ní podíval. „Promiň, některé věci se mne vyletí bez toho, abych se zamyslela nad jejich významem. Promiň mi to.“

„Nech to být…“ řekl Ed možná až příliš ostře a pak se zarazil taky on. „Promiň. Rozumím tomu. Takže dáš si čaj?“

Otevřel dveře a zkamenělý zůstal stát a díval se na návštěvníka. „Veronica?!?!“

V zmatku odstoupil od dveří a pustil ji do bytu.

„Ah, Veronica, anebo mám Tě jmenovat Madam Verita?“ volala Mary z obývacího pokoje. „Přijela jsi, to je výborné.“

„Mary,“ odpověděla Veronica na pozdrav. „Díky za pozvání, ale jméno Verita jsem nepoužila od konce mých studií v Tulane.“

Eda vyslovení jeho jména opět přivedlo zpátky do reality. Zavřel dveře a podíval se na ženy ve svém bytě. „Nerozumím tomu Veronica. Neměl jsem čas prodiskutovat věci s Mary…“

Za chvíli už všichni pohodlně seděli a upíjeli s pařících se šálek. Aby odstranili počáteční nervozitu ze setkání neznámých, vedli spíš obecné rozhovory. Byla to nakonec Veronika, která zvedla téma na předmět, který byl dopředu dohodnutý.

Veronica chtěla něco říct, něco zásadního, ale pak se zastavila. „To přece nejde jen tak…“, řekla nakonec se zvědavostí v hlase.

„Byla bys překvapená.“ odpověděla Mary. „Barbara Ti určitě řekla, že provozuji velice exkluzivní služby pro klienty, který se chtějí dostat až na hranu. Vlastním malý ostrov v Karbiku, kde kontroluji takřka všechno včetně přístupu na ostrov. A taky případných odchodů. Když je klient v mé moci, vlastním ho a závisí jenom na mé vůli a předem dohodnutých podmínek, kdy se dostane z ostrova. V případě Edwarda mě někdo nechutným způsobem zmanipuloval, abych ho tam unesla a podrobila ho nejextrémnějším scénářům, jaké jsem dosud prováděla. Všechno to při tom bylo o forced feminisation.“

„Stále nevím Mary,“ vstoupil Ed do rozhovoru, „jak jsi si mohla myslet, že já patřím mezi tuto skupinu?!“

„Ty jsi se mně zeptala?!?! A kdy?!“ Totální zmatek byl lehce rozpoznatelný I na tváři Eda. „Myslíš, že bych se nepamatoval, kdybych se mně někdo cizí zeptal, zda-li jdu strávit dva týdny na tropickém ostrově jako otrokyně-děvka?!“

Mary se zasmála a natáhla se po kabelce. „Mám o tom dokonce I důkaz,“ a vytáhla malý diktafon a položila ho na stůl vedle podnosu s čajem. „Tohle ´interview´ bylo nahráno jedním z mých dobře prověřených přátel. Asi dva týdny před tím, než jsme Tě unesli v malém baru při Tvé práci,“ řekla Mary, zatlačila tlačítko Play a pohodlně se rozvalila v křesle.

„Je to, anebo může být I dost stresující zážitek. Ale já cítím, že potřebuji udělat něco, co bude na hraně. Popravdě řečeno…“ Edův hlas opět přerušil hlasitý mužský smích. „Očekávám, že tam bude více než jenom jeden vzrušující moment. Ale jsem připraven to zvládnout, otestovat sám sebe jestli tomu rozumíš…“

Mary se pak natáhla a vypnula diktafon. „Můj agent měl mikrofon pod kabátem,“ řekla. „Veroniko, tohle je jen jeden z důkazů, který náš přesvědčil, že Ed je opravdu ten, kdo si pobyt objednal.“

„Ah, GUMDROPS,“ vykřikl Edward. „Nic z toho nemělo z Tvým ostrovem ani vzdáleně nic společného!!!“

„Nemělo? Já v tom vidím právě potvrzení všeho. Byl to jeden z mích klíčových důkazů. Zkus mi to prosím Tě teď vysvětlit,“ zareagovala Veronica.

