Fojtova stodola v Hostašovicích

Vladimír Dušek : Hostašovice
Vlastivědný sborník "KRAVAŘSKO", prosinec 1946

Ke krásným a zajímavým koutům Kravařska patří v jižní části okresu novojického území obce Hostašovic v rozloze 927 ha 85 a.
Severní část tohoto území vyplňuje jihovýchodní svah vrchu Pohořilce, vysokého 546 m, známý v obci jménem Padělek. S Pohořilcem na východě sousedí Fojtův kopec, na jihu nízká Buňavka.
Střední část území, a to největší, zabírá vrch Hůra, 501 m vysoká, porostlá vzrostlými i mladými lesy, místy pasekami přerušovanými. Hůra je plná cest, stezek a chodníčků s roztomilými výhledy do krajiny. Zvlášť půvabný je pohled na řadu vrchů od sousední Trojačky k Velkému Javorníku a Lysé hoře.
Hůra vybíhá na východě ve Čtenice, které přecházejí na severovýchod v Jalovčí a Mešnice 399 m vysoké. Ty jsou bez lesa. Na sever vypjalo se úbočí Hůry ve Vzhůru se známým lesem na vrcholku. Ta přechází na severovýchodě v Kosův kopec, porostlý modříny, na západ v Hradiště, na jehož jižním skalnatém ostrohu snad bylo opevnění, jehož posádka měla za úkol hlídati domoracké přechody. Osamělá Černá studna u Hradiště, dnes pěkně kamením vyzděná, s roubením a střechou taškami krytou, by tomu nasvědčovala. Hradiště je již na území obce Byniny.
Jižní část území Hostašovic zabírá severní svah vrchu Trojačky, 715 m vysoké, s předsunutou Bzovkou. Všechny vrchy kolem Hostašovic jsou složeny z pískovců, jen kopec Buňavka jest břidličnatý štěrk, uložený ve zprohýbaných vrstvách.
Vodstvo Hostašovic patří z větší části k poříčí řeky Odry, z menší části k poříčí řeky Bečvy. Do Odry odvádí vody Hrázkový potok, vytékající v úbočí Pohořilce ze země mocným pramenem, který dřevěné koryto odvádí do kamenné nádrže, odkud voda odtéká na zem. Potok tak vznikající teče k úpatí vrchu, obtéká jej až ke Straníku, kde se vlévá do Stranického potoka; ten do Zrzávky.
Zrzávka pramení ve Čtenicích, přibírá sousední Bílý potok a vodu s větší části Trojačky, protéká Hodslavicemi, u Žiliny vtéká do Jičinky, pak do Odry.
Do Bečvy vesnicí Krhovou odvádí vodu se západní části Trojačky a jižní strany Hůry Srní potok. Se západní Vzhůry a větší části Buňavky odvádí vodu Široká, která jako Zákřibský potok teče kolem Vápenky u Jasenice dále k Bečvě.
"U Zrzávky" na Domoraci jsou známé slabě minerální prameny. Jsou tu nedaleko sebe dvě studánky, jedna má vodu železitou s kysličníkem železitým, druhá sirnatou se sirovodíkem. Nedaleko je "Bílá studánka", rovněž s vodou sirnatou.
O nynější území Hostašovic měli už v dávných dobách zájem majitelé Starojického hradu. Celý ten kraj na počátku historické doby pokrývaly lesy, v nichž převládaly stromy listnaté. Tyto hluboké lesy nebyly snad v praehistorii nikdy trvale obydleny, aspoň dosud se nenašly pro to doklady. Pánové starojického hradu snažili se tyto odlehlejší kraje dříve osídliti než kraje hradu bližší. Prvotní obyvatelé museli bojovati s lesním krytem, který teprve počátkem 13. století počal pomalu ustupovati. Tu teprve zvolna povstávala lesní ves Hostašovice, pojmenovaná podle pověsti po ptáčníku Hostašovi. Byla založena podél Hrázkového potoka. Domky byly původně dřevěné, došky, později šindelem kryté. Podlahou byla udupaná zem.
Vrchnost starojická osadu, která byla jejím majetkem, všemožně podporovala. Postavila dřevěnou krčmu a později mlýn na struze od Stranického potoka. Mlýnská tato strouha patřila ještě dlouho vrchnosti, i když už mlýn byl soukromým majetkem. Ve mlýně tom se už od r. 1904 nemele.
