| 11.brezna Noci a rana jsou porad ledova.Sice venku uz v osm vidim paprsky slunicka, ale kdyz se jdu podivat na teplomer, rika nekompromisnich 35 pod nulou.Je velice sucho,chodime kolem sebe a "kopeme se" (staticka elektrina)Iditarod se chyli ke konci,stary pan Charlie s copanky ted jede na patem miste,na prvnim je porad Martin Buser.Koukala jsem se dneska na brizu pred nasim oknem a vzpomela jsem si na meho kocoura Madnesse.Dnes uz je v kocicim raji,kde behaji ty nejtlustsi mysi a muze z nich zrat jenom hlavicky..tak jak to delaval. Madness vzdycky vylezl na nejaky strom a nemohl dolu, nekdy jsme pro nej ja nebo Kennedy vylezli,nekdy se mu podarilo slezt po nas.... az jednou vylezl na vysokou brizu vedle srubu a nemohl dolu a my pro nej taky ne.Plakal tam asi dva nebo tri dny, kdyz jsem to uz nemohla vydrzet,Kennedy vzal pusku a sel ho sestrelit.Ustrelil pod nim vetev a kocour se s ni snesl jako na padaku.....Nemyslim, ze by se mu to nejak zvlast libilo.Byl to kocour cestovatel proti sve vuli, jel se mnou z Toronta do Vancouveru a potom na Yukon.Nekolikrat mi po ceste utekl, ja ho lovila,tahala zpod autobusu,ve Vancouveru vylepovala cedule, ze se mi ztratil kocour a pak jsem ho nasla sama v jedne bocni ulicce.Nenavidel jezdit autem a zvlast potom co jsme se u Liardu otocili na strechu a zpatky na kola.Bylo to cestou na Yukon,najela jsem na volny sterk,nezvladla rizeni a zula si vvsechny ctyri pneumatiky.Vybehl mi po nahych nohou a poskrabal do krve. Musela jsem mu slibit, ze uz nikdy nikam nepojedeme;) Slib jsem splnila, ale stejne to nebyl posledni problem.Jednou zase mu otekl zub a bolel...zverolekare tu nemame,tak Kennedy s Olafem (kamaradem) mu zub trhali.Madnesse zabalili do deky, jeden drzel a druhy klestema tahal.....ja sedela vedle v pokoji s polstarem na usich abych neslysela kocici rev.Ale povedlo se to, za hodinku uz nevedel o bolesti ani o zubu..... Posledni nehoda ho stala zivot,to uz byl staricky kocour,asi 16ti lety, nevim co ho zahnalo pod klady co mame na topeni a nemohli jsme ho najit.Po nekolika dnech hledani jsem uslysela tenke kocici zamnouknuti a zdalo se mi,ze zpod tech klad.Kluci je rychle odhazeli a tam lezel vyhladovely a nestastny Madness.Uz nikdy se z toho nevzpamatoval, asi mozkova mrtvice.Zil sice jeste par tydnu, ale uz spis jako vegetable,uz nic nevedel,sedel u misky se zradlem a nevedel, ze prave jedl, nevedel uz nic....Odesla s nim velka cast meho zivota.celych 15 let co jsem ho mela.Byl to prekrasnej skoricovej angorak.... 22.brezna Vcera pry byl prvni jarni den. Aspon mi to nekdo psal. Je pravda, ze uz kvetou kocicky kolem srubu. A taky jsou jarni prazdniny.Jinak je ale porad po ranu -20 C a pul metru snehu. Misha odjel za kamaradem do Whitehorsu a doma zavladl skoro klid.Misha obcas zavola,ale viditelne se mu po nas moc nestyska:) Mel by prijet v pondeli, asi autobusem. Jo loni,touhle dobou jsme byli jeste v Mexiku.Uz jsme velice spechali pryc,protoze Mexicani, kteri kolem nas chodili v nacechranych bilych kosilich a bilych mexickych satickach a vypadali velice sveze a ciste proti nam i ostatnim,Americanum a Evropanum, kteri jsme se plouzili v tom horku celi zpoceni a rikali nam" horko? vzdyt je dneska prijemny chladek...pockejte na jaro! To bude horko!" Bylo jenom asi 40 nad nulou a my severani, jsme to snaseli dost tezce,hlavne ja a Misha,ktery teploty nad nulou klasifikuje jako prehnane...no a