Veronice potřásla hlavou. „Můj bože. Teď začínám věřit jako Tobě, tak I Mary, která byla přesvědčena, že jsi připraven účastnit se extrémních scénářů na její ostrově. I pod dojmem dalších důkazů, které měla…“

Mary vytáhla veliký zakládač z kabelky a upřeně se zadívala na Eda. „Jsem dokonale šokována Tvou reakcí před chvílí Ede. Gumdrops?. Co to znamená?“

Ed zčervenal zatím co Veronica se na něj usmívala. „Náš Ed nenadává, nepoužívá špatná slova, Mary.“

Ed ztěžka polknul a pomalu začal vysvětlovat. „Měl jsem, hm, na škole jsme kluci mluvili, hm, používali I ´specifickou´ terminologii. Když jsem začal dělat v reklamě, zjistil jsem,“ Mary zachytila ostýchavý pohled v očích Veroniky, „že někteří lidé tuhle terminologii nemají rádi, především, a je to přirozené ve styku s klienty. Tak jsem se naučil používat jinou terminologii, která nikomu nevadí. Gumdrops je slovo, které pochází z angličtiny. Skrývají se za ním želatinové medvídky, určitě je znáte. Já ho používám namísto všech nadávek. Lidé si na to zvykli a nejsou překvapeni, když to řeknu. A nikomu to nevadí.“

Štíhlý muž se na ní překvapeně podíval. „Ne, nikdy Mary. Vím, že za pojmem stojí stejné věci a já je nesnáším. Nekoupil bych je ani mému malému synovci.“

Když Ed zaregistroval zvednuté obočí Veroniky vyskočil: „Bič byl otřesný a já vždy upadl, když jste mně nutili tancovat na těch lodičkách vysokých jako Eiffelova věž!“ těžko polknul. „Byl jsem pod strašlivým stresem a tlakem!“

„Je to opravdu zajímavé,“ řekla Mary o odmlčela se. Zdalo se, že dospěla k nějakému rozhodnutí. Obrátila se na Veroniku s otázkou: „Madam Verita, Ty, jako etická Domina, řekni mi něco. Co je prvá věc, kterou uděláš, když dostaneš do svých rukou materiál, který máš dovést pod extrémní fyzický a psychický stres? Když víš, že můžeš být tlačena až na hranu?“

Mary ukázala na Veroniku, jako učitelka představující třídě perfektní odpověď studenta. „Řekni mi, Edward, pamatuješ si první momenty na mém ostrově, když si se přebral z bezvědomí?“

Neznámý zvuk mu řekl, že se děje něco nového – ostrý zvuk tření kovu o kov. * Řetěz * ozvalo se jeho vědomí * něco táhlo řetěz nahoru, nejen řetěz, ale I mé ruce, v kterých narůstá napětí *. Edward cítil, jak pomalu a neúprosně narůstá bolest v rukou a váha jeho těla se čím dál tím více přenáší do zápěstí a palců na nohách. Pak zaregistroval, že podobný špalek musí být připevněný I ke kotníkům, protože stejný tlak narůstal I jeho nohách. V celé jejich délce. Tah se pomalu zastavil v momentě, kdy jakákoliv ochabnutost z jeho těla odešla, když každý sval zůstal násilím napnutý.

V zorném poli se objevily dvě ženy. „Kdo jste?“ zeptal se tiše. „Co to děláte?“ Ignorovaly jeho otázky a začaly mu kolem těla připevňovat něco, co až později rozpoznal jako pevně vyztužený korzet. Neznámé ženy bez slova připevnily všechny háčky před jeho tělem a začaly korzet zatahovat.

 ***

„Co se stalo pak?“ zeptala se Mary a podala otevřený zakladač Veronice.