Vrchnost vystavěla v obci též dřevěný dvůr ( čís. 33) a dřevěné sýpky, kteréžto budovy vlastnila do r.1848, kdy je koupil Jan Hegar. Jeho syn Josef Hegar sýpky r. 1856 zbořil a ze dřeva postavil nynější stodolu. R. 1880 prodal dvůr Čeňku Lacinovi, jenž brzy zemřel, a vdova Anna Lacinová r. 1883 prodala dvůr Josefu Hegarovi, který nebyl s dřívějším Hegarem z rodiny. Ten r. 1885 dřevěné stavení dvorské zbořil a vystavěl nové z cihel. První majitelé dvora měli právo pásti na panských pozemcích 6 kusů dobytka a bráti z panského lesa dřevo na pálení. Za to měli povinnost platiti 10 rýnských ročně na kostel na Starém Jičíně. Teprve Josef Hegar, zemřelý r. 1942 ve stáří téměř 90 let, při koupi dvora r.1883 dal tuto povinnost z gruntovní knihy vymazati.
Obec Hostašovice pomalu vzrůstala jsouc ušetřena svou polohou válečných pohrom. R.1784 vystavěna za pomoci vrchnosti jednotřídní škola, která stojí dosud, jsouc změněna po vystavění nové dvoutřídní školy r.1898 v kovárnu a hasičské skladiště. R. 1885 vystavěno nádraží " Hostašovice" čís. 80 a dům pro nádražní zřízence čís. 81 na zdejším území na úpatí Bzovky. R. 1886 postaveny dva strážní železniční domky čís. 82 a 83 na úpatí vrchu Hůry. Od té doby žádné číslo v obci nepřibylo, až r. 1914, tedy po 28 letech, postavil tesař František Janyška domek č. 84 a zřídil nedaleko parní pilu. Domek r. 1940 zvýšil o patro.
Z rozsáhlých lesů zůstaly na naše časy dva lesní revíry : Horní Domorac, rozkládající se po Hůře; Dolní Domorac zabírající Bzovku a Trojačku. Jméno Domorac je z listin známo od r. 1749, ale již dříve tam byla samota, k níž vedla nějaká cesta. Hájovna čís. 45 a revír čís. 46 byly postaveny z cihel vrchností starojickou. Revír byl za revírníka Josefa Litteráka, který tam bydlel od r. 1914 do své smrti r. 1933, poněkud přestavěn. Dříve byly dveře k cestě a vedly od nich kamenné schody.
Lesní revíry Horní a Dolní Domorac jsou od sebe odděleny okresní cestou z Nov. Jičína do Valaš. Meziříčí, Domorackým průsmykem vedoucí. O důkladnější postavení této cesty začátkem 19. století má zásluhy ředitel meziříčského panství Drobník, který chtěl míti lepší silnici pro vývoz dříví a obchod se suknem. Vrchnost starojická stavěla silnici přes Domorac pomocí svých poddaných a přistavěla k hájovně zájezdní hostinec, který byl r. 1935 zrušen, když zánikem formanů pozbyl účelu. Za starých časů, už v 16. století, se nejezdilo z Nov. Jičína do Valaš. Meziříčí Domoracem, ale hlavní silnicí obcí Hostašovice vedoucí, kde v r. 1535 stálo i mýto.
Domoracké lesy s revírem, hájovnou, zájezdním hostincem tvořily velkostatek Hostašovice. Ten patřil vždy majitelům starojického velkostatku. Když Seilernové starojický velkostatek r.1907 prodali, velkostatek Hostašovice si ponechali a přenesli správu jeho ze Starého Jičína do Krásna nad Bečvou. Velkostatek Hostašovice byl zmenšen po r.1919 prodejem polí nájemcům. R.1945 připadl státu.
Lesy v domorackých revírech jsou nyní ponejvíce smrkové. Pod vrcholem Hůry kolem chodníčku jsou vysázeny různé druhy stříbrných smrčků. Z význačných rostlin roste blízko nádraží zeleně kvetoucí hvězdnatec zubatý, na úpatí Bzovky najdeme kýchavici, na Hůře u cest a na slunečných pasekách zeměžluč, mezi smrčky rulík. Ve Vzhůře a ve Čtenicích se daří několika druhům borůvek ( hafer) , z nichž borůvky rostoucí mezi lesní travou mají plody největší. Na Pohořilci roste lilie zlatohlavá, záraza, hořec a vemeník bělokvětý.
