| 2.dubna.02 Tak mame po Velikonocich. Prodchnuta vlastenectvim jsem na velky patek upekla "jidase" Pak jsem udelala par rohliku a par vek....nic jednoducheho, kdyz chce clovek delat tady oblozene chlebicky. Musi udelat vlasak, upect veku..no to zdobeni uz rad obstara Misha. Olinek na Velikonoce vybarvoval obrazek kralicka do jednoho dawsonskeho obchodu a vyhral prvni cenu! Kosik cokolad! Dalsiho kralicka delal do druheho obchodu,ale tam jeste nevime vysledek. Mazance jsem zvladla bezproblemove,ale beranci se mi tentokrat nepovedli,po druhem nepovedenem pokusu jsem to vzdala a rekla jsem si,ze pristi rok jsou taky Velikonoce (tak o co jde:) Do jednoho jsem dala malo testa, druhej byl takovej..no rekla bych ...cerna ovce rodiny. Misha nebyl doma,v nedeli si ho odvezl zase jeden kamarad,tentokrat z Henderson corneru, asi 10 mili odtud. A nastalo utery......rano jsem se koukla na komp a s hruzou zjistila, ze se menil cas!Tak jsem vyrvala Olinka z postele,chudinka jeste polospal,kdyz si sedal v tech osumadvaceti pod nulou na kolo a jel na autobus.Bylo mi ho tak lito...odpoledne mi vcas neprisel ze skoly,uz jsem chtela posilat Mishu pro nej...kdyz se Olinek objevil a unavene rekl "Mami, vis co jsi mi dneska udelala? Vubec se cas nemenil a ja jsem tam cekal na autobus celou hodinu!" Letela jsem se podivat na komp, ale ukazoval porad stejne....O hodinu vic... Co ovsem byla asi nejvetsi legrace,ze dalsi rodina vylitla v hruze z postele.Kdyz se od Olinka dovedeli tu zdrcujici novinu naskakali poplachove do auta a hnali se do mesta,aby Joanna,ktera uci ve skole to stihla na zacatek vyucovani.....Rozhodne mi nepodekovali:), ale Joanna byla tak hodna,ze pak zavola sousedum aby poslali Olina cekat do tepla jejiho srubu (bydli primo u zastavky) jen at nezapomene za sebou zavrit nez odejde. 12..dubna Tak jsme se konecne srovnali s casem, ktery jsme meli nejakym nedopatrenim nastaveny na evropsky .. Zacina se oteplovat, velmi pomalu, ale svetla pribyva rapidne. Zacina se rozednivat kolem ctvre rano a vecer je svetlo az do jedenacti do vecera. Presto se Olinkovi tezko rano vstava, nechce jit do postele, kdyz venku jeste sviti slunicko..byt ponekud ledove. Mne budi kocour, velice pravidelne v sest rano..prijde se pomazlit, otre si o mne cumacek, chvili prede jak motorova pila a pak utece ke dverim a otevre je dokoran.Prece jenom je porad v noci 25 pod nulou a otevrene dvere mi dost vadi...tak je musim jit zavrit a pritom kocoura proklinam do desateho kociciho pokoleni. Nekdy ho poustim domu, kdyz uz je tma a obvykle v predsini zakopnu o nejaky kastrol, ktery na mne, jak pevne verim, rodina nalicila. Kureci nudlova polevka nebyla tak hrozna, ale fazole se mi lepily na slapky a to jsem nadavala nejen kocourovi., ale i tomu,, kdo mi tam rafinovane tu past nalicil........ Mel pohreb Harold, byli jsme v kostele, ale nahoru na hrbitov jsme nejeli. Na zdejsich pohrbech se mi nelibi, ze zadaji lidi, co zesnuleho znali, aby o nem rekli par slov. Pripada mi to trapne, jak kazdy ze sebe macka par slov, aby NECO aspon rekl.. Nejak bylo tento tyden tech pohrbu vic.Zemrel Joe Henry, stary Indian, ktery kdysi zil na Moosehidu (indianska vesnici, mili po proudu od Dawsonu po rece Yukonu a tam je tez pohrben. Bylo mu 103 let, aspon si to myslel, narodil se pry v roce kdy zacala zlata horecka. Joea vezli na posledni cestu psim sprezenim. V Dawsonu je cela dynastie Henryovych, protoze meli 14 deti....pohreb byl obrovsky.. Joea si pamatuju, jak chodil do hospody v Dawsonu, uz starecek davno po devadesatce, vzdycky si dal jedno pivecko a nabizel kolem zvykaci tabak. Chodil o hulcicce ale kdyz v hospode slysel hraci skrinku tak si podupaval spokojene do taktu. On i jeho zena Annie byli skveli lide. Annie jeste zije. Jako dvojice s nejstarsi longevity spolecneho zivota jsou v Guinessove knize rekordu Brali se velmi mladi, jemu bylo 21 a ji 13 let a bylo to, jak bylo tehdy zvykem, predem dohodnuty snatek. No vydrzelo jim to dlouho............ 