Veronica rychle proběhla text očima a pak se její oči rozšířily: „Předem domluvené slovo výstrahy,“ četla nahlas, „gumdrops. Stopka – gummiworms.“ Pustila zakladač do klína a zírala na Eda. „Zlato, tys řekl žluté slovo, žlutou stopku, ´slovo výstrahy´ jakkoliv to nazveme ale bylo to slovo, které pro etické Dominy znamená hranu, ale, ale…“

„Nikdy nevěděl, že jde o žlutou stopku,“ dokončila za ní Mary. „Ale na druhé straně mě přesvědčil, že si byl celou tu dobu vědom, o co jde. Tenhle incident byla jen další léčka, která byla na mně nastavena!“

„Ed?“ zeptala se Veronica opět.

„Mimo toho,“ spěchal Ed aby potlačil třesení, které ho opět chytlo, „všechno v Black Rose je založeno na konsensuálních scénách, je tak? A všechny Stopky, které jsou v platnosti jsou voleny na dobrovolné bázi, je tak? A tohle byla dokonale nekonsensuální situace, takže co by mi přinesly pokusy hledat Stopky, když nic co jsem dělal, anebo co se mnou dělaly nebylo konsensuální?!?! A co se mně týká, byl jsem přesvědčen, že to věděla I druhá strana! Že to, co se mnou v tom období neznáme Dominy dělaly, dělaly s jiným cílem, jako uspokojit mé zaměření! Teď už vím, že to ze strany Mary tak nebylo, ale já jsem tomu věřil. V tom období jsem věděl, že když budu mluvit bez povolení, budu znovu a znovu trestán. Že budu trestán, když budu říkat slova, které Dámy neříkají! Bůh ví, jak jsem byl trestán, když jsem ´to ´ zkoušel. Ale více než pět krát jsem se k tomu neodvážil.“

„Představuješ pro nás příjem přece,“ odpověděla jakoby mimochodem, zatímco pohledem kontrolovala Edwardovo stažené tělo. „Štíhlé tělo je přece aktivum a ještě když mám možnost vylepšit jeho křivky dietou a cvičením – které tě čekají, jsi docela dobrým zbožím. Blond vlasy a zelené oči jsou neobyčejnou kombinací, která je na trhu žádaná. A ten nos, oh ten nos.“

„Vím o tobě všechno,“ prohlásila. „Znám obrovské množství mužů a žen, kteří zaplatí majetek za hezkého mužíčka jak si Ty. Lépe řečeno za tak hezkého, jak z tebe udělám, když s tebou skončím.“

Veronica se otočila na Mary s podívala se na ní s uznáním. „Dokonalé Sestro, naprosto dokonalé!“ projevila své nadšení I verbálně, ale pak se zasekla, když spatřila výraz zděšení a odporu v očích Eda. „Přirozeně,“ pokračovala už s výrazně menší dávkou entuziasmu, „chtělo to docela dost úsilí. I když je vždy snadnější dostat se do vědomí inteligentní osoby jako do blbce.“

„Edward od začátku vypadal jako člověk, který má silný vztah k role-play,“ uvedla Mary. „Projevoval mnohem větší úsilí k tomu, aby vypadal co neženštěji, jako bych očekávala.“

„A to mnoho lidí…“ souhlasila Veronica a pak se rychle vrátila k hlasu, který neprojevoval známky nadšení…“platí velké peníze, aby prožili alespoň část z toho, co on.“

„Veronica by nikdy…“ vyskočil Ed na obranu své šéfky.

„Souhlasím,“ přerušila ho Mary a obrátila se aby stála tváří v tvář Veronice. „Byla jsi příliš a především úpřimně zděšena když si slyšela jednotlivá odhalení co bylo v kontrastu s užívání si, když jsi si scény představovala ve své fantazii. Když jsi se pak vzpamatovala a uvědomila si, komu byly tyhle věci vykonány, tak jsi byla naštvaná, honě naštvaná.“ Pak se obrátila zpátky na Eda. „Takže teď můžu říct příteli, že máš v kanceláři velice silného a především opravdového spojence. Dovolím si rovněž říct, že v dalším postupu ve vyšetřování budeš spojence tohoto typu nadmíru potřebovat!“

Veronica přikývla se vší vážností a dokončila myšlenku: „Protože nejbližší a nejvíce podezřelý jsou naši kolegové v práci.“

„Gumdrops!“ řekl Ed smutně.