ja..ja jsem Mexiko vubec snasela spatne.Byla jsem hodne nemocna,vic nez jsem tusila.Ale diky svoji nemoci jsem se seznamila s jednim velice zajimavym clovekem.Jmenoval se Don Aurelio (Don je titul) a byl to mistni saman.Bylo mu osmdesat,ale abychom tomu uverili,musel nam ukazat doklady.Vypadal na 50 let a mel holcicku .ve veku Olinka.....10 let.. Jeho zene bylo 70 a nejstarsi dceri 46 let. Jeho tatinek zemrel na uraz, kdyz ve veku asi 130 let kacel strom a on na nej spadl.Byl nekolikata generace samanu a nacelniku a bylo to znat uz i na jeho dustojnem vzhledu.Lecil mne masazemi bylinkami,nevedel co mi je,ani moji nemoc neznal, ale rikal, ze rukama citize mam zablokovany krevni obeh a zanety v celem tele.Kdyz jsem byla u nej blizko a chodila k nemu,(puvodne na koleckove zidli) tak jsem se velice spravovala, ale jak jsem odjela, zacaly vsechny problemy znovu.Az ve Vancouveru v nemocnici zjistili, ze jsem uz posledni dva roky mela postupujici mozkovou mrtvici (zuzene cevy a zablokovany krevni obeh do mozku),zavineno mym lupusem,kteremu nestacilo ze mi zpusobuje zanety v celem tele,znicil mi ledviny,krev a plice,rekl si, ze to ted zkusi s hlavou.Jelikoz specialiste tu nejsou (obcas prijede nejaky z Vancouveru) ale zase nic moc to neni......Pamatuji ze toho posledniho jsem se ptala: "A proc mne tak hrozne boli hlava a proc vidim v jednom oku temny flek?" a on mi rekl, ze nevi....a nikam mne neposlal....NIC.... Tim vic si cenim stareho mayskeho samana, ktery bez rentgenu a bez lekarskych knih prakticky poznal co mi je.Nekdy si rikam, ze bych asi mela napsat knizku "S mozkovou mrtvici Spojenymi Staty a Mexikem!" Byla to opravdu legracni cesta, i kdyz Kennedymu to tak asi nepripadlo, ale deti mely desnou radost kdyz mne cestou zacali vozit na koleckove zidli(se schodu),nebo kdyz jsem se soustavne topila v mori a dokazala beznadejne zabloudit v campu na dohled od auta,ktere jsem nepoznala....jo s maminkou je legrace :)) 28.brezna. Snezi a snezi, napadlo snad vic snehu, nez za celou zimu. No vida....jaro:) ale teploty uz jsou docela rozumne, odpoledne uz jenom tesne pod nulou. Jel se dalsi psi zavod "Percy de Wolfe". z Dawsonu do Eagle Alaska a zpatky. Vyhral Brian McDougal, pred Wiliamem Kledehnem a Tomem Titzem. Byli jsme se podivat na dojezdy a videli jsme nadherny psy, ktere mela jedna zenska z Ameriky, myslim z Minnesoty. Moc se nam libili, byli ale velci a tezci a velmi mladi. Bylo jim jenom 13 mesicu a vazili 90 poundu. Rikala, ze je bude prodavat, ptali jsme se za kolik, rikala ze 300 za kazdeho...kdybychom nejeli do Ceska, tak bychom snad uvazovali, ale ted rozhodne ne,,,a taky ta cena byla trochu vysoka...ale krasni rozhodne byli. Chceme si nejake psy zase poridit, ty co mame ted se nam nelibi a navic je prakticky optrujeme pres zimu.. Experienci v sanich ma jenom Tysk,ten jel Yukon Quest pred dvema roky. Ale Kennedy mysli, ze to byl asi duvod proc Kayla dojela predposledni:) Pak jsme v obchode uvideli Anne se smutnou zpravou. Harold McGlothlin zemrel....on clovek muze pit asi jen do urciteho limitu...a Harold pil stale a soustvne. Ovsem nam spis jde o jeho zenu, Cesku a vandracku z Brna, Evu.Krome mne jedina Ceska tady v Dawsonu. Evelina, jak ji rikaji kamaradi, je velice nemocna, trpi schozofrenii. Byvala to zenska jako ohen..nekdy az moc:) ale pak ji museli zacit davat nejake leky na uklidneni a Evelina dneska je jako uplne jina zenska. |