|
|
| 30.cervna Olin oslavil 15te narozeniny a hned si bezel udelat testy na zaucni ridicak .... bude smet ridit v pritomniosti dospeleho ridice. nez ho pusti ke zkouskam. Vedeli jsme ze na strese si udelal hnizdo parek robinu.Robini jsou hezoucci zpevavi ptaci s oranzovym briskem, ale kdyz jsou mali jsou spis jenom kropenati. Mladata se rodi cerna. Jejich vajicka jsou jasne modra a maminka snese vzdycky jenom jedno vajicko denne a v tomtez poradi se i lihnou mladi. Olin vsudybylek vedel i kolik vajicek je v hnizde. Tohle mlade z nej muselo vypadnout a Olin ho nasel na zahrade v trave.. Vzdycky jsme deten rikali, ze se takovych mladat nesmi dotykat, protoze je pak rodice nevezmou zpatky. Jenze Olin, i kdyz je napred jenom hladil drivkem nakonec nevydrzel. Touha mit robinka doma, jen pro sebe, zvitezila a rodice nikde nevidel. Vzal ptacka do dlane a odnesl ho domu. Doma ho dal do klece. Ptacek jeste chvili lezel a pak se zacal hybat. "Oline, tys tomu dal!"Vis, ze jeste je moc malej? Co s nim budeme delat?" Zjistili jsme, ze robinek jeste neumi pit ani sam zrat. Piti jsme mu davali slamkou, mouchy mu 0lin daval primo do zobacku pinzetou. K nasemu uzasu za chvili byl robin nejen v poradku, ale zajimal se o pridel dalsich much. Pak uz Olin ptacka nemel ani v kleci, robinek se od nej nehnul. Sedel mu na ruce, obcas preskocil na rameno, patrne Olina prijal za maminku. Spal v krabici v kuchyni. a ja jsem mela u kompjuteru polozeny listek. s tajuplnym vzkazem: "Mami, kdibi ptak zval, zbut mne!" A ptacek �zval�. Snidani mel opet slozenou z much, protoze najit tady zizaly nebo housenky je skoro nemozne. Snedl jich hodne, vsechny, co byly na oknech a vypadal velice spojkojene. Lital od jednoho k druhemu a asi se mu nova rodina zamlouvala. Nebyl v kleci, ale lital volne po kuchyni. Stacilo zavolat "Robi robi!" a uz se odnekud hlasil, pronikavim Piii Piip abychom vedeli kde je.. Kdyz Olin sel dalsi den do prace, role krmice byla na mne, musela jsem mu krajet mouchy napul, protoze by na maly zobacek byly prilis velke...jeste ze jsme objevili ze ma taky moc rad jatra, takze mouchy nahradila syrova jatra nakrajena na nudlicky. Ne v kleci se mu nelibilo ani trochu. nemeli jsme srdce ho takhle tyrat a tak byl volnej...Jenze vite co takovej i kdyz malej ptacek utrousi? Brzo jsme zjistili, ze je to neunosne....... A tak jsme ho jeden den, kdyz uz umel litat, a sam zobat i pit, se smutkem vypustili ven. . Dali jsme Robinka na verandu, ocekavali, ze zamava kridelky a uz nikdy ho neuvidime. Ze uz mi nikdy neprileti na hlavu a nezacne mne klovat...."Dej mi rychle neco jist!" Olinovi, kterej s nim spal v pokoji to delal kazde rano. Jenze.....Robin neuletel. Byli jsme jeho hnizdo. Bylo mu uplne jedno, ze muze letet kam chce. On chtel zustat u nas. Sedel na balkone a domahal se, abych ho nakrmila. Zobat uz umel sam, ale byl desne linej. Je to prece daleko jednodussi se nechat vzit do pokoje, sednout na klavesnici, otevrit zobacek a zarvat na mne. Ja si ho z klavesnice rychle prendam na ruku....ty prijemne paratky jsem tak rada citila, , on zvrati hlavicku a otevre zobacek dokoran, ja do nej vhodim kousek jater, on spolkne a znovu zobacek otevrenej a domaha se.....Pak si zaleti do kuchyne k vodovodu. Sedi na drezu a znovu krici. Vim co chce. I kdyz ma vodu primo pred sebou v katrolku tak vyzaduje, abych otevrela kohoutek aby voda tekla malym preminkem a on ji mohl chytat do zobacku. Cihal