Veronica s Mary odešly z bytu Edwarda společně. Veronica řešila problém, co měla Mary na mysli, když řekla Edovi: „Ještě stále nemáme vyřešen problém naší spolupráce Ede. Čím déle to bude trvat, tím déle to bude pro nás riskantní.“ Veronica věděla, že to muší vyřešit co nejdříve.

„Ráda bys ho získala Sestro?“ zeptala se Mary přímo.

Veronica se na Mary podívala chladným pohledem, ale když zaregistrovala podporu v očích Mary přikývla. „Musím počkat, minimálně dokud neopustím společnost. Zaslouží si mé místo a já nemůžu riskovat obvinění z protežování.“

„Po dnešním rozhovoru?“ v hlasu Veroniky se opět objevil náznak hněvu. „Když jsme usoudili, že to mohl být a s největší pravděpodobností to byl někdo z firmy a když si odhalila mou minulost, Madam Veritu?“

Mary se mile usmála. „Jsi Sestrou. Je to vidět z toho jak mluvíš, podle toho jak myslíš a prezentuješ věci týkající se řemesla. Neexistuje, že jsi poslala muže, submisiva, kterého jsi si vybrala k někomu jinému na trénink. Je to Tvé právo ho trénovat, tvá zodpovědnost a tvá výsada.“

Veronica se zastavila a chvíli se na Mary dívala. Pak se začala smát. „Tys byla přece první, která měla Eda ve své moci. A neměla si žádný důvod vracet se k němu, kdyby lhala. Takže Ty jsi čistá také. Tohle zjištění je to nejlepší co mně dnes potkalo!!!“

Výtah se v tom momentě zastavil a Dámy vstoupily do lobby domu. „Teď to ještě nevím přesně,“ odpověděla Mary. „Mám několik nápadu, ale nejprve musím udělat pár kroků. Vezmu Ťě taxíkem?“

„Je to přesně tak, jak jsem to očekávala,“ začala Mary s temným podtónem v hlase. „V celé této kauze je Edward a jeho zapojení do ní opravdovým problémem. Dělala jsem co jsem mohla už při včerejším obědě, abych mu to vymluvila, ale v této souvislosti je až nadmíru tvrdohlavý… někoho mi připomíná…“ hlas Mary v sobě skrýval nespokojenost. „Je to opravdu problém a I proto o tom chci s Tebou mluvit. A pokud se Edward rozhodne jít na vlastní pěst, problém se stane téměř neřešitelným. Jedná příliš pod emocemi a ten, kdo mu to udělal jeho aktivity odhalí velice brzy. A nám to nadělá obávám se nenapravitelné škody.“

„Co to mění na věci Mary?“ zeptala se Veronica.

Veronica to pochopila a rychle zareagovala: „Mluvíš o možném násilí? Reálním násilí, kterého cílem bude Ed?!?!“

Na druhé straně bylo chvíli ticho. „Myslím, že Ed si už vytrpěl dost pod mým dohledem díky úsilí té kreatury Verito,“ odpověděla Mary bez výrazu v hlase. „Na druhé straně, ANO, další pokusy směrem k Edovi, anebo ke mně jsou reálné. Já jsem na to připravena, mám dostatečně silný a zkušený tým lidí, kteří se o mně postarají. Ale Ed neuvažuje v těchto souvislostech. Ed potřebuje znát odpověď na otázku proč to ta osoba udělala a chce se na to zeptat možná I v kavárně při neformálním posezení. Po včerejším setkání jsem o tom přesvědčena. Ale Ty víš Veroniko, že svět takhle nefunguje…“

„Musíš to zvládnout,“ řekla Mary pokojně. „Si poslední šance. Když mu řekneš o své minulosti prvá, bude to lepší, jako by se to dověděl sám. Jsem si mimo toho jistá, že náš protivník to v zájmu své bezpečnosti spíše anebo později zařídí.“

Zvonění telefonu Veroniky oznámilo přicházející hovor z firmy a přerušil tok její myšlenek. Zvedla sluchátko a ohlásila se: „Ano?“

„Odkažte mu, že na něj čekám,“ odpověděla a zavěsila. „A máme to tady,“ řekla si sama pro sebe těsně před tím, jako se na její tváři objevil profesionální manažerský úsměv.

