Dnes v nedeli 13. brezna budou pratele starych zvyklosti na Piaristickem namesti v Ceskych Budejovicich vyhanet Moranu - tedy ritualne spalovat slamenou postavu symbolizujici Zimu. A i ja bych ji nejradeji cerstvym zavanem tepleho jizanskeho vetru vymetl ze sve duse. Zalezla se mi tam svym ledovym dechem a za pomoci nejake vlekle virozy ne a ne odejit. Nejsem sice opravdu nemocen, ale sila, na kterou jsem zvykly tu jste neni. Tak si alespon za poledne, kdyz teple paprsky Slunce jaro pripominaji sednu v lese na karimatku a rozsvitim do vnitrni Slunce lasky ke vsem tem mym milovanym zivlum kolem. Ke stromum, k vysoke obloze, k zhnoucimu kotouci ohne, ke zviratkum, ktere tu nekde harasi.
A uz vstavam plny nove vnitrni sily a raznym krokem slapu po lesnich cestach tady za Zavadilkou, okrajovou casti mesta Budejovice. Nekdy mi naproti projde bezkar. Ja jsem si bezek uzil vic nez dost v Krkonosich na hrebenove stope nad Rokytnici. Skoro na tri 3 mesice letos me osud zavedl do Kokrkonos - od listopadu do poloviny unora. Tam jsem se citil jako Krakonos, stale pri chuti na vystupy za Sluncem.
Slapu lesem breznovym prasanem a vyfotim si tady ten maly oltaricek. Uz opravdu citim v chodidlech touhu po suche zemi, po trave, po jehlici, po nahote Zeme a nahote kuze. Jak mi chybi poradne teplo, zar Slunce a moznost svelknout se do naha a lezet dloho, dlouho na suche trave nekde pod smrkem na jiznim svahu alpskych velikanu. Tam je ma duse doma. Uz se tam tesim.
Prijde jaro, prijde novy zivot. A tak se zase opiram o stromy, lehnu si na polosuchou zem na karimantku pres poledne do teplejsiho slunce, hraju v podkrovi na fletnu, zapalim svicku, ctu stare deniky, divam se na stare fotografie a vymyslim nove variace na pocitaci. A tesim se uz moc se tesim, ze prijde jaro a bude teplo a laska otevre i pro me svoji promenlivou naruc a ja budu teplem slunce odmenen za tu dlouhou zimu v osameni.
Krasna kniha o podstate lasky se mi dostala do ruky: Peter Lauster, Laska - Psychologie jednoho fenomenu.Knizni klub, ISBN 80-7176-033-1
K tomu neco obrazu z me duse vyjadrenych slovy snad dobre zvolenymi:
Kniha je v souladu s mou soucasne a snad definitivne ucelenou teorii osobnosti a poznani podle Ludvika Klagese, s jehoz pomoci jsem prekonal sve vyhranene Nietzschovske obdovi tvrde vule k moci a valecnicko-poetickeho pristupu k lidem a k deni skutecnosti (1997 - 2002). - tehdy jsem jen tusil, ze Nietzsche osudnym omylem zamenil svou nekdy temer metafyzickou a jindy zas biologicky pojatou Vuli k moci se samotnou podstatou zivota -
Pouze trojice pojmu popisujici podstatu cloveka: duch/rozum, duse a telo je u Laustera jako temer u vsech autoru soucasnosti nekdy nejasne zamlzovana tim, ze pouziva slovo vedomi jak pro akty rozumu/ducha (kognice = mysleni, vnimani+interpretace, vzpominka, predstava, planovani atd.), tak pro prozivani duse (emoce = citove prozivani proudu obrazu v dusi).
To me primelo k zamysleni a k napsani zasadni uvahy o tom, jak muzeme pouzivat slov lidske reci bud rozumem a to podle me delame vzdy s jistym vedomym ci casteji nevedomym cilem/ucelem ovladnout a vyuzit tu cast skutecnosti, kterou takovymi slovy popisujeme
a nebo
jak vyznamu tech samych ci podobnych slov muzeme pouzivat dusi. A to se deje vice mene pasivne. Pri takovem mluveni ci psani se nam v dusi zjevuje obraz popisovane skutecnosti - jako pri psani basne - a slova sama plynou. Proste reka slov tece a basnik ma co delat, aby je zachytil. Takova rec se zamilovane ci s odporem ohlizi na prozitky duse a tela a nema jiny ucel nez podat verne svedectvi.
