V zlutozelenem sumeni vetru
V zavesech ticha za mestem
Spaci v naruci mechu
V poledni krajine snu
Je pravda, ze stejna sila, ktera byla nutna ke stvoreni je nutna i k udrzeni opravdoveho. Prozivame rana, poledne, odpoledne a vecery ritualy ocistovani a ustredovani a splyvani s krasou prirody. Obrazy, ktere jsem videl a imaginativne dotvarel na Krete se plni s krasnou a nekdy i vznesene ohromujici vernosti. Naplneni metafyzickych hypotez prozivanim je krasnou a podmanujici odmenou dlouheho hledani. Velka Matka hosti a zdobi vracejiciho se Syna. Valecnik klade sve bojovne a pevne ja na oltar ziveho celku prirody, na oltar krasy, harmonie, symetrie, moudrosti, lasky, zivota vecne noveho a promenliveho.
Jsme jeste v Raji Ceskem. Krivoklatske lesy jsou nasim domovem o weekendu. Vcera jsem usnul s Vasi knihou (Arete) na dece pote, co jsem prikryl svetrem usinajici vilu, jejiz bohaty vlas padl na otevrene stranky Skolimowskeho "Ucastne mysli". Vila brzy potom ulozila me a oba jsme se probudili pozdeji uz do ticha a vznesenosti nocniho lesa. Kolem nas ve vysoke trave tise blika modrozeleny rej svetlusek. Koruny smrku se lehce houpaji ve hvezdach. Jakakoliv duchovni metarovina reflexe se hrouti pod tlakem teple dlane.
Da, wo sich im Sch�nen
das G�ttliche verh�llt
Oft verlor ich da
in deiner F�lle mich
(H�lderlin)
Jedna vec unika filosofum ve mestech. Priroda, tedy laska k zivotu, tedy nikoliv �Vule k moci, Bios, Gaia, Biosfera, tato Velka Matka miluje kazdeho sveho syna, ktery bez vyhrad vstoupi do jeji naruce. Yangovy aspekt kosmickeho Poradku se sklani a podrobuje se Zemi, jenz je zastoupena zenou, kterou miluje. Milenci prichazeji a odchazeji Zena- matka zustava stale tataz.
Neni treba bojovat. Cerna bohyne noci - destruktivne-tvurci aspekt Velke Matky - Lilith vola jiz rozumem znasilnenou hmotu zpet do luna Matky Zeme. Zivot na Zemi citi stale vic a vic tlak ducha, analytickeho rozuma a jeho agresivni vule. Citi jak ho rozum premeruje, rozdeluje, prepocitava jeho telo, jak ho pripravuje na prodej. Zivot na Zemi zacina vazne trpet nicenim biosfery, stratosfery a hlubin planety zdivocelou technologii, nicenim tela cloveka tzv. pokrokovou medicinou a stressem progresu, fackovanim a gumovanim duse medialnim zvanenim a lavinou umelych obrazu. Zivot citi na tele i na dusi stale jasneji, ze anlyticky rozum se chova jako parazit a vubec neprispiva harmonickemu rustu zivota a duse na teto Zemi. Zivot takto zneuzivany se chysta vratit se zpet do naruce Matky Zeme, touzi byt ocisten, promyt, proplaven a pretaven v naruci jeji lasky do novych forem zivota. V nove krase vystoupi ze skrytosti zas na povrch Zeme.
Je vsak i jina cesta. Cesta k odusevneni bunek vlastniho tela a pozdeji i ostatnich zivych bytosti, tedy k jejich prosyceni laskou, zivotni energii a vnitrnim svetlem. Mluvi se dnes o informaci zivota, o astralnim ci eterickem tele, o biofotonech v zivych bunkach, o supraindividualni pameti Zeme. Dospel jsem prozivanim techto teorii k nazoru, ze nasyceni bunek vlastniho tela slunecnim svetlem, laskou a pasivnim zrdcadlenim elementarnich zivlu a tim take aktivovani tzv. biofotonu je mozne. Zvlaste pak pro zamilovane a presto pozorne poslouchajici poutniky, mlcky se toulajici prirodou.
Existence biophotonu je jiz prokazana i klasickou fyzikou. Je to slabe svetlo laserove kvality vyzarovane kazdou zivouci bunkou v harmonickem stavu ve velmi malych kvantech. Tedy proud photonu ktery vsak nevznika termonuklearni fuzi jader atomu jako ve fyzickem slunci. Jeho podstata je fyzikalnimi kategoriemi jen priblizne popsatelna.
Biofotony bunek pusobi na okoli tkan jako koherentni laserove svetlo a mohou byt proto velmi dlouho nosicem informace. Harmonizuji tim souhru vsech bunek v tkanich a udrzuji tedy zdravi a mladi organismu, obnovuji radost z vnimani krasneho, prirodniho prostredi, jakousi slast z drobneho deni v biosfere kolem nas do vysokeho veku.