 ***

Gestem usadila Eda do křesla a zeptala se: „Tak co máme?“

Veronike se konečně podařilo na chvíli se soustředit na práci a zamyslela se nad tím: „Ale já nemám dojem, že image Andrushky je s touto koncepcí ztotožněn.“

„Tak to tedy ne…“ odpověděla s výrazem, který naznačil, že Veronica se chytla.

„Oběd,“ zastavil se a překvapně se zeptal.

Musel se přinutit k tomu, aby zakryl svou nervozitu. Na Veroniku se možná I proto podíval nezvykle ostrým pohledem, který nekorespondoval s pokojným, tichým hlasem, kterým řekl: „Byl bych velice rád, kdyby to tak I zůstalo. Potřebuji přátele a především v této chvíli.“

 ***

„Zamkl bys prosím Tě Ede dveře?“ poprosila Veronica zatím co připravovala oběd na konferenční stolík. * To ti snad dodá jistotu zlatko * řekla si v duchu.

„Moc jsem toho nenaspal,“ připustil Ed když se natáhl přes stůl po nůž. „Bylo toho na mně docela dost. V hlavě se mi točilo množství nezodpovězených otázek.“

„Mimo jiného I tyto to byly,“ odpověděl Ed mírně.

* Přinejmenším vypadá smutně když si představuje, že I já můžu být do toho zapojena…* rozmýšlela. „Takže…“ pokračovala „k čemu si dospěl v tu bezsennou noc?“

„V souvislosti s Tebou?“ zeptal se Ed sedíc na talířem s naloženou zeleninou.

„Ten pojem neznám a neumím si za ním nic představit,“ odpověděl Ed a tónem hlasu jí dal najevo, že měl na mysli něco jiného.

„To je dobré,“ řekla překvapivě. „Alespoň tím dokazuješ, že jsi dostatečně otevřený na to, aby jsi připustil, že nevíš, co to znamená být Sestrou a nevodíš sebe a ani mně za nos tím, že tady budeš tvrdit, že jo… Možná se to nezdá, ale je to důležité.“

Veronica slyšela, slyšela ten odpor v hlase Eda, ale nechtěla to slyšet. Nechtěla to slyšet už jenom proto, aby mohli společně pokračovat v rozhovoru směrem, který potřebovali. „Opravdu si myslíš, že tím darebákem v celém příběhu je Mary? A že já jsem něčeho podobného schopna také?“

Ed se na ní chvíli díval a pak uhnul pohledem do okna, zatím co Veronica zůstala bez pohybu a pozorovala řeč jeho těla. „Ne,“ ozval se nakonec. „Nemyslím si to. V kontextu toho, že nemám ten dojem, že Mary je darebák, který to celé způsobil. Je jasné, že z celé situace měla chvíli radost, protože měla v rukou exkluzivního klienta, ale rovněž věřím, že je z toho v tomto momentu dostatečně smutná, zklamaná, naštvaná. Na druhé straně… I přes to, že rozumím I její motivům teď… nejsem si jist, že jsou v této chvíli stejné s mými cíly…“

„Zatraceně,“ špetla si mezi zuby a na její tváři pod červenou ofinou se objevil výraz vzteku v kombinaci se smutkem. „Ten prokletý Halloween!!!“

Pravidelné firemní Halloween Party se organizovaly v soukromí kanceláří. Mimo zábavy nesly I teambuildingové a tréninkové funkce. I přes to, že účast na nich nebyla povinná, kdo přišel, musel svým kostýmem držet předem stanovené téma party.