Nekdy, pri magicko-invokativnim pouziti reci, muze slovo snad i vyvovalat jev, ktery jindy popisuje. Ale tuto schopnost podle L.Klagese dnesni tzv. historicky clovek zcela ztratil. Jeho duse je roztristena a roztrzena protikladnymi impulsy, ktere v sobe nesou vyraz upadku rodu homo sapiens. To je totez, co Nietzsche nazyval dekadenci. Instinkty a motivy dnesniho cloveka spolu neladi. Nejsou jiz harmonicke, krasne a moudre bytosti mezi lidmy. Ich wandere unter Menschen wie unter Bruchstucken... Zarathustra. To je i to, co me od temer vsech lidi dneska odpuzuje - citim jejich vnitrni neklid, vnitrni rozpor, luk se napina, trhlina se rozsiruje. Duse cloveka dneska je zanesena bahnem zbytecnych slov.
Vsechna slova ,ktera se dnes pouzivaji v tzv. byznisu, ve mediich, v masove kulture, v politice, pri tzv. vzdelavani jsou z velke casti zbytecna, prazdna, nic krasneho ci opravdoveho neoznacuji - jsou to prazdne akusticke obaly pro studene pojmy rozumu. A nici tu slabou zbyvajici schopnost duse zasnout nad vychodem slunce a cekat az slovo samo vypluje z hlubin podstatnosti.
ROZDIL MEZI HREJIVOU RECI DUSE
A CHLADNYM JAZYKEM ROZUMU/DUCHA
V nekolika mych nejhlubsich soucasnych proudech obrazu a rozhorceni a touhy:
JAZYK ROZUMU/DUCHA
Pouziva pojmu jako: akty vedomi ( sebevedomi, nadvedomi, podvedomi), ciny vule, snazeni, aktivita, meritelna kvantita, vlastnost rozlisena od predmetu vnimani jenz je pouze nositelem vlastnosti, intenzita, napeti, sila, premena energie, objektivni vysledek atd. - tot vse valecne terminy, mechanicke terminy, terminy fyzikalni, jimiz rozum/duch popisuje deni skutecnosti a jimiz proto nutne ve svem zamysleni nad skutecnosti zastavuje proud deni, zmarzuje a nasilne ho zarazuje do urcite kategorie, do urciteho supliku jako urcity konkretni pripad obecneho druhu.
Neustale novy a neustale se menici proud promen zivlu (elemtarnich castic) v biosfere, v lidskem tele, v prirode a proud jejich obrazu v dusi je takto nejprve v pojmech rozumu a aktech mysleni rozsekan (anatemno = recky rozsekavam, z cehoz pozdeji vytvorene slovo anatomie lekarska) na ovladatelne a matematicky popsatelne kusy, kousky a kousicky (atomizace, atomos = rec. �nedelitelny. K Podle Skolimowskeho se jedna o jakousi yogu rozumu - kategorizace, predzvykani uciva pro adepty rozumu ve skriptech, v modernich klasterech teoretickeho znasilnovani zivota a prirody = ve skolach a universitach dneska.
Takto pojmove ovladnute a popsane kousky sveta se daji pak v praxi dobre sekat, merit, porovnavat, vymenovat, smenovat, prodavat. Tot konecny cil barbaru ducha, prodej vedenim rozsekane a premerene prirody za prachy. Tomu slouzi vsechny stare i nove vedecke instituce.
Predkove techto barbaru duse vtrhli o 5000 let drive do Praevropy z hlubin Asie (to jsme vsichni my - ti chytraci - Slovane, Germani, Rekove) a vyplenili, vypalili a vyvrazdili puvodni celistvejsi kultury a zivot v nich mecem a ohnem. Jejich potomci to dnes delaji mnohem jemneji a rafinovaneji, v bilich plastich vedcu, v cernych umrlcich uniformach podnikatelu a politiku a vojaku. Za temito plastemi, obleky a uniformami stale pracuje ten stejny barbarsky mechanicky duch/rozum.