22.dubna Letosni zima se tahne a tahne....konec dubna a vsude kolem porad jeste snih. Potkali jsme stareho pama Goulda ( jednoho z lidi, kteri si jeste pamatuji Jana Welzla a chodici kroniku mesta Dawsonu) a ten nam rikal, ze v roce 1956 bylo touhle dobou 35 pod nulou..no diky bohu za tech dnesnich -10 co mame kazde rano. V indianskych povestech se vypravi, ze byvaly leta, kdy reka Yukon vubec nerozmrzla.Brrr.... Cely Dawson kazdym rokem sazi ktery den, kterou hodinu a minutu se ledy Yukonu pohnou. Na rece je postaven tripod a kdyz se led hne ozve se mohutna sirena a cele mesto se bezi podivat k Yukonu na neuveritelnou masu ledu, ktera se dava do pohybu, kry velke jako fotbalova hriste se presouvaji jedna pres druhou.....uzasny pohled. Lide sazeji po dvou dolarech,listky jsou v hopodach, obchodech a kdo se strefi nejpresneji ten si cely tenhle poklad odnese domu. Loni se nevybiralo, protoze Yukon celou zimu nezamrznul... Jeden rok se mi to podarilo skoro...asi o deset minut:( Letos nesazim, protoze nemam nejmensi tuseni. Vime, ze tyden pred Yukonem praska Klondike, ale to uz obycejne byva zakazano sazet......Letos bych to odhadovala tak polovinu kvetna a to je hoodne pozde, ale pri tom pocasi co je letos nemuze reka jeste tat. Kocour je nadseny nenadalym teplem (leto jeste nezazil) a skoro odmita chodit domu. To se mi vubec nelibi, protoze ho pouzivam jako budik, kazde rano mne upozorni ze uz je cas aby sel ven se provetrat a stoji u dveri a rve tak dukladne, ze ho s nadavanim musim jit pustit.. Ale jsem vzhuru:) Jen bych si prala, aby se predelal na letni cas, protoze je porad nastavenej na zimni a budi o hodinu driv:( 30.dubna Zase par dni nebyl na nic cas, byli jsme ve Whitehorsu, tentokrat ne letadlem, ktere nemam vubec v lasce, ale autem, takze s nama mohl jet i Misha. Strasne se tesil ke kamaradovi., kvuli kteremu byl dokonce ochoten poskladat svoje dlouhe nohy do naseho maleho auticka. Cestu do Whitehorsu zname vice nez zpameti a asi kazdej Dawsonan, protoze kazdej tam musi cas od casu jet at chce ci nechce. Takze prvnich 160 km a jsme ve Stewardu. tam neni skoro nic, mala indianska osada a benzinka, dalsich 160 km je Carmacks, ten ma asi 300 obyvatel, vetsinou Indianu a dalsich 160 je Whitehorse. Nesmim opomenout, ze za Carmacksem je restaurace, kterou mohu kazdemu doporucit, obrovske hamburgry, obrovske kolace....odtud nikdo neodejde nenajezeny:) My jsme si vzali dva hamburgery dohromady, Misha..nevim jak snedl jeden celej, my s Kennedym kazdy pulku, kterou jsem teda ja nedokazala dojist......Pak jsme nechali Mishu u Kathryn a jeli jsme do mesta. No a celej Whitehorse byl pro nas jen obihani doktoru a obchodu.. Domu nase auticko jelo nalozene az po okraj narvane vsim moznym. Ve Whitehorsu totiz, nejak nevim jak to, kdyz jsme od sebe jen zhruba 53O km je vsechno proti Dawsonu velice levne. Jenze mne se Whitehorse vubec nelibi. Je to takova vesnice co si hraje na mesto... |
 |
 |