Na Hůře a Trojačce v kamenných místech zdržuje se zmije obecná.
A ještě vzpomínky na Domorac. Po silnici přes Domorac odešel mladý hodslavský student František Palacký na Slovensko a vraceje se, jel dle zápisků v " Každodeníčku" 18. března 1823 na voze přes Meziříčí a Domorac domů. Dne 27.srpna 1909 kráčel tu po návštěvě rodného domku Palackého profesor T.G. Masaryk s chotí a dvěma dcerami na " Žabárnu" v Jarcové, kde byl na letním bytě. Po domoracké cestě se však spěšně stěhovali i Čechové v r. 1938 před záborem Nového Jičína říšskými Němci. V r. 1939 protáhla zde několikrát německá vojska. Německé zpěvy se rozléhaly Domorackými lesy, kdykoli se tu cizí vojáci " za protektorátu" vraceli ze cvičení. A zazněl tu i sladký italský zpěv a vlašská řeč, když italští vojíni, jedouce vlakem do Polska, delší dobu na Domoraci trávili. Netušili, že již jiní Italové při stavbě této dráhy se zde octli a někteří tu nový domov našli.
V lednu 1945 zazněl Domoracem znovu český zpěv, jak zníval, dokud českoslovenští vojíni před r. 1938 tudy procházeli. Přijeli zákopníci z Čech a rozkopávali cestu r. 1933 velkým nákladem upravenou a asfaltovanou. Bydleli v Hostašovicích, Hodslavicích a Straníku. Nedaleko strážního domku, kde dráha protíná silnici, vykopali od vodní propusti dráhy široký a hluboký příkop přes cestu až do lesa. Tímto mohutným průkopem zamezilo německé vojsko ústup na Meziříčí a ustupovalo Hostašovicemi na Valaš. Jasenici. Za nimi v pospěchu Rudá armáda. Přihlásila se v neděli dne 6. května1945 výstřely z děl od Mořkova. Slunko se už sklánělo k Vlčímu hrdlu. Dvě maďarská děla na Jalovčí postavená, kryjící ústup Němců, na štěstí neodpověděla a spěšně odjela. Rusové Hostašovice přestřelovali, jen jedna rána zasáhla střechu domku Františka Hromádky čís. 150.
Hostašovice byly osvobozeny bez zvláštních bojů. Skončila pro ně druhá světová válka, ale k pomníku 23 padlých z první světové války přibyla deska se dvěma jmény, učitele Josefa Huba, nar. r. 1907 v Hostašovicích, který se zúčastnil odboje v Brušperku, a byl dne 10. října 1944 ve Vratislavi popraven. Josef Hasalík, 26 letý topič ve vlakové lokomotivě, byl na pochodu smrti dne 12. dubna 1945 ubit u vesnice Hilmit v Německu, když vysílením padl.
Za světové války bylo od r. 1942-45 internováno ve Svatobořicích u Kyjova 10 zdejších občanů, protože tři jejich příbuzní přešli hranice republiky a vstoupili do zahraničního vojska.
Obec Hostašovice patřila k panství a okresu Starý Jičín v kraji Přerovském. R. 1850 zrušeny úřady vrchnostenské a zřízeno hejtmanství novojičínské, které trvalo do 10. října 1938, kdy říšští Němci si udělali závoru přes okresní cestu do Straníka pod křížem zde v poli stojícím a prohlásili zde hranice "Velkoněmecké říše". Dne 24. listopadu 1938 posunuli Říšskou hranici na Starý Jičín k Arendě. Hostašovice byly přiděleny k hejtmanství valašskomeziříčskému. Nebyl to pro Hostašovice svět cizí, neboť obyvatelé obce jsou postavou i nářečím Valaši. Přece však rádi slyšeli, že 15. července 1945 jsou přiděleny zpět k Nov. Jičínu.