Schopnost tohoto ducha/rozumu pouzit abstraktni pojmove site sveho poznani na jakekoliv misto na nasi zive planete je dnes vsak mnohem nicivejsi. Na tom nic nemeni, ze se verejne stale hovori o miru, o ekologii, o vratnych zdrojich a o alternativach v lekarstvi, vychove, psychologii.
O tom vsem se dobre a casto hovori. Moderni Inodoevropane, zvlaste muzi - radi hovori a pise a slavi a poradaji meetingy, kongresy. Zam vsude vsak nikdy neni skutecnost o niz se jedna. Bylo by troufalosti a kacirstvim poukazovat na skutecne deni, na skutecne a aktualni niceni zivota na nasi planete, kdyz se indoevropsti politicti, vedecti a vojensti nacelnici odadavaji orgiim ritualne uzvaneneho sebeoslavovani - jakymsi verbalnim taneckum ducha/rozumu.
Zakladnim, nejcernejsim kamenem pyramidy rozumu/ducha, jenz je skryta v hlubinach podzemnich proudu duse vsech indoevropanu/valecniku je az genialni schopnost tzv. svate lzi, schopnost hlasat pravdu a cinit opak, zabijet ve jmenu lasky a to s dobrym svedomim. Schopnost sebeklamu jako zakladni operace v dusi moderniho cloveka bezprikladne odhalil jiz Nietzsche ve svem dile Genealogie moralky.
Indoevropan - a my jsme jeho potomci - je proste technologicky velmi uspesny, avsak psychicky (do pojmu psychyka prave zahrnuju vzajmeny pomer rozumu/ducha a duse) schizoidni druh! A proto jsou dnes nemocnice mistem, kde se take zabiji pacienti, kde se take rozsiruji choroby, kde se take pripravuje pozdejsi smrt patientu tim, ze se potlacuji symptomy, jimiz se telo sebeleci. A to vsechno za prachy.
Dale jsou skoly a university take mistem, kde se potlacuje vlastni nazor studentu, kde se take otupuje duse omylanim pojmovych tabulek rozumu stejne jako drive nekonecne zdravasmaria ci jine tibetsky mlynky.
Ruzne statni instituce na ochranu prirody jsou take korupci prolezle organy statu na rozprodej prirody. Policie je take spolcenim profesionalu na provadeni organizovaneho zlocinu. Kultura v mediich je take jedovatou vizuelni a akustickou sprchou na vymyvani polsednicjh zbytku duse. Atd. Vse jaksi naopak.
Jsou vyjimky, dekujeme za ne. Jedinci ci male skupinky, ktere v jakychsi kapsach casu a za priznivych okolnosti a z velkou davkou vlastni dusevni a telesne energie mohou tento zrychlujici se pad civilizace posledniho cloveka (Nietzsche), historickeho cloveka (Klages) v 21. stoleti zbrzdovat a docilit uspokojeni pro sebe i ulevy pro prirodu kolem sebe.
Rozum/duch kdyz mluvi a mysli (mysleni je samomluva) a tak pripravuje vyse popsanou devastaci zivota na nasi krasne modre palanete v praxi, tak pouziva prazdnych pojmu, pojmu bez vyznamu. Pojmu z nichz se vytratil, vytekl, byl vyfiltrovan, vypalen, vyvrtan, vyloucen = louci vypalen, nalozi vystrelen, vyleptan, vyargumentovan, vyanalyzovan VYZNAM. A kdyz je ze slov takto vytesnen vyznam, je z nich vytesnena DUSE slov. A jenom duse slov, tedy jejich vyznam - muze ozit v posluchacich/ctenarich jako pusobivy obraz v lidske dusi. Proto se nas dotyka krasna basen, proto na citove zaboli skutecne zoufalstvi pronesene s tragickym smutkem. Protoze basnik ci opravdu prozivajici vidi pred sebou obraz a my ho diky sympatii vidime take.
V reci bez duse, v reci rozumu, zustanou pak jen slova bez duse, jen akusticke slupky ( ci jejich znaky na papire, ci el-mag. znaky na obrazovkach pocitacu) a slovnikove definice techto znaku, slozene z dalsich slov bez vyznamu = bez duse = bez obrazu, s dalsich slupek. Takove cele kose slupek bez duse jsou slovniky. Definuji se v nich slupky slupkama navzajem a nikde zadny obraz a prozitek.