Zaramuju pruceli mraku do rozcuchaneho vetru
A strechu zamku do modre oblohy tvych oci
Lehnu si pak s tebou do travy
Ten zamek popluje s nami daleko
Ten zamek nad nami
A ostrov pod nami
Do oci tvych se mnou odpluji
Opakem je skleroza bunek pod jhem protestanticky-workalkoholickeho, operacni flexibilitou zchromleho rozumu. Tedy uzavreni membran a zmateny rust na jedno brdo za kazdou cenu, tedy rakovina. Nebo protrzeni membran pod bicem pragmaticke vule udrzet pokrok a informovanost organismu na soucasne urovni technologie. Nasleduje informacni kolpas a ruzne formy psychosomatickych onemocneni. Nebo se to vic projevi v dusi neklidem... klik sem, klik tam, coze?... smazat... vymazat...
Zachvely se ti rasy
Kdyzs kolem stromu v parku presla jsi
Chtela tak snad duse tva za ocima zmeknout?
Uz nevidet tak ostre? Uz tolik nepocitat?
Jako tehdy?
Za prvniho polibku kdyz
Tvoje duse jak horky vosk tvarna byla?
V objeti prirody je toto kouzelne proniknuti vetsiho zivota do nasi individualni bytosti probouzeno nebo posileno. Padame a stoupame, jsme vynaseni a ponorovani do mikrokosmu nasich tel a do makrokosmu prirody ve vlnach proziteho poznani. Jsme vrzeni pribojem do modrych zatok lasky daleko za radius kopi, ktere mohla vrhnout pouha vule a osobni touha jakkoli vysoko do azuroveho nebe. Proto ctete krome Nietzscheho a Skolimowskeho take Klagese, Bachofena, H�lderlina.
Vedomi cloveka, tedy schopnost zrdcadleni proziteho - nepatri jen nasemu egu. Jsme soucasne vysoce citlive prsty, usi a oci Zeme. Matka tak sama zije v nas - proziva bohatost svych stale se promenujicich forem. Muzeme prestat stale do vseho mluvit, nejak to vylepsovat, organizovat, ovladat. Schelling to nazancoval.
Jsme z jednoho ohne a jedne vody
Vy i ja
Vzdyt z prachu hvezd zrodila jsem vas
Kdyz z novym obrazem v dusi prichazite
Rada nesu vas
Sama bylo dlouho dost
Dlouho cekala jsem vas
Probuzeni a rozvinuti indiviualniho, reflektujiciho zivota a tedy i vedomi v naruci rostlinne a nerostne prirody bylo v evoluci nutne, protoze jen tak se ohranicena a od celku odloucena bytost (od jednobunecnych organismu az po cloveka) mohla volne a cilevedome pohybovat (spis ji to tahlo tam, kam musela) a prozivat a tak poznavat ci otevirat nove prostory Zeme. Kazde, byt sebejednodusi prozivani vedlo k urcite kvalite reprezentace telesnych vjemu v dusi (moderne a nepresne v centralnim nervovem systemu) prozivajici bytosti.
To sama Matka Zeme vznesla sve oci vysoko na kridlech orlu, roznesla sve prsty na kopytech a ploutvich daleko po pevnine a do hlubin mori. Zatukala zobackem na kuru, sahla si tykadlem pro pilova zrnicka. Clovek muze take obratit sve zrdcadlo k deni dosud nevedomemu a polovedomemu. Hledime na mraky, objimame silne duby a stihle brizy, pozorne se dotykame zvirat domacich a pozorujeme divoka, sazime rajcata a hrajeme jim k tomu na fletnu, cvicime Qi Gong nad prave zasazenymi salaty. Ruka Zeme pomoci nasi spocinula tak velmi bohate na vlastnim tele.
Oci Zeme spatrili svou vnejsi tvar. Biosfera se probouzi z polospanku k vedomi. Citim, ze je to jen pokus, jen natazena ruka ze sna. Treba se ji to nebude libit az si uvedomi, ze vsechna ta bolest kolem i v ni je take plodem tohoto uvedomeni. Najde tapajici dlan tvar, kterou muze pohladit, ci narazi na studenou zed samoty. Ci snad jeste hure - neodebere ji nejaky zvedavec vzorek na zkoumani? Predstavte si, ze by to byla vase mila.