na nas i prede dverma domu. Jen jsme se objevili meli jsme na hlave Robinka. Posledni den co jsem ho videla,se jeste dal chytit, ale bylo videt ze uz to neciti tak samozrejme i kdyz doma se choval zase normalne. A pak.....at jsme volali jak chteli...Robinek byl pryc. Chci strasne verit tomu, ze jenom vyletel z hnizda.....a ne ze ho sezrala sousedova kocka. Byl tak krotkej...neznal nebezpeci. Ale strasne mi chybi. Porad doufam, ze jednou se zase ozve na balkone a bude se dozadovat denni davky jater.....Takze nakonec jsem to byla ja, kdo se do Robina naprosto zamiloval.. Jinak Misha se rozhodl, ze nez pujde do Whitehorsu do skoly tak si vezme rok volna a pojede s Elym do Japonska. Nebo proste ruzne po svete. Ovsem na to potreboval penize a dost velke penize. Pres sveho kamarada Kevina si nasel praci na zlatych polich, na Paradise Hill. Kevin tam pracoval uz nekolik let. Misha se naucil ridit tezky ekvipment a vydelava opravdu hodne. Rekla bych az moc na osmnactileteho kluka. jenze za to taky plati. Pracuje 7 dni v tydnu, 12 hodin denne. Po skoncenych maturitnich testech se i s Kevinem a nekolika dalsimi mladymi lidmi prestehovali na Paradice Hill naprosto. Od te doby jsem ho videla snad trikrat. Maji tam dobreho kuchare takze na jidlo si nestezuje, jenom snad ze je malo korenene. Skoda ze se tam neodstehoval o den driv, protoze na svoji posledni ceste spadl i s autem do rokle. Dozvedela jsem se o tom az od Minnie, ktera mi to rekla jenom omylem, protoze netusila ze o tom nevim. No a kdyz nam Misha pak ukazal kde to bylo, tak jsem si jenom rekla, ze co zalezi na autu.....kdyz on je zivej!..Docela muze ten den slavit dalsi narozeniny, Obcas se objevi doma, ale vzhledem k svojipracovni dobe je to malokdy. To se jenom prijde vykoupat, vana po nem vypada,, ze kope brambory, ne zlato.....ale penizky mu pribyvaji.. Olin zatim zmenil praci, ted pracuje v klidne male restauraci, kde je naprosto spokojenej a citi se tam lip nez v Eldoradu, i kdyz ani tam si nikdy nenarikal.. Hlavne nepracuje odpoledni smeny od tri odpoledne do dvou do rana, coz je pro 15ti leteho kluka fakt desne moc. Jinak ale Eldoradu vdeci na svuj novy kompjuter, pro ktery jel s nama do Whitehorsu. My jsme pokracovali letecky do Vancouveru hned dalsi den, Olin zustal ve Whitehorsu jednu noc sam. Sel do kina na druhy dil Piratu, obehal vsechny obchody s kompjutrovyma hrama, utratil vsechny penize za nejakou hru, takze byl celej jeden den hlady.....co jsme mohli cekat...... No a my jsme prileteli do Vancouveru, meli pro mne pripravenou koleckovou zidli, ja ji teda rozhodne nepotrebovala, ale Kennedy ji rad vyuzil. Nevim, jak by vubec to cele zvladl sam, byl na tom hodne spatne, nemohl dost dobre ani sedet, ani chodit....par dni predtim neco zvedl a mel pocit ze si neco udelal s nove operovanou kycli nebo se zadama, bolelo ho oboji. Dost jsem se desila cesty z letiste.Vubec jsme nepocitali s tim, ze nas bude nekdo cekat a byla jsem milee prekvapena, kdyz na letisti byla Tamara s manzelem. Zlata Tamara! Odvezli nas autem do hotelu a pak nas vzali na veceri. Viktor je vegetarian a k nasemu prekvapeni jsme zjistili ze ac vegetarianska, korejska kuchyne je velice dobra. Tohle je vynikajici na Vancouveru.....tolik etnickych restauraci, clovek si fakt muze vybrat ve ktere zemi chce veceret, snidat ci obedvat. Druhy den jsme sli do nasi milovane indicke restaurace, kam chodime vzdycky. Bohuzel testy v