REC DUSE
Prozivani, pasivni prijmani, dar, nemeritelne quality, nerozlisitelne splyvani pozorovatele a pozorovaneho deni, zasnouci putovani duse i tela k obrazum volajicim nas z transpersonalniho sveta zivlu, tedy lepe primo s proudu deni (elementarnich zivlu) kolem nas (to jako kdyz vas neco vytahne k zapadu slunce, ci na vrchol hory, do husteho lesa, ci k tvari milovane predstavy ci skutecnho pritele/pritelkyne, neco beze slov, neco jako laska a touha), subjektivni stav nemeritelny laboratorni metodou - to jsou organicke, biologisticke pojmy, s neostrou hranici, jimiz se pritel lasky a zivota pouze priblizuje k prozitkum a snazi se je zpetne popsat pro pratele.
Duse, kdyz musi mluvit, tak vidi ve svych proudech obrazy a pak tyto obrazy popisuje tim, ze vytvari ad hoc pokazde znovu vyznamove naplnene pojmy. A vyznam slova je pro podobne naladeneho, podobne prozivajiciho posluchace ci ctenare, prozivan jako duse slova, jenz se ponori do jeho vlastnich vlnicich se proudu a zahrad a necha zde vyrust kvetine sympatizujiciho spoluprozivani a tedy porozumeni a tedy osobnimu vyznamu. A telo slova je pocitovano takovym posluchacem jako jeho akusticka forma.
Dale k Lausterove knize o lasce:
Velmi rozhodujici je LAUSTEROVA kritika znicujiciho vlivu mysleni a rozumu na otevrene a zasnouci zrozeni a nasledovne prozivani lasky (vuci milovane osobe i vuci prirode), jenz se rodi stale znovu a znovu od okamziku k okamziku a neda se tedy spoutat, zajistit, naplanovat, vyresit, pokud ma byt opravdova.
Rozhodujici pro opravdovou lasku je milovat otevrene veskere deni kolem sebe (tedy i milovanou osobu) kazdy den znovu a znovu od okamziku k okamziku a nestarat se, zda-li jsme za odmenu take milovani. Cokoli ocekavat za odmenu jest kupecke milkovani podle kupeckeho, analytickeho rozumu/ducha, jenz meri a pocita: ma dati - dal.
Psycholog, antropolog a filosof Lauster (snad nejctenejsi psycholog nemecke soucasnosti) se shoduje v odmitani negativniho vlivu mysleni a ocekavani na prozivani lasky a na kazde otevrene a tvorive prozivani pritomne skutecnosti s velkym mudrcem 20 stoleti, s Krishnamurtim. Temer identicky zni jeho vyzva: Mysleni musi prestat, chcete-li milovat.
V Lausterove pojeti jsou lasky schopni jen naprosto dusevne i duchovne zdravi, vyrovnani, zrali lide. A podle me takove zdravi duse je mozne jen kdyz soucasne i telo je zdrave. Vlastne to nejde jinak. Usilovani o jedno, prinese jako druhou vlnu polarity to druhe.
Dale se Lauster tez shoduje s H. Skolimowskym (nejdulezitejsi me znamy soucasny filosof a ekolog) v hodnoceni dulezitosti senzitivity, tedy telesneho vnimani prirodniho prostredi (teply vitr na tvari, slunce na kuzi, mraky na obloze, vune parfemu milovane, hebkost jeji dlane) jako brany jiz prochazi duse kdyz se pokazde znovu otevira skutecnosti prozivani a tedy moznosti lasky.
V tomto pojeti zazniva opet Nietzschuv duraz na TELO. - Tvuj Velky duch (tedy rozum a duse), muj priteli, je tvoje telo. A tvuj maly duch (rozum) je neco zaveseneho na Velkem duchu (na tele) - Tak priblizne pravi Zarathustra.
Pratele, chctel jsem jit na oslavy paleni Morany na Piaristicke namesti, chtel jsem jen neco stahnout s pocitace a poslat vam vsem ten obrazek nahore a vysledkem bylo tohle dvouhodinove psani. Preju pekny prichod jara. Prosim zamyslete se nad mymi slovy, pak budou nase pripadna setkani behem jara lepe souznit. Ahoj.
Pavel Janda