V obrazech techto skryta jest moznost metafyziky ekologie a z ni pak vsak vyplyva zavazna etika. Soucasna moda ekologie by byla smutnym padem do starych utilitarnich forem mysleni, kdybychom ji praktikovali jen proto, abychom prezili jako druh ci jeste hure, abychom prirodu prodavali jako nejaky skanzen pro turismus a rehabilitaci pracantu, aby ti pak po zotaveni zas mohli jezdit autickama po dalnicich, rvat z tela Matky nerosty a vysavat tekute slunce z pousti a mori, vselijak chemicky se producirovat na loukach a polich, zamorovat jedem reky, tezit drevo a zabijet tak krasne stromy, bojovat mezi sebou za mir a preoravat tak Zemi vybusninami, vystrelovat se kousek vejs do vesmiru a jine podobne zpozdile rostarny cloveka nerozumneho cili lepe cloveka rozumarskeho bez duse..
Matka Zeme ma dlouhy dech, je trpeliva, ale jednou pretahne neslusne deti pres jejich lacne prsty. Tzv. klimaticke anomalie, ruzne kolapsy individualnich telesnych schranek takto zjanceneho rozumu, tzv. civilizacni choroby, pocity zbytecnosti, existencialni samoty a uzkosti v dusi jsou zatim jen simrani rakoskou. Ale az Gaja skonci tuhle hru na vychovu cloveka, staci, aby se trochu vic otrasla a mame tu klid na miliony let.
Heroove a vily dneska a budoucnosti, kteri to vidi vazne, lezi proto v lesich a zasnou nad hrou svetla v sumicich vetvich, vystupuji s uctou na vrcholy hor a sestupuji do jeskyni, plavou v jezerech a raduji se z ciste osvezujici vody, objimaji se na mechu. Ctou basne svych predchudcu, kteri o tom zacali snit v obrazech. Objevuji moudrost filosofu, kteri hledali odpoved na otazku: Jake je poslani cloveka na Zemi.
Na jare kolo osudu zavrze
Jak nahore tak dole
Jednou a navzdy
Hledame smysl kde zivota neni
Hledame v knihach za mostem
Na jare nekdy vsak zatocime osudem
Jednou a navzdy
To vse uz je sluzba bohyni Zeme. Neni treba vice. Udrzet otevrenou dusi a nespadnou do planych reci a nejistoty ega. Nespadnout do viru pojmoveho sebezapomeni a zapomenou tak na Zemi. Neudelat z toho projekt nebo vyzkumny ukol. Neni to snadne, nebot ego jiz nam prirostlo pevne k dusi a k telu. Evoluce se vsak staci jako had a kruh se uzavira. Kvanita jiz neni stupnovatelna. Duse Zeme v nas roztahuje prsty a otevitra svoje oci za nasima ocima. Zeme vynasi nase srdce po spirale poznani a otvira se nepopsatelne, tusene, zahorizontni...
Skolimowski, prestoze je racionalista, naznacil, ze otevrene vnimani a tim rozsirujici se poznani je ontologicky tvurci. Mozna je to pycha rozumu, ktery vytycuje svoje vlastni hranice. Subjektivni konstruktivismus jako kosmogenese.
Do haje! To je zas jeden fascinujici pojmovej sargofag z my studovany lebky! Verim radsi ze Matka me a vilu vezme nezne za ruku a odvede nas na takovou Heideggerovskou mytinu (Lichtung), kde se nam v duhovem svetle otevrou oci za ocima. A ze tam zustanem a budem sbirat boruvky a smat se jako deti a budem mit modrej jazyk a slunce jeste dlouho nezajde.
Clovek neni mirou vsech veci. Je mozne vzdat se mnoheho, pokud citime, ze jdeme, jsem vedeni, letime a padame vpred. Smerem k hranici. Mysleni je nutne pro ochranu rodiciho se. Stojime na hranici strachu a pychy. Rec dokaze sdelit nezdelitelne ... pokud jsme basniky. Proto si je podrzujeme a kracime vedeni rukou Zeme a Nebes na rozhrani / peras/ svetu.
Jak dloho se da tento stav udrzet? Cas Zeme nezna cas ega. Jsme si vedomi jedinecneho. Filsofie nam slouzi jako stit nasi skrytosti. Opoustime koordinaty "more geometrico". Kolem nas v ciste horske vode a i v nas se vlni zlate zilky Slunce. Rodi se v nas to treti.
Nekdy zazni z vrcholu Zarathustruv smich. Kridla orlu sumi nad stromy a lvove nam otiraji tlamy jemne o lytka. Luk se napina a sip leti za horizont. Vime, ze otvirame mozny svet. Hrdost a zavrat septa: Pokud vydrzite, skloni se sama Zeme a polozi Vam na nove stvorena tela korunu zivota privilegovaneho a vecneho. Stary a unaveny Had Poznani se stahne zpet do kmene Stromu Zivota. Gnosis bude pouze funkci zivota.
Tolik z Ceskeho Raje, behem Velkeho poledne, tedy nejdelsich dni a nejsilnejsiho slunceniho svitu...a nejmekciho, vlhkeho mechu pod bosou nohou zamilovanych poutniku.