nemocnici mi nedopadly vubec dobre. Kdyz jsem se doktora zeptala jak je to mozne ze se citim tak dobre, kdyz jsem na tom hur nez predtim, tak mi doktor rekl: "Zhubla jste 25 kilo, tak co se divite? No nic, tak jdu hubnout dal.......treba si srdicko da rict! 27. Srpna 06 Leto probehlo celkem pohodove. Bylo tu par navstev, ale letos opravdu ne prilis mnoho. Kennedy strelil medveda, takze mame zase medvedi maso. Zaslouzil si to...lezl nam do lednice! Ono je to neuveritelne, ale on si otevrel i sklenici s marmeladou a vylizal ji, aniz by ji rozbil. Zato nam rozbil sadelnak, sezral co bylo v lednici a jeste utrh dvirka od mrazaku, tak tu skodu musel nahradit. Jelikoz medvedi nenosi penezenky tak nahrazoval vlastnim telem. Bylo opravdu letos na Medvedim potoce kapku premedvedovano. Napred tu chodila dvojice takovejch slusnejch medvedu.....medvedi milenci. Byli moc slusni a hodni. Nelezli do lednice, teda koukali co sezrat okolo,ale zase slusne odesli. Zastrelil je oba jeden chlap na protejsi strane Medvediho potoka. Bylo mi jich lito. Navic jejich maso bylo pouzito na krmeni pro psy a mne to pripada desna skoda, protoze medvedi maso je opravdu vyborne. Chutove bych ho prirovnala k veprovemu, pokud se to porovmat da. Setkala jsem se s nazorama, ze medvedi maso je sladke, ale kazdy kdo mel u nas medvedi gulas, tak vi ze to neni pravda. Jsou jen spatni kuchari. Tolik Vinetouem a Old Shaterhandem oblibene medvedi tlapy teda zas podle mne lahudkou nejsou. Silene dlouho se vari, opekat je na ohni, to si dost dobre nedovedu predstavit......i v pekaci to trva vecnost. Nejlepsi je varit je v papinaku....no a ja pochybuju ze sebou Olda papinak vozil! A vysledek? Jedli jste nekdy veprove nozicky? Takove ty co jsou sama kuze, kost a klizka? Tak to presne jsou i ty vyhlasene medvedi tlapy! Na dalsiho medveda jsme zavolalli rangery, ti tam dali na ne past, ale jak to dopadlo nevim, protoze my jsme pak odjeli do Vancouveru. Letos poprve jsme nelovili lososy. Nemel kdo. Misha si vydelaval ve zlatych dolech, Olin v restauraci a Kennedy mel cerstve novou kycli a natazeny zada.... nedalo se nic delat. Chybi mi cerstvi lososi a kaviar.....pastika z rybich jater, doufam, ze narok to bude lepsi. Nechcete nekdo prijet na lososy? Misha prestal pracovat na majne v druhe polovine srpna, protoze mu zavolal Ely, ze uz je cas se chystat na cestu, vyrizovat papiry......injekce. Ted je prave ve Whitehorsu, ale ma se dneska vratit, protoze dneska jsou moje narozeniny. Nevyhoda narozenin je moc prace v kuchyni. Ale jasne......copak bych mohla neudelat tradicni vsemi milovane oblozene chlebicky? Olin zacal minuly tyden zas chodit do skoly, takze taky musel skoncit praci, jen obcas tam jeste zabehne vypomoct v sobotu ci nedeli dopoledne. Majitel restaurace ho ma velice rad a Olin u nej bude delat i pristi rok. Jenze to postoupi do jine funkce. Par dni vzdycky bude umyvat nadobi, par dni delat pomocneho kuchare (to se mu libi nejvic) a zbytek tydne se zaucovat jako cisnik. To se mu nemuze nikdy ztratit. Do Dawsonu se nam nejak dere civilisace....pred Westmark hotelem nam zas umistili dalsi stopku, pry aby se turiste citili bezpecneji (ve spicce tam projizdi auta snad po peti minutach). Ani bych se nedivila kdyby zachvili prisli s dopravnimi svetly na nektere z nekolika krizovatek :)) No stopka nemela dlouhe trvani, po dvou dnech a par pokutach ji nekdo v noci urizl autogenem :))) |
| Yukonsky denik #45 |