Hostašovice měly za války 921 obyvatele ve 157 domech. I v nejmenší světničce bydlela rodina. Po válce odstěhovalo se 45 rodin v počtu 205 lidí hlavně do Bludovic a Nov. Jičína, pak do Kunvaldu, Mankovic a jedna rodina do Suché Doliny ( Seifu) ve Slezsku pod Pradědem. Nyní je ve zdejší obci 714 obyvatel ve 159 domech většinou yděných z cihel, několik domů je z vepřovic, 4 staré domky ze dřeva, 1 novější dřevěný, 1 obložený heraklitem. Ze starých dřevěných staveb je zajímavý fojtův výminek a stará fojtova stodola. V r. 1938 zavedeno elektrické osvětlení a mlýnce na zpracování pohanské kaše v čís. 38, 50 a 69 jsou poháněny elektrickými motory. Též jedna z Janyškových pil je poháněna elektřinou, druhá parou.
Obyvatelstvo Hostašovic živí se většinou polním hospodářstvím a chovem dobytka. Polí je málo, 238 ha proti 604 ha lesa. Něco polí vlastní zdejší občané v katastru obce Jasenice a Hodslavic. Kamenářství zastavením lámání kamene na Petřkovské hůře téměř zaniklo. Někteří občané chodí do továren v Nov. Jičíně a Krásně n. Bečv. Jiní pracují ve zdejších lesích a na pile.
Podnebí v Hostašovicích je drsnější než v Hodslavicích i ve Straníku. Kraj trpí častými průvany: na severu údolím od Jasenice přes Hostašovice ke Straníku, na jihu Domorackým průsmykem.
Čas setřel tu, jako i jinde, všechny zvláštnosti zvykové, krojové a částečně i mluvy. " Tři králé nejsú uš rádi viděni, na končiny sa uš nechódí s chrobáčkem, baj šmigrúst je darební, škračenica sa neškračí ve Svatý důch na Buňavce, svatojánské ohně na Kosovém kopci sa nepálá. Tetky nechoďá do kostela v čepcách ze širokýma pentlama na řbetě a svobodné roby choďá bez obleku ( v kroji) ode dávna edem v hody na muziku a v masopustě na bál, včil baj v létě na výlet na fojtovu zahradu." ( ukázka nářečí).
Kroj mužský teď zde vůbec není znám. Kroj ženský byl v dřívějších dobách jednoduchý. Děvčata si oblékla rukávce s límečkem a málo baňatými rukávy. Rukávce se zapínaly vpředu knoflíčky v širokém pásku, který šel od krku dolů. Potom si děvčata navlékla i čtyři naškrobené leknice, aby byla široká. Na to oblékla šorec a kasánku od svátečních šatů. Na rukávce navlékla sametovou kordulku vždy černé barvy zdobenou zlatými prýmky, lemovanými zlatými patáčky. Vlasy si děvčata učesala v půlce a zapletle v jeden lelík, který volně visel na záda. Lelík byl na konci svázán červenou nebo modrou pentlí. Punčochy byly bílé nebo černé, jaké právě děvče mělo, a jančary na šněrování, později střevíčky. Sukně byly vždy dlouhé, nyní je děvčata zkracují.
Vdané ženy česaly vlasy v půtec, zaplétaly však ve dva lelíky, jež vzadu hlavy svinuly jako osmičku v dudek. Na hlavě nosily čepce, v dávné době jednorohé modré, později dvourohé s růžově podloženou mřížkou na čele. Mřížka končila jemnými zoubky. Na čepci vzadu byly přišity dvě široké pentle květované, růžové neb oranžové, které splývaly zpod šátku na záda. Hedvábný šátek byl uvázán pod krkem. Svobodná děvčata chodila většinou prostovlasá.
Spolkový život v Hostašovicích byl vždy čilý. Letos oslavil dobrovolný hasičský sbor 50 let své činnosti. Byl založen 23.srpna 1896. Ze 25 prvních členů sboru žije jen 86 letý náčelník sboru František Dušek, nyní řídící učitel v. v. v Příboře. Ten zakončil svůj přípis hasičskému sboru v Hostašovicích dne 10. srpna 1946 : "A konečně pozdravte ode mne všecky ty hostašovské chaloupky s Kosovým kopcem i Buňavkou, Zrzávkou, Domoracem, Trojačkou, kde jsem tak rád kdysi chodíval, abych své oči napásl krásou nejkrásnějšího a nejmilejšího koutku naší drahé vlasti."