Jakékoliv množství emocí se provalilo hlavou Veroniky, dokázala je zvládnout a nedala na sobě nic znát. Obrátila se na něj s kamenným výrazem a zeptala se ho. „Ede, opravdu si myslíš, že to, že jsi dostal konkrétní kostým, bylo dáno mojí vůlí Tě ponížit??!?!“

Po prvé odkdy byly zamčeny v místnosti přelétly tváři Veroniky emoce. „K čertu Ed! Ano, bylo to tak, ale prosím Tě, proč Ti to teď ovládá mysl a Tvé dobře vyvinuté rácio???“ zahřměla na něj. „ANO, BYLA JSEM TO JÁ, která zařídila, aby ten kostým byl na vrchu v klobouku, když jsi byl na řadě. Ale určitě jsem to neudělala, abych Tě ponížila!!! Kdybych Tě chtěla ponížit, nechala bych Tě vytáhnout deset dalších kostýmů, v kterých by ses cítil stokrát hůř jako v tom, který jsi si vybral!!!! Máš dojem, že takhle já pracuji?!?!“

V Edově tváři se objevila rudá barva. Zhluboka se nadechl a pokýval hlavou. „Ne. V první řadě proto, že to nedávalo smysl, proč bys něco takového dělala. V druhé radě proto, že by to bylo nebezpečné I pro Tebe. Ale především proto, že bys něco podobného nikdy NEUDĚLALA!“

Veronica se najednou postavila, přešla kolem stole, sedla si k Edovi a vzala si jeho ruku do svých. „Z ostrova La Marquesa jsi se vrátil kompletně proměněný,“ řekla jemně. „Při chůzi si našlapoval na prsty na místo na paty, když jsi podával ruku, tak jsi měl volné zápěstí, vlnil si se v bocích když jsi kráčel. Možná jsi si to neuvědomoval, ale ostatní si to všimli. Proto jsem zorganizovala party. Chtěla jsem dát ostatním důvod, proč to všechno děláš. Propojit Tvé tehdejší zadání, na kterém jsi pracoval se změnami, které byly volně viditelné!“

Ed se nad tím zamyslel… Všechno to byla pravda. Všechny kampaně, které byly v klobouku, byly jeho dílem. Respektive on jim dal tvář, detaily dodělal tým, který měl k dispozici. Hlavní pointou party bylo, že každý musel přijet oblečen v něčem, co bylo propojeno na kampaň, kterou si ten který člověk vytáhl z klobouku. Ed si vytáhl kampaň pro známý řetězec obchodů ze ženskou konfekcí. „Perfektní nápad,“ řekl Ed více pro sebe jako pro Veroniku.

Ed pozvedl hlavu a s obrovským překvapením v očích se podíval na Veroniku: „Pomoct mi? Proboha Veroniko jak? Sama jsi řekla, že jsem dělal mimovolně věci, které nebyli ani pro ostatní normální. Jak jsi mi tou party mohla pomoct?“

„Musel jsem,“ odpověděl Ed, když jsi najednou vzpomněl. „Některé s Tvých poznámek byly opravdu trefné.“

Vzpomínky byly najednou velice jasné. Bylo to přesně tak, jak to Veronica prezentovala. „Vzpomínám si, že jsi si se mně nikdy neutahovala v přítomnosti kohokoliv dalšího, že ne?“ Bylo to více konstatování jako otázka, protože Ed jsi teď už opravdu pamatoval všechny podrobnosti těch událostí.

„Pevně doufám, že jsem už teď očištěna od jakýchkoliv zlých záměrů?“ zeptala se. „Ale pak,“ nedovolila mu odpovědět, „jsi to téměř celé zkazil. Vpálil jsi ke mně do kanceláře jako divoká bouře a zahlásil jsi, že se pod těmito podmínkami party neúčastníš, a že jakékoliv důsledky Tvého chování, které bych z toho vyvodila Tě prostě nezajímají. Mně nezůstalo nic jiného, jenom Tě poslat domů a nechat svou sekretářku rozhlásit, že jsi opravdu moc nemocný na to, aby jsi se na party přišel co I jen na chvíli podívat.“

Ed jenom přikývl. Pamatoval jsi na to, jak přišel do její kanceláře a oznámil jí, že se jednoduše nezúčastní. Ona se mu to usilovala vymluvit, ale on ji zastavil v podstatě na začátku a řekl jí, že je ochoten jít až tak daleko, že jí ještě dnes dá na stůl výpověď, pokud by ho nutila party se účastnit. Veronica proto neměla jinou volbu, jako ho poslat domů, do jediného útočiště, z kterého mohl hrát nemocného…

„V podstatě, v podstatě už ani nevím, co bych tak k tomu mohl říct, co si myslet…“ bublal si pod nos. „Vlastně tedy, co teď mám vlastně dělat…“

Jedna z Tvých možností je pustit to z hlavy a stáhnout se z pozic.* řekla si Veronica pro sebe.

„Je tady jedna věc Ede, kterou by si měl vědět a já pevně doufám, že jí I pochopíš. Pozorovala jsem na Tobě a ověřila jsem si už asi rok před tou party, že se usiluješ dostat se do komunity. Že jsi zaměřením, sexuálním, erotickým, romantickým submisivní. Ve světle posledních událostí pro Tebe asi nebude překvapením, že se mi muži tohohle zaměření líbí, že mně přitahují. Řekni mi teď prosím, měl si ten dojem, že jsem Tě kdykoliv v uvedeném období dostala do situace, která by byla v této souvislosti pro Tebe nepříjemná? Udělala jsem něco, řekla jsem něco? Sám víš, že I otázka, pohled může být nepříjemný? Chci slyšet pravdu!“ Zeptala se Veronica a ostrým pohledem se zahleděla Edovi do očí. Ed se nezmohl na nic jiného jak na pokroucení hlavou na znak projevení záporu.

„Překvapení? Jsem ráda, že se mi to dařilo schovávat.“ Odpověděla s uspokojením. „Podívej, nikdy neví lépe než já, že dolejšci bývají někdy I perverzní. O některých aspektech mého života jsem nikdy nemluvila ani jen s mou rodinou, především s bratry. Není to jednoduché. Nikdy bych nedopustila, aby se tyhle věci mezi námi staly, aby jsme o nich diskutovali bez toho, aby jsem nebyla stoprocentně přesvědčena o tobě. A to nemluvím o tom, že jsem byla blokována I faktem , že jsem Tvá nadřízená v profesionálním životě. V případě Tvé zamítavé odpovědi by jsi určitě nabyl přesvědčení, že Tvá pozice v práci by se stala neudržitelná.“

Ed se na ní jenom díval, s ústy pootevřenými se snažil utřídit všechno to, co teď od Veroniky slyšel. „O tomhle všem budu muset promýšlet déle…“ bylo jediné, co ze sebe dostal.

Veronica přikývla, zklamána, ale ne překvapena. „Rozumím tomu. Jdi dnes domov. Dávám Ti volno. Zítra je sobota a já nechci, abys se tady zítra ukázala, anebo abys pracoval doma. Máš dostatek času na to, abys si všechno promyslel.“ řekla mu. „Máš můj telefon domů, máš můj mobil… Pokud mně budeš potřebovat, budeš mít otázky, víš kde mně najdeš. Prosím, neváhej a kontaktuj mně.“

Na Edově tváři se konečně objevil úsměv. „Děkuji, opravdu to potřebuji…“

Přikývl. Veronica se nachýlila k Edovi a políbila ho na líce. Pak odemkla dveře. „Opatruj se Ede,“ řekla mu na rozloučku, zatím co on se ztratil z dohledu a zavřela dveře bez toho, aby řekla co I jenom slovo své obyčejně zvědavé sekretářce. Po návratu k svému stolu okamžitě vytočila